USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)

11. září 2007

Věc F-12/07

Elizabeth O’Connor

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Ostatní zaměstnanci – Postupné smlouvy dočasných, pomocných a smluvních zaměstnanců – Maximální doba pro přiznání podpory v nezaměstnanosti – Přípustnost“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se E. O’Connor domáhá zrušení rozhodnutí Komise ze dne 5. dubna 2006, jímž je maximální doba, po kterou se jí přiznává podpora v nezaměstnanosti, stanovena na 11 měsíců a 25 dní.

Rozhodnutí: Žaloba se z části zamítá jako zjevně nepřípustná a z části jako zjevně neopodstatněná. Komise ponese veškeré náklady řízení včetně nákladů řízení, které žalobkyně případně vynaložila v rámci své žádosti o poskytnutí právní pomoci.

Shrnutí

1.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci a smluvní zaměstnanci – Podpora v nezaměstnanosti – Maximální doba pro platbu

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 28a odst. 4, článek 70 a čl. 96 odst. 4)

2.      Řízení – Náklady řízení – Žaloba z části zjevně nepřípustná a z části zjevně neopodstatněná

(Jednací řád Soudu prvního stupně, čl. 87 odst. 3 první pododstavec a čl. 94 odst. 3)

1.      Ustanovení čl. 28a odst. 4 a čl. 96 odst. 4 pracovního řádu ostatních zaměstnanců stanovící maximální dobu, po kterou může bývalý dočasný zaměstnanec respektive bývalý smluvní zaměstnanec obdržet od Společenství platbu podpory v nezaměstnanosti, se nepoužije na bývalého pomocného zaměstnance, který je podle článku 70 uvedeného řádu spjat prostřednictvím orgánu, který jej zaměstnává, s povinným vnitrostátním systémem sociálního zabezpečení, a může tedy obdržet platbu dávky v nezaměstnanosti pouze z  posledně uvedeného systému. Ustanovení čl. 28a odst. 4 a čl. 96 odst. 4 pracovního řádu ostatních zaměstnanců tedy neukládají orgánům, aby za účelem stanovení maximální doby pro platbu podpory v nezaměstnanosti Společenství započetly období, během kterých byl zaměstnanec zaměstnán jakožto pomocný zaměstnanec.

(viz bod 20)

2.      V případě, kdy Soud zamítl žádost o poskytnutí právní pomoci, neboť zde byl vázán ustanoveními čl. 94 odst. 3 jednacího řádu Soudu prvního stupně, jelikož žaloba se jevila zjevně nepřípustnou nebo zjevně neopodstatněnou, je nicméně v rámci řízení ve věci samé třeba uplatnit ustanovení čl. 87 odst. 3 prvního pododstavce jednacího řádu a výjimečně uložit správě povinnost nést vlastní náklady řízení i nahradit veškeré náklady vynaložené žalobcem, včetně nákladů, které byly případně vynaloženy žalobcem v rámci jeho žádosti o poskytnutí právní pomoci, a to s přihlédnutím k hospodářské situaci žalobce a k okolnosti, že v projednávaném případě protiřečí sporné rozhodnutí bez vysvětlení informacím, poskytnutým příslušnou službou dříve.

(viz body 32 a 33)