USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
28. února 2012
Věc F‑129/11 R
BH
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Řízení o předběžných opatřeních – Návrh na odklad vykonatelnosti – Vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) – Výzva k dostavení se na slyšení – Zpráva po skončení vyšetřování – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Nepřípustnost žaloby v hlavním řízení“
Předmět: Návrh podaný na základě článků 278 SFEU a 157 AE, jakož i článku 279 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterým se BH domáhá odkladu vykonatelnosti rozhodnutí Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) ze dne 28. října 2011, kterým byl vyzván, aby se dostavil ke slyšení v rámci vnitřního vyšetřování, v rozsahu, v němž toto rozhodnutí oznamuje skončení vyšetřování a vypracování závěrečné zprávy o tomto vyšetřování.
Rozhodnutí: Návrh na nařízení předběžného opatření se zamítá. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Shrnutí
1. Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Podmínky přípustnosti – Sporné rozhodnutí, které ke dni podání návrhu na předběžné opatření částečně pozbylo svých účinků – Částečně nepřípustný návrh
(Článek 278 SFEU)
2. Řízení o předběžných opatřeních – Pravomoc soudce příslušného k rozhodování o předběžných opatřeních – Vydávání soudních příkazů předběžné povahy
(Článek 279 SFEU)
3. Řízení o předběžných opatřeních – Podmínky přípustnosti – Přípustnost žaloby v hlavním řízení – Nedostatek relevance – Meze
(Články 278 a 279 SFEU)
4. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Akty s právně závaznými účinky – Zpráva Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) po skončení vyšetřování – Oznámení o skončení vyšetřování a o vypracování závěrečné zprávy – Rozhodnutí, kterým je úředník vyzván, aby se dostavení na slyšení, a které jej informuje o předmětu a podmínkách tohoto slyšení – Vyloučení
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1073/1999, čl. 4 odst. 1 a 2 a článek 9)
5. Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky poskytnutí – Fumus boni iuris – Naléhavost – Kumulativní charakter – Zvážení všech dotčených zájmů – Posuzovací pravomoc soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních
(Články 278 a 279 SFEU; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)
6. Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky poskytnutí – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma – Důkazní břemeno
(Články 278 a 279 SFEU; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)
1. Pokud část sporného rozhodnutí pozbyla ke dni podání návrhu na předběžná opatření svých účinků, návrhová žádání k ní se vážící jsou nepřípustná.
(viz bod 28)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 27. května 2011, Mariën v. Komise a ESVČ, F‑5/11 R a F‑15/11 R, body 39 a 42
2. Soudce příslušný k rozhodování o předběžných opatřeních má pravomoc vydávat příkazy předběžné povahy, které nijak nepředjímají rozhodnutí soudu rozhodujícího v hlavní věci.
(viz bod 30)
Odkazy:
Soudní dvůr: 5. srpna 1983, CMC a další v. Komise, 118/83 R, bod 53
Tribunál: 12. prosince 1995, Connolly v. Komise, T‑203/95 R, bod 25
3. Otázka přípustnosti žaloby v hlavním řízení nesmí být v zásadě posuzována v rámci řízení o předběžném opatření, ale musí být posuzována v rámci přezkumu uvedené žaloby. Rozhodnutí o přípustnosti ve stadiu projednávání návrhu na předběžné opatření, pokud by přípustnost žaloby nebyla prima facie zcela vyloučena, by totiž předjímalo rozhodnutí soudu při rozhodování v hlavním řízení.
Může se nicméně jevit nezbytným, aby soudce ověřil existenci určitých skutečností, které umožní na první pohled dojít k závěru o přípustnosti takové žaloby, zejména pokud je namítána zjevná nepřípustnost žaloby v hlavním řízení, k níž se váže návrh na předběžné opatření.
(viz body 31 a 32)
Odkazy:
Soudní dvůr: 27. června 1991, Bosman v. Komise, C‑117/91 R, bod 7
Tribunál: 4. února 1999, Peña Abizanda a další v. Komise, T‑196/98 R, bod 10, a citovaná judikatura; 30. října 2003, Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals v. Komise, T‑125/03 R a T‑253/03 R, bod 56
Soud pro veřejnou službu: 14. prosince 2006, Dálnoky v. Komise, F‑120/06 R, bod 41
4. V rámci sporného řízení týkajícího se evropské veřejné služby i v rámci sporných řízení obecně mohou pouze opatření, která mají závazné právní účinky, jež mohou ovlivnit zájmy žalobce tím, že významným způsobem mění jeho právní situaci, představovat akty nepříznivě zasahující do právního postavení, a tudíž napadnutelné akty.
V tomto ohledu zpráva Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) po skončení vyšetřování nemění právní situaci v ní jmenovaných osob. Za akt nepříznivě zasahující do právního postavení nelze a fortiori považovat oznámení o skončení vyšetřování a o vypracování závěrečné zprávy.
Krom toho rozhodnutí úřadu OLAF, kterým je úředník nebo zaměstnanec vyzván, aby se dostavil ke slyšení, a které je informuje o předmětu a podmínkách tohoto slyšení, rovněž nemění jejich právní situaci natolik významným způsobem, aby představovalo akt nepříznivě zasahující do jejich právního postavení. Jasně se totiž jedná o přípravné opatření v rámci vyšetřování, které může být zakončeno konečným rozhodnutím, které budou dotčený orgán nebo příslušné vnitrostátní soudní orgány moci přijmout na základě zprávy úřadu OLAF, kterou se toto vyšetřování uzavírá.
(viz body 38, 40 a 41)
Odkazy:
Tribunál: 6. dubna 2006, Camós Grau v. Komise, T‑309/03, body 48 a 49
5. Na základě čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu musí návrhy na předběžná opatření označit zejména okolnosti, které dokládají naléhavost, a rovněž skutkové i právní důvody, které prima facie (fumus boni iuris) odůvodňují nařízení navrhovaných předběžných opatření.
Podmínky týkající se naléhavosti a fumu boni iuris jsou kumulativní, takže návrh na předběžné opatření musí být zamítnut, není-li některá z podmínek splněna. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních rovněž případně zváží dotčené zájmy.
V rámci tohoto souhrnného přezkumu má soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních širokou posuzovací pravomoc a může s ohledem na specifika věci určit způsob, jakým mají být tyto jednotlivé podmínky ověřeny, jakož i pořadí tohoto přezkumu, jelikož žádné právní pravidlo mu neukládá předem stanovené schéma přezkumu za účelem posouzení nutnosti prozatímního rozhodnutí.
(viz body 55 až 57)
Odkazy:
Tribunál: 10. září 1999, Elkaïm a Mazuel v. Komise, T‑173/99 R, bod 18, a
9. srpna 2001, De Nicola v. EIB, T‑120/01 R, body 12 a 13
Soud pro veřejnou službu: 31. května 2006, Bianchi v. ETF, F‑38/06 R, body 20 a 22
6. Cílem řízení o předběžných opatřeních není zajistit náhradu škody, ale zaručit plnou účinnost rozsudku ve věci samé. Pro dosažení tohoto cíle je třeba, aby navrhovaná opatření byla naléhavá v tom smyslu, že k tomu, aby bylo zabráněno závažné a nenapravitelné újmě na zájmech žalobce, je nezbytné, aby o nich bylo rozhodnuto a jejich účinky nastaly ještě před rozhodnutím v hlavním řízení. Je dále na účastníku řízení, který požaduje předběžná opatření, aby prokázal, že nelze vyčkat na výsledek hlavního řízení, aniž by utrpěl újmu této povahy.
(viz bod 59)
Odkazy:
Tribunál: 19. prosince 2002, Esch-Leonhardt a další v. ECB, T‑320/02 R, bod 27