ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(první senát)
28. října 2010
Věc F‑84/08
Maria Concetta Cerafogli
v.
Evropská centrální banka (ECB)
„Veřejná služba – Zaměstnanci ECB – Žaloba na náhradu škody směřující k náhradě újmy přímo vyplývající z údajné protiprávnosti pracovního řádu a z pravidel pro zaměstnance – Nepříslušnost Soudu – Nepřípustnost – Zproštění služebních povinností z důvodu zastupování zaměstnanců – Nepřizpůsobení pracovní zátěže – Nesprávný postup“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 36.2 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, připojeného ke Smlouvě o ES, kterou se M. C. Cerafogli domáhá toho, aby ECB byla uložena povinnost zaplatit jí náhradu škody, kterou údajně utrpěla především v důsledku skutečnosti, že ECB odmítla uznat skutečnou roli odborových organizací, v důsledku diskriminace, jíž byla údajně obětí zejména pro své členství ve výboru zaměstnanců, a v důsledku nepřizpůsobení její pracovní zátěže s ohledem na její zproštění služebních povinností z důvodu zastupování zaměstnanců.
Rozhodnutí: ECB se ukládá zaplatit žalobkyni částku 5 000 eur. Ve zbývající části se žaloba zamítá. ECB ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí rovněž náhrada třetiny nákladů vynaložených žalobkyní. Žalobkyně ponese dvě třetiny vlastních nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Žaloba – Žaloba směřující proti aktu s obecnou působností – Nepřípustnost
(Článek 270 SFEU; protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, článek 36.2; služební řád, článek 90; pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, články 41 a 42)
2. Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Žaloba – Žaloba na neplatnost nepodaná ve lhůtě – Žaloba na náhradu škody směřující ke stejnému výsledku – Nepřípustnost
(Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, článek 36.2; služební řád, články 90 a 91, pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, článek 42)
3. Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Žaloba – Žaloba na náhradu škody přímo spojená se žalobou na neplatnost
(Pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, články 41 a 42; pravidla pro zaměstnance Evropské centrální banky, články 8.1 až 8.3.2)
4. Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Zastupování – Ochrana zástupců zaměstnanců
1. Z článků 41 a 42 pracovního řádu pro zaměstnance Evropské centrální banky vyplývá, že obdobně jako v případě žalob v oblasti veřejné služby podaných podle článku 270 SFEU a podle článku 90 služebního řádu úředníků jsou unijní soudy příslušné k rozhodování o žalobách podaných podle článku 36.2 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky jen tehdy, týkají-li se individuálních aktů. O žalobách směřujících proti aktům s obecnou působností, mezi něž patří i uvedený pracovní řád či pravidla pro zaměstnance Evropské centrální banky, však rozhodovat nemohou, a to bez ohledu na to, zda je předmětem takových žalob zrušení těchto aktů nebo uložení povinnosti Evropské centrální bance nahradit újmu přímo vyplývající z protiprávnosti těchto aktů.
(viz bod 45)
Odkazy:
Tribunál: 11. prosince 2001, Cerafogli a další v. ECB, T‑20/01, Recueil FP, s. I‑A‑235 a II‑1075, bod 35
2. Na žaloby podané zaměstnanci Evropské centrální banky podle článku 36.2 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky a podle článku 42 pracovního řádu pro zaměstnance Evropské centrální banky je třeba obdobně použít judikaturu týkající se služebního řádu úředníků, podle které je žaloba na náhradu škody nepřípustná, pokud se úředník tímto způsobem snaží dospět ke stejnému výsledku, jenž mu měl zajistit úspěch žaloby na neplatnost, kterou opomněl podat včas. Úředník, který nepodal ve lhůtách stanovených v článcích 90 a 91 služebního řádu žalobu na neplatnost proti aktu údajně nepříznivě zasahujícímu do jeho právního postavení, nemůže prostřednictvím návrhu na náhradu škody způsobené tímto aktem napravit toto opomenutí a získat tak nové lhůty pro podání žaloby.
(viz bod 50)
Odkazy:
Soudní dvůr: 14. února 1989, Bossi v. Komise, 346/87, Recueil, s. 303, bod 32
Tribunál: 13. července 1993, Moat v. Komise, T‑20/92, Recueil, s. II‑799, bod 46; 28. června 2005, Ross v. Komise, T‑147/04, Sb. VS s. I‑A‑171 a II‑771, bod 48
3. Podle článku 8.2 pravidel pro zaměstnance Evropské centrální banky sice platí, že zaměstnanec Banky může podat žalobu k soudu teprve po vyčerpání prostředků před zahájením soudního řízení ve dvou fázích, a sice žádosti o přezkum před zahájením soudního řízení a poté předchozí stížnosti, nicméně žádné z ustanovení článků 41 a 42 pracovního řádu pro zaměstnance Evropské centrální banky ani článků 8.1 až 8.3.2 pravidel pro zaměstnance Evropské centrální banky nestanoví zvláštní postup pro podání žádosti předcházející těmto dvěma fázím pro případ, že Banka dosud nepřijala žádné napadnutelné rozhodnutí.
Z toho plyne, že žaloba na náhradu škody spojená se žalobou na neplatnost je přípustná i tehdy, nepožádal-li žalobce před podáním žádosti o přezkum před zahájením soudního řízení Evropskou centrální banku o nahrazení této újmy.
(viz body 54 a 55)
Odkazy:
Tribunál: 16. září 2009, Vinci v. ECB, F‑130/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑307 a II‑A‑1‑1651, bod 51
4. Nepřizpůsobí-li Evropská centrální banka pracovní zátěž svého zaměstnance s ohledem na zproštění služebních povinností, které mu bylo přiznáno za účelem výkonu funkcí souvisejících se zastupováním zaměstnanců, což může bránit tomu, aby tyto funkce vykonával za zcela vyhovujících podmínek, dopustí se tím nesprávného postupu, který může zakládat její odpovědnost.
(viz bod 58)