USNESENÍ SOUDCE PŘÍSLUŠNÉHO PRO ROZHODOVÁNÍ O PŘEDBĚŽNÝCH OPATŘENÍCH
ze dne 22. listopadu 2018(*)
„Kasační opravný prostředek – Usnesení o předběžném opatření – Státní podpory – Podpory poskytnuté španělskými orgány některým fotbalovým klubům – Záruka poskytnutá veřejnoprávním subjektem v rámci úvěrů poskytnutých třem fotbalovým klubům autonomní oblasti Valencie – Rozhodnutí prohlašující podpory za neslučitelné s vnitřním trhem – Příkaz k navrácení – Odklad vykonatelnosti – Naléhavost – Odůvodnění – Právo na obhajobu“
Ve věci C‑334/18 P(R),
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě čl. 57 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 22. května 2018,
Hércules Club de FútbolSAD, se sídlem v Alicante (Španělsko), zastoupený Y. Martínez Mata a S. Ratingem, abogados,
navrhovatel,
přičemž dalšími účastníky řízení jsou:
Evropská komise, zastoupená B. Stromskym a G. Luengem, jakož i P. Němečkovou, jako zmocněnci,
žalovaná v řízení v prvním stupni,
Španělské království,
vedlejší účastník řízení v prvním stupni,
SOUDCE TRIBUNÁLU PŘÍSLUŠNÝ PRO ROZHODOVÁNÍ O PŘEDBĚŽNÝCH OPATŘENÍCH,
po vyslechnutí generálního advokáta G. Hogana,
vydává toto
Usnesení
1 Svým kasačním opravným prostředkem se Hércules Club de Fútbol SAD (dále jen „Hércules CF“) domáhá zrušení usnesení předsedy Tribunálu Evropské unie ze dne 22. března 2018, Hércules Club de Fútbol v. Komise (T‑766/16 R, nezveřejněné, dále jen „napadené usnesení“, EU:T:2018:170), v němž Tribunál zamítl jeho návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí Komise (EU) 2017/365 ze dne 4. července 2016 o státní podpoře SA.36387 (2013/C) (ex 2013/NN) (ex 2013/CP) poskytnuté Španělskem fotbalovým klubům Valencia Club de Fútbol [SAD], Hércules Club de Fútbol [SAD] a Elche Club de Fútbol [SAD] (Úř. věst. 2017, L 55, s. 12, dále jen „sporné rozhodnutí“).
Okolnosti předcházející sporu
2 Navrhovatel, Hércules CF, je profesionální fotbalový klub založený v roce 1922, který hraje v druhé divizi B španělské fotbalové ligy.
3 V letech 2012 a 2013 byla Evropská komise upozorněna na existenci údajných státních podpor poskytnutých Generalitat Valenciana ve formě záruk na bankovní úvěry třem fotbalovým klubům autonomního společenství Valencie, včetně fotbalového klubu Hércules CF.
4 Dne 4. července 2016 přijala Komise sporné rozhodnutí. V tomto rozhodnutí Komise v jeho článku 1 v podstatě uvedla, že Španělské království protiprávně poskytlo státní podpory neslučitelné s vnitřním trhem, zejména podporu pro Fundación Hércules Club de Fútbol (dále jen „Fundación Hércules“) ve výši 6 143 000 eur v rámci státní záruky poskytnuté Instituto Valenciano de Finanzas, finanční institucí Generalitat Valenciana, za účelem zajištění bankovního úvěru poskytnutého Fundación Hércules pro účely upisování akcií společnosti Hércules CF v souvislosti s navýšením kapitálu této společnosti. V článcích 2 až 4 sporného rozhodnutí Komise uložila Španělskému království, aby od Hércules CF okamžitě a řádně vymohlo navrácení předmětné státní podpory včetně úroků od data jejího poskytnutí dotčenému fotbalovému klubu a aby ji informovalo o provádění tohoto rozhodnutí.
Řízení před Tribunálem a napadené usnesení
5 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 7. listopadu 2016 podal navrhovatel žalobu, kterou se v podstatě domáhal zrušení sporného rozhodnutí.
6 Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu téhož dne podal navrhovatel návrh na předběžné opatření za účelem dosažení odkladu vykonatelnosti článku 2 sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž mu Komise nařizuje navrácení předmětné státní podpory.
7 Dne 9. listopadu 2016 předseda Tribunálu položil navrhovateli otázky k písemnému zodpovězení, na které navrhovatel odpověděl tentýž den.
8 Usnesením ze dne 11. listopadu 2016 předseda Tribunálu na základě čl. 157 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu předběžně rozhodl o odkladu vykonatelnosti rozhodnutí až do přijetí usnesení, kterým bude ukončeno řízení o předběžném opatření.
9 Dne 11. prosince 2017 vyzval předseda Tribunálu navrhovatele k tomu, aby „poskytl aktuální informace o své finanční situaci, podepřené vhodnými listinnými důkazy, včetně nejnovější auditované účetní závěrky a veškeré další důležité informace týkající se změn, ke kterým došlo od podání návrhu na předběžné opatření“. Navrhovatel této žádosti vyhověl dne 21. prosince 2017. Dne 18. ledna 2018 Komise zaujala stanovisko k odpovědím poskytnutým navrhovatelem.
10 Dne 22. března 2018 předseda Tribunálu přijal napadené usnesení, v němž návrh na předběžné opatření zamítl.
11 Za tímto účelem předseda Tribunálu nejprve zkoumal, zda byla splněna podmínka naléhavosti. V tomto ohledu zejména v bodě 33 napadeného usnesení připomněl, že podle ustálené judikatury je v případě návrhu na odklad vykonatelnosti některého z unijních aktů odůvodněno nařízení požadovaného předběžného opatření pouze tehdy, když dotčený akt představuje rozhodující příčinu tvrzené vážné a nenapravitelné újmy. V bodě 35 uvedeného usnesení dodal, že pokud je uplatňovaná újma finanční povahy, požadovaná prozatímní opatření jsou odůvodněná, pokud se ukáže, že v případě neexistence těchto opatření by se účastník řízení, který se jich domáhá, ocitl v situaci, jež by mohla ohrozit jeho ekonomickou životaschopnost před přijetím rozhodnutí, kterým se ukončí řízení ve věci samé, nebo že by se výrazně změnily jeho podíly na trhu, zejména s ohledem na velikost a obraty jeho podniku, jakož i případně vlastnosti skupiny, do níž patří.
12 Z bodu 41 napadeného usnesení vyplývá, že navrhovatel za účelem prokázání naléhavosti požadovaného odkladu vykonatelnosti zaprvé argumentoval, že navrácení dotčené částky by ohrozilo jeho ekonomickou životaschopnost, což by vedlo k jeho likvidaci, a zadruhé, že jeho likvidace by měla důsledky nepeněžní povahy, neboť by se již nemohl účastnit sportovních soutěží, což by mělo negativní důsledky jak pro pořadatele soutěží, tak i pro zúčastněné kluby, a že jeho zánik by vedl k sociálním konfliktům a ekonomickým ztrátám v regionu.
13 V tomto ohledu předseda Tribunálu v bodě 42 napadeného usnesení uvedl, že újma uplatňovaná navrhovatelem byla finanční povahy.
14 Na základě analýzy důkazů předložených navrhovatelem předseda Tribunálu v bodech 48 až 53 napadeného usnesení v podstatě rozhodl, že vzhledem k nedostatečným informacím poskytnutým navrhovatelem nebyl schopen posoudit, zda se pro účely posouzení naléhavosti mohl omezit jen na přezkum situace navrhovatele samostatně, nebo zda měl vzít v úvahu eventuální vklady třetích stran nebo akcionářů navrhovatele. Předseda Tribunálu tak dospěl k závěru, že proto, že navrhovatel nepředložil věrný a úplný obraz o své finanční situaci, nemohl dospět k závěru, že mohla být ohrožena jeho ekonomická životaschopnost.
15 Předseda Tribunálu tudíž zamítl návrh navrhovatele na předběžné opatření a zrušil své usnesení ze dne 11. listopadu 2016.
Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení
16 Navrhovatel ve svém kasačním opravném prostředku v podstatě navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadené usnesení;
– nařídil odklad vykonatelnosti sporného rozhodnutí;
– přijal usnesení o odkladu inaudita altera parte v souladu s čl. 160 odst. 7 jednacího řádu Soudního dvora a
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
17 Samostatným podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 27. června 2018 navrhovatel podal návrh na předběžné opatření.
18 Vzhledem k tomu, že místopředseda a předseda prvního senátu Soudního dvora nemohli rozhodnout, předseda druhého senátu Soudního dvora byl dne 4. června 2018 jmenován k výkonu funkce soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních podle článku 13 jednacího řádu Soudního dvora.
19 Ve své kasační odpovědi doručené kanceláři Soudního dvora dne 20. června 2018 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– kasační opravný prostředek odmítl jako nepřípustný;
– kasační opravný prostředek zamítl jako neopodstatněný,
– prozatímně, zamítl návrh na odklad vykonatelnosti sporného rozhodnutí, včetně návrhu na odklad vykonatelnosti inaudita altera parte, a
– uložil navrhovateli náhradu nákladů řízení.
20 Usnesením předsedy druhého senátu Soudního dvora ze dne 5. července 2018, Hércules Club de Fútbol v. Komise [C‑334/18, P(R)–R, nezveřejněné, EU:C:2018:548], přijatým bez vyslechnutí ostatních účastníků řízení v souladu s čl. 160 odst. 7 jednacího řádu Soudního dvora, byla odložena vykonatelnost sporného rozhodnutí až do vydání usnesení, k němuž dojde nejpozději mezi vydáním usnesení, kterým bude ukončeno řízení o předběžných opatřeních, a vydáním usnesení o projednávaném kasačním opravném prostředku.
K návrhu na nařízení odkladu vykonatelnosti sporného rozhodnutí inaudita altera parte
21 Ve svém kasačním opravném prostředku navrhovatel navrhoval, aby byl nařízen odklad vykonatelnosti sporného rozhodnutí inaudita altera parte.
22 Podle čl. 160 odst. 4 jednacího řádu Soudního dvora musí být takový návrh předložen samostatným podáním, přičemž takový akt byl podán kanceláři Soudního dvora, jak bylo uvedeno v bodě 17 tohoto usnesení.
23 Uvedený návrh je tudíž v rozsahu, v jakém byl formulován v kasačním opravném prostředku, nepřípustný (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. ledna 1965, Merlini v. Haute Autorité, 108/63, EU:C:1965:4, s. 12, a ze dne 17. června 1965, Itálie v. Komise, 32/64, EU:C:1965:61, s. 484, jakož i usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 16. června 2016, ICA Laboratories a další v. Komise, C‑170/16 P(R), nezveřejněné, EU:C:2016:462, body 21 až 24).
Ke kasačnímu opravnému prostředku
K přípustnosti
24 Komise zpochybňuje přípustnost kasačního opravného prostředku, který podle jejího názoru směřuje k získání nového posouzení skutkového stavu zjištěného Tribunálem.
25 V tomto ohledu je třeba uvést, že v rámci svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel v podstatě tvrdí, že předseda Tribunálu nesprávně předpokládal, že pro účely posouzení finanční situace podniku je třeba vzít v úvahu hypotetické bezplatné vklady třetích osob nebo menšinových akcionářů, a dále, že tyto vklady takových osob by v projednávaném případě mohly dosáhnout částky uvedené v příkazu k navrácení.
26 Takový důvod kasačního opravného prostředku v podstatě směřuje ke zpochybnění dostatečnosti odůvodnění, týkajícího se konstatování uvedeného v bodě 49 napadeného usnesení, podle něhož by navrhovatel mohl mít k dispozici vklady třetích stran, které by mu umožnily uspokojit jeho finanční závazky vyplývající z příkazu k navrácení.
27 Z ustálené judikatury přitom vyplývá, že otázka, zda je odůvodnění usnesení předsedy Tribunálu nedostatečné, představuje právní otázku, kterou je jako takovou možno uplatnit v rámci kasačního opravného prostředku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. prosince 2013, Siemens a další v. Komise, C‑239/11 P, C‑489/11 P a C‑498/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:866, bod 67).
28 Druhým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že předseda Tribunálu porušil jeho právo na obhajobu, když založil své konstatování o tom, že nepředložil věrný a úplný obraz o své finanční situaci, na údajné změně vlastnické struktury navrhovatele, která vůbec nebyla zmíněna v rámci řízení před Tribunálem.
29 Případné nedodržení práva na obhajobu před Tribunálem přitom představuje právní otázku, která je ve fázi kasačního opravného prostředku přípustná (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. června 2016, Marchiani v. Parlament, C‑566/14 P, EU:C:2016:437, bod 38).
30 Kasační opravný prostředek je tudíž přípustný.
K věci samé
31 Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatel předkládá dva důvody.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku
32 V rámci svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku, který směřuje proti bodu 49 napadeného usnesení, navrhovatel předsedovi Tribunálu vytýká, že svůj závěr o tom, že jím poskytnuté informace nebyly ani úplné, ani spolehlivé, založil na dvojí domněnce. Tribunál se totiž mylně domníval, že za účelem posouzení finanční situace podniku je třeba vzít v úvahu hypotetické bezplatné vklady třetích osob nebo menšinových akcionářů, a mít tak za to, že osoby, které jsou ochotny poskytnout omezené zdroje podniku, jej ovládají nebo patří do téže skupiny. Navrhovatel dále tvrdí, že i kdyby taková domněnka nebyla stižena vadou nesprávného právního posouzení, předseda Tribunálu se nesprávně omezil na předpoklad, že vklady takových osoby mohly dosáhnout částky uvedené v příkazu k navrácení.
33 Komise argumenty navrhovatele zpochybňuje. Zastává názor, že Tribunál vzal za účelem posouzení majetkové situace navrhovatele právem v potaz zdroje, které má k dispozici skupina, do níž navrhovatel náleží, jako celek. Tak je tomu zejména v případě fotbalového klubu, kdy mají na pokračování jeho sportovních aktivit zájem nejen jeho akcionáři, ale i jeho členové a příznivci.
34 V bodě 28 napadeného usnesení předseda Tribunálu zejména připomněl, že soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních může odklad vykonatelnosti a jiná předběžná opatření povolit, je-li prokázáno, že jejich poskytnutí je na první pohled odůvodněno skutkově i právně (fumus boni juris) a že jsou naléhavá v tom smyslu, že je za účelem zabránění vážné a nenapravitelné újmě, kterou by mohly utrpět zájmy účastníka řízení, který se jich domáhá, nezbytné, aby byla vydána a nabyla účinnosti ještě před vydáním rozhodnutí v původním řízení, a dále že, že tyto podmínky jsou kumulativní, takže návrhy na předběžná opatření musí být zamítnuty, pokud jedna z těchto podmínek není splněna. V bodě 38 napadeného usnesení rovněž zdůraznil, že soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních musí mít k dispozici konkrétní a přesné údaje podepřené podrobnými a ověřenými listinnými důkazy, které prokazují situaci, v níž se nachází účastník řízení, který se domáhá vydání předběžných opatření, a umožňují posoudit důsledky, které by zjevně vyvstaly v případě nepřijetí požadovaných opatření, což v zásadě vyžaduje, aby uvedený účastník řízení, zejména pokud tvrdí, že dojde k újmě finanční povahy, předložil důkazy na podporu věrného a úplného obrazu o jeho finanční situaci.
35 Předseda Tribunálu dále zkoumal, zda byla splněna podmínka týkající se naléhavosti.
36 V tomto ohledu Tribunál v bodech 44 až 47 napadeného usnesení připomněl, že pro účely posouzení majetkové situace společnosti, zejména její finanční životaschopnosti, je třeba vzít v úvahu vlastnosti skupiny společností, s níž je spojena z hlediska své vlastnické struktury, a zejména zdroje, které má tato skupina k dispozici jako celek, což může soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních dovést k závěru, že podmínka naléhavosti není splněna navzdory předvídatelnému stavu úpadku společnosti, která žádá o vydání předběžného opatření, posuzované jednotlivě. Zdůraznil tedy, že vážná povaha údajné újmy musí být posouzena na úrovni skupiny, kterou tvoří fyzické nebo právnické osoby, jež tuto skupinu ovládají nebo jsou jejími členy, neboť shoda zájmů dotčené společnosti a těchto osob odůvodňuje, že zájem této společnosti na pokračování její činnosti nesmí být posuzován nezávisle na zájmu, který mají tyto osoby na její udržitelnosti. Dodal, že tato judikatura se vztahuje nejen na právnické osoby, ale také na fyzické osoby, které ovládají dotyčnou společnost.
37 Pokud jde o použití uvedené judikatury na majetkovou situaci navrhovatele, předseda Tribunálu v bodech 48 a 49 napadeného usnesení uvedl následující:
„48 Z odpovědi [navrhovatele] ze dne 21. prosince 2017 přitom vyplývá, že investoval do ‚kvalitních hráčů‘, jejichž platy převyšují jeho příjmy, a že ‚prezident [navrhovatele] se dne 21. září 2017 formálně zavázal Comisión Delegada de la Liga de Fútbol Profesional, že pokryje zaznamenaný schodek vklady jednotlivců‘.
49 Z toho vyplývá, že [navrhovatel] má k dispozici vklad třetí osoby, který mu umožňuje uspokojovat závazky převyšující jeho vlastní hospodářské zdroje. Tato skutečnost nutně vyvolává otázku, zda a do jaké míry mohl [navrhovatel] využít takový vklad za účelem uhrazení částky požadované [Instituto Valenciano de Finanzas] v rámci provedení [sporného] rozhodnutí. [Navrhovatel] však v tomto ohledu neposkytuje žádné údaje.“
38 Je třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že rozhodnutí Tribunálu musejí být dostatečně odůvodněna, aby Soudní dvůr mohl vykonávat svůj soudní přezkum. V tomto ohledu stačí, aby odůvodnění bylo jasné a srozumitelné a také aby bylo takové povahy, že je s to odůvodnit závěr, k jehož podpoře směřuje [v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 18. října 2002, Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, C‑232/02 P(R), EU:C:2002:601, bod 56, usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 19. prosince 2013, Komise v. Německo, C‑426/13 P(R), EU:C:2013:848, bod 66].
39 Z rovněž ustálené judikatury Soudního dvora dále vyplývá, že Soudní dvůr Tribunálu neukládá povinnost poskytnout vysvětlení, ve kterém se vyčerpávajícím způsobem postupně bude zabývat každou z úvah uvedených účastníky sporu, a že odůvodnění Tribunálu tudíž může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, proč Tribunál nepřijal jejich argumenty, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby vykonal svůj přezkum [usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 14. června 2016, Chemtura Netherlands v. EFSA, C‑134/16 P(R), nezveřejněné, EU:C:2016:442, bod 47 a citovaná judikatura].
40 V projednávaném případě, jak tvrdí navrhovatel, z bodu 48 napadeného usnesení vyplývá, že ve své odpovědi ze dne 21. prosince 2017 oznámil předsedovi Tribunálu na jeho výzvu, uvedenou v bodě 9 tohoto usnesení, že prezident navrhovatele se vzhledem ke skutečnosti, že výše platů některých hráčů převyšovala navrhovatelovy příjmy, zavázal k tomu, že pokryje schodek zaznamenaný v tomto ohledu vklady jednotlivců.
41 Ačkoli je sice pravda, že jak v podstatě předseda Tribunálu uvedl v bodě 49 napadeného usnesení, toto prohlášení prezidenta navrhovatele odráží skutečnost, že navrhovatel může mít do určité míry k dispozici vklady jednotlivců, které mu umožňují vyrovnat rozpočtový schodek, na který se uvedené prohlášení vztahuje, samo o sobě a v případě neexistence jiných důvodů v tomto ohledu neumožňuje dospět pro účely posouzení majetkové situace navrhovatele k závěru, že tyto vklady musí být, v souladu s judikaturou uvedenou předsedou Tribunálu v bodech 44 až 47 napadeného usnesení a připomenutou v bodě 36 tohoto usnesení, považovány za pocházející ze skupiny společností, s níž je navrhovatel spojen z hlediska své vlastnické struktury, jelikož předseda Tribunálu v tomto ohledu rovněž výslovně zdůrazňuje, že se jedná o vklady „třetích osob“.
42 Jak správně uvedl navrhovatel, takové prohlášení samo o sobě a v případě neexistence jiných důvodů v tomto ohledu neumožňuje podpořit závěr, že takové vklady jednotlivců vztahující se pouze na rozpočtový schodek způsobený vyplácením platů sportovnímu personálu klubu, který hraje v druhé divizi B španělské fotbalové ligy, mohou dosáhnout částky uvedené v dotčeném příkazu k navrácení.
43 V důsledku toho je třeba mít za to, že napadené rozhodnutí je v tomto ohledu stiženo vadou nedostatečného odůvodnění.
44 První důvod kasačního opravného prostředku je tudíž opodstatněný.
K druhému důvodu kasačního opravného prostředku
45 V rámci svého druhého důvodu kasačního opravného prostředku, který směřuje proti bodu 50 napadeného usnesení, navrhovatel tvrdí, že předseda Tribunálu porušil právo na obhajobu, když své závěry týkající se údajných změn ve vlastnické struktuře navrhovatele založil na informacích, které nebyly součástí spisu Tribunálu, a ohledně jejichž relevantnosti nebyli účastníci řízení vyslechnuti.
46 Komise tuto argumentaci navrhovatele zpochybňuje. Je nesporné, že navrhovatel předsedu Tribunálu neinformoval o změně, k níž došlo v jeho vlastnické struktuře. Podle jejího názoru není zohlednění této skutečnosti pro účely přezkumu finanční životaschopnosti navrhovatele v tomto ohledu relevantní.
47 Zásada kontradiktornosti je součástí práva na obhajobu. Uplatní se na jakékoli řízení, jež může vést k vydání rozhodnutí orgánu Unie, jímž mohou být citelně dotčeny něčí zájmy. Unijní soudy zajišťují, aby byla dodržována před nimi i jimi samotnými zásada kontradiktornosti (rozsudek ze dne 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další, C‑89/08 P, EU:C:2009:742, body 50 a 51, jakož i citovaná judikatura).
48 Soudní dvůr již tedy rozhodl, že pokud by soudní rozhodnutí bylo založeno na skutečnostech a listinných podkladech, k nimž neměli účastníci řízení, nebo jeden z nich, možnost se vyjádřit, představovalo by to porušení základní právní zásady (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další, C‑89/08 P, EU:C:2009:742, bod 52, jakož i citovaná judikatura)
49 V projednávaném případě, pokud jde o skutečnost, že předseda Tribunálu zohlednil eventuální změnu vlastnické struktury navrhovatele, body 50 až 52 napadeného usnesení zní takto:
„50 Dále, ke změnám ve vlastnické struktuře [navrhovatele] podle všeho došlo před odpovědí [navrhovatele] ze dne 21. prosince 2017. Navzdory organizačním procesním opatřením, která předseda Tribunálu přijal dne 11. prosince 2017, podle nichž měl [navrhovatel] poskytnout ‚jakékoli další podstatné informace týkající se změn, k nimž došlo od podání návrhu na předběžné opatření,‘ [navrhovatel] neposkytl žádnou informaci týkající se této operace.
51 Taková informace byla nezbytná tím spíše, že [navrhovatel] znal judikaturu připomenutou v bodech 44 až 47 [napadeného usnesení] a že z bodu 73 jeho návrhu na předběžné opatření vyplývá, že uvedl, že tato judikatura není v jeho případě relevantní vzhledem k neexistenci ‚většinového akcionáře, na kterého by se mohla vztahovat judikatura týkající opravných prostředků třetích osob, které by mohly zpochybnit naléhavost‘. V tomto ohledu [navrhovatel] ve svém návrhu na předběžné opatření upřesnil, že ze seznamu stávajících akcionářů vyplývá, že ‚hlavním akcionářem je nadále Fundación Hercules, jejíž nedostatek zdrojů byl potvrzen Komisí‘.
52 Za těchto okolností, vzhledem k nedostatečným informacím poskytnutým [navrhovatelem] není předseda Tribunálu schopen posoudit, zda se může pro účely posouzení naléhavosti omezit na přezkum situace [navrhovatele posuzovaného] samostatně, nebo zda musí vzít v úvahu eventuální vklady vlastníků, kterých by [navrhovatel] mohl využít.“
50 V tomto ohledu z bodu 50 napadeného usnesení, a konkrétně z použití pojmu „podle všeho“, vyplývá, že předseda Tribunálu založil své konstatování týkající se tvrzených změn ve vlastnické struktuře navrhovatele na skutečnostech, které nebyly obsaženy ve spise Tribunálu, jelikož Komise v tomto ohledu ve své žalobní odpovědi uvedla, že tato změna vlastnické struktury byla „zmíněna v aktuálním v tisku“.
51 Dále je nesporné, že bez ohledu na skutečnost, že na těchto skutečnostech se zakládal závěr, k němuž dospěl předseda Tribunálu a podle kterého navrhovatel nepředložil věrný a úplný obraz o své finanční situaci, se účastníci řízení nemohli v rozporu se zásadou kontradiktornosti vyjádřit k existenci a relevantnosti takových skutečností.
52 Druhý důvod kasačního opravného prostředku je tudíž rovněž opodstatněný.
53 Vzhledem k výše uvedeným úvahám je napadené usnesení třeba zrušit.
K návrhu na odklad vykonatelnosti
54 Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie platí, že pokud Soudní dvůr zruší rozhodnutí Tribunálu, může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí. Toto ustanovení se použije rovněž na kasační opravné prostředky podané v souladu s čl. 57 druhým pododstavcem tohoto statutu [usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 23. dubna 2015, Komise v. Vanbreda Risk & Benefits, C‑35/15 P(R), EU:C:2015:275, bod 59, a usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 18. října 2016, EMA v. Pari Pharma, C‑406/16 P(R), nezveřejněné, EU:C:2016:775, bod 49].
55 Vzhledem k tomu, že soudní řízení nedovoluje ve věci rozhodnout, musí být v souladu s článkem 61 statutu Soudního dvora Evropské unie věc vrácena Tribunálu k rozhodnutí.
Z těchto důvodů soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních rozhodl takto:
1) Usnesení předsedy Tribunálu Evropské unie ze dne 22. března 2018, Hércules Club de Fútbol v. Komise (T‑766/16 R, nezveřejněné, EU:T:2018:170), se zrušuje.
2) Věc se vrací Tribunálu Evropské unie k rozhodnutí.
3) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Podpisy.