USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

10. prosince 2014

Věc F‑127/14

Stephen Turkington

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Důchody – Převod nároků na důchod nabytých ve vnitrostátním důchodovém systému – Návrh na bonifikaci počtu let služby započitatelných pro důchod, který nebyl napaden ve stanovené lhůtě – Neexistence nových a podstatných skutečností – Zjevná nepřípustnost“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se S. Turkington domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 27. ledna 2014, kterým Evropská komise zamítla jeho žádost o nový výpočet bonifikace počtu let služby v unijním důchodovém systému vyplývající z převodu nároků na důchod, které S. Turkington nabyl v německém důchodovém systému.

Rozhodnutí:      Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Stephen Turkington ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Předcházející stížnost v rámci administrativy – Lhůty – Kogentní charakter

(Služební řád, články 90 a 91)

2.      Žaloby úředníků – Předcházející stížnost v rámci administrativy – Lhůty – Prekluze – Nový běh – Podmínka – Nová a podstatná skutečnost

(Služební řád, články 90 a 91)

1.      Lhůty pro podání stížnosti a žaloby mají kogentní povahu a účastníci řízení ani soud s nimi nemohou disponovat. Možnost podat žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu proto nemůže úředníkovi umožnit obejít lhůty stanovené články 90 a 91 služebního řádu pro podání stížnosti a žaloby tím, že prostřednictvím takové pozdější žádosti nepřímo zpochybní dřívější rozhodnutí, které nenapadl ve stanovených lhůtách.

(viz bod 18)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: usnesení Michel v. Komise, F‑44/13, EU:F:2014:40, bod 46 a citovaná judikatura

2.      Existence nových a podstatných skutečností může odůvodnit podání žádosti o přezkum dřívějšího rozhodnutí, které se stalo konečným. Žaloba podaná proti rozhodnutí zamítajícímu provést přezkum rozhodnutí, které se stalo konečným, proto musí být prohlášena za přípustnou, pokud je zřejmé, že se žádost o přezkum skutečně zakládala na nových a podstatných skutečnostech. Pokud je naproti tomu zřejmé, že se žádost o přezkum na takových skutečnostech nezakládala, musí být žaloba proti rozhodnutí zamítajícímu provést požadovaný přezkum odmítnuta jako nepřípustná.

V této souvislosti se právní účinky rozsudku unijního soudu zrušujícího akt vztahují, kromě účastníků řízení, pouze na osoby, kterých se samotný zrušený akt bezprostředně dotýká, a takový rozsudek může představovat novou skutečnost pouze ve vztahu k těmto osobám.

(viz body 19 a 22)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: usnesení Cervelli v. Komise, T‑622/11 P, EU:T:2012:538, bod 18 a citovaná judikatura

Soud pro veřejnou službu: usnesení Probst v. Komise, F‑75/13, EU:F:2014:20, body 17 a 23 a citovaná judikatura