ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
11. března 2010(*)
„Státní podpory – Článek 88 odst. 3 ES – Protiprávně poskytnuté podpory prohlášené za slučitelné se společným trhem – Zrušení rozhodnutí Komise – Vnitrostátní soudy– Žaloba na navrácení protiprávně poskytnutých podpor – Přerušení řízení až do vydání nového rozhodnutí Komise– Mimořádné okolnosti, které mohou omezit povinnost vrátit podporu“
Ve věci C‑1/09,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Conseil d'État (Francie) ze dne 19. prosince 2008, došlým Soudnímu dvoru dne 2. ledna 2009, v řízení
Centre d’exportation du livre français (CELF),
Ministre de la Culture et de la Communication
proti
Société internationale de diffusion et d’édition (SIDE),
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení J.‑C. Bonichot, předseda čtvrtého senátu, C. Toader, K. Schiemann, P. Kūris a L. Bay Larsen (zpravodaj), soudci,
generální advokát: P. Cruz Villalón,
vedoucí soudní kanceláře: R. Şereş, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 13. ledna 2010,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Centre d’exportation du livre français (CELF) O. Schmittem a A. Tabouisem, avocats,
– za Société internationale de diffusion a d’édition (SIDE) N. Coutrelis, avocat,
– za francouzskou vládu E. Belliard, G. de Berguesem a B. Beaupère-Manokha, jako zmocněnci,
– za českou vládu M. Smolkem, jako zmocněncem,
– za nizozemskou vládu C. M. Wissels a Y. de Vriesem, jako zmocněnci,
– za Evropskou Komisi J.-P. Keppennem a B. Stromskym, jako zmocněnci,
– za l’Autorité de surveillance AELE X. Lewisem, B. Alterskjærem a L. Armati, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 88 odst. 3 ES.
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Centre d’exportation du livre français (dále jen „CELF“) a ministre de la Culture et de la Communication (ministr kultury a komunikace) na straně jedné a Société internationale de diffusion et d’édition (dále jen „SIDE“) na straně druhé ve věci podpor vyplacených společnosti CELF francouzským státem.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
Skutkový základ sporu a řízení před Soudem prvního stupně Evropských společenství
3 Družstevní akciová společnost CELF vykonávala do roku 2009 činnost vývozního komisionáře.
4 Jejím úkolem bylo přímo vyřizovat objednávky knih, brožur, jakož i všech komunikačních médií do zahraničí a francouzských zámořských teritorií i departementů a obecněji provádět veškeré činnosti, jejichž cílem je zejména rozvoj propagace francouzské kultury ve světě prostřednictvím uvedených médií.
5 Od roku 1980 do roku 2002 využívala CELF provozních dotací poskytovaných francouzským státem k vyrovnání zvýšených nákladů na vyřizování malých objednávek zaslaných knihkupci usazenými v zahraničí.
6 Na základě stížnosti podané v roce 1992 společností SIDE, konkurentkou společnosti CELF, Evropská komise rozhodnutím NN 127/92 ze dne 18. května 1993, jehož oznámení bylo uveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství ze dne 25. června 1993, připustila slučitelnost dotčených podpor se společným trhem. Měla tudíž za to, že žádná námitka nebyla namístě.
7 Rozsudkem ze dne 18. září 1995, SIDE v. Komise (T‑49/93, Recueil, s. II‑2501), Soud zrušil toto rozhodnutí v rozsahu, v němž se týkalo dotace poskytnuté výlučně společnosti CELF k vyrovnání zvýšených nákladů na vyřizování malých objednávek francouzsky psaných knih učiněných knihkupci usazenými v zahraničí. Měl za to, že Komise měla zahájit sporné řízení podle čl. 93 odst. 2 smlouvy o ES (později čl. 88 odst. 2 ES).
8 V rozhodnutí 1999/133/ES ze dne 10. června 1998 o státní podpoře ve prospěch Cooperative d’exportation du livre français (CELF) (Úř. věst. L 44, s. 37) Komise konstatovala protiprávnost podpor, nicméně znovu připustila jejich slučitelnost se společným trhem.
9 Rozsudkem ze dne 28. února 2002, SIDE v. Komise (T‑155/98, Recueil, s. II‑1179) Soud zrušil rozhodnutí Komise v rozsahu, v němž Komise prohlásila dotčené podpory za slučitelné se společným trhem, a to z důvodu, že se dopustila zjevně nesprávného posouzení ve vztahu k definici relevantního trhu.
10 Komise rozhodnutím 2005/262/ES ze dne 20. dubna 2004 o podpoře prováděné Francií ve prospěch Coopérative d'Exportation du livre français (CELF) (Úř. věst. L 85, s. 27) potřetí uznala slučitelnost těchto podpor se společným trhem.
11 Rozsudkem ze dne 15. dubna 2008, SIDE v. Komise (T‑348/04, Sb. rozh., s. II‑625) Soud toto kladné rozhodnutí zrušil s odůvodněním, že se Komise uplatněním čl. 87 odst. 3 písm. d) ES na období předcházející 1. listopadu 1993 – namísto toho, aby použila hmotněprávní pravidla platná v dotčeném období – dopustila nesprávného právního posouzení na straně jedné a zjevně nesprávného posouzení při přezkumu slučitelnosti sporné podpory na straně druhé.
12 Dne 8. dubna 2009 Komise přijala rozhodnutí o rozšíření formálního vyšetřovacího řízení zahájeného v roce 1996, aby tak vyjádřila své pochybnosti ohledně slučitelnosti dotčených podpor ve světle výše uvedeného rozsudku Soudu ze dne 15. dubna 2008, SIDE v. Komise, a aby Francouzské republice, příjemci podpor a ostatním dotčeným stranám umožnila znovu se vyjádřit před vydáním konečného rozhodnutí.
13 S ohledem na finanční situaci společnosti CELF zahájil tribunal de commerce de Paris (obchodní soud v Paříži) rozsudkem ze dne 25. dubna 2009 v případě této společnosti řízení o ochraně před věřiteli se zkušebním obdobím v délce šesti měsíců.
14 Rozsudkem ze dne 9. září 2009 konstatujícím neexistenci mimosoudního řešení a existenci závazků vylučujících perspektivu záchranného plánu, nařídil tento obchodní soud likvidaci společnosti CELF a jmenoval jejího likvidátora.
15 Podle informací sdělených Soudnímu dvoru v průběhu ústní části řízení ukončila společnost CELF v návaznosti na posledně uvedený rozsudek svou činnost.
Řízení před vnitrostátním soudem a předběžné otázky
16 Společnost CELF a ministr kultury a komunikace podali ke Conseil d’État kasační opravné prostředky proti rozsudku cour administrative d'appel de Paris ze dne 5. října 2004, který na žádost společnosti SIDE uložil státu povinnost vymáhat podpory vyplacené CELF za vyřizování malých objednávek knih od zahraničních knihkupců, a to ve lhůtě tří měsíců od oznámení tohoto rozsudku, pod sankcí penále ve výši 1000 eur za každý den prodlení.
17 V rámci těchto opravných prostředků navrhovatelé zejména tvrdili, že cour administrative d'appel de Paris měl rozhodnout, že v projednávané věci je skutečnost, že Komise uznala podpory za slučitelné se společným trhem, překážkou povinnosti navrácení těchto podpor, která v zásadě vyplývá z protiprávnosti spojené s provedením opatření týkajících se podpor členským státem v rozporu s čl. 88 odst. 3 ES.
18 Conseil d’État rozsudkem ze dne 29. března 2006 rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Zaprvé umožňuje článek 88 [ES] státu –jehož podpora poskytnutá podniku je protiprávní, přičemž její protiprávnost určily soudy tohoto státu z toho důvodu, že nebyla předem oznámena Komisi […], jak je vyžadováno v čl. 88 odst. 3 ES – aby tuto podporu nevymáhal od hospodářského subjektu, který byl jejím příjemcem, na základě toho, že Komise poté, co se na ni obrátila se stížností třetí osoba, prohlásila tuto podporu za slučitelnou s pravidly společného trhu, a tak účinně zajistila výkon svého výlučného práva přezkoumat takovou slučitelnost?
2) Zadruhé, bude-li potvrzeno, že je založena povinnost navrácení podpory, je třeba při výpočtu výše částek, které je třeba vrátit, zohlednit dobu, během níž byla dotčená podpora prohlášena [Komisí] za slučitelnou s pravidly společného trhu, než byla tato rozhodnutí Soudem zrušena?“
19 V odpovědi na tyto otázky Soudní dvůr rozsudkem ze dne 12. února 2008, CELF a ministr kultury a komunikace (C‑199/06, Sb. rozh., s. I‑469, dále jen „rozsudek CELF I“) rozhodl takto:
1) „Článek 88 odst. 3 poslední větu ES je třeba vykládat tak, že vnitrostátní soud není povinen nařídit navrácení podpory poskytnuté v rozporu s tímto ustanovením, pokud Komise […] přijala konečné rozhodnutí, kterým prohlásila uvedenou podporu za slučitelnou se společným trhem ve smyslu článku 87 ES. Podle práva Společenství je tento soud povinen nařídit, aby příjemce podpory zaplatil z této podpory úroky za dobu trvání protiprávního stavu. V rámci svého vnitrostátního práva může případně tento soud krom toho nařídit navrácení protiprávní podpory, aniž by bylo dotčeno právo členského státu tuto podporu později znovu poskytnout. Taktéž může být nucen k tomu, aby vyhověl žalobám na náhradu škod způsobených protiprávní povahou podpory.
2) V takové procesní situaci, o jakou se jedná ve sporu v původním řízení, se povinnost zhojit následky protiprávní podpory vyplývající z čl. 88 odst. 3 poslední věty ES vztahuje, pro účely výpočtu částek, které je příjemce povinen zaplatit, a s výhradou mimořádných okolností, také na dobu mezi přijetím rozhodnutí Komise […] o slučitelnosti této podpory se společným trhem a zrušením uvedeného rozhodnutí soudem Společenství.“
20 Conseil d’État na základě těchto odpovědí rozsudkem ze dne 19. prosince 2008 uložil ministru kultury a komunikace povinnost vymáhat od společnosti CELF úroky z protiprávně poskytnutých podpor za období:
– od roku 1980, roku zahájení poskytování těchto podpor, do data předkládacího rozhodnutí;
– od data předkládacího rozhodnutí do data, ke kterému bude s konečnou platností určena slučitelnost těchto podpor se společným trhem, nebo se s konečnou platností přistoupí k vymáhaní uvedených podpor.
21 Ohledně navrácení jistiny vyplacených podpor měl Conseil d´État za to, že z důvodu nového zrušení, o kterém po vydání rozsudku CELF I rozhodl dne 15. dubna 2008 Soud ve výše uvedeném rozsudku SIDE v. Komise, závisí řešení sporu na výkladu práva Společenství.
22 Conseil d’État tudíž rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Může vnitrostátní soud přerušit řízení týkající se povinnosti vrácení státní podpory až do doby, než Komise […] vydá konečné rozhodnutí o slučitelnosti podpory s pravidly společného trhu, pokud první rozhodnutí Komise prohlašující tuto podporu za slučitelnou bylo zrušeno soudem Společenství?
2) Pokud Komise třikrát prohlásila podporu za slučitelnou se společným trhem před tím, než byla tato rozhodnutí zrušena [Soudem], může taková situace představovat mimořádnou okolnost, která by mohla vést vnitrostátní soud k omezení povinnosti vrátit podporu?“
K předběžným otázkám
K první otázce
23 První otázkou se předkládající soud táže, zda vnitrostátní soud, který podle čl. 88 odst. 3 ES rozhoduje o žalobě na navrácení protiprávně poskytnuté státní podpory, může přerušit řízení vedoucí k vydání rozhodnutí o této žalobě do doby, než Komise po zrušení předchozího kladného rozhodnutí rozhodne o slučitelnosti této podpory se společným trhem.
24 V rozsudku CELF I (body 61 a 63) Soudní dvůr zdůraznil, že:
– podle čl. 231 prvního pododstavce ES, je-li žaloba na neplatnost opodstatněná, soud Společenství prohlásí napadený akt za neplatný od počátku, takže rozhodnutí o zrušení způsobuje zánik napadeného aktu se zpětnou účinností vůči všem;
– ke dni zrušení kladného rozhodnutí soudem Společenství, jsou dotčené podpory považovány za podpory, které nebyly zrušeným rozhodnutím prohlášeny za slučitelné.
25 Z toho vyplývá, že situace, jako je situace dotčená v původním řízení, je podobná té situaci, kdy vnitrostátní soud zahájil řízení na základě čl. 88 odst. 3 ES, přestože Komise ještě nepřijala žádné rozhodnutí o slučitelnosti posuzované podpory.
26 Je třeba uvést, že čl. 88 odst. 3 ES ukládá vnitrostátním soudům, aby až do konečného rozhodnutí Komise chránily práva jednotlivců vůči možnému porušení zákazu stanoveného v tomto článku ze strany státních orgánů (rozsudek CELF I, bod 38).
27 Soudní dvůr již v této souvislosti v rozsudku ze dne 11. července 1996, SFEI a další (Recueil, s. I‑3547, body 44, 50 až 53) rozhodl, že:
– zahájení vyšetřovacího řízení Komisí nezbavuje vnitrostátní soudy jejich povinnosti chránit práva jednotlivců v případě porušení povinnosti předchozího oznámení;
– i když je pravděpodobné, že do vydání konečného rozhodnutí vnitrostátního soudu uplyne určitá doba, například žádá-li Komisi o vysvětlení pro účely výkladu pojmu „státní podpora“, k němuž může být přiměn, nebo v případě položení předběžné otázky Soudnímu dvoru, je jeho věcí, aby posoudil nezbytnost předběžných opatření k ochraně zájmů účastníků řízení.
28 Soudní dvůr tak zdůraznil povinnost vnitrostátního soudu neodkládat posuzování návrhů na zajišťovací opatření.
29 Preventivním cílem ustanovení čl. 88 odst. 3 poslední věty ES je zabezpečit, aby neslučitelná podpora nebyla nikdy poskytnuta. Cílem takto vytvořené prevence tedy je, aby byly poskytovány pouze slučitelné podpory. Pro uskutečnění tohoto cíle se provedení záměru podpory odkládá do doby, než jsou konečným rozhodnutím Komise odstraněny pochybnosti o jeho slučitelnosti (rozsudek CELF I, body 47 a 48).
30 Úkolem vnitrostátních soudů je tudíž nařídit opatření, která umožní napravit protiprávnost poskytnutí podpor, aby tak příjemci podpory nebyla ponechána možnost s těmito podporami volně nakládat v období do vydání rozhodnutí Komise.
31 Rozhodnutí přerušit řízení by ve skutečnosti mělo stejné důsledky jako zamítnutí návrhu na nařízení zajišťovacího opatření. Vedlo by totiž k tomu, že až do rozhodnutí Komise by nebylo vydáno žádné rozhodnutí o opodstatněnosti této žaloby. Znamenalo by to zachování výhody podpory v době, kdy je zakázáno její poskytnutí, což je neslučitelné s účelem čl. 88 odst. 3 ES a zbavuje toto ustanovení jeho užitečného účinku.
32 Vnitrostátní soud tak nemůže přerušit řízení, aniž by zbavil čl. 88 odst. 3 ES jeho užitečného účinku a porušil tak zásadu efektivity použitelných vnitrostátních postupů.
33 Zrušení prvního kladného rozhodnutí Komise soudem Společenství nemůže odůvodnit odlišné řešení, které by bylo inspirováno úvahou, že by Komise v tomto případě mohla později podporu znovu prohlásit za slučitelnou.
34 Cíl čl. 88 odst. 3 ES je totiž zjevně inspirován úvahou, že až do přijetí nového rozhodnutí Komise nelze kladný obsah tohoto rozhodnutí předvídat.
35 Povinnost bezodkladně rozhodnout o návrhu na nařízení zajišťovacího opatření nenutí soud, aby tato opatření skutečně přijal.
36 Povinnost nařídit zajišťovací opatření existuje pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky odůvodňující taková opatření, a sice není pochyb o kvalifikaci státní podpory, je zahájeno poskytování podpory nebo podpora již byla poskytnuta a není zjištěna existence mimořádných okolností vylučujících její navrácení. Nejsou-li tyto podmínky splněny, musí vnitrostátní soud návrh na nařízení zajišťovacího opatření zamítnout.
37 Vnitrostátní soud může při rozhodování o návrhu nařídit buď navrácení podpor včetně úroků, nebo například, jak navrhuje Komise v bodě 62 svého oznámení č. 2009/C 85/01 o prosazování právní úpravy státní podpory vnitrostátními soudy (Úř. věst 2009, C 85, s. 1), jejich složení na vázaný účet, takže si příjemce neponechá dispoziční právo, aniž by byla dotčena povinnost uhradit úroky za období od předčasného poskytnutí podpory do jejího složení na tento vázaný účet.
38 Naopak povinnost „standstill“ stanovená v čl. 88 odst. 3 ES není v této fázi splněna pouhým uložením povinnosti zaplatit úroky z částek, které zbývají na účtech podniku. Není totiž vůbec jasné, zda podnik, který protiprávně obdržel státní podporu, nemohl případně získat úvěr ve stejné výši od finančního ústavu za obvyklých tržních podmínek a disponovat tak touto částkou před rozhodnutím Komise.
39 Konečně prvořadou povinností vnitrostátního soudu je rozhodnout , ať už kladně nebo záporně.
40 Na první otázku je tudíž třeba odpovědět tak, že vnitrostátní soud, který podle čl. 88 odst. 3 ES rozhoduje o žalobě na navrácení protiprávně poskytnuté státní podpory, nemůže přerušit řízení vedoucí k vydání rozhodnutí o této žalobě až do doby, než Komise po zrušení předchozího kladného rozhodnutí rozhodne o slučitelnosti této podpory se společným trhem.
Ke druhé otázce
41 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda přijetí tří po sobě jdoucích rozhodnutí, kterými Komise prohlašuje podporu za slučitelnou se společným trhem a která byla následně zrušena soudem Společenství, může samo o sobě představovat mimořádnou okolnost, která může odůvodnit omezení povinnosti příjemce navrátit tuto podporu, i když byla poskytnuta v rozporu s čl. 88 odst. 3 ES.
42 Je třeba připomenout, že v rozsudku CELF I si Soudní dvůr vyhradil možnost zohlednit mimořádné okolnosti při zkoumání rozsahu povinnosti napravit protiprávnost podpory, včetně případu, kdy je tato povinnost omezena na úhradu úroků.
43 V bodě 65 uvedeného rozsudku Soudní dvůr připustil možnost, aby se příjemce protiprávně poskytnutých podpor dovolával mimořádných okolností, které mohly legitimně odůvodnit jeho očekávání, že při poskytování podpor byla zachována příslušná pravidla, a z toho důvodu odmítl jejich navrácení.
44 Soudní dvůr tak rozhodl s ohledem na situaci v původním řízení, kdy byla přijata tři kladná rozhodnutí Komise, z nichž dvě byla zrušena.
45 Soudní dvůr však vzápětí zdůraznil, že legitimní očekávání příjemce podpory nemůže zakládat kladné rozhodnutí Komise, když bylo toto rozhodnutí zpochybněno ve lhůtách pro podání opravných prostředků a následně soudem Společenství zrušeno, ani tehdy když ještě neuplynula lhůta k podání opravného prostředku, nebo v případě opravného prostředku, dokud soud Společenství nepřijme konečné rozhodnutí (rozsudek CELF I, body 66 až 68).
46 Nakonec upřesnil, že odpověď na předběžnou otázku byla dána s ohledem na takovou procesní situaci, o jakou se jednalo ve sporu v původním řízení (rozsudek CELF I, bod 69).
47 Formulace tohoto odůvodnění může vyvolat přesvědčení, že tři kladná rozhodnutí, z nichž dvě byla na základě žaloby na neplatnost podané ve stanovené lhůtě zrušena a třetí je stále projednáváno, nepředstavují mimořádnou okolnost.
48 Ze znění druhé otázky položené v projednávané věci vyplývá, že předkládací soud se naopak domnívá, že sled tří kladných rozhodnutí by mohl představovat mimořádnou okolnost.
49 Ke dni vyhlášení rozsudku CELF I byla ona tři kladná rozhodnutí Komisí již přijata.
50 Před položením druhé žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nastala pouze jediná nová skutečnost, a to zrušení třetího kladného rozhodnutí výše uvedeným rozsudkem Soudu ze dne 15. dubna 2008, SIDE v. Komise.
51 Taková událost nemůže sama o sobě vyvolat legitimní očekávání a představovat mimořádnou okolnost. Neobvyklý sled tří zrušení totiž a priori odráží složitost případu a ani zdaleka nemůže vyvolat legitimní očekávání; spíše se zdá, že může vyvolat pochybnosti příjemce o slučitelnosti sporné podpory.
52 Bezpochyby lze připustit, že sled tří žalob vedoucích k následnému zrušení vypovídá o velmi výjimečné situaci. Takovéto okolnosti však zapadají do obvyklého způsobu fungování soudního systému, který právním subjektům, které se domnívají, že snášejí důsledky protiprávně poskytnutých podpor, nabízí možnost podat žalobu na neplatnost po sobě následujících rozhodnutí, která podle jejich názoru tuto situaci způsobila.
53 V situaci, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, navíc nemůže být existence mimořádné okolnosti brána v úvahu ani s ohledem na zásadu právní jistoty, neboť Soudní dvůr již rozhodl, že dokud Komise nepřijala schvalující rozhodnutí a dokud neuplynula lhůta pro opravný prostředek proti takovému rozhodnutí, nemá příjemce žádnou jistotu, pokud jde o legalitu podpory, takže se nelze dovolávat ani zásady ochrany legitimního očekávání ani zásady právní jistoty (viz rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Itálie v. Komise, C‑91/01, Recueil, s. I‑4355, body 66 a 67).
54 Konečně v situaci, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, nemůže být existence mimořádné okolnosti brána v úvahu ani s ohledem na zásadu proporcionality. Zrušení protiprávně poskytnuté podpory prostřednictvím jejího vybrání zpět je totiž logickým důsledkem konstatování její protiprávnosti, takže navrácení protiprávně poskytnuté státní podpory s cílem obnovení dřívějšího stavu není v zásadě považováno za nepřiměřené opatření vzhledem k cílům ustanovení Smlouvy v oblasti státních podpor (viz zejména rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Itálie v. Komise, C‑298/00 P, Recueil, s. I‑4087, bod 75 a citovaná judikatura).
55 Na druhou otázku je tudíž třeba odpovědět tak, že přijetí tří po sobě jdoucích rozhodnutí, kterými Komise prohlašuje podporu za slučitelnou se společným trhem a která byla následně zrušena soudem Společenství, nemůže samo o sobě představovat mimořádnou okolnost, která by mohla odůvodnit omezení povinnosti příjemce navrátit tuto podporu z důvodu, že byla poskytnuta v rozporu s čl. 88 odst. 3 ES.
K nákladům řízení
56 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Vnitrostátní soud, který podle čl. 88 odst. 3 ES rozhoduje o žalobě na navrácení protiprávně poskytnuté státní podpory, nemůže přerušit řízení vedoucí k vydání rozhodnutí o této žalobě až do doby, než Komise Evropských společenství po zrušení předchozího kladného rozhodnutí rozhodne o slučitelnosti této podpory se společným trhem.
2) Přijetí tří po sobě jdoucích rozhodnutí, kterými Komise prohlašuje podporu za slučitelnou se společným trhem a která byla následně zrušena soudem Společenství, nemůže samo o sobě představovat mimořádnou okolnost, která by mohla odůvodnit omezení povinnosti příjemce navrátit tuto podporu z důvodu, že byla poskytnuta v rozporu s čl. 88 odst. 3 ES.
Podpisy.