Věc T-38/05

Agroexpansión, SA

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Španělský trh nákupu a prvotního zpracování surového tabáku – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES – Stanovení cen a rozdělení trhu – Pokuty – Přičitatelnost protiprávního jednání – Maximální výše 10 % obratu – Odrazující účinek – Rovné zacházení – Polehčující okolnosti – Spolupráce“

Shrnutí rozsudku

1.      Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na její 100% vlastněné dceřiné společnosti

(Článek 81 ES)

2.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Maximální výše – Výpočet – Obrat, který je třeba zohlednit

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2, a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)

3.      Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Dodržení zásady rovného zacházení Komisí

(Článek 81 ES)

4.      Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Nezávislost dceřiné společnosti

(Článek 81 ES)

5.      Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Nedostatek nebo nedostatečnost odůvodnění

(Články 230 ES a 253 ES)

6.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Odrazující účinek pokuty

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2, a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)

7.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Polehčující okolnosti – Ukončení protiprávního jednání po zásahu Komise

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2, a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 3 třetí odrážka)

8.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Snížení pokuty v důsledku spolupráce dotčeného podniku

(Nařízení Rady č. 17 a nařízení Rady č. 1/2003; sdělení Komise 96/C 207/04)

1.      V oblasti hospodářské soutěže může být chování dceřiné společnosti přičteno mateřské společnosti, zejména pokud tato dceřiná společnost, i když má vlastní právní subjektivitu, samostatně neurčuje své chování na trhu, ale v zásadě provádí pokyny, které jí uděluje mateřská společnost, zejména s ohledem na hospodářské, organizační a právní vazby, které tyto dva právní subjekty spojují.

V takové situaci jsou totiž mateřská společnost a její dceřiná společnost součástí téže hospodářské jednotky, a tudíž tvoří jediný podnik. Skutečností, která Komisi umožňuje, aby za adresáta rozhodnutí ukládajícího pokuty označila mateřskou společnost, tedy není ani vztah mezi mateřskou a dceřinou společností, kdy dochází k podněcování k protiprávnímu jednání, a tím spíše ani účast mateřské společnosti na uvedeném protiprávním jednání, ale to, že mateřská a dceřiná společnost tvoří jediný podnik ve smyslu článku 81 ES.

Komise se nemůže spokojit s konstatováním, že mateřská společnost je schopna vykonávat rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti, ale musí také ověřit, zda takový vliv skutečně vykonávala.

V konkrétním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, která porušila pravidla hospodářské soutěže, může na jedné straně tato mateřská společnost vykonávat rozhodující vliv na chování této dceřiné společnosti a na straně druhé existuje vyvratitelná domněnka, že uvedená mateřská společnost skutečně vykonává rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti.

Za těchto podmínek postačí k tomu, aby bylo možné vycházet z domněnky, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál této dceřiné společnosti je vlastněn její mateřskou společností. Komise následně může považovat mateřskou společnost za společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, ledaže tato mateřská společnost, které přísluší vyvrátit tuto domněnku, předloží dostatečné důkazy, které by mohly prokázat, že se její dceřiná společnost chová na trhu samostatně.

Domněnka vycházející z vlastnictví veškerého kapitálu se může uplatnit nejen v případech, kdy je mezi mateřskou společností a její dceřinou společností přímý vztah, ale rovněž v případech, kdy je tento vztah nepřímý, prostřednictvím mezi nimi stojící dceřiné společnosti.

(viz body 102–106, 108)

2.      Podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 může Komise podnikům, které se dopustily jednání v rozporu s čl. 81 odst. 1 ES, uložit rozhodnutím pokuty, které nesmí přesáhnout 10 % obratu dosaženého za předchozí hospodářský rok všemi podniky, které se na protiprávním jednání podílely. Totéž bylo uvedeno v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17.

Obrat zmiňovaný v těchto ustanoveních se vztahuje k celkovému obratu dotyčného podniku, a sice podniku, kterému bylo přičteno protiprávní jednání, a který byl tedy prohlášen odpovědným.

Pokud jde o pojem „předchozí hospodářský rok“ uvedený v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, je třeba jej chápat jako hospodářský rok předcházející přijetí rozhodnutí Komise, vyjma zvláštních případů, kdy obrat za tento poslední hospodářský rok neposkytuje žádný užitečný údaj o skutečné hospodářské situaci dotyčného podniku a přiměřené úrovni pokuty, která mu má být uložena.

Jestliže tedy Komise učiní závěr, že se v případě mateřské společnosti a její dceřiné společnosti jedná o jedinou hospodářskou jednotku, a shledá tudíž tuto mateřskou společnost společně a nerozdílně odpovědnou za protiprávní jednání, jakož i za zaplacení pokuty a uvede ji mezi adresáty svého rozhodnutí, může Komise pro účely výpočtu horní hranice 10 % podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 vycházet z konsolidovaného obratu dosaženého mateřskou společností v roce předcházejícím roku přijetí jejího rozhodnutí. V tomto ohledu je zcela lhostejné, že mateřská společnost nemůže být činěna solidárně odpovědnou za protiprávní jednání v období předtím, než nabyla dceřinou společnost.

(viz body 109–111, 174–175, 195)

3.      Pokud ve věci týkající se protiprávního jednání porušujícího unijní pravidla hospodářské soutěže, na němž se podílí několik různých podniků, Komise v rámci vymezeném judikaturou přijme určitou metodu k určení, zda je třeba činit odpovědnými jak dceřiné společnosti, které se fakticky dopustily tohoto protiprávního jednání, tak jejich mateřské společnosti, musí, s výjimkou zvláštních okolností, za tímto účelem vycházet ze stejných kritérií v případě všech těchto podniků. Komise totiž musí dodržovat zásadu rovného zacházení, která vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno.

(viz bod 133)

4.      V oblasti hospodářské soutěže nelze nezávislost dceřiné společnosti na její mateřské společnosti posuzovat výlučně z hlediska její činnosti v oblasti výrobků dotčených protiprávním jednáním. Za účelem určení, zda dceřiná společnost určuje své chování na trhu samostatně, je třeba vzít v úvahu všechny relevantní skutečnosti týkající se hospodářských, organizačních a právních vazeb, které dceřinou společnost spojují s mateřskou společností, jež se mohou případ od případu lišit, a tedy nemohou být předmětem vyčerpávajícího výčtu.

Skutečnost, že žádná ze společností skupiny nevykonávala kontrolu nad činnostmi dceřiné společnosti dotčenými protiprávním jednáním, tak nemůže stačit k prokázání toho, že mateřská společnost jedná na trhu samostatně. Totéž platí pro situaci, kdy dceřiná společnost nevedla ohledně své politiky nákupu produktů dotčených protiprávním jednáním konzultace ani s mateřskou společností ani s žádnou jinou společností skupiny.

(viz body 164, 168)

5.      Žalobní důvod vyplývající z chybějícího či nedostatečného odůvodnění aktu je v rámci žaloby na neplatnost nepominutelným důvodem, který může, či dokonce musí být vznesen unijním soudem i bez návrhu, a může být v důsledku toho uplatněn účastníky řízení v jakékoli fázi řízení.

(viz bod 182)

6.      V případě protiprávního jednání porušujícího unijní pravidla hospodářské soutěže jsou velikost a hospodářská síla dotyčného podniku faktory, které mohou být zohledněny pro účely výpočtu pokuty, a tedy stanovení násobitele, který jí má zajistit odrazující účinek. Zohlednění velikosti a celkových zdrojů dotyčného podniku, aby se zajistil odrazující účinek pokuty, lze vysvětlit dopadem na uvedený podnik, jehož má být dosaženo, jelikož sankce nesmí být zanedbatelná zejména s ohledem na jeho finanční schopnost.

V tomto ohledu platí, že když Komise používá velikost a celkové zdroje dotyčného podniku jako prvky posouzení při rozhodování o použití násobitele pro účely odrazení, tento podnik může zahrnovat mateřskou společnost společnosti, která se dopustila protiprávního jednání porušujícího pravidla hospodářské soutěže, pouze v případě, že skutečně vykonává na chování uvedené dceřiné společnosti rozhodující vliv.

Podnik, jehož velikost a celkové zdroje jsou takto zohledněny, nutně splývá s podnikem ve smyslu článku 81 ES tak, jak je definován judikaturou. Zohlednění těchto skutečností k zajištění dostatečného odrazujícího účinku pokuty lze vysvětlit dopadem na takto sankcionovaný podnik, jehož má být dosaženo. Sledovaným cílem je zaručit účinnost pokuty přizpůsobením její výše s přihlédnutím k celkovým zdrojům uvedeného podniku a k jeho schopnosti uvolnit nezbytné prostředky na její zaplacení. V případě, že se společnost, která se dopustila protiprávního jednání, chová na trhu samostatně, a tvoří tedy sama o sobě podnik, se však tento cíl může s ohledem na tuto samostatnost logicky týkat jen uvedené společnosti, a nikoli ještě dalších společností ze skupiny, k níž by patřila. Pokud by Komise měla v takovém případě zohlednit velikost a hospodářskou sílu uvedené skupiny při rozhodování o použití násobitele pro účely odrazení, nejenže by odrazující účinek, jehož má být dosaženo, dopadal na jinou entitu než na podnik odpovědný za protiprávní jednání, ale navíc by pokuta mohla být nepřiměřená, zejména s ohledem na finanční schopnost tohoto podniku, a to v rozporu se zásadou proporcionality.

(viz body 207–208, 214–215)

7.      V případě protiprávního jednání porušujícího unijní pravidla hospodářské soutěže může ukončení protiprávního jednání, jakmile Komise zasáhla, logicky představovat polehčující okolnost pouze tehdy, pokud existují důvody pro předpoklad, že podnět k ukončení protisoutěžního jednání byl dotčeným podnikům dán předmětným zásahem, přičemž bod 3 třetí odrážka pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO se nevztahuje na případ ukončení protiprávního jednání již před prvními zásahy Komise.

I když má Komise za to, že protiprávní jednání bylo ukončeno téhož dne, kdy provedla své první kontroly, je zcela oprávněna nezohlednit jeho ukončení jako polehčující okolnost. Snížení pokuty z důvodu ukončení protiprávního jednání, jakmile Komise zasáhla, totiž nemůže být automatické, ale závisí na posouzení okolností konkrétního případu Komisí v rámci její posuzovací pravomoci. V tomto ohledu je uplatnění bodu 3 třetí odrážky pokynů ve prospěch podniku zvláště přiměřené v situaci, kdy protisoutěžní povaha dotčeného jednání není zjevná. Naopak jeho použití je v zásadě méně žádoucí v situaci, kdy je povaha tohoto jednání jasně protisoutěžní, pokud je ovšem prokázáno.

(viz body 229, 231)

8.      V případě protiprávního jednání porušujícího unijní pravidla hospodářské soutěže má Komise širokou posuzovací pravomoc, co se týče metody výpočtu pokut, a v tomto ohledu může vzít v úvahu celou řadu okolností, mezi něž patří i spolupráce dotčených podniků v průběhu šetření vedeného útvary tohoto orgánu. Komise má v tomto ohledu široký prostor pro uvážení při posuzování kvality a užitečnosti podnikem poskytnuté spolupráce, zejména pak v porovnání s přispěním ostatních podniků.

Pro odůvodnění snížení výše pokuty na základě spolupráce musí jednání podniku ulehčit úlohu Komise spočívající ve zjišťování a stíhání protiprávních jednání porušujících pravidla hospodářské soutěže a svědčit o opravdovém duchu spolupráce.

V tomto ohledu platí, že dokumenty předané Komisi v odpověď na žádost o informace podle článku 11 nařízení č. 17 jí byly poskytnuty na základě právní povinnosti a nelze je zohlednit ve smyslu sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod, i když mohou proti podniku, který je poskytl, nebo proti jinému podniku sloužit k prokázání existence protisoutěžního jednání.

(viz body 252–253, 268)