STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
MELCHIORA WATHELETA
přednesené dne 18. července 2013(1)
Věc C‑347/12
Caisse nationale des prestations familiales
proti
Markusi Wieringovi
a
Ulrike Wiering
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation (Lucembursko)]
„Sociální zabezpečení – Nařízení (EHS) č. 1408/71 a 574/72 – Rodinné dávky – Pravidla ‚zamezení souběhu‘ – Články 12, 73 a 76 nařízení (EHS) č. 1408/71 – Článek 10 nařízení (EHS) č. 574/72 – ‚Elterngeld‘ – ‚Kindergeld‘ – Přídavek na výchovu – Výpočet vyrovnávacího doplatku – Dávky stejného druhu“
I – Úvod
1. Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, která kanceláři Soudního dvora došla dne 20. července 2012, se týká výkladu unijních nařízení v oblasti koordinace systémů sociálního zabezpečení, a to nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996(2), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1992/2006 ze dne 18. prosince 2006(3) (dále jen „nařízení č. 1408/71“), a zejména jeho článků 12, 73 a 76, jakož i nařízení Rady (EHS) č. 574/72 ze dne 21. března 1972, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1408/71(4), a zejména jeho čl. 10 odst. 1.
2. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je podána v rámci sporu mezi Caisse nationale des prestations familiales (dále jen „CNPF“) a M. a U. Wieringovými ve věci rozsahu jejich nároku na rodinné dávky v Lucemburském velkovévodství po narození jejich druhého dítěte.
3. Manželé Wieringovi, kteří mají nárok na rodinné dávky v Německu (dále jen „Kindergeld“ a „Elterngeld“), kde mají bydliště, v podstatě požádali v Lucemburském velkovévodství, kde pracuje M. Wiering, o vyrovnávací doplatek odpovídající rozdílu mezi německými a lucemburskými rodinnými dávkami.
4. Mezi CNPF a manželi Wieringovými je sporné, které německé rodinné dávky je nutno vzít v úvahu pro výpočet případného vyrovnávacího doplatku, přičemž CNPF tvrdí, že do tohoto výpočtu je nutno zahrnout německé dávky Kindergeld a Elterngeld, zatímco manželé Wieringovi mají za to, že Elterngeld je dávkou jiného druhu a musí být z tohoto výpočtu vyloučena.
II – Právní rámec
A – Předpisy unijního práva
1. Nařízení č. 1408/71
5. Článek 1 písm. u) nařízení č. 1408/71 stanoví:
„i) [...] ,rodinnými dávkami‘ [se] rozumějí veškeré věcné i peněžité dávky určené k pokrytí rodinných výdajů podle právních předpisů uvedených v čl. 4 odst. 1 písm. h), s výjimkou zvláštních příspěvků při narození nebo osvojení; […];
ii) ,rodinnými přídavky‘ se rozumějí pravidelně se opakující peněžité dávky poskytované výlučně s ohledem na počet a případně věk rodinných příslušníků;“
6. Článek 4 nařízení č. 1408/71 nazvaný „Věcná působnost“ stanoví:
„1. Toto nařízení se vztahuje na veškeré právní předpisy týkající se těchto oblastí sociálního zabezpečení:
[…]
h) rodinné dávky.
[…]“
7. Článek 12 uvedeného nařízení nadepsaný „Vyloučení souběhu dávek“ zní následovně:
„1. Toto nařízení nemůže ani přiznat, ani zachovávat nárok na pobírání několika dávek stejného druhu za jednu a tutéž dobu povinného pojištění. […]
[…]“
8. Podle článku 73 nařízení č. 1408/71, který se týká zaměstnaných osob a osob samostatně výdělečně činných, jejichž rodinní příslušníci mají bydliště v jiném členském státě než je příslušný stát:
„Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhající právním předpisům členského státu má nárok pro své rodinné příslušníky, kteří mají bydliště v jiném členském státě, na rodinné dávky stanovené právními předpisy prvního členského státu, jako by měli bydliště na jeho území, […]“
9. Článek 76 odst. 1 téhož nařízení, nadepsaný „Pravidla přednosti v případě souběhu nároku na rodinné dávky nebo rodinné přídavky podle článků 73 a 74 z důvodu výkonu výdělečné činnosti v zemi bydliště rodinných příslušníků“, stanoví:
„1. Pokud jsou po stejnou dobu pro stejného rodinného příslušníka a z důvodu výkonu povolání rodinné dávky stanoveny právními předpisy členského státu, na jehož území mají rodinní příslušníci bydliště, pozastavuje se nárok na rodinné dávky náležející v souladu s právními předpisy jiného členského státu, případně podle článků 73 nebo 74, do výše stanovené právními předpisy prvního členského státu.“
2. Nařízení č. 574/72
10. Články 7 až 10a nařízení č. 574/72 stanoví prováděcí pravidla k článku 12 nařízení č. 1408/71.
11. Článek 10 nařízení č. 574/72 stanoví:
„1. a) Nárok na rodinné dávky nebo přídavky náležející podle právních předpisů, podle kterých nepodléhá získání nároku na ně podmínce pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, se pozastavuje, jestliže po stejnou dobu nebo pro stejného rodinného příslušníka dávky náležejí buď pouze podle vnitrostátních právních předpisů jiného členského státu, nebo podle článků 73, 74, 77 nebo 78 nařízení, do výše těchto dávek.
b) Pokud je však výdělečná činnost vykonávána na území prvního členského státu:
i) v případě dávek náležejících buď pouze podle vnitrostátních právních předpisů jiného členského státu, nebo podle článků 73 nebo 74 nařízení, osobě mající nárok na rodinné dávky nebo osobě, které jsou dávky vypláceny, pozastavuje se nárok na rodinné dávky náležející buď pouze podle vnitrostátních právních předpisů uvedeného jiného členského státu, nebo podle uvedených článků, do výše částky rodinných dávek stanovených právními předpisy členského státu, na jehož území má rodinný příslušník bydliště. Náklady na dávky vyplácené členským státem, na jehož území má rodinný příslušník bydliště, nese uvedený členský stát;
[…]“
B – Lucemburský vnitrostátní právní rámec
12. Soudní dvůr zaslal předkládajícímu soudu dne 15. března 2013 žádost o vysvětlení podle článku 101 jednacího řádu Soudního dvora. Předkládající soud byl vyzván, aby přesněji popsal lucemburské rodinné dávky a podmínky jejich přiznání. V dopise ze dne 29. dubna 2013 předkládající soud uvedl, že lucemburské rodinné dávky dotčené v původním řízení jsou rodinné přídavky, jakož i přídavek na výchovu, přičemž dodal, že předmětem řízení, které u něj probíhá, není příspěvek na rodičovskou dovolenou, neboť výtky M. a U. Wieringových v tomto ohledu byly prohlášeny za nepřípustné.
1. Rodinné přídavky
13. Podle předkládajícího soudu vycházejí rodinné přídavky z mechanismu přerozdělení části národního důchodu ve prospěch dětí na základě zásady sociální solidarity. Tento soud dodává, že rodinné přídavky nelze považovat za příplatek ke mzdě pro osobu, která má v péči děti, ale že mají vlastní účel, a to zejména od sjednocení výše přídavků pro všechny děti bez ohledu na profesní statut jejich rodičů. Jako záruku dosažení tohoto cíle zakotvil zákonodárce osobní právo dětí na rodinné přídavky.
14. Článek 269 odst. 1 zákoníku sociálního zabezpečení (code de la sécurité sociale), nadepsaný „Podmínky přiznání“ stanoví:
„Za podmínek stanovených v této kapitole má nárok na rodinné přídavky
a) pro sebe každé dítě, které skutečně a soustavně pobývá v Lucembursku a má zde zákonné bydliště;
[…]“
15. Za použití čl. 271 odst. 1 zákoníku sociálního zabezpečení se přídavek poskytuje od měsíce narození až do dovršení věku osmnácti let. Podle čl. 271 odst. 3 zákoníku sociálního zabezpečení je nárok na rodinné přídavky zachován nejdéle do dovršení 27 let v případě žáků středních škol a středních odborných škol, kteří se hlavně věnují svému studiu.
2. Přídavek na výchovu
16. Článek 299 odst. 1 zákoníku sociálního zabezpečení stanoví:
„Přídavek na výchovu se poskytne na žádost každému, kdo:
a) má zákonné bydliště v Lucemburském velkovévodství a skutečně zde pobývá nebo kdo je povinně pojištěný v lucemburském systému sociálního zabezpečení z důvodu výkonu výdělečné činnosti a spadá do působnosti nařízení Společenství;
b) vychovává ve své domácnosti jedno nebo více dětí, pro které jsou žadateli nebo jeho manželovi či manželce, který nežije odděleně, […] vypláceny rodinné přídavky, a kteří v souvislosti s ním splňují podmínky stanovené článkem 270 [tohoto zákoníku týkající se určení rodinných příslušníků];
c) se hlavně věnuje výchově dětí v rodinném prostředí a nevykonává výdělečnou činnost a nepobírá náhradní příjem.“
17. Na jednání konaném dne 6. června 2013 upřesnila CNPF, že tyto podmínky jsou kumulativní.
18. Podle čl. 299 odst. 2 zákoníku sociálního zabezpečení „[o]dchylně od podmínky stanovené v odst. 1 písm. c) může rovněž o přídavek požádat každý, kdo vykonává jednu nebo více výdělečných činností nebo pobírá náhradní příjem a kdo bez ohledu na dobu výkonu práce má spolu se svým manželem či manželkou, který nežije odděleně nebo s osobou, se kterou žije ve společné domácnosti, příjem [který nepřekračuje určitou částku].“
19. Článek 299 odst. 3 zákoníku sociálního zabezpečení stanoví:
„Odchylně [od] podmínky […] stanovené [...] v odst. 1 písm. c) a v odst. 2, může o polovinu přídavku na výchovu bez ohledu na svůj příjem požádat každý, kdo
a) vykonává jednu nebo více výdělečných činností na částečný úvazek a věnuje se hlavně výchově dětí v rodinném prostředí po dobu nejméně poloviny běžné pracovní doby […].
[…]“
20. Článek 304 zákoníku sociálního zabezpečení stanoví:
„Přídavek na výchovu se pozastavuje až do výše jakékoli jiné dávky, která se nevyplácí z lucemburského systému a která je stejného druhu a poskytuje se na totéž dítě nebo děti.
[…], přídavek na výchovu se neposkytuje v případě, kdy jeden z rodičů pobírá na totéž dítě nebo děti příspěvek na rodičovskou dovolenou stanovený v kapitole VI této knihy nebo dávku, která se nevyplácí z lucemburského systému a která se poskytuje z důvodu rodičovské dovolené. […].“
C – Německý vnitrostátní právní rámec
21. Dne 19. března 2013 Soudní dvůr podle článku 101 jednacího řádu Soudního dvora vyzval německou vládu, aby upřesnila cíle a podmínky přiznání dávek Kindergeld a Elterngeld v Německu. V dopise došlém kanceláři Soudního dvora dne 17. dubna 2013 poskytla německá vláda následující informace týkající se těchto dávek.
1. Kindergeld
22. Jak stanoví § 31 německého zákona o dani z příjmů (Einkommensteuergesetz, dále jen „EStG“), je cílem dávky Kindergeld pokrýt rodinné výdaje a zaručit tak dítěti minimální životní úroveň.
23. Podle § 62 odst. 1 EStG musí mít oprávněný (zpravidla rodič) své bydliště nebo obvyklý pobyt v Německu nebo musí mít v Německu neomezenou daňovou povinnost či s ním musí být nakládáno jako s osobou s neomezenou daňovou povinností. Dítě musí mít své bydliště nebo svůj obvyklý pobyt v členském státě Evropské unie, ve Švýcarsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku nebo v Norsku.
24. Za použití § 32 odst. 4 EStG se dítě pro účely Kindergeld zohledňuje bez dalších podmínek až do dovršení 18 let nebo do dovršení 21 let, pokud není v pracovním poměru nebo je registrováno jakožto uchazeč o zaměstnání u některého tuzemského úřadu práce (Agentur für Arbeit) nebo až do dovršení 25 let, pokud se připravuje na výkon povolání nebo vykonává uznanou dobrovolnou službu či konečně bez věkového omezení, pokud se z důvodu tělesného nebo mentálního postižení není schopno samo vyživovat.
25. Kindergeld činí v současné době podle § 66 odst. 1 první věty EStG 184 eur měsíčně za každé z prvních dvou dětí, 190 eur za třetí a 215 eur za každé další dítě, nezávisle na příjmu a majetku všech rodinných příslušníků, přičemž výdělečná činnost rodičů se zohledňuje jen v případě cizozemských rodičů, kterým nepřísluší právo volného pohybu.
2. Elterngeld
26. Na základě § 1 odst. 1 spolkového zákona o dávce Elterngeld a o rodičovské dovolené (Bundeselterngeld- und Elternzeitgesetz, dále jen „BEEG“) má nárok na dávku Elterngeld každý, kdo má své bydliště nebo obvyklý pobyt v Německu, bydlí se svým dítětem v jedné domácnosti, pečuje samostatně o toto dítě a vychovává jej a nevykonává výdělečnou činnost či výdělečnou činnost na plný úvazek(5). Elterngeld lze pobírat od narození dítěte až do 14. měsíce věku(6).
27. Elterngeld odpovídá 67 % příjmu z výdělečné činnosti vykonávané před narozením dítěte. Poskytuje se až do výše 1 800 eur měsíčně za celé měsíce, během kterých oprávněný nepobíral příjmy z výdělečné činnosti.
28. V případě, že byl příjem z výdělečné činnosti před narozením dítěte nižší než 1 000 eur, zvýší se na základě § 2 odst. 2 první věty BEEG procentní sazba 67 % o 0,1 procentních bodů za každé 2 eura, o které je tento příjem nižší než 1 000 eur, a to až do výše 100 %. V případech, kdy příjem z výdělečné činnosti před narozením přesáhl 1 200 eur, se sníží podle § 2 odst. 2 druhé věty BEEG procentní sazba 67 % o 0,1 procentních bodů za každé 2 eura, o které tento příjem přesahuje 1 200 eur, a to do výše 65 %. Elterngeld se podle § 2 odst. 4 první věty BEEG vyplácí ve výši nejméně 300 eur měsíčně. To platí podle § 2 odst. 4 druhé věty BEEG i v případě, že oprávněný před narozením dítěte neměl žádný příjem z výdělečné činnosti. Během období vyplácení minimální částky ve výši 300 eur nemůže oprávněný vykonávat výdělečnou činnost na plný úvazek(7).
III – Spor v původním řízení a předběžná otázka
29. S výhradou ověření předkládajícím soudem ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývají následující skutkové okolnosti.
30. M. a U. Wieringovi mají bydliště v Německu, kde pracuje U. Wiering, přičemž její manžel pracuje v Lucembursku.
31. Po narození druhého dítěte dne 12. května 2007 čerpala U. Wiering od 13. května 2007 do 16. července 2007 mateřskou dovolenou a následně od 17. července 2007 do 11. května 2008 rodičovskou dovolenou. Během období rodičovské dovolené pobírala U. Wiering v Německu dávku Elterngeld. M. a U. Wieringovi pobírali za každé ze svých dětí od jejich narození dávku Kindergeld.
32. Dne 12. října 2007 požádal M. Wiering CNPF o vyplacení vyrovnávacího doplatku za období od 1. července 2007 do 31. května 2008 týkajícího se dávek na jeho dvě děti, který odpovídá rozdílu mezi rodinnými dávkami vyplácenými v Německu a rodinnými dávkami stanovenými lucemburským právem.
33. Rozhodnutím ze dne 17. dubna 2008 odmítl řídící výbor CNPF vyplatit M. a U. Wieringovým vyrovnávací doplatek z důvodu, že dávky pobírané v Německu, tedy Kindergeld a Elterngeld, přesahovaly v dotčeném období dávky stanovené lucemburským právem, tj. rodinné přídavky a přídavek na výchovu.
34. Poznamenávám, že na jednání prohlásila zástupkyně CNPF, že manželé Wieringovi nepožádali o přídavek na výchovu, který tudíž CNPF zahrnula z úřední moci do výpočtu vyrovnávacího doplatku. Kromě toho se zdá – což musí ověřit předkládající soud – že i kdyby manželé Wieringovi o tento příspěvek žádali, neměli by na něj podle článku 304 zákoníku sociálního zabezpečení nikdy nárok.
35. Dne 25. srpna 2008 podali M. a U. Wieringovi proti rozhodnutí ze dne 17. dubna 2008 žalobu ke Conseil arbitral des assurances sociales (Rozhodčí rada pro sociální pojištění), která ji dne 31. července 2009 prohlásila za neopodstatněnou.
36. Na základě odvolání M. a U. Wieringových, podaného dne 9. září 2009, změnila Conseil supérieur de la sécurité sociale (Nejvyšší rada pro sociální zabezpečení, dále jen „CSSS“) rozsudkem ze dne 16. března 2011 rozsudek Conseil arbitral des assurances sociales ze dne 31. července 2009 a rozhodla, že M. a U. Wieringovi mají nárok na vyplacení vyrovnávacího doplatku na své dvě děti za období od 1. července 2007 do 31. května 2008.
37. CSSS konstatovala, že při výpočtu vyrovnávacího doplatku lze zohlednit „pouze rodinné dávky splatné na téhož rodinného příslušníka“ (v projednávaném případě dítě, ačkoli jsou vypláceny rodičům), což nebyl případ dávky Elterngeld, která se vyplácí pouze rodinnému příslušníku, který se stará o výchovu dětí, a nikoli samotným dětem. Podle CSSS tedy CNPF nesprávně zohlednila dávku Elterngeld pobíranou U. Wiering a odmítl vyplacení vyrovnávacího doplatku pro obě děti.
38. CNPF podala proti tomuto rozsudku dne 20. května 2011 kasační opravný prostředek, v němž uplatňovala čtyři důvody, přičemž druhý, třetí a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vycházejí z porušení, neuplatnění nebo nesprávného výkladu čl. 10 odst. 1 písm. a) bodu i) nařízení č. 574/72, čl. 10 odst. 3 téhož nařízení a čl. 76 odst. 1 nařízení č. 1408/71. CNPF vytýká CSSS, že ve svém rozsudku v rozporu s unijním právem nezohlednila při výpočtu vyrovnávacího doplatku dávku Elterngeld z důvodu, že tato dávka přísluší matce a je jí vyplácena, a že v tomto výpočtu je nutno zohlednit pouze dávky, na které mají nárok děti, třebaže jsou dávky ve skutečnosti vypláceny rodičům.
39. Za těchto podmínek a vzhledem k pochybnostem ohledně rodinných dávek, které je nutno zohlednit při stanovení vyrovnávacího doplatku se Cour de cassation (Lucembursko) dne 12. července 2012 rozhodl přerušit řízení a předložit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Je třeba, aby příslušný orgán státu místa výkonu práce při výpočtu vyrovnávacího doplatku, na který může případně vzniknout nárok podle čl. 1 písm. u) bodu i) a čl. 4 odst. 1 písm. h) a článku 76 nařízení […] č. 1408/71 […] a čl. 10 písm. b) bodu i) nařízení […] č. 574/72 […], zohlednil jakožto rodinné dávky stejného druhu všechny dávky, které pobírá rodina migrujícího pracovníka ve státě bydliště, v projednávaném případě dávky [Elterngeld] a [Kindergeld], stanovené německými právními předpisy?“
IV – Řízení před Soudním dvorem
40. Písemná i ústní vyjádření předložili na jednání M. a U. Wieringovi, CNPF, jakož i Evropská komise.
41. M. a U. Wieringovi zastávají názor, že při výpočtu částky vyrovnávacího doplatku je nutno zohlednit pouze dávky stejného druhu. Vzhledem k tomu, že se domnívají, že Elterngeld není dávkou stejného druhu jako Kindergeld, neměla by se dávka Elterngeld podle jejich názoru zohledňovat při výpočtu vyrovnávacího doplatku. Podle M. a U. Wieringových měly nárok na Kindergeld pouze jejich děti, zatímco nárok na Elterngeld měla pouze U. Wiering, takže tuto dávku je nutno považovat za náhradní mzdu vyplácenou ve prospěch rodiče, který se dočasně vzdá zcela nebo částečně své výdělečné činnosti, aby se mohl výlučně nebo převážně věnovat výchově svého dítěte či dětí.
42. CNPF má za to, že nařízení č. 1408/71 zjevně nerozlišuje rodinné dávky v závislosti na osobě oprávněného či příjemce těchto dávek. Podle CNPF nelze konstatovat, že Elterngeld je dávkou, která spadá do oblasti působnosti nařízení č. 1408/71 a č. 574/72, neboť se liší od zvláštních příspěvků vyplácených při narození či adopci(8), a zároveň ji začlenit odmítnout do výpočtu vyrovnávacího doplatku z důvodu, že se tato dávka poskytuje jen „rodinnému příslušníkovi, který pečuje o výchovu dětí, v projednávaném případě manželce, a nikoli samotným dětem či pro děti“.
43. Komise poukazuje na skutečnost, že nebyla nikdy zpochybněna „rodinná“ povaha dávek dotčených v projednávaném případě. Podle Komise, která se dovolává rozsudku Feyerbacher(9), představuje Elterngeld rodičovskou podporu poskytovanou osobě, která sama zajišťuje péči a výchovu svého dítěte nebo dětí, a má tudíž velmi podobný účel jako přídavek na výchovu dotčený ve věci Hoever a Zachow(10). V této věci rozhodl Soudní dvůr, že takový příspěvek představuje „rodinnou dávku“ a že jeho cílem je pokrýt rodinné výdaje ve smyslu čl. 1 písm. u) bodu i) nařízení č. 1408/71 a konkrétněji odměnit výchovu dítěte, pokrýt ostatní výdaje na péči a výchovu a případně zmírnit finanční znevýhodnění, které by vyplynulo ze vzdání se příjmu z výdělečné činnosti na plný úvazek. Komise má za to, že z judikatury vyplývá, že příspěvky poskytované za určitých podmínek zaměstnancům, kteří přeruší výkon povolání v rámci rodičovské dovolené, je nutno považovat za rodinnou dávku ve smyslu čl. 1 písm. u) bod i) a čl. 4 odst. 1 písm. h) nařízení č. 1408/71.
44. Na jednání Komise upustila od argumentace, kterou uvedla ve svém písemném vyjádření, podle které se vzhledem k tomu, že U. Wiering přerušila během své rodičovské dovolené výkon povolání, použije ustanovení čl. 10 odst. 1 písm. a) nařízení č. 574/72, v důsledku čehož bylo primárně příslušným státem Lucemburské velkovévodství, a nikoli Spolková republika Německo, což vylučovalo jakoukoli otázku ohledně případného vyrovnávacího doplatku v Lucemburském velkovévodství.
45. Otázka, která byla mezi zúčastněnými sporná, tedy zda U. Wiering během své rodičovské dovolené přerušila svou výdělečnou činnost či nikoli, je zde irelevantní. Všichni zúčastnění totiž shodně tvrdí, že U. Wiering během tohoto období každopádně nepozbyla svého postavení úřednice města Trevír, a nepozbyla tudíž ani svého postavení zaměstnané osoby. V důsledku toho se na projednávaný případ použije čl. 10 odst. 1 písm. b) nařízení č. 574/72 a primárně příslušným členským státem bude Spolková republika Německo, což kromě toho odpovídá hypotéze, na které se zakládá předběžná otázka.
46. Dodávám, že by bylo absurdní nepovažovat matku, která přeruší svou výdělečnou činnost během své rodičovské dovolené, za zaměstnankyni(11). K pobírání Elterngeld v Německu je nutné, aby U. Wiering přerušila nebo omezila svou výdělečnou činnost(12). Pokud by U. Wiering například přerušila svou výdělečnou činnost, použil by se čl. 10 odst. 1 písm. a) nařízení č. 574/72, neboť už by nebyla zaměstnankyní. Z tohoto důvodu by Spolková republika Německo pozbyla svého postavení jakožto primárně příslušného členského státu a nemusela by již vyplácet dávku Elterngeld, a vše by se opět změnilo, pokud by U. Wiering pokračovala v práci na částečný úvazek(13).
V – Analýza
47. Otázka položená předkládajícím soudem se týká toho, zda se všechny rodinné dávky pobírané rodinou migrujícího pracovníka v jeho státě bydliště (v dotčeném spisu Kindergeld a Elterngeld vyplácené rodině Wieringových v Německu) mají zohlednit jakožto dávky stejného druhu při výpočtu vyrovnávacího doplatku, který případně musí poskytnout stát místa výkonu práce jednoho z rodičů (v projednávaném případě Lucemburské velkovévodství) v souladu s čl. 1 písm. u) bodem i) a čl. 4 odst. 1 písm. h) a s články 12 a 76 nařízení č. 1408/71, jakož i s čl. 10 písm. b) bodem i) nařízení č. 574/72.
A – Pojmy „souběh“ a „vyrovnávací doplatek“ v oblasti rodinných dávek
48. Vzhledem ke znění položené otázky je úvodem nutno upřesnit pojmy souběh a vyrovnávací doplatek v kontextu rodinných dávek z hlediska nařízení č. 1408/71.
49. Článek 73 nařízení č. 1408/71 stanoví, že zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná má pro své rodinné příslušníky, kteří mají bydliště v jiném členském státě, nárok na rodinné dávky stanovené právními předpisy státu zaměstnání, jako by měli bydliště na jeho území. Cílem tohoto ustanovení je zjednodušit zaměstnaným osobám získání rodinných přídavků ve státě zaměstnání, pokud se jejich rodina nepohybuje s nimi(14).
50. Za předpokladu, že jsou rodinné dávky během téhož období pro téhož rodinného příslušníka stanovené právními předpisy členského státu, na jehož území mají rodinní příslušníci bydliště a zároveň právními předpisy státu zaměstnání migrujícího pracovníka, však články 12 a 76 nařízení č. 1408/71 a článek 10 nařízení č. 574/72 stanoví přesná pravidla určení členského státu primárně příslušného k vyplácení rodinných dávek s cílem zamezit jejich neodůvodněnému souběhu.
51. V souladu s cílem zamezit neodůvodněnému souběhu dávek uvedených ve dvacátémsedmém bodu odůvodnění nařízení č. 1408/71 totiž článek 12 tohoto nařízení nadepsaný „Vyloučení souběhu dávek“ mimo jiné ve svém odstavci 1 stanoví, že nařízení „nemůže ani přiznat, ani zachovávat nárok na pobírání několika dávek stejného druhu za jednu a tutéž dobu povinného pojištění“(15).
52. Vzhledem k tomu, že článek 12 nařízení č. 1408/71 spadá pod hlavu I tohoto nařízení, týkající se obecných ustanovení, použijí se zásady stanovené tímto ustanovením na pravidla priority v případě souběhu nároků na dávky nebo rodinné přídavky stanovené jak v článku 76 téhož nařízení(16), tak i v článku 10 nařízení č. 574/72(17).
53. Ve svém rozsudku Ferraioli(18) nicméně Soudní dvůr připomenul, že výklad ustanovení nařízení č. 1408/71 je podmíněn cílem vytvořit volný pohyb pracovníků stanoveným Smlouvami a že článek 76 téhož nařízení nelze používat způsobem, který by zaměstnanou osobu v rámci nahrazení příspěvků poskytovaných jedním členským státem příspěvky poskytovanými jiným členským státem zbavil nároku na příznivější příspěvky. Podle Soudního dvora vyžadují zásady, kterými se řídí nařízení č. 1408/71, aby v případě, že je částka dávek poskytovaných členským státem bydliště nižší než částka dávek poskytovaných jiným státem, zůstal zaměstnané osobě zachován nárok na nejvyšší částku dávek a nárok obdržet od orgánu sociálního zabezpečení posledně uvedeného státu doplatek dávek ve výši rozdílu mezi těmito dvěma částkami(19).
54. Prováděcí pravidla zamezení souběhu rodinných dávek byla zavedena zákonodárcem Unie, který zejména stanovil výměnu informací mezi institucemi členských států bydliště a zaměstnání pro účely porovnání dotčených dávek a jejich výše s cílem umožnit určení případného vyrovnávacího doplatku(20).
B – Dávky „stejného druhu“
55. Vzhledem k tomu, že článek 12 nařízení č. 1408/71 stanoví, že neodůvodněný souběh představuje pouze nárok na několik dávek stejného druhu za jednu a tutéž dobu(21), vyžaduje určení nároku na vyplacení vyrovnávacího doplatku v projednávaném případě předchozí ověření povahy dotčené dávky.
56. Jinak řečeno, lze porovnávat pouze rodinné dávky stejného druhu a pouze v případě těchto dávek není možný souběh. Naproti tomu, jelikož má příjemce nárok na nejvyšší z těchto dvou dávek, vyplatí se mu vyrovnávací doplatek, pokud je částka poskytovaná primárně příslušným členským státem nižší než tato částka.
57. Domnívám se, že z ustálené judikatury v této oblasti vyplývá, že přezkum povahy dávek zejména pro účely použití čl. 12 odst. 1 nařízení č. 1408/71 se nezbytně skládá ze dvou částí, přičemž první část souvisí s určením cílů a znaků dávek a druhá část souvisí s určením příjemců těchto dávek.
58. Soudní dvůr rozhodl ve svém rozsudku Knoch(22), že dávky sociálního zabezpečení mají nezávisle na charakteristických rysech vlastních jednotlivým vnitrostátním právním předpisům stejnou povahu, pokud jejich předmět a účel, jakož i základ jejich výpočtu a podmínky jejich poskytování jsou totožné. Čistě formální znaky naopak nemohou být pro odlišení dávek relevantní.
59. Soudní dvůr nicméně dodává, že vzhledem k četným rozdílům, které existují mezi vnitrostátními systémy sociálního zabezpečení, by měl požadavek úplné porovnatelnosti základů pro výpočet a podmínek přiznání za následek, že uplatnění zákazu souběhu obsaženého v článku 12 by bylo podstatně omezeno. Takový účinek by odporoval účelu tohoto zákazu, kterým je zamezit neodůvodněným souběhům dávek sociálního zabezpečení(23).
60. Kromě toho v rozsudku Dammer(24) konstatoval Soudní dvůr, že ze znění čl. 12 odst. 1 nařízení č. 1408/71 vyplývá, že k souběhu dochází, jestliže dvě různé osoby, v daném případě dva rodiče, mají nárok na rodinné dávky na totéž dítě. Smysl ustanovení nařízení č. 1408/71, upravujícího souběh rodinných dávek, jakož i řešení stanovená v případě souběhu též svědčí o tom, že cílem článku 12 je zamezit tomu, aby přímý příjemce rodinné dávky, tedy zaměstnaná osoba, jakož i nepřímí příjemci této dávky, tedy rodinní příslušníci zaměstnané osoby, mohli současně pobírat dvě dávky stejného druhu(25).
C – Uplatnění na projednávaný případ
1. Lucemburské rodinné přídavky a německý Elterngeld
61. Je třeba připomenout, že v projednávaném případě by mělo Lucemburské velkovévodství vyplatit vyrovnávací doplatek pouze v případě, že rodinné dávky platné v tomto státě jsou vyšší než dávky poskytované v Německu. Je tudíž rozhodující, zda je dávka Elterngeld stejného druhu jako lucemburské rodinné přídavky, neboť je nesporné, že tyto dávky jsou stejného druhu jako Kindergeld.
62. Hlavním smyslem dávky Kindergeld, detailně popsané v bodě 22 a následujících tohoto stanoviska, je totiž „zaručit dítěti minimální životní úroveň“ bez ohledu na příjmy nebo majetek rodinných příslušníků či na případnou výdělečnou činnost rodičů. V určitých případech se dávka Kindergeld poskytuje samotnému dítěti.
63. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud je cílem dávky Kindergeld umožnit rodičům pokrýt výdaje způsobené potřebami dítěte, je jeho konečným příjemcem dítě, a nikoli rodiče. Kindergeld je nepochybně dávkou stejného druhu jako lucemburské rodinné přídavky detailně popsané v bodech 13 až 15 tohoto stanoviska. Tato dávka závisí pouze na existenci dětí a vnitrostátní zákonodárce zakotvil osobní nárok dětí na tuto dávku.
64. Pokud jde o dávku Elterngeld, je nutno úvodem poznamenat, že v projednávaném případě účastníci původního řízení ani Komise nezpochybňují její klasifikaci jakožto „rodinné dávky“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. h) nařízení č. 1408/71. S tímto názorem se ztotožňuji. Z odpovědí na žádosti o vysvětlení zaslané předkládajícímu soudu a německé vládě totiž vyplývá, že tato dávka se poskytuje automaticky osobám, které odpovídají určitým objektivním kritériím, mimo jakékoli individuální a diskreční posouzení osobních potřeb(26) a že se jednoznačně vztahuje na jedno z rizik uvedených v čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1408/71, neboť jejím cílem je pomoci pojištěným osobám, které pečují o rodinu, tím, že se společnost podílí na těchto výdajích.
65. Kromě toho Soudní dvůr rozhodl ve svém rozsudku ze dne 11. června 1998, Kuusijärvi(27), že za rodinnou dávku ve smyslu čl. 1 písm. u) bodu i) a čl. 4 odst. 1 písm. h) nařízení č. 1408/71 je nutno považovat dávku, jejímž cílem je umožnit jednomu z rodičů věnovat se výchově malého dítěte, konkrétně odměnit výchovu dítěte, pokrýt ostatní výdaje na péči a výchovu a případně zmírnit finanční znevýhodnění vyplývající ze vzdání se příjmu z výdělečné činnosti.
66. Domnívám se nicméně, že dávka Elterngeld se z několika hledisek jasně odlišuje od lucemburských rodinných přídavků, pokud jde o jejich cíle a znaky a kromě toho pokud jde o jejich příjemce, a ačkoli lze obě dávky považovat za „rodinné dávky“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. h) nařízení č. 1408/71, nejsou „stejného druhu“ ve smyslu článku 12 tohoto nařízení.
67. Z odpovědi německé vlády na žádost o vysvětlení totiž vyplývá, že smyslem dávky Elterngeld je zaprvé pomoci rodinám zachovat si svou životní úroveň, jestliže se rodiče věnují především svým dětem, a zadruhé pomoci rodičům, zejména v období bezprostředně následujícím po narození dítěte, a umožnit jim, aby se během tohoto období starali jen o své děti, což znamená, že se musí dočasně zcela či částečně vzdát výdělečné činnosti. Pokud rodič, který se stará o dítě, přeruší nebo omezí svou výdělečnou činnost, obdrží v závislosti na svých osobních příjmech náhradu za ztrátu příjmů během prvního roku života dítěte, jakož i pomoc určenou k zachování životní úrovně rodiny.
68. Podle německé vlády má dávka Elterngeld rovněž přispět k tomu, aby oba rodiče mohli dlouhodobě lépe zabezpečit ekonomické podmínky své existence. Tato dávka by měla zamezit konečným ztrátám způsobujícím riziko závislosti na státních dávkách, zaručit svobodu výběru mezi rodinou a zaměstnáním a podpořit ekonomickou nezávislost.
69. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud takový rodič, jako je U. Wiering, úřednice města Trevír, namísto výkonu své výdělečné činnosti zajišťuje péči o své dítě, nahrazuje dávka Elterngeld částečně ztrátu příjmu vzniklou tomuto rodiči, z čehož vyplývá, že tato dávka slouží jako náhradní příjem.
70. Tento aspekt náhradního příjmu nebo náhrady je umocněn skutečností, že dávka Elterngeld dosahuje zpravidla 67 % předchozí mzdy s maximálním měsíčním stropem ve výši 1 800 eur.
71. Kromě toho navzdory skutečnosti, že určitá kritéria poskytování dávky Elterngeld mají zjevnou souvislost s dítětem, například se samotnou jeho existencí a s jeho věkem(28), domnívám se, že z cílů a znaků dávky Elterngeld jednoznačně vyplývá, že příjemcem této dávky je rodič, který zajišťuje péči o dítě, a nikoli samotné dítě. Kromě částky 300 eur, která se poskytuje i v případě, že rodič předtím nevykonával žádnou výdělečnou činnost, ovšem za podmínky, že nevykonává žádnou činnost na plný úvazek(29) během období, kdy pobírá tuto minimální paušální částku, je tedy zjevný značný význam vztahu mezi vykonáváním či nevykonáváním výdělečné činnosti a příjmy plynoucími z této činnosti a dávkou Elterngeld(30).
72. Z toho vyplývá, že dávka Elterngeld poskytovaná U. Wiering během její rodičovské dovolené není stejného druhu jako lucemburské rodinné přídavky a nelze ji zohlednit při výpočtu vyrovnávacího doplatku, na který mají M. a U. Wieringovi případně nárok za své děti, pokud je německá dávka Kindergeld nižší než uvedené přídavky.
2. Lucemburský přídavek na výchovu a německý Elterngeld
73. Pokud by bylo nutno vyrovnávací doplatek uváděný předkládajícím soudem chápat jako případný doplatek ke dvěma rodinným dávkám poskytovaným Lucemburským velkovévodstvím, tedy k rodinným přídavkům a k přídavku na výchovu, bylo by třeba navíc posoudit, zda je dávku Elterngeld nutno považovat za rodinnou dávku stejného druhu jako lucemburský přídavek na výchovu.
74. Připomínám, že tento přídavek na výchovu nebyl manželi Wieringovými požadován, že byl CNPF zahrnut do výpočtu z úřední moci a že existují vážné pochybnosti o tom, zda by M. a U. Wieringovi měli v Lucembursku na tento přídavek nárok(31).
75. S výhradou ověření těchto skutečností předkládajícím soudem má přídavek na výchovu stanovený v čl. 299 odst. 1 lucemburského zákoníku sociálního zabezpečení, stejně jako Elterngeld, alespoň zčásti nahradit ztrátu příjmů utrpěnou rodičem, který se hlavně věnuje výchově svých dětí v domácím prostředí a nevykonává výdělečnou činnost nebo nepobírá náhradní příjem. Odchylně od zásady stanovené v odstavci 1 může osoba, která vykonává výdělečnou činnost nebo pobírá náhradní příjem, požádat o přídavek na výchovu jen v případě, že rodinný příjem nepřekračuje určitou částku(32). Článek 299 odst. 3 navíc stanoví, že osoba může pobírat polovinu přídavku na výchovu v podstatě tehdy, pokud vykonává výdělečnou činnost na částečný úvazek a hlavně se věnuje výchově dětí v rodinném prostředí alespoň během poloviny stanovené běžné pracovní doby, což potvrzuje souvislost mezi lucemburským přídavkem na výchovu a náhradou ztráty příjmu z výdělečné činnosti či náhradního příjmu.
76. Zdá se tedy, že jak na úrovni cílů a znaků, tak i na úrovni případných příjemců, musejí být lucemburský přídavek na výchovu a dávka Elterngeld považovány za rodinné dávky stejného druhu.
3. Shrnutí
77. Na základě výše uvedeného nelze při výpočtu případného vyrovnávacího doplatku, který má Lucemburské velkovévodství vyplatit z důvodu rodinných přídavků, na které mají nárok děti M. a U. Wieringových, zohlednit dávku Elterngeld.
78. Pokud jde naproti tomu o otázku, zda má Lucemburské velkovévodství případně vyplatit vyrovnávací doplatek z titulu rodinných přídavků a přídavku na výchovu, je nutno rozlišovat: při výpočtu vyrovnávacího doplatku, na který může případně vzniknout nárok na základě lucemburských rodinných přídavků, lze při porovnávání zohlednit pouze německou dávku Kindergeld a při výpočtu případného vyrovnávacího doplatku z titulu přídavku na výchovu je při porovnávání nutno zohlednit pouze dávku Elterngeld.
VI – Závěry
79. S ohledem na výše uvedené navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžnou otázku Cour de cassation odpověděl následovně:
„Článek 4 odst. 1 písm. h), články 12, 73 a 76 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1992/2006 ze dne 18. prosince 2006 a článek 10 nařízení Rady (EHS) č. 574/72 ze dne 21. března 1972, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1408/71, musejí být vykládány v tom smyslu, že taková rodinná dávka, jako je dávka ‚Elterngeld‘, stanovená v německé právní úpravě, není dávkou stejného druhu jako je dávka ‚Kindergeld‘, stanovená toutéž právní úpravou nebo jako rodinné přídavky upravené lucemburskými právními předpisy, a nelze ji tudíž zohlednit při výpočtu vyrovnávacího doplatku k rodinným přídavkům, na které mohou mít případně nárok děti migrujícího pracovníka.“