USNESENÍ SOUDNÍHO DVORA (osmého senátu)
19. února 2009 (*)
„Článek 104 odst. 3 jednacího řádu – Informační společnost – Autorské právo a práva s ním související – Uchovávání a zpřístupnění některých provozních údajů – Ochrana důvěrnosti elektronických komunikací – Pojem ,zprostředkovatel‘ ve smyslu čl. 8 odst. 3 směrnice 2001/29/ES“
Ve věci C‑557/07,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Oberster Gerichtshof (Rakousko) ze dne 13. listopadu 2007, došlým Soudnímu dvoru dne 14. prosince 2007, v řízení
LSG-Gesellschaft zur Wahrnehmung von Leistungsschutzrechten GmbH
proti
Tele2 Telecommunication GmbH,
SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),
ve složení T. von Danwitz, předseda senátu, G. Arestis a J. Malenovský (zpravodaj), soudci,
generální advokát: Y. Bot,
vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,
vzhledem k tomu, že Soudní dvůr hodlá o druhé otázce rozhodnout usnesením s odůvodněním v souladu s čl. 104 odst. 3 prvním pododstavcem svého jednacího řádu,
po vyrozumění předkládajícího soudu o tom, že Soudní dvůr hodlá o první otázce rozhodnout usnesením s odůvodněním v souladu s čl. 104 odst. 3 druhým pododstavcem svého jednacího řádu,
po vyzvání zúčastněných uvedených v článku 23 statutu Soudního dvora, aby předložili svá případná vyjádření k této otázce,
po vyslechnutí generálního advokáta,
vydává toto
Usnesení
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. L 201, s. 37; Zvl. vyd. 13/29, s. 514) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (Úř. věst. L 157, s. 45; Zvl. vyd. 17/02, s. 32).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společnostmi LSG-Gesellschaft zur Wahrnehmung von Leistungsschutzrechten GmbH (dále jen „LSG“) a Tele2 Telecommunication GmbH (dále jen „Tele2“) ve věci odmítnutí posledně uvedené společnosti sdělit prvně uvedené společnosti jména a adresy osob, kterým poskytuje přístup k internetu.
Právní rámec
Právní úprava Společenství
Ustanovení týkající se informační společnosti a ochrany duševního vlastnictví, zejména autorského práva
– Směrnice 2000/31/ES
3 Podle čl. 1 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“) (Úř. věst. L 178, s. 1; Zvl. vyd. 13/25, s. 399) je jejím cílem přispět k řádnému fungování vnitřního trhu tím, že zajistí volný pohyb služeb informační společnosti mezi členskými státy.
– Směrnice 2001/29
4 Padesátý devátý bod odůvodnění směrnice 2001/29 uvádí:
„Pro činnost porušující právo mohou být zejména v digitálním prostředí v rostoucí míře třetími stranami využívány služby zprostředkovatelů. V mnoha případech mají takoví zprostředkovatelé nejlepší možnost ukončit takovou činnost porušující právo. Aniž jsou dotčeny jakékoliv jiné dostupné sankce a ochranná opatření [opatření nápravy], nositelé práv by z toho důvodu měli mít možnost žádat o soudní zákaz činnosti [o vydání soudního příkazu] proti zprostředkovateli, který v rámci sítě pro třetí stranu porušuje [zajišťuje přenos, kterým třetí strana porušuje] práva týkající se chráněného díla nebo jiného předmětu ochrany. Tato možnost by měla být k dispozici i v případě, že se na úkony prováděné zprostředkovatelem […] vztahuje výjimka [podle článku 5]. Podmínky a úpravy týkající se takových soudních zákazů [soudních příkazů] by měly být ponechány na vnitrostátních právních předpisech členských států.“
5 Podle čl. 1 odst. 1 uvedené směrnice se tato směrnice vztahuje na právní ochranu autorského práva a práv s ním souvisejících v rámci vnitřního trhu, a to se zvláštním zřetelem na informační společnost.
6 Článek 5 směrnice 2001/29, nazvaný „Výjimky a omezení“, ve svém odstavci 1 stanoví:
„Dočasné úkony rozmnožení uvedené v článku 2, které jsou krátkodobé nebo příležitostné a tvoří nedílnou a podstatnou část technologického procesu a jejichž výhradním účelem je umožnit:
a) přenos v rámci sítě mezi třetími stranami uskutečněný zprostředkovatelem, nebo
b) oprávněné užití
díla nebo jiného předmětu ochrany a které nemají žádný samostatný hospodářský význam, jsou vyloučeny z práva na rozmnožování stanoveného v článku 2.“
7 Podle článku 8 téže směrnice, nazvaného „Sankce a ochranné prostředky [opatření nápravy]“:
„1. Členské státy stanoví přiměřené sankce a ochranné prostředky [opatření nápravy] proti porušování práv a povinností stanovených v této směrnici a přijmou veškerá nezbytná opatření, aby tyto sankce a ochranné prostředky [opatření nápravy] byly používány. Sankce takto stanovené musí být účinné, přiměřené a odrazující.
2. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby nositelé práv dotčení [,jejichž zájmy byly dotčeny] protiprávním jednáním prováděným na jeho území[,] mohli podat žalobu na náhradu škody a/nebo žádat o soudní zákaz [o vydání soudního příkazu], popřípadě o zabavení jak materiálu porušujícího právo, tak zařízení, výrobků nebo součástek uvedených v čl. 6 odst. 2.
3. Členské státy zajistí, aby nositelé práv měli možnost žádat o soudní zákaz ve vztahu ke [o vydání soudního příkazu proti] zprostředkovatelům, jejichž služby jsou třetí stranou využívány k porušování autorského práva nebo práv s ním souvisejících.“
– Směrnice 2004/48
8 Článek 8 směrnice 2004/48 zní následovně:
„1. Členské státy zajistí, aby v souvislosti s řízením o porušení práva duševního vlastnictví a na základě odůvodněné a přiměřené žádosti navrhovatele mohly příslušné soudní orgány nařídit, že informace o původu a distribučních sítích zboží či služeb, kterými je porušováno právo duševního vlastnictví, musí poskytnout porušovatel nebo každá jiná osoba,
a) která prokazatelně v obchodním měřítku držela zboží porušující právo;
b) která prokazatelně v obchodním měřítku užívala služby porušující právo;
c) která prokazatelně v obchodním měřítku poskytovala služby používané při činnostech porušujících právo, nebo
d) [která] byla označena osobou uvedenou v písmenech a), b) nebo c) jako účastník na výrobě, zpracování nebo distribuci zboží či poskytování služeb.
2. Informace uvedené v odstavci 1 případně obsahují:
a) jména a adresy výrobců, zpracovatelů, distributorů, dodavatelů a jiných předchozích držitelů zboží nebo služeb, stejně jako velkoobchodníků a maloobchodníků;
b) informace o vyrobeném, zpracovaném, dodaném, přijatém nebo objednaném množství a o ceně za dané zboží či služby.
3. Odstavce 1 a 2 se použijí, aniž jsou dotčeny jiné právní předpisy, které:
a) přiznávají nositeli práv práva na získání úplnějších informací;
b) upravují použití informací poskytnutých na základě tohoto článku v občanskoprávním či trestním řízení;
c) upravují odpovědnost za zneužití práva na informace;
d) poskytují možnost odepřít poskytnutí informací, které by nutily osobu uvedenou v odstavci 1 přiznat svou účast nebo účast svého blízkého příbuzného na porušení práva duševního vlastnictví, nebo
e) upravují ochranu důvěrnosti informačních zdrojů nebo zpracování osobních údajů.“
Ustanovení týkající se ochrany osobních údajů
– Směrnice 95/46/ES
9 Článek 13 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355) pod nadpisem „Výjimky a omezení“ stanoví:
„1. Členské státy mohou přijmout legislativní opatření s cílem omezit rozsah povinností a práv uvedených v čl. 6 odst. 1, v článku 10, v čl. 11 odst. 1 a v článcích 12 a 21, pokud toto omezení představuje opatření nezbytné pro zajištění:
a) bezpečnosti státu;
b) obrany;
c) veřejné bezpečnosti;
d) předcházení trestným činům a jejich vyšetřování, odhalování a stíhání nebo nedodržování deontologických pravidel pro regulovaná povolání;
e) významného hospodářského nebo finančního zájmu členského státu nebo Evropské unie včetně měnové, rozpočtové a daňové oblasti;
f) kontrolní, inspekční nebo regulační funkce vyplývající, i pouze příležitostně, z výkonu veřejné moci v případech uvedených v písmenech c), d) a e);
g) ochrany subjektu údajů nebo práv a svobod druhých.“
– Směrnice 2002/58
10 Článek 5 odst. 1 směrnice 2002/58 stanoví:
„Členské státy zajistí prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů důvěrný charakter sdělení přenášených pomocí veřejné komunikační sítě a veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a s nimi souvisejících provozních údajů. Zejména zakáží příposlech, odposlech, uchovávání nebo jiné druhy zachycování či sledování sdělení a s nimi souvisejících provozních údajů osobami jinými než uživateli bez souhlasu dotčených uživatelů, pokud k takovému jednání nejsou zákonem oprávněny v souladu s čl. 15 odst. 1. Tento odstavec nebrání technickému uchovávání, které je nezbytné pro přenos sdělení, aniž by tím byla dotčena zásada důvěrnosti.“
11 Článek 6 uvedené směrnice stanoví:
„1. Provozní údaje vztahující se k účastníkům a uživatelům zpracovávané a uchovávané provozovatelem veřejné komunikační sítě nebo poskytovatelem veřejně dostupné služby elektronických komunikací musí být vymazány nebo anonymizovány, jakmile již nejsou potřebné pro přenos sdělení, aniž by tímto byly dotčeny odstavce 2, 3 a 5 tohoto článku a čl. 15 odst. 1.
2. Je možno zpracovávat provozní údaje nezbytné pro účely účtování a stanovení plateb za propojení. Takovéto zpracování je přípustné pouze do konce období, v němž lze právně napadnout účet či uplatňovat nárok na platbu.
3. Pro potřeby marketingu služeb elektronických komunikací nebo pro poskytování služeb s přidanou hodnotou může poskytovatel veřejně dostupných služeb elektronických komunikací zpracovávat údaje uvedené v odstavci 1 pouze v nezbytném rozsahu a po dobu pro tyto služby nebo marketing nezbytnou, pokud k tomu dal svůj souhlas účastník nebo uživatel, jehož se údaje týkají. Účastníci či uživatelé musí mít možnost kdykoliv svůj souhlas se zpracováním provozních údajů vzít zpět.
[…]
5. Zpracování provozních údajů podle odstavců 1, 2, 3 a 4 musí být omezeno na osoby, které jednají z pověření provozovatelů veřejných komunikačních sítí a poskytovatelů veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a které se zabývají účtováním nebo řízením provozu, požadavky zákazníků, odhalováním podvodů, marketingem služeb elektronických komunikací nebo poskytováním služeb s přidanou hodnotou, a musí být omezeno na rozsah, který je nezbytný pro účely těchto činností.
6. Odstavce 1, 2, 3 a 5 se použijí, aniž by tím byla dotčena možnost informovat příslušné subjekty o provozních údajích [možnost příslušných institucí seznamovat se s provozními údaji] v souladu s použitelnými právními předpisy s cílem řešit spory týkající se zejména propojení či účtování.“
12 Článek 15 odst. 1 směrnice 2002/58 zní:
„Členské státy mohou přijmout legislativní opatření, kterými omezí rozsah práv a povinností uvedených v článku 5, článku 6, čl. 8 odst. 1, 2, 3 a 4 a článku 9 této směrnice, pokud toto omezení představuje v demokratické společnosti nezbytné, přiměřené a úměrné [vhodné a přiměřené] opatření pro zajištění národní bezpečnosti (tj. bezpečnosti státu), obrany, veřejné bezpečnosti a pro prevenci, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů nebo neoprávněného použití elektronického komunikačního systému, jak je uvedeno v čl. 13 odst. 1 směrnice 95/46/ES. Členské státy mohou mimo jiné přijmout právní opatření umožňující zadržení údajů na omezenou dobu na základě důvodů uvedených v tomto odstavci. Veškerá opatření uvedená v tomto odstavci musí být v souladu s obecnými zásadami práva Společenství, včetně zásad uvedených v čl. 6 odst. 1 a 2 Smlouvy o založení Evropské unie [Smlouvy o Evropské unii].“
Vnitrostátní právní úprava
13 Ustanovení § 81 spolkového zákona o autorském právu k literárním a uměleckým dílům a o právech s ním souvisejících (Bundesgesetz über das Urheberrecht an Werken der Literatur und der Kunst und über verwandte Schutzrechte), ve znění zveřejněném v BGBl. I, 81/2006 (dále jen „UrhG“), stanoví:
„1) Každý, jehož výlučné právo vyplývající z tohoto zákona bylo porušeno nebo kdo se takového porušení obává, může podat zdržovací žalobu. Žaloba může být rovněž podána proti vlastníkovi podniku, pokud k porušení došlo v rámci činnosti jeho podniku jedním z jeho zaměstnanců nebo zmocněnců, nebo pokud takové porušení hrozí.
1a) Využívá-li osoba, která se dopustila takového porušení nebo od níž takové porušení hrozí, za tímto účelem služeb zprostředkovatele, může být i proti němu podána zdržovací žaloba.
[…]“
14 Ustanovení § 87b odst. 2 až 3 UrhG zní následovně:
„2) Každý, jehož výlučné právo vyplývající z tohoto zákona bylo porušeno, může požadovat informace o původu a distribučních kanálech zboží a služeb porušujících toto právo, pokud tento požadavek není nepřiměřený vzhledem k závažnosti porušení a není v rozporu se zákonnou povinností mlčenlivosti; povinnost poskytnout tyto informace má osoba, která porušila právo, jakož i osoby, které v rámci podnikatelské činnosti:
1. měly v držení zboží porušující právo;
2. využily služeb porušujících právo, nebo
3. poskytly služby využité v rámci činností porušujících právo.
2a) Povinnost poskytnout informace podle odstavce 2 se vztahuje podle okolností na následující informace:
1. jména a adresy výrobců, distributorů, dodavatelů a předchozích držitelů zboží nebo služeb, jakož i odběratelů provozujících podnikatelskou činnost a prodejních míst, pro něž bylo zboží nebo služby určeny;
2. vyrobené, dodané, přijaté nebo objednané množství, jakož i cena zaplacená za dotčené zboží nebo služby.
3) Zprostředkovatelé ve smyslu § 81 odst. 1a jsou povinni osobě, jejíž právo bylo porušeno, na základě její písemné a dostatečně odůvodněné žádosti poskytnout informace o totožnosti osoby porušující právo (jméno a adresu), popřípadě informace nezbytné ke zjištění osoby porušující právo. V odůvodnění je třeba uvést zejména dostatečně konkrétní údaje o skutečnostech odůvodňujících podezření z porušení práva. Osoba, jejíž právo bylo porušeno, je povinna zprostředkovateli poskytnout náhradu přiměřených nákladů vynaložených na poskytnutí těchto informací.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
15 LSG je společností kolektivní správy. Jakožto svěřenský správce hájí práva výrobců zvukových záznamů k jejich nahrávkám vyráběným po celém světě, jakož i práva výkonných umělců k jejich výkonům v Rakousku. Těmito právy jsou zejména právo na rozmnožování a rozšiřování, jakož i právo na zpřístupnění veřejnosti.
16 Tele2 je poskytovatelkou přístupu k internetu, která svým zákazníkům přiděluje – zpravidla dynamickou – adresu IP („Internet Protocol“). Podle této adresy IP a podle konkrétního období nebo okamžiku, v němž byla tato adresa přidělena, je Tele2 schopna zákazníka identifikovat.
17 V důsledku zavedení systémů pro sdílení souborů, které účastníkům umožňují vyměňovat kopie uchovávaných údajů, je nositelům práv, které LSG zastupuje, způsobena finanční újma. Aby mohla LSG zahájit proti osobám porušujícím právo občanskoprávní řízení, požádala, aby byla společnosti Tele2 uložena povinnost sdělit jí jména a adresy osob, kterým Tele2 poskytuje službu přístupu k internetu a u nichž je známa jejich adresa IP, jakož i den a hodina připojení. Tele2, pokud jde o ni, se domnívala, že žádost o informace je třeba zamítnout. Tvrdila, že není zprostředkovatelem a není oprávněna uchovávat údaje týkající se přístupu.
18 Rozsudkem ze dne 21. června 2006 Handelsgericht Wien vyhověl žádosti společnosti LSG, jelikož měl za to, že Tele2 jakožto poskytovatel přístupu k internetu je zprostředkovatelem ve smyslu § 81 odst. 1a UrhG, a že je z tohoto důvodu povinna poskytnout informace stanovené v § 87b odst. 3 UrhG.
19 Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že v odvolacím řízení Oberlandesgericht Wien potvrdil rozsudek vydaný v prvním stupni rozsudkem ze dne 12. dubna 2007, který byl předmětem opravného prostředku „Revision“ podaného k Oberster Gerichtshof.
20 V rámci řízení o tomto opravném prostředku Tele2 jednak tvrdí, že není zprostředkovatelem ve smyslu § 81 odst. 1a UrhG a čl. 8 odst. 3 směrnice 2001/29, neboť jakožto poskytovatel přístupu k internetu sice uživateli umožňuje získat přístup k síti, ale nevykonává žádnou právní nebo faktickou kontrolu nad službami, které tento uživatel využívá. A jednak, střet existující mezi právem na informace, které je spojeno s právní ochranou autorského práva, a omezeními vztahujícími se na uchovávání a předávání osobních údajů uloženými právem ochrany údajů byl podle ní směrnicemi Společenství vyřešen ve prospěch ochrany údajů.
21 Oberster Gerichtshof se domnívá, že stanovisko generální advokátky ve věci, ve které byl po předložení projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vydán rozsudek ze dne 29. ledna 2008, Promusicae (C‑275/06, Sb. rozh. s. I‑271), zakládá pochybnosti ohledně otázky, zda právo na informace zakotvené v § 87b odst. 3 UrhG ve spojení s § 81 odst. 1a téhož zákona je v souladu se směrnicemi přijatými v oblasti ochrany údajů, a zejména s články 5, 6 a 15 směrnice 2002/58. Uvedená ustanovení vnitrostátního práva totiž ukládají povinnost poskytnout třetím osobám soukromého práva informace o provozních osobních údajích, přičemž tato informační povinnost předpokládá předchozí zpracování a uchovávání provozních údajů.
22 Z těchto podmínek Oberster Gerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je třeba pojem ,zprostředkovatel‘ použitý v čl. 5 odst. 1 písm. a) a čl. 8 odst. 3 směrnice [2001/29] vykládat v tom smyslu, že zahrnuje i poskytovatele přístupu, který uživateli pouze umožňuje přístup k síti prostřednictvím přidělení dynamické adresy IP, přestože mu sám neposkytuje takové služby, jako je služba elektronické pošty, služba stahování nebo sdílení souborů, a přestože nad službou využívanou uživatelem nevykonává žádnou právní ani faktickou kontrolu?
2) V případě kladné odpovědi na první otázku, je s ohledem na článek 6 a článek 15 směrnice [2002/58] třeba čl. 8 odst. 3 směrnice [2004/48] vykládat (restriktivně) v tom smyslu, že nepřipouští předání provozních osobních údajů třetím osobám soukromého práva za účelem postihu prima facie zjištěných porušení výlučných práv vyplývajících z autorského práva (dispoziční právo a právo užívání díla) před občanskoprávními soudy?“
K předběžným otázkám
23 V souladu s čl. 104 odst. 3 jednacího řádu může Soudní dvůr rozhodnout usnesením s odůvodněním zejména tehdy, pokud lze odpověď na otázku podanou v řízení o předběžné otázce jasně vyvodit z judikatury nebo pokud o odpovědi na tuto otázku nelze rozumně pochybovat.
K druhé otázce
24 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba přezkoumat nejprve, je, zda právo Společenství, a zejména čl. 8 odst. 3 směrnice 2004/48 ve spojení s články 6 a 15 směrnice 2002/58 brání tomu, aby členské státy stanovily povinnost předávat třetím osobám soukromého práva provozní osobní údaje za účelem postihu porušení autorského práva před občanskoprávními soudy.
25 Odpověď na tuto otázku lze jasně vyvodit z judikatury Soudního dvora.
26 V bodě 53 výše uvedeného rozsudku Promusicae totiž Soudní dvůr rozhodl, že mezi výjimkami stanovenými v čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, který výslovně odkazuje na čl. 13 odst. 1 směrnice 95/46, jsou uvedena opatření nezbytná k ochraně práv a svobod druhých. Vzhledem k tomu, že směrnice 2002/58 neupřesňuje práva a svobody, kterých se tato výjimka týká, musí být vykládána v tom smyslu, že vyjadřuje úmysl zákonodárce Společenství nevyloučit z její oblasti působnosti ani ochranu vlastnického práva, ani situace, v nichž se autoři této ochrany domáhají v rámci občanskoprávního řízení.
27 V bodech 54 a 55 uvedeného rozsudku Promusicae z toho Soudní dvůr vyvodil, že směrnice 2002/58, a zejména její čl. 15 odst. 1, nevylučuje možnost, aby členské státy stanovily povinnost zpřístupnit osobní údaje v rámci občanskoprávního řízení, ale že tato směrnice těmto státům ani neukládá takovou povinnost stanovit.
28 Soudní dvůr krom toho uvedl, že volnost ponechaná členským státům, zda upřednostnit právo na respektování soukromého života, nebo právo vlastnické, je omezena několika požadavky. V rámci provedení směrnice 2000/31, směrnice 2001/29, směrnice 2002/58 a směrnice 2004/48 tak členské státy musejí dbát na to, aby se opíraly o výklad těchto směrnic, který umožní zajistit spravedlivou rovnováhu mezi jednotlivými základními právy chráněnými právním řádem Společenství. Krom toho je nutné, aby orgány, jakož i soudy členských států při plnění opatření provádějících uvedené směrnice nejen vykládaly své vnitrostátní právo v souladu s těmito směrnicemi, ale rovněž dbaly na to, aby se neopíraly o takový jejich výklad, který by byl v rozporu s uvedenými základními právy nebo s ostatními obecnými zásadami práva Společenství, jako je zásada přiměřenosti (výše uvedený rozsudek Promusicae, bod 70).
29 Na druhou otázku je tedy třeba odpovědět, že právo Společenství, a zejména čl. 8 odst. 3 směrnice 2004/48 ve spojení s čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 nebrání tomu, aby členské státy stanovily povinnost předávání provozních osobních údajů třetím osobám soukromého práva za účelem postihu porušení autorského práva před občanskoprávními soudy. Právo Společenství však vyžaduje, aby členské státy v rámci provedení směrnice 2000/31, směrnice 2001/29, směrnice 2002/58 a směrnice 2004/48 dbaly na to, aby se opíraly o výklad těchto směrnic, který umožní zajistit spravedlivou rovnováhu mezi jednotlivými dotčenými základními právy. Krom toho je nutné, aby orgány, jakož i soudy členských států při plnění opatření provádějících uvedené směrnice nejen vykládaly své vnitrostátní právo v souladu s těmito směrnicemi, ale rovněž dbaly na to, aby se neopíraly o takový jejich výklad, který by byl v rozporu se základními právy nebo s ostatními obecnými zásadami práva Společenství, jako je zásada přiměřenosti.
K první otázce
30 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda poskytovatel přístupu, který uživatelům pouze zprostředkovává přístup k internetu, aniž by nabízel jiné služby a aniž by nad využívanou službou vykonával právní či faktickou kontrolu, spadá pod pojem „zprostředkovatel“ ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) a čl. 8 odst. 3 směrnice 2001/29.
31 Jelikož měl Soudní dvůr za to, že o odpovědi na tuto otázku nelze rozumně pochybovat, vyrozuměl v souladu s čl. 104 odst. 3 druhým pododstavcem svého jednacího řádu předkládající soud, že hodlá rozhodnout usnesením s odůvodněním, a vyzval zúčastněné uvedené v článku 23 Statutu Soudního dvora, aby k této otázce případně předložili svá vyjádření.
32 LSG, španělská vláda a vláda Spojeného království, jakož i Komise Evropských společenství Soudnímu dvoru sdělily, že nemají žádné námitky proti úmyslu Soudního dvora rozhodnout usnesením s odůvodněním.
33 Tele2 své vyjádření v tomto ohledu omezuje v podstatě na skutečnosti, které již byly uplatněny v jejím písemném vyjádření. Podle práva Společenství požívá poskytovatel přístupu k internetu, pokud jde o jeho odpovědnost, zvýhodněného zacházení, které je neslučitelné s neomezenou informační povinností. Tyto znovu opakované argumenty však nevedou Soudní dvůr k tomu, aby se vzdal zamýšleného procesního postupu.
34 Jak z předkládacího rozhodnutí, tak ze znění položených otázek jasně vyplývá, že vnitrostátní soud se svou první otázkou snaží zjistit, zda poskytovatel přístupu k internetu, který uživateli umožňuje pouze přístup k síti, může být povinen poskytnout informace uvedené v druhé otázce.
35 Úvodem je třeba konstatovat, že čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2001/29 členským státům ukládá povinnost stanovit výjimky z práva na rozmnožování.
36 Spor projednávaný před předkládajícím soudem se přitom týká otázky, zda LSG může vůči společnosti Tele2 uplatňovat právo na informace, a nikoli otázky, zda posledně uvedená porušila právo na rozmnožování.
37 Z toho vyplývá, že výklad čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2001/29 není nijak užitečný pro vyřešení sporu v původním řízení.
38 Tele2 zejména tvrdí, že zprostředkovatelé musí mít možnost ukončit jednání porušující autorské právo. Poskytovatelé přístupu k internetu v rozsahu, v němž nemají žádnou právní či faktickou kontrolu nad službami, které uživatel využívá, přitom nemají možnost takové jednání porušující právo ukončit, a tudíž nespadají pod pojem „zprostředkovatel“ ve smyslu směrnice 2001/29.
39 Úvodem je třeba uvést, že věc, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Promusicae, se týkala sdělení ze strany Telefónica de España SAU, obchodní společnosti, která se věnovala zejména činnosti poskytování služeb přístupu k internetu, totožnosti a adresy některých osob, kterým takové služby poskytovala a u nichž byla známa adresa IP, jakož i den a hodina připojení (výše uvedený rozsudek Promusicae, body 29 a 30).
40 Je nesporné – jak vyplývá z položené otázky a ze skutečností ve sporu v původním řízení ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Promusicae –, že obchodní společnost Telefónica de España SAU byla poskytovatelem přístupu k internetu (výše uvedený rozsudek Promusicae, body 30 a 34).
41 Soudní dvůr tím, že v bodě 70 výše uvedeného rozsudku Promusicae rozhodl, že směrnice 2000/31, 2001/29, 2002/58 a 2004/48 neukládají členským státům, aby v takové situaci, jako byla situace ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, stanovily povinnost sdělit osobní údaje za účelem zajištění účinné ochrany autorského práva v rámci občanskoprávního řízení, tudíž od počátku nevyloučil možnost, aby členské státy stanovily na základě čl. 8 odst. 1 směrnice 2004/48 pro poskytovatele přístupu k internetu informační povinnost.
42 Je rovněž důležité uvést, že podle čl. 8 odst. 3 směrnice 2001/29 členské státy zajistí, aby nositelé práv měli možnost žádat o vydání soudního příkazu vůči zprostředkovatelům, jejichž služby jsou třetí stranou využívány k porušování autorského práva nebo práv s ním souvisejících.
43 Poskytovatel přístupu, který zákazníkovi umožňuje pouze přístup k internetu, aniž by nabízel jiné služby a aniž by vykonával právní či faktickou kontrolu nad využívanou službou, přitom poskytuje službu, která může být třetí osobou využívána k porušení autorského práva nebo práva s ním souvisejícího, v rozsahu, v němž uživateli zprostředkuje připojení, které mu umožní tato práva porušit.
44 Podle padesátého devátého bodu odůvodnění směrnice 2001/29 nositelé práv ostatně musí mít možnost žádat o vydání soudního příkazu proti zprostředkovateli, který v rámci sítě zajišťuje přenos materiálu, kterým třetí strana porušuje práva týkající se chráněného díla nebo jiného předmětu ochrany. Je přitom nesporné, že poskytovatel přístupu tím, že poskytuje přístup k internetové síti, umožňuje přenos takového materiálu porušujícího právo mezi účastníkem a třetí osobou.
45 Tento výklad je potvrzen účelem směrnice 2001/29, kterým – jak vyplývá zejména z čl. 1 odst. 1 směrnice – je zajištění účinné právní ochrany autorského práva a práv s ním souvisejících v rámci vnitřního trhu. Vyloučení poskytovatele přístupu, který má jako jediný k dispozici údaje umožňující identifikovat uživatele, kteří tato práva porušili, z pojmu „zprostředkovatel“ ve smyslu čl. 8 odst. 3 této směrnice by totiž podstatně snížilo ochranu zamýšlenou uvedenou směrnicí.
46 Vzhledem k předcházejícímu je na první otázku třeba odpovědět, že poskytovatel přístupu, který uživateli pouze zprostředkovává přístup k internetu, aniž by nabízel jiné služby, jako je zejména služba elektronické pošty, služba stahování nebo sdílení souborů, a aniž by nad využívanou službou vykonával právní či faktickou kontrolu, musí být považován za „zprostředkovatele“ ve smyslu čl. 8 odst. 3 směrnice 2001/29.
K nákladům řízení
47 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:
1) Právo Společenství, a zejména čl. 8 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví, ve spojení s čl. 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích), nebrání tomu, aby členské státy stanovily povinnost předávání provozních osobních údajů třetím osobám soukromého práva za účelem postihu porušení autorského práva před občanskoprávními soudy. Právo Společenství však vyžaduje, aby členské státy v rámci provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, směrnice 2002/58 a směrnice 2004/48 dbaly na to, aby se opíraly o výklad těchto směrnic, který umožní zajistit spravedlivou rovnováhu mezi jednotlivými dotčenými základními právy. Krom toho je nutné, aby orgány, jakož i soudy členských států při plnění opatření provádějících uvedené směrnice nejen vykládaly své vnitrostátní právo v souladu s těmito směrnicemi, ale rovněž dbaly na to, aby se neopíraly o takový jejich výklad, který by byl v rozporu se základními právy nebo s ostatními obecnými zásadami práva Společenství, jako je zásada přiměřenosti.
2) Poskytovatel přístupu, který uživateli pouze zprostředkovává přístup k internetu, aniž by nabízel jiné služby, jako je zejména služba elektronické pošty, služba stahování nebo sdílení souborů, a aniž by nad využívanou službou vykonával právní či faktickou kontrolu, musí být považován za „zprostředkovatele“ ve smyslu čl. 8 odst. 3 směrnice 2001/29.
Podpisy.