ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
14. července 2011(*)
„Nařízení (ES) č. 110/2008 – Zeměpisná označení lihovin – Časová působnost – Známka obsahující zeměpisné označení – Užívání, které vede k situaci způsobilé poškodit zeměpisné označení – Zamítnutí zápisu nebo neplatnost takové známky – Přímá použitelnost nařízení“
Ve spojených věcech C‑4/10 a C‑27/10,
jejichž předmětem jsou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podané rozhodnutími Korkein hallinto-oikeus (Finsko) ze dne 31. prosince 2009, došlými Soudnímu dvoru dne 5. ledna a dne 18. ledna 2010, v řízeních zahájených na návrh
Bureau national interprofessionnel du Cognac,
za přítomnosti:
Gust. Ranin Oy,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení A. Tizzano, předseda senátu, M. Ilešič, E. Levits, M. Safjan a M. Berger (zpravodajka), soudci,
generální advokátka: E. Sharpston,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Bureau national interprofessionnel du Cognac P. Siitonenem, asianajaja,
– za francouzskou vládu G. de Berguesem a B. Cabouatem, jako zmocněnci,
– za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s S. Fiorentinem, avvocato dello Stato,
– za portugalskou vládu L. Inezem Fernandesem, jako zmocněncem,
– za vládu Spojeného království S. Ossowskim, jako zmocněncem,
– za Evropskou komisi E. Paasivirtou a F. Bulstem, jakož i M. Vollkommer, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu článků 16 a 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 ze dne 15. ledna 2008 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1576/89 (Úř. věst. L 39, s. 16, a oprava Úř. věst. 2009, L 228, s. 47), jakož i první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92).
2 Tyto žádosti byly předloženy v rámci sporného řízení, které bylo zahájeno na návrh Bureau national interprofessionnel du Cognac (dále jen „BNIC“) ohledně zápisu ve Finsku dvou obrazových ochranných známek týkajících se lihovin, který provedl Patentti- ja rekisterihallitus (Národní patentový a registrační úřad).
Právní rámec
Unijní právo
Nařízení č. 110/2008
3 Čtrnáctý bod věta druhá odůvodnění nařízení č. 110/2008 uvádí, že „zeměpisná označení by měla být zapsána, přičemž lihoviny by se identifikovaly jako výrobky pocházející z území určité země, určitého regionu nebo z určitého místa na tomto území, jestliže lze určitou jakost, pověst nebo jinou vlastnost lihoviny přičítat v podstatě jejímu zeměpisnému původu“.
4 Článek 14 odst. 2 daného nařízení, který se týká jazyka používaného v popisu, obchodní úpravě a označování lihovin, stanoví:
„[…] zeměpisná označení zapsaná v příloze III se v označení ani v obchodní úpravě [v označení, v rámci obchodního ztvárnění ani na etiketě] lihoviny nepřekládají.“
5 Článek 15 téhož nařízení nadepsaný „Zeměpisná označení“ uvádí:
„1. Pro účely tohoto nařízení se zeměpisným označením rozumí označení identifikující lihovinu jako pocházející z území určité země, určitého regionu nebo určitého místa na tomto území, jestliže lze určitou jakost, pověst nebo jiné vlastnosti takové lihoviny přičítat v podstatě jejímu zeměpisnému původu.
2. Zeměpisná označení podle odstavce 1 jsou zapsána v příloze III.
3. Zeměpisná označení zapsaná v příloze III nesmějí zdruhovět.
Názvy, které zdruhověly, nesmějí být zapsány v příloze III.
[…]
4. Lihoviny, které nesou zeměpisné označení zapsané v příloze III, musí odpovídat všem specifikacím uvedeným v technické dokumentaci stanovené v čl. 17 odst. 1.“
6 Článek 16 nařízení č. 110/2008, který se týká ochrany zeměpisných označení, stanoví:
„[…] zeměpisná označení zapsaná v příloze III [jsou] chráněna proti:
a) jakémukoli přímému nebo nepřímému obchodnímu použití pro výrobky, na které se zápis nevztahuje, jsou-li tyto výrobky srovnatelné s lihovinou zapsanou pod tímto zeměpisným označením nebo pokud používání tohoto označení těží z dobré pověsti zapsaného zeměpisného označení;
b) jakémukoli zneužití, napodobení nebo připomenutí, a to i tehdy, je-li uveden skutečný původ výrobku nebo je-li zeměpisné označení přeloženo nebo doprovázeno výrazy jako ,jako‘, ,typu‘, ,stylu‘, ,značky‘, ,s příchutí‘ nebo podobnými výrazy;
c) jakémukoli jinému lživému nebo klamavému údaji o provenienci, původu, povaze nebo základních vlastnostech výrobku použitému v jeho popisu, obchodní úpravě nebo označení, který by mohl vyvolat mylný dojem, pokud jde o původ výrobku;
d) všem ostatním praktikám, které by mohly spotřebitele uvést v omyl, pokud jde o skutečný původ výrobku.“
7 Článek 23 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení nadepsaný „Vztah mezi ochrannými známkami a zeměpisnými označeními“ zní takto:
„1. Zápis ochranné známky, která obsahuje zeměpisné označení zapsané v příloze III nebo se z něho skládá, se zamítne nebo prohlásí za neplatný, pokud by použití takové ochranné známky vedlo k jedné ze situací uvedených v článku 16.
2. S náležitým přihlédnutím k právu Společenství je možné bez ohledu na zápis zeměpisného označení pokračovat v užívání ochranné známky odpovídající některé ze situací uvedených v článku 16, o jejíž přihlášení bylo požádáno, jež je zapsána anebo, umožňují-li to příslušné právní předpisy, jež je zavedena používáním v dobré víře na území Společenství, buď před datem ochrany zeměpisného označení v zemi původu, nebo před 1. lednem 1996 […].“
8 Příloha III téhož nařízení uvádí výraz „Cognac“ jako zeměpisné označení, které identifikuje výrobky z kategorie č. 4, tj. kategorie vinných destilátů, jejichž zemí původu je Francie.
9 Podle svého článku 30 vstoupilo nařízení č. 110/2008 v platnost dne 20. února 2008.
Nařízení (EHS) č. 1576/89
10 Nařízení č. 110/2008 zrušilo a nahradilo nařízení Rady (EHS) č. 1576/89 ze dne 29. května 1989, kterým se stanoví obecná pravidla pro definici, označování a obchodní úpravu lihovin (Úř. věst. L 160, s. 1), jež bylo v platnosti od 15. června 1989. Nařízení č. 1576/89 uvádělo mezi chráněnými zeměpisnými označeními ve své příloze II označení „Cognac“.
Nařízení (ES) č. 3378/94
11 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 3378/94 ze dne 22. prosince 1994, kterým se mění nařízení č. 1576/89 (Úř. věst. L 366, s. 1), vložilo do nařízení č. 1576/89 s účinností od 1. ledna 1996 článek 11a, jehož odstavec 1 první pododstavec stanovil:
„Členské státy přijmou všechna opatření nezbytná k tomu, aby umožnila zúčastněným stranám zabránit na území Společenství za podmínek stanovených v článcích 23 a 24 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví používání zeměpisných označení týkajících se produktů, na které se vztahuje toto nařízení, u produktů, které nepocházejí z místa vyznačeného daným zeměpisným označením, a to i tehdy, je-li skutečný původ produktu uveden nebo je-li zeměpisné označení udáno v překladu nebo doprovázeno výrazy jako ,druh‘, ,typ‘, ,styl‘, ,napodobenina‘ a podobnými výrazy.“
Směrnice 89/104
12 Článek 3 směrnice 89/104 vztahující se k důvodům zamítnutí nebo neplatnosti, které lze proti zápisu známky uplatnit, ve svých odstavcích 1 písm. g) a 2 písm. a) stanovil:
„1. Do rejstříku nebudou zapsány[,] a jsou-li zapsány, budou prohlášeny neplatnými:
[…]
g) ochranné známky, které by mohly klamat veřejnost, např. pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ zboží nebo služby;
[…]
2. Každý členský stát může stanovit, že ochranná známka nebude zapsána do rejstříku, a je-li zapsána, bude prohlášena za neplatnou, pokud:
a) užívání ochranné známky může být zakázáno podle jiného právního předpisu, než jsou předpisy o ochranných známkách dotčeného členského státu nebo Společenství.“
13 Směrnice 89/104 byla od 28. listopadu 2008 zrušena a nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008 , kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 299, s. 25). Ustanovení uvedeného čl. 3 odst. 1 písm. g) a odst. 2 písm. a) zůstaly beze změny.
Dohoda TRIPS
14 Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dále jen „Dohoda TRIPS“), jež tvoří přílohu 1 C dohody zakládající Světovou obchodní organizaci (WTO), která byla podepsána v Marrákeši dne 15. dubna 1994 a schválena rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994) (Úř. věst. L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80), obsahuje článek 23 nadepsaný „Dodatečná ochrana pro zeměpisná označení pro vína a lihoviny“, jehož odstavce 1 a 2 jsou následujícího znění:
„1. Každý Člen zajistí dotčeným stranám právní prostředky, aby zabránil užívání zeměpisného označení […] identifikujícího lihoviny pro lihoviny, které nepocházejí z místa uvedeného v příslušném zeměpisném označení, i v případech, kdy je skutečný původ zboží uveden nebo je zeměpisné označení uvedeno v překladu nebo je doprovázeno výrazy jako ‚druh‘, ‚typ‘, ‚styl‘, ‚napodobenina‘ nebo podobnými.
2. […] zápis ochranné známky pro lihoviny, která obsahuje nebo sestává ze zeměpisného označení identifikujícího lihoviny, bude zamítnut nebo jeho platnost zrušena, a to z moci úřední, pokud to dovoluje právo Člena nebo na žádost dotčené strany, ve vztahu k […] lihovinám, které nemají tento původ.“
15 Článek 24 uvedené dohody ve svém odstavci 5 upřesňuje:
„Pokud byla ochranná známka přihlášena nebo zapsána v dobré víře, nebo pokud byla práva k ochranné známce získána užíváním v dobré víře buď:
a) před datem uplatňování těchto ustanovení u tohoto Člena, jak je stanoveno v části VI; nebo
b) předtím, než je zeměpisné označení chráněno ve své zemi původu,
nebudou opatření, přijatá k uplatňování tohoto oddílu, na úkor zápisné způsobilosti nebo platnosti zápisu ochranné známky nebo právu na užívání ochranné známky na základě toho, že je tato ochranná známka shodná nebo podobná zeměpisnému označení.“
Skutkový základ sporů v původním řízení a předběžné otázky
16 Společnost Gust. Ranin Oy, jež je společností založenou podle finského práva, požádala dne 19. prosince 2001 Patentti- ja rekisterihallitus o zápis dvou obrazových ochranných známek ve tvaru láhvové etikety. V případě „Konjakit“, které ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, spadají do 33 třídy, obsahuje obrazový prvek, jenž byl předmětem žádosti, text „COGNAC L & P HIENOA KONJAKKIA Lignell & Piispanen Product of France 40 % Vol 500 ml“. V případě „likérů obsahující ,konjakki‘“, zařazených do uvedené třídy 33, obsahoval obrazový prvek text „KAHVI‑KONJAKKI Cafe Cognac Likööri – Likör – Liqueur 21 % Vol Lignell & Piispanen 500 ml“.
17 Rozhodnutím ze dne 31. ledna 2003 Patentti- ja rekisterihallitus obě ochranné známky zapsal; první pod č. 226350 (věc C‑4/10) a druhou pod č. 226351 (věc C‑27/10).
18 BNIC podal proti zápisu těchto ochranných známek námitky.
19 Rozhodnutím ze dne 10. září 2004 zamítl Patentti- ja rekisterihallitus námitku podanou BNIC a potvrdil platnost ochranné známky zapsané pod č. 226350. Naopak týmž rozhodnutím uvedené námitce vyhověl v rozsahu, v němž směřovala proti ochranné známce zapsané pod č. 226351, a tento zápis zrušil.
20 Rozhodnutím ze dne 22. října 2007 Pattenti- ja rekisterihallituksen valituslautakunta (odvolací komise Patentti- ja rekisterihallitus) zamítla odvolání BNIC a ponechala v platnosti rozhodnutí ze dne 10. září 2004 tím, že potvrdila zápis ochranné známky č. 226350. Vyhověla rovněž odvolání společnosti Gust. Ranin Oy tím, že zrušila rozhodnutí, jímž byla prohlášena neplatnost zápisu ochranné známky č. 226351.
21 V řízeních před Korkein hallinto-oikeus (nejvyšší správní soud) BNIC navrhuje zrušení jmenovaného rozhodnutí ze dne 22. října 2007 nebo podpůrně vrácení věci Patentti- ja rekisterihallitus, aby ve věci provedl nový přezkum.
22 Za těchto podmínek se Korkein hallinto-oikeus rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky, které jsou v obou věcech C‑4/10 a C‑27/10 totožné:
„1) Použije se nařízení [č. 110/2008] při hodnocení podmínek zápisu ochranné známky, která obsahuje zeměpisné označení původu chráněné podle tohoto nařízení, když přihláška ochranné známky byla podána dne 19. prosince 2001 a zapsána dne 31. ledna 2003?
2) Je v případě kladné odpovědi na první otázku třeba zamítnout z důvodu rozporu s články 16 a 23 nařízení č. 110/2008 ochrannou známku, jež obsahuje především zeměpisné označení původu chráněné nařízením č. 110/2008 nebo druhový výraz pro toto označení a jeho překlad, když je zapsána pro lihoviny, které zejména s ohledem na výrobní proces a obsah alkoholu nesplňují podmínky pro použití dotčeného zeměpisného označení?
3) Bez ohledu na odpověď na první otázku, je třeba takovou ochrannou známku, jako je známka popsaná ve druhé otázce, považovat za způsobilou klamat veřejnost například ohledně druhu, jakosti nebo zeměpisného původu zboží či služby ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. g) směrnice [89/104/EHS], nyní nahrazené směrnicí [2008/95/ES]?
4) Bez ohledu na odpověď na první otázku, v případě, že členský stát na základě čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice 89/104 stanovil, že zápis ochranné známky musí být zamítnut nebo že ochranná známka musí být prohlášena za neplatnou, jestliže již byla zapsána a užívání této ochranné známky lze zakázat podle jiných právních předpisů, než jsou předpisy v oblasti ochranných známek dotčeného členského státu či Společenství, je třeba dojít k závěru, že zápis ochranné známky musí být zamítnut, jestliže známka obsahuje znaky, které jsou v rozporu s nařízením č. 110/2008 a na jejichž základě lze její užívání zakázat?“
23 Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 9. března 2010 byly věci C‑4/10 a C‑27/10 pro účely písemné a ústní části řízení, jakož i rozsudku, spojeny.
K předběžným otázkám
K první otázce
24 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda se nařízení č. 110/2008 použije na posouzení platnosti zápisu ochranné známky, jež obsahuje zeměpisné označení chráněné tímto nařízením, byl-li zápis proveden před vstupem daného nařízení v platnost.
25 Z ustálené judikatury vyplývá, že zásada právní jistoty obecně brání tomu, aby okamžik, od něhož počíná časová působnost unijního aktu, byl stanoven ke dni dřívějšímu, než je den jeho zveřejnění, kromě výjimečného případu, kdy to vyžaduje cíl, kterého má být dosaženo, a je-li náležitě respektováno legitimní očekávání dotčených osob (viz zejména rozsudky ze dne 24. září 2002, Falck a Acciaierie di Bolzano v. Komise, C‑74/00 P a C‑75/00 P, Recueil, s. I‑7869, bod 119, jakož i ze dne 22. prosince 2010, Bavaria, C‑120/08, Sb. rozh. s. I-0000, bod 40).
26 Aby bylo v tomto ohledu zaručeno dodržování zásad právní jistoty a oprávněného očekávání, je třeba hmotněprávní pravidla unijního práva vykládat v zásadě tak, že se vztahují na situace vzniklé před jejich vstupem v platnost jen tehdy, pokud z jejich znění, účelu nebo systematiky jasně vyplývá, že jim takový účinek musí být přiznán (viz zejména výše uvedený rozsudek Falck a Acciaierie di Bolzano v. Komise, bod 119; výše uvedený rozsudek Bavaria, bod 40, jakož i rozsudek ze dne 24. března 2011, ISD Polska a další v. Komise, C‑369/09 P, Sb. rozh. s. I-0000, bod 98).
27 V souladu s čl. 23 odst. 1 nařízení č. 110/2008 se zápis ochranné známky, která obsahuje zeměpisné označení zapsané v příloze III, zamítne nebo prohlásí za neplatný, pokud by použití takové ochranné známky vedlo k některé ze situací uvedených v článku 16 tohoto nařízení.
28 Toto ustanovení tak vedle možnosti zamítnout zápis takové známky jasně stanoví možnost ze stejných důvodů prohlásit již zapsanou ochrannou známku za neplatnou, aniž by nějaký časový odkaz zakládal jakékoli omezení ohledně data zápisu této známky. Jak uvedly francouzská a portugalská vláda i Evropská komise, z tohoto znění vyplývá, že čl. 23 odst. 1 nařízení č. 110/2008 se má použít na ochranné známky zapsané před jeho vstupem v platnost.
29 Daný výklad je podpořen pravidlem uvedeným v čl. 23 odst. 2 téhož nařízení.
30 Posledně uvedené ustanovení totiž coby výjimku povoluje pokračování v užívání ochranné známky, zakládá-li toto užívání některou ze situací uvedených v článku 16 nařízení č. 110/2008, za podmínky, že byla zapsána nebo získána k datu předcházejícímu vstupu ochrany dotčeného zeměpisného označení v zemi původu v platnost či před 1. lednem 1996. Jak uvedly italská vláda, vláda Spojeného království a Komise, je z tohoto pravidla třeba vyvodit, že vedle ochranných známek, které spadají do časového omezení výjimky, jež je výslovně upravena v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 110/2008, mohou být ochranné známky, zapsané předtím, než toto nařízení vstoupilo v platnost, prohlášeny za neplatné podle odstavce 1 téhož článku 23.
31 Z toho vyplývá, že čl. 23 odst. 1 nařízení č. 110/2008 je třeba vykládat v tom smyslu, že se použije na ochranné známky, jež byly zapsány předtím, než toto nařízení vstoupilo v platnost.
32 K posouzení slučitelnosti takové časové působnosti s dodržením zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání dotčených osob je třeba uvést, že ochrana, kterou přináší nařízení č. 110/2008 zeměpisným označením, je prodloužením ochrany již zaručené nařízením č. 3378/94, kterým byl do nařízení č. 1576/89 s účinností od 1. ledna 1996 vložen článek 11a.
33 Podle odstavce 1 uvedeného článku 11a byly členské státy povinny přijmout všechna opatření nezbytná k tomu, aby zúčastněným stranám na území Společenství za podmínek stanovených v článcích 23 a 24 Dohody TRIPS umožnila zabránit používání zeměpisného označení pro produkty, které nepocházely z místa uvedeného na daném označení. Článek 23 odst. 2 této dohody přitom stanoví, že zápis ochranné známky, která obsahuje nebo sestává ze zeměpisného označení identifikujícího lihoviny, se zamítne nebo bude zrušena jeho platnost ohledně lihovin, které tento původ nemají, kdežto čl. 24 odst. 5 uvedené dohody upravuje výjimku ve prospěch ochranných známek zapsaných nebo získaných v dobré víře před vstupem samotné dohody v platnost nebo předtím, než bylo zeměpisné označení původu chráněno.
34 Je tedy třeba mít za to, že od 1. ledna 1996, tedy od data vstupu nařízení č. 3378/94 v platnost, byla pravidla o ochraně zeměpisných označení stanovených v Dohodě TRIPS začleněna do unijního práva, i když pravomoc stanovit prováděcí opatření byla svěřena členským státům.
35 Za těchto podmínek čl. 23 odst. 1 nařízení č. 110/2008, podle něhož bude zápis ochranné známky, která obsahuje chráněné zeměpisné označení, zamítnut nebo prohlášen za neplatný, jestliže její užití odpovídá některému z případů zneužití ve smyslu článku 16 tohoto nařízení, stanoví pouze jednotné podmínky používání pravidla již platného v unijním právu, zatímco odstavec 2 téhož článku zachovává časové výjimky, které již byly unijním právem uznány.
36 Z toho vyplývá, že použití těchto ustanovení neporušuje zásadu právní jistoty ani zásadu ochrany legitimního očekávání dotčených osob.
37 Na první otázku je tedy třeba odpovědět tak, že nařízení č. 110/2008 se použije na posouzení platnosti zápisu ochranné známky obsahující zeměpisné označení chráněné tímto nařízením i v případě, že zápis byl proveden před vstupem daného nařízení v platnost.
K druhé otázce
38 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda články 16 a 23 nařízení č. 110/2008 brání zápisu ochranné známky obsahující chráněné zeměpisné označení nebo druhový výraz, jenž tomuto označení odpovídá, a překlad posledně uvedeného, pro lihoviny, které nesplňují podmínky pro použití uvedeného zeměpisného označení.
39 Za účelem odpovědi na tuto otázku je třeba postupně přezkoumat předpoklady použití článků 23 a 16 tohoto nařízení.
K podmínkám použití článku 23 nařízení č. 110/2008
40 Úvodem je třeba připomenout, že podle čl. 288 druhého pododstavce SFEU má nařízení obecnou působnost a je v každém členském státě přímo použitelné. Má proto z důvodu samotné povahy a funkce v systému pramenů unijního práva okamžité účinky a je způsobilé přiznat jednotlivcům práva, která mají vnitrostátní soudy povinnost chránit (viz zejména rozsudky ze dne 10. října 1973, Variola, 34/73, Recueil, s. 981, bod 8, jakož i ze dne 17. září 2002, Muñoz a Superior Fruiticola, C‑253/00, Recueil, s. I‑7289, bod 27).
41 Jednoznačné a nepodmíněné znění čl. 23 odst. 1 nařízení č. 110/2008, podle něhož se zamítne nebo prohlásí za neplatný zápis ochranné známky, která obsahuje zeměpisné označení zapsané v příloze III, jestliže je použita za okolností zakládajících některou ze situací uvedených v článku 16 tohoto nařízení, ukládá příslušným vnitrostátním orgánům povinnost zamítnout nebo prohlásit za neplatný zápis ochranné známky v případě, že je za takových podmínek použita.
42 Článek 23 odst. 2 nařízení č. 110/2008 určitě stanoví omezenou výjimku ohledně známek zapsaných nebo získaných v dobré víře k datu předcházejícímu vstupu ochrany dotčeného zeměpisného označení v zemi původu v platnost nebo před 1. lednem 1996.
43 V tomto ohledu je třeba uvést, že výraz „Cognac“, který je obsažen v ochranných známkách, jejichž zápis je základem sporů v původním řízení, je jakožto zeměpisné označení identifikující lihovinu pocházející z Francie uveden jak v příloze III nařízení č. 110/2008, tak v příloze II nařízení č. 1576/89. Výraz „Cognac“ je tedy nezávisle na ochraně, kterou má podle francouzského práva, chráněn podle unijního práva jakožto zeměpisné označení od 15. června 1989, tedy data vstupu nařízení č. 1576/89 v platnost.
44 Toto konstatování stačí k prokázání toho, že na ochranné známky dotčené ve sporech v původním řízení, které byly podle předkládacích rozhodnutí zapsány dne 31. ledna 2003, se nemůže vztahovat výjimka upravená v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 110/2008.
45 Za těchto podmínek je třeba na první část druhé otázky odpovědět, že příslušné vnitrostátní orgány musejí na základě čl. 23 odst. 1 nařízení č. 110/2008 zamítnout nebo prohlásit za neplatný zápis ochranné známky, která obsahuje chráněné zeměpisné označení a na niž se nevztahuje časová výjimka stanovená v odstavci 2 téhož článku, jestliže použití takové ochranné známky vede k jedné ze situací uvedených v článku 16 daného nařízení.
K podmínkám použití článku 16 nařízení č. 110/2008
46 Článek 16 písm. a) až d) nařízení č. 110/2008 uvádí rozličné případy, kdy je prodej výrobku doplněn o výslovný nebo implicitní odkaz na zeměpisné označení za podmínek, které mohou veřejnost buď uvést v omyl, nebo alespoň vytvořit v jejím povědomí myšlenkovou asociaci ohledně původu výrobku, anebo hospodářskému subjektu umožnit neoprávněně těžit z pověsti daného zeměpisného označení.
47 Ochrana takto přiznaná článkem 16 nařízení č. 110/2008 zeměpisným označením musí být vykládána s ohledem na cíl, který zápis těchto označení sleduje, a sice – jak vyplývá ze čtrnáctého bodu odůvodnění tohoto nařízení – umožnit identifikaci lihovin jakožto lihovin pocházejících z určitého území, jestliže lze jakost, pověst nebo jinou vlastnost těchto lihovin v podstatě přičítat tomuto zeměpisnému původu.
48 Rozsah této ochrany je třeba posoudit konkrétně s ohledem na pravidlo zásady uvedené v čl. 15 odst. 4 nařízení č. 110/2008, podle níž mohou mít zeměpisné označení zapsané v jeho příloze III pouze lihoviny, které odpovídají všem specifikacím uvedeným v technické dokumentaci, jež byla v souladu s článkem 17 uvedeného nařízení předložena členským státem původu Komisi při žádosti o zápis dotčeného označení.
49 Otázka, zda určitá lihovina odpovídá specifikacím použitelným na chráněné zeměpisné označení, je skutkovou otázkou, jejíž posouzení je věcí příslušných vnitrostátních orgánů a musí být vyřešena před zkoumáním případného použití ustanovení článku 16 nařízení č. 110/2008.
50 Druhá otázka položená předkládajícím soudem se vztahuje konkrétně k případu, kdy byla zapsána ochranná známka, která obsahovala zeměpisné označení nebo druhový výraz, jenž tomuto označení odpovídá, a jeho překlad, pro lihoviny, které neodpovídaly specifikacím požadovaným tímto zeměpisným označením. To, zda taková situace může patřit mezi situace uvedené v článku 16 nařízení č. 110/2008, je tedy třeba předkládajícímu soudu ozřejmit právě na základě tohoto východiska.
51 Úvodem je třeba poznamenat, že odkazuje-li daná otázka na ochrannou známku, která obsahuje druhový výraz odpovídající chráněnému zeměpisnému označení a jeho překladu, pak je třeba poukázat na to, že podle čl. 15 odst. 3 prvního pododstavce nařízení č. 110/2008 zeměpisná označení zapsaná příloze III tohoto nařízení nesmějí zdruhovět. Naopak druhý pododstavec daného odstavce upřesňuje, že názvy, které zdruhověly, nesmějí být zapsány v příloze III. Z toho vyplývá, že za účelem posouzení platnosti zápisu ochranných známek dotčených ve sporech v původním řízení nelze tvrdit, že označení „Cognac“, zapsané ve stejné příloze III, zdruhovělo.
52 Je třeba dodat, že v souladu s čl. 14 odst. 2 nařízení č. 110/2008 nemohou být taková zeměpisná označení zapsaná v dané příloze III, jako je označení „Cognac“, přeložena ani na etiketě, ani v rámci obchodního ztvárnění lihoviny.
53 Ohledně situací, na něž se vztahuje článek 16 nařízení č. 110/2008, je třeba uvést, že tento článek písm. a) odkazuje zejména na přímé nebo nepřímé obchodní použití zeměpisného označení pro výrobky, na které se zápis nevztahuje, jsou-li tyto výrobky srovnatelné se zapsanou lihovinou.
54 V případě, jenž je uveden v druhé předběžné otázce, kdy výrobky, na které se zeměpisné označení nevztahuje, jsou lihoviny, je patrně legitimní mít za to, že se může jednat o výrobky srovnatelné s lihovinou, která je pod tímto zeměpisným označením zapsána. Lihoviny totiž bez ohledu na různé kategorie, do nichž jsou rozděleny, zahrnují nápoje, které vykazují společné objektivní rysy a z pohledu dotyčné veřejnosti odpovídají z velké části shodným příležitostem ke spotřebě. Kromě toho jsou často v distribuci stejných řetězců a podrobeny obdobným pravidlům uvádění na trh.
55 Z toho vyplývá, že v takovém případě by bylo třeba mít za to, že používání ochranné známky obsahující zeměpisné označení nebo výraz, jenž odpovídá tomuto označení, a jeho překlad, představuje pro lihoviny, které nevyhovují odpovídajícím specifikacím, přímé obchodní užití zeměpisného označení pro výrobky srovnatelné s nápojem zapsaným pod tímto označením, na které se však posledně uvedené nevztahuje, ve smyslu čl. 16 písm. a) nařízení č. 110/2008.
56 Je užitečné zmínit, že pojem „připomenutí“, uvedený v čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008, na nějž odkazuje předkládající rozhodnutí ve věci C‑4/10, se vztahuje na situaci, kdy výraz použitý k označení výrobku zahrnuje část chráněného označení takovým způsobem, že setká-li se spotřebitel s názvem výrobku, v mysli se mu vybaví obraz výrobku, jehož označení je chráněno (viz rozsudky ze dne 4. března 1999, Consorzio per la tutela del formaggio Gorgonzola, C‑87/97, Recueil, s. I‑1301, bod 25, a ze dne 26. února 2008, Komise v. Německo, C‑132/05, Sb. rozh. s. I‑957, bod 44).
57 Soudní dvůr konkrétně rozhodl, že tak tomu mohlo být v případě výrobků, které jsou vizuálně podobné, a prodejních názvů, které jsou foneticky a vizuálně příbuzné (výše uvedené rozsudky Consorzio per la tutela del formaggio Gorgonzola, bod 27, a Komise v. Německo, bod 46).
58 Jeví se jako legitimní přenést tato posouzení na situaci, která je uvedena v druhé předběžné otázce, týkající se zápisu ochranné známky obsahující zeměpisné označení nebo výraz, jenž odpovídá tomuto označení, a jeho překlad, pro lihoviny, které neodpovídají specifikacím, jež toto zeměpisné označení vyžaduje. Užívání ochranné známky, jež obsahuje slovo „Cognac“, pro lihoviny, které nevyhovují příslušným specifikacím, lze tedy kvalifikovat jako „připomenutí“ ve smyslu čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008.
59 Je třeba doplnit, že v souladu s tímto ustanovením uvedení skutečného původu výrobku nebo užívání zeměpisného označení v překladu nebo doplněného takovým výrazem, jako je ,jako‘, ,typu‘, ,stylu‘, ,značky‘, ,s příchutí‘ nebo podobnými výrazy nemůže tuto kvalifikaci změnit.
60 Bude-li to vnitrostátní soud považovat za vhodné, je na něm, aby za účelem prokázání situací uvedených v čl. 16 písm. c) a d) nařízení č. 110/2008 posoudil, s přihlédnutím k prvkům výkladu poskytnutým Soudním dvorem, zda užívání ochranné známky obsahující zeměpisné označení nebo výraz, jenž odpovídá tomuto označení, a jeho překlad, pro lihoviny, které neodpovídají specifikacím vyžadovaným tímto označením, může vyvolat mylný dojem ohledně původu těchto nápojů nebo uvést spotřebitele v omyl ohledně jejich skutečného původu.
61 Na druhou část druhé otázky je třeba odpovědět v tom smyslu, že situace, na kterou se tato otázka vztahuje, a sice zápis ochranné známky obsahující zeměpisné označení nebo výraz, jenž odpovídá tomuto označení, a jeho překlad, pro lihoviny, které neodpovídají specifikacím, jež toto zeměpisné označení vyžaduje, patří mezi situace uvedené v čl. 16 písm. a) a b) nařízení č. 110/2008, aniž je dotčeno případné uplatnění jiných pravidel stanovených v článku 16.
Ke třetí a čtvrté otázce
62 Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 3 odst. 1 písm. g) směrnice 89/104 musí být vykládán v tom smyslu, že za způsobilou klamat veřejnost je třeba považovat takovou ochrannou známku, která obsahuje zeměpisné označení nebo druhový výraz, jenž odpovídá tomuto označení, a jeho překlad, pro lihoviny, které neodpovídají specifikacím, jež toto označení vyžaduje.
63 Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda je čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice 89/104 třeba vykládat v tom smyslu, že v případě, že členský stát podle tohoto ustanovení určil, že ochranná známka musí být prohlášena za neplatnou, jestliže je v rozporu s jinými právními předpisy, než jsou předpisy vztahující se k ochranným známkám, je třeba zamítnout zápis ochranné známky, která je v rozporu s ustanoveními nařízení č. 110/2008.
64 Vzhledem k odpovědi na druhou otázku není třeba na tyto dvě otázky odpovídat.
65 Z uvedené odpovědi totiž vyplývá, že zápis ochranné známky, která obsahuje zeměpisné označení nebo druhový výraz, jenž tomuto označení odpovídá, a jeho překlad, pro lihoviny, které neodpovídají specifikacím, jež vyžaduje toto zeměpisné označení, patří alespoň mezi situace, na něž se vztahuje čl. 16 písm. a) a b) nařízení č. 110/2008, a dále, že příslušné vnitrostátní orgány musejí na základě čl. 23 odst. 1 nařízení č. 110/2008 zápis takové ochranné známky zamítnout nebo jej prohlásit za neplatný.
66 V tomto ohledu je třeba připomenout, že přímá použitelnost nařízení vyžaduje, aby jeho vstup v platnost a jeho použití ve prospěch nebo neprospěch právních subjektů byly nezávislé na jakémkoli opatření k provedení do vnitrostátního práva; striktní plnění této povinnosti je přitom nutnou podmínkou současného a jednotného uplatňování předpisů na celém území Evropské unie (výše uvedený rozsudek Variola, bod 10). Nařízení č. 110/2008 se tedy musí uplatnit nezávisle na pravidlech, která zajišťují provedení směrnice 89/104 do vnitrostátního právního řádu.
K nákladům řízení
67 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 ze dne 15. ledna 2008 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1576/89 se použije na posouzení platnosti zápisu ochranné známky, jež obsahuje zeměpisné označení chráněné tímto nařízením i v případě, že byl zápis proveden před vstupem daného nařízení v platnost.
2) Články 23 a 16 nařízení č. 110/2008 musí být vykládány v tom smyslu, že:
– příslušné vnitrostátní orgány musejí na základě čl. 23 odst. 1 tohoto nařízení zamítnout nebo prohlásit za neplatný zápis ochranné známky obsahující chráněné zeměpisné označení, která nepožívá časové výjimky podle odstavce 2 téhož článku, jestliže použití takové ochranné známky vede k některé ze situací uvedených v článku 16 daného nařízení;
– taková situace, jako je situace popsaná ve druhé předběžné otázce, a sice zápis ochranné známky obsahující zeměpisné označení nebo výraz, jenž tomuto označení odpovídá, a jeho překlad pro lihoviny, které neodpovídají specifikacím vyžadovaným tímto zeměpisným označením, patří mezi situace uvedené v čl. 16 písm. a) a b) nařízení č. 110/2008, aniž je tím dotčeno případné uplatnění ostatních pravidel zakotvených v tomto článku 16.
Podpisy.