ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)
6. listopadu 2012(*)
„Kasační opravný prostředek – Spojování podniků působících na trhu v oblasti vydavatelství knih – Zrušení rozhodnutí týkajícího se schválení investičního podniku jako nabyvatele následně převáděných aktiv – Dosah možného nedostatku nezávislosti zplnomocněnce“
Ve spojených věcech C‑553/10 P a C‑554/10 P,
jejichž předmětem jsou dva kasační opravné prostředky na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podané dne 24. listopadu 2010,
Evropská komise, zastoupená O. Beynet, jakož i A. Bouquetem a S. Noëm, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
přičemž dalšími účastnicemi řízení jsou:
Éditions Odile Jacob SAS, se sídlem v Paříži (Francie), zastoupená O. Frégetem, M. Struysem a L. Eskenazi, avocats,
žalobkyně v prvním stupni,
Wendel Investissement SA, se sídlem v Paříži, zastoupená M. Trabucchi, F. Gordonem a C. Baldon, avocats,
Lagardère SCA, se sídlem v Paříži, zastoupená A. Wincklerem, F. de Burem a J.-B. Pinçonem, avocats,
vedlejší účastnice řízení v první stupni,
a
Lagardère SCA, se sídlem v Paříži, zastoupená A. Wincklerem, F. de Burem a J.-B. Pinçonem, avocats,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
přičemž dalšími účastnicemi řízení jsou:
Éditions Odile Jacob SAS, se sídlem v Paříži, zastoupená O. Frégetem, M. Struysem a L. Eskenazi, avocats,
žalobkyně v prvním stupni,
Evropská komise, zastoupená O. Beynet, jakož i A. Bouquetem a S. Noëm, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalovaná v prvním stupni,
Wendel Investissement SA, se sídlem v Paříži, zastoupená M. Trabucchi, F. Gordonem a C. Baldon, avocats,
vedlejší účastnice v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (velký senát),
ve složení V. Skouris, předseda, K. Lenaerts, místopředseda, A. Tizzano, R. Silva de Lapuerta, A. Rosas, M. Berger a E. Jarašiūnas, předsedové senátů, E. Juhász (zpravodaj), J.-C. Bonichot, A. Prechal a C. G. Fernlund, soudci,
generální advokát: J. Mazák,
vedoucí soudní kanceláře: R. Şereş, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 13. prosince 2011,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 27. března 2012,
vydává tento
Rozsudek
1 Svými kasačními opravnými prostředky se Evropská komise a společnost Lagardère SCA (dále jen „Lagardère“) domáhají zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 13. září 2010, Éditions Jacob v. Komise (T‑452/04, Sb. rozh. s. II‑4713, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zrušil rozhodnutí Komise (2004) D/203365 ze dne 30. července 2004 o schválení společnosti Wendel Investissement SA jako nabyvatele aktiv převedených v souladu s rozhodnutím Komise 2004/422/ES ze dne 7. ledna 2004 prohlašujícím spojení za slučitelné se společným trhem a fungováním Dohody o Evropském hospodářském prostoru (Věc COMP/M.2978 – Lagardère/Natexis/VUP) (Úř. věst. L 125, s. 54, dále jen „sporné rozhodnutí“).
2 Sporným rozhodnutím Komise rozhodla o schválení společnosti Wendel Investissement SA (dále jen „Wendel Investissement“) jako nabyvatele následně převáděných aktiv v souladu s odstavcem 14 závazků připojených k rozhodnutí 2004/422, které bylo zveřejněno ve formě shrnutí v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 28. dubna 2004 a přijato na základě čl. 8 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. L 395, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 31), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1310/97 ze dne 30. června 1997 (Úř. věst. L 180, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 164, dále jen „nařízení č. 4064/89“) ve věci COMP/M.2978 – Lagardère/Natexis/VUP).
3 Obě tyto spojené věci se řadí ke skupině žalob, které byly podány různými účastníky prodeje aktiv vztahujících se k vydavatelské činnosti, která v Evropě držela společnost Vivendi Universal Publishing SA (dále jen „VUP“) a která byla prodána společnosti Lagardère a společnosti Wendel Investissement, mezi něž patří věc týkající se přístupu k dokumentům v průběhu předmětného řízení o spojení podniků, která vedla k vydání rozsudku ze dne 28. června 2012, Komise v. Éditions Odile Jacob (C‑404/10 P), jakož i věc týkající se samotné legality daného spojení, která vedla k vydání rozsudku z téhož dne, Éditions Odile Jacob v. Komise. (C‑551/10 P).
Skutečnosti předcházející sporu
4 Skutkový základ sporu, jak byl vylíčen v bodech 1 až 47 napadeného rozsudku, lze shrnout v následujících bodech:
„1 Dne 25. září 2002 společnost Vivendi Universal SA […] rozhodla o převodu aktiv vztahujících se k vydavatelské činnosti, která v Evropě držela její dceřiná společnost [VUP].
2 Společnost [Lagardère] se ucházela o nabytí těchto aktiv sestávajících z účasti na základním kapitálu a aktiv vedení VUP (dále jen ,cílová aktiva‘).
[…]
8 Dne 29. října 2002 schválila společnost [Vivendi Universal SA] převod cílových aktiv ve prospěch společnosti Lagardère.
9 Dne 3. prosince 2002 společnost Investima 10 SAS [(dále jen ,Investima 10‘)], která je dceřinou společností plně vlastněnou společností Ecrinvest 4 SA [(dále jen ,Ecrinvest 4‘)], která je sama dceřinou společností plně vlastněnou společností Segex Sarl [(dále jen ,Segex‘)], která je pak plně ovládána společností [Natexis Banques Populaire SA (dále jen ,NBP‘)] se formálně zavázala společnosti VUP, že odkoupí cílová aktiva.
10 Tentýž den uzavřely společnosti Segex a Ecrinvest 4 se společností Lagardère smlouvu o převodu […], která opravňuje společnost Lagardère (prostřednictvím společnosti Ecrinvest 4) poté, co Komise povolí zamýšlené spojení podniků, k nabytí veškerého základního kapitálu společnosti Investima 10, která bude cílová aktiva vlastnit, za předpokladu uplatnění výše uvedeného závazku nabytí aktiv společností VUP. Cena za nabytí těchto cenných papírů byla společností Lagardère společnosti Segex, která je majitelkou veškerých akcií představujících základní kapitál společnosti Ecrinvest 4, zaplacena předem.
11 Dne 20. prosince 2002 uplatnila společnost VUP závazek nabytí akcií učiněný společností Investima 10 a tato tentýž den uzavřela se společností VUP smlouvu o nabytí cílových aktiv.
12 Tentýž den společnost NBP zveřejnila následující tiskovou zprávu:
,Společnost NBP nabývá celý soubor převáděných akcií za účelem jejich dalšího prodeje [společnosti Lagardère], jakmile bude získáno povolení od orgánů pro hospodářskou soutěž.
Od tohoto dne budou aktiva společnosti VUP v držení společnosti Investima 10, která je nepřímo plně vlastněná společností NBP.
Uvedená akciová společnost se správní a dozorčí radou se stane mateřskou společností všech společností nabyvších převáděná aktiva.
[…]‘
[…]
14 Dne 20. prosince 2002 byla ustavena správní rada společnosti Investima 10, přičemž B., vedoucí kanceláře S., byl jmenován členem správní rady jakožto „nezávislá třetí osoba“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu ii) písm. e) smlouvy o převodu [kterou společnosti Segex a Ecrinvest 4 uzavřely se společností Lagardère].
15 Článek 2 odst. 2 smlouvy podepsané dne 19. prosince 2002 mezi společností Ecrinvest 4 a kanceláří S. ve svém prvním pododstavci uvádí, že B. bude jako zplnomocněnec společnosti jednat v zájmu společnosti Investima 10 a cílových aktiv, a konkrétně v zájmu zachování jejich rentability, jejich hospodářské hodnoty a jejich konkurenceschopnosti.
[…]
17 Dne 14. dubna 2003 oznámila společnost Lagardère v souladu s čl. 4 odst. 1 nařízení [č. 4064/89] svůj záměr nabytí cílových aktiv společnosti VUP Komisi.
18 Rozhodnutím ze dne 5. června 2003 Komise, která konstatovala, že oznámený záměr spojení podniků vyvolává vážné pochyby o své slučitelnosti se společným trhem, zahájila důkladný přezkum tohoto spojení na základě čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 4064/89.
19 Z písemností účastníků řízení vyplývá, že ze společnosti Investima 10 se dne 14. října 2003 stala společnost Éditis SA [(dále jen ,Éditis‘)].
20 Dne 27. října 2003 Komise zaslala společnosti Lagardère oznámení námitek, v němž jí vysvětlila problémy, které z hlediska hospodářské soutěže vyvolává oznámené spojení podniků, na něž společnost Lagardère odpověděla dne 17. listopadu 2003.
21 V důsledku toho společnost Lagardère dne 2. prosince 2003 předložila Komisi soubor nápravných opatření ve formě závazku následného převodu cílových aktiv.
22 Rozhodnutí [2004/422] přijaté podle čl. 8 odst. 2 nařízení č. 4064/89 stanoví:
,Článek 1
Oznámený záměr spojení podniků, ve znění souboru závazků ze dne 21. prosince 2003, jímž společnost Lagardère nabývá výlučnou kontrolu [cílových aktiv] společnosti VUP, která se nyní nazývá Éditis, se prohlašuje za slučitelné se společným trhem a s fungováním Dohody o Evropském hospodářském prostoru [ze dne 2. května 1992 (Úř. věst. 1994, L 1, s. 3)].
Článek 2
Článek 1 se použije s výhradou dodržení všech závazků uvedených [v] příloze II společností Lagardère.
Článek 3
K tomuto rozhodnutí je připojena povinnost společnosti Lagardère dodržovat v plném rozsahu ostatní závazky popsané v příloze II.‘
23 Podle odstavce 1 závazků uvedených v příloze II je společnost Lagardère povinna následně převést veškerá aktiva společnosti Éditis (dále jen „následně převáděná aktiva“), s vyloučením aktiv taxativně vyjmenovaných v tomto odstavci (dále jen „zachovaná aktiva“).
24 Následně převáděná aktiva představovala přibližně 60 až 70 % světového obratu společnosti VUP a 70 až 80 % obratu dosaženého společností VUP na trzích francouzskojazyčné vydavatelské činnosti, jichž se týká povolené spojení podniků […].
25 Odstavec 2 závazků společnosti Lagardère upřesňuje, že zachovaná aktiva jsou vymezena v příloze I k uvedeným závazkům.
26 Podle odstavce 3 těchto závazků se společnost Lagardère zavazuje k uzavření neodvolatelných dohod o následném převodu aktiv ve lhůtě, která je důvěrná, ode dne obdržení podmíněného rozhodnutí povolujícího spojení podniků a k tomu, že následný převod skutečně proběhne ve lhůtě, která je důvěrná, od uzavření dohody.
27 Společnost Lagardère měla možnost zvolit si nabyvatele následně převáděných aktiv v závislosti na kritériích výběru, která jsou v odstavci 10 jejích závazků vymezena takto:
,Za účelem zachování účinné hospodářské soutěže na relevantních trzích se oznamující strana zavazuje k prodeji převedených aktiv jednomu nebo několika nabyvatelům nezávislým na oznamující straně, kteří splňují následující podmínky […]‘
28 Odstavec 14 závazků společnosti Lagardère upřesňuje, že volba nabyvatele či nabyvatelů podléhá schválení Komisí a že návrh na schválení dotčených osob obsahuje nezbytné informace umožňující Komisi, aby ověřila soulad jejich nabídky s podmínkami vymezenými odstavcem 10 citovaným v bodě 27 výše.
29 Společnost Lagardère měla povinnost určit zplnomocněnce splňujícího podmínky stanovené v odstavci 15 jejích závazků následovně:
,Oznamující strana určí zplnomocněnce, aby plnil následně vymezené úkoly. Zplnomocněnec musí být nezávislý na společnostech Lagardère a Éditis, musí mít kvalifikaci nezbytnou pro výkon plné moci, například jakožto banka nabízející konzultační služby, konzultant nebo auditor, a nesmí být vystaven konfliktu zájmů. Zplnomocněnec bude odměňován společností Lagardère způsobem, který nezasahuje do řádného výkonu jeho plné moci, ani do jeho nezávislosti.‘
30 Odstavec 9 závazků společnosti Lagardère upravuje určení správce oddělených aktiv (,Hold Separate Manager‘) takto:
,Oznamující strana určí [správce oddělených aktiv] odpovědného za správu převáděných aktiv pod dohledem zplnomocněnce. [Správce oddělených aktiv] spravuje převáděná aktiva nezávisle a způsobem běžným v obchodním styku, aby zaručil zachování jejich hospodářské rentability, jejich obchodovatelnosti, jejich konkurenceschopnosti a jejich oddělené povahy od zachovaných aktiv a jiných činností společnosti Lagardère. V případě, že ředitel společnosti, která je dceřinou společností společnosti Éditis a na niž se vztahuje závazek převodu aktiv, ukončí výkon funkce, má [správce oddělených aktiv] pod dohledem zplnomocněnce pravomoc určit jeho nástupce.‘
31 Poslání zplnomocněnce je vymezeno v závazcích společnosti Lagardère takto:
,20. Cílem činnosti zplnomocněnce je zajistit plnění těchto závazků. Komise zašle zplnomocněnci, buď z úřední povinnosti, nebo na žádost zplnomocněnce či oznamující strany, jakýkoliv pokyn směřující k zajištění plnění těchto závazků.
[…]‘
32 Odstavec 24 závazků dále uvádí následující:
,V případě sporu mezi společnostmi Lagardère a Éditis o restrukturalizační opatření nezbytná k provedení těchto závazků o tom může každá ze stran informovat zplnomocněnce doporučeným dopisem, jehož jedna kopie musí být zaslána druhé straně. Zplnomocněnec pak bezodkladně po vyslechnutí stran v souladu se zásadou kontradiktornosti učiní doporučení o rozsahu nezbytných restrukturalizačních opatření. Zplnomocněnec zašle Komisi zprávu, v níž ji informuje o svém doporučení. V případě, že spor mezi společnostmi Lagardère a Éditis pokračuje, může každá ze stran požádat Komisi, aby po vyslechnutí stran v souladu se zásadou kontradiktornosti stanovila rozsah nezbytných restrukturalizačních opatření.‘
33 Konečně závazky společnosti Lagardère spadající do oddílu ,Změna právní formy společnosti Éditis‘ stanoví:
,30. Po schválení nových stanov Komisí změní oznamující strana právní formu společnosti Éditis na zjednodušenou akciovou společnost. Po této změně právní formy budou orgány společnosti Éditis zahrnovat […] předsedu-generálního ředitele, který bude vykonávat funkci [správce oddělených aktiv] a […] akcionářský výbor složený ze tří […] zástupců zplnomocněnce uvedeného v odstavci 15 výše a ze dvou […] zástupců společnosti Lagardère.
31. Vnitřní poměry zjednodušené akciové společnosti se budou řídit následujícími zásadami:
[…]
32. V období mezi přijetím rozhodnutí o povolení oznámeného spojení podniků Komisí a změnou právní formy společnosti Editis na zjednodušenou akciovou společnost budou společnost Éditis i nadále řídit dosavadní orgány společnosti v koordinaci se zplnomocněncem. V tomto období má společnost Lagardère jakožto akcionář společnosti Éditis právo na veškeré informace týkající se zachovaných aktiv. Pokud jde o převáděná aktiva, zplnomocněnec se ujistí o tom, že společnosti Lagardère jsou sdělovány informace uvedené v odstavci 31 písm. c) výše.‘
34 Dne 5. února 2004 Komise:
– schválila jako správce oddělených aktiv A. K. a schválila návrh jeho pověřovací listiny předložený dne 30. ledna 2004;
– schválila jako zplnomocněnce kancelář S., zastoupenou jejím vedoucím B., a schválila návrh její plné moci předložený dne 30. ledna 2004.
35 Dne 9. února 2004 společnost Lagardère jmenovala kancelář S. zplnomocněncem.
36 Dne 25. března 2004 se změnila právní forma společnosti Éditis v souladu s odstavcem 30 závazků společnosti Lagardère na zjednodušenou akciovou společnost, jejímiž orgány jsou, kromě předsedy-generálního ředitele vykonávajícího funkci správce oddělených aktiv, akcionářský výbor složený se tří zástupců zplnomocněnce a dvou zástupců společnosti Lagardère.
37 Společnost Lagardère se ucházela o spolupráci s několika podniky, včetně [Éditions Odile Jacob SAS (dále jen ,Odile Jacob‘)], které by byly schopny odkoupit následně převáděná aktiva.
38 Společnost [Odile Jacob] vyjádřila zájem na této transakci. Svou nabídku na odkoupení sdělila společnosti Lagardère faxem ze dne 28. dubna 2004.
39 V prohlášení ze dne 19. května 2004 oznámila společnost Lagardère, že vybrala nabídky na odkoupení od pěti potenciálních nabyvatelů, včetně nabídky společnosti [Odile Jacob], a že s jedním z nich, se společností [Wendel Investissement], bude jednat výlučně až do 25. května 2004 do půlnoci.
40 Dne 28. května 2004 společnosti Lagardère a [Wendel Investissement] dospěly k návrhu dohody o odkoupení následně převáděných aktiv.
41 Dopisem ze dne 4. června 2004 požádala společnost Lagardère Komisi o schválení společnosti [Wendel Investissement] jakožto nabyvatele těchto aktiv.
42 Dne 5. července 2004 předložila kancelář S. Komisi svou souhrnnou zprávu, v níž dospěla k závěru, že nabídka společnosti [Wendel Investissement] je v souladu se schvalovacími kritérii vymezenými v odstavci 10 závazků společnosti Lagardère.
43 [Sporným] rozhodnutím Komise schválila společnost [Wendel Investissement] jakožto nabyvatele následně převáděných aktiv poté, co shledala, že tato společnost splňuje schvalovací kritéria stanovená v odstavci 10 závazků společnosti Lagardère.
44 Uvedené rozhodnutí bylo přijato v souladu s odstavcem 14 závazků společnosti Lagardère na základě výše uvedené žádosti o schválení, na základě návrhu dohody o převodu, která byla k této žádosti připojena, na základě zprávy kanceláře S., písemných odpovědí společností Lagardère a [Wendel Investissement] na žádost Komise o informace, informací poskytnutých společností [Wendel Investissement] na jednání se službami Komise, jakož i na základě výměny názorů na nabídku společnosti [Wendel Investissement] s organizacemi zastupujícími zaměstnance společnosti Éditis a zúčastněnými třetími osobami.
45 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 8. července 2004 podala společnost [Odile Jacob] žalobu na neplatnost směřující proti rozhodnutí [2004/422] (věc T‑279/04).
46 Komise společnosti [Odile Jacob] na její žádost zaslala faxem ze dne 27. srpna 2004 [sporné] rozhodnutí.
47 K převodu vlastnického práva k těmto aktivům nazvaným ,Nouvel Éditis‘ na společnost [Wendel Investissement] došlo dne 30. září 2004.“
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
5 Návrhem došlým dne 8. listopadu 2004 podala společnost Odile Jacob na základě článku 230 ES žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí
6 Společnost Odile Jacob se dovolává čtyř důvodů vycházejících ze skutečnosti, že Komise zaprvé nesplnila svou kontrolní povinnost při výběru uchazečů o odkoupení následně převáděných aktiv, že zadruhé schválila společnost Wendel Investissement na základě zprávy vypracované zplnomocněncem, který nebyl nezávislý na společnostech Éditis, Lagardère a Wendel Investissement, že zatřetí porušila svou povinnost uvést odůvodnění a že se začtvrté dopustila zjevně nesprávného posouzení při posuzování souladu nabídky společnosti Wendel Investissement s podmínkami pro schválení nabyvatele následně převáděných aktiv stanovenými v odstavci 10 písm. b) závazků společnosti Lagardère.
7 V odpovědi na druhý žalobní důvod, který Tribunál přezkoumal přednostně, tento soud uvedl, že dne 20. prosince 2002 společnost Investima 10, z níž se následně stala společnost Éditis, jmenovala B., vedoucího kanceláře S., členem správní rady jakožto nezávislou třetí osobu, a kromě toho společnost Lagardère určila dne 9. února 2004 tutéž kancelář S. jako zplnomocněnce pověřeného podle odstavce 21 písm. g) závazků uvedených v příloze II rozhodnutí 2004/422 „dohledem nad uspokojivým plněním“ závazku této společnosti spočívajícího v prodeji následně převáděných aktiv. Tento zplnomocněnec byl v tomto postavení odměňován společností Lagardère.
8 Kancelář S. tak byla určena zplnomocněncem ve smyslu odstavce 15 závazků společnosti Lagardère a B., její vedoucí k tomuto datu, vykonával úkoly s touto funkcí související, přestože byla tatáž osoba členem správní rady společnosti Investima 10, z níž se následně stala společnost Éditis. B. nadto vykonával funkci člena správní rady společnosti Éditis a zplnomocněnce současně, a to od 9. února 2004, data jmenování kanceláře S., až do 25. března 2004, data změny právní formy společnosti Éditis na zjednodušenou akciovou společnost.
9 V tomto ohledu se Tribunál domníval, že B. se nacházel ve vztahu závislosti na společnosti Éditis, který by mohl vzbudit pochybnost o neutralitě, kterou měl jako člen správní rady společnosti Investima 10, z níž se následně stala společnost Éditis, osvědčit v rámci výkonu úkolů kanceláře, jejímž byl vedoucím, a která byla jmenována zplnomocněncem. V důsledku toho nebylo poslání zplnomocněnce, které spočívalo v dohledu nad uspokojivým plněním závazků společnosti Lagardère, mezi něž patřil prodej následně převáděných aktiv a v této souvislosti vypracování doporučení ohledně nezbytných restrukturalizačních opatření a zprávy informující Komisi o těchto doporučeních, zabezpečeno zcela nezávisle. Výkon funkce člena správní rady společnosti, která vlastní veškerá aktiva společnosti Éditis, ze strany B. přitom mohl ovlivnit nezávislost, kterou měl B. osvědčit, jakožto vedoucí kanceláře S., při vypracování doporučení ohledně nezbytných restrukturalizačních opatření a zprávy informující Komisi o těchto doporučeních.
10 Tribunál uvedl, že požádal kancelář S. jakožto zplnomocněnce o to, aby Komisi předložila zprávu hodnotící nabídku společnosti Wendel Investissement jakožto nabyvatele následně převáděných aktiv z hlediska schvalovacích kritérií stanovených v odstavci 10 závazků společnosti Lagardère připojených k rozhodnutí 2004/422.
11 Tribunál dospěl v bodě 107 napadeného rozsudku k závěru, že tato zpráva hodnotící nabídku společnosti Wendel Investissement byla vypracována zplnomocněncem, který nesplňoval podmínku nezávislosti na společnosti Éditis požadovanou v odstavci 15 závazků společnosti Lagardère vymezených v příloze II rozhodnutí 2004/422.
12 Sporné rozhodnutí se přitom zakládalo rovněž na zprávě zplnomocněnce, která měla podle názoru Tribunálu vyjádřeného v bodě 110 napadeného rozsudku na uvedené rozhodnutí „rozhodující vliv“.
13 Tribunál proto v bodech 118 a 119 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že nedostatek nezávislosti zplnomocněnce, který vypracoval uvedenou zprávu, představoval protiprávnost takové povahy, že vede k neplatnosti sporného rozhodnutí, a toto rozhodnutí tedy zrušil, aniž přezkoumal ostatní žalobní důvody uplatněné Odile Jacob na podporu svých návrhových žádání směřujících ke zrušení rozhodnutí.
Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastnic řízení
14 Předseda Soudního dvora se usnesením ze dne 29. března 2011 rozhodl spojit věci C‑553/10 P a C‑554/10 P pro účely ústní části řízení a rozsudku.
15 Svým kasačním opravným prostředkem podaným ve věci C‑553/10 P Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž zrušuje sporné rozhodnutí;
– v případě potřeby vydal konečné rozhodnutí o otázkách, které jsou předmětem projednávaného kasačního opravného prostředku, a zamítl žalobu na neplatnost a
– uložil společnosti Odile Jacob náhradu nákladů řízení v obou stupních.
16 Společnost Lagardère podporuje kasační opravný prostředek podaný Komisí.
17 Společnost Wendel Investissement navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž zrušuje sporné rozhodnutí;
– vydal konečné rozhodnutí o otázkách, které jsou předmětem projednávaného kasačního opravného prostředku, a zamítl žalobu na neplatnost společnosti Odile Jacob a
– uložil společnosti Odile Jacob náhradu nákladů řízení.
18 Společnost Odile Jacob navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek;
– podpůrně, pokud bude kasačnímu opravnému prostředku vyhověno a soudní řízení dovolí vydat konečné rozhodnutí ve věci, zrušil sporné rozhodnutí a
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
19 Svým kasačním opravným prostředkem podaným ve věci C‑554/10 P společnost Lagardère navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž zrušuje sporné rozhodnutí;
– zamítl žalobu společnosti Odile Jacob podanou k Tribunálu proti tomuto rozhodnutí a
– uložil společnosti Odile Jacob náhradu veškerých nákladů řízení spojených s tímto řízením jak v prvním stupni, tak i v rámci tohoto kasačního opravného prostředku.
20 Ve svých kasačních odpovědích Komise a společnost Wendel Investissement navrhují, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž zrušuje sporné rozhodnutí;
– zamítl žalobu na neplatnost, kterou proti tomuto rozhodnutí podala společnost Odile Jakob, a
– uložil společnosti Odile Jacob náhradu veškerých nákladů řízení spojených s tímto řízením jak v prvním stupni, tak i v rámci tohoto kasačního opravného prostředku.
21 Společnost Odile Jacob navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek;
– podpůrně, pokud bude kasačnímu opravnému prostředku vyhověno a soudní řízení dovolí vydat konečné rozhodnutí ve věci, zrušil sporné rozhodnutí a
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Ke kasačním opravným prostředkům
22 Ve svém kasačním opravném prostředku podaném ve věci C‑553/10 P Komise uvádí tři důvody kasačního opravného prostředku. První důvod kasačního opravného prostředku vychází ze skutečnosti, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když nepřezkoumal důsledky možného nedostatku nezávislosti zplnomocněnce na společnosti Éditis při plnění úkolů ve vztahu ke společnosti Wendel Investissement. V druhém důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, rozporu v odůvodnění a zkreslení skutkových okolností, jelikož dospěl k závěru, že zpráva zplnomocněnce měla rozhodující vliv na napadené rozhodnutí. Třetí důvod kasačního opravného prostředku, který vychází z nesprávného právního posouzení, pokud jde o uznání účinnosti žalobního důvodu a porušení povinnosti uvést odůvodnění v tomto ohledu, se skládá ze dvou částí. První část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku se týká nesprávného právního posouzení, kterého se Tribunál dopustil, když zrušil sporné rozhodnutí na základě žalobního důvodu, který měl být pokládán za neúčinný. Druhá část téhož důvodu kasačního opravného prostředku se týká porušení povinnosti odůvodnění, kterého se Tribunál dopustil, když neuvedl důvody, na základě kterých se domníval, že sporné rozhodnutí mohlo být v případě nezávislosti zplnomocněnce odlišné.
23 Ve svém kasačním opravném prostředku podaném ve věci C‑554/10 P společnost Lagardère uplatňuje dva důvody kasačního opravného prostředku. První důvod kasačního opravného prostředku vychází ze skutečnosti, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když se prostřednictvím námitky odvolával na protiprávnost rozhodnutí o schválení zplnomocněnce k odůvodnění zrušení sporného rozhodnutí. V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Lagardère tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že přítomnost zplnomocněnce ve správní radě společnosti Éditis jakožto nezávislé třetí osoby může odůvodnit zrušení sporného rozhodnutí. Tento důvod kasačního opravného prostředku, který má čtyři části, v podstatě odpovídá prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku uplatněnému ve věci C‑553/10 P.
24 Vzhledem k tomu, že se první tři důvody kasačního opravného prostředku uplatněné ve věci C‑553/10 P a druhý důvod kasačního opravného prostředku uplatněný ve věci C‑554/10 P překrývají, je třeba se jimi zabývat společně.
K prvním třem důvodům kasačního opravného prostředku uplatněným ve věci C‑553/10 P a k druhému důvodu kasačního opravného prostředku uplatněnému ve věci C‑554/10 P
Argumentace účastnic řízení
25 Podle Komise se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nepřezkoumal, jak mohl tento nedostatek nezávislosti zplnomocněnce ovlivnit způsob, jakým posoudil vlastnosti společnosti Wendel Investissement jakožto nabyvatele aktiv společnosti Éditis, ani na základě jakých důvodů mohl být tento zplnomocněnec podezříván z toho, že vypracoval zprávu, která mohla uvést Komisi v omyl při přijímání sporného rozhodnutí. Takový postoj je v rozporu s judikaturou Tribunálu, podle níž nedostatek nezávislosti osoby odpovědné za posouzení uchazeče nemá právní význam, pokud se neprokáže, že tato osoba ve svém posouzení zohlednila jiný zájem, než je zájem na řádném výkonu jejích povinností. Tribunál nepřezkoumal, zda skutečnost, že zplnomocněnec nebyl dostatečně nezávislý na společnosti Éditis, mohla mít důsledky pro nestrannost obsahu zprávy zplnomocněnce, a tedy pro posouzení společnosti Wendel Investissement jakožto nabyvatele. Tribunál tak s cílem zrušit sporné rozhodnutí vyhověl neúčinnému žalobnímu důvodu.
26 Komise uvádí, že v rámci spojení podniků je konečné rozhodnutí o schválení nabyvatele následně převáděných aktiv vždy vyhrazeno Komisi, která nevychází pouze ze zprávy zplnomocněnce, ale shromažďuje informace z vlastního podnětu.
27 Na podporu Komise se společnost Wendel Investissement ztotožňuje s výhradami formulovanými proti napadenému rozsudku, přičemž zdůrazňuje, že Tribunál neprokázal, jakým způsobem mohla mít spojitost mezi společností Editis a zplnomocněncem vliv na obsah zprávy posuzující nabídku společnosti Wendel Investissement.
28 Podle společnosti Odile Jacob nelze Tribunálu vytýkat, že odkazoval na francouzský právní řád s cílem ověřit, zda byla skutečnost, že B. vykonával současně funkci člena správní rady společnosti Éditis a poslání zplnomocněnce jakožto vedoucí kanceláře S., slučitelná s kritériem nezávislosti ohledně této společnosti, jelikož se jedná pouze o uplatnění lex societatis a zásady určující právo použitelné na konkrétní společnost v souladu se zásadami mezinárodního práva soukromého zakotvenými zejména v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (Úř. věst. L 177, s. 6).
29 Podle společnosti Lagardère neměl Tribunál dospět k závěru, že nedostatek nezávislosti zplnomocněnce existuje automaticky tehdy, když je B. spojen se společností Éditis, ale že měl posoudit, zda funkce B. v této společnosti bránila zplnomocněnci v tom, aby své povinnosti vykonával nezávisle a transparentně. Naopak, střet zájmů vůbec nenastal, jelikož jak funkce vykonávaná B. v této společnosti, tak i úkol vykonávaný zplnomocněncem měli za cíl nezávislost společnosti Éditis, a tudíž představovali vzájemně se doplňující poslání.
30 Pokud jde o dosah nedostatku nezávislosti zplnomocněnce, společnost Odile Jacob se domnívá, že argument Komise je neúčinný, jelikož protiprávnost zjištěná Tribunálem se týká porušení zásadního smluvního závazku, který se stal závazný rozhodnutím Komise 2004/422, čímž se celý rozhodovací proces týkající se prodeje podmíněného závazky společnosti Lagardère stal neplatným.
31 Ve svém druhém důvodu kasačního opravného prostředku se Komise domnívá, že napadený rozsudek je stižen vadou spočívající v nesprávném právním posouzení, rozporem v odůvodnění a zkreslením skutkových okolností v rozsahu, v němž Tribunál dospěl k závěru, že zpráva zplnomocněnce měla rozhodující vliv na sporné rozhodnutí. Komise tvrdí, že Tribunál vyvozením tohoto závěru nezohlednil dělbu odpovědnosti mezi ní samotnou a zplnomocněncem. Rozhodnout o schválení uchazeče o nabytí totiž přísluší pouze Komisi. I pokud Komise zohlední posouzení obsažené ve zprávě zplnomocněnce za účelem vypracování konečného rozhodnutí, není nikterak vázána názorem zplnomocněnce, který nemůže nahradit její vlastní posouzení. Komise je i nadále povinna provést nezbytné šetření, shromažďovat informace z vlastního podnětu prostřednictvím svých vlastních útvarů i prostřednictvím různých žádostí o informace určených dotčeným podnikům, kterými jsou v projednávané věci společnosti Lagardère a Wendel Investissement.
32 Z určitého stupně podobnosti mezi zprávou zplnomocněnce a sporným rozhodnutím nelze vyvozovat, že předmětná zpráva měla „rozhodující vliv“ na uvedené rozhodnutí, jak v bodě 110 napadeného rozsudku uvedl Tribunál. Podle Komise jde pouze o převzetí objektivních a ověřitelných skutečností, které neobsahují subjektivní hodnocení.
33 Společnost Wendel Investissement se připojuje k argumentaci Komise.
34 Společnost Odile Jacob se domnívá, že Tribunál nezohlednil dělbu odpovědnosti mezi Komisí a zplnomocněncem. Nedostatek nezávislosti schváleného zplnomocněnce podle ní způsobil, že celý rozhodovací proces se stal neplatným. Komise totiž ve sporném rozhodnutí skutečně zohlednila zprávu zplnomocněnce.
35 Tribunál, který v bodech 112 až 116 napadeného rozsudku provedl srovnání zprávy zplnomocněnce a sporného rozhodnutí s ohledem na čtyři podmínky stanovené v odstavci 10 závazků společnosti Lagardère, pokud jde o vlastnosti budoucího nabyvatele následně převáděných aktiv, správně uvedl, že posouzení Komise byla totožná s posouzeními obsaženými ve zprávě zplnomocněnce. Společnost Odile Jacob se tak domnívá, že Tribunál správně zastával názor, že tato zpráva měla rozhodující vliv na sporné rozhodnutí.
36 Pokud jde o třetí důvod kasačního opravného prostředku uplatněný ve věci C‑553/10 P, společnost Odile Jacob uvádí, že nedostatek nezávislosti zplnomocněnce nepředstavuje pouhou nesrovnalost, nýbrž porušení zásadních procesních požadavků, které musí vést ke zrušení sporného rozhodnutí, aniž je třeba prokázat, že při neexistenci této nesrovnalosti mohlo mít toto rozhodnutí jiný obsah. Podmínka nezávislosti zplnomocněnce je základní podmínkou stanovenou v závazcích společnosti Lagardère, které se staly závaznými na základě rozhodnutí 2004/422. Požadavek nezávislosti zplnomocněnce nemá být ověřován ex post, ale ex ante, aby se tak předešlo kontrole subjektivních úvah, které mohou zplnomocněnce vést při plnění jeho poslání, jak vyplývá z doporučení Komise ze dne 16. května 2002 nazvaného „Nezávislost statutárních auditorů v EU: soubor základních principů“ (Úř. věst. L 191, s. 22). Tento požadavek nezávislosti se připojuje k požadavku nestrannosti a nezávislosti soudů navenek.
Závěry Soudního dvora
37 Navrhovatelky v řízení o kasačním opravném prostředku v podstatě tvrdí, že Tribunál se dopustil několika nesprávných právních posouzení, když nepřezkoumal důsledky možného nedostatku nezávislosti zplnomocněnce na společnosti Éditis při posouzení nabídky společnosti Wendel Investissement jakožto nabyvatele aktiv společnosti Éditis, a zpochybňují, že zpráva zplnomocněnce mohla uvést Komisi v omyl při plnění jejího úkolu spočívajícího v posouzení nabídky společnosti Wendel Investissement za účelem schválení této společnosti jako nabyvatele následně převáděných aktiv.
38 Na základě článku 1 rozhodnutí 2004/422 se oznámené spojení podniků, jímž společnost Lagardère nabývá výlučnou kontrolu cílových aktiv společnosti VUP, která se nyní nazývá Éditis, prohlašuje za slučitelné se společným trhem a s fungováním Dohody o Evropském hospodářském prostoru, a to s výhradou dodržení závazků uvedených v příloze II uvedeného rozhodnutí společností Lagardère.
39 Podle odstavců 15 a 21 přílohy II rozhodnutí 2004/422 oznamující strana určí zplnomocněnce, aby plnil zvláštní a obecné úkoly, které mu budou svěřeny, tedy zejména aby dohlížel na uspokojivé plnění závazků, s nimiž společnost Lagardère souhlasila, a aby zajistil, že následně převáděná aktiva jsou udržována a spravována samostatnou složkou odděleně a nezávisle na zachovaných aktivech a jiných činnostech společnosti Lagardère, a to až do dne skutečného převodu následně převáděných aktiv.
40 V případě sporu mezi společnostmi Lagardère a Éditis o restrukturalizačních opatřeních nezbytných k provedení těchto závazků o tom lze vyrozumět zplnomocněnce. Zplnomocněnec rozhodne doporučením o rozsahu těchto opatření v souladu s odstavcem 24 uvedených závazků. Informuje o tom Komisi, která může sama stanovit rozsah nezbytných restrukturalizačních opatření.
41 Za účelem výkonu tohoto poslání je v odstavci 15 těchto závazků především upřesněno, že zplnomocněnec musí být nezávislý na společnostech Lagardère a Éditis a nesmí být vystaven konfliktu zájmů. Zplnomocněnec bude odměňován společností Lagardère způsobem, který nezasahuje do řádného výkonu jeho zmocnění ani do jeho nezávislosti.
42 Tato nezávislost je součástí závazků, které byly přijaty společností Lagardère a které je třeba dodržet v plném rozsahu. Tato nezávislost byla stanovena ex ante a vztahuje se na veškeré úkony zplnomocněnce.
43 Z bodů 85 a 87 napadeného rozsudku vyplývá, že B., vedoucí kanceláře S., byl dne 20. prosince 2002 jmenován členem správní rady společnosti Investima 10, z níž se stala společnost Éditis, a že dne 9. února 2004 byla kancelář S. jmenována zplnomocněncem. V bodě 89 napadeného rozsudku je konstatováno, že B. vykonával funkci člena správní rady společnosti Éditis a zplnomocněnce současně, a to od 9. února 2004 až do 25. března 2004, tj. data změny právní formy společnosti Éditis na zjednodušenou akciovou společnost. Po změně právní formy společnosti Éditis udržoval B. úzké vazby se společností Éditis, jelikož zplnomocněnec měl tři zástupce v akcionářském výboru.
44 Za těchto podmínek Tribunál v bodě 104 napadeného rozsudku dospěl správně k závěru, že skutečnost, že B. vykonával funkci člena řídícího orgánu společnosti Investima 10, z níž se stala společnost Éditis, mohla ovlivnit nezávislost zplnomocněnce a že tato situace neumožňovala zcela nezávisle zajišťovat výkon pravomocí nezávislého zplnomocněnce uvedených v odstavci 15 závazků společnosti Lagardère.
45 V bodě 107 napadeného rozsudku Tribunál rovněž správně rozhodl, že zpráva hodnotící nabídku společnosti Wendel Investissement na odkup následně převáděných aktiv byla vypracována zplnomocněncem, který nesplňoval podmínku nezávislosti na společnosti Éditis .
46 Komise nezpochybňuje konstatování Tribunálu týkající se nedostatku nezávislosti zplnomocněnce z důvodu, že jde o otázku skutkových okolností. Tribunálu naopak vytýká, že nepřezkoumal, zda měl tento nedostatek nezávislosti in concreto vliv na sporné rozhodnutí, anebo zda mohlo mít sporné rozhodnutí při neexistenci této nesrovnalosti jiný obsah. Podle Komise neměla situace zplnomocněnce vliv na objektivnost posouzení, které vyjádřil ve své zprávě o nabyvateli aktiv společnosti Éditis, a tudíž ani na legalitu sporného rozhodnutí.
47 Tento argument uplatněný Komisí je třeba zamítnout.
48 V projednávané věci totiž zplnomocněnec pověřený „dohledem nad uspokojivým plněním“ závazků oznamující strany plnil úkoly, které mu nepřímo svěřila Komise. Jde o úkoly, které mohla provádět samotná Komise, pokud by disponovala dostatečným personálem.
49 To jasně vyplývá z bodů 52, 53, 55 a 56 oznámení Komise o [nápravných opatřeních], kter[á] jsou přijateln[á] podle nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 a podle nařízení Komise (ES) č. 447/98 (Úř. věst. 2001, C 68, s. 3; Zvl. vyd. 08/02, s. 89). Bod 56 tohoto oznámení konkrétně uvádí, že „[s]právce vykonává jménem Komise stanovené povinnosti, které mu umožňují v dobré víře zajistit provedení závazků“.
50 Je třeba připomenout, že odstavec 15 závazků ukládal společnosti Lagardère povinnost určit zplnomocněnce, který musel být kromě dalších podmínek „nezávislý na společnostech Lagardère a Éditis“.
51 Je tedy nesporné, že takový zplnomocněnec musí být nejprve nezávislý na dotčených stranách a navíc musí jednat nezávisle ve vztahu k nim, takže nedostatek nezávislosti postačí ke zrušení takového rozhodnutí Komise, jako je sporné rozhodnutí. Otázka, zda tento zplnomocněnec jednal nezávisle, vyvstává, jen bylo-li předtím konstatováno, že tento zplnomocněnec byl skutečně nezávislý na dotčených stranách.
52 Vzhledem k tomu, že Tribunál správně konstatoval, že zplnomocněnec nebyl nezávislý na dotčených stranách, nebyl povinen přezkoumat, zda tento zplnomocněnec jednal in concreto způsobem, který by tento nedostatek nezávislosti potvrdil.
53 Z výše uvedeného vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když zrušil sporné rozhodnutí z důvodu nedostatku nezávislosti zplnomocněnce. Tři důvody kasačního opravného prostředku uvedené Komisí, jakož i druhý důvod kasačního opravného prostředku, který podpořila společnost Lagardère, jsou tudíž neopodstatněné a je třeba je zamítnout.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku uplatněnému ve věci C‑554/10 P, který se týká námitky protiprávnosti
Argumentace účastnic řízení
54 Společnost Lagardère tvrdí, že Tribunál neměl přihlížet k protiprávnosti rozhodnutí o schválení zplnomocněnce za účelem odůvodnění protiprávnosti sporného rozhodnutí, jelikož na mechanismus námitky protiprávnosti se nelze odvolávat, jsou-li předmětem sporu dvě různá rozhodnutí. Tvrdí, že opomenutí společnosti Odile Jacob podat včas žalobu proti rozhodnutí o schválení zplnomocněnce ve stanovených lhůtách znamená, že následně nemohla na podporu svého návrhu na zrušení sporného rozhodnutí uplatňovat námitku protiprávnosti tohoto rozhodnutí o schválení zplnomocněnce, neboť toto rozhodnutí vůči ní nabylo právní moci.
55 Podle společností Lagardère a Wendel Investissement směřuje odůvodnění Tribunálu k tomu, že se námitkou dovolává protiprávnosti rozhodnutí o schválení zplnomocněnce, které je samostatným rozhodnutím. Tribunál přímo nezkoumal důvody, které vedly ke spornému rozhodnutí, nýbrž důvody, které vedly ke jmenování zplnomocněnce před přijetím sporného rozhodnutí.
56 Společnost Lagardère tvrdí, že rozhodnutí o schválení zplnomocněnce bylo oznámeno stranám dne 15. února 2005, tedy k okamžiku, od něhož mělo rozhodnutí nepříznivý vliv na společnost Odile Jacob a představovalo napadnutelný akt ve smyslu článku 263 SFEU. Mělo být tudíž napadeno v relevantní lhůtě zvláštní žalobou odlišnou od žaloby podané proti spornému rozhodnutí. V důsledku toho Tribunál nemohl za účelem zrušení sporného rozhodnutí rozumně vycházet z protiprávnosti jmenování zplnomocněnce.
57 Společnost Odile Jacob odmítá tvrzení společností Lagardère a Wendel Investissement, přičemž uvádí, že rozhodnutí o schválení zplnomocněnce nemůže být považováno za samostatné rozhodnutí, nýbrž za součást řady aktů, které vedly k přijetí sporného rozhodnutí.
58 Společnost Odile Jacob dále uvádí, že jí nebylo ve smyslu článku 263 SFEU a judikatury určeno rozhodnutí o schválení zplnomocněnce a že proto pro ni bylo obtížné, aby je napadla samostatnou žalobou.
Závěry Soudního dvora
59 Je třeba připomenout, že rozhodnutí o schválení zplnomocněnce bylo společnosti Odile Jacob oznámeno teprve dne 17. února 2005.
60 Společnost Odile Jacob podala dne 8. listopadu 2004 k Tribunálu žalobu, jíž se tato společnost domáhala zrušení sporného rozhodnutí, přičemž napadla i podmínky schválení zplnomocněnce. Je však třeba uvést, že k tomuto datu nebylo ještě společnosti Odile Jacob oznámeno rozhodnutí o schválení zplnomocněnce. Nelze jí tedy vytýkat, že ve své žalobě směřující proti spornému rozhodnutí zpochybnila legalitu rozhodnutí o schválení zplnomocněnce bez toho, aby předtím požadovala jeho zrušení, jestliže uvedené rozhodnutí bylo součástí téže řady aktů jako sporné rozhodnutí.
61 Šlo by o bezvýznamný a zbytečný formalismus, kdyby bylo od společnosti Odile Jacob požadováno, aby za účelem napadení samostatného rozhodnutí, které jí bylo oznámeno poté, co podala žalobu ve věci samé, které je součástí celé řady aktů a které je každopádně zpochybněno touto žalobou ve věci samé, podala další žalobu.
62 Tento důvod kasačního opravného prostředku tedy musí být zamítnut.
63 Vzhledem k tomu, že žádný z důvodů kasačních opravných prostředků předložených navrhovatelkami neobstál, je třeba tyto kasační opravné prostředky ve věcech C‑553/10 P a C‑554/10 P zamítnout.
K nákladům řízení
64 Článek 184 odst. 2 jednacího řádu stanoví, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, Soudní dvůr rozhodne o nákladech řízení. Podle čl. 138 odst. 1 a 2 jednacího řádu, který se na základě čl. 184 odst. 1 a čl. 190 odst. 1 tohoto jednacího řádu použije na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že společnost Odile Jacob požadovala od navrhovatelek náhradu nákladů řízení a Komise a společnost Lagardère neměly ve věci úspěch, je důvodné rozhodnout, že posledně uvedené ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Odile Jacob v souvislosti s řízením o projednávaných kasačních opravných prostředcích.
65 Vzhledem k tomu, že Odile Jacob nepožadovala náhradu nákladů řízení od společnosti Wendel Investissement, je důvodné rozhodnout, že tato společnost pouze ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravné prostředky se zamítají.
2) Evropská komise a společnost Lagardère SCA ponesou vlastní náklady řízení a ukládá se jim náhrada nákladů řízení vynaložených společností Éditions Odile Jacob SAS.
3) Společnost Wendel Investissement SA ponese vlastní náklady řízení.
Podpisy.