Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 13. dubna 2017 – Cresco Investigation GmbH v. Markus Achatzi
(Věc C-193/17)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Oberster Gerichtshof
Účastníci původního řízení
Navrhovatelka v řízení o opravném prostředku „Revision“: Cresco Investigation GmbH
Odpůrce v řízení o opravném prostředku „Revision“: Markus Achatzi
Předběžné otázky
Má být unijní právo, zejména článek 21 Listiny základních práv Evropské unie ve spojení s článkem 1 a čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2000/78/ES1 , vykládáno v tom smyslu, že ve sporu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem v soukromoprávním pracovním poměru odporuje vnitrostátní právní úpravě, podle níž je i Velký pátek svátkem s nepřerušovanou dobou pracovního klidu v délce nejméně 24 hodiny, avšak pouze pro příslušníky evangelických církví augsburského a helvetského vyznání, starokatolické církve a evangelicko-metodistické církve, a je-li takový pracovník zaměstnáván, vzniká mu kromě nároku na odměnu za práci, která ve svátek odpadla, i nárok na odměnu za práci, kterou vykonal, zatímco jiným zaměstnancům, kteří k těmto církvím nepatří, tento nárok nevzniká?
Má být unijní právo, zejména článek 21 Listiny základních práv Evropské unie ve spojení s čl. 2 odst. 5 směrnice 2000/78/ES, vykládáno v tom smyslu, že vnitrostátní právní úprava uvedená v první otázce, která vzhledem k celkovému počtu obyvatel, z nichž většinu tvoří příslušníci římsko-katolické církve, přiznává práva a nároky pouze poměrně malé skupině příslušníků určitých (jiných) církví, není touto směrnicí dotčena, protože se jedná o opatření, které je v demokratické společnosti nutné pro ochranu práv a svobod ostatních lidí, zejména práva na svobodu výkonu náboženského vyznání?
Má být unijní právo, zejména článek 21 Listiny základních práv Evropské unie ve spojení s čl. 7 odst. 1 směrnice 2000/78/ES, vykládáno v tom smyslu, že vnitrostátní právní úprava uvedená v první otázce představuje pozitivní a specifické opatření ve prospěch příslušníků církví uvedených v první otázce za účelem zajištění jejich úplné rovnosti v pracovním životě, tak aby kvůli svému náboženství nebyli znevýhodňováni nebo aby jim jejich znevýhodnění byla vynahrazena, protože jim tímto způsobem přiznává stejné právo na to, aby ve svátek, který je pro toto náboženství důležitým svátkem, mohli v pracovní době praktikovat své náboženství, tedy právo, které většině pracovníků náleží na základě jiné vnitrostátní právní úpravy, jež stanoví, že svátky, které slaví náboženství, k němuž se hlásí většina pracovníků, jsou obecně dny pracovního klidu?
Bude-li shledáno, že se jedná o diskriminaci ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2000/78/ES:
Má být unijní právo, zejména článek 21 Listiny základních práv ve spojení s článkem 1 a čl. 2 odst. 2 písm. a) a čl. 7 odst. 1 směrnice 2000/78/ES, vykládáno v tom smyslu, že dokud zákonodárce nevytvoří právní stav prostý diskriminace, musí soukromý zaměstnavatel všem zaměstnancům bez ohledu na jejich náboženskou příslušnost umožnit uplatňování práv a nároků vztahujících se k Velkému pátku, které jsou uvedeny v první otázce, anebo vnitrostátní úpravu uvedenou v první otázce vůbec nelze použít a práva a nároky, které jsou uvedeny v první otázce, žádnému zaměstnanci na Velký pátek tudíž nepřísluší?
____________
1 Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. 2000, L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79).