Žaloba podaná dne 9. března 2016 – Evropská komise v. Spolková republika Německo

(Věc C-142/16)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: C. Hermes a E. Manhaeve, zmocněnci)

Žalovaná: Spolková republika Německo

Návrhová žádání žalobkyně

Určit, že Spolková republika Německo tím, že při povolení výstavby uhelné elektrárny v Hamburg-Moorburg neprovedla správné a úplné posouzení důsledků pro lokalitu, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice Rady 92/43/EHS¹ ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

uložit Spolkové republice Německu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Město Hamburg vydalo vodoprávní povolení pro černouhelnou elektrárnu Moorburg, kterým se povoluje průtokové chlazení elektrárny vodou z řeky Labe. Posouzení důsledků, z něhož se vycházelo, spatřovalo nebezpečí, že odebírání vody na chlazení zabije ryby putující proti proudu a lokality sítě Natura 2000, které se nachází proti proudu a jejichž cílem je zachování příslušných druhů, tak budou významně negativně ovlivněny. V konečném výsledku však toto posouzení důsledků významný negativní vliv na chráněná území popřelo, protože zařízení umožňující migraci ryb zřízené mezi elektrárnou a příslušnými ohroženými chráněnými územími klasifikovalo jako opatření, které má omezit škody. V posouzení důsledků rovněž chybí přezkoumání možných kumulativních účinků určitých existujících a schválených elektráren nacházejících se proti proudu od Moorburg.

Podle čl. 6 odst. 3 druhé věty směrnice 92/43/EHS mohou být projekty s přihlédnutím k výsledkům hodnocení důsledků schváleny pouze tehdy, pokud je možné vyloučit významné nepříznivé účinky na lokality sítě Natura 2000. Pokud tomu tak není, může být vydán souhlas jen za přísných podmínek, které jsou stanoveny v čl. 6 odst. 4 směrnice.

Podle názoru Komise je předmětné posouzení důsledků ze dvou důvodů nesprávné resp. neúplné. Zaprvé, zařízení umožňující migraci ryb považuje za opatření, které má omezit škody, v rámci čl. 6 odst. 3 směrnice, přestože podle kritérií stanovených Soudním dvorem v rozsudku Briels (C-521/12² ) představuje nanejvýš kompenzační opatření ve smyslu čl. 6 odst. 4 směrnice. Zadruhé, v rozporu s čl. 6 odst. 3 směrnice neprovedlo přezkum výše uvedených možných kumulativních účinků. Vzhledem k tomu, že město Hamburg v důsledku toho vyloučilo významné negativní vlivy na chráněná území ve smyslu čl. 6 odst. 3 směrnice, nesplnilo požadavky čl. 6 odst. 4 směrnice, jako je přezkum alternativních řešení a přezkum převažujícího veřejného zájmu.

____________

¹ Úř. věst. L 206, s. 7.

² ECLI:EU:C:2014:330.