ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého rozšířeného senátu)
8. června 2011(*)
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vzhledem k situaci na Pobřeží slonoviny – Zmrazení finančních prostředků – Povinnost uvést odůvodnění“
Ve věci T‑86/11,
Nadiany Bamba, s bydlištěm v Abidžanu (Pobřeží slonoviny), zastoupená P. Haïkem a J. Laffont, avocats,
žalobkyně,
proti
Radě Evropské unie, zastoupené B. Driessenem a A. Vitrem, jako zmocněnci,
žalované,
podporované
Evropskou komisí, zastoupenou E. Cujo a M. Konstantinidisem, jako zmocněnci,
vedlejší účastnicí,
jejímž předmětem je návrh na zrušení zaprvé rozhodnutí Rady 2011/18/SZBP ze dne 14. ledna 2011 o změně rozhodnutí Rady 2010/656/SZBP, kterým se obnovují omezující opatření vůči Pobřeží slonoviny (Úř. věst. L 11, s. 36), a zadruhé nařízení Rady (EU) č. 25/2011 ze dne 14. ledna 2011 o změně nařízení (ES) č. 560/2005, kterým se ukládají některá zvláštní omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům vzhledem k situaci na Pobřeží slonoviny (Úř. věst. L 11, s. 1), v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně,
TRIBUNÁL (pátý rozšířený senát),
ve složení S. Papasavvas (zpravodaj), předseda, V. Vadapalas, K. Jürimäe, K. O’Higgins a M. van der Woude, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: T. Weiler, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 24. května 2011,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Žalobkyně N. Bamba je státní příslušnicí Republiky Pobřeží slonoviny.
2 Dne 15. listopadu 2004 přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci 1572 (2004), kterou potvrdila zejména, že situace na Pobřeží slonoviny nadále ohrožuje mezinárodní mír a bezpečnost v regionu, a rozhodla o uložení některých omezujících opatření vůči tomuto státu.
3 Článkem 14 rezoluce 1572 (2004) se zřizuje výbor (dále jen „výbor pro sankce“), jenž je pověřen zejména určit osoby a subjekty, na které se vztahují omezující opatření v otázce cestovních omezení a zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů, které uvedená rezoluce ukládá v bodech 9 a 11, a udržovat jejich aktuální seznam. Žalobkyně nebyla Výborem pro sankce nikdy identifikována jako osoba, na kterou se taková opatření vztahují.
4 Rada Evropské unie považovala za nezbytné, aby Evropské společenství přijalo opatření k provedení rezoluce Rady bezpečnosti 1572 (2004), a v důsledku toho vydala dne 13. prosince 2004 společný postoj 2004/852/SZBP o přijetí omezujících opatření vůči Pobřeží slonoviny (Úř. věst. L 368, s. 50).
5 Rada měla za to, že je nezbytné přijmout nařízení za tím účelem, aby opatření popsaná ve společném postoji 2004/852 byla provedena na úrovni Společenství, a tudíž přijala dne 12. dubna 2005 nařízení (ES) č. 560/2005, kterým se ukládají některá zvláštní omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům vzhledem k situaci na Pobřeží slonoviny (Úř. věst. L 95, s. 1).
6 K prodloužení účinnosti a změně společného postoje 2004/852 došlo naposledy společným postojem Rady 2008/873/SZBP ze dne 18. listopadu 2008, kterým se obnovují omezující opatření proti Pobřeží slonoviny (Úř. věst. L 308, s. 52), a poté byl společný postoj 2004/852 zrušen a nahrazen rozhodnutím Rady 2010/656/SZBP ze dne 29. října 2010, kterým se obnovují omezující opatření vůči Pobřeží slonoviny (Úř. věst. L 285, s. 28).
7 Ve dnech 31. října a 28. listopadu 2010 proběhly v Republice Pobřeží slonoviny prezidentské volby.
8 V souladu s prohlášením předsedy Nezávislé volební komise ze dne 2. prosince 2010 potvrdil zvláštní zástupce generálního tajemníka OSN pro Pobřeží slonoviny dne 3. prosince 2010 konečný výsledek druhého kola prezidentských voleb s tím, že vítězem prezidentských voleb se stal Alassane Ouattara.
9 Dne 13. prosince 2010 Rada zdůraznila význam prezidentských voleb konaných ve dnech 31. října a 28. listopadu 2010 pro návrat míru a stability na Pobřeží slonoviny a uvedla, že je nezbytně nutné respektovat vůli, kterou obyvatelé Pobřeží slonoviny samostatně vyjádřili. Rada rovněž vzala na vědomí závěry zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro Pobřeží slonoviny v rámci jeho mandátu pro osvědčení průběhu voleb a poblahopřála A. Ouattarovi ke zvolení prezidentem Republiky Pobřeží slonoviny.
10 Dne 17. prosince 2010 vyzvala Evropská rada všechny čelní civilní i vojenské představitele Pobřeží slonoviny, kteří tak ještě neučinili, aby akceptovali pravomoci demokraticky zvoleného prezidenta A. Ouattary. Potvrdila rozhodný záměr Evropské unie přijmout cílené sankce vůči těm, kteří by nadále kladli překážky respektování vůle, kterou obyvatelé Pobřeží slonoviny samostatně vyjádřili.
11 S cílem zavést omezující cestovní opatření vůči některým osobám, které – i když nebyly určeny Radou bezpečnosti Organizace spojených národů nebo Výborem pro sankce – brání na Pobřeží slonoviny mírovému procesu a národnímu usmíření, a zejména vůči těm, kteří ohrožují úspěšné dokončení volebního procesu, přijala Rada rozhodnutí 2010/801/SZBP ze dne 22. prosince 2010 o změně rozhodnutí 2010/656/SZBP (Úř. věst. L 341, s. 45). Seznam těchto osob je uveden v příloze II k rozhodnutí 2010/656.
12 Článek 4 odst. 1 rozhodnutí 2010/656, ve znění rozhodnutí 2010/801, zní následovně:
„1. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zamezení vstupu na své území nebo průjezdu přes ně:
a) osobám uvedeným v příloze I, určeným Výborem pro sankce […];
b) osobám uvedeným v příloze II, které nejsou uvedeny na seznamu přílohy I a které brání mírovému procesu a procesu národního usmíření, a zejména ohrožují úspěšné dokončení volebního procesu.“
13 Dne 11. ledna 2011 přijala Rada rozhodnutí 2011/17/SZBP o změně rozhodnutí 2010/656 (Úř. věst. L 11, s. 31) s cílem zařadit na seznam osob uvedených v příloze II rozhodnutí 2010/656 další osoby vzhledem k závažnosti situace na Pobřeží slonoviny.
14 Dne 14. ledna 2011 přijala Rada vzhledem k závažnosti situace na Pobřeží slonoviny rozhodnutí 2011/18/SZBP o změně rozhodnutí 2010/656 (Úř. věst. L 11, s. 36, dále jen „napadené rozhodnutí“) s cílem zavést vůči osobám uvedeným na seznamu v příloze II k rozhodnutí 2010/656 další omezující opatření, a to konkrétně zmrazení finančních prostředků, a s cílem tento seznam pozměnit.
15 Článek 5 odst. 1 a 2 rozhodnutí 2010/656, ve znění napadeného rozhodnutí, stanoví následující:
„1. Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje přímo či nepřímo vlastněné nebo ovládané:
a) osobami podle přílohy I určenými Výborem pro sankce […] nebo držené subjekty přímo či nepřímo vlastněnými nebo ovládanými těmito osobami nebo jakýmikoli osobami, které jednají jejich jménem nebo na jejich příkaz, jak určí Výbor pro sankce,
b) osobami či subjekty podle přílohy II, které nejsou uvedeny na seznamu přílohy I a které brání mírovému procesu a procesu národního usmíření, a zejména ohrožují úspěšné dokončení volebního procesu, nebo držené subjekty přímo či nepřímo vlastněnými nebo ovládanými těmito osobami či subjekty nebo jakýmikoli osobami, které jednají jejich jménem nebo na jejich příkaz.
2. Osobám ani subjektům uvedeným v odstavci 1 nebo v jejich prospěch nesmějí být přímo ani nepřímo zpřístupněny žádné finanční prostředky, finanční aktiva ani hospodářské zdroje.“
16 Vzhledem ke konkrétní hrozbě pro mír a mezinárodní bezpečnost, kterou situace na Pobřeží slonoviny představuje, a s cílem zajistit soulad s postupem změny a revize příloh I a II k rozhodnutí 2010/656 přijala Rada dne 14. ledna 2011 nařízení (EU) č. 25/2011 o změně nařízení č. 560/2005 (Úř. věst. L 11, s. 1, dále jen „napadené nařízení“).
17 Článek 2 nařízení č. 560/2005, ve znění napadeného nařízení, stanoví:
„1. Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které patří fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům a orgánům uvedeným v příloze I či v příloze IA, anebo jsou jimi vlastněny, drženy nebo ovládány.
2. Žádné finanční prostředky nebo hospodářské zdroje nesmějí být, přímo či nepřímo, poskytnuty fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům uvedeným v příloze I či v příloze IA, nebo v jejich prospěch.
3. Zakazuje se vědomá a úmyslná účast na činnostech, jejichž cílem nebo výsledkem je přímé či nepřímé obcházení opatření uvedených v odstavcích 1 a 2.
4. Příloha I obsahuje seznam fyzických nebo právnických osob, subjektů a orgánů podle čl. 5 odst. 1 písm. a) rozhodnutí [2010/656] v platném znění.
5. Příloha IA obsahuje seznam fyzických nebo právnických osob, subjektů a orgánů podle čl. 5 odst. 1 písm. b) rozhodnutí [2010/656] v platném znění.“
18 Napadeným rozhodnutím a napadeným nařízením (dále jen „napadené akty“) Rada pozměnila seznam osob uvedených v příloze II k rozhodnutí 2010/656 a v příloze IA k nařízení č. 560/2005, na které se vztahují omezující opatření. Při této příležitosti bylo jméno žalobkyně poprvé zařazeno do bodu 6 tabulky A (Osoby) v obou uvedených přílohách s následujícím odůvodněním: „Ředitelka skupiny ,Cyclone‘, která vydává deník ,Le temps‘: brání mírovému procesu usmíření veřejným podněcováním k nenávisti a násilí a účastí na dezinformační kampani v souvislosti s prezidentskými volbami v roce 2010“.
19 Dne 18. ledna 2011 Rada zveřejnila oznámení pro osoby a subjekty, na něž se vztahují omezující opatření stanovená rozhodnutím Rady 2010/656 a nařízením č. 560/2005 (Úř. věst. C 14, s. 8). V tomto oznámení Rada upozorňuje na své rozhodnutí, že osoby a subjekty uvedené v příloze II k rozhodnutí 2010/656 ve znění napadeného rozhodnutí a v příloze IA k nařízení č. 560/2005 ve znění napadeného nařízení by měly být zařazeny na seznamy osob a subjektů, na které se vztahují omezující opatření stanovená těmito akty. Tyto osoby a subjekty upozorňuje mimo jiné na skutečnost, že mohou příslušné orgány dotčeného členského státu požádat o povolení použít zmrazené finanční prostředky pro základní potřeby nebo konkrétní platby. Dále upřesňuje, že tyto osoby a subjekty jí mohou zaslat žádost, aby rozhodnutí o jejich zařazení na předmětné seznamy bylo znovu zváženo. Závěrem Rada zmiňuje možnost napadnout její rozhodnutí u Tribunálu.
20 Dne 31. ledna 2011 přijala Rada rozhodnutí 2011/71/SZBP o změně rozhodnutí 2010/656 (Úř. věst. L 28, s. 60) a prováděcí nařízení (EU) č. 85/2011, kterým se provádí nařízení (ES) č. 560/2005 (Úř. věst. L 28, s. 32), jimiž zejména přistoupila k zařazení nových osob a subjektů na seznam osob a subjektů uvedených v příloze II k rozhodnutí 2010/656 a v příloze IA k nařízení č. 560/2005.
21 Dne 2. února 2011 Rada zveřejnila nové oznámení pro osoby a subjekty, na něž se vztahují omezující opatření stanovená v rozhodnutí 2010/656 a nařízení č. 560/2005 (Úř. věst. C 33, s. 16), kterým dotčeným osobám poskytla tytéž informace jako v oznámení ze dne 18. ledna 2011.
22 Dne 6. dubna 2011 Rada přijala rozhodnutí 2011/221/SZBP o změně rozhodnutí 2010/656/SZBP (Úř. věst. L 93, s. 20) a nařízení (EU) č. 330/2011 o změně nařízení č. 560/2005 (Úř. věst. L 93, s. 10), kterými zavedla další omezující opatření a pozměnila seznamy osob a subjektů uvedených v přílohách I a II rozhodnutí 2010/656 a v přílohách I a IA nařízení č. 560/2005.
23 Dne 7. dubna 2011 Rada zveřejnila dvě oznámení pro osoby, na něž se vztahují omezující opatření stanovená rozhodnutím Rady 2010/656 ve znění rozhodnutí 2011/221 a nařízením č. 560/2005 ve znění nařízení č. 330/2011 (Úř. věst. C 108, s. 2 a 4).
24 Dne 8. dubna 2011 Rada přijala prováděcí rozhodnutí 2011/230/SZBP, kterým se provádí rozhodnutí 2010/656 (Úř. věst. L 97, s. 46), a prováděcí nařízení (EU) č. 348/2011, kterým se provádí nařízení č. 560/2005 (Úř. věst. L 97, s. 1), jimiž ze seznamu uvedeného v příloze II k rozhodnutí 2010/656 a v příloze IA k nařízení č. 560/2005 vyjmula čtyři subjekty.
25 Dne 29. dubna 2011 Rada přijala prováděcí rozhodnutí 2011/261/SZBP, kterým se provádí rozhodnutí 2010/656 (Úř. věst. L 111, s. 17), a prováděcí nařízení (EU) č. 419/2011, kterým se provádí nařízení č. 560/2005 (Úř. věst. L 111, s. 1), kterými ze seznamu uvedeného v příloze II k rozhodnutí 2010/656 a v příloze IA k nařízení č. 560/2005 vyjmula šest subjektů.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
26 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 14. února 2011 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
27 Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu téhož dne podala žalobkyně návrh na základě článku 76a jednacího řádu Tribunálu, aby byla věc projednána ve zrychleném řízení.
28 Rozhodnutím ze dne 3. března 2011 Tribunál (pátý senát) vyhověl návrhu, aby byl spor rozhodnut ve zrychleném řízení v souladu s článkem 76a jednacího řádu.
29 Na základě článku 14 jednacího řádu a na návrh pátého senátu Tribunál dne 13. dubna 2011 rozhodl o předání věci rozšířenému soudnímu kolegiu.
30 Na základě zprávy soudce zpravodaje Tribunál (pátý rozšířený senát) rozhodl o zahájení ústní části řízení.
31 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 11. května 2011 požádala Evropská komise o vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Rady. Usnesením ze dne 20. září 2011 předseda pátého rozšířeného senátu Tribunálu po slyšení účastníků řízení toto vedlejší účastenství povolil.
32 Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 24. května 2011.
33 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené akty v rozsahu, v němž se jí týkají;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
34 Rada, podporovaná Komisí, navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
35 Žalobkyně vznáší dva žalobní důvody, z nichž první spočívá v porušení práva na obhajobu a práva na účinnou právní ochranu a druhý v porušení práva na vlastnictví.
36 Prvním žalobním důvodem žalobkyně uplatňuje, že napadené akty porušují její právo na obhajobu a právo na řízení před nezávislým a nestranným soudem zaručené článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie (Úř. věst. C 303, s. 1) a články 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dně 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“). Podle žalobkyně napadené akty nestanoví žádný postup, který by umožňoval zaručit skutečný výkon práva na obhajobu, nestanoví povinnost sdělit podrobné odůvodnění pro zařazení na seznam osob, na něž se vztahují omezující opatření, a nestanoví poučení o opravném prostředku proti rozhodnutí o zařazení na uvedený seznam a lhůtách pro uplatnění uvedeného opravného prostředku ani neobsahují související informace.
37 Nejprve je nutno přezkoumat výtku spočívající v tom, že napadené akty nestanoví povinnost sdělit podrobné odůvodnění pro zařazení na seznam osob, na něž se vztahují omezující opatření.
38 V tomto ohledu je třeba připomenout, že povinnost uvést odůvodnění je logickým důsledkem zásady dodržování práva na obhajobu. Povinnost uvést odůvodnění aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení osoby tak má za cíl zaprvé poskytnout dotyčné osobě dostatečné informace pro zjištění, zda je akt opodstatněný, nebo je případně stižen vadou, která umožňuje napadnout jeho platnost před soudem Unie, a zadruhé umožnit tomuto soudu vykonat přezkum legality tohoto aktu (rozsudky Tribunálu ze dne 12. prosince 2006, Organisation des Modjahedines du peuple d'Iran v. Rada, T‑228/02, Sb. rozh. s. II‑4665, dále jen „OMPI“, bod 138, a ze dne 7. prosince 2010, Fahas v. Rada, T‑49/07, Sb. rozh. II-05555, bod 51).
39 Účinnost soudního přezkumu – který se musí vztahovat zejména na legalitu důvodů, o něž se v daném případě opírá zápis jména určité osoby nebo názvu určitého subjektu na seznam, který je přílohou II rozhodnutí 2010/656 a přílohou IA nařízení č. 560/2005 a který má za následek to, že je vůči těmto adresátům zaveden soubor omezujících opatření – znamená, že příslušný orgán Unie má povinnost sdělit tyto důvody dotčené osobě nebo subjektu pokud možno buď v okamžiku, kdy je o zápisu rozhodováno, nebo alespoň co nejdříve po tomto rozhodnutí, aby adresátům bylo umožněno využít v příslušných lhůtách jejich práva na opravný prostředek (viz v tomto smyslu a obdobně rozsudek Soudu ze dne 3. září 2008, Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, C‑402/05 P a C‑415/05 P, Sb. rozh. s. I‑6351, bod 336, a výše uvedený rozsudek Fahas v. Rada, bod 60).
40 Vzhledem k tomu, že dotčená osoba nemá právo na slyšení před přijetím původního opatření ukládajícího taková opatření, je dodržování povinnosti uvést odůvodnění o to důležitější, že představuje jedinou záruku umožňující dotčené osobě, přinejmenším po přijetí tohoto opatření, uplatnit užitečně procesní prostředky, které má k dispozici, k napadení legality uvedeného opatření (viz výše uvedený rozsudek OMPI, bod 140 a citovaná judikatura).
41 V projednávané věci je třeba nejprve konstatovat, že pokud Rada rozhodne o tom, že na osobu či subjekt se mají vztahovat opatření uvedená v čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2010/656, čl. 7 odst. 3 tohoto rozhodnutí ve znění rozhodnutí 2010/801 stanoví, že své rozhodnutí o zařazení na seznam včetně odůvodnění sdělí dotčené osobě či subjektu buď přímo, je-li známa jeho adresa, nebo zveřejněním oznámení, čímž jim umožní se k této záležitosti vyjádřit. Článek 8 odst. 1 rozhodnutí 2010/656 ve znění rozhodnutí 2010/801 dále stanoví zejména, že příloha II uvádí důvody pro zařazení na seznam osob a subjektů. Konečně články 2a odst. 1 a 11a odst. 3 nařízení č. 560/2005, do kterého byly vloženy napadeným nařízením, obsahují ustanovení podobná ustanovením čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 1 rozhodnutí 2010/656, pokud jde o zařazení na seznam osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahují omezující opatření z titulu uvedeného nařízení, a zařazení do přílohy IA tohoto nařízení.
42 Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí 2010/656 a nařízení č. 560/2005 stanoví, že osobám, subjektům a orgánům, na něž se vztahují omezující opatření, musí být sděleny důvody pro jejich zařazení na seznamy uvedené v příloze II k uvedenému rozhodnutí a v příloze IA k uvedenému nařízení.
43 V tomto ohledu tvrzení, že napadené akty neupravují přesným a podrobným způsobem sdělení o důvodech a povaze obvinění, neobstojí, jelikož vzhledem k judikatuře uvedené žalobkyní spočívá na východisku, že omezující opatření dotčená v projednávané věci mají trestněprávní povahu a že se použije čl. 6 odst. 3 písm. a) EÚLP. Tato omezující opatření však nejsou trestněprávní sankcí a neimplikují navíc žádné takové obvinění (viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 2007, Sison v. Rada, T‑47/03, Sb. rozh. II-01483, bod 101, a výše uvedený rozsudek Fahas v. Rada, bod 67). Článek 6 odst. 3 písm. a) EÚLP, podle něhož každý, kdo je obviněn z trestného činu, má především právo být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu, se ostatně vztahuje pouze na trestněprávní oblast (rozsudek Soudu ze dne 8. května 2008, Weiss und Partner, C‑14/07, Sb. rozh. s. I‑3367, bod 57).
44 Zbývá ověřit, zda důvody pro zařazení žalobkyně na seznam osob uvedených v příloze II k rozhodnutí 2010/656 a v příloze IA k nařízení č. 560/2005 byly v projednávané věci žalobkyni sděleny takovým způsobem, aby mohla realizovat své právo na obhajobu a účinnou soudní ochranu.
45 Podle žalobkyně nejsou důvody uvedené v přílohách k napadeným aktům (viz bod 18 výše) odůvodněním ve smyslu článku 6 EÚLP a bez uvedení podrobných skutečností, které by jí mohly být přičteny, neměla možnost se detailně seznámit s povahou a důvodem obvinění, které proti ní bylo vzneseno. V této souvislosti žalobkyně zdůrazňuje, že není pravda, že bránila mírovému procesu a národnímu usmíření, veřejně podněcovala k nenávisti a násilí a k účasti na dezinformační kampani, avšak konstatuje, že jí není umožněno toto namítat. Není jí proto umožněno zpochybnit opodstatněnost obvinění, která proti ní byla vznesena, před soudem Unie.
46 Rada namítá, že napadené akty splňují povinnost uvést odůvodnění stanovenou článkem 296 SFEU a konkretizovanou judikaturou. Odůvodnění uvedené v napadených aktech postačuje k tomu, aby žalobkyni umožnilo seznámit se s důvody, pro které byla určena pro zařazení na seznam, a postavit ji do situace, v níž může uvedené důvody zpochybnit.
47 V tomto ohledu je třeba připomenout, že odůvodnění aktu Rady, kterým se ukládají taková omezující opatření, jako jsou opatření dotčená v projednávané věci, se musí v zásadě týkat nejen zákonných podmínek použití tohoto aktu, ale rovněž specifických a konkrétních důvodů, na základě kterých Rada při výkonu své diskreční posuzovací pravomoci dospěla k závěru, že se na dotyčnou osobu musí taková opatření uplatnit (viz v tomto smyslu a obdobně výše uvedené rozsudky OMPI, bod 146 a Fahas v. Rada, bod 53).
48 Vzhledem k tomu, že Rada disponuje širokou posuzovací pravomocí, pokud jde o skutečnosti, které mají být zohledněny za účelem přijetí nebo zachování opatření směřujícího ke zmrazení finančních prostředků, nelze požadovat, aby přesněji uvedla, jakým způsobem zmrazení finančních prostředků žalobkyně konkrétně přispívá k boji proti bránění mírovému procesu a národnímu usmíření, nebo aby předložila důkazy směřující k prokázání toho, že by dotyčná osoba mohla využívat v budoucnu své finanční prostředky k takové činnosti (viz v tomto smyslu a obdobně rozsudek výše uvedený Fahas v. Rada, bod 57 a citovaná judikatura).
49 Z bodů 6 a 7 odůvodnění napadeného rozhodnutí v podstatě vyplývá, že právě vzhledem k závažnosti situace na Pobřeží slonoviny se Rada v projednávané věci rozhodla provést především změny v seznamu osob, na které se vztahují omezující opatření, uvedeném v příloze II k rozhodnutí 2010/656. Rovněž tak podle bodu 4 odůvodnění napadeného nařízení Rada právě s ohledem na konkrétní hrozbu mezinárodnímu míru a bezpečnosti, kterou představuje situace na Pobřeží slonoviny, a v zájmu zajištění soudržnosti s postupem v případě změny a přezkumu příloh I a II k rozhodnutí 2010/656/SZBP, provedla změny v seznamech uvedených v přílohách I a IA k nařízení č. 560/2005.
50 Z bodu 6 tabulky A přílohy II k rozhodnutí 2010/656 a tabulky A přílohy IA k nařízení č. 560/2005 dále vyplývá, že žalobkyně byla zařazena na seznamy uvedené ve zmíněných přílohách s odůvodněním, že byla ředitelkou skupiny Cyclone, která vydává deník „Le temps“, a že bránila mírovému procesu usmíření veřejným podněcováním k nenávisti a násilí a účastí na dezinformační kampani v souvislosti s prezidentskými volbami v roce 2010.
51 Je nutno konstatovat, že tímto odůvodněním se Rada spokojila s uvedením vágních a obecných závěrů. Neuvádí totiž specifické a konkrétní důvody, proč dospěla při výkonu své posuzovací pravomoci k závěru, že se na žalobkyni musí vztahovat předmětná omezující opatření.
52 Zmínka, že žalobkyně je ředitelkou skupiny Cyclone, která vydává deník „Le temps“, není konkrétně okolnost takové povahy, aby ve vztahu k ní dostatečným a specifickým způsobem odůvodnila napadené akty. Tato zmínka totiž neumožňuje pochopit, v čem se žalobkyně dopustila bránění mírovému procesu usmíření veřejným podněcováním k nenávisti a násilí a účastí na dezinformační kampani v souvislosti s prezidentskými volbami v roce 2010. Nebyla tedy uvedena žádná konkrétní skutečnost, kterou lze žalobkyni vyčítat a která by mohla odůvodnit předmětná opatření.
53 Podle judikatury sice podrobné zveřejnění skutečností vytýkaných dotčeným osobám může nejen narážet na naléhavé důvody obecného zájmu, které se týkají bezpečnosti Unie a jejích členských států nebo vedení jejich mezinárodních vztahů, ale rovněž zasahovat do oprávněných zájmů dotčených osob a subjektů v tom, že může vážně poškodit jejich pověst, takže je třeba výjimečně připustit, že ve verzi rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků zveřejněné v Úředním věstníku musí být uveden pouze výrok, jakož i všeobecné odůvodnění, přičemž se rozumí, že musí být vypracováno specifické a konkrétní odůvodnění tohoto rozhodnutí, se kterým musí být obeznámeny dotyčné osoby jakýmkoliv jiným přiměřeným prostředkem (viz v tomto smyslu a obdobně rozsudek OMPI, bod 147). Žádná skutečnost však neumožňuje dojít k závěru, že za okolností v projednávané věci podrobné zveřejnění skutečností vytýkaných žalobkyni naráží na takové naléhavé důvody veřejného zájmu nebo zasahuje do takových oprávněných zájmů. Rada ostatně na žádné takové důvody či zájmy nepoukázala.
54 Konečně i když v případě nedostatečného odůvodnění – jako v této věci, a nikoli v případě neexistence odůvodnění, může uvedení odůvodnění v průběhu řízení výjimečně vést k bezpředmětnosti žalobního důvodu spočívajícího v porušení povinnosti uvést odůvodnění (rozsudek Soudního dvora ze dne 28. února 2008, Neirinck v. Komise, C‑17/07 P, nezveřejněný ve Sbírce, bod 51), je nutno konstatovat, a to bez nutnosti vyslovit se k otázce výjimečnosti projednávané věci, že žalobkyni nebylo každopádně po přijetí napadených aktů a ani v průběhu řízení před Tribunálem sděleno žádné dodatečné odůvodnění. Rada totiž v průběhu písemné části řízení pouze zopakovala, že žalobkyně byla na seznam osob, na něž se vztahují omezující opatření, zařazena z toho důvodu, že „byla odpovědná za dezinformační kampaň a podněcování k nenávisti a násilí mezi komunitami na Pobřeží slonoviny“, a dodala, že byla „jednou z nejdůležitějších spolupracovnic“ L. Gbagboa a byla jeho „druhou manželkou“. V průběhu jednání nicméně před Tribunálem uvedla, že posledně uvedený důvod nebyl důvodem pro zařazení žalobkyně na uvedený seznam.
55 V této souvislosti je dále třeba konstatovat, že skutečnost, že žalobkyně po zveřejnění napadených aktů či oznámení ze dne 18. ledna 2011 nepožádala Radu, aby jí sdělila specifické a konkrétní důvody pro její zařazení na předmětný seznam, není v projednávané věci relevantní, jelikož Rada je podle judikatury uvedené v bodě 39 výše povinna uvést odůvodnění a musí tak učinit v okamžiku, kdy o zařazení rozhoduje, anebo alespoň co nejdříve po rozhodnutí.
56 Z výše uvedeného plyne, že odůvodnění napadených aktů neumožnilo žalobkyni napadnout jejich platnost před Tribunálem a posledně uvedenému provést přezkum jejich legality.
57 Z toho plyne, že napadené akty musí být zrušeny v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně, aniž je třeba přezkoumat ostatní výhrady uplatňované v rámci tohoto a druhého žalobního důvodu.
58 Pokud jde o časové účinky zrušení napadeného nařízení, je třeba připomenout, že na základě čl. 60 druhého pododstavce statutu Soudního dvora nabývá rozhodnutí Tribunálu, které ruší nařízení, odchylně od článku 280 Smlouvy o SFEU právní moci až dnem, kdy uplyne lhůta k podání kasačního opravného prostředku stanovená v čl. 56 prvním pododstavci uvedeného statutu, nebo pokud je v této lhůtě podán kasační opravný prostředek, dnem jeho zamítnutí. Rada má tedy k dispozici dvouměsíční lhůtu od doručení tohoto rozsudku, prodlouženou z důvodu vzdálenosti o deset dní, aby zjištěné porušení zhojila případným přijetím nového omezujícího opatření ve vztahu k žalobkyni. V projednávané věci se riziko vážného a nevratného narušení účinnosti omezujících opatření, která stanoví napadené nařízení, nejeví být v dostatečně vysoké vzhledem k významnému dopadu těchto opatření na práva a svobody žalobkyně, aby mohlo odůvodňovat zachování účinků uvedeného nařízení vůči posledně uvedené po dobu delší, než jaká je stanovena v čl. 60 druhém pododstavci statutu Soudního dvora.
59 Pokud jde o časové účinky zrušení napadeného rozhodnutí, je třeba připomenout, že čl. 264 druhý pododstavec SFEU, na jehož základě může Tribunál, považuje-li to za nezbytné, uvést ty účinky zrušeného nařízení, které jsou nadále považovány za zachované, se může obdobně použít i na rozhodnutí, pokud jsou zde významné důvody právní jistoty srovnatelné s těmi, které nastávají v případě zrušení určitých nařízení, odůvodňující, aby soud Unie uplatnil pravomoc, kterou mu v tomto kontextu svěřuje čl. 264 druhý pododstavec SFEU (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 26. března 1996, Parlament v. Rada, C‑271/94, Recueil, s. I‑1689, bod 40; ze dne 12. května 1998, Spojené království v. Komise, C‑106/96, Recueil, s. I‑2729, bod 41; a ze dne 28. května 1998, Parlament v. Rada, C‑22/96, Recueil, S. I‑3231, body 41 a 42). V projednávané věci by mohla rozdílná data právní moci zrušení napadeného nařízení a napadeného rozhodnutí způsobit vážné ohrožení právní jistoty, jelikož tyto dva akty ukládají žalobkyni totožná opatření. Účinky napadeného rozhodnutí tedy musí ve vztahu k žalobkyni zůstat zachovány do právní moci zrušení napadeného nařízení.
K nákladům řízení
60 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Rada neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
61 Podle čl. 87 odst. 4 prvního pododstavce téhož nařízení nesou orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady. Je tedy důvodné uložit Komisi povinnost nést vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (pátý rozšířený senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Rady 2011/18/SZBP ze dne 14. ledna 2011 o změně rozhodnutí Rady 2010/656/SZBP, kterým se obnovují omezující opatření vůči Pobřeží slonoviny, a nařízení Rady (EU) č. 25/2011 ze dne 14. ledna 2011 o změně nařízení (ES) č. 560/2005, kterým se ukládají některá zvláštní omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům vzhledem k situaci na Pobřeží slonoviny, se zrušují v rozsahu, v němž se týkají N. Bamba.
2) Účinky rozhodnutí 2011/18 zůstávají ve vztahu k N. Bamba zachovány do právní moci zrušení nařízení č. 25/2011.
3) Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí rovněž náhrada nákladů řízení, které vynaložila N. Bamba.
4) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.
Papasavvas | Vadapalas | Jürimäe |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 8. června 2011.
Podpisy.