Kasační opravný prostředek podaný dne 22. března 2017 společnostmi Gascogne Sack Deutschland GmbH a Gascogne S.A. proti rozsudku Tribunálu (třetího rozšířeného senátu) vydanému dne 10. ledna 2017 ve věci T-577/14, Gascogne Sack Deutschland a Gascogne v. Evropská unie
(Věc C-146/17 P)
Jednací jazyk: francouzština
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Gascogne Sack Deutschland GmbH, Gascogne S.A. (zástupce: F. Puel a E. Durand, advokáti)
Další účastnice řízení: Evropská unie zastoupená Soudním dvorem Evropské unie, Evropská komise
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelky“) navrhují, aby Soudní dvůr:
zčásti zrušil napadený rozsudek doručený prostřednictvím aplikace e-Curia právním zástupcům navrhovatelek dne 16. ledna 2017, jímž Tribunál sice uznal porušení přiměřené lhůty soudního rozhodování ve věcech, v nichž byly vydány rozsudky ze dne 16. listopadu 2011, Groupe Gascogne v. Komise (T-72/06) a Sachsa Verpackung v. Komise (T-79/06), a existenci majetkové a nemajetkové újmy vzniklé navrhovatelkám v důsledku porušení přiměřené lhůty, avšak uložil Unii neodpovídající a neúplnou náhradu takto vzniklé újmy;
vydal konečné rozhodnutí o finanční náhradě majetkové a nemajetkové újmy navrhovatelek na základě své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci v souladu s návrhy navrhovatelek;
uložil žalované v prvním stupni řízení náhradu nákladů řízení.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Gascogne tvrdí, že když Tribunál nepřiznal náhradu majetkové újmy vzniklé za dobu před 30. květnem 2011 s odůvodněním, že nemůže rozhodovat ultra petita, dopustil se tím zjevně nesprávného právního posouzení při výkladu a uplatňování této zásady.
V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Gascogne tvrdí, že když Tribunál rozhodl, že za počáteční okamžik majetkové újmy pro účely výpočtu této újmy vezme okamžik stanovený společností Gascogne zpětně na základě nepřiměřené délky, kterou odhadovala na 30 měsíců, ale kterou Tribunál odhadl na 20 měsíců, a když takto nahradil majetkovou újmu vzniklou společnosti Gascogne za období 6 měsíců, ačkoli výslovně rozhodl, že vzniklá majetkové újma spočívá v platbě nákladů na bankovní záruku za dobu odpovídající překročení přiměřené lhůty (tj. za období 20 měsíců), formálně si tak protiřečil a neuvedl vlastní závěry v účinnost.
V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Gascogne tvrdí, že když Tribunál použil jinou metodu výpočtu majetkové újmy, než jakou původně předložily navrhovatelky, přičemž se navrhovatelky nemohly k možným důsledkům této metody výpočtu vyjádřit, porušil tím právo na obhajobu.
V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že když Tribunál rozhodl, že nemůže poskytnout náhradu vzniklé nemajetkové újmy, jejíž výše by se jevila příliš vysoká v poměru k pokutě uložené Evropskou komisí, a to s odůvodněním, že podle judikatury nemůže unijní soud zcela či zčásti zpochybnit částku pokuty z důvodu nerespektování přiměřené lhůty, dopustil se tím nesprávného právního posouzení při výkladu a uplatňování uvedené judikatury.
V rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že když Tribunál nevyhověl návrhu na náhradu vzniklé nemajetkové újmy s odůvodněním, že přiznání navrhovatelkami požadované náhrady by vzhledem ke své výši fakticky vedlo ke zpochybnění výše pokuty, která jim byla uložena, přestože ustanovení čl. 256 odst. 1 a čl. 340 druhého pododstavce SFEU mají právě za cíl umožnit každému žalobci, jemuž evropské orgány způsobily škodu, domoci se náhrady u Tribunálu, porušil tím ustanovení čl. 256 odst. 1 a čl. 340 druhého pododstavce SFEU i právo na účinnou právní ochranu a zbavil je jejich užitečného účinku.
V rámci šestého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že když jim Tribunál přiznal náhradu ve výši 5 000 eur z titulu vzniklé nemajetkové újmy, zatímco zaprvé uvedl, že náhrada nemajetkové újmy nemůže ani částečně zpochybňovat výši pokuty uložené Komisí, a zadruhé výslovně uznal existenci nemajetkové újmy vzniklé navrhovatelkám, kterou bylo třeba nahradit vzhledem „rozsahu nedodržení přiměřené lhůty“ a k „efektivitě projednávané žaloby“, formálně si tak protiřečil.
V rámci sedmého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že když Tribunál bez jakékoli opory rozhodl, že konstatování porušení přiměřené lhůty soudního rozhodování je s ohledem na předmět a závažnost tohoto porušení dostatečné pro nápravu tvrzeného zásadu do dobré pověsti a že odškodnění ve výši 5 000 eur představuje přiměřenou náhradu vzniklé nemajetkové újmy, porušil tím povinnost uvést odůvodnění.
____________