Language of document : ECLI:EU:C:2010:757

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

NIILA JÄÄSKINENA

přednesené dne 9. prosince 2010(1)

Věc C‑324/09

L’Oréal SA

Lancôme parfums et beauté & Cie

Laboratoire Garnier & Cie

L’Oréal (UK) Limited

proti

eBay International AG

eBay Europe SARL

eBay (UK) Limited

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division (Spojené království)]

„Informační společnost – Vyhledávač – Reklama na základě klíčových slov – Provozovatel elektronického tržiště – Klíčová slova odpovídající ochranným známkám – Směrnice 89/104/EHS (,směrnice o ochranných známkách‘) – Články 5 a 7 – Nařízení (ES) č. 40/94 (,nařízení o ochranné známce Společenství‘) – Články 9 a 13 – Odpovědnost provozovatele elektronického tržiště za informace, které ukládá – Směrnice 2000/31/ES (,směrnice o elektronickém obchodu‘) – Článek 14 – Povinnost členských států zajistit, aby držitelé práv měli možnost požádat o vydání soudního zákazu vůči prostředníkovi, jehož služby jsou využívány třetími osobami k porušování těchto práv – Směrnice 2004/48/ES (,směrnice o dodržování práv duševního vlastnictví‘) – Článek 11 – Svoboda projevu – Svoboda podnikání – Směrnice 76/768/EHS (,směrnice o kosmetických prostředcích‘)“





I –    Úvod

1.        Spor v původním řízení je veden mezi společností L’Oréal SA a jejími dceřinými společnostmi (dále jen „L’Oréal“) na straně jedné a třemi dceřinými společnostmi společnosti eBay Inc. (dále jen „eBay“) společně s určitými fyzickými osobami na straně druhé. Předmětem sporu jsou nabídky k prodeji zboží těchto osob na elektronickém tržišti provozovaném společností eBay. Tyto nabídky k prodeji údajně porušují práva duševního vlastnictví společnosti L’Oréal.

2.        Společnost eBay, žalovaná v původním řízení, provozuje oblíbené a vysoce rozvinuté elektronické tržiště na internetu. Vytvořila systém, který jednotlivcům značně usnadňuje prodej a nákup na internetu prostřednictvím výkonného vyhledávače, zabezpečeného platebního systému a rozsáhlého zeměpisného pokrytí. Společnost eBay vyvinula též kontrolní mechanismus pro boj proti prodeji padělků. Společnost eBay zakoupila za účelem přilákání nových zákazníků ke svým internetovým stránkám od poskytovatelů placené optimalizace pro vyhledávače na internetu (jako například Google’s AdWords) také klíčová slova, která tvoří obecně známé ochranné známky. Použití vybraného klíčového slova ve vyhledávači způsobí zobrazení reklamy a sponzorovaného odkazu, který vede přímo na elektronické tržiště společnosti eBay.

3.        Společnost L’Oréal, žalobkyně v původním řízení, je celosvětově činná společnost nabízející velmi širokou škálu výrobků chráněných ochrannými známkami, včetně obecně známých ochranných známek s celosvětově dobrým jménem. V projednávané věci ji především znepokojuje prodej různých padělků výrobků L’Oréal na elektronickém tržišti společnosti eBay. Její situaci zhoršuje podle společnosti L’Oréal okolnost, že některé výrobky nejsou určeny k prodeji v Evropském hospodářském prostoru (dále jen „EHP“), ale do tohoto prostoru se dostávají prostřednictvím prodejů uskutečněných prostřednictvím tržiště provozovaného společností eBay. Některé kosmetické přípravky jsou prodávány bez originálního obalu. Podle názoru společnosti L’Oréal společnost eBay tím, že nákupem klíčových slov láká zákazníky, aby si na jejím elektronickém tržišti zakoupili zboží značky L’Oréal, porušuje její práva plynoucí z těchto ochranných známek. S cílem účinně zabránit jednotlivým prodejcům v prodeji společnost L’Oréal požaduje vydání soudních zákazů vůči společnosti eBay, aby tak mohlo být dosaženo lepší ochrany jejích ochranných známek.

4.        Podle Soudního dvora se tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týká aktuální právní otázky týkající se uplatnění ochrany spojené s ochrannou známkou v novém prostředí elektronického obchodu a služeb informační společnosti na internetu. Soudní dvůr je vyzýván k nastolení rovnováhy mezi ochranou legitimních zájmů majitele ochranné známky na straně jedné a zájmy právnických a fyzických osob využívajících nové možnosti obchodování nabízené internetem a elektronickým obchodem na straně druhé. Některé otázky lze zodpovědět na základě existující judikatury, zatímco ostatní vyžadují další výklad několika právních aktů Evropské unie.

5.        Hlavní úloha Soudního dvora spočívá v tom, že své rozhodnutí musí vyvážit ve dvou ohledech. Soudní dvůr by měl na základě žádosti vnitrostátního soudu poskytnout nejen výklad ustanovení práva EU v tomto složitém kontextu, ale měl by současně zajistit, aby bylo možné výklad dotčených právních aktů použít v oblastech s odlišnými parametry. Dotčené ochranné známky jsou obecně známými ochrannými známkami a dotčené výrobky jsou luxusními výrobky, nic to nemění na tom, že použitelné právní předpisy EU se uplatní na všechny ochranné známky a všechny druhy výrobků. Elektronické tržiště má globální povahu a vyznačuje se řadou specifických vlastností. Poskytnuté odpovědi by sice měly zohlednit zvláštní okolnosti věci, kterou se zabývá vnitrostátní soud, zároveň by však měly spočívat na všeobecnějším pohledu na žádoucí obecné fungování tohoto systému. Podle mého názoru je tato věc v mnoha ohledech složitější než věc Google France a Google(2).

6.        V projednávané věci je Soudní dvůr vyzván k poskytnutí výkladu, který se mimo jiné týká (i) právního postavení provozovatele elektronického tržiště podle práva EU v oblasti ochranných známek podle směrnice 89/104/EHS (dále jen „směrnice o ochranných známkách“)(3), který (a) nakupuje klíčová slova totožná s ochrannými známkami od poskytovatelů placené optimalizace pro vyhledávače na internetu, na základě níž vyhledávač zobrazí odkaz, který vede k internetovým stránkám provozovatele tržiště a (b) na svých internetových stránkách ukládá na účet svých zákazníků nabídky k prodeji padělků, nezabalených výrobků nebo značkových výrobků, jež nepocházejí z EHP; (ii) definice působnosti výjimky z odpovědnosti poskytovatele informačních služeb, jak je obsažena v článku 14 směrnice 2000/31/ES (dále jen „směrnice o elektronickém obchodu“)(4); (iii) definice působnosti práva na vydání soudního zákazu vůči prostředníkovi, jehož služby jsou využívány třetími osobami, uvedeného v článku 11 směrnice 2004/48/ES („směrnice o dodržování práv duševního vlastnictví“)(5) a (iv) některých ustanovení směrnice 76/768/EHS (dále jen „směrnice o kosmetických prostředcích“)(6).

II – Právní rámec

A –    Právo Evropské unie(7)


 Směrnice 76/768

7.        Článek 6 odst. 1 směrnice 76/768 o kosmetických prostředcích vyžaduje, aby členské státy přijaly veškerá opatření k zajištění toho, že kosmetické prostředky mohou být uvedeny na trh pouze tehdy, jsou-li na jejich vnějších obalech, na obalech, do kterých je výrobek plněn, nebo na etiketách nesmazatelně, čitelně a viditelně uvedeny údaje uvedené v tomto ustanovení. Tyto údaje mimo jiné zahrnují: a) jméno nebo firmu a adresu nebo sídlo výrobce nebo osoby odpovědné za uvedení kosmetického prostředku na trh, kteří jsou usazeni ve Společenství; b) nominální obsah v době balení; c) datum ukončení použitelnosti; d) zvláštní opatření, která musí být dodržena při použití; e) číslo výrobní šarže nebo odkaz umožňující identifikaci zboží; f) funkce výrobku, pokud není zřejmá ze způsobu obchodní úpravy výrobku; a g) seznam přísad.

 Směrnice 89/104 (8)

8.        Článek 5 směrnice 89/104 o ochranných známkách, nadepsaný „Práva z ochranné známky“, je následujícího znění:

„1.      Ze zapsané ochranné známky vyplývají pro jejího majitele výlučná práva. Majitel je oprávněn zakázat všem třetím stranám užívat bez jeho souhlasu v obchodním styku:

a)      označení totožné s ochrannou známkou pro zboží nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je známka zapsána;

[...]

3.      Pokud jsou splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2, může být zakázáno zejména:

[...]

b)      nabízet zboží pod tímto označením, uvádět je na trh nebo skladovat za tímto účelem anebo nabízet či poskytovat pod tímto označením služby;

c)      dovážet či vyvážet pod tímto označením zboží;

d)      užívat toto označení v obchodních listinách a v reklamě.

[...].“

9.        Článek 6 odst. 1 směrnice 89/104, nadepsaný „Omezení účinků ochranné známky“, stanoví:

„1.      Ochranná známka neopravňuje majitele, aby zakázal třetí osobě užívat v obchodním styku:

[...]

b)      údaje týkající se druhu, jakosti, účelu, hodnoty, zeměpisného původu, doby výroby zboží nebo poskytnutí služby anebo jiných jejich vlastností;

c)      ochrannou známku, je-li to nezbytné k označení účelu zboží nebo služby, zejména v případě příslušenství nebo náhradních dílů;

pokud je toto užívání v souladu s poctivými zvyky v průmyslu a obchodě.“

10.      Článek 7 směrnice 89/104, nadepsaný „Vyčerpání práv z ochranné známky“, stanoví:

„1.      Ochranná známka neopravňuje majitele, aby zakázal její užívání pro zboží, které bylo pod touto ochrannou známkou uvedeno majitelem nebo s jeho souhlasem na trh [v Evropském hospodářském prostoru (EHP)].

2.      Odstavec 1 se nepoužije, podává-li majitel na základě zákonných důvodů námitky proti dalšímu uvádění zboží na trh, zejména když došlo ke změně nebo zhoršení stavu zboží poté, co bylo uvedeno na trh.“

 Směrnice 2000/31

11.      Devátý bod odůvodnění směrnice 2000/31 o elektronickém obchodu zní následovně:

„V mnohých případech může volný pohyb služeb informační společnosti představovat specifický odraz obecnějších zásad právních předpisů Společenství, konkrétně svobody projevu ve smyslu čl. 10 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ratifikované všemi členskými státy. Z tohoto důvodu směrnice, které se týkají poskytování služeb informační společnosti, musí zajistit, aby tato činnost mohla být svobodně vykonávána podle zmíněného článku a aby podléhala výhradně omezením podle odstavce 2 zmíněného článku a podle čl. 46 odst. 1 Smlouvy. Základní vnitrostátní pravidla a zásady týkající se svobody projevu by touto směrnicí neměly být dotčeny.“

12.      Body 42, 43 a 45 až 48 odůvodnění směrnice 2000/83 stanoví:

„(42) Odchylky v úpravě odpovědnosti stanovené v této směrnici zahrnují pouze případy, v nichž je činnost poskytovatele služeb informační společnosti omezena na technický postup provozování komunikační sítě a na zprostředkovávání přístupu k této síti, na niž jsou informace poskytnuté třetími osobami přenášeny nebo dočasně ukládány za jediným účelem zlepšení účinnosti přenosu. Tato činnost má čistě technickou, automatickou a pasivní podobu, což znamená, že poskytovatel služeb informační společnosti nezná ani nekontroluje přenášené či ukládané informace.

(43)      Poskytovatel služeb může využívat výjimečnou úpravu pro ,prostý přenos‘ a pro ukládání do vyrovnávací paměti (tzv. ,caching‘), pokud žádným způsobem nesouvisí s přenášenou informací. To mimo jiné znamená, že informaci, kterou přenáší, nepozměňuje. Tento požadavek nezahrnuje zásahy technické povahy během přenosu, neboť tyto nemění celistvost přenášené informace.

[...]

(45)      Omezení odpovědnosti zprostředkujících poskytovatelů služeb podle této směrnice se nedotýká možnosti podávání různých druhů žalob na zdržení se jednání. Tyto žaloby na zdržení se jednání mohou mít zejména podobu rozhodnutí soudů nebo správních orgánů vyžadujících ukončení protiprávních jednání nebo předcházení protiprávním jednáním včetně odstranění protiprávních informací nebo zamezení přístupu k nim.

(46)      Aby mohl poskytovatel služby informační společnosti spočívající v ukládání informací využívat omezení odpovědnosti, musí, jakmile zjistí protiprávní činnost nebo se o ní dozví, neprodleně přijmout veškerá opatření k odstranění daných informací nebo znemožnění přístupu k nim. V souvislosti s jejich odstraněním nebo znemožněním přístupu k nim musí dodržovat zásadu svobody projevu a s ní spojené postupy stanovené na vnitrostátní úrovni. Touto směrnicí nejsou dotčeny možnosti členských států vymezit zvláštní požadavky, které je třeba neprodleně splnit před odstraněním informací nebo znemožněním přístupu k nim.

(47)      Zákaz ukládat poskytovatelům služeb povinnost dohledu uložený členským státům platí pouze pro povinnosti obecné povahy. Zákaz se netýká povinnosti dohledu ve zvláštních případech, a zejména nebrání rozhodnutím vnitrostátních orgánů přijímaným v souladu s vnitrostátními předpisy.

(48)      Touto směrnicí není nijak dotčena možnost členských států požadovat od poskytovatelů služeb ukládajících informace poskytované příjemcům jejich služeb, aby jednali se zabezpečením, které lze od nich rozumně vyžadovat a které je vymezeno ve vnitrostátních právních předpisech, s cílem odhalit některé druhy protiprávní činnosti a zamezit jim.“

13.      Článek 2 písm. a) směrnice 2000/31 definuje „služby informační společnosti“ odkazem na čl. 1 odst. 2 směrnice Evropského Parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů(9) jako „každ[ou] služb[u] poskytovan[ou] zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce služeb“.

14.      Kapitola II směrnice 2000/31 obsahuje oddíl 4, nadepsaný „Odpovědnost poskytovatelů zprostředkovatelských služeb“, který zahrnuje články 12 až 15(10).

15.      Článek 14 směrnice 2000/31, nadepsaný „Shromažďování informací“, stanoví:

„1.      Členské státy zajistí, aby v případě služby informační společnosti spočívající v ukládání informací poskytovaných příjemcem služby nebyl poskytovatel služby odpovědný za informace ukládané na žádost příjemce, pokud:

a)      poskytovatel nebyl účinně seznámen s protiprávní činností nebo informací a ani s ohledem na nárok na náhradu škody si není vědom skutečností nebo okolností, z nichž by byla zjevná protiprávní činnost nebo informace, nebo

b)      poskytovatel, jakmile se o tomto dozvěděl, jednal s cílem odstranit tyto informace nebo k nim znemožnit přístup.

2.      Odstavec 1 se nepoužije, pokud je příjemce závislý na poskytovateli nebo podléhá jeho dohledu.

3.      Tímto článkem není dotčena možnost soudního nebo správního orgánu požadovat od poskytovatele služby v souladu s právním řádem členských států, aby ukončil protiprávní jednání nebo mu předešel, ani možnost členských států zavést postupy, které umožní odstranění nebo znemožní přístup k informaci.“

16.      Článek 15 směrnice 2000/31, nadepsaný „Neexistence obecné povinnosti dohledu“, stanoví:

„1.      Členské státy neukládají poskytovatelům služeb uvedených v článcích 12, 13 a 14 obecnou povinnost dohlížet na jimi přenášené nebo ukládané informace nebo obecnou povinnost aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní činnost.

2.      Členské státy mohou poskytovatelům služeb informační společnosti uložit povinnost, aby neprodleně informovali příslušné orgány veřejné moci o pravděpodobných protiprávních činnostech vykonávaných poskytovateli služeb nebo o protiprávních informacích, které tito poskytovatelé, poskytují [aby neprodleně informovali příslušné orgány veřejné moci o údajných protiprávních činnostech vykonávaných příjemci jejich služeb nebo o údajných protiprávních informacích, které tito příjemci poskytují], nebo aby sdělili příslušným orgánům veřejné moci na jejich žádost informace, na jejichž základě lze zjistit totožnost příjemců jejich služeb, s nimiž uzavřeli dohodu o shromažďování informací.“

 Směrnice 2004/48

17.      Bod 23 odůvodnění směrnice 2004/48 o dodržování práv duševního vlastnictví uvádí:

      „Aniž jsou dotčena jiná opatření, řízení a nápravná opatření, měli by mít nositelé práv možnost požádat o soudní zákaz vůči zprostředkovateli, jehož služeb využívá třetí osoba k porušování průmyslových práv nositele práv. Podmínky a řízení týkající se těchto soudních zákazů by měly být upraveny vnitrostátním právem členských států. Pokud jde o porušení autorského práva a práv s ním souvisejících, zajišťuje směrnice [Evropského parlamentu a Rady] 2001/29/ES [ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230)] vysoký stupeň harmonizace. Touto směrnicí by tudíž neměl být dotčen čl. 8 odst. 3 směrnice 2001/29/ES.“

18.      Článek 3 směrnice 2004/48, nadepsaný „Obecná povinnost“ je následujícího znění:

„1.      Členské státy stanoví opatření, řízení a nápravná opatření potřebná k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví, na něž se vztahuje tato směrnice. Tato opatření, řízení a nápravná opatření musí být spravedlivá a nestranná a nesmějí být nadměrně složitá nebo nákladná, nesmějí obsahovat nerozumné lhůty ani nesmějí mít za následek bezdůvodná zdržení.

2.      Tato opatření, řízení a nápravná opatření musí být rovněž účinná, přiměřená a odrazující a musí být používána způsobem, který zabraňuje vzniku překážek právně dovoleného obchodu a poskytuje záruky proti jejich zneužití.“

19.      Kapitola II směrnice 2004/48, nadepsaná „Opatření, řízení a nápravná opatření“, obsahuje oddíl 4 nadepsaný „Předběžná a zajišťovací opatření“, jež zahrnuje článek 9 nadepsaný stejnými slovy. Dále stejná kapitola obsahuje také oddíl 5 nadepsaný „Předběžná a zajišťovací opatření“, jež zahrnuje články 10, 11 a 12 nadepsané „Nápravná opatření“, „Soudní zákazy“ a „Alternativní opatření“.

20.      Článek 11 směrnice 2004/48 stanoví:

„Členské státy zajistí, aby v případě vydání soudního rozhodnutí zjišťujícího porušení práva duševního vlastnictví mohly soudní orgány vydat vůči porušovateli práv soudní zákaz dalšího porušování. Stanoví-li tak vnitrostátní právo, může být za nedodržení tohoto zákazu případně uloženo penále k zajištění jeho dodržování. Aniž je dotčen čl. 8 odst. 3 směrnice 2001/29/ES, zajistí členské státy, aby nositelé práv mohli požádat o vydání soudního zákazu vůči prostředníkům, jejichž služby jsou užívány třetími osobami k porušování práva duševního vlastnictví.“(11)

III – Spor v původním řízení a předběžné otázky

 Společnost L’Oréal

21.      Společnost L’Oréal je výrobcem a dodavatelem parfémů a kosmetických výrobků a výrobků péče o vlasy. Ve Spojeném království je majitelem řady národních ochranných známek. Je také majitelem ochranných známek Společenství. Jednou z těchto ochranných známek Společenství je obrazová ochranná známka obsahující slova „Amor Amor“. Ostatní ochranné známky dotčené v původním řízení jsou buď slovní ochranné známky, nebo lehce stylizované slovní ochranné známky. Je nesporné, že každá z dotčených ochranných známek má ve Spojeném království velmi dobré jméno(12).

22.      Společnost L’Oréal provozuje uzavřenou selektivní distribuční síť. Distribuce je tak kontrolována prostřednictvím distribučních smluv, které brání autorizovaným distributorům dodávat výrobky neautorizovaným distributorům.

 Společnost eBay

23.      Společnost eBay provozuje elektronické tržiště, na kterém jsou zobrazovány seznamy zboží nabízeného k prodeji osobami, které si u společnosti eBay vytvořily účet prodávajícího(13). Kupující podávají nabídky na zboží inzerované těmito osobami. Podle informací obsažených v předkládacím rozhodnutí se na stránkách www.ebay.co.uk nachází v průměru 16 milionů inzerátů.

24.      Prodávající a kupující se musí registrovat jako uživatelé tak, že si vytvoří uživatelské jméno a zároveň projeví souhlas s uživatelskými podmínkami společnosti eBay. Prodej jakýchkoliv padělků nebo porušování práv vyplývajících z ochranných známek je v rozporu s uživatelskými podmínkami. Uživatelské podmínky vyžadují také dodržování politik stanovených společností eBay. Od všech prodávajících ze Spojeného království se vyžaduje, aby souhlasili s platbou prostřednictvím PayPal, tj. zabezpečeného platebního mechanizmu provozovaného společností PayPal (Europe) Sarl&Cie, která je v současnosti dceřinou společností společnosti eBay Inc., jež je lucemburskou finanční institucí. Společnost eBay si z transakcí uskutečněných na svém elektronickém tržišti účtuje určitý procentní podíl.

25.      Na tržišti eBay je položka nabízena k prodeji po stanovené období (zpravidla 1, 3, 5, 7 nebo 10 dnů), během něhož uživatelé eBay podávají nabídky na jednotlivé inzerované položky. Přijímají se pouze nabídky vyšší, než je poslední podaná nabídka, a po uplynutí lhůty prodeje se prodejní položka prodá osobě, která podala nejvyšší nabídku. Navíc prostřednictvím nástroje známého jako „proxy bidding“ mohou potenciální kupující nastavit také nejvyšší cenu, kterou jsou ochotni zaplatit, a zadat tak pokyn internetové stránce eBay, aby automaticky podávala postupně stále vyšší nabídky až do této stanovené meze.

26.      Společnost eBay umožňuje rovněž prodej položky bez toho, aby se uskutečnila aukce, a tedy za přesně stanovenou cenu [tzv. systém „buy it now“ (systém „kup teď“)]. Kromě toho si prodávající mohou na internetové stránce vytvořit „on-line obchody“, ve kterých je uvedeno veškeré zboží, jež prodávající v určitém okamžiku nabízí k prodeji, a takto na stránkách společnosti eBay provozují virtuální obchody. Společnost eBay svým nejúspěšnějším prodejcům přiznává statut „Power Seller“, pokud dosáhnou a udržují si vynikající prodejní výsledky a dodržují pravidla a politiky stanovené společností eBay. Existuje pět úrovní PowerSeller od bronzového až po titanového v závislosti na obchodních objemech prodávajícího.

27.      Společnost eBay poskytuje prodávajícím širokou pomoc při kategorizaci a popisu zboží nabízeného k prodeji, při vytváření jejich vlastních on-line obchodů a při propagaci a zvyšování objemů jejich prodeje. Společnost eBay proto stanoví organizační rámec prodeje, provádí aukce (včetně podávání tzv. „proxy bids“, automatických nabídek), poskytuje služby sledování, které uvědomí členy o zboží, které je zajímá, a podporuje a provádí reklamu zboží prostřednictvím internetových stránek třetích osob.

28.      Mezi společnostmi L’Oréal a eBay není sporu o tom, že společnost eBay nevystupuje jako zmocněnec prodejců zboží a že není v žádném případě držitelem zboží.

29.      Je rovněž nesporné, že společnost eBay používá velké množství softwarových filtrů k vyhledávání inzerátů, které případně porušují jí stanovené politiky. Pokud některý z takovýchto softwarových filtrů označí inzerát jako potenciálně porušující jí stanovenou politiku, je inzerát přezkoumán zástupcem zákaznického centra společnosti eBay. Desetitisíce inzerátů jsou každý měsíc odstraněny v důsledku prováděného filtrování nebo podaných stížností.

30.      Společnost eBay také používá program „VeRO“ (Verified Rights Owner), což je systém oznámení a výmazu, který má držitelům práv duševního vlastnictví poskytovat pomoc při odstraňování inzerátů porušujících jejich práva z internetových stránek. Pro účely účasti na VeRO programu musí držitelé práv vyplnit a předložit formulář k inzerátům, u nichž mají podezření, že porušují jejich práva. U každého namítaného inzerátu musí uvést číslo položky a v každém případě musí uvést důvod pro námitky prostřednictvím „důvodového kódu“. Existuje 16 důvodových kódů identifikujících různé druhy porušení. V případě, že je inzerát odstraněn, společnost eBay vrátí prodávajícímu veškeré poplatky, jež zaplatil. Podle informací uvedených v předkládacím rozhodnutí se programu VeRO účastní více než 18 000 držitelů práv duševního vlastnictví. Společnost L’Oréal účast na tomto programu odmítla z důvodu, že program je podle ní neúčinný.

31.      Jakmile společnost eBay Europe obdrží zprávu od VeRO, přezkoumá ji zástupce zákaznického centra. Pokud posledně uvedený shledá, že namítaný inzerát porušuje práva stěžovatele, odstraní ho bez dalšího šetření. V případě potřeby se zástupce zákaznického centra poradí s odborníkem ze své pracovní skupiny. Pokud to tento odborník považuje za nezbytné, poradí se s podnikovým právníkem. V roce 2007 bylo přibližně 90 % inzerátů oznámených prostřednictvím programu VeRO odstraněno během 6 až 12 hodin a přibližně 98 % bylo odstraněno během 24 hodin.

32.      Společnost eBay před vnitrostátním soudem zdůraznila, že je pro ni obtížné vyjádřit se k tvrzením držitelů práv týkajícím se porušení. Má za to, že taková tvrzení jsou opodstatněná, pokud se nejeví jako zjevně neopodstatněná.

33.      Společnost eBay dále ukládá uživatelům, kteří porušují její politiky, různé sankce, jako je odstranění inzerátu, dočasný zákaz prodeje a trvalý zákaz prodeje. V celosvětovém měřítku společnost eBay zakazuje prodej přibližně 2 milionům uživatelů ročně, z nichž přibližně 50 000 uživatelů na základě programu VeRO. Vyšší stupeň kontroly se uplatňuje na uživatele, kteří prodávají více než 500 značek, které společnost eBay kvalifikuje jako „vysoce rizikové značky“.

 Spor

34.      Dne 22. května 2007 zaslala společnost L’Oréal dopis, kterým společnost eBay informovala o svých obavách ohledně rozšířeného prodeje zboží, kterým jsou porušována její práva na evropských internetových stránkách společnosti eBay, a vyzvala ji, aby ve vztahu k těmto obavám přijala nezbytná opatření. Společnost L’Oréal nebyla s odpovědí společnosti eBay spokojena a podala několik žalob, včetně žaloby podané u High Court of Justice of England and Wales, Chancery Division (dále jen „High Court“). Předkládající soud uvádí, že k údajným porušením docházelo od listopadu 2006 do dubna 2008 a že činnosti společnosti eBay se během období, kterého se věc týká, změnily.

35.      Konkrétně cílem žaloby podané společností L’Oréal u High Court je dosáhnout vydání rozhodnutí, kterým bude určeno, že určití jednotlivci porušili jednu nebo více jejích ochranných známek jakožto uživatelé internetového tržiště společnosti eBay užíváním označení totožných s ochrannou známkou pro výrobky totožné s výrobky, pro které jsou ochranné známky zapsány.

36.      Společnost L’Oréal ve své žalobě tvrdí, že společnost eBay je společně odpovědná za tato porušení. Také tvrdí, že společnost eBay je primárně odpovědná za užívání Link Marks na svých internetových stránkách a ve sponzorovaných odkazech na internetových vyhledávačích třetích osob(14) ve vztahu ke zboží, kterým jsou porušována práva. Tento reklamní odkaz doprovázený krátkým obchodním sdělením představuje reklamu(15). Pokud jde o takové sponzorované odkazy, je nesporné, že společnost eBay zakoupila klíčová slova obsahující Link Marks, aby tak po jejich zadání do internetových vyhledávačů, jako je Google, MSN a Yahoo, aktivovala odkazy na své internetové stránky.

37.      Pokud tedy uživatel internetu dne 27. března 2007 zadal slova „shu uemura“ jako vyhledávací řetězec do vyhledavače Google, zobrazila se mu následující reklama společnosti eBay jako sponzorovaný odkaz:

„Shu Uemura

Great deals on Shu Uemura (skvělé nabídky na Shu Uemura)

Shop on eBay and Save! (nakupujte na eBay a ušetříte!)

www.ebay.co.uk“

38.      Kliknutím na tento reklamní odkaz byl uživatel přesměrován na internetové stránky společnosti eBay zobrazující výsledky vyhledávání pro „shu eumura“ ve „všech kategoriích“ s výsledkem „96 nalezených položek pro shu uemura“.

39.      Společnost L’Oréal tvrdila, že většinu těchto položek tvořilo zboží porušující práva(16), s výslovným odkazem na svůj původ „z Hong Kongu“ nebo (v jednom případě) „z USA“.

40.      Společnosti eBay je především vytýkáno, že užíváním ochranných známek společnosti L’Oréal směřuje své uživatele ke zboží porušujícímu práva této společnosti. Navíc společnost eBay se v důsledku své široké účasti na činnostech předcházejících samotnému prodeji, která vede k vytváření inzerátů a propagaci zboží na jejích internetových stránkách a následně k prodeji a poprodejním procesu, ve velké míře účastní na porušeních, kterých se dopustili jednotliví prodejci.

41.      Mimoto společnost L’Oréal tvrdila, že by měl být vůči společnosti eBay vydán soudní zákaz podle článku 11 směrnice 2004/48, třebaže společnost eBay není sama za porušení práv plynoucích z ochranných známek odpovědná.

42.      Společnost L’Oréal v současnosti již nadále nevede spor proti jednotlivým prodejcům: vnitrostátní spor je nyní veden pouze mezi společnostmi L’Oréal a eBay(17) .

43.      Rozsudkem ze dne 22. května 2009 High Court rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce (dále jen „rozsudek ze dne 22. května 2009“). Rozhodnutí obsahující žádost o rozhodnutí o předběžné otázce vydal High Court dne 16. července 2009 (dále je „rozhodnutí ze dne 16. července 2009“).

44.      Podle High Court mohla společnost eBay za účelem snížení prodeje padělků na svých internetových stránkách přijmout další opatření(18). Nicméně High Court zdůrazňuje, že skutečnost, že společnost eBay měla možnost učinit více, nutně neznamená, že je ze zákona povinna tak učinit.

 Předběžné otázky

45.      Předběžné otázky položené High Court v rozhodnutí ze dne 16. července 2009 jsou následující:

„1)      V případě, kdy jsou testery parfémů a kosmetických přípravků (tj. vzorky, které slouží jako předváděcí výrobky pro spotřebitele v maloobchodních prodejnách) a ,dramming bottles‘ (tj. zásobníky, které slouží k naplnění menších nádob, jež jsou dodávány spotřebitelům jakožto bezplatné vzorky), které nejsou určeny k prodeji spotřebitelům (a často jsou označovány jako ,neprodejný‘ nebo ,samostatně neprodejný‘), bezplatně dodávány autorizovaným distributorům majitele ochranné známky, jsou takové výrobky ,uváděny na trh‘ ve smyslu čl. 7 odst. 1 [směrnice 89/104] a čl. 13 odst. 1 [nařízení č. 40/94]?

2)      Představuje skutečnost, že z parfémů a kosmetických výrobků byly bez souhlasu majitele ochranné známky odstraněny krabičky (nebo jiné vnější obaly), ,legitimní důvod‘ pro majitele ochranné známky bránit dalšímu uvádění nezabalených výrobků na trh ve smyslu čl. 7 odst. 2 [směrnice 89/104] a čl. 13 odst. 2 [nařízení č. 40/94]?

3)      Je pro odpověď na výše uvedenou otázku 2 relevantní, pokud:

a)      výsledkem odstranění krabiček (nebo jiných vnějších obalů) je to, že nezabalené výrobky nejsou označeny informacemi požadovanými čl. 6 odst. 1 [směrnice 76/768], a konkrétně na nich není uveden seznam přísad výrobku nebo ,datum minimální trvanlivosti‘?

b)      nabízení nebo prodej nezabalených výrobků, na kterých nejsou uvedeny takové informace, představuje trestný čin podle práva členského státu Společenství, ve kterém jsou tyto výrobky nabízeny nebo prodávány třetími osobami?

4)      Je pro odpověď na výše uvedenou otázku 2 relevantní, že další uvádění na trh poškozuje nebo může poškodit image výrobků, a tudíž dobré jméno ochranné známky? Pokud tomu tak je, je třeba takový dopad předpokládat, nebo je vyžadováno, aby jej majitel ochranné známky prokázal?

5)      V případě, že hospodářský subjekt, který provozuje on-line tržiště, od provozovatele (internetového) vyhledávače zakoupí práva k užívání označení, které je totožné se zapsanou ochrannou známkou, jako klíčového slova za tím účelem, aby toto označení bylo uživateli vyhledávačem zobrazeno jako sponzorovaný odkaz na internetové stránky provozovatele on-line tržiště, představuje toto zobrazení označení ve sponzorovaném odkazu „užívání“ označení ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) [směrnice 89/104] a čl. 9 odst. 1 písm. a) [nařízení č. 40/94]?

6)      Představuje skutečnost, že v případě, že se uživatel kliknutím na sponzorovaný odkaz uvedený v otázce 5 výše dostane přímo na reklamy nebo nabídky k prodeji výrobků totožných s výrobky, pro které je ochranná známka zapsána pod označením umístěným na internetové stránky jinými osobami, z nichž některé osoby práva vyplývající z ochranné známky porušují a jiné osoby je neporušují, a to v závislosti na odlišných statutech jednotlivých výrobků, užívání označení provozovatelem on-line tržiště „pro“ výrobky porušující práva ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) [směrnice 89/104] a čl. 9 odst. 1 písm. a) [nařízení č. 40/94]?

7)      V případě, že ke zboží, jež je předmětem reklamy a jež je nabízeno na internetových stránkách uvedených v otázce 6 výše k prodeji, náleží zboží, které nebylo uvedeno na trh v EHP majitelem ochranné známky nebo s jeho souhlasem, postačuje k tomu, aby takové užívání spadalo do působnosti čl. 5 odst. 1 písm. a) [směrnice 89/104] a čl. 9 odst. 1 písm. a) [nařízení č. 40/94] a nespadalo do působnosti čl. 7 odst. 1 [směrnice 89/104] a čl. 13 odst. 1 [nařízení č. 40/94], že je reklama nebo nabídka k prodeji určena spotřebitelům na území, na které se vztahuje ochranná známka, nebo musí majitel ochranné známky prokázat, že reklama nebo nabídka k prodeji znamená nutně uvádění dotčeného zboží na trh na území, na které se vztahuje ochranná známka?

8)      Je pro odpovědi na otázky 5 až 7 výše relevantní to, že užívání vytýkané majitelem ochranné známky spočívá v samotném zobrazení označení na internetových stránkách provozovatele on-line tržiště spíše než ve sponzorovaném odkazu?

9)      Pokud k tomu, aby takové užívání spadalo do působnosti čl. 5 odst. 1 písm. a) [směrnice 89/104] a čl. 9 odst. 1 písm. a) [nařízení č. 40/94] a nespadalo do působnosti čl. 7 odst. 1 [směrnice 89/104] a čl. 13 odst. 1 [nařízení č. 40/94], postačuje, že je reklama nebo nabídka k prodeji určena spotřebitelům na území, na které se vztahuje ochranná známka:

a)      spočívá takové užívání v ,ukládání informací poskytovaných příjemcem služby‘ nebo takové užívání zahrnuje ,ukládání informací poskytovaných příjemcem služby‘ ve smyslu čl. 14 odst. 1 [směrnice 2000/31]?

b)      pokud užívání nespočívá výhradně v činnostech spadajících do působnosti čl. 14 odst. 1 [směrnice 2000/31], ale takové činnosti zahrnuje, je provozovatel on-line tržiště zproštěn odpovědnosti v rozsahu, v němž užívání spočívá v takových činnostech, a v případě kladné odpovědi, mohou být náhrady škody nebo jiné finanční náhrady poskytovány s ohledem na takové užívání v rozsahu, v němž provozovatel není odpovědnosti za toto užívání zproštěn?

c)      za okolností, že si byl provozovatel on-line tržiště vědom, že tím, že toto zboží bylo inzerováno, nabízeno k prodeji a prodáváno na jeho internetových stránkách, byla porušena práva vyplývající ze zapsaných ochranných známek a že k takovému porušení práv vyplývajících z těchto zapsaných ochranných známek může nadále docházet prostřednictvím reklamy, nabídky k prodeji a prodeje stejného nebo podobného zboží týmiž nebo jinými uživateli internetových stránek, představuje to ,účinné seznámení se‘ nebo ,vědomost‘ ve smyslu čl. 14 odst. 1 [směrnice 2000/31]?

10)      V případě, že služby prostředníka, jako je provozovatel internetových stránek, byly třetí osobou využívány k porušování práv vyplývajících ze zapsané ochranné známky, vyžaduje článek 11 [směrnice 2004/48], aby členské státy zajistily, aby majitel ochranné známky měl možnost požádat o vydání soudního zákazu vůči prostředníkovi k zamezení dalšímu porušování práv vyplývajících ze zmíněné ochranné známky zabráněním v pokračování tohoto specifického protiprávního jednání a v případě kladné odpovědi, jaký rozsah má soudní zákaz mít?“

IV – Úvodní poznámky

A –    Dotčené základní otázky

46.      Připomínám, že nedávná judikatura Soudního dvora(19) rozšířila ochranu ochranných známek, zejména těch, které mají dobré jméno, a zohlednila nejen základní funkci ochranné známky označovat obchodní původ výrobků a služeb, ale též další funkce ochranných známek, jakými jsou funkce jakosti, investiční a reklamní funkce(20). Tyto ostatní funkce jsou relevantní v současném obchodním styku, kde ochranné známky často získávají samostatnou hospodářskou hodnotu jako značky, které se používají pro zprostředkování rozsáhlejších sdělení, než je pouhý původ výrobků a služeb. Podle mého názoru byl tento vývoj zohledněn, aby tak právo EU v oblasti ochranných známek mohlo plnit užitečný cíl.

47.      Nemělo by se však opomíjet, že zatímco ochranná známka nabízí na rozdíl od autorského práva a patentu(21) pouze relativní ochranu, je tato ochrana poskytována na dobu neurčitou, dokud je ochranná známka užívána a její zápis zachován. Ochrana přiznaná ochranné známce se uplatňuje pouze na užívání označení jako ochranné známky v obchodním styku a vztahuje se pouze na užívání, která jsou relevantní z hlediska jednotlivých funkcí ochranných známek. Navíc ochrana je obvykle omezena na totožné nebo podobné výrobky, nejedná-li se o ochrannou známku s dobrým jménem. Mimoto ochrana podléhá právním omezením a je vyčerpána, pokud majitel ochranné známky dosáhne ve vztahu k výrobkům hospodářské hodnoty inherentní ochranné známce, přičemž ochrana je územně omezena.

48.      Výše uvedená omezení a zákazy jsou nevyhnutelné pro zachování svobody podnikání a hospodářské soutěže(22), která vyžaduje, aby rozlišující označení a jazykové výrazy byly dostupné pro podniky k označování výrobků a služeb, aby majitelé ochranných známek nemohli bránit legitimnímu užívání chráněných označení ke komerčním a nekomerčním účelům a aby nebyla bezdůvodně omezována svoboda projevu(23) .

49.      Nemělo by se opomíjet, že inzeráty nahrané uživateli tržiště společnosti eBay jsou sděleními chráněnými základními právy na svobodu projevu a informace, zakotvenými v článku 11 Listiny základních práv Evropské unie a v článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech(24) .

50.      Elektronická tržiště jako eBay vytvořila jak pro právnické, tak fyzické osoby zcela nové možnosti k přímému vzájemnému obchodování s menším rizikem souvisejícím s dodáním a platbou. Původní řízení, jakož i podobné soudní spory probíhající v ostatních členských státech a před soudy v třetích zemích ukazují, že tyto možnosti mohou být zneužívány(25) a mohou vést k porušování autorského práva a ochranných známek(26). V důsledku toho je legitimní zaručit držitelům práv duševního vlastnictví účinnou právní ochranu také v těchto nových prostředích. Nicméně taková ochrana nesmí porušovat práva uživatelů a poskytovatelů těchto služeb.

51.      V souvislosti s ochranou ochranných známek je nutné připomenout, že ochranné známky nejsou chráněny v rámci neobchodních transakcí. Kromě toho majitel ochranné známky nemůže bránit transakcím a praktikám, které nemají nepříznivý vliv na funkce ochranných známek, jako je čistě popisné užívání ochranné známky nebo její užívání v rámci zákonné srovnávací reklamy.

52.      To samé platí pro činnosti vykonávané v rámci legitimního užívání, jak je definováno v článku 6 směrnice 89/104 nebo ve vztahu k dotčeným výrobkům, v souvislosti se kterými byla ochrana ochranné známky vyčerpána podle článku 7 této směrnice. Takové legitimní užívání se může týkat také takových luxusních kosmetických výrobků, jako jsou výrobky společnosti L’Oréal. Například je myslitelné, že manžel chce prodat neotevřenou krabičku drahého make-upu, který koupil své manželce k vánocům poté, co mu oznámila, že je na některou z jeho složek alergická. Obchodník mohl nakoupit zásobu parfémů chráněných ochrannou známkou z konkurzní podstaty maloobchodníka, který byl členem selektivní distribuční sítě majitele ochranné známky a chce ji prodávat prostřednictvím služeb elektronického tržiště(27). Proto mohou existovat legitimní transakce a nabídky kosmetických přípravků „z druhé ruky“, i když budou ojedinělejší než v případě trvanlivého užitkového zboží, automobilů, lodí nebo designérských výrobků. V každém případě odpovědi na tuto žádost o rozhodnutí o předběžné otázce musí být formulovány v tom smyslu, aby nebránily právem dovolenému užívání označení ve vztahu k jakékoliv kategorii výrobků, jemuž majitel ochranné známky nemůže legitimně bránit.

53.      Je nutné také poznamenat, že účelem směrnice 2000/31 je podpora poskytování služeb informační společnosti a elektronického obchodu, což jasně vyplývá z jejího odůvodnění. Omezení odpovědnosti v článcích 12, 13 a 14 této směrnice má za cíl umožnit poskytování služeb informační společnosti bez rizika právní odpovědnosti, kterou poskytovatel služby nemůže předem vyloučit bez ztráty hospodářské a technické životaschopnosti obchodního modelu. Při nastolení rovnováhy mezi právy majitelů ochranných známek a povinnostmi poskytovatelů služeb informační společnosti, jako je společnost eBay, je proto nezbytné definovat, co lze legitimně od poskytovatele služeb vyžadovat, aby vyloučil porušování ze strany třetích osob.

B –    Primární a sekundární odpovědnost ohledně porušování práv plynoucích z ochranných známek

54.      Jednou z otázek v projednávané věci je, zda společnost eBay může být primárně odpovědná za porušování ochranných známek společnosti L’Oréal na základě skutečnosti, že zboží, kterým jsou porušována práva, je prodáváno prostřednictvím elektronického tržiště, které provozuje. Taková primární odpovědnost může být odpovědností společnosti eBay za její vlastní porušení nebo se může překrývat s odpovědností prodávajících v případě porušení, za která nesou odpovědnost. V posledně uvedeném případě může tentýž skutkový stav vést ke dvěma souvisejícím, ale nezávislým porušením(28). Otázkou tedy je, zda společnost eBay sama porušila ochranné známky společnosti L’Oréal. Taková odpovědnost závisí na výkladu a použití harmonizovaných ustanovení práva EU v oblasti ochranných známek, konkrétněji článků 5, 6 a 7 směrnice 89/104 a příslušných ustanovení nařízení č. 40/94.

55.      Projednávaná věc se týká také toho, co nazvu „sekundární odpovědnost“: jde o případnou odpovědnost poskytovatele služeb informační společnosti za porušení, kterých se dopustili uživatelé služby(29). Jak správně poznamenává High Court, není tento druh odpovědnosti za porušení ochranné známky, kterých se dopustily třetí osoby v právních předpisech EU v oblasti ochranných známek harmonizován, ale je věcí vnitrostátního práva. V právu EU neexistuje žádné ustanovení, jež by od podnikatelů vyžadovalo předcházet porušování práv z ochranné známky třetími osobami nebo zdržet se jednání nebo praxe, které by mohly k takovým porušením přispět nebo je usnadnit(30). Nicméně částečná harmonizace takové odpovědnosti nebo konkrétněji podmínky její neexistence jsou stanoveny v článcích 12, 13 a 14 směrnice 2000/31. Navíc právo EU vyžaduje, aby bylo možné požádat o vydání soudního zákazu vůči prostředníkům, jejichž služby jsou využívány třetími osobami k porušování práv duševního vlastnictví.

56.      Z toho vyplývá, že otázky, jakými je nepřímé resp. vedlejší porušování ochranných známek, o nichž se diskutuje v právní teorii Spojených států, zůstávají mimo rámec tohoto řízení o předběžné otázce. To samé platí pro podobné instituty jiných právních systémů, jako je joint tortfeasorship (spolupachatelství) podle common law nebo tzv. Störerhaftung v Německu(31).

57.      V právní teorii a judikatuře Spojených států je postavení elektronických tržišť často analyzováno za použití analogie se zásadami upravujícími „bleší trhy“ nebo prodej nadbytečných věcí z domácnosti (garage sales)(32). I když takové analogie mohou být ilustrativní, v rámci práva EU je nejužitečnější metodou účelný výklad relevantních legislativních nástrojů a použití zásad zakotvených v judikatuře Soudního dvora.

58.      Je pravděpodobně důležité poznamenat, že v oblasti vnitrostátní judikatury týkající se odpovědnosti společnosti eBay nebo podobných elektronických tržišť neexistuje podle mých informací žádné rozhodnutí, ve kterém by byl provozovatel tržiště shledán primárním porušovatelem práv z ochranných známek třetích osob. Podle některých komentátorů existuje patrně judikatura týkající se sekundární odpovědnosti některých francouzských soudů a soudů ve Spojených státech, ve které byli provozovatelé elektronických tržišť shledáni odpovědnými, zatímco jiné francouzské soudy a soudy ve Spojených státech, jakož i belgické a německé soudy existenci takové odpovědnosti odmítly. Nicméně v německé judikatuře byla elektronická tržiště předmětem soudních zákazů týkajících se předcházení dalším porušováním práv z ochranných známek třetími osobami na základě tzv. „Störerhaftung“, dokonce i v případech, ve kterých soudy odmítly přičítat tržištím občanskoprávní odpovědnost(33).

C –    Ochrana totožnosti ochranné známky a klíčová slova v optimalizaci pro vyhledávače na internetu

59.      High Court shrnuje problematiku obsaženou v předběžných otázkách do čtyř skupin: otázky týkající se povahy zboží prodávaného žalovanými jako zboží, kterým jsou porušována práva; existence společné(34) nebo primární odpovědnosti společnosti eBay; dostupnost obrany pro společnost eBay podle článku 14 směrnice 2000/31; a existence nápravných opatření pro společnost L’Oréal podle článku 11 směrnice 2004/48. Zboží porušující práva lze rozdělit do čtyř skupin: padělky, výrobky, které nepocházejí z EHP, testery a zásobníky pro plnění nádobek se vzorky výrobků a nezabalené výrobky.

60.      Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je založena na předpokladu, že ustanovením práva EU v oblasti ochranných známek, jež lze použít, je čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 89/104. Toto ustanovení upravuje tzv. ochranu totožnosti nebo užívání označení totožného s ochrannou známkou pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je ochranná známka zapsána. Podle judikatury Soudního dvora to vyžaduje absolutní totožnost označení a ochranné známky, přičemž takováto totožnost je vyloučena i v případě existence malých nebo nepatrných rozdílů mezi nimi(35).

61.      Klíčovým slovem, které se zadává do internetového vyhledávače, je řetězec znaků, ve většině případů písmem. Často nezáleží na tom, zda je klíčové slovo tvořeno malými nebo velkými písmeny, ale existuje možnost jejich specifikace. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že některé ochranné známky dotčené v projednávané věci jsou lehce stylizované slovní ochranné známky a jedna z nich je obrazová ochranná známka obsahující slova AMOR AMOR psána velkými písmeny(36).

62.      Přísné uplatnění rozsudku ve věci LTJ Diffusion by vyloučilo totožnost mezi ochrannou známkou a klíčovým slovem a vedlo by k uplatnění čl. 5 odst. 1 písm. b) směrnice 89/104 týkajícího se podobných ochranných známek. To by mělo za následek uplatnění kritéria „nebezpečí záměny“ stanoveného v tomto článku. Nebezpečí záměny jako takové je mezi lehce stylizovanými slovními ochrannými známkami a obrazovými ochrannými známkami, ve kterých je dominantní slovní prvek na straně jedné a klíčovými slovy na straně druhé, zjevné. Proto nepovažuji za užitečné ani nezbytné rozšířit diskuzi nad rámec otázek, které se týkají ochrany totožnosti.

63.      Existuje šest podmínek, které vyplývají ze znění směrnice 89/104 a z relevantní judikatury. Majitel zapsané ochranné známky může podle čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 89/104 uspět pouze v případě, že jsou splněny následující podmínky(37): 1) označení musí být užíváno třetí osobou; 2) k užívání musí docházet v obchodním styku(38); 3) označení musí být užíváno bez souhlasu majitele ochranné známky; 4) označení musí být totožné s ochrannou známkou; 5) užívání musí souviset s výrobky nebo službami, které jsou totožné s těmi, pro které je ochranná známka zapsána; a 6) musí ovlivňovat nebo může mít vliv na některé funkce ochranné známky(39).

V –    Testery a zásobníky pro plnění nádobek se vzorky výrobků

64.      Nyní se budu zabývat předloženými předběžnými otázkami.

65.      Prostřednictvím své první otázky se chce předkládající soud dozvědět, zda parfémové testery a kosmetické testery a zásobníky pro plnění nádobek se vzorky, které nejsou určeny k prodeji spotřebitelům a jsou dodávány bezplatně distributorům autorizovaným majitelem ochranné známky, jsou výrobky „uvedenými na trh“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 směrnice 89/104 a čl. 13 odst. 1 nařízení č. 40/94.

66.      Soudní dvůr nedávno analyzoval podobnou otázku ve věci Coty Prestige Lancaster Group(40). Soudní dvůr rozhodl, že „když k poskytnutí ,testerů parfémů‘ zprostředkovatelům smluvně vázaným s majitelem ochranné známky, aby jejich potenciální zákazníci mohli vyzkoušet jejich obsah, dochází bez přechodu vlastnictví a pod zákazem prodeje, kdy majitel ochranné známky může takové zboží kdykoliv stáhnout a kdy se jeho vzhled zřetelně liší od flakónů parfémů, které jsou obvykle poskytovány takovým zprostředkovatelům majitelem ochranné známky, brání skutečnost, že takovými testery jsou flakóny parfémů označené nápisy ,vzorek‘ a ,prodej zakázán‘ tomu, aby byl implicitně uznán souhlas majitele ochranné známky s jejich uvedením na trh, neexistují-li skutečnosti prokazující opak, posouzení čehož přísluší předkládajícímu soudu(41)“.

67.      High Court ve své první předběžné otázce uvádí, že testery a zásobníky pro plnění nádobek se vzorky nejsou určeny k prodeji a často jsou označeny údajem „prodej zakázán“ nebo „není určeno k prodeji jednotlivcům“. Tyto výrobky jsou dodávány bezplatně distributorům autorizovaným majitelem ochranné známky. Podle mého názoru formulace otázky předpokládá grosso modo existenci takových prvků, které Soudní dvůr shledal ve věci Coty Prestige Lancaster Group za rozhodující pro účely vyloučení implicitního souhlasu majitele ochranné známky s uvedením testerů a zásobníků pro plnění nádobek se vzorky na trh. Proto lze prohlásit, že výrobky nebyly za takových okolností uvedeny na trh.

VI – Účinky odstranění obalů z kosmetických přípravků nesoucích ochrannou známku

68.      Otázka prodeje značkového zboží bez jeho originálního obalu s ohledem na článek 7 směrnice 89/104 nebyla podle mých informací dosud Soudnímu dvoru předložena. Nicméně mám za to, že odpovědi na druhou, třetí a čtvrtou otázku, které se touto problematikou zabývají, lze dovodit ze stávající judikatury.

69.      V rozsudku ve věci Boehringer Ingelheim Soudní dvůr vyložil čl. 7 odst. 2 směrnice 89/104 v tom smyslu, že majitel ochranné známky může legitimně bránit dalšímu uvádění farmaceutického přípravku na trh v případě, že paralelní dovozce buď výrobek přebalil a opětovně označil ochrannou známku, nebo přelepil obal obsahující výrobek etiketou, s výjimkou případu, že bylo splněno pět podmínek včetně podmínky, že přebalený farmaceutický výrobek nesmí být prezentován nevhodně, aby tak mohl poškodit dobré jméno ochranné známky a jejího majitele. Přebalený farmaceutický výrobek by tak mohl být prezentován nevhodně, a mohl by tudíž poškodit dobré jméno ochranné známky zejména v případě, kdy obal nebo označení, ačkoliv nejsou ani vadné, ani nízké kvality nebo neúhledné, mohou ovlivnit hodnotu ochranné známky tím, že poškozují obraz serióznosti a kvality, který je s takovým výrobkem spojován, jakož i důvěru, kterou může vzbudit u dotčené veřejnosti(42).

70.      Pokud došlo ke změně stavu výrobku opatřeného ochrannou známku po uvedení na trh nebo se jeho stav zhoršil, má majitel ochranné známky podle čl. 7 odst. 2 směrnice 89/104 legitimní důvod bránit dalšímu uvádění takového výrobku na trh. Posouzení toho, zda je původní stav výrobku nepříznivě ovlivněn, se zpravidla zaměřuje na stav výrobku uvnitř obalu(43).

71.      Nicméně podle mého názoru nelze vyloučit, že v případě takových výrobků, jako jsou luxusní kosmetické výrobky, lze vnější obal vzhledem k jeho zvláštnímu ztvárnění považovat za součást stavu výrobku, který zahrnuje užívání ochranné známky. V takových případech je majitel ochranné známky oprávněn bránit dalšímu uvádění nezabaleného výrobku na trh(44).

72.      Je třeba dodat, že nesouhlasím s analýzou Komise, podle níž odstranění – bez souhlasu majitele ochranné známky – krabiček nebo vnějších obalů takových výrobků, jako jsou parfémy a kosmetické výrobky, bude vždy představovat legitimní důvod pro majitele ochranné známky, aby bránil dalšímu uvádění výrobků na trh ve smyslu čl. 7 odst. 2 směrnice 89/104.

73.      Zaprvé je třeba připomenout, že podle článku 7 směrnice 89/104 je hlavním pravidlem vyčerpání práv. V důsledku toho musí být možnost majitele ochranné známky bránit dalšímu uvádění výrobku na trh poté, co již dosáhl ve vztahu k takovému výrobku hospodářského hodnoty inherentní ochranné známce, vykládána restriktivně.

74.      Zadruhé nelze vyloučit, že vnější obal dokonce i v případě kosmetického výrobku má takové vlastnosti, že jeho odstranění ani nenarušuje funkce ochranné známky spočívající v označení původu a jakosti výrobku, ani nepoškozuje její dobré jméno. Může tomu tak být například v případě levnějších kosmetických výrobků.

75.      Existence legitimních důvodů pro majitele ochranné známky bránit dalšímu odstranění obalů musí být proto analyzována v každém jednotlivém případě. High Court předložil v tomto ohledu dvě varianty, a to zejména variantu nezabalených výrobků bez uvedení údajů vyžadovaných směrnicí 76/768 na kosmetických výrobcích a variantu, že nedostatek takových údajů představuje trestný čin v členském státě, v němž jsou výrobky nabízeny k prodeji nebo prodávány(45).

76.      Podle mého názoru je požadavek souladu se směrnicí o kosmetických přípravcích nebo také s jakýmkoliv jiným opatřením EU týkajícím se bezpečnosti výrobku nebo ochrany spotřebitele inherentní ochraně dobrého jména ochranné známky. Poškození dobrého jména kosmetického výrobku by mohlo být způsobeno například silnými alergickými reakcemi skupiny spotřebitelů v případě nedostatku údajů o složení výrobku. Nicméně otázka, zda je prodej nezabalených kosmetických výrobků ve vnitrostátním právu trestným činem či nikoliv, je v tomto ohledu irelevantní. Dobré jméno ochranné známky může být poškozeno nedostatkem relevantních informací určených spotřebitelům vyžadovaných harmonizovanými evropskými předpisy, nikoliv v důsledku sankcí stanovených vnitrostátními právními předpisy členských států v takových případech pro obchodníky.

77.      Proto, i když právní předpisy v oblasti ochranných známek jako takové nechrání cíle směrnice 76/768, může další uvádění výrobků chráněných ochrannou známkou, jež nejsou v souladu s touto směrnicí, na trh, jak správně uvedla generální advokátka Stix-Hackl(46), samo o sobě závažně poškodit dobré jméno ochranné známky, a tvořit tak pro jejího majitele platný důvod proto, aby bránil dalšímu uvádění výrobků na trh.

78.      Konečně v rámci čtvrté otázky se High Court dotazuje, zda účinky dalšího uvádění nezabalených kosmetických výrobků na trh, které skutečně nebo potenciálně poškozují image výrobků, a tudíž dobré jméno ochranné známky, lze presumovat, nebo zda je nutné, aby majitel ochranné známky takovéto účinky prokázal.

79.      Pro účely odpovědi na tuto otázku považuji odbočení za nezbytné. Vzhledem k tomu, že ochrana ochranné známky se týká, jak je obecně známo, pouze užívání označení v obchodním styku, jednání soukromých osob prodávajících nebo kupujících zboží chráněné ochrannou známkou zůstává mimo působnost právních předpisů v oblasti ochranných známek(47).

80.      Originální balení může mít zásadní význam pro ochranu funkce označení původu a jakosti ochranné známky umístěné na kosmetických výrobcích. Připomínám, že v rámci čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 89/104 hovoříme o ochraně totožnosti nebo „absolutní“ ochraně majitele ochranné známky před neoprávněným užíváním totožného označení pro totožné výrobky (aniž je nutné konstatovat nebezpečí záměny výrobků)(48). I když běžně přísluší majiteli ochranné známky, aby prokázal existenci znaků naplňujících skutkovou podstatu porušení ochranné známky třetí osobou, mám za to, že v případě užívání totožné ochranné známky pro totožné výrobky bez souhlasu majitele ochranné známky musí uživatel prokázat legalitu svého užívání označení, včetně neškodnosti užívání pro dobré jméno ochranné známky.

81.      Zastávám proto názor, že lze předpokládat, že účinek dalšího uvádění na trh skutečně nebo potenciálně poškozuje image výrobků, a tudíž dobré jméno ochranné známky ve všech případech, ve kterých se nabídky k prodeji nebo prodejní transakce týkající se kosmetických výrobků, ze kterých byly odstraněny originální obaly, uskutečňují v obchodním styku, jak je definován judikaturou Soudního dvora. Z toho vyplývá, že majitel ochranné známky nemusí tento účinek prokázat, ale důkazní břemeno opaku nese prodávající(49).

82.      Je pro mě stěží myslitelné, že by se prodej kosmetických výrobků na elektronickém tržišti v objemu větším než jedna nebo dvě položky neuskutečňoval s cílem dosáhnout hospodářské výhody a v rámci obchodní činnosti, i když malého rozsahu.

VII – Placená optimalizace pro vyhledávače na internetu a provozovatel elektronického tržiště

A –    Úvod

83.      Narozdíl od otázek 1 až 4, které se týkají „čistě“ problematiky ochranných známek, otázky 5 až 10 vyžadují rozšíření analýzy ochranné známky tak, aby zahrnovala různé aspekty služeb informační společnosti.

84.      Zdá se být žádoucí, abych se otázkami 5, 6 a 8 zabýval společně. Všechny se týkají skutečnosti, že provozovatel elektronického tržiště nakoupil od poskytovatele optimalizace pro vyhledávače na internetu klíčová slova, jež jsou ochrannými známkami třetích osob, a zda tato skutečnost představuje užívání označení.

85.      High Court se v podstatě táže, zda některé aspekty podnikatelského modelu společnosti eBay zahrnují nebo mají za následek možnou primární odpovědnost společnosti eBay za porušování práv plynoucích z ochranné známky ve vztahu ke zboží obchodovanému v jejím systému, pokud by užívání ochranné známky třetí osoby v rámci těchto transakcí vyžadovalo souhlas majitele ochranné známky.

86.      V tomto kontextu je užitečné připomenout rozsudek Google France a Google. Soudní dvůr v tomto rozsudku rozhodl, že poskytovatel optimalizace pro vyhledávače na internetu, který ukládá označení totožné s ochrannou známkou jako klíčové slovo a který zajišťuje zobrazování inzercí prostřednictvím tohoto klíčového slova, toto označení neužívá ve smyslu čl. 5 odst. 1 a 2 směrnice 89/104(50).

87.      Nicméně v rozsudku Google France a Google Soudní dvůr dále rozhodl, že čl. 5 odst. 1 směrnice 89/104 musí být vykládán v tom smyslu, že majitel ochranné známky je oprávněn zakázat inzerentovi, aby prostřednictvím klíčového slova totožného s uvedenou ochrannou známkou, které tento inzerent bez souhlasu uvedeného majitele vybral v rámci placené optimalizace pro vyhledávače na internetu, prováděl reklamu pro výrobky nebo služby totožné s výrobky či službami, pro které je uvedená ochranná známka zapsána, jestliže uvedená reklama průměrnému uživateli internetu neumožňuje nebo mu umožňuje jen obtížně zjistit, zda výrobky nebo služby, kterých se inzerce týká, pocházejí od majitele ochranné známky nebo od podniku, který je s ním hospodářsky propojen, či naopak od třetí osoby(51).

88.      Společnost eBay je stejně jako společnost Google poskytovatelem služeb informační společnosti. Narozdíl od společnosti Google neposkytuje placenou optimalizaci pro vyhledávače na internetu, ale provozuje elektronické tržiště. Fungování takového tržiště je založeno na inzerátech, které uživatelé systému nahráli do systému za účelem prodeje zboží jiným uživatelům. Součástí systému společnosti eBay je také internetový vyhledávač a vyhledávání jsou směřována pouze na inzeráty uložené v jejím vlastním systému(52). Společnost eBay není sama účastníkem transakcí, ale má z nich hospodářský zisk.

89.      Společnost eBay podobně jako ostatní inzerenti, jež využívají systém reklamy na základě klíčových slov nabízený poskytovateli optimalizace pro vyhledávače na internetu (jako Google’s AdWords), si vybírá klíčová slova, při jejichž zadání se zobrazí reklamy a sponzorované odkazy na její vlastní systém. Tato klíčová slova mohou zahrnovat označení totožná s ochrannými známkami třetích osob. Účelem takových reklam a sponzorovaných odkazů je zjevně reklama na služby poskytované společností eBay, přesněji řečeno na její elektronické tržiště, a to vytvořením představy u spotřebitelů, že dotčené značkové zboží lze nakoupit prostřednictvím tohoto tržiště. Nicméně narozdíl od inzerentů uvedených v rozsudku Google France a Google, společnost eBay sama nenabízí zboží k prodeji.

90.      Pro účely odpovědi na otázku 5, 6 a 8 předložené vnitrostátním soudem je nutné analyzovat šest podmínek uvedených v bodě 63 výše.

B –    Podmínky uplatnění práv z ochranné známky v případě placené optimalizace pro vyhledávače na internetu


 Podmínky obsažené v čl. 5 odst. 1 směrnice 89/104

91.      Pokud jde o prvních pět ze šesti podmínek uvedených v bodě 63 výše, platí následující. Co se týče první podmínky, všichni účastníci řízení s výjimkou společnosti eBay se, jak se zdá, shodli, že zobrazení relevantních označení ve sponzorovaných odkazech, která byla zakoupena jako klíčová slova a která jsou totožná s ochrannými známkami, představují užívání ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 89/104. Vzhledem k rozhodnutí ve věci Google France a Google nespatřuji žádný prostor pro pochybnosti, že společnost eBay užívá označení totožná s ochrannými známkami, jestliže si je zvolí a zakoupí jako klíčová slova od poskytovatele placené optimalizace pro vyhledávače na internetu s cílem, aby se zobrazovaly ve sponzorovaných odkazech, pokud uživatel internetu zadá označení do příslušného pole na internetové stránce vyhledávače.

92.      Pokud jde o druhou, třetí a čtvrtou podmínku(53), zdá se mi, že jsou v rámci tohoto řízení o předběžné otázce nesporné.

93.      Ve vztahu k páté podmínce, podle níž musí užívání souviset s výrobky nebo službami, které jsou totožné s výrobky a službami, pro které je ochranná známka zapsána, je nutné učinit několik dalších poznámek.

94.      Zaprvé je nutno uvést, že společnost eBay užívá klíčová slova vedoucí k jejím sponzorovaným odkazům v souvislosti s elektronickým tržištěm, které provozuje. Jinými slovy jejím cílem je reklama na její vlastní službu. Je nepopiratelné, že tato služba není totožná s výrobky, na které se vztahují ochranné známky společnosti L’Oréal. Otázka, zda toto je jediným relevantním aspektem ve vztahu k právním předpisům v oblasti ochranných známek, v rámci nichž jsou označení zvolená jako klíčové slovo užívána, je předmětem sporu.

95.      Podle společnosti L’Oréal si společnost eBay tím, že si zvolila jako klíčová slova označení, jež jsou totožná s ochrannými známkami, dělá sobě samotné reklamu na zboží prodávané na jejích stránkách. Ze skutečnosti, že kliknutím na sponzorovaný odkaz je uživatel přímo směřován k reklamě nebo nabídkám k prodeji, jež souvisejí s výrobky totožnými s výrobky, pro které byla ochranná známka zapsána, vyplývá, že provozovatel elektronického tržiště užívá označení „pro“ výrobky. V podstatě podobné názory zastávají francouzská, polská a portugalská vláda.

96.      Nicméně společnost eBay tvrdí, že neexistuje žádný důvod pro uplatnění ochrany poskytované článkem 5 směrnice 89/104, neboť došlo k vyčerpání práv ve smyslu článku 7 směrnice 89/104. V této souvislosti poznamenávám, že jak v elektronickém, tak tradičním obchodě prostředníci užívají ochranné známky v reklamách, aby tak informovali veřejnost, že se podílejí na distribuci výrobků označených touto ochrannou známkou. Neexistuje žádný důvod pro to, aby byla taková praxe zakázána, zejména pokud prostředníci na internetu mají k dispozici méně kontrolních mechanismů než prostředníci ve světě neelektronického obchodu. Bylo by pro ně jak z právního, tak praktického hlediska nemožné stanovit kontrolní mechanismy k zabezpečení toho, aby každá položka nabízená k prodeji byla bezvadná.

97.      Vláda Spojeného království tvrdí, že označení, které je totožné se zapsanou ochrannou známkou a je užíváno jako klíčové slovo provozovatelem internetového vyhledávače, není nutně užíváno „pro výrobky a služby“. Ve skutečnosti, pokud je označení velmi vzdálené nabídkám dodání skutečných výrobků, je nepravděpodobné, že by si průměrný spotřebitel vytvářel spojitost mezi užíváním označení provozovatelem tržiště ve sponzorovaném odkazu a dalšími nabídkami na dodání výrobků pod tímto označením. V každém případě nebude užívání spadat do působnosti čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 89/104 v případě, že průměrný spotřebitel vnímá užívání označení provozovatele tržiště pouze jako odkaz na nabídky učiněné nezávislými třetími osobami na dodání výrobků, které nepochází od provozovatele tržiště.

98.      Komise také tvrdí, že neexistuje žádné „užívání“ pro výrobky nabízené k prodeji třetími osobami na internetových stránkách provozovatele elektronického tržiště, na které odkazuje čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 89/104, i když provozovatel tržiště „užívá“ označení ve smyslu tohoto ustanovení, pokud označení zakoupil jako klíčové slovo vedoucí k jeho sponzorovanému odkazu.

99.      Mám za to, že se pátá podmínka vztahuje na užívání označení pro účely identifikace výrobků nebo služeb nebo rozlišení(54) mezi výrobky a službami (pocházejícími z různých obchodních zdrojů). Jak uvádí High Court, užívání označení pro výrobky nebo služby znamená užívání pro účely odlišení dotčených výrobků a služeb, tedy ochranné známky jako takové.

100. To znamená, že ochranná známka je užívána pro výrobky nejen tehdy, když je užívána majitelem ochranné známky pro odlišení jeho výrobků od výrobků třetí osoby, ale také když je užívána třetí osobou pro odlišení jejích výrobků od výrobků majitele ochranné známky. Kromě toho třetí osoba může ochrannou známku užívat pro odlišení výrobků majitele ochranné známky a jiných výrobků, které mohou, ale nemusí být jeho vlastními výrobky. Pokud je tato analýza správná, účastník řízení, který je v postavení prostředníka nebo provozovatele tržiště, také užívá označení „pro výrobky“, pokud užívá označení totožné s ochrannou známkou pro odlišení výrobků, které jsou dostupné na základě využití jeho služeb, od výrobků, které takto dostupné nejsou.

101. Připomínám, že Soudní dvůr v rozsudku Google France a Google(55) rozhodl, že ve většině případů je cílem uživatele internetu, který zadá název ochranné známky jako vyhledávané slovo, nalézt informace či nabídky týkající se výrobků nebo služeb, na které se vztahuje tato ochranná známka. Proto, pokud se nad nebo vedle přirozených výsledků vyhledávání zobrazí reklamní odkazy na internetové stránky nabízející výrobky nebo služby soutěžitelů majitele této ochranné známky, může uživatel internetu vnímat tyto reklamní odkazy jako odkazy na alternativy výrobků a služeb majitele ochranné známky. Taková situace představuje užívání takového označení pro výrobky a služby tohoto soutěžitele.

102. Podle mého názoru lze tuto analýzu použít také v situacích, kdy relevantními nejsou reklamní odkazy přímých soutěžitelů majitele ochranné známky, kteří nabízejí alternativní výrobky, ale odkazy na elektronická tržiště, která nabízejí alternativní zdroj týchž výrobků, na které se vztahuje ochranná známka, ve vztahu k distribuční síti majitele ochranné známky.

103. Proto, ačkoliv sdílím názor vlády Spojeného království a Komise, podle něhož se užívání ochranné známky provozovatelem tržiště bytostně liší od užívání ochranné známky prodejcem zboží, nemohu souhlasit s názorem, že provozovatel tržiště neužívá ochrannou známku pro výrobky obchodované na tržišti, pokud užívá označení totožné s ochrannou známkou ve vlastní reklamě.

104. Tento závěr není zpochybněn ani skutečností, že mohou existovat situace, kdy výrobky, na které se vztahuje ochranná známka, nejsou na tržišti konkrétně k dispozici, navzdory tomu, že provozovatel tržiště si dělal reklamu za použití této ochranné známky.

 Podmínky vyplývající z judikatury: užívání, které může mít nepříznivý vliv na některé funkce ochranné známky

105. Na základě analýzy uvedené výše je nezbytné přezkoumat, zda užívání označení totožných s ochrannou známkou společností eBay jako klíčových slov v rámci optimalizace pro vyhledávače na internetu ovlivňuje nebo může ovlivnit některé funkce těchto ochranných známek. To je šestá podmínka uvedená v bodě 63 výše.

106. Soudní dvůr v rozsudku Google France a Google opět zdůraznil, že základní funkcí ochranné známky je zaručit spotřebiteli nebo konečnému uživateli totožnost původu výrobku nebo služby označených ochrannou známkou tím, že je mu umožněno odlišit bez možné záměny tento výrobek nebo službu od výrobků či služeb jiného původu(56).

107. Soudní dvůr dále uvedl, že funkce původu je nepříznivě ovlivněna v případě, že inzerce třetí osoby zobrazená jako výsledek vyhledávání v důsledku kliknutí na klíčové slovo, které je totožné s ochrannou známkou, neumožňuje „běžně informovanému a přiměřeně pozornému uživateli internetu“ zjistit nebo mu to umožňuje zjistit pouze obtížně, zda výrobky nebo služby, kterých se inzerce týká, pocházejí od majitele ochranné známky nebo od podniku, který je s ním hospodářsky propojen, či naopak od třetí osoby(57).

108. Podle mého názoru jsou „běžně informovaní a přiměřeně pozorní uživatelé internetu“ schopni pochopit rozdíl mezi elektronickým tržištěm, přímým prodejcem výrobků nebo služeb a obchodním zdrojem, ze kterého pochází výrobky a služby. A to vzhledem k existenci různých zprostředkovatelských hospodářských činností, jako jsou distributoři, makléři, aukční domy, „bleší“ trhy a realitní makléři, které jsou známé každé dospělé osobě žijící v tržním hospodářství. Omyl ohledně původu výrobků nebo služeb nelze proto předpokládat pouze proto, že odkaz vede k reklamě provozovatele elektronického tržiště, pokud reklama samotná není klamavá stran povahy provozovatele tržiště.

109. Otázka, zda povaha činností některých elektronických tržišť, jako je eBay, je všeobecně natolik dobře známa, že narušení funkce původu není pravděpodobné ani v případě, že povaha provozovatele tržiště není v reklamě vysvětlena, je skutkovou otázkou, jejíž posouzení přísluší vnitrostátnímu soudu.

110. Kromě toho v případě nezabalených výrobků a výrobků, které nepocházejí z EHP, nemůže být funkce původu dotčena. Jedná se o pravé výrobky společnosti L’Oréal bez ohledu na to, zda jejich nabídky k prodeji porušují ochranou známku společnosti L’Oréal či nikoliv. Pokud jde o padělky je posouzení opačné.

111. Nepříznivý účinek na funkci původu nastává v těch případech, kdy se v případě zboží obchodovaného na tržišti jedná o padělky. Nicméně takový nepříznivý účinek není výsledkem užívání označení provozovatelem tržiště jako klíčového slova v rámci optimalizace pro vyhledávače na internetu jako takového. Nepříznivý účinek může také nastat v případech, kdy se odkaz na tržiště zobrazí pouze v přirozených výsledcích vyhledávání internetového vyhledávače, a nikoliv také ve sponzorovaných odkazech, nebo v případě, kdy by provozovatel tržiště neužíval ochrannou známku ve své reklamě. Příčinou nepříznivého účinku na funkci původu ochranné známky jsou výsledky vyhledávání zobrazené na internetových stránkách provozovatele elektronického tržiště. Jak vysvětlím později, užívání označení totožných s ochrannou známkou v těchto výsledcích vyhledávání není užíváním pro dotčené výrobky ze strany provozovatele elektronického tržiště, ale užíváním uživateli tržiště.

112. Co se týče otázky nepříznivého účinku na reklamní funkci, mám za to, že na základě podobných argumentů, prostřednictvím jakých byl v rozsudku Google a Google France vyloučen takový nepříznivý vliv v rámci sponzorovaných odkazů v systémech odkazů na internetu(58), je takový účinek vyloučen i v případě elektronických tržišť, která provádějí reklamu na základě klíčových slov.

113. Jak jsem již uvedl, musí mít prodej padělaných výrobků pod ochrannými známkami společnosti L’Oréal nepříznivý účinek na funkci původu. Co se týče funkce jakosti a investiční funkce, mám za to, že je zřejmé, že jednotlivé inzeráty uživatelů eBay, ve kterých jsou uvedeny ochranné známky třetí osoby a zobrazují se na internetových stránkách společnosti eBay, mohou nepříznivě ovlivnit tyto funkce. Prodej padělaných výrobků poškozuje a obchod s nezabalenými výrobky může poškodit dobré jméno obecně známých ochranných známek, které se vztahují na luxusní kosmetické výrobky, a tudíž i investice vynaložené majitelem ochranné známky za účelem vytvoření image své značky. V důsledku toho je narušena také ochranné známce inherentní a implicitně prostřednictvím ochranné známky vyjádřená záruka jakosti.

114. Nicméně články 6 a 7 směrnice 89/104 umožňují spíše širší rozsah užívání ochranných známek bez souhlasu jejich majitele, včetně jejich uvádění v reklamách. Tato problematika byla nedávno objasněna ve vztahu k prodejům použitého zboží v rozsudku Portakabin(59).

115. Je-li přípustné, aby osoba užívala ochrannou známku třetí osoby nebo na ni odkazovala, nemůže být toto jednání protiprávní pro provozovatele, který provozuje tržiště pro takové uživatele(60). Podle mého názoru není pochybnost o tom, že například nákupní centrum může v rámci své marketingové činnosti užívat ochranné známky pro výrobky a služby, které nabízejí hospodářské subjekty, jež provozují svou činnost v prostorách nákupního centra.

116. Pokud by takové užívání bylo považováno za relevantní s ohledem na některou z funkcí ochranné známky, mělo by být v každém případě připuštěno jako údaj o druhu zboží ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. b) směrnice 89/104 nebo jako nezbytné užívání ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. c) pro provozování služeb elektronického tržiště, na kterém je zboží prodáváno, aniž by byl provozovatel povinen u každé položky přezkoumat, zda došlo k vyčerpání práv na základě článku 7. Majitel ochranné známky proto nemůže takové užívání zakázat.

117. V zásadě mám za to, že problémy, které mohou vyplynout z jednání jednotlivých hospodářských subjektů působících na trhu, lze připisovat provozovateli tržiště pouze v případě, že pro sekundární odpovědnost existuje právní základ podle vnitrostátního práva. Společnost provozující nákupní centrum nemůže nést odpovědnost za to, že obchod s potravinami prodává v jejích prostorách shnilá jablka. Tato společnost by neměla být ani automaticky považována za odpovědnou za porušování ochranné známky, k němuž dochází v nákupním centru, pokud například člen selektivní distribuční sítě pokračuje v prodeji značkového zboží i poté, co majitel ochranné známky vypověděl s okamžitou platností smlouvu o distribuci. Provozovatel tržiště je oprávněn vycházet z toho, že hospodářské subjekty působící na trhu, které využívají jeho služby, jednají v souladu s právem a dodržují smluvené obchodní podmínky a povinnosti týkající se užívání tržiště, dokud není konkrétně informován o opaku.

118. Pokud je povaha provozovatele, jakož i tržiště v reklamě, která se zobrazí s výsledky vyhledávání internetového vyhledávače, dostatečně jasně uvedena, nemůže mít tudíž skutečnost, že někteří uživatelé tohoto tržiště mohou porušovat ochrannou známku, sama o sobě nepříznivý vliv na funkci jakosti a informační a investiční funkce této ochranné známky.

C –    Podmínky dovolávání se práv vyplývajících z ochranné známky na vlastních internetových stránkách provozovatele elektronického tržiště

119. Nicméně v zájmu jasnosti bych měl dodat, že pokud užívání namítané majitelem ochranné známky spočívá spíše v samotném zobrazení označení na internetových stránkách provozovatele elektronického tržiště než ve sponzorovaném odkazu internetového vyhledávače, nehovoříme o užívání ochranné známky pro výrobky provozovatelem tržiště, ale o užívání uživateli tržiště. Činnost provozovatele spočívá v ukládání a zobrazování inzerce, kterou uživatelé nahrávají do jeho systému, a v provozování systému usnadňujícího uzavírání obchodů. Užívání ochranných známek se příliš neliší od inzerce v novinách, ve které jsou uváděny ochranné známky, přičemž totožnost prodávajících není v reklamě odhalována, ale informace o jejich totožnosti je nutné si vyžádat od vydavatelů novin. Proto, i v případě, že inzeráty na výrobky chráněné ochrannou známkou uživatelů elektronického tržiště mohou mít nepříznivý vliv na funkce původu a jakosti nebo investiční funkci ochranné známky, lze takové účinky připisovat provozovateli tržiště pouze tehdy, když se použije vnitrostátní právní úprava a zásada sekundární odpovědnosti za porušení práv vyplývajících z ochranné známky.

120. Dále je třeba uvést, že činnost společnosti eBay spočívající ve vyhledávací a zobrazovací funkci pro inzeráty, je technicky podobná činnosti internetových vyhledávačů, jako je například Google (bez „doplňkové“ služby placené optimalizace), třebaže základ této činnosti tvoří odlišný obchodní model. Na serverech společnosti eBay se vyhledávání týkají inzerátů uložených uživateli tržiště, v případě internetových vyhledávačů se vyhledávání týkají těch internetových stránek, které jsou uloženy na jejich serverech. Z důvodů uvedených v rozsudku Google France a Google není proto v případě těchto funkcí užívání a zobrazování ochranné známky třetí osoby užíváním označení ve smyslu čl. 5 odst. 1 směrnice 89/104. Provozovatel tržiště také dovoluje svým zákazníkům užívat označení, která jsou totožná s ochrannými známkami, aniž taková označení sám užívá(61).

VIII – Výrobky, jež nepocházejí z EHP

121. Sedmá otázka se týká výrobků inzerovaných a nabízených k prodeji na internetových stránkách uvedených v otázce 6, jež nebyly uvedeny majitelem ochranné známky nebo s jeho souhlasem na trh v EHP. Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda se relevantní ustanovení použijí z důvodu, že se reklama nebo nabídka k prodeji zaměřuje na spotřebitele na území, na které se vztahuje ochranná známka.

122. Společnost L’Oréal, vláda Spojeného království, polská a portugalská vláda a Komise tvrdí, že pokud výrobky nabízené k prodeji na elektronickém tržišti nebyly majitelem ochranné známky nebo s jeho souhlasem dosud uvedeny na trh v EHP, je pro uplatnění výlučného práva přiznaného na základě vnitrostátní ochranné známky nebo ochranné známky Společenství dostačující prokázat, že reklama je určena spotřebitelům na území, na které se vztahuje ochranná známka.

123. Podle společnosti eBay může užívání ochranné známky v EU existovat pouze a teprve od okamžiku, ke kterému jsou tam dotčené výrobky uvedeny na trh. Není proto podle ní dostatečné, že reklama nebo nabídka k prodeji je zaměřena na spotřebitele na území, na které se vztahuje ochranná známka.

124. S výjimkou názoru společnosti eBay považuji odpověď navrhovanou účastníky řízení za správnou.

125. Zaprvé lze ve světle teorie účinků uplatňované zejména v oblasti soutěžního práva EU(62) tvrdit, že chování, k němuž dochází mimo území Unie, které má však přímé relevantní právní účinky na předmět právní úpravy EU, se nemůže vymykat použití pravidel EU pouze proto, že k jednání, jehož důsledkem jsou takové účinky, dochází mimo území Unie.

126. V rámci poskytování internetových služeb vyžaduje teorie účinků bližší vymezení. Vzhledem k tomu, že komunikace na internetu je v zásadě přípustná kdekoliv, elektronický obchod a poskytování služeb by jinak podléhalo řadě právních úprav a právům duševního vlastnictví s proměnlivou územní platností, takže tyto činnosti by byly vystaveny nepřehledným právním rizikům a poskytovaly by kolidujícím právům duševního vlastnictví nepřiměřeně širokou ochranu.

127. Na druhou stranu, pokud takové účinky nastávají v EU nejen objektivně, ale také v důsledku subjektivního záměru dotčených osob, musí být právní stav posouzen odlišně. Jinak by se činnosti zaměřující se na trhy EU mohly vymykat použití pravidel EU týkajících se například ochrany spotřebitelů, ochrany práv duševního vlastnictví, nekalé soutěže a bezpečnosti výrobků prostřednictvím pouhého umístění činnosti nebo sídla společnosti odpovědné za činnost do třetích zemích. Ochranu ochranných známek nelze proto omezit na případy, kdy jsou dotčené výrobky uvedeny na trh v EU.

128. Jak lze zjistit, zda se elektronické tržiště „zaměřuje“ na kupující v určité jurisdikci, v tomto případě kupující nacházející se v EU? Toto je složitá otázka a Soudní dvůr ji v současnosti posuzuje ve dvou probíhajících věcech(63).

129. Podle mého názoru se však jedná o otázku týkající se skutkového stavu, o které musí rozhodnout vnitrostátní soudy. Vodítko lze v tomto ohledu nalézt ve WIPO Joint Recommendation of 2001 Concerning Provisions on the Protection of Marks, and other Industrial Property Rights in Signs on the Internet(64) (Společné doporučení WIPO z roku 2001, které se týká ustanovení o ochraně ochranných známek a jiných průmyslových práv v označeních na internetu). Podle článku 2 tohoto společného doporučení je užívání označení na internetu pro účely tohoto ustanovení užíváním v členském státě pouze, pokud má užívání komerční účinky v daném členském státě, jak je stanoveno v článku 3. Podle posledně uvedeného článku je rozhodující, zda užívání označení na internetu má komerční účinky v členském státě a příslušný orgán přitom musí zohlednit všechny relevantní okolnosti. Tyto okolnosti mohou zahrnovat pět hlavních kritérií rozdělených na konkrétnější prvky specifikované v tomto ustanovení, aniž je výčet těchto kritérií vyčerpávající.

IX – Výjimka pro poskytovatele služby shromažďování informací

130. Devátá otázka se týká toho, zda a v jakém rozsahu se společnost eBay může dovolávat výjimky z odpovědnosti stanovené v článku 14 směrnice 2000/31 o elektronickém obchodě, pokud jde o „shromažďování informací“. Soudní dvůr se s takovou otázkou setkává poprvé, ale jak jsem již uvedl, o problematice sekundární odpovědnosti diskutovaly a rozhodovaly soudy členských států a jiných jurisdikcí(65). Pro účely výkladu článku 14 zasazeného do patřičného kontextu je třeba připomenout některé obecné znaky směrnice 2000/31(66).

131. Cílem směrnice 2000/31 je podle jejího článku 1 přispět k řádnému fungování vnitřního trhu tím, že zajistí volný pohyb služeb informační společnosti mezi členskými státy, je-li to pro dosažení uvedeného cíle potřebné, sblížením některých vnitrostátních ustanovení platných pro služby informační společnosti, která se týkají vnitřního trhu, usazování poskytovatelů služeb, obchodních sdělení, elektronických smluv, odpovědnosti zprostředkovatelů, kodexů chování, mimosoudního urovnávání sporů, soudních postupů a spolupráce mezi členskými státy.

132. Směrnice 2000/31 má širokou působnost. Pravidla stanovená ve směrnici ovlivňují velký počet oblastí práva, ačkoliv upravuje pouze některé zvláštní otázky v těchto oblastech: harmonizace, kterou stanoví, je horizontální a současně specifická(67).

 Uplatnitelnost výjimky na provozovatele elektronického tržiště

133. První část otázky 9 se vztahuje na uplatnitelnost výjimky na provozovatele elektronického tržiště.

134. Ve světle definice stanovené v čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31 ve spojení s čl. 1 odst. 2 směrnice 98/34 a bodem 18 odůvodnění směrnice 2000/31 lze služby provozovatele elektronického tržiště, jako jsou služby společnosti eBay, jejichž cílem je usnadnit kontakt mezi prodávajícími a kupujícími jakéhokoliv druhu zboží, považovat za služby informační společnosti, a proto spadají do působnosti směrnice 2000/31.

135. Ustanovení, která se týkají odpovědnosti poskytovatele zprostředkovatelských služeb, jsou obsažena v oddíle 4 kapitoly II („Zásady“) směrnice. Oddíl tvoří čtyři články: 12 („Prostý přenos“), 13 („Ukládání do vyrovnávací paměti ‚Caching‘“), 14 („Shromažďování informací ‚hosting‘“) a 15 („Neexistence obecné povinnosti dohledu“).

136. Zajisté by bylo možné argumentovat tím, že by ustanovení o odpovědnosti v článcích 12, 13 a 14 směrnice 2000/31 měla být chápána jako výjimky z odpovědnosti, a tudíž vykládána restriktivně. Podle mého názoru to však není nutné, neboť v mnoha členských státech by byla odpovědnost poskytovatele služby v situacích uváděných v těchto článcích vyloučena z důvodu nedostatku subjektivního zavinění. Proto je vhodnější označit tato ustanovení jako nové formulace nebo objasnění platného práva spíše než výjimky z tohoto práva(68).

137. Zatímco v rozsudku Google a Google France se jednalo o odpovědnost poskytovatele placené optimalizace pro vyhledávače na internetu, projednávaná věc se týká odpovědnosti provozovatele elektronického tržiště.

138. V rozsudku Google a Google France Soudní dvůr vyložil článek 14 směrnice 2000/31 ve světle odůvodnění této směrnice. Podle Soudního dvora z bodu 42 odůvodnění směrnice vyplývá, že odchylky v úpravě odpovědnosti stanovené v této směrnici zahrnují pouze případy, v nichž má činnost poskytovatele služeb v rámci informační společnosti „čistě technickou, automatickou a pasivní“ podobu, což znamená, že uvedený poskytovatel „nezná ani nekontroluje přenášené či ukládané informace“. Proto za účelem ověření, zda odpovědnost poskytovatele placené optimalizace pro vyhledávače na internetu může být omezena na základě článku 14 směrnice 2000/31, je tedy třeba přezkoumat, zda role vykonávaná uvedeným poskytovatelem je neutrální v rozsahu, v němž je jeho chování čistě technické, automatické a pasivní, což znamená, že nezná ani nekontroluje data, která ukládá(69).

139. Obtížně se s tímto výkladem ztotožňuji.

140. Soudní dvůr spojoval kritéria omezení odpovědnosti poskytovatele služby shromažďování informací s „neutralitou“ a odvolával se přitom na bod 42 odůvodnění směrnice. Sdílím pochybnosti vyjádřené společností eBay ohledně otázky, zda se tento bod 42 odůvodnění vůbec týká služby shromažďování informací uvedené v článku 14.

141. I když bod 42 odůvodnění směrnice hovoří o „výjimkách“ v množném čísle, zdá se, že odkazuje na výjimky uvedené v následujícím bodu 43 odůvodnění. Výjimky tam uvedené se týkají – výslovně – „prostého přenosu“ a „ukládání do vyrovnávací paměti (tzv. caching)“. Při tomto výkladu je bod 42 odůvodnění jasnější: hovoří o „technick[ém] postup[u] provozování komunikační sítě a o zprostředkovávání přístupu k této síti, na níž jsou informace poskytnuté třetími osobami přenášeny nebo dočasně ukládány za jediným účelem zlepšení účinnosti přenosu“ (zvýraznění provedeno autorem stanoviska). Podle mého názoru tento bod odůvodnění odkazuje přesně na „prostý přenos“ a „ukládání do vyrovnávací paměti (tzv. caching)“ uvedené v článcích 12 a 13 směrnice 2000/31.

142. Mám za to, že na poskytování služby shromažďování informací upravené v článku 14 směrnice 2000/31 se spíše vztahuje bod 46 odůvodnění směrnice, který odkazuje výslovně na ukládání informací. Omezení odpovědnosti poskytovatelů služby shromažďování informací nesmí být proto vázáno na splnění určitých podmínek, ani omezeno prostřednictvím odkazu na bod 42 odůvodnění. Zdá se, že pokud by se v projednávané věci potvrdilo, že se podmínky stanovené v rozsudku Google France a Google pro odpovědnost poskytovatele služby shromažďování informací vztahují také na elektronická tržiště, jež jsou významným prvkem rozvoje v rámci elektronického obchodu nabízených služeb informační společnosti, byly by vážně ohroženy a zpochybněny cíle směrnice 2000/31.

143. Jak správně zdůrazňuje Komise v souvislosti s užíváním označení totožného s chráněnou ochrannou známkou na internetových stránkách provozovatele elektronického tržiště, jsou tyto internetové stránky charakterizovány určitým obsahem, tj. zněním nabídek prodávajících, kteří jsou příjemci služby a jejichž nabídky jsou na internetových stránkách ukládány na jejich žádost. Za předpokladu, že inzeráty jsou uživateli ukládány bez jakéhokoliv předchozího dozoru nebo kontroly ze strany provozovatele elektronického tržiště, jež by zahrnoval účast fyzických osob zastupujících poskytovatele a uživatele(70), jedná se o ukládání informací, jež jsou poskytovány příjemcem služby. Za těchto okolností provozovatel elektronického tržiště není účinně seznámen s aktuální protiprávní činností nebo informacemi. Provozovatel si ani není vědom skutečností nebo okolností, z nichž by byla zjevná protiprávní činnost nebo informace. Podmínky pro přiznání výjimky z odpovědnosti v případě shromažďování informací, definované v článku 14 směrnice 2000/31, jsou tudíž podle Komise splněny.

144. Nicméně, pokud jde o placenou optimalizaci pro vyhledávače na internetu a užívání označení totožného s ochrannou známkou ve sponzorovaných odkazech provozovatele elektronického tržiště, nejsou tyto informace ukládány tímto provozovatelem, který poté vystupuje jako inzerent, ale spíše provozovatelem internetového vyhledávače. Podmínky pro shromažďování informací, definované v článku 14 směrnice 2000/31, nejsou tudíž v případě provozovatele elektronického tržiště v tomto ohledu splněny.

145. Jak se zdá, z rozsudku Google a Google France vyplývá, že poskytovatel služby shromažďování informací uvedený v článku 14 směrnice 2000/31 by měl ve vztahu ke shromažďovaným informacím zachovávat neutrální postavení. Před Soudním dvorem byla uváděna tvrzení, že společnost eBay není neutrální, neboť své zákazníky nabádá k vytváření reklam a kontroluje obsah inzerátů.

146. Jak jsem vysvětlil, „neutralita“ se nezdá být správným kritériem v rámci směrnice pro tuto problematiku. Ve skutečnosti považuji za nereálné to, že kdyby společnost eBay zasahovala do obsahu inzerátů nebo tento obsah usměrňovala ve svém systému prostřednictvím různých technických prostředků, pozbyla by ochrany článku 14, pokud jde o ukládání informací nahraných uživateli(71).

147. Mimoto bych chtěl uvést obecnou poznámku ke třem výjimkám stanoveným v článcích 12, 13 a 14 směrnice 2000/31, jež se může jevit jako zřejmá. Cílem těchto tří článků je stanovit výjimky pro určité druhy činností vykonávaných poskytovatelem služby. Podle mého názoru je nepochopitelné se domnívat, že jejich cílem je stanovení výjimky pro určitou kategorii poskytovatelů služby jako takovou.

148. Ve skutečnosti je stěží myslitelné, že by směrnice 2000/31 stanovila tři různé druhy činností, jež by byly osvobozeny pouze v případě, že by byly vykonávány v přesně ohraničených oblastech. Pokud jedna společnost ukládá informace do vyrovnávací paměti a druhá společnost je shromažďuje, vztahuje se výjimka nepochybně na obě společnosti. K takovému rozlišování činností může nicméně docházet velmi výjimečně. Podle mého názoru, pokud společnost vykonává obě činnosti – což se v současnosti nezdá být zcela výjimečné – měla by se tato výjimka vztahovat také na tento jediný subjekt. To samé by mělo platit v případě, kdy se jedna nebo více osvobozených činností sdružuje s činnostmi poskytovatele internetového obsahu(72). Bylo by nepraktické vyhradit výjimky pro určité kategorie hospodářských subjektů, zejména v oblasti vyznačující se neustálou a téměř nepředvídatelnou změnou. Z tohoto perspektivního pohledu v oblasti, která se neustále vyvíjí, vycházel již návrh směrnice 2000/31 předložený Komisí.

149. Nemyslím si, že lze načrtnout parametry obchodního modelu, který by se výborně hodil pro výjimku shromažďování informací. A i kdyby to bylo možné, současná definice by pravděpodobně neměla dlouhou platnost. Namísto toho bychom se měli zaměřit na druh činnosti a jasně uvést, že zatímco na některé činnosti poskytovatele služeb se výjimka z odpovědnosti vztahuje, což bylo považováno za nezbytné pro účely dosažení cílů směrnice, na všechny ostatní se výjimka nevztahuje a nadále se ně vztahuje „běžná“ úprava odpovědnosti platná v členských státech, jako jsou odpovědnost za škodu a trestní odpovědnost.

150. Pokud je tedy nutné vycházet z toho, že na určité činnosti poskytovatele služeb se výjimka vztahuje, znamená to naopak, že činnosti, na které se výjimka nevztahuje, mohou vést ke vzniku odpovědnosti podle vnitrostátního práva.

151. V případě společnosti eBay tak lze na shromažďování informací poskytnutých zákazníkem uplatnit výjimku v případě, že jsou splněny podmínky článku 14 směrnice 2000/31. Nicméně výjimka vztahující se na shromažďování informací nezprošťuje společnost eBay jakékoliv potenciální odpovědnosti, která může vzniknout v rámci využívání služeb placené optimalizace pro vyhledávače na internetu.

 Rozsah činností, na které se vztahuje výjimka

152. Ve druhé části deváté otázky se předkládající soud táže, zda se v situaci, kdy činnosti provozovatele elektronického tržiště zahrnují nejen činnosti uvedené v čl. 14 odst. 1 směrnice 2000/31, ale také činnosti, které překračují jejich rámec, na poskytovatele nadále vztahuje výjimka ve vztahu k činnostem, na které se vztahuje toto ustanovení (zatímco není zproštěn odpovědnosti ve vztahu k činnostem, na které se toto ustanovení nevztahuje), a jaká je situace v případě „činností překračujících rámec“, zejména pokud jde o přiznání náhrady škody nebo jiné finanční náhrady za činnosti, na které se výjimka nevztahuje.

153. Z výše uvedené argumentace vyplývá, že se na provozovatele nadále vztahuje výjimka, pokud jde o činnosti zahrnuté v čl. 14 odst. 1 směrnice 2000/31. Naproti tomu se na něj výjimka nevztahuje, pokud jde o činnosti, které výše uvedené ustanovení nezahrnuje. Takovou situaci je nutné posoudit na základě příslušných ustanovení vnitrostátního práva a zásad zejména pokud jde o přiznání náhrady škody nebo jiných finančních náhrad za činnosti, na které se výjimka nevztahuje.

 Povinnosti provozovatele tržiště, pokud jde o budoucí porušení

154. Třetí část deváté otázky se týká situace, kdy již k nějaké protiprávní činnosti na tržišti došlo. Předkládající soud se táže, jaké jsou povinnosti provozovatele tržiště, pokud jde o budoucí porušení v takové situaci.

155. Je třeba připomenout, že čl. 14 odst. 1 písm. b) směrnice 2000/31 odráží zásadu „notice and take down“ (postupů k zaznamenávání a odstraňování protiprávních obsahů). V souladu s ní musí poskytovatel služby shromažďování informací, jakmile se účinně seznámí s protiprávní činností nebo informací nebo si je vědom skutečností nebo okolností, z nichž by byla zjevná protiprávní činnost nebo informace, jednat s cílem tyto informace odstranit nebo k nim znemožnit přístup.

156. Při uplatnění zásady „notice and take down“ je nutné zohlednit bod 46 odůvodnění směrnice 2000/31. Podle tohoto bodu odůvodnění se musí v souvislosti s odstraněním těchto informací nebo znemožněním přístupu k nim dodržovat zásada svobody projevu a s ní spojené postupy stanovené na vnitrostátní úrovni. Mimoto nejsou touto směrnicí dotčeny možnosti členských států vymezit zvláštní požadavky, které je třeba neprodleně splnit před odstraněním informací nebo znemožněním přístupu k nim.

157. Připomínám, že inzeráty nahrané uživateli elektronického tržiště jsou obchodními sděleními a jako takové jsou chráněny základním právem na svobodu projevu a právo na informace zakotveným v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv EU. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování veřejné moci a bez ohledu na hranice.

158. Je zřejmé, že právo na svobodu projevu a právo na informace nedovolují porušování práv duševního vlastnictví. Práva duševního vlastnictví jsou ve stejné míře chráněna Listinou, a to jejím čl. 17 odst. 2. Nicméně to znamená, že ochrana práv majitele ochranné známky v rámci elektronického obchodu nemůže nabývat forem, které by porušovaly práva nevinných uživatelů elektronického tržiště, nebo by ponechaly domnělé porušitele bez přiměřených možností uplatnit námitky a obranu(73). Podle mého názoru bod 46 odůvodnění a čl. 14 odst. 3 směrnice 2000/31 výslovně odkazují na postupy stanovené na vnitrostátní úrovni a zmocňují členské státy k vymezení zvláštních požadavků, které je třeba neprodleně splnit před odstraněním informací nebo znemožněním přístupu k nim.

159. Například ve Finsku vnitrostátní právní předpisy k provedení směrnice 2000/31 z ústavně-právních důvodů(74) stanoví, že poskytovatel služby shromažďování informací je povinen odstranit informaci uloženou v jeho systému až po doručení soudního zákazu s tímto účinkem v případě porušování práv vyplývajících z ochranné známky nebo po doručení oznámení držitele práv v případě údajného porušení autorského práva nebo práv s ním souvisejících. V posledně uvedeném případě má uživatel možnost bránit se odstranění ve lhůtě 14 dnů(75).

160. Je zastáván názor, že k účinnému seznámení se uvedenému v článku 14 směrnice 2000/31 nebo k získání vědomosti uvedené rovněž v článku 14 směrnice 2000/31 dochází na základě doručení soudního zákazu nebo oznámení(76).

161. Pokud jde o výklad čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2000/31, spočívá podle mě požadavek „účinného seznámení se“ ve dvou aspektech.

162. Zaprvé je zřejmé, že poskytovatel služby se musí účinně seznámit s protiprávní činností nebo informací, nikoliv mít pouhé podezření nebo tuto činnost nebo informaci pouze předpokládat. Mám také za to, že z právní hlediska „seznámení se“ může odkazovat pouze na minulost nebo přítomnost, ale nikoliv na budoucnost. V případě údajného porušení práv vyplývajících z ochranné známky na elektronickém tržišti musí být proto předmětem seznámení se ukončená nebo probíhající činnost nebo existující skutečnost nebo okolnost.

163. Zadruhé požadavek účinného seznámení se, jak se zdá, vylučuje dovozované seznámení se. Nestačí, že poskytovatel služby musel vědět nebo mohl důvodně předpokládat protiprávní činnost. Tato podmínka je též v souladu s čl. 15 odst. 1 směrnice 2000/31, který členským státům zakazuje ukládat poskytovatelům služeb obecnou povinnost dohlížet na jimi přenášené nebo ukládané informace nebo obecnou povinnost aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní činnost.

164. V důsledku toho účinné seznámení se znamená vědomost o minulých nebo současných informacích, činnostech nebo skutečnostech, kterou poskytovatel služby má na základě externího oznámení nebo vlastního dobrovolného vyhledávání.

165. Zpočátku se zdá, že to vylučuje možnost, aby se provozovatel služby mohl účinně seznámit, nebo aby si byl vědom budoucího porušení, k němuž pravděpodobně dojde. Obávám se však, že se nejedná o tak jednoduchou situaci.

166. Považuji za samozřejmé, že nemohlo dojít k účinnému seznámení se se skutečností, že B porušil ochrannou známku X, protože A porušuje nebo porušil ochranou známku X. Nemohlo dojít ani k účinnému seznámení se s porušením ochranné známky X prostřednictvím A, protože bylo zjištěno, že A porušil ochrannou známku X, i když ochranná známka náležela témuž majiteli.

167. Nicméně, pokud bylo zjištěno, že A porušoval ochrannou známku X tím, že v září inzeroval nabídku na elektronickém tržišti, nevyloučil bych, že provozovatel tržiště se účinně seznámil s informací, činností, skutečnostmi a okolnostmi, jestliže A v říjnu nahraje novou nabídku stejného nebo podobného výrobku označeného ochrannou známkou X. Za takových okolností by bylo přirozenější hovořit o tomtéž pokračujícím porušování než o dvou samostatných porušeních(77). Připomínám, že čl. 14 odst. 1 písm. a) uvádí „činnost“ jako jeden z předmětů skutečného seznámení se. Pokračující činnost zahrnuje minulost, současnost a budoucnost.

168. Proto, pokud jde o téhož uživatele a stejnou ochrannou známku, je provozovatel s danou skutečností účinně seznámen v případě, že stejná činnost pokračuje ve formě následných inzerátů, a může být povinen znemožnit přístup k informacím, které uživatel nahraje v budoucnosti. Jinými slovy výjimka z odpovědnosti se neuplatní v případech, kdy provozovatel elektronického tržiště byl informován o užívání, kterým je porušována ochranná známka, a tentýž uživatel ve stejném porušování pokračuje nebo jej opakuje.

X –    Soudní zákazy vydávané vůči prostředníkům

169. Desátá otázka se týká možnosti majitele ochranné známky dosáhnout vydání soudního zákazu podle článku 11 směrnice 2004/48 o dodržování práv duševního vlastnictví nejen vůči třetí osobě porušující práva z ochranné známky, ale také vůči prostředníkovi, jehož služby byly využívány pro účely porušování zapsané ochranné známky. Předkládající soud se zejména dotazuje, zda tento článek vyžaduje, aby bylo na základě práva EU možné požádat o vydání soudního zákazu za účelem zamezení budoucímu porušování, a pokud ano, jaký má mít tento soudní zákaz rozsah(78). Soudní dvůr je poprvé žádán o výklad článku 11 směrnice 2004/48.

170. Všichni účastníci řízení souhlasí s tím, že vydání soudních zákazů vůči prostředníkům stanoví směrnice 2004/48. Nicméně, zatímco společnost eBay tvrdí, že se soudní zákaz vydaný vůči poskytovateli služby shromažďování informací může týkat pouze zvláštního a identifikovatelného individuálního obsahu, ostatní účastníci řízení mají za to, že soudní zákazy mohou zahrnovat opatření k zamezení dalšímu porušování.

171. Základní problém při výkladu směrnice 2004/48 se týká rovnováhy mezi příliš silným a příliš slabým tlakem na dodržování práv duševního vlastnictví. Tento úkol byl přirovnán k plavbě Odyssea mezi dvěma příšerami Skyllou a Charybdou(79). Pokud lze směrnici vykládat v tom smyslu, že jejím cílem je výkon ideologie silného nebo slabého tlaku na dodržování práv, zdá se, že je nutné článek 3 směrnice 2004/48 zohlednit v celkovém výkladu směrnice. Z tohoto článku vyplývá, že směrnice 2004/48 ukládá členským státům obecnou povinnost stanovit opatření, řízení a nápravná opatření potřebná k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví a zakročit proti osobám odpovědným za padělání a nedovolené napodobování. Tato opatření, řízení a nápravná opatření by měla být dostatečně odstrašující, ale musí být uplatňována tak, aby se předešlo vzniku překážek právně dovolenému prodeji a musí poskytovat záruky proti jejich zneužití.

172. Základní ustanovení směrnice 2004/48 jsou stanovena v její kapitole II (nadepsané „Opatření, řízení a nápravná opatření“). Za zmínku patrně stojí dva oddíly této kapitoly. Zatímco oddíl 4 („Předběžná a zajišťovací opatření“ – článek 9) a oddíl 5 („Opatření vyplývající z rozhodnutí ve věci“) uvádějí opatření, která mají být dostupná vůči porušovateli a prostředníkovi, je to právě oddíl 5, který je zvláště zajímavý. Je tvořen článkem 10 („Nápravná opatření“), článkem 11 („Soudní zákazy“) a článkem 12 („Alternativní opatření“).

173. První dvě věty článku 11 se týkají soudních zákazů, které mají být dostupné vůči porušovateli práva duševního vlastnictví. Třetí věta vyžaduje, aby soudní zákazy byly dostupné také vůči prostředníkovi, jehož služby jsou užívány třetími osobami k porušování práva duševního vlastnictví. Rozsah soudních zákazů vůči prostředníkovi není definován, ale vzhledem k tomu, že tento aspekt byl přidán jako doplňkový prvek do dvou prvních vět, mám za to, že při výkladu třetí věty je třeba použít obě tyto věty.

174. Je třeba připomenout, že první věta článku 11 směrnice 2004/48 vyžaduje, aby soudní orgány členských států mohly „v případě vydání soudního rozhodnutí zjišťujícího porušení práva duševního vlastnictví“ vydat vůči porušovateli práv „soudní zákaz dalšího porušování“. Doslovný výklad tohoto znění by ukazoval na konkrétní zjištění porušení a zabránění porušovateli v pokračování tohoto zvláštního porušování v budoucnosti.

175. Pokud jde o povahu soudních zákazů, které mají být dostupné vůči porušovateli, zdá se, že právo EU vyžaduje, aby prostřednictvím tohoto soudního zákazu mohlo být soudem prokázané porušování ukončeno. Zamezení dalšímu porušování je také možné, i když znění směrnice se stává v tomto ohledu opatrnější. Vzhledem k odkazu na aspekt „pokračování“ porušování, opatrnějšímu znění týkajícímu se „dalšího“ porušování a k zásadě proporcionality chápu první dvě věty tak, že právo EU nezachází tak daleko, aby vyžadovalo možnost vydání soudního zákazu vůči porušovateli s cílem zamezit dalšímu porušování, ke kterému by mohlo dojít v budoucnosti(80).

176. Pokud jde o prostředníka na základě znění směrnice 2004/48, jedním z možných výkladů by mohl být ten, že by se rozsah soudního zákazu dostupného podle práva EU vůči prostředníkovi neměl lišit od rozsahu soudního zákazu dostupného vůči porušovateli.

177. Nicméně nejsem přesvědčen, že toto je rozumný výklad.

178. Mám za to, že použití první věty článku 11 směrnice 2004/48 vyžaduje identifikaci porušovatele, kterému se poté zabrání v tom, aby pokračoval v porušování. Nicméně „porušovatel“ není ve třetí větě uveden, neboť ta hovoří pouze o „třetí osobě“, která užívá služeb prostředníka k porušování práva duševního vlastnictví.

179. Pro volbu této formulace existují dobré důvody: zejména v internetovém prostředí mohou existovat případy, kdy je porušování zjevné, ale porušovatel není identifikován. Je známo, že třetí osoba užívá služeb prostředníka k porušování práv duševního vlastnictví, ale pravá totožnost tohoto porušovatele zůstává neznáma. V takových případech může právní ochrana držitele práv vyžadovat možnost dosáhnout vydání soudního zákazu vůči prostředníkovi, jehož totožnost je známa a který může být zažalován u soudu a může zabránit dalšímu pokračování v porušování.

180. Pokud jde o rozsah nebo obsah soudního zákazu, který má být vydán vůči prostředníkovi, nemyslím si, že by právo EU ukládalo nějaké zvláštní podmínky, kromě požadavků účinnosti, odstrašujícího účinku a proporcionality vyžadovaných čl. 3 odst. 2 směrnice 2004/48.

181. Požadavek proporcionality podle mého názoru vylučuje vydání soudního zákazu vůči prostředníkovi s cílem zabránit jakémukoliv dalšímu porušování ochranné známky. Nicméně ve směrnici 2004/48 nespatřuji nic, co by zakazovalo vydání soudních zákazů vůči prostředníkovi, které vyžadují nejen zabránit pokračování v konkrétním jednání, jež spočívá v porušování, ale také zabránit opakování téhož nebo podobného porušování v budoucnosti, pokud jsou takové soudní zákazy dostupné podle vnitrostátního práva. Rozhodující je přitom samozřejmě to, aby prostředník s jistotou věděl, co se od něj vyžaduje, a že soudní zákaz neukládá nemožné, nepřiměřené nebo nezákonné povinnosti, jako je obecná povinnost dohledu.

182. Přiměřená mez pro rozsah soudních zákazů může být stanovena ve formě dvojího požadavku totožnosti. To znamená, že v dotčených případech se musí jednat o totožnou třetí osobu porušující ochrannou známku(81) a totožnou porušovanou ochrannou známku. Soudní zákaz by proto mohl být vydán vůči prostředníkovi za účelem zamezení pokračování nebo opakování porušení určité ochranné známky určitým uživatelem. Poskytovatel služeb informační společnosti by mohl takový soudní zákaz splnit jednoduše prostřednictvím výmazu zákaznického účtu dotčeného uživatele(82).

XI – Závěry

183. Soudnímu dvoru navrhuji odpovědět na otázky předložené High Court of Justice of England and Wales, Chancery Division následovně:

„1)      V případě, kdy jsou testery parfémů a kosmetických přípravků a „dramming bottles“, které nejsou určeny k prodeji spotřebitelům, bezplatně dodávány autorizovaným distributorům majitele ochranné známky, nejsou takové výrobky uváděny na trh ve smyslu čl. 7 odst. 1 první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách a čl. 13 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství.

2), 3) a 4)       Majitel ochranné známky je oprávněn bránit dalšímu uvádění nezabalených výrobků na trh ve smyslu čl. 7 odst. 2 směrnice [89/104] a čl. 13 odst. 2 nařízení č. 40/94 v případě, že z parfémů a kosmetických přípravků byly bez souhlasu majitele ochranné známky odstraněny vnější obaly, pokud odstranění vnějších obalů má za následek to, že výrobky nejsou označeny informacemi požadovanými čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 76/768/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků, nebo pokud odstranění vnějších obalů může být jako takové považováno za změnu nebo zhoršení stavu výrobků, nebo pokud další uvádění na trh poškozuje nebo může poškodit image výrobků, a tudíž dobré jméno ochranné známky. Za okolností původního řízení je nutné tento účinek presumovat, ledaže se nabídka týká jediné položky nebo několika položek nabízených prodávajícím, který jasně nevystupuje v obchodním styku.

5)      Pokud hospodářský subjekt, který provozuje elektronické tržiště, nakoupí od provozovatele internetového vyhledávače právo užívat označení, jež je totožné s ochrannou známkou, jako klíčové slovo tak, aby se označení zobrazilo uživateli internetového vyhledávače ve sponzorovaném odkazu na internetové stránky provozovatele on-line tržiště, je zobrazení označení ve sponzorovaných odkazech „užíváním“ označení ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 89/104 a čl. 9 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94.

6)      Skutečnost, že v případě, kdy se uživatel kliknutím na sponzorovaný odkaz uvedený v otázce 5 výše dostane přímo na inzerci nebo nabídky k prodeji výrobků totožných s výrobky, pro které je ochranná známka zapsána, pod označením umístěným na internetové stránky jinými osobami, z nichž některé osoby práva vyplývající z ochranné známky porušují a jiné osoby je neporušují, a to v závislosti na odlišných statutech jednotlivých výrobků, představuje užívání označení provozovatelem elektronického tržiště „pro“ výrobky, kterým jsou porušována práva ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 89/104 a čl. 9 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94, ale nemá nepříznivý účinek na funkce ochranné známky, pokud si je obezřetný průměrný spotřebitel na základě informací obsažených ve sponzorovaných odkazech vědom toho, že provozovatel elektronického tržiště ukládá do svého systému inzeráty nebo nabídky k prodeji třetích osob.

7)      Pokud výrobky nabízené k prodeji na elektronickém tržišti nebyly dosud uvedeny na trh v EHP majitelem ochranné známky nebo s jeho souhlasem, stačí pro uplatnění výlučného práva vyplývajícího z národní ochranné známky nebo z ochranné známky Společenství prokázat, že inzerce je určena spotřebitelům na území, na které se vztahuje ochranná známka.

8)      Pokud užívání vytýkané majitelem ochranné známky spočívá v zobrazení označení na samotných internetových stránkách provozovatele elektronického tržiště spíše než ve sponzorovaném odkazu na internetových stránkách provozovatele internetového vyhledávače, není označení užíváno provozovatelem elektronického tržiště „pro“ výrobky, kterými jsou porušována práva ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 89/104 a čl. 9 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94.

9)a)      Užívání uvedené v bodě 5 nespočívá v „ukládání informací poskytovaných příjemcem služby“ provozovatelem elektronického tržiště nebo takovéto ukládání nezahrnuje ve smyslu čl. 14 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu, zatímco užívání uvedené v bodě 6 může v takovém ukládání spočívat nebo jej zahrnovat.

9)b) Pokud užívání nespočívá výlučně v činnostech spadajících do působnosti čl. 14 odst. 1 směrnice 2000/31, ale takové činnosti zahrnuje, je provozovatel elektronického tržiště zproštěn odpovědnosti v rozsahu, v němž užívání spočívá v takových činnostech, ale náhrady škody nebo jiné finanční náhrady mohou být podle vnitrostátních právních předpisů přiznány s ohledem na takové užívání v rozsahu, v němž provozovatel není za toto užívání odpovědnosti zproštěn.

9)c)      „Účinné seznámení se“ s protiprávní činností nebo informací nebo „vědomost“ o skutečnostech nebo okolnostech ve smyslu čl. 14 odst. 1 směrnice 2000/31 existuje v případě, že provozovatel elektronického tržiště si je vědom, že výrobky byly inzerovány, nabízeny k prodeji nebo prodávány na jeho internetových stránkách a že byla přitom porušena zapsaná ochranná známka, a je si vědom toho, že k porušování této zapsané ochranné známky pravděpodobně nadále dochází ve vztahu ke stejným nebo podobným výrobkům stejným uživatelem internetových stránek.

10)      V případě, že služby prostředníka, jako je provozovatel internetových stránek, byly třetí osobou využívány k porušování zapsané ochranné známky, článek 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví vyžaduje, aby členské státy zajistily, aby majitel ochranné známky měl možnost požádat o vydání účinného, odstrašujícího a přiměřeného soudního zákazu vůči prostředníkovi za účelem zamezení pokračování v tomto porušování nebo jeho opakování třetí osobou. Podmínky a řízení týkající se takových soudních zákazů jsou vymezeny vnitrostátním právem.“


1 – Původní jazyk: angličtina.


2 – Rozsudek ze dne 23. března 2010 (spojené věci C‑236/08 až C‑238/08, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí).


3 – První směrnice Rady ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 40, s. 1, ve znění změn, Zvl. vyd. 17/01, s. 92).


4 – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (Úř. věst. L 178, s. 1, Zvl. vyd. 13/25, s. 399), ve znění změn.


5 – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (Úř. věst. L 157, s. 45; Zvl. vyd. 17/02, s. 32, a tisková oprava Úř. věst. L 195, s. 16).


6 – Směrnice Rady ze dne 27. července 1976 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků (Úř. věst. L 262, s. 169; Zvl. vyd. 13/03, s. 285), ve znění změn.


7 – Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce neobsahuje žádný popis jednotlivých ustanovení právních předpisů Spojeného království. High Court ve svém rozsudku ze dne 22. května 2009 (dále jen „rozsudek High Court“) objasnil, že věc se netýká žádných zvláštních otázek, pokud jde o výklad vnitrostátních právních předpisů. Proto nepovažuji za nutné reprodukovat příslušná ustanovení právních předpisů Spojeného království v oblasti ochranných známek a elektronického obchodu.


8 – Některé z ochranných známek společnosti L’Oréal jsou ochrannými známkami Společenství. Vzhledem k neexistenci zvláštních otázek týkajících se nařízení č. 40/94, stačí zdůraznit, že články 9, 12 a 13 nařízení č. 40/94 odpovídají článkům 5, 6 a 7 směrnice 89/104. Níže uvedené pojednání ohledně výkladu směrnice 89/104 platí mutatis mutandis pro nařízení č. 40/94.


      Směrnice 89/104 a nařízení č. 40/94 se použijí ratione temporis, nikoliv kodifikované znění obsažené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (kodifikované znění); Úř. věst. L 299, s. 25, a nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1).


9  –      Úř. věst. L 204, s. 37; Zvl. vyd. 13/22, s. 337; ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998; Úř. věst. L 217, s. 18; Zvl. vyd. 13/21, s. 8.


10 – Články 12 a 13 směrnice 2000/31 obsahují ustanovení o omezení odpovědnosti poskytovatele služeb v rozsahu, v němž jde o „prostý přenos“ a „caching“.


11 –      Článek 8 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230) stanoví: „Členské státy zajistí, aby nositelé práv měli možnost žádat o soudní zákaz ve vztahu ke zprostředkovatelům, jejichž služby jsou třetí stranou využívány k porušování autorského práva nebo práv s ním souvisejících.“


      Bod 59 odůvodnění směrnice 2001/29 je následujícího znění: „Pro činnost porušující právo mohou být zejména v digitálním prostředí v rostoucí míře třetími stranami využívány služby zprostředkovatelů. V mnoha případech mají takoví zprostředkovatelé nejlepší možnost ukončit takovou činnost porušující právo. Aniž jsou dotčeny jakékoliv jiné dostupné sankce a ochranná opatření, nositelé práv by z toho důvodu měli mít možnost žádat o soudní zákaz činnosti proti zprostředkovateli, který v rámci sítě pro třetí stranu porušuje práva týkající se chráněného díla nebo jiného předmětu ochrany. Tato možnost by měla být k dispozici i v případě, že se na úkony prováděné zprostředkovatelem podle článku 5 vztahuje výjimka. Podmínky a úpravy týkající se takových soudních zákazů by měly být ponechány na vnitrostátních právních předpisech členských států.“ (zvýraznění provedeno autorem stanoviska)


12 – Připomínám, že čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 89/104 se nevztahuje pouze na ochranné známky, které mají dobré jméno nebo jedinečné ochranné známky, ale použije se na všechny druhy ochranných známek. Při výkladu čl. 5 odst. 1 písm. a) by proto Soudní dvůr neměl přijímat řešení, jež by se mohla zdát v kontextu jedinečných ochranných známek, které mají dobré jméno, odůvodněná, ale v ostatních případech by stanovila příliš širokou ochranu.


13 – Uživatelské jméno slouží jako jedinečný identifikátor v počítačovém systému společnosti eBay. Může být užíváno také ve formě pseudonymu, který umožňuje uživateli či uživatelce utajit jeho nebo její totožnost do doby ukončení transakce. Prodávající – podnikatelé jsou povinni před tímto okamžikem uvést své jméno a adresu, ale soukromí prodávající nikoliv. Jedna fyzická osoba si může vytvořit mnoho účtů prodávajícího s řadou uživatelských jmen, ale společnost eBay je schopna vyhledat různé účty ovládané stejnou osobou.


14 – Podle předkládajícího soudu společnost eBay Europe zakoupila klíčová slova tvořená některými ochrannými známkami („the Link Marks“), které aktivují sponzorované odkazy na internetových vyhledávačích třetí strany, jako např. Google, MSN a Yahoo. Pokud se při vyhledávání například prostřednictvím vyhledávače Google, zadá jeden z Link Marks, zobrazí se sponzorovaný odkaz na internetové stránky společnosti eBay. Pokud uživatel klikne na sponzorovaný odkaz, na internetové stránce společnosti eBay se mu zobrazí výsledky vyhledávání výrobků na základě Link Mark. Společnost eBay Europe si vybrala klíčová slova, na základě své činnosti na svých internetových stránkách ve Spojeném království.


15 – V rozsudku Google France a Google Soudní dvůr charakterizoval placenou optimalizaci pro vyhledávače na internetu, nazývanou společností Google jako „AdWords“ následovně: „Tato služba umožňuje jakémukoli hospodářskému subjektu nechat si zajistit, aby se prostřednictvím výběru jednoho či několika klíčových slov v případě shody mezi tímto či těmito slovy a slovem či slovy obsaženými v zadání, které uživatel internetu vložil do vyhledávače, objevil reklamní odkaz na jeho internetovou stránku. Tento reklamní odkaz se objeví v kolonce „sponzorované odkazy“, která je zobrazena buď v pravé části obrazovky napravo od přirozených výsledků vyhledávání, anebo v horní části obrazovky nad uvedenými výsledky. Reklamní odkaz je doprovázen stručným obchodním sdělením. Tento odkaz společně s tímto sdělením představují reklamu zobrazenou ve výše uvedené kolonce.“


16 – Z praktických důvodů budu užívat výraz „zboží porušující práva“, i když jsem si plně vědom, že zboží jako takové není subjektem ani přímým objektem porušování ochranné známky, ale je jím jednání spočívající v protiprávním užívání označení za okolností, za kterých je majitel ochranné známky oprávněn jeho užívání zakázat.


17 – Pokud jde o sedm fyzických osob, které byly žalovanými ve vnitrostátních řízeních, mimo tři dceřiné společnosti eBay, společnost L’Oréal uzavřela se čtvrtým až osmým žalovaným dohodu a proti devátému a desátému žalovanému dosáhla vydání rozsudku pro zmeškání. Z tohoto důvodu se nezdá být zahrnutí jmen těchto osob mezi účastníky řízení o předběžné otázce nutným.


18 – Společnost eBay mohla například filtrovat inzeráty před jejich zveřejněním na svých internetových stránkách, používat doplňkové filtry, vyžadovat od prodávajících zveřejnění jmen a adres při vytváření inzerátů položek, ukládat dodatečná omezení na objemy vysokorizikových výrobků, přijmout politiky k boji proti druhům porušení, které ještě nejsou upravené, a zejména zakázat prodeje výrobků, které nepocházejí z EHP, bez souhlasu majitelů ochranných známek a důsledněji ukládat sankce.


19 – Viz například rozsudky ze dne 8. července 2010, Portakabin, (C‑558/08, Sb. rozh. s. I-06963); ze dne 26. března 2010, BergSpechte (C‑278/08, Sb. rozh. s. I-02517), usnesení ze dne 26. března 2010, Eis.de (C‑91/09, Sb. rozh. s. I-00043), výše uvedený rozsudek Google France a Google, rozsudky ze dne 18. června 2009, L’Oréal a další (C‑487/07, Sb. rozh. s. I‑5185), ze dne 12. června 2008, O2 Holdings a O2 (UK) (C‑533/06, Sb. rozh. s. I‑4231), ze dne 11. září 2007, Céline (C‑17/06, Sb. rozh. s. I‑7041), ze dne 25. ledna 2007, Adam Opel (C‑48/05, Sb. rozh. s. I‑1017), a ze dne 12. listopadu 2002, Arsenal Football Club (C‑206/01, Recueil, s. I‑10273).


20 – Ohledně chápání „funkcí“ ochranné známky neexistuje žádný terminologický nebo hmotněprávní konsenzus. To samé platí pro pojmové vazby existující mezi jednotlivými funkcemi, zejména, zda některé funkce (nebo všechny) lze považovat za zahrnuté v základní funkci, kterou je zaručit spotřebitelům původ výrobků nebo služeb. Soudní dvůr označil jako další funkce ochranné známky funkci záruky jakosti dotčených výrobků nebo služeb a komunikační, investiční a reklamní funkci (viz výše uvedený rozsudek L’Oréal a další, bod 58). Dále budu používat výrazy funkce původu, funkce jakosti, komunikační funkce, reklamní funkce a investiční funkce.


21 – Viz Breitschaft, A. „Intel, Adidas & Co – Is the jurisprudence of the European Court of Justice on dilution law in compliance with the underlying rationales and fit for the future? “, European Intellectual Property Law Review 2009, 31(10), s. 497-504, s. 498. Autor se domnívá, že právní úprava Evropské unie si zaslouží kritiku za to, že majitelům ochranných známek s dobrým jménem vyhradila určitý druh monopolu pro užívání jejich označení, ačkoliv účelem práva ochranných známek původně nebylo přiznání výlučného práva duševního vlastnictví jako například v patentovém právu nebo v autorském právu.


22 – K podrobnější analýze těchto aspektů viz stanovisko generálního advokáta Poiares Madura ve věci Google France a Google, body 101–112.


23 – V rozsahu, v němž je posílena právní ochrana ochranných známek s dobrým jménem jako značek, stává se čím dál tím více důležitějším zajistit to, aby nebylo bezdůvodně bráněno svobodě projevu spočívající v satiře, uměleckém vyjádření a kritice konzumního života a zesměšňování životního stylu s ním souvisejícího. To samé platí pro diskuzi ohledně jakosti výrobků a služeb. Viz v této souvislosti Senftleben, M., „The Trademark Tower of Babel – Dilution Concepts in International, US and EC Trademark Law“, International review of intellectual property and competition law, svazek 40 (2009), č. 1, s. 45–77, s. 62–64.


24 – Viz stanovisko generálního advokáta Albera ve věci Karner (rozsudek ze dne 25. března 2004, C‑71/02, Recueil, s. I‑3025, bod 75), jakož i rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. listopadu 1989, Markt Intern Verlag GmbH a Klaus Beermann v. Německo, série A, č. 165, bod 25 a násl., a ze dne 24. února 1994, Casado Coca v. Španělsko, série A, č. 285-A, bod 35 a 36.


25 – Rozsudek High Court odkazuje na testovací nákupy výrobků společnosti L’Oréal provedené na elektronickém tržišti společnosti eBay. Jako ukázkový příklad lze uvést sérii testovacích nákupů, ze které vyplynulo, že 70 % výrobků nebylo určeno k prodeji v EHP (neboť se jednalo o padělky, výrobky, které nepocházely z EHP, nebo výrobky pocházející z EHP, které nebyly určeny k prodeji). Řada podobných množství byla zaznamenána v jiných oblastech. Pro srovnání, ve sporu vedeném mezi společnostmi eBay a Tiffany Inc. bylo zjištěno, že přibližně 75 % zboží „Tiffany“ obchodovaného na elektronickém tržišti eBay byly padělky, viz Tiffany (NJ) Inc. v. eBay Inc., United States District Court, Southern District of New York, č. 04 Civ. 4607 RJS, 576, F.Supp.2d 463 (2008), rozsudek ze dne 14. července 2008, s. 20, potvrzený v rámci řízení o odvolání dne 1. dubna 2010 Second Circuit, s výjimkou žalobního důvodu vycházejícího z klamavé reklamy, který byl vrácen k dalšímu přezkumu, viz Tiffany (NJ) Inc. v. eBay Inc. 600 F.3d, 114 (2d Cir. 2010) (Tiffany II).


26 – Otázkou odpovědnosti provozovatele internetového tržiště za porušování ochranných známek se podle mých informací zabývaly mimo jiné belgické, francouzské a německé soudy a soudy Spojeného království a Spojených států.


27 – Vzhledem k tomu, že se v případě selektivních distribučních dohod jedná o smluvní závazky, nejsou jimi třetí osoby vázány. Ochrana ochranné známky je proto vyčerpána také v případech, ve kterých distributor náležející k takové síti prodává chráněné zboží třetím osobám, čímž porušuje podmínky distribuční dohody uzavřené mezi ním a majitelem ochranné známky. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. listopadu 2004, Peak Holding (C‑16/03, Sb. rozh. s. I‑11313), rozhodl, že vyčerpání práv nebrání, pokud k dalšímu prodeji v EHP došlo v rozporu se zákazem obsaženým v kupní smlouvě (viz bod 56).


28 – Například případ, ve kterém A vyrábí a označuje zboží ochrannou známkou třetí strany bez jejího souhlasu a B je uvádí na trh.


29 – High Court to charakterizuje podle anglického práva jako „accessory liability“ (doplňkovou odpovědnost). V některých právních systémech lze též hovořit o nepřímém porušení ve srovnání s přímým porušením, kterého se dopustil primární porušovatel.


30 – Nicméně nařízení Rady (ES) č. 3295/94 ze dne 22. prosince 1994, kterým se stanoví opatření s cílem zakázat propouštění padělků a nedovolených napodobenin do volného oběhu, režimu vývozu, zpětného vývozu nebo do některého režimu s podmíněným osvobozením od cla (Úř. věst. L 341, s. 8; Zvl. vyd. 02/05, s. 318, ve znění změn), zakazuje zejména propuštění padělků a nedovolených napodobenin do volného oběhu, režimu vývozu, zpětného vývozu nebo do některého režimu s podmíněným osvobozením od cla.


31 – Německý koncept Störerhaftung by mohl být definován jako odpovědnost „osoby, která způsobuje narušení“ nebo „osoby, která způsobuje zásah“, nebo jako odpovědnost za škodu. Störerhaftung je spojeno s porušováním práva, ale bez vzniku jakékoliv občansko-právní odpovědnosti. Může vyústit ve vydání soudního zákazu vůči „osobě, která způsobuje narušení“ i v případě, že nedojde k přiznání náhrady škody. Viz Rühmkorf, A., „The Liability of online auction portals: Toward a Uniform Approach?“, 14 č. 4 Journal of Internet Law, říjen 2010, s. 3.


32 – Pokud jde o nepřímou odpovědnost za porušování práv vyplývajících z ochranné známky ve Spojených státech, viz stanovisko generálního advokáta Poiares Madura ve věci Google France a Google, poznámka pod čarou 19.


33 – Přehled nedávné judikatury viz Rühmkorf, A.: uvedeno výše, v Cheung, A.S.Y. – Pun, K.K.H., „Comaprative study on the liability for trade mark infringement of online auction providers“, European Intellectual Property Review 2009, 31(11), s. 559-567, a v Bagnall, M., Fyfield, D., Rehag, C.; a Adams, M., „Libability of Online Auctioneers: Auction sites and Brand Owners Hammer It Out“, INTA Bulletin sv. 65 č. 1 (1. ledna 2010), s. 5-7. Viz také „Report on Online auction sites and trademarks infringement liability“, Trademarks and Unfair Competion Commiteee of the New York City Bar Association, dostupná na www.abcny.org.


34 – Nicméně připomínám, že High Court ve svém rozsudku ze dne 22. května 2009 vyloučil sekundární odpovědnost společnosti eBay na základě anglického práva s odkazem na podmínky odpovědnosti uplatňované společností L’Oréal, zejména spolupachatelství spočívající v nabádání nebo účasti na nekalém záměru.


35 – Viz rozsudek ze dne 20. března 2003, LTJ Diffusion (C‑291/00, Sb. rozh. s. I‑2799, body 50 až 54). Podle mého chápání jsou rozdíly mezi čistě slovními ochrannými známkami a stylizovanými ochrannými známkami nebo obrazovými ochrannými známkami v případech, ve kterých je dominantní slovní prvek, vždy podstatné. Pokud by tomu tak nebylo, neexistoval by důvod pro jejich oddělený zápis ochranných známek náležejících do posledně zmíněných kategorií.


36 – Podle Pokynů pro OHIM (část C Námitky, oddíl 2, kapitola 1 – Totožnost; konečné znění listopad 2007) jsou slovními ochrannými známkami ochranné známky tvořené písmeny, číslicemi nebo jinými znaky znázorněnými standardním druhem písma, který používá příslušný úřad. To znamená, že pokud jde o tyto ochranné známky, není požadován žádný zvláštní obrazový prvek nebo vzhled. Kromě toho rozdíly v užívání malých nebo velkých písmen jsou v případě slovních ochranných známek nepodstatné (viz bod 3.2). Pokud jde o obrazové ochranné známky, pokyny uvádějí, že pokud jedna z ochranných známek je (i) napsána odlišným druhem písma, jakým je například druh písma script, takže celkový vzhled slovní ochranné známky se mění na vzhled obrazové ochranné známky, (ii) skládá se ze standardních písmen na obrazovém (barevném) pozadí nebo (iii) je napsaná standardním druhem písma barevnými písmeny, a druhá ochranná známka je slovní ochranná známka, neexistuje žádná totožnost ochranných známek (viz bod 3.3 s příklady).


37 – Viz rozsudky ze dne 12. listopadu 2002, Arsenal Football Club (C‑206/01, Recueil, s. I‑10273, bod 51); ze dne 16. listopadu 2004, Anheuser-Bush (C‑245/02, Sb. rozh. s. I‑10898, bod 59); a ze dne 25. ledna 2007, Adam Opel (C‑48/05, Sb. rozh. s. I‑1017, body 18-22), a ze dne 11. září 2007, Céline (C‑17/06, Sb. rozh. s. I‑7041, bod 16).


38 – Soudní dvůr rozhodl, že užívání označení je užíváním v obchodním styku, neboť k němu dochází v rámci obchodní činnosti zaměřené na získání hospodářské výhody a nedochází k ní v rámci soukromé činnosti. Viz výše uvedený rozsudek Arsenal, bod 40.


39 – High Court zastává názor, že šestá podmínka je nadbytečná a matoucí (viz rozsudek ze dne 22. května 2009, body 288 a 300 až 306). Také v právní teorii existují tvrzení, jež nedávné judikatuře Soudního dvora vytýkají nesoudržnost a obtíže při použití. Ačkoliv takové pochybnosti do určité míry chápu, nepovažuji za nezbytné vstupovat do diskuze za velmi zvláštních okolností této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se elektronického tržiště.


40 – Rozsudek ze dne 3. června 2010, Coty Prestige Lancaster Group (C‑127/09, Sb. rozh. s. I-04965).


41 – Tamtéž, bod 48.


42 – Viz rozsudek ze dne 26. dubna 2007, Boehringer Ingelheim a další (C‑348/04, Sb. rozh. s. I‑3391, body 43 a 44).


43 – Rozsudek ze dne 11. července 1996, Bristol-Myers Squibb a další (C‑427/93, C‑429/93 a C‑436/93, Recueil, s. I‑3457).


44 – Viz ke zvláštní povaze takových výrobků v právu ochranných známek rozsudek ze dne 4. listopadu 1997, Parfums Christian Dior (C‑337/95, Recueil, s. I‑6013, body 42 až 44).


45 – Podle předkládacího rozhodnutí souvisí tato věc se skutečností, že společnost eBay zakazuje prodávat nezabalené kosmetické výrobky kupujícím z Německa, ale nikoliv kupujícím z jiných členských států.


46 –      Viz stanovisko generální advokátky Stix-Hackl ve spojených věcech Zino Davidoff a Levi Strauss (C‑414/99 až C‑416/99, rozsudek ze dne 20. listopadu 2001, Recueil, s. I‑8691, body 120 a 121).


47 – Nicméně rozlišování, které společnost eBay provádí mezi profesionálními prodávajícími a ostatními, se nutně neshoduje s pojmem „v obchodním styku“.


48 – Viz například výše uvedený rozsudek LTJ Diffusion, body 48 až 50.


49 – Podle mého názoru by uživatel mohl unést své důkazní břemeno, pokud by například prokázal, že ochranná známka je relativně neznámá a že vnější obaly neobsahují žádné relevantní údaje pro spotřebitele.


50 – Rozsudek Google France a Google, citovaný v poznámce pod čarou 2, bod 2 výroku a bod 99 rozsudku.


51 – Rozsudek Google France a Google, citovaný v poznámce pod čarou 2, bod 1 výroku a bod 99 rozsudku.


52 – Je třeba poznamenat, že internetové vyhledávače neprovádí vyhledávání na celém internetu, ale ve svých databázích na webových stránkách uložených na serverech dotčených provozovatelů. To částečně vysvětluje, proč stejné klíčové slovo může vést, a obvykle také vede, k odlišným „přirozeným“ výčtům odkazů v různých vyhledávačích.


53 – Skutečnost, že k užívání musí docházet v obchodním styku; že k němu musí docházet bez souhlasu majitele ochranné známky; a že označení musí být totožné s ochrannou známkou.


54 – Identifikační funkce nebo rozlišovací funkce ochranné známky ve vztahu k výrobkům a službám není obvykle vzdálená funkci původu. Nicméně schopnost ochranné známky odlišit výrobky a služby od ostatních výrobků nebo služeb lze použít také pro jiné účely než pro označení jejich původu. Například v návodu k univerzálnímu dálkovému ovládání lze obrazovou ochrannou známku užívat také k označení výrobků, které jsou s tímto zařízením kompatibilní. Viz, pokud jde o skandinávskou právní teorii k této otázce Pihlajarinne, T., Toisen tavaramerkin sallittu käyttö [povolené užívání ochranných známek jiných osob], Lakimiesliiton kustannus, Helsinki 2010, s. 47–48.


55 – Rozsudek Google a Google France citovaný v poznámce pod čarou 2, body 68 a 69.


56 – Tamtéž, bod 82.


57 – Tamtéž, body 83 a 84.


58 – Rozsudek Google a Google France, citovaný v poznámce pod čarou 2, body 91 až 98. Pokud jde o komunikační funkci, zdá se, že v právní teorii jsou prvky této funkce v široké míře pokryty rozlišovací funkcí, funkcí původu, reklamní funkcí a investiční funkcí. Zabývat se samostatně touto otázku není proto nutné.


59 – Výše uvedený rozsudek Portakabin, bod 91.


60 – Soudní dvůr v bodě 38 citovaného rozsudku Dior potvrdil, že po vyčerpání práv z ochranné známky může prodejce prodávat nejen výrobky, ale také užívat ochrannou známku s cílem upoutat pozornost veřejnosti na další uvádění těchto výrobků na trh. Viz také rozsudek ze dne 23. února 1999, BMW (C‑63/97, Recueil, I‑905, bod 54).


61 – Viz výše uvedený rozsudek Google France a Google, body 55 až 56. Nicméně závěr, že poskytovatel placené optimalizace pro vyhledávače na internetu nejedná v obchodním styku (body 57 a 58), nelze uplatnit na činnosti provozovatele tržišť, pokud jde o jejich vlastní internetové stránky.


62 – Viz rozsudek ze dne 27. září 1988, Ahlström Osakeyhtiö a další v. Komise (89/85, 104/85, 114/85, 116/85, 117/85 a 125/85 až 129/85, Recueil, s. 5193, body 12 až 14).


63 – Viz stanovisko generální advokátky Trstenjak ve věci Pammer (C‑585/08) a Hotel Alpenhof (C‑144/09).


64 – http://www.wipo.int/about-ip/en/development_iplaw/pub845.htm.


65 – Viz výše poznámka pod čarou 33.


66 – Připomínám, že ačkoliv byla tato směrnice přijata před 10 lety, existuje pouze několik rozsudků Soudního dvora týkajících se výkladu jejích ustanovení.


67 – Viz KOM(2003) 702 v konečném znění: Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výrobu: První zpráva o uplatňování směrnice 2000/31/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu.


68 – Viz Sorvari, K., Vastuu tekijänoikeuden loukkauksesta erityisesti tietoverkkoympäristössä, [Odpovědnost za porušování autorských práv na internetu] WSOY, Helsinki 2005, s. 513–526, kde autor analyzuje provedení směrnice 2000/31 v Německu, Švédsku a Finsku.


69 – Výše uvedený rozsudek Google a Google France, body 113 a 114.


70 – To bylo klíčovým faktorem pro německé soudy, když vyloučily trestní a občanskou odpovědnost provozovatelů elektronického tržiště za inzeráty porušující práva a omezily jejich odpovědnost v tom smyslu, aby předešly dalšímu porušování v mezích přiměřených jejich obchodnímu modelu, jak bylo stanoveno v zákazu vydaném soudem. Viz Rühmkorf, A., „eBay on the European Playing Field: A Comparative Case Analysis of L’Oréal v. eBay“ (2009) 6:3 SCRIPTed 685, s. 694, http://www.law.ed.ac.uk/ahrc/script-ed/vol6-3/ruhmkorf.asp.


71 – Bod 40 odůvodnění směrnice 2000/31 uvádí, že ustanovení této směrnice o odpovědnosti by neměla jednotlivým stranám bránit v rozvíjení a účinném provádění technických ochranných a identifikačních systémů, jakož i technických kontrolních přístrojů zpřístupněných digitální technikou v mezích stanovených směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a směrnicí 97/66/ES ze dne 15. prosince 1997 týkající se zpracování osobních údajů a ochrany soukromí v oblasti telekomunikací.


72 – Provozovatel může například prodávat svým zákazníkům balíčky služeb zahrnující přístup na internet, kapacitu serveru vlastní domovské stránky zákazníka a emailovou adresu (poskytování služby) a poskytování přístupu na vlastní domovskou stránku poskytovatele se všemi rozmanitými službami přístupnými z portálu provozovatele jako úvodní stránky (poskytování obsahu). Viz Sorvari, K., již citováno, s. 66. V tomto případě nabízel provozovatel kromě „prostého přenosu“ a „caching“ také shromažďování informací a poskytování obsahu.


73 – K posouzení účinků programu VeRO společnosti eBay, pokud jde o zákonné obchodování, viz Pilutik, S., „eBay’s Secondary Trademark Liability Problem and its VeRO Program“, zveřejněný na http://www.cs.cmu.edu/~dst/Secrets/E-Meter/eBay-VERO-pilutik.html.


74 – Tento požadavek byl potvrzen Ústavně-právním výborem Finského parlamentu, viz stanovisko PeVL 60/2001 vp – HE 194/2001 vp.


75 – Podotýkám, že společnost eBay ve svých vyjádřeních tvrdila, že zvláštní postupy k uplatnění zásady „notice and take down“ jsou upraveny pouze ve Finsku, Francii a Španělsku.


76 – Viz Sorvari, již citováno, s. 521 až 523, jakož i články 15, 16 a 20 až 25 Laki tietoyhteiskunnan palvelujen tarjoamisesta (finský zákon o poskytování služeb informační společnosti), 5.6.2002/458, dostupné v angličtině na www.finlex.fi/en.


77 – Je zřejmé, že existuje spojitost mezi výkladem pojmu porušení v rámci vnitrostátního práva, i když pojmy použité v čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2000/31 musí mít v právu EU autonomní význam, který je nezávislý na konceptech vnitrostátního trestního práva a přestupkové práva. Například jedná se o jedno porušení, pokud A prodává bez souhlasu majitele ochranné známky (i) totožný výrobek několika zákazníkům, (ii) podobný, ale nikoliv totožný výrobek, na který se vztahuje stejná ochranná známka, nebo (iii) pokud činnost prodeje přetrvává po určité časové období a spočívá v samostatných transakcích?


78 – High Court uvádí, že toto ustanovení nevedlo k žádnému zvláštnímu provedení do vnitrostátního práva, neboť se zdálo, že stávající právo je s ním v souladu. Předkládající soud má pochybnosti o správnosti tohoto závěru.


79 – Viz Norrgård, M., „The Role Conferred on the National Judge by Directive 2004/48/EC on the Enforcement of Intellectual Property Rights“, ERA Forum 4/2005, s. 503.


80 – Viz body 22, 23, 24, 25 odůvodnění a článek 11 směrnice 2004/48.


81 – Skutečnost, že by se jednalo o tu samou porušující třetí osobu, by primárně znamenalo stejnou totožnost založenou na identifikaci uživatele v systému poskytovatelů služeb, pokud by nějaký existoval. Kromě toho lze od poskytovatele služeb vyžadovat, aby přijal přiměřená opatření k odhalení pravé totožnosti uživatele, který se skrývá za několika uživatelskými účty: nejednalo by se o povinnost obecného dohledu zakázanou čl. 15 odst. 1 směrnice 2000/31, ale přijatelnou povinnost zvláštního dohledu.


82 – Viz tři německé případy, které jsou obecně známé jako „Internet Auction I, II and III“, rozsudek Bundesgerichtshof ze dne 11. března 2004, BGH I ZR 304/01 („Internet-Versteigerung I“), ze dne 19. dubna 2007, BGH I ZR 35/04 („Internet-Versteigerung II“), a ze dne 30. dubna 2008, BGH I ZR 73/05 („Internet-Versteigerung III). Soud rozhodl, že provozovatelé elektronického tržiště jsou zproštěni odpovědnosti stanovené v článku 14 směrnice 2000/31. Nicméně byly formulovány rozsáhlé podmínky pro vydání soudních zákazů vůči provozovatelům, jejichž rozsah může vyvolávat určité otázky ohledně jejich slučitelnosti se směrnicí 2000/31.