Language of document :

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesverwaltungsgericht (Německo) dne 23. května 2017 – Bašar Ibrahim v. Spolková republika Německo

(Věc C-297/17)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastníci původního řízení

Žalobce: Bašar Ibrahim

Žalovaná: Spolková republika Německo

Předběžné otázky

Brání přechodné ustanovení čl. 52 odst. 1 směrnice 2013/32/EU1 použití takové vnitrostátní právní úpravy, podle které je při uplatnění v porovnání s předchozí právní úpravou širšího oprávnění stanoveného v čl. 33 odst. 2 písm. a) směrnice 2013/32/EU žádost o mezinárodní ochranu nepřípustná, pokud žadateli jiný členský stát přiznal doplňkovou ochranu, jestliže se vnitrostátní právní úprava z důvodu chybějícího vnitrostátního přechodného ustanovení uplatní i na žádosti podané před 20. červencem 2015?

Umožňuje přechodné ustanovení čl. 52 odst. 1 směrnice 2013/32/EU členským státům uplatnit rozšířené oprávnění stanovené v čl. 33 odst. 2 písm. a) směrnice 2013/32/EU se zpětnou účinností, což by znamenalo, že i žádosti o azyl podané před provedením tohoto rozšířeného oprávnění do vnitrostátního práva, o nichž v době provedení nebylo dosud právoplatně rozhodnuto, budou nepřípustné?

Poskytuje článek 33 směrnice 2013/32/EU členským státům možnost volby, zda žádost o azyl zamítnou na základě jinak určené mezinárodní příslušnosti (dublinské nařízení), nebo na základě čl. 33 odst. 2 písm. a) směrnice 2013/32/EU?

V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Bráni unijní právo členským státům při uplatňování rozšířeného oprávnění stanoveného v čl. 33 odst. 2 písm. a) směrnice 2013/32/EU zamítnout žádost o mezinárodní ochranu jako nepřípustnou z důvodu udělení doplňkové ochrany v jiném členském státě, pokud

a)    se žadatel domáhá zvýšení své ochrany poskytnuté v jiném členském státě (přiznání postavení uprchlíka) a azylové řízení v tomto jiném členském státě se vyznačovalo a stále vyznačuje systémovými nedostatky, nebo

b)    konkrétní podoba této mezinárodní ochrany, zejména životní podmínky osoby, které byla udělena doplňková ochrana, v tomto jiném členském státě, který žadatelovi udělil doplňkovou ochranu,

– je v rozporu s článkem 4 Listiny základných práv, případně s článkem 3 EÚLP, nebo

– nevyhovuje požadavkům článků 20 a násl. směrnice 2011/95/EU bez toho, že by byla v rozporu s článkem 4 Listiny nebo s článkem 3 EÚLP?

V případě kladné odpovědi na otázku 3b): Platí to i v případě, že osobám s doplňkovou ochranou nejsou zabezpečovány žádné existenční potřeby, případně jim jsou v porovnání s jinými členskými státy zabezpečovány jen ve velmi omezeném rozsahu, ale není s nimi v tomto ohledu zacházeno jinak než se státními příslušníky dotčeného státu?

V případě záporné odpovědi na druhou otázku:

a)    Uplatní se nařízení Dublin III v řízení o udělení mezinárodní ochrany, byla-li žádost o azyl podaná před 1. lednem 2014, žádost o přijetí zpět však až po 1. lednu 2014 a žadatel již dříve (v únoru 2013) získal v dožádaném členském státě doplňkovou ochranu?

b)    Vyplývá z dublinských nařízení (nepsané) pravidlo o přechodu příslušnosti na členský stát, který žádá o přijetí žadatele zpět, pokud dožádaný příslušný členský stát na základě dublinských nařízení zamítl ve lhůtě podanou žádost o přijetí zpět a místo toho odkázal na mezistátní dohodu o zpětném přebírání osob?

____________

1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (Úř. věst. 2013, L 180, s. 60).