ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého senátu)

27. června 2012(*)

„Hospodářská soutěž – Zneužití dominantního postavení – Operační systémy pro klientské osobní počítače – Operační systémy pro servery určené k podpoře pracovních skupin – Odmítnutí podniku v dominantním postavení poskytnout informace o interoperabilitě a povolit jejich využití – Plnění povinností vyplývajících z rozhodnutí, kterým se konstatuje, že došlo k protiprávnímu jednání, a kterým se nařizují opatření vztahující se ke způsobu chování dotčeného podniku – Penále“

Ve věci T‑167/08,

Microsoft Corp., se sídlem v Redmondu, Washington (Spojené státy), zastoupená J.‑F. Bellisem, advokátem a I. Forresterem, QC,

žalobkyně,

podporovaná

The Computing Technology Industry Association, Inc., se sídlem v Oakbrook Terrace, Illinois (Spojené státy), zastoupenou G. van Gervenem a T. Franchooem, advokáty,

a

Association for Competitive Technology, Inc., se sídlem ve Washingtonu, DC (Spojené státy), zastoupenou původně D. Wentem a H. Pearson, solicitors, poté H. Mercerem, QC,

proti

Evropské komisi, zastoupené T. Christoforouem, V. Di Buccim, F. Castillem de la Torre a N. Khanem, jako zmocněnci,

žalované,

podporované

Free Software Foundation Europe eV, se sídlem v Hamburku (Německo), a

Samba Team, se sídlem v New Yorku, New York (Spojené státy),

zastoupenými C. Pianou a T. Ballarinem, advokáty,

Software & Information Industry Association, se sídlem ve Washingtonu, DC, zastoupeným T. Vinjem, D. Dakanalisem, solicitors, a A. Tomtsisem, advokátem,

European Committee for Interoperable Systems (ECIS), se sídlem v Bruselu (Belgie), zastoupeným T. Vinjem, solicitor a M. Dolmansem, N. Dodoo a A. Fertim, advokáty,

International Business Machines Corp., se sídlem v Armonku, New York (Spojené státy), zastoupenou M. Dolmansem a T. Grafem, advokáty,

Red Hat Inc., se sídlem ve Wilmingtonu, Delaware (Spojené státy), zastoupenou C.-D. Ehlermannem, S. Völckerem, advokáty a C. O’Dalym, solicitor,

a

Oracle Corp., se sídlem v Redwood Shores, Kalifornie (Spojené státy), zastoupenou T. Vinjem, solicitor a D. Paemenem, advokátem,

vedlejšími účastníky řízení,

jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise C(2008) 764 final ze dne 27. února 2008, které stanoví konečnou částku penále, jež bylo společnosti Microsoft Corp. uloženo rozhodnutím C(2005) 4420 final (Věc COMP/C‑3/37.792 – Microsoft) a podpůrně návrh na zrušení nebo snížení penále, které bylo žalobkyni v uvedeném rozhodnutí uloženo,

TRIBUNÁL (druhý senát),

ve složení N. J. Forwood (zpravodaj), předseda, F. Dehousse a J. Schwarcz, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: N. Rosner, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 24. května 2011,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Microsoft Corp., společnost se sídlem v Redmondu, ve státě Washington (Spojené státy), navrhuje, vyvíjí a prodává širokou škálu softwarových výrobků určených pro různé typy počítačových vybavení. Tyto softwarové výrobky zahrnují zejména operační systémy pro klientské osobní počítače a operační systémy pro servery určené k podpoře pracovních skupin.

2        Komise dne 24. března 2004 přijala rozhodnutí 2007/53/ES v řízení podle článku 82 [ES] a článku 54 Dohody o EHP zahájeném proti Microsoft Corp. (Věc COMP/C‑3/37.792 – Microsoft) (Úř. věst 2007, L 32, s. 23, dále jen „rozhodnutí z roku 2004“, citace z uvedeného rozhodnutí použité v textu tohoto rozsudku jsou neoficiálním překladem).

3        Podle rozhodnutí z roku 2004 porušila společnost Microsoft článek 82 ES a článek 54 Dohody o EHP tím, že svého dominantního postavení zneužila dvojím způsobem, z nichž je v projednávané věci relevantní jen zneužití spočívající v odmítnutí společností Microsoft zpřístupnit konkurentům „informace týkající se interoperability“ a povolit jejich využití za účelem vývoje a distribuce konkurenčních výrobků na trhu s operačními systémy pro servery určené k podpoře pracovních skupin, v období mezi říjnem 1998 a dnem oznámení rozhodnutí z roku 2004 (čl. 2 písm. a) rozhodnutí z roku 2004).

4        „Informace týkající se interoperability“ jsou ve smyslu rozhodnutí z roku 2004 „vyčerpávajícími a přesnými specifikacemi všech protokolů [uplatněných] v operačních systémech Windows pro servery určené k podpoře pracovních skupin, které používají servery Windows pro pracovní skupiny za účelem poskytnutí sítím Windows určeným k podpoře pracovních skupin služeb sdílení souborů a tiskáren a služeb správy uživatelů a skupin [uživatelů], včetně služeb spojovatele domény Windows, adresářové služby Active Directory a služby ,Group Policy‘“ (čl. 1 odst. 1 rozhodnutí z roku 2004).

5        „Sítě Windows určené k podpoře pracovních skupin“ jsou definovány jako „skupin[y] klientských osobních počítačů [na kterých je instalován operační systém Windows pro klientské osobní počítače] a serverů [na kterých je instalován operační systém Windows pro servery určené k podpoře pracovních skupin] navzájem mezi sebou propojen[é] prostřednictvím počítačové sítě“ (čl. 1 odst. 7 rozhodnutí z roku 2004).

6        „Protokoly“ jsou definovány jako „soubor pravidel vzájemného propojení a interakce mezi různými operačními systémy Windows pro servery určené k podpoře pracovních skupin a operačními systémy Windows pro klientské osobní počítače instalovanými na jednotlivých počítačích v síti Windows určené k podpoře pracovních skupin“ (čl. 1 odst. 2 rozhodnutí z roku 2004).

7        Komise v rozhodnutí z roku 2004 zdůrazňuje, že dotčené odmítnutí se netýká prvků „zdrojového kódu“ Microsoft, ale pouze specifikací daných protokolů, tj. podrobného popisu toho, co se očekává od daného softwaru, na rozdíl od implementace, kterou je provedení kódu v počítači (body 24 a 569 odůvodnění rozhodnutí z roku 2004). Upřesňuje zejména, že „nezamýšlí nařídit společnosti Microsoft, aby umožnila třetím osobám kopírovat Windows“ (bod 572 odůvodnění rozhodnutí z roku 2004).

8        Za oba způsoby zneužití shledané v rozhodnutí z roku 2004 byla uložena pokuta ve výši 497 196 304 eur (článek 3 rozhodnutí z roku 2004).

9        Článek 5 tohoto rozhodnutí ukládá společnosti Microsoft jako opatření k nápravě zneužívajícího odmítnutí uvedeného v čl. 2 písm. a) rozhodnutí z roku 2004 následující:

„a)      Microsoft […] zpřístupní ve lhůtě 120 dní od oznámení tohoto rozhodnutí každému podniku, který má zájem vyvíjet a distribuovat operační systémy pro servery určené k podpoře pracovních skupin, informace týkající se interoperability a za rozumných a nediskriminačních podmínek poskytne těmto podnikům oprávnění k využití informací týkajících se interoperability pro vývoj a distribuci operačních systémů pro servery určené k podpoře pracovních skupin;

b)      Microsoft […] zajistí, aby zpřístupněné informace týkající se interoperability byly v nezbytném rozsahu a v co nejkratších lhůtách aktualizovány;

c)      Microsoft […] zavede ve lhůtě 120 dnů ode dne oznámení tohoto rozhodnutí mechanismus hodnocení, který dotyčným podnikům umožní účinně se informovat o rozsahu a podmínkách použití informací týkajících se interoperability. Microsoft […] může stanovit rozumné a nediskriminační podmínky k zajištění toho, aby přístup poskytnutý v tomto rámci k informacím týkajícím se interoperability byl povolen pouze za účelem hodnocení;

d)      Microsoft […] informuje Komisi ve lhůtě 60 dnů od oznámení tohoto rozhodnutí o všech opatřeních, která hodlá přijmout, aby splnila povinnosti vyplývající z bodů a), b) a c) výše; při této příležitosti musí společnost Microsoft […] Komisi předložit dostatečné podrobné údaje, aby posledně uvedená mohla provést první hodnocení toho, zda výše uvedená opatření skutečně odpovídají požadavkům tohoto rozhodnutí; Microsoft […] zejména podrobně popíše podmínky, za kterých povolila využití [i]nformací týkajících se interoperability;

[…]“

10      Článek 7 rozhodnutí z roku 2004 stanoví:

„Microsoft ve lhůtě 30 dní od oznámení tohoto rozhodnutí […] Komisi předloží návrh týkající se zavedení mechanismu, který má Komisi pomoci ujistit se, že Microsoft […] plní povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí. Tento mechanismus bude zahrnovat ustanovení zmocněnce nezávislého na společnosti Microsoft […]

V případě, že by Komise měla za to, že mechanismus navržený společností Microsoft […] není vhodný, bude oprávněna zavedení takového mechanismu nařídit rozhodnutím.“

11      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 7. června 2004 podala Microsoft proti rozhodnutí z roku 2004 žalobu.

12      Samostatným podáním zapsaným v kanceláři Tribunálu dne 25. června 2004 podala společnost Microsoft na základě článku 242 ES návrh na odklad vykonatelnosti článku 4, čl. 5 písm. a) až c) a čl. 6 písm. a) rozhodnutí z roku 2004.

13      Usnesením ze dne 22. prosince 2004, Microsoft v. Komise (T‑201/04 R, Sb. rozh. s. II‑4463), předseda Tribunálu tento návrh zamítl.

14      Rozhodnutím C(2005) 2988 final, ze dne 28. července 2005, v řízení podle článku 82 [ES] (Věc COMP/C‑3/37.792 – Microsoft), Komise nařídila zavedení mechanismu uvedeného v článku 7 rozhodnutí z roku 2004. Dne 4. října 2005 Komise jmenovala nezávislého zmocněnce.

15      V rozhodnutí ze dne 10. listopadu 2005 (dále jen „rozhodnutí z roku 2005“), kterým se ukládá penále na základě čl. 24 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 [ES] (Úř. věst. L 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205), měla Komise za to, že technická dokumentace připravená společností Microsoft ke dni 20. října 2005 obsahující informace o interoperabilitě byla nepřesná a neúplná (bod 101 odůvodnění rozhodnutí z roku 2005). Dále měla za to, že výše poplatků požadovaných společností Microsoft za zpřístupnění informací týkajících se interoperability a povolení jejich využití nebyla přiměřená (body 161 a 193 odůvodnění rozhodnutí z roku 2005). Z těchto důvodů přikázala společnosti Microsoft splnit povinnosti uložené čl. 5 písm. a) a c) rozhodnutí z roku 2004 ve lhůtě do 15. prosince 2005, jinak jí bude uloženo penále ve výši 2 miliony eur za každý den prodlení.

16      V rozhodnutí ze dne 12. července 2006 (dál jen „rozhodnutí z roku 2006“), které stanoví konečnou částku penále, jenž bylo společnosti Microsoft […] uloženo rozhodnutím C (2005) 4420 final (Věc COMP/C‑3/37.792 – Microsoft) (Úř. věst. 2008, C 138, s. 10), měla Komise za to, že technická dokumentace připravená společností Microsoft ke dni 20. června 2006 obsahující informace o interoperabilitě byla nepřesná a neúplná (bod 232 odůvodnění rozhodnutí z roku 2006). Uložila tedy společnosti Microsoft penále ve výši 280,5 milionů eur z důvodu, že tato společnost v období od 16. prosince 2005 do 20. června 2006 nesplnila povinnosti uložené v čl. 5 písm. a) a c) rozhodnutí z roku 2004. Kromě toho navýšila penále, které lze uložit na základě rozhodnutí z roku 2005, na 3 miliony eur za den, počínaje dnem 31. července 2006.

17      Žalobou podanou kanceláři Tribunálu dne 2. října 2006 společnost Microsoft napadla rozhodnutí z roku 2006.

18      Rozsudkem ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise (T‑201/04, Sb. rozh. s II‑3601) Tribunál zrušil článek 7 rozhodnutí z roku 2004 a ve zbývající části žalobu zamítl. První bod výroku výše uvedeného rozsudku Microsoft v. Komise zní následovně:

„1. Článek 7 rozhodnutí Komise 2007/53/ES ze dne 24. března 2004 v řízení podle článku 82 [ES] a článku 54 Dohody o EHP zahájeném proti společnosti Microsoft […] (Věc COMP/C‑3/37.792 – Microsoft) se zrušuje v rozsahu, ve kterém:

–        společnosti Microsoft nařizuje, aby předložila návrh týkající se zavedení mechanismu, který musí zahrnovat ustanovení nezávislého zmocněnce pověřeného pravomocemi přístupu, nezávisle na Komisi, k podpoře, informacím, dokumentům, do prostor a k zaměstnancům společnosti Microsoft, jakož i ke ,zdrojovému kódu‘ příslušných výrobků společnosti Microsoft;

–        vyžaduje, aby návrh týkající se zavedení tohoto mechanismu stanovil, že veškeré náklady spojené s ustanovením zmocněnce, včetně jeho odměny, ponese společnost Microsoft;

–        Komisi vyhrazuje právo uložit rozhodnutím zavedení takového mechanismu, jaký je uveden v první a druhé odrážce výše.“

19      Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 24. října 2007 společnost Microsoft vzala žalobu, kterou podala proti rozhodnutí z roku 2006 (viz bod 17 výše) zpět.

 Napadené rozhodnutí

20      V rozhodnutí Komise C(2008) 764 final ze dne 27. února 2008, které stanoví konečnou částku penále, jež bylo společnosti [Microsoft] uloženo rozhodnutím C(2005) 4420 final (Věc COMP/C‑3/37.792 – Microsoft) (Úř. věst. 2009, C 166, s. 20, dále jen „napadené rozhodnutí“), Komise uložila společnosti Microsoft penále ve výši 899 milionů eur za nesplnění povinností uložených v čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004 v období od 21. června 2006 do 21. října 2007.

21      Z bodu 14 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se toto rozhodnutí týká výlučně povinnosti uložené společnosti Microsoft na základě čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004, podle kterého byla Microsoft povinna zpřístupnit a povolit využití informací týkajících se interoperability za přiměřených a nediskriminačních podmínek.

 Program protokolů pro servery určené k podpoře pracovních skupin

22      Z bodů 21 až 23 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že dopisem ze dne 29. října 2004 předložila společnost Microsoft Komisi dva návrhy dohod, které hodlala předložit svým konkurentům v rámci „Work Group Server Protocol Program“ (program protokolů pro servery určené k podpoře pracovních skupin). Jde jednak o návrh dohody upravující získání licence na práva duševního vlastnictví k předmětným protokolům, jednak o návrh dohody o hodnocení uvedených protokolů.

23      Dopisem ze dne 20. května 2005 a v rámci průběžných kontaktů s Komisí společnost Microsoft předložila pět následujících typů dohod (dále jen společně „dohody WSPP“):

–        Microsoft Work Group Server Protocol Program License Agreement (All IP) for Development and Product Distribution (Work Group Server Operating System Software) [dohoda o licenci (All IP) pro vývoj a distribuci výrobků operačního softwaru pro servery určené k podpoře pracovních skupin v rámci programu protokolů pro servery určené k podpoře pracovních skupin společnosti Microsoft, dále jen „dohoda All IP“];

–        Microsoft Communications Protocol Program Agreement for Evaluation of Technical Documentation (3-Day) [dohoda o hodnocení technické dokumentace v rámci programu komunikačních protokolů společnosti Microsoft (3 dny)];

–        Microsoft Communications Protocol Program Agreement for Evaluation of Technical Documentation (30-Day) [dohoda o hodnocení technické dokumentace v rámci programu komunikačních protokolů společnosti Microsoft (30 dnů)];

–        Microsoft Work Group Server Protocol Program License Agreement (No Patents) for Development and Product Distribution (Work Group Server Operating System Software); [dohoda o licenci (No Patents) k vývoji a distribuci operačních softwarových výrobků pro servery určené k podpoře pracovních skupin v rámci programu protokolů pro servery určené k podpoře pracovních skupin společnosti Microsoft, dále jen „dohoda No Patent“];

–        Microsoft Work Group Server Protocol Program Patent Only License Agreement for Development and Product Distribution [dohoda o licenci (Patent Only) k vývoji a distribuci softwarových výrobků v rámci programu protokolů pro servery určené k podpoře pracovních skupin společnosti Microsoft, dále jen „dohoda Patent Only“] (body 32 a 33 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

24      Z bodů 33, 37, 39, 40, 44, 57, 59, 66, 92 a 103 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že v rámci průběžných kontaktů s Komisí společnost Microsoft předložila v době od 20. května 2005 do 21. května 2007 postupně třináct zrevidovaných verzí dohod WSPP, vždy včetně schématu poplatků. Schéma poplatků předložené dne 22. října 2007 stanoví uzavření dohody No Patent umožňující přístup k technické dokumentaci obsahující informace o interoperabilitě a využití této dokumentace za paušální poplatek ve výši 10 000 eur. Za poplatek stanovený na základě čistého příjmu smluvního partnera společnosti Microsoft je možné rovněž uzavřít dohodu o licenci k patentovaným technologiím (bod 102 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

25      Podle bodu 39 odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahovala verze dohod WSPP předložená společností Microsoft Komisi dne 31. května 2005 rovněž zásady pro hodnocení informací týkajících se interoperability (dále jen „zásady hodnocení WSPP“) vypracované v návaznosti na jednání obou stran. Uvedené zásady měly být vodítkem pro nezávislého zmocněnce nejen při vypracování posudků, ale rovněž v situaci, kdy se na něj obrátil smluvní partner společnosti Microsoft, aby rozhodl, zda je určitý poplatek přiměřený, přičemž rozhodnutí tohoto zmocněnce mohla být rozhodnutím High Court of Justice (England & Wales) [(Vrchní soud pro Anglii a Wales, Spojené království] prohlášena za vykonatelná (body 47 a 113 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

 Oznámení námitek

26      Dne 1. března 2007 zaslala Komise společnosti Microsoft oznámení námitek (bod 73 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

27      Dopisem ze dne 2. března 2007 požádala společnost Microsoft Komisi, aby jí sdělila přesnou výši poplatků, kterou by měla uplatňovat, aby její jednání splňovalo povinnosti vyplývající z rozhodnutí z roku 2004. Dopisem ze dne 8. března 2007 Komise odpověděla, že jí nepřísluší stanovit konkrétní výši poplatků, ale ujistit se, že všechny poplatky požadované společností Microsoft jsou přiměřené a nediskriminační v souladu s čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004 (bod 75 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

28      Na oznámení námitek odpověděla Microsoft dopisem ze dne 23. dubna 2007. Dne 24. července 2007 Komise zaslala společnosti Microsoft „dopis popisující skutkový stav“, který jí měl umožnit vyjádřit se k informacím shromážděným po datu zaslání oznámení námitek. Své připomínky předložila společnost Microsoft dne 31. srpna 2007 (body 82, 98 a 99 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

 Posouzení dodržení povinností uložených v čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004

 Kritéria pro posouzení přiměřenosti výše poplatků požadovaných společností Microsoft

29      V bodě 105 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise připomenula, že podle bodu 1003 odůvodnění rozhodnutí z roku 2004 by měl každý poplatek požadovaný za přístup k informacím týkajícím se interoperability a za jejich využití uživatelům těchto informací umožnit životaschopně konkurovat operačnímu systému pro servery určené k podpoře pracovních skupin společnosti Microsoft. Dále podle bodu 1008 písm. ii) odůvodnění rozhodnutí z roku 2004 takový poplatek nemůže odrážet strategickou hodnotu vyplývající ze síly společnosti Microsoft na trhu s operačními systémy pro klientské osobní počítače nebo operačními systémy pro servery určené k podpoře pracovních skupin.

30      Za těchto okolností měla Komise za to, že přiměřenost, ve smyslu čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004, každé podmínky uplatňované společností Microsoft, v jejímž důsledku by mohlo být omezeno využití a přístup k informacím týkajícím se interoperability, s sebou nese nezbytnost a přiměřenost takové podmínky s ohledem na jí chráněné legitimní zájmy společnosti Microsoft. Aby byl každý poplatek požadovaný společností Microsoft objektivně odůvodněný, měl by odrážet pouze případnou vlastní hodnotu samotných dotčených informací, nikoliv i strategickou hodnotu plynoucí ze samotné možnosti uskutečnit interoperabilitu s operačními systémy společnosti Microsoft, kterou dotčená informace poskytuje. Přísluší společnosti Microsoft, aby tuto okolnost prokázala (body 106 a 107 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

31      Komise měla za to, že zásady hodnocení WSPP (viz bod 25 výše) odpovídají cílům uvedeným v bodech 1003 a 1008 písm. ii) odůvodnění rozhodnutí z roku 2004. Jednak totiž tyto zásady stanoví, že schéma poplatků musí uživatelům informací týkajících se interoperability umožňovat životaschopně konkurovat společnosti Microsoft. Dále tyto zásady stanoví, že za účelem posouzení, zda mají informace týkající se interoperability vlastní hodnotu, tedy hodnotu, která nezahrnuje strategickou hodnotu popsanou v bodě 29 výše, je třeba zaprvé přezkoumat, zda dotčené protokoly byly vytvořeny společností Microsoft, zadruhé posoudit, zda jsou tyto výtvory inovativní, a zatřetí zohlednit tržní ohodnocení s ohledem na srovnatelné technologie bez přihlédnutí ke strategické hodnotě vyplývající z jejich případného dominantního postavení (body 117 a 118 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

32      Komise v bodech 119 a 158 odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž uvedla, že uplatnila kritéria uvedená v bodě 31 výše, aby posoudila, zda je výše poplatků požadovaných společností Microsoft přiměřená.

33      Komise kromě toho zdůraznila, že její posouzení období do 21. října 2007 vychází z verze dohod WSPP předložené 21. května 2007 (viz bod 24 výše). Jelikož schéma poplatků obsažené v této verzi dohod WSPP stanovilo poplatky nižší než poplatky stanovené v předchozích verzích, závěry Komise se na posledně uvedené verze vztahují tím spíše, podle bodu 103 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

34      Pokud jde o první kritérium uvedené v bodě 31 výše, Komise uvedla, že není naplněno, použila-li společnost Microsoft protokoly spadající do veřejné domény (bod 129 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

35      Pokud jde o druhé kritérium uvedené v bodě 31 výše, Komise zdůraznila, že pokud předmětné technologie nejsou nové v tom smyslu, že spadají do současného stavu vědeckotechnického poznání, nebo pokud je může osoba s odpovídajícími schopnostmi z tohoto stavu poznání zjevně dovodit, společnost Microsoft nemá nárok na odměnu. Měla za to, že kritéria vycházející z novosti a nezjevné povahy jsou vhodná, neboť se jedná o pojmy běžně užívané v oblasti duševního vlastnictví (body 130 a 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V této souvislosti byla názoru, že drobné dodatečné změny a drobná vylepšení, které pro adresáty informací týkajících se interoperability představují jen zanedbatelnou hodnotu, nemohou být kvalifikovány jako inovativní pro potřeby provedení rozhodnutí z roku 2004 (bod 144 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

36      Komise v tomto ohledu dodala, že v rozsahu, v němž společnost Microsoft uplatňovala patenty zahrnující technologie týkající se protokolů obsažených ve zpřístupněné technické dokumentaci, měla Komise prozatímně a pro účely napadeného rozhodnutí za to, že tyto technologie jsou inovativní (bod 132 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

37      Pokud jde o třetí kritérium uvedené v bodě 31 výše, Komise uvedla, že jeho cílem je ověřit, že výše poplatků požadovaných společností Microsoft je slučitelná s tržním hodnocením s ohledem na srovnatelné technologie (bod 139 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

 Posouzení přiměřenosti výše poplatků požadovaných společností Microsoft

–       Obecný rámec

38      V bodech 159 až 164 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise shrnula obecný rámec schématu poplatků navrženého společností Microsoft.

39      V tomto ohledu Komise uvedla, že Microsoft v rámci dohod WSPP nabízela různé typy přístupu k informacím týkajícím se interoperability. V této souvislosti Microsoft nabízela přístup k protokolům týkajícím se pěti scénářů týkajících se služby sdílení souborů a tiskáren a šestnácti scénářů týkajících se služby správy uživatelů a skupin uživatelů a služby „general networking“.

40      Přístup k informacím týkajícím se interoperability byl poskytnut v rámci čtyř typů dohod.

41      Zaprvé, dohoda No Patent umožnila adresátům informací týkajících se interoperability vyvíjet a distribuovat operační systémy pro servery určené k podpoře pracovních skupin na základě technické dokumentace.

42      Zadruhé, na základě dohody Patent Only udělila společnost Microsoft licenci k obsahu patentů, které podle jejího názoru zahrnují technologii nezbytnou k uskutečnění interoperability s operačními systémy Windows pro klientské osobní počítače a pro servery určené k podpoře pracovních skupin.

43      Zatřetí, na základě dohody All IP udělila společnost Microsoft nejen licenci k obsahu patentů, které podle jejího názoru zahrnují technologii nezbytnou k uskutečnění interoperability s operačními systémy Windows pro klientské osobní počítače a pro servery určené k podpoře pracovních skupin, ale rovněž přístup k technické dokumentaci, včetně práva k jejímu užívání.

44      Začtvrté, na základě dohody nazvané „Interface Definition Language Only“, poskytla společnost Microsoft přístup k technické dokumentaci týkající se těchto souborů a právo k užívání uvedené dokumentace.

45      Z bodu 160 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že v případě většiny scénářů požadovala společnost Microsoft výši poplatků v závislosti na typu zamýšlené dohody, přičemž tuto výši omezila minimální a maximální hranicí. Byla rovněž stanovena výše poplatků pro scénáře seskupené podle jednotlivých služeb, jakož i pro všechny scénáře v rámci tří služeb uvedených v bodě 39 výše. Požadované poplatky byly vyjádřeny jako procentní podíl na čistém příjmu jejího smluvního partnera z prodeje výrobků používajících předmětné protokoly, nebo jako paušální částka vztahující se ke každému prodanému serveru.

46      Z bodů 166, 167 a 297 odůvodnění napadeného rozhodnutí nakonec vyplývá, že se Komise zaměřila na přiměřenost výše poplatků požadovaných společností Microsoft za nepatentovanou technologii zahrnutou v technické dokumentaci a zpřístupněnou v rámci dohody No Patent.

–       Inovativní povaha protokolů popsaných v technické dokumentaci, k nimž společnost Microsoft poskytuje přístup na základě dohody No Patent

47      Podle bodu 169 odůvodnění napadeného rozhodnutí společnost Microsoft tvrdila na základě dvou posudků předložených Komisi dne 31. července a dne 24. srpna 2006, že 173 protokolů obsahuje nepatentované inovace.

48      Aby odůvodnila své posouzení, společnost Microsoft zaprvé ověřila, že předmětná technologie byla vyvinuta jí samotnou nebo na její účet, zadruhé popsala problém touto technologií vyřešený, zatřetí popsala technologie, jež spadají do současného stavu vědeckotechnického poznání a které byly zohledněny k prokázání inovativní povahy dotčeného protokolu, a začtvrté lokalizovala tyto inovace v revidované technické dokumentaci.

49      Z bodů 62, 69 a 171 odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž vyplývá, že na žádost Komise vyhodnotil nezávislý zmocněnec posouzení společnosti Microsoft týkající se nepatentované technologie podle metodologie popsané v bodě 48 výše, a že Komise předložila stejnou žádost specializovanému podniku TAEUS ohledně scénářů nazvaných „File Replication Service“, „Directory Replication Service“ a „Network Access Protection“. Posudky podniku TAEUS a nezávislého zmocněnce byly Komisi předloženy dne 15. prosince 2006, respektive 27. února 2007.

50      Komise uvedla, že nezávislý zmocněnec dospěl k závěru, že malá část informací předložená společností Microsoft v rámci technické dokumentace byla inovativní, a odůvodňovala tedy odměnu. Vedle toho dospěl podnik TAEUS k závěru, že žádná z 21 technologií zařazených do tří scénářů zkoumaných tímto podnikem nebyla inovativní (body 171 až 174 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Podle poznámky pod čarou č. 197 napadeného rozhodnutí se na těchto závěrech nic nezměnilo ani v návaznosti na odpověď společnosti Microsoft na oznámení námitek, která vedla ke dvěma posudkům nezávislého zmocněnce a k jednomu posudku podniku TAEUS.

51      Komise dospěla stran 173 technologií týkajících se protokolů považovaných společností Microsoft za inovativní k závěru, že 166 technologií spadalo do současného stavu vědeckotechnického poznání nebo byly z takového stavu poznání osobou s odpovídajícími schopnostmi zjevně dovoditelné a 7 technologií bylo inovativních (body 175 a 219 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

52      Předmětných 173 technologií je uvedeno v tabulce přiložené k napadenému rozhodnutí, která obsahuje stručný popis každé technologie a v případě většiny technologií informace týkající se data jejich vytvoření, zisky, které z nich podle společnosti Microsoft plynou, odkaz na spis předložený společností Microsoft, stručné posouzení, odkaz na současný stav vědeckotechnického poznání a odkaz na zdroje, které podle Komise odůvodňují provedené posouzení, jakož i zmínky o současném stavu vědeckotechnického poznání. Předmětnými zdroji jsou dva posudky nezávislého zmocněnce ze dne 3. března a 8. července 2007, jakož i připomínky z 8. května 2007 vypracované European Committee for Interoperable Systems (ECIS) k odpovědi společnosti Microsoft na oznámení námitek.

53      V bodech 187 až 218 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla své posouzení inovativní povahy osmi technologií týkajících se protokolů spadajících do scénáře „Directory & Global Catalog Replication“, který je součástí služby správy uživatelů a skupin uživatelů, a jedenácti technologií týkajících se protokolů spadajících do scénáře „File Replication Service“, který je součástí služby sdílení souborů a tiskáren. S výjimkou argumentů týkajících se technologie „File Staging“ byla tvrzení společnosti Microsoft ve prospěch inovativní povahy těchto technologií Komisí odmítnuta (bod 219 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

–       Tržní ohodnocení s ohledem na srovnatelné technologie

54      V bodech 220 až 279 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla své posouzení tržního ohodnocení zohledňujícího technologie srovnatelné s nepatentovanými technologiemi zpřístupněnými v rámci dohody No Patent. Podle tohoto posouzení jak společnost Microsoft, tak ostatní podniky nabízí srovnatelné technologie bez finanční protihodnoty, takže tržní ohodnocení ukazuje, že výše poplatků požadovaných společností Microsoft nebyla přiměřená.

 Penále

55      Komise v bodě 285 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že toto rozhodnutí se týká pouze doby od 21. června 2006 do 21. října 2007. V bodě 298 odůvodnění napadeného rozhodnutí upřesnila, že schéma přijaté společností Microsoft dne 22. října 2007 (viz bod 24 výše) nevyvolává námitky k přiměřenosti výše poplatků, které jsou v něm uvedeny. Komise tak pro uvedené období stanovila konečnou částku penále na 899 milionů eur (body 299 a 300 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

56      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 9. května 2008 podala společnost Microsoft projednávanou žalobu.

57      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 16. srpna 2008 podaly Free Software Foundation Europe eV (dále jen „FSFE“) a Samba Team návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastníci na podporu Komise.

58      Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 19. srpna 2008 podaly Software & Information Industry Association (dále jen „SIIA“) a ECIS návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastníci na podporu Komise.

59      Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 25. srpna 2008 podaly International Business Machines Corp. (dále jen „IBM“) a Red Hat Inc. návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu Komise.

60      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 26. srpna 2008 podala Oracle Corp. návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu Komise.

61      Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 25. a 26. srpna 2008 podaly The Computing Technology Industry Association, Inc. (dále jen „CompTIA“) a Association for Competitive Technology, Inc. (dále jen „ACT“) návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu společnosti Microsoft.

62      Usnesením ze dne 20. listopadu 2008 předseda sedmého senátu Tribunálu tato vedlejší účastenství povolil.

63      Vedlejší účastníci předložili své spisy, k nimž ostatní strany řízení předložily svá vyjádření ve stanovených lhůtách.

64      Při změně složení senátů Tribunálu byl soudce zpravodaj přeřazen k druhému senátu, kterému tedy byla přidělena projednávaná věc.

65      Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál zahájit ústní část řízení a v rámci procesních organizačních opatření vyzval účastníky řízení k předložení některých dokumentů a informací.

66      Microsoft navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí;

–        podpůrně, zrušil nebo snížil výši penále;

–        uložil Komisi a vedlejším účastníkům ji podporujícím náhradu nákladů řízení.

67      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu;

–        uložil společnosti Microsoft náhradu nákladů řízení.

68      FSFE, Samba Team, SIIA, ECIS, IBM, Red Hat a Oracle navrhují, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu;

–        uložil společnosti Microsoft náhradu nákladů řízení spojených s jejich vedlejším účastenstvím.

69      CompTIA navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení spojených s jejím vedlejším účastenstvím.

70      ACT navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí;

–        podpůrně, zrušil nebo snížil penále uložené společnosti Microsoft;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení spojených s jejím vedlejším účastenstvím.

 Právní otázky

71      Žalobní důvody předložené společností Microsoft vycházejí zaprvé z protiprávního uložení penále ještě před tím, než byly dostatečně upřesněny její povinnosti stanovené v článku 5 rozhodnutí z roku 2004, zadruhé z nesprávného posouzení nepřiměřené výše poplatků týkajících se dohody No Patent Komisí, zatřetí z nesprávného posouzení kritérií použitých k posouzení inovativní povahy technologií týkajících se protokolů, které jsou předmětem dohody No Patent, Komisí, začtvrté z protiprávního použití posudků nezávislého zmocněnce, zapáté z porušení práva na obhajobu a zašesté z neexistence právního základu pro uložení penále a z jeho nepřiměřené výše.

72      Společnost Microsoft kromě toho v rámci prvního, druhého, třetího a šestého žalobního důvodu tvrdí, že napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněno.

 K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z protiprávního uložení penále ještě před tím, než byly upřesněny povinnosti společnosti Microsoft stanovené v čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004

 Argumenty účastníků řízení

73      Na podporu svého prvního žalobního důvodu společnost Microsoft uplatňuje čtyři výtky.

74      Zaprvé, Komise údajně porušila svou povinnost pozitivním způsobem specifikovat kroky, které měla společnost Microsoft uskutečnit, aby vyhověla požadavkům čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004. Jak totiž vyplývá z její rozhodovací praxe, Komise mohla v rozhodnutí z roku 2004 specifikovat výši poplatků, na které měla společnost Microsoft nárok. Koncept „přiměřené výše“ přitom zahrnuje různé částky. Tato úvaha nesměřuje ke zpochybnění legality rozhodnutí z roku 2004, ani k popření možnosti provést ustanovení obsahující neurčité právní pojmy, nýbrž ke zpochybnění práva uložit penále za porušení uvedeného ustanovení, aniž jsou specifikovány z něj vyplývající povinnosti.

75      Ke specifikaci těchto povinností ještě před tím, než by společnosti Microsoft bylo uloženo je splnit, stanovila Komise postup upravený čl. 5 písm. d) téhož rozhodnutí. Jak přitom Komise prohlásila v oznámeních námitek zaslaných společnosti Microsoft v srpnu 2000 a v srpnu 2003 a jak vyplývá z bodu 995 odůvodnění rozhodnutí z roku 2004, nebudou-li opatření navržená společností Microsoft dostačující, uloží nezbytná opatření formou rozhodnutí. Komise však neustále odmítala upřesnit, jak chápe pojem „přiměřená výše poplatků“, zatímco byla v rámci své odpovědnosti, kterou nese na základě článku 5 rozhodnutí z roku 2004, povinna uložit společnosti Microsoft pozitivně upřesněné podmínky formou rozhodnutí. Jelikož zásady hodnocení WSPP poskytují jen obecné pokyny, které neupřesňují konkrétní výši, nemohou být v této souvislosti považovány za dostačující. Tvrzení týkající se neexistence vlastní hodnoty a obvyklého bezplatného poskytování informací týkajících se interoperability nejsou skutkově podložena a jsou zpochybněna uzavřením dohod o licencích podle schématu poplatků společnosti Microsoft.

76      Zadruhé Microsoft tvrdí, že jednání Komise porušuje článek 24 nařízení č. 1/2003, jelikož uložení penále směřující k donucení osoby, aby se chovala určitým způsobem, předpokládá, že povinnosti této osoby jsou vymezeny přesně, jinak mohou být uložením penále porušena základní práva. V projednávaném případě se Komise, která nebyla oprávněna zahájit řízení podle článku 24 nařízení č. 1/2003, jestliže nevěděla přesně, co má společnost Microsoft učinit, aby vyhověla rozhodnutí z roku 2004, mohla obrátit na nezávislého zmocněnce za účelem potřebné specifikace povinností společnosti Microsoft.

77      Zatřetí, Microsoft, podporovaná CompTIA, zdůrazňuje, že Komise tím, že uložila penále, aniž dostatečně specifikovala povinnosti společnosti Microsoft, porušila zásadu řádné správy. V tomto ohledu CompTIA tvrdí, že jednání Komise je netransparentní, neobjektivní a nespravedlivé, neboť uložené penále je s ohledem na okolnosti projednávaného případu svévolné a nepřiměřené. Podle CompTIA jednání Komise vyvolává rizika a nejistotu, což zabraňuje inovaci k újmě spotřebitelů.

78      Nakonec a začtvrté Microsoft tvrdí, že Komise tím, že odmítla přijmout rozhodnutí přezkoumatelné soudem, které by specifikovalo povinnosti vyplývající z čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004 ohledně výše poplatků, donutila ve skutečnosti společnost Microsoft, aby vyhověla jejím žádostem o snížení výše poplatků pro všechny dohody WSPP, aniž však tato společnost měla možnost zpochybnit legalitu předmětných žádostí před soudem. Stejně tak byla Microsoft zbavena svého práva na účinnou soudní ochranu proti, stále jen „předběžným“, posouzením Komise. Kromě toho, i kdyby Microsoft odmítla upravit své nabídky nebo kdyby podala žalobu na určení odpovědnosti či žalobu pro nečinnost, nevedly by tyto kroky k vydání rozhodnutí Komise vymezujícího přiměřenou výši poplatků.

79      Jelikož společnost Microsoft tyto argumenty přednesla opakovaně v průběhu správního řízení, aniž na ně bylo odpovězeno, a to ani v napadeném rozhodnutí, je toto rozhodnutí rovněž nedostatečně odůvodněno.

80      ACT tvrdí, že Microsoft zavedla nejvhodnější metody k vymezení svých povinností vyplývajících z čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004, zatímco Komise jednoduše odmítla výsledky příslušných průzkumů, aniž poskytla vysvětlení, která společnost Microsoft potřebovala ke splnění daných povinností. Kromě toho Komise požádala o informace pouze podniky podporující její stanovisko.

81      Komise a ji podporující vedlejší účastníci zpochybňují opodstatněnost tohoto žalobního důvodu a dodávají, že Microsoft nemůže v rámci projednávané žaloby namítat údajnou nepřesnost rozhodnutí z roku 2004, pokud jde o vymezení jejích povinností.

 Závěry Tribunálu

82      Je třeba rovnou odmítnout argumentaci Komise, podle které Microsoft zpochybňuje legalitu rozhodnutí z roku 2004. Jak totiž vyplývá z písemností společnosti Microsoft, její argumenty se nezakládají na údajné protiprávnosti čl. 5 písm. a) tohoto rozhodnutí, ale na skutečnosti, že Komise údajně nemohla uložit penále za porušení předmětného ustanovení, aniž by předtím formou rozhodnutí napadnutelného žalobou vymezila výši poplatků, kterou považuje za přiměřenou. Tato problematika se týká zjevně legality napadeného rozhodnutí, na základě kterého bylo uloženo penále.

83      Je třeba dále připomenout, že jak vyplývá z bodu 280 odůvodnění napadeného rozhodnutí, předmětné penále bylo uloženo z důvodu, že Microsoft nepovolila za „přiměřených podmínek“ přístup k informacím týkajícím se interoperability upraveným dohodou No Patent a jejich využití, čímž porušila povinnost stanovenou v čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004.

84      Pokud jde o posledně uvedené ustanovení, je třeba poznamenat, že použití neurčitých právních pojmů ve formulaci norem, jejichž porušení zakládá občanskou, správní či dokonce trestní odpovědnost porušitele, neznamená, že není možné uložit nápravná opatření stanovená právním předpisem za podmínky, že právní subjekt má možnost se z textu příslušného ustanovení, a v případě potřeby z výkladu, který k němu podaly soudy, dozvědět, jaká konání a opominutí zakládají jeho odpovědnost (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 3. května 2007, Advocaten voor de Wereld, C‑303/05, Sb. rozh. s. I‑3633, bod 50, a ze dne 22. května 2008, Evonik Degussa v. Komise, C‑266/06 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 39).

85      V tomto ohledu musí být, v souladu s ustálenou judikaturou (usnesení Soudního dvora ze dne 10. července 2001, Irish Sugar v. Komise, C‑497/99 P, Sb. rozh. s. I‑5333, bod 15; rozsudky Tribunálu ze dne 11. března 1999, Eurofer v. Komise, T‑136/94, Recueil, s. II‑263, bod 271, a ze dne 10. dubna 2008, Deutsche Telekom v. Komise, T‑271/03, Sb. rozh. s. II‑477, bod 252), výrok rozhodnutí z roku 2004 chápán a vykládán ve světle jeho odůvodnění. Z bodu 1003 odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že cílem tohoto rozhodnutí je zajistit, aby konkurenti společnosti Microsoft vyvíjeli díky implementaci zpřístupněných specifikací výrobky, které jsou interoperabilní s architekturou domény Windows, jež je integrovaným prvkem dominantního výrobku, kterým je operační systém Windows pro klientské osobní počítače, a aby tak mohli operačním systémům společnosti Microsoft pro servery určené k podpoře pracovních skupin životaschopně konkurovat. Kromě toho je v bodě 1008 písm. ii) odůvodnění rozhodnutí z roku 2004 uvedeno, že žádné finanční protiplnění požadované společností Microsoft za využití a přístup k informacím týkajícím se interoperability nesmí odrážet strategickou hodnotu vyplývající ze síly společnosti Microsoft na trhu s operačními systémy pro klientské osobní počítače nebo s operačními systémy pro servery určené k podpoře pracovních skupin.

86      V tomto kontextu Microsoft po jednání s Komisí (body 39, 111 a 113 odůvodnění napadeného rozhodnutí) v květnu 2005 začlenila do dohod WSPP zásady hodnocení WSPP. V článku 7.5 dohody No Patent (ve verzi z 21. května 2007) tak společnost Microsoft prohlašuje, že uvedené zásady hodnocení použila pro účely vypracování schématu poplatků, a uvádí, že na základě čl. 7.7 písm. d) téže dohody mají nezávislý zmocněnec a High Court of Justice pravomoc postihu, v případě, že tyto zásady hodnocení poruší.

87      Pokud jde o obsah zásad hodnocení WSPP popsaných v bodě 31 výše, je třeba konstatovat, že tyto zásady stanoví dostatečně přesná kumulativní kritéria umožňující společnosti Microsoft vyhodnotit, zda má daná technologie vlastní hodnotu odlišnou od hodnoty strategické, jak byla popsána v bodě 1008 písm. ii) odůvodnění rozhodnutí z roku 2004, jakož i v uvedených zásadách hodnocení. Kromě toho nic neumožňuje mít za to, že tyto zásady hodnocení vycházející z článku 5 rozhodnutí z roku 2004 sice mohou být používány nezávislým zmocněncem a High Court of Justice, ale nepostačují společnosti Microsoft k tomu, aby jednala v souladu s uvedeným ustanovením nebo Komisi k tomu, aby vykonávala svůj úkol dohledu nad tímto jednáním.

88      Z toho vyplývá, že Komise byla oprávněna uložit společnosti Microsoft penále za neplnění povinností vyplývajících z čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004, přičemž toto ustanovení splňuje podmínky popsané v bodě 84 výše.

89      Je třeba dodat, že v dopise ze dne 18. dubna 2005 Komise sdělila společnosti Microsoft, že jakákoliv odměna by měla být paušální, nikoliv odvislá od příjmů z prodeje výrobků konkurentů společnosti Microsoft. Mimoto, jak zdůrazňuje SIIA, dne 1. března 2007 pan B., který u společnosti Microsoft zastával funkci „Senior Vice President, General Counsel and Corporate Secretary“, prohlásil v rámci tiskové konference, jejíž přepis je zveřejněn na webové stránce společnosti Microsoft, že zásady hodnocení WSPP byly navzdory jejich značné komplexnosti „velmi jasné“.

90      Argumentace společnosti Microsoft, podle které měla Komise sama formou rozhodnutí napadnutelného soudní žalobou stanovit přiměřenou výši poplatků, dříve než vyvstala možnost uložit penále, je rovněž neopodstatněná.

91      Jak totiž vyplývá z bodu 84 výše, použití neurčitých právních pojmů ve formulaci určitého ustanovení nebrání vzniku odpovědnosti osoby, která dané ustanovení porušila. Jak zdůrazňuje Komise, kdyby tomu tak nebylo, porušení článků 101 nebo 102 SFEU, které jsou samy formulovány neurčitými právními pojmy, jako je narušení hospodářské soutěže nebo „zneužití“ dominantního postavení, by nemohlo odůvodnit uložení pokuty, pokud by předtím nebylo přijato rozhodnutí, v němž je protiprávní jednání prokázáno.

92      Na rozdíl od tvrzení společnosti Microsoft (viz bod 75 výše) je jediným cílem čl. 5 písm. d) rozhodnutí z roku 2004 donutit podnik, aby přijal a Komisi seznámil s opatřeními, která hodlá provést za účelem splnění svých povinností podle písm. a) až c) tohoto ustanovení. Tento článek tedy stanoví povinnost, která má dle jeho znění Komisi umožnit, aby před uplynutím lhůty 120 dnů stanovené v písm. a) posoudila opatření, která společnost Microsoft navrhuje provést k ukončení protiprávního jednání. Ani z čl. 5 písm. d) rozhodnutí z roku 2004, tím spíše ani z jeho bodu 995 odůvodnění nevyplývá, že by se Komise jakkoliv zavázala k tomu, že formou rozhodnutí určí přiměřenou výši poplatků ještě před tím, než uloží penále.

93      V tomto ohledu je třeba dodat, že penále uložené na základě napadeného rozhodnutí pokrývá období od 21. června 2006 do 21. října 2007. Jak přitom vyplývá z bodu 101 odůvodnění rozhodnutí z roku 2005 a z bodu 232 odůvodnění rozhodnutí z roku 2006 (viz body 15 a 16 výše), společnost Microsoft ani ke dni 20. června 2006 nepředložila přesnou a úplnou verzi informací týkajících se interoperability, takže i kdyby Komise považovala za vhodné stanovit přiměřenou výši poplatků, neměla by možnost tak učinit.

94      Navíc rozlišování mezi pokutou a penále, které se společnost Microsoft snaží zavést (viz bod 76 výše), nemá pro účely otázky vyvstávající v rámci tohoto žalobního důvodu význam. Zaprvé jak pokuta uložená na základě článku 23 nařízení č. 1/2003, tak konečné penále, o jaké jde v projednávané věci, uložené na základě čl. 24 odst. 2 téhož nařízení jsou důsledkem jednání, které je v rozporu s článkem 101 SFEU nebo článkem 102 SFEU, respektive důsledkem rozhodnutí, jímž se nařizuje ukončení daného protiprávního jednání, a případně ukládají opatření vztahující se ke způsobu chování. Zadruhé se jak pokuta, tak penále vztahují k jednání podniku, k němuž došlo v minulosti a oba tyto postihy musí odrazovat od opakování nebo pokračování protiprávního jednání. S ohledem na tyto společné rysy a cíle nelze vůbec odůvodnit rozlišování ohledně míry upřesnění toho, co musí podnik učinit, aby jednal v souladu s pravidly hospodářské soutěže před tím, než je přijato rozhodnutí, které mu ukládá pokutu nebo rozhodnutí, které mu ukládá konečné penále.

95      Microsoft má ostatně pravdu, když tvrdí, že pojem „přiměřená výše poplatků“ může odpovídat různým částkám poplatků. Toto posouzení nicméně potvrzuje opodstatněnost tvrzení Komise, podle kterého jí nepřísluší vybírat jednu určitou částku z vícero částek přiměřené výše ve smyslu rozhodnutí z roku 2004 a uložit společnosti Microsoft, aby takovou částku uplatňovala. Ačkoliv má Komise jistě pravomoc konstatovat protiprávní jednání a nařídit dotyčným stranám jeho ukončení, nepřísluší jí ukládat stranám svůj výběr chování z různých možností chování, které jsou všechny v souladu se Smlouvou nebo s takovým rozhodnutím ukládajícím opatření vztahující se ke způsobu chování, jako je napadené rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 18. září 1992, Automec v. Komise, T‑24/90, Recueil, s. II‑2223, bod 52). Z toho vyplývá, že pokud se podnik rozhodl pro jednu z těchto možností, Komise nemůže konstatovat protiprávní jednání nebo uložit penále z důvodu, že upřednostňuje jinou možnost. Přísluší tedy společnosti Microsoft, aby poskytla právo přístupu k informacím týkajícím se interoperability a právo k jejich využití za přiměřeně vysoké poplatky ve smyslu čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004, aniž by jí Komise mohla uložit penále v případě, že by měla za to, že předmětné poplatky jsou sice přiměřené, ale že by tato společnost měla nabízet jiné případně „ještě přiměřenější“ poplatky.

96      Za těchto podmínek je argumenty společnosti Microsoft vycházející z údajného porušení zásady řádné správy (viz bod 77 výše) nutno odmítnout.

97      Nakonec je třeba uvést, že ani argument společnosti Microsoft vycházející z porušení práva na účinnou soudní ochranu nemůže obstát. V tomto ohledu postačí poukázat na to, že v rámci tohoto řízení Microsoft zpochybňuje posouzení Komise týkající se inovativní povahy daných technologií, a tedy přiměřenosti výše požadovaných poplatků. Výtka společnosti Microsoft v podstatě spočívá v tom, že toto posouzení mohla zpochybnit dříve, kdyby Komise přiměřenou výši stanovila formou rozhodnutí. Kdyby tak však společnost Microsoft chtěla učinit, mohla namísto zahájení dlouhých jednání s Komisí a postupného snižování účtovaných poplatků především co nejrychleji předložit přesnou a úplnou verzi informací týkajících se interoperability a s konečnou platností přijmout výši poplatků, kterou považovala za přiměřenou. Kdyby v takové situaci Komise měla za to, že výše daných poplatků nebyla přiměřená, přijala by takové rozhodnutí, jako je rozhodnutí napadené v projednávaném případě, dříve. Právo společnosti Microsoft na účinnou soudní ochranu tedy nebylo jakkoliv dotčeno.

98      Část tohoto žalobního důvodu uplatňující porušení povinnosti uvést odůvodnění z důvodu, že Komise neodpověděla na tyto argumenty, které byly rovněž vzneseny během správního řízení, musí být rovněž zamítnuta.

99      Podle ustálené judikatury musí být odůvodnění vyžadované článkem 253 ES přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání příslušných vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudek Soudního dvora ze dne 30. března 2000, VBA v. Florimex a další, C‑265/97 P, Recueil, s. I‑2061, bod 93).

100    Jak vyplývá z předchozího rozboru, právní pravidla upravující dotčenou oblast nijak nebrání tomu, aby bylo penále uloženo bez předchozího vymezení výše poplatků, která by podle Komise byla přiměřená ve smyslu čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004. Za těchto podmínek Komise splnila svou povinnost uvést odůvodnění, když jasně a jednoznačně uvedla důvody, proč výše poplatků požadovaných společností Microsoft není přiměřená, přičemž odůvodnění vztahující se konkrétně k možnosti uložit penále bez předchozího vymezení přiměřené výše Komisí nebylo v této souvislosti nezbytné.

101    První žalobní důvod tedy musí být zamítnut.

 K druhému žalobnímu důvodu, který vychází z nesprávného posouzení nepřiměřené výše poplatků týkajících se dohody No Patent Komisí

 Argumenty účastníků řízení

102    S ohledem na neurčitost pojmu přiměřené odměny a odmítnutí Komise specifikovat povinnosti společnosti Microsoft souhlasila posledně uvedená podle svého tvrzení s vytvořením mechanismu vyjednávání výše poplatků s potenciálními nabyvateli licencí a s podřízením se arbitrážní pravomoci nezávislého zmocněnce. Dále na žádost Komise společnost Microsoft stanovila úrovně poplatků dokonce nižší než úrovně navrhované PricewaterhouseCoopers, celosvětově známou znaleckou společností, které byly založeny na hodnocení technologií platně považovaných za srovnatelné a na obecně uznávaných metodách. Jak je však obecně známo, i tyto úrovně sloužily jen jako výchozí bod pro vyjednávání s potenciálními smluvními partnery, přičemž v případě neshody bylo možné se obrátit na nezávislého zmocněnce, aby stanovil přiměřenou výši podle zásad hodnocení WSPP. I kdyby Komise nesouhlasila s posouzením externích odborníků pověřených společností Microsoft v dobré víře a s cílem vyhovět rozhodnutí z roku 2004, nelze mít za to, že by společnost Microsoft uplatňovala nepřiměřenou výši poplatků, a už vůbec ne výši diskriminační, protože žádný z jejích smluvních partnerů nepovažoval i během vyjednávání za vhodné obrátit se na nezávislého zmocněnce, ačkoliv pozice společnosti Microsoft byla oslabena z důvodu hrozby velmi vysokého penále. Zavedení tohoto mechanismu pro urovnávání sporů se souhlasem společnosti Microsoft každopádně zajišťuje, aby jakýkoliv nakonec zaplacený poplatek byl přiměřený, jelikož odpovídá zásadám hodnocení WSPP uplatňovaným zmocněncem.

103    Za těchto podmínek je třeba dospět k závěru, že důvodem, proč některé podniky ani nevyjednávaly se společností Microsoft, ani se neobrátily na nezávislého zmocněnce, nebyla skutečnost, že by výše poplatků navrhovaná touto společností nebyla přiměřená, nýbrž že tyto podniky nevěřily argumentu, že předmětné protokoly nebyly inovativní.

104    Microsoft rovněž odmítá jako věcně nesprávné argumenty, podle kterých podniky, které uzavřely dohody o licencích, zaplatily za strategickou hodnotu daných technologií a nekonkurovaly společnosti Microsoft.

105    Okolnost, že se dohody uzavřené se společností Microsoft týkaly dohody All IP, nemá význam, jelikož z ní nevyplývá, že by výše poplatků navrhovaná v rámci dohody No Patent byla nepřiměřená a jelikož je technická dokumentace v obou případech stejná.

106    Jelikož Microsoft tyto argumenty přednesla opakovaně v průběhu správního řízení, aniž na ně bylo odpovězeno, a to ani v napadeném rozhodnutí, je toto rozhodnutí rovněž nedostatečně odůvodněno.

107    Vzhledem k tomu, že Komise odmítla specifikovat výši poplatků, kterou považuje za přiměřenou, se společnost Microsoft mimo jiné zavázala, že se zpětnou účinností k datu přijetí rozhodnutí z roku 2004 bude uplatňovat jakoukoliv výši poplatku, která byla v rámci kontaktů s Komisí definována jako přiměřená, takže případní nabyvatelé licence budou mít jistotu, že nakonec zaplatí jen cenu přiměřenou. Tvrzení Komise týkající se odrazujícího účinku výše poplatků, kterou společnost Microsoft pouze navrhovala, aniž ji „uplatňovala“, je pouhým předpokladem, jež není podložen důkazy.

108    Jestliže Komise přikládala takový význam možnosti případných nabyvatelů licence přesně vypočítat své náklady, bylo její povinností, aby namísto uložení arbitrážního mechanismu přijala rozhodnutí, kterým stanoví přiměřenou maximální výši poplatků.

109    Microsoft, podporovaná CompTIA, zdůrazňuje, že výsledek vyjednávání s operátory, kteří s ní nejsou spojeni, je nejspolehlivějším ukazatelem přiměřenosti výše daných poplatků. Již čtyři podniky z vlastní vůle uzavřely dohody o přístupu k informacím týkajícím se interoperability i za cenu vyšší, než je cena považovaná Komisí za nepřiměřenou, což je okolnost, která by neměla být přehlížena ve prospěch svévolných a teoretických hodnotících konstrukcí. Podle CompTIA by navíc nebylo možné ve stádiu vyjednávání poznat, zda dané podniky hodlají vyvíjet technologie konkurující technologiím společnosti Microsoft, což je otázkou, která je s ohledem na předmět rozhodnutí z roku 2004 každopádně bezvýznamná.

110    Microsoft dodává, že rozhodnutí z roku 2004 jí nezakazuje požadovat výši poplatků odpovídající příjmům nabyvatelů licence, ani jí neukládá přizpůsobit se obchodnímu modelu každého ze svých případných smluvních partnerů.

111    Nakonec Komise přehlédla, že dohoda No Patent poskytuje navzdory svému názvu dotčeným osobám právo využít patentovaných inovací společnosti Microsoft. Jestliže má Komise za to, že slib společnosti Microsoft neuplatňovat práva plynoucí z příslušných patentů nemá požadovaný účinek, měla by tuto skutečnost v rámci tohoto řízení jasně prohlásit.

112    Komise a vedlejší účastníci, kteří vstoupili do řízení na její podporu, zpochybňují opodstatněnost tohoto žalobního důvodu.

 Závěry Tribunálu

113    Nejprve je třeba odmítnout argument společnosti Microsoft vycházející z toho, že výše poplatků požadovaných v období, na které se vztahuje napadené rozhodnutí, byla jen návrhem směřujícím k zahájení vyjednávání, jež by vedlo ke stanovení přiměřené výše poplatků. Článek 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004 totiž neměl za cíl pouze zavázat Microsoft, aby začala vyjednávat s každým podnikem, který si přeje vyvíjet nebo distribuovat operační systémy pro servery určené k podpoře pracovních skupin, ale rovněž jí uložit, aby mu za přiměřených a nediskriminačních podmínek zpřístupnila informace týkající se interoperability a povolila za tímto účelem jejich využití.

114    Z toho vyplývá, že společnost Microsoft byla povinna nabídnout takové podmínky z vlastní iniciativy, jakmile uplynula lhůta 120 dnů stanovená v čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004. V souvislosti s tím skutečnost, že výše poplatků nabízených společností Microsoft v období, na které se vztahuje napadené rozhodnutí, byla nižší než částka navrhovaná PricewaterhouseCoopers v jejím posudku ze dne 23. dubna 2007, je bezvýznamná tím spíše, že tento posudek neobsahuje rozbor inovativní povahy dotčených technologií. Co se kromě toho týče nedefinování pojmu přiměřené odměny a povinností Komise v tomto směru, je třeba připomenout úvahy uvedené v bodech 84 až 95 výše.

115    Argument společnosti Microsoft, podle kterého zavedení systému nezávislého zmocněnce s jejím souhlasem zaručuje, že každý nakonec zaplacený poplatek bude přiměřený, jelikož odpovídá zásadám hodnocení WSPP uplatňovaným zmocněncem, nemůže být přijat. Jak totiž bylo vysvětleno v bodech 113 a 114 výše, povinností společnosti Microsoft na základě rozhodnutí z roku 2004 je z vlastní iniciativy zpřístupnit informace týkající se interoperability a povolit jejich využití za přiměřených a nediskriminačních podmínek. Za těchto okolností má arbitrážní mechanismus svěřený nezávislému zmocněnci nanejvýše zmírnit důsledky případného pokračování dominantního podniku ve zneužívajícím jednání za účelem rychlého urovnání případných sporů a především s využitím obzvláště vysoké úrovně znalostí v dané oblasti. Zavedení takového mechanismu nicméně nemůže obnovit hospodářskou soutěž, ke které by docházelo, kdyby Microsoft nabízela přístup k informacím týkajícím se interoperability z vlastní iniciativy za přiměřených podmínek. Toto konstatování je tím spíše relevantní v rámci rychle se rozvíjejících trhů, na nichž podléhá vývoj výrobků, o které jde v projednávané věci, investicím, jejichž fixní náklady jsou velmi vysoké a zájemci musejí být schopni je vypočítat předem. Kromě toho, jak uvedla Komise v odpovědi na písemnou otázku Tribunálu, aniž jí společnost Microsoft odporovala, informace týkající se interoperability mohly být považovány za zpřístupněné v úplném a přesném znění v rozsahu, v němž na nich mohl být založen projekt vývoje softwarového výrobku, ke dni 23. listopadu 2006. Z toho vyplývá, že samotná opodstatněnost úkolu nezávislého zmocněnce, jakožto arbitra přiměřenosti cen navrhovaných společností Microsoft, je přinejmenším do tohoto data vážně zpochybněna. Existence arbitrážního mechanismu zavedeného až po uzavření dohody No Patent nemůže být tedy vnímána jako faktor způsobilý zcela napravit důsledky plynoucí z nesplnění povinností uložených v čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004.

116    Stejně je tomu v případě smluvního ustanovení nazvaného „zrychlený postup pro řešení sporů“, které je obsaženo ve verzích dohod o hodnocení technické dokumentace z října 2005 a února 2006 (viz bod 23 výše), a na které se odkazuje v poznámce pod čarou č. 136 napadeného rozhodnutí. Jak totiž vyplývá ze znění tohoto ustanovení, které je podle společnosti Microsoft formulováno stejně jako verze z února 2007, v případě, že společnost Microsoft a případný nabyvatel licence nemají stejný názor na soulad požadovaných cen nebo kategorizaci technologií se zásadami hodnocení WSPP nebo i na znění dohody WSPP, musí nabyvatel licence společnosti Microsoft písemně sdělit důvody, proč má za to, že posledně uvedená neplní své povinnosti. Pokud ve lhůtě patnácti pracovních dnů nedojde k žádné dohodě, může se potenciální nabyvatel licence obrátit na nezávislého zmocněnce, který je oprávněn vydat k položené otázce stanovisko. V takovém případě je Microsoft povinna ve lhůtě dvou týdnů písemně sdělit důvody, které podle ní odůvodňují předmětné ceny nebo smluvní ustanovení.

117    Ze smluvního ustanovení „zrychlený postup pro řešení sporů“ jasně vyplývá, že mechanismus tímto ustanovením zavedený nesvěřuje nezávislému zmocněnci pravomoc uložit, v návaznosti na kontrolu ex ante za účelem budoucího uzavření dohody WSPP, výši poplatků odpovídající zásadám hodnocení WSPP, ale toliko možnost vydat v tomto ohledu stanovisko, přičemž Microsoft může setrvat na svém postoji, když své rozhodnutí odůvodní. I kdyby se tak odhlédlo od skutečnosti, že společnost Microsoft byla na základě čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004 povinna nabízet přiměřené a nediskriminační podmínky z vlastní iniciativy, je třeba konstatovat, že dotčený mechanismus nemohl zajistit obdobný výsledek jako uvedené ustanovení.

118    Kromě toho okolnost, že se společnost Microsoft zavázala uplatňovat se zpětnou účinností výši poplatků, kterou Komise považovala za přiměřenou, nemá dopad na skutečnost, že během období, na které se vztahuje napadené rozhodnutí, tedy období po uplynutí lhůty stanovené čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004, společnost Microsoft nenabízela tuto výši podnikům, které si přály vyvíjet a distribuovat operační systémy pro servery určené k podpoře pracovních skupin.

119    Ostatně skutečnost, že některé podniky se společností Microsoft uzavřely dohody za ceny požadované posledně uvedenou, aniž se obrátily na nezávislého zmocněnce, nepostačuje ke zpochybnění opodstatněnosti důvodů uvedených v bodech 165 až 219 odůvodnění napadeného rozhodnutí týkajících se inovativní povahy daných technologií. Zaprvé, jak uznává společnost Microsoft, předmětné dohody jsou typu All IP, což znamená, že se týkají rovněž patentovaných technologií společnosti Microsoft, jejichž inovativní povahu Komise nezpochybnila. I když skutečnost, že předmětné dohody jsou typu All IP neprokazuje, že výše poplatků požadovaných společností Microsoft v rámci dohody No Patent není přiměřená, neprokazuje ani opak. Zadruhé, za předpokladu, že by odpovědné osoby uvedených společností byly přesvědčeny o inovativní povaze předmětných technologií, zásadní otázkou je, zda rozbor Komise v tomto ohledu objektivně odpovídá pravidlům platným v této oblasti, což je otázkou, která bude zkoumána v rámci třetího žalobního důvodu.

120    Kromě toho je třeba upřesnit, že ačkoliv rozhodnutí z roku 2004 nezakazuje společnosti Microsoft požadovat výši poplatků odpovídající příjmům nabyvatelů licence, taková výše může být požadována, jen když tyto příjmy představují jinou než strategickou hodnotu předmětných technologií [viz bod 1008 písm. ii), odůvodnění rozhodnutí z roku 2004]. Přitom právě tohoto posledního aspektu se týká posouzení provedené Komisí v rámci napadeného rozhodnutí. Dále je třeba konstatovat, že s výhradou povinnosti poskytnout informace týkající se interoperability za nediskriminačních podmínek je rozhodnutí z roku 2004 neutrální, pokud jde o možnost každého potenciálního smluvního partnera společnosti Microsoft uzavřít dohodu s touto společností podle svého obchodního modelu. To samé platí tím spíše pro samotné napadené rozhodnutí v tom smyslu, že jednání společnosti Microsoft je analyzováno z pohledu inovativní povahy předmětných technologií, a nikoliv z pohledu možnosti každého potenciálního smluvního partnera uzavřít s touto společností dohodu s ohledem na svůj obchodní model. Argumenty společnosti Microsoft shrnuté v bodě 110 výše musí být tedy odmítnuty jako neúčinné.

121    Pokud jde o argument společnosti Microsoft, podle kterého dohoda No Patent poskytuje dotčeným osobám právo užívat patentované technologie, postačí uvést, že podle článku 1.14 této dohody pojem „Microsoft licensed intellectual property“ zahrnuje „know-how“, průmyslová tajemství, obchodní tajemství, důvěrné informace a autorská práva s výslovným vyloučením jakéhokoliv práva souvisejícího s patentem nebo projednávanou žádostí o patent. Pokud jde o jednostranný slib společnosti Microsoft neuplatňovat práva spojená s patenty, je třeba uvést, stejně jak tvrdí Komise, že tento slib byl učiněn až 24. října 2007, tedy po uplynutí období, na které se vztahuje napadené rozhodnutí. Navíc, jak uznává Microsoft ve svých vyjádřeních ke spisům vedlejších účastníků, tento slib směřuje pouze k nekomerční distribuci a není určen vývojářům „open source“, kteří provádí distribuci za obchodním účelem. Nakonec je třeba konstatovat, že případné zpřístupnění, v rámci dohody No Patent, informací o technologiích chráněných patentem, tedy jiných technologií, než které jsou popsány v příloze napadeného rozhodnutí, nijak neposkytuje smluvnímu partneru společnosti Microsoft právo používat je způsobem, který by dotčené patenty porušoval. Jak totiž uvádí Komise, tyto informace jsou v rámci vydaného patentu veřejně přístupné, aniž tato skutečnost vývojářům umožňuje je využít. Za těchto podmínek a s ohledem na rozlišení mezi patentovanými a nepatentovanými informacemi týkajícími se interoperability (viz body 161 až 164 odůvodnění napadeného rozhodnutí) nelze mít za to, že dohoda No Patent poskytuje smluvním partnerům společnosti Microsoft právo provádět patentované technologie, o nichž mimo jiné tito partneři prohlašují, že nejsou potřebné pro účely vývoje operačních systémů pro servery určené k podpoře pracovních skupin.

122    Pokud jde o výtku společnosti Microsoft vycházející z nedostatku odůvodnění, je třeba konstatovat, jak tvrdí Komise v bodech 122 až 127 a 273 až 278 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že Komise odpověděla na argumenty vycházející z uzavření dohod s některými operátory. Ostatně i kdyby Microsoft během správního řízení tvrdila, že je nadále připravena jednat o cenách uvedených ve svých cenových schématech, z bodu 116 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že zásady hodnocení WSPP by měly být dodrženy s ohledem na každý poplatek „navrhovaný nebo stanovený společností Microsoft“. To znamená, že skutečnost, že poplatek odpovídající daným zásadám může případně vyplývat z vyjednávání se společností Microsoft, nemá podle uvedeného bodu odůvodnění význam s ohledem na dodržení povinností uložených čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004. Tato výtka tedy musí být zamítnuta, stejně jako druhý žalobní důvod v plném rozsahu.

 K třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z nesprávného posouzení kritérií použitých k posouzení inovativní povahy technologií, které jsou předmětem dohody No Patent, Komisí

 Argumenty účastníků řízení

123    Microsoft opakuje, že Komise odhlédla od hodnoty patentovaných inovací popsaných v dohodě No Patent, a dodává, že použití kritéria patentovatelnosti za účelem posouzení inovativní povahy nepatentovaných technologií je zjevně nesprávným posouzením. Navíc je napadené rozhodnutí nedostatečně odůvodněno.

124    Tento žalobní důvod je podle společnosti Microsoft účinný, neboť Microsoft nepřipustila, že by byl rozbor Komise týkající se třetího kritéria zásad hodnocení WSPP správný. Tento rozbor totiž vychází z nesprávného chápání pojmu inovace, což nezbytně ovlivňuje výběr technologií považovaných za srovnatelné. CompTIA zdůrazňuje, že technologie vybrané Komisí jako srovnatelné spadají do odlišného obchodního modelu, než který zavedla společnost Microsoft, takže tržní ohodnocení provedené Komisí je nesprávné.

125    Názor, že Microsoft má nárok na odměnu pouze za technologie, které jsou nové a nejsou zjevné ve smyslu patentového práva, není podložen rozhodnutím z roku 2004, zásadami hodnocení WSPP a ani obecně s ohledem na platné právo. Microsoft odmítla, že by použití těchto kritérií tímto orgánem nebo nezávislým zmocněncem bylo v projednávaném případě přiměřené. Společnost Microsoft, podporovaná CompTIA a ACT, totiž připomíná, že obchodní tajemství mohou mít značnou hodnotu, hlavně kvůli fixním nákladům spojeným s vývojem, bez ohledu na otázku, zda jsou navíc patentovatelná nebo již chráněná patentem, přičemž dotčený podnik musí mít možnost svobodně si v tomto ohledu stanovit svou politiku. Na rozdíl od toho, co uvádí IBM, funkčnost protokolu „File Replication Service“ má zásadní význam, a proto je jeden z jeho aspektů patentován ve Spojených státech. Komise ale nevysvětlila, podle jaké logiky má kritérium patentovatelnosti, které použila, konkrétně vyloučit strategickou hodnotu technologií společnosti Microsoft v souladu s bodem 1008 písm. ii) odůvodnění rozhodnutí z roku 2004. Podle ACT lze ohodnotit, ve světle rozhodnutí z roku 2004, výši poplatků navrhovaných společností Microsoft jedině v rámci posouzení hodnoty, kterou by měly informace týkající se interoperability v nepřítomnosti jakéhokoliv subjektu v dominantním postavení.

126    Společnost Microsoft za podpory ze strany ACT tvrdí, že Komise použila kritéria novosti a nezjevného charakteru příliš restriktivně, a tedy v rozporu se samotným patentovým právem. V rozporu s pravidly pro posouzení zavedenými Komisí v jiných oblastech tak mohou být v tomto kontextu za nové považovány pouze invence, které jsou opravdu průkopnické a zcela odlišné od současného stavu vědeckotechnického poznání. Nicméně existence odkazů, které patří do současného stavu vědeckotechnického poznání, a které se obecně týkají konceptů obdobných konceptům zavedeným společností Microsoft, neznamená, že technologie, na které se vztahuje napadené rozhodnutí, které by ostatně její konkurenti nemohli vyvinout, mají kolektivně zjevnou povahu, jak potvrzují CompTIA a ACT. Podle CompTIA by tím, kdo určí nejlepší technologii, měl být trh, nikoliv Komise. Komise ve své žalobní odpovědi dokonce popírá vhodnost kritéria novosti, jak je používáno v právu duševního vlastnictví, takže společnosti Microsoft není jasné, které kritérium bylo nakonec v napadeném rozhodnutí použito.

127    Navíc nesoudržný přístup uplatněný v napadeném rozhodnutí vyčleňuje z pojmu inovace jakoukoliv kombinaci známých informací, která není zjevné povahy. Z judikatury odvolacích senátů Evropského patentového úřadu (EPÚ) vyplývá, že relevantní otázkou není, zda by taková kombinace mohla být osobou s odpovídajícími schopnostmi provedena, ale zda by ji tato osoba za účelem vývoje skutečně provedla. ACT uvádí, že Komise připustila inovativní povahu některých technologií dotčených napadeným rozhodnutím, a zdůrazňuje, že by technologie měla být považována za inovativní jako celek v případě, že spočívá v kombinaci nových informací nezjevné povahy a nepatentovatelných informací. Žádná skutečnost neprokazuje, že Komise skutečně zkoumala technologické kombinace společnosti Microsoft jako takové.

128    Během správního řízení společnost Microsoft předložila několik posudků prokazujících pravdivost jejích tvrzení odmítnutých Komisí ohledně novosti a nezjevné povahy nepatentovaných invencí obsažených v technické dokumentaci. Není tedy důvod ještě více zatěžovat spis předložený Tribunálu, je-li relevantní pouze otázka, zda Komise postupovala v souladu s rozhodnutím z roku 2004.

129    Napadené rozhodnutí je rovněž nedostatečně odůvodněno, jelikož neodpovídá na rozbor obsažený v posudku vypracovaném profesorem a barristerem, který byl původně členem odvolacího senátu EPÚ, v němž jsou podrobně popsána pochybení Komise z pohledu patentového práva a potvrzena pravdivost tvrzení společnosti Microsoft. Z tohoto posudku mimo jiné vyplývá, že Komise a nezávislý zmocněnec přezkoumali patentovatelnost technologií s ohledem na stav vědeckotechnického poznání k roku 2007, a nikoliv k okamžiku, kdy Microsoft podala žádost o patent, čímž zohlednily technologie, které se objevily poté, co společnost Microsoft zásadní technologie implementovala poprvé. Tímto způsobem by však žádný podnik nemohl prokázat, že je jeho technologie nová a že není zjevné povahy, zatímco došlo ke svévolné diskriminaci mezi různými technologiemi podle toho, zda se společnost Microsoft rozhodla požádat o patent či nikoliv. Napadené rozhodnutí kromě toho obsahuje pouze neurčité odkazy a neporovnává nároky z těchto technologií a nároky z technologií spadajících do současného stavu vědeckotechnického poznání.

130    Zásadní pochybení odhalená společností Microsoft postihují, nezávisle na konkrétních případech, celý rozbor Komise, což by mělo vést Tribunál k tomu, aby v rámci úplného přezkumu, jež má provést, prohlásil napadené rozhodnutí za protiprávní. Každopádně existence inovace na úrovních méně nesourodých vyplývá ze skutečnosti, že Komise v napadeném rozhodnutí změnila své posouzení a měla za to, že společnost Microsoft měla nárok na odměnu za licence poskytnuté v rámci jiných dohod, než je dohoda No Patent. Technická dokumentace je přitom tatáž v rámci všech dohod WSPP.

131    ACT dodává, že přístup Komise upřednostňuje převod hodnotných technologií za neobvykle nízkou cenu, brání investicím do výzkumu horizontálním znehodnocením práv duševního vlastnictví a nepřiměřeně upřednostňuje model „open source“ v neprospěch malých a středních podniků, které se snaží o inovaci.

132    Komise za podpory ze strany SIIA a Oracle zdůrazňuje, že tento žalobní důvod je neúčinný, jelikož se výrok napadeného rozhodnutí neopírá jen o posouzení inovativní povahy předmětných technologií, ale také o výsledek tržního ohodnocení s ohledem na srovnatelné technologie. Společnost Microsoft nezpochybnila závěr uvedený v bodě 54 výše, jelikož pouhé odmítnutí tohoto závěru ve stádiu repliky nesplňuje podmínky stanovené v čl. 44 odst. 1 písm. c) nebo čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu. Kromě toho, jak vyplývá z bodů 165, 220, 221 a 280 odůvodnění napadeného rozhodnutí, rozbor inovativní povahy je nezávislý na rozboru tržního ohodnocení. Pro úplnost, Komise a účastníci vstupující do řízení na její podporu mají za to, že tento důvod není opodstatněný.

 Závěry Tribunálu

133    Úvodem je třeba odmítnout názor Komise, že je tento žalobní důvod neúčinný.

134    Ačkoliv je pravda, že tři kritéria, která jsou součástí zásad hodnocení WSPP, musí být splněna kumulativně, druhé a třetí kritérium spolu koncepčně souvisí v tom smyslu, že jestliže jsou předmětné technologie považovány za inovativní, požadavek, aby se tržní ohodnocení týkalo „srovnatelných“ technologií, není splněn jen z důvodu, že se tyto technologie týkají interoperability.

135    V tomto ohledu je třeba uvést, že jestliže jsou technologie představující informace o interoperabilitě považovány za inovativní, ale tržní ohodnocení týkající se neinovativních interoperabilních technologií ukáže, že posledně uvedené jsou dostupné bezplatně, je ještě třeba za účelem zachování významu srovnání vyloučit, že by tato bezplatnost byla způsobena neinovativní povahou předmětných technologií.

136    Z toho vyplývá, že ukáže-li se, že posouzení Komise týkající se inovativní povahy technologií, na které se vztahuje dohoda No Patent, nejsou správná, tato okolnost může mít dopad na předpoklady tržního ohodnocení uvedené v bodech 222 až 237 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jelikož z těchto bodů odůvodnění nevyplývá, že se daný rozbor týkal inovativních technologií.

137    Tento závěr nemůže být vyvrácen bodem 237 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého nezávislý zmocněnec ve svém posudku předloženém dne 27. února 2007 (viz bod 51 výše) identifikoval technologie srovnatelné s inovativními technologiemi společnosti Microsoft. Na rozdíl od posudků ze dne 3. března a 8. července 2007, na základě kterých byla vypracována tabulka přiložená k napadenému rozhodnutí, nebyla příslušná zjištění obsažená v posudku ze dne 27. února 2007 součástí odůvodnění napadeného rozhodnutí. Za těchto podmínek není možné ověřit, zda jsou technologie zohledněné nezávislým zmocněncem rovněž srovnatelné s technologiemi považovanými Komisí za neinovativní v případě, že by se toto posledně uvedené posouzení ukázalo jako nesprávné. Stejně tomu je v případě zmínek uvedených v bodech 223 a 231 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterých srovnatelné technologie „v určitých případech“ zahrnují patentované technologie. Takové případy technologií týkajících se protokolů jsou uvedeny v bodech 224 a 232 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Z této stručné prezentace nicméně nevyplývá, že by uvedené technologie byly z hlediska funkčnosti srovnatelné se všemi technologiemi týkajícími se dotčených protokolů.

138    Co se týče opodstatněnosti tohoto žalobního důvodu, je třeba úvodem zdůraznit, že rozlišení mezi strategickou hodnotou a hodnotou, která je vlastní technologiím, na něž se vztahuje napadené rozhodnutí, je základním předpokladem posouzení týkajícího se přiměřenosti všech poplatků, které společnost Microsoft požaduje za zpřístupnění uvedených informací týkajících se interoperability a povolení jejich využití.

139    V tomto ohledu je třeba připomenout, že k tomu, aby odmítnutí podniku, který je majitelem autorského práva, zpřístupnit výrobek nebo službu nezbytnou pro výkon určité činnosti mohlo být kvalifikováno jako zneužívající, postačuje, aby byly splněny tři kumulativní podmínky, tedy aby toto odmítnutí bránilo vzniku nového výrobku, po kterém existuje potenciální poptávka spotřebitelů, aby nebylo odůvodněné a aby mohlo vyloučit veškerou hospodářskou soutěž na odvozeném trhu (rozsudek Soudního dvora ze dne 29. dubna 2004, IMS Health, C‑418/01, Recueil, s. I‑5039, bod 38).

140    V projednávaném případě bylo zjištěno, že jelikož jsou tři kumulativní podmínky uvedené v bodě 139 výše splněny, bylo odmítnutí společnosti Microsoft zpřístupnit informace týkající se interoperability a povolit jejich využití zneužívající (v tomto smyslu viz rozsudek Microsoft v. Komise, bod 18 výše, body 711 a 712).

141    V této souvislosti by jakékoliv nápravné opatření směřující k tomu, aby společnost Microsoft zpřístupnila informace týkající se interoperability a povolila jejich využití jinými subjekty, aby mohly vyvíjet a distribuovat operační systémy pro servery určené k podpoře pracovních skupin, mělo zabránit společnosti Microsoft, aby mohla mít prospěch z protiplnění srovnatelných s výhodami, které by pro ni plynuly ze zneužívání jejího dominantního postavení na trhu s operačními systémy pro klientské osobní počítače.

142    Kromě toho, kdyby bylo společnosti Microsoft umožněno požadovat výši poplatků odrážející hodnotu spojenou s pouhou možností uskutečnit operabilitu s operačními systémy společnosti Microsoft, tedy strategickou hodnotu plynoucí z její síly na trhu s operačními systémy pro klientské osobní počítače nebo operačními systémy pro servery určené k podpoře pracovních skupin, přiznalo by se jí právo přeměnit výhody plynoucí ze zneužití na odměnu za poskytnutí licencí. Přiznání takového práva by přitom bylo ve své podstatě v rozporu s cílem uvedeným v bodě 1003 odůvodnění rozhodnutí z roku 2004, jímž je umožnit životaschopnou hospodářskou soutěž s operačním systémem společnosti Microsoft pro servery určené k podpoře pracovních skupin, neboť tato společnost by mohla požadovat od každého potenciálního konkurenta poplatky, které takové soutěži zabraňují. Takové poplatky by tedy nemohly být považovány za přiměřené ve smyslu bodu 1008 písm. ii) a čl. 5 písm. a) odůvodnění rozhodnutí z roku 2004, jak je uvedeno v bodech 106 a 107 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

143    Kromě toho, jak bylo uvedeno v bodě 118 odůvodnění napadeného rozhodnutí, použití zásad hodnocení WSPP (viz bod 31 výše), a zejména kritéria inovativní povahy předmětných technologií, může ukázat, zda výše poplatků požadovaných společností Microsoft odráží vlastní hodnotu technologie spíše než její hodnotu strategickou. Vlastní hodnota produktů, jakými jsou dotčené technologie, totiž spočívá v jejich inovativní povaze. Naopak skutečnost, že tyto technologie představovaly v rámci politiky zavedené společností Microsoft obchodní tajemství, není ukazatelem jiné než strategické hodnoty.

144    Zatímco je navíc třeba vyloučit jakoukoliv strategickou hodnotu předmětných technologií, jak je popsána v bodě 142 výše a v bodech 105 a 107 odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz body 29 a 30 výše), je rovněž nutné provést tržní ohodnocení s ohledem na srovnatelné technologie, jak bylo popsáno v bodech 134 a 135 výše, jelikož musí být také vyloučena možnost, že jsou takové technologie nabízeny podle obchodních zvyklostí za podstatně nižší cenu, než jakou požaduje společnost Microsoft, ne-li zcela zdarma. Právě tato metoda vede k posouzení hodnoty, kterou by informace týkající se interoperability měly, kdyby neexistoval podnik v dominantním postavení, jak tvrdí ACT. Naproti tomu, pokud nedochází k inovaci, nepředstavuje tajnost sama o sobě pro nabyvatele licence jinou než strategickou hodnotu, přičemž fixní náklady na vývoj nejsou, podle samotného názoru znalecké společnosti PricewaterhouseCoopers, pověřené společností Microsoft, vyjádřeného v jejím posudku ze dne 24. srpna 2006, správným základem pro ohodnocení duševního vlastnictví.

145    Z toho vyplývá, že použití zásad hodnocení WSPP odpovídá objektivně a nezávisle na jakékoliv dohodě mezi společností Microsoft a jejími smluvními partnery potřebě posoudit, zda je výše poplatků požadovaných společností Microsoft přiměřená ve smyslu bodu 1008 písm. ii) a čl. 5 písm. a) odůvodnění rozhodnutí z roku 2004.

146    Argument společnosti Microsoft, podle kterého mohou být zásady hodnocení WSPP použity pouze stranami případné smlouvy o poskytnutí licence, nezávislým zmocněncem a High Court of Justice, nikoliv však Komisí, nelze přijmout. Nic totiž Komisi nebrání v tom, aby dané zásady použila, je-li to vhodné pro účely provedení čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004.

147    Tento závěr nicméně nepředjímá, zda byly uvedené zásady použity správně, přičemž tuto správnost společnost Microsoft rovněž zpochybňuje. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že Microsoft nekritizuje Komisí provedené posouzení inovativní povahy jedné nebo vícero ze 166 technologií považovaných za neinovativní, ale zpochybňuje vymezení kritérií použitých k přezkumu, zda dochází k inovaci obecně.

148    V tomto ohledu je třeba předem uvést, že jak vyplývá z bodu 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise použila za účelem posouzení inovativní povahy předmětných technologií pojmy novosti a nezjevné povahy „jakožto obvyklé pojmy v oblasti duševního vlastnictví“. Z posledně uvedené citace vyplývá, že Komise přiznala pojmům novosti a nezjevné povahy význam, jakého se jim dostává v oblasti duševního vlastnictví.

149    V tomto kontextu je třeba uvést, že podle bodu 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise jako nové definovala technologie, které nespadají do současného stavu vědeckotechnického poznání a jako nezjevné technologie, které nejsou osobou s odpovídajícími schopnostmi zjevně dovoditelné. Tyto definice odpovídají definicím novosti a invenční činnosti uvedeným v článcích 54 a 56 Úmluvy o udělování evropských patentů ze dne 5. října 1973, ve znění pozdějších změn. Jelikož byla přijata legitimita postupu Komise spočívajícího v posouzení inovativní povahy technologií společnosti Microsoft (viz body 133 až 146 výše), nelze zpochybňovat skutečnost, že má Komise právo posoudit inovativní povahu těchto technologií s odkazem na její znaky, tedy na její novost a nezjevnou povahu, přičemž posledně uvedený znak se vztahuje k pojmu invenční činnosti. V tomto ohledu je třeba dodat, že v dopise ze dne 4. května 2006 společnost Microsoft tvrdí, že inovace má být posouzena podle kritérií novosti a invenční činnosti, i když má za to, že posouzení inovativní povahy nemůže nahradit právo na obchodní tajemství. V dopise ze dne 31. července 2006 (viz bod 47 výše) společnost Microsoft kromě toho uznala, že kritérium inovace, jakožto „filtr zachycující strategickou hodnotu“, nese význam, který má v patentovém právu a předložila své posudky k inovaci, které takovou definici zohledňují.

150    Na rozdíl od toho, co tvrdí Microsoft, nevede v projednávané věci posouzení inovativní povahy technologií, na které se vztahuje napadené rozhodnutí, které je provedeno s odkazem na novost a invenční činnost, k obecnému popření hodnoty práv duševního vlastnictví, obchodních tajemství nebo jiných důvěrných informací, tím spíše ani ke stanovení této povahy jako podmínky k tomu, aby byly výrobek nebo informace chráněny takovým právem nebo aby představovaly obchodní tajemství obecně. Jak totiž vyplývá z předchozích úvah, cílem takového posouzení je umožnit použití čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004, který ve světle bodů 1003 a 1008 odůvodnění písm. ii) téhož rozhodnutí a s ohledem na zjištěné konkrétní zneužití zakazuje, aby jakákoliv odměna požadovaná společností Microsoft odrážela strategickou hodnotu předmětných technologií. Tento cíl je výslovně prohlášen v zásadách hodnocení WSPP vypracovaných v návaznosti na jednání mezi Komisí a společností Microsoft (viz body 25, 31 a 87 výše).

151    Jelikož společnost Microsoft navíc nenavrhla vhodnější pojetí pojmů novosti a nezjevné povahy, které by rovněž bylo s to vyloučit jakoukoliv strategickou hodnotu těchto technologií, je třeba mít za to, že její argumentace neodhaluje pochybení, kterým by byla dotčena legalita napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise uvedla, že použila pojmy novosti a nezjevné povahy.

152    Je třeba dodat, že i když je velký odvolací senát EPÚ v rámci použití Úmluvy o udělování evropských patentů názoru, že posouzení nezjevné povahy má být provedeno výlučně ve vztahu k nárokům zahrnujícím programy technické povahy prováděné počítačem (v tomto smyslu viz posudek G 3/08, Úř. věst. EPÚ 2011, 1, bod 10.13 odůvodnění), Microsoft netvrdí, že by v kontextu odlišném od kontextu, v němž je udělen patent, nebylo možné posoudit nezjevnou povahu předmětných technologií bez předchozího posouzení technické povahy. Z právního hlediska navíc přezkum technické povahy nároků zahrnujících programy prováděné počítačem představuje vzhledem k nepatentovatelné povaze počítačových programů „jako takových“ krok, jež je specifický pro řízení o udělení patentu (například viz čl. 52 odst. 2 a 3 odůvodnění Úmluvy o udělování evropských patentů).

153    Rovněž nemůže obstát argumentace společnosti Microsoft, podle které Komise použila kritéria novosti a invenční činnosti příliš restriktivně, a tím i v rozporu s patentovým právem v tom smyslu, že jako inovativní mohou být kvalifikovány pouze technologie „skutečně průkopnické, které se zcela liší od současného stavu vědeckotechnického poznání“, a dále že odkazy na současný stav vědeckotechnického poznání, které se obecně týkají konceptů obdobných konceptům zavedeným společností Microsoft, zakládají zjevnou povahu technologií, na které se vztahuje napadené rozhodnutí (viz bod 126 výše). Vedle obecných prohlášení totiž společnost Microsoft nevznáší argument, který by zpochybnil konkrétní posouzení týkající se inovativní povahy předmětných technologií a umožnil Tribunálu ověřit opodstatněnost uvedeného tvrzení.

154    Navíc vzhledem k tomu, že všechny technologie, které společnost Microsoft považuje za inovativní, byly zkoumány jednotlivě a že Komise posoudila inovativní povahu každé z nich, společnost Microsoft neopodstatněně tvrdí, že jejich inovativní povaha byla odmítnuta ve vztahu k těmto technologiím jako celku, a to z důvodu údajně nesprávného použití kritérií novosti a invenční činnosti.

155    Stejně tak je tomu v případě posouzení údajně inovativních kombinací technologií, z nichž každá jednotlivě nevykazuje invenční činnost. V tomto ohledu byly podle bodů 146 až 156 odůvodnění napadeného rozhodnutí kombinace technologií uplatňované společností Microsoft přezkoumány jako takové a nebyly shledány inovativními. Tato okolnost je potvrzena stranami 1, 5, 8, 13, 21, 22, 29, 31, 34, 39, 61, 64 a 68 tabulky přiložené k napadenému rozhodnutí, z nichž vyplývá, že Komise jednotlivě přezkoumala inovativní povahu 19 kombinací technologií. Podle popisu obsaženého na těchto stranách uvedené tabulky, ve spojení se stranami 4, 8, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 28, 29, 39, 40, 41, 43, 58, 66, 70, 111, 120 a 129 posudku nezávislého zmocněnce ze dne 8. července 2007 a stranami 7, 73 a 78 posudku tohoto zmocněnce ze dne 3. března 2007 (viz bod 52 výše), společnost Microsoft během správního řízení nepředložila ve vztahu k 18 z 19 kombinací předmětných technologií žádné podrobnosti, důkazy nebo jiné důvody umožňující dospět k jejich inovativní povaze. Kromě toho se v uvedených posudcích rovněž uvádí, že technologie, které jsou předmětem dotčených kombinací, spadají do současného stavu vědeckotechnického poznání. Za těchto okolností přísluší společnosti Microsoft uvést konkrétní důvody, na základě kterých je kombinace neinovativních technologií inovativní, přičemž nezávislý zmocněnec nebo Komise nemohou být povinni nahrazovat důvody, proč společnost Microsoft hodlá uvedenou inovaci dovodit.

156    Jak navíc vyplývá ze strany 7 tabulky přiložené k napadenému rozhodnutí, Komise potvrdila posouzení nezávislého zmocněnce uvedené na straně 32 jeho posudku ze dne 8. července 2007 a uznávající inovativní povahu technologie „Referral Management“ tvořené novou kombinací rozličných variant v rámci komplexního algoritmu.

157    V rámci své žaloby Microsoft nevznáší žádný argument s cílem prokázat, že je posouzení inovativní povahy jedné nebo vícero uvedených kombinací technologií, které Komise provedla na základě posudků nezávislého zmocněnce, stiženo konkrétními pochybeními. Za těchto podmínek, jak je uvedeno v bodě 153 výše, musí být obecná tvrzení týkající se údajné nesourodosti přístupu Komise zamítnuta, neboť neodkazují na konkrétní důkazy prokazující jejich věcnou správnost.

158    Co se týče tvrzení společnosti Microsoft obsažených v její odpovědi na písemnou otázku Tribunálu, podle kterých tato společnost během správního řízení uvedla, že inovativní povaha technologií spadajících do protokolů „File Replication Service“ a „Directory Replication Service“ má být posouzena na „úrovni“ těchto protokolů, je třeba uvést, že Komise, jak je uvedeno na stranách 13, 21 a 22 tabulky přiložené k napadenému rozhodnutí, přezkoumala inovativní povahu sedmi kombinací technologií v rámci těchto protokolů. Tvrzení společnosti Microsoft však neumožňují pochopit důvody, proč tento přezkum neodpovídá nárokům na inovaci formulovaným touto společností, ani konkrétní důvody pro nutnost uskutečnit jiný přezkum.

159    Na rozdíl od tvrzení společnosti Microsoft (viz bod 130 výše) se tedy Komise nedopustila žádného „zásadního pochybení“, které by bez ohledu na konkrétní příklady takového nesprávného posouzení postihovalo její rozbor jako celek.

160    Co se týče argumentu společnosti Microsoft, podle kterého nevznesení námitky Komisí vůči uplatňování poplatků za licence poskytnuté v rámci jiných dohod, než je dohoda No Patent, vypovídá o inovaci na méně „nesourodých“ úrovních, protože technická dokumentace je v rámci všech dohod WSPP tatáž, tento argument nemůže být přijat. Z bodů 132 a 162 až 164 odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž vyplývá, že Komise připustila možnost společnosti Microsoft obdržet jinou než symbolickou odměnu v rámci jiných dohod, než je dohoda No Patent, v rozsahu, v němž předmětné dohody vedou k poskytnutí licencí k patentům pokrývajícím technologie obsažené v technické dokumentaci, a to ač není dotčena platnost daných patentů. Jak bylo uvedeno v bodě 121 výše, výraz „Microsoft licensed intellectual property“ zahrnuje v rámci dohody No Patent „know-how“, průmyslová tajemství, obchodní tajemství, důvěrné informace a autorská práva, s výslovným vyloučením jakéhokoliv práva souvisejícího s patentem nebo projednávanou žádostí o patent.

161    Z výše uvedených posouzení vyplývá, že společnost Microsoft nebyla schopna zpochybnit závěry Komise o neinovativní povaze technologií a kombinací technologií. Navíc obecný odkaz na písemnosti předložené během správního řízení, které mají odhalovat pochybení Komise (viz bod 128 výše) v tomto ohledu zjevně nepostačuje.

162    Pokud jde o výtku společnosti Microsoft vycházející z údajného nedostatku odůvodnění posouzení inovativní povahy předmětných technologií (viz bod 129 výše), z judikatury citované v bodě 99 výše vyplývá, že Komise je povinna jasně a jednoznačně uvést důvody, proč každou jednotlivou technologii považuje či nepovažuje za inovativní. Tento požadavek neznamená, že Komise musí nad rámec skutečností odůvodňujících její posouzení popsat důvody, proč důkazy nebo argumenty uplatněné během správního řízení nezpochybňují její závěr. Jelikož otázka, zda je třeba s ohledem na tyto důkazy nebo argumenty prohlásit závěry Komise za neplatné, spadá do přezkumu opodstatněnosti napadeného rozhodnutí, Microsoft je může uplatnit u Tribunálu a navrhnout zrušení napadeného rozhodnutí právě na tomto základě.

163    Pokud jde o argument společnosti Microsoft, podle kterého Komise a nezávislý zmocněnec přezkoumali inovativní povahu technologií s ohledem na stav vědeckotechnického poznání v roce 2007, a nikoliv k okamžiku, kdy tato společnost podala žádost o patent (viz bod 129 výše), je třeba konstatovat, že je skutkově nepodložený. Podle poznámky pod čarou č. 149 napadeného rozhodnutí totiž jak Komise, tak nezávislý zmocněnec zohlednili datum uplatňované společností Microsoft. Tato společnost však nepředkládá žádný důkaz způsobilý zpochybnit toto posouzení a neuvádí konkrétní případy, v nichž se odkazuje na stav vědeckotechnického poznání k pozdějšímu datu, než které je uplatňováno společností Microsoft.

164    Třetí žalobní důvod tedy musí být zamítnut.

 K čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z protiprávního použití posudků nezávislého zmocněnce

 Argumenty účastníků řízení

165    Podle společnosti Microsoft činí zrušení článku 7 rozhodnutí z roku 2004 rozsudkem Microsoft v. Komise, bod 18 výše, protiprávními všechny úkony nezávislého zmocněnce, jako je požadování a přijetí dokumentů a jiných informací pocházejících přímo od společnosti Microsoft a vypracování posudků na základě těchto dokumentů a informací. V projednávaném případě přitom Komise založila napadené rozhodnutí výhradně na posudcích vypracovaných nezávislým zmocněncem, který získal důkazy v rámci výkonu protiprávně přenesených pravomocí. Komise tedy nepřijala všechna opatření nezbytná ke splnění povinností, které pro ni vyplývají z rozsudku Microsoft v. Komise, bod 18 výše.

166    Bez ohledu na otázku, zda nezávislý zmocněnec využil pravomoci, které na něj byly přeneseny protiprávně, je rozhodnutí ze dne 28. července 2005 (viz bod 14 výše) bezpochyby založeno na přenesení pravomocí, které Tribunál postihl, takže Komise na těchto posudcích nemohla založit napadené rozhodnutí.

167    Otázky, zda byla společnost Microsoft povinna vyhovět žádostem nezávislého zmocněnce a zda Komise získala přístup k předmětným informacím prostřednictvím nezávislého zmocněnce nebo společnosti Microsoft legálně, jsou za těchto podmínek bezvýznamné, jelikož nezávislý zmocněnec jednal v rámci pravomocí, které na něj přenesla Komise.

168    Nakonec vzhledem k tomu, že jak vyplývá mimo jiné z přílohy napadeného rozhodnutí, podnik TAEUS neprováděl tytéž úkoly jako nezávislý zmocněnec, není jeho přispění v tomto ohledu relevantní.

169    Komise a účastníci, kteří do řízení vstoupili na její podporu, zpochybňují opodstatněnost tohoto žalobního důvodu.

 Závěry Tribunálu

170    Je třeba připomenout, že článek 7 rozhodnutí z roku 2004 byl zrušen v rozsahu, v němž nařizuje společnosti Microsoft předložit návrh na zavedení mechanismu, který má zahrnovat ustanovení nezávislého zmocněnce pověřeného pravomocemi přístupu, nezávisle na Komisi, k podpoře, informacím, dokumentům, do prostor a k zaměstnancům společnosti Microsoft, jakož i ke zdrojovému kódu příslušných výrobků společnosti Microsoft (viz bod 18 výše).

171    Kromě toho z bodů 1268 a 1271 rozsudku Microsoft v. Komise, bod 18 výše, vyplývá, že práva svěřená nezávislému zmocněnci a popsaná v bodě 170 výše jdou nad rámec situace, kdy Komise pověřuje vlastního znalce, jelikož článek 7 rozhodnutí z roku 2004 svěřuje nezávislému zmocněnci pravomoci, které mohla vykonávat jedině Komise.

172    Skutečnost, že jsou bod 33 odůvodnění a článek 3.2 rozhodnutí ze dne 28. července 2005 (viz bod 14 výše) založeny na předmětných pravomocech nezávislého zmocněnce, je na rozdíl od tvrzení společnosti Microsoft bezvýznamná, neboť tato okolnost by nanejvýš mohla zpochybnit legalitu tohoto rozhodnutí určeného společnosti Microsoft, proti kterému posledně uvedená nepodala žalobu.

173    Pokud jde o otázku, zda nezávislý zmocněnec zaslal společnosti Microsoft žádosti na základě článku 3.2 rozhodnutí ze dne 28. července 2005, Komise tvrdí, že uvedený zmocněnec této pravomoci nevyužil a k vypracování svých posudků ani nepoužil zdrojový kód získaný od společnosti Microsoft. Komise dodává, že jakákoliv komunikace mezi společností Microsoft a nezávislým zmocněncem byla dobrovolná v souladu s článkem 4.1 rozhodnutí ze dne 28. července 2005.

174    V tomto ohledu je třeba uvést, že podle článku 3.2 rozhodnutí ze dne 28. července 2005 může nezávislý zmocněnec od společnosti Microsoft požadovat informace. Kromě toho se společnost Microsoft může na základě článku 4.1 téhož rozhodnutí rozhodnout, zda na žádosti nezávislého zmocněnce odpoví, a v případě, že dobrovolně neodpoví, může Komise vykonat svou pravomoc na základě nařízení č. 1/2003.

175    Článek 3.2 rozhodnutí ze dne 28. července 2005, ve spojení s článkem 4.1 tohoto rozhodnutí, tak není částečným zrušením článku 7 rozhodnutí z roku 2004 vyhlášeným v bodě 1 první odrážce výroku rozsudku Microsoft v. Komise, bod 18 výše, dotčen, jelikož tato ustanovení poskytují nezávislému zmocněnci k plnění jeho úkolu pouhou možnost navázání kontaktu se společností Microsoft, aniž mu přiznává pravomoc přijmout donucovací opatření, což je výslovně vyhrazeno Komisi.

176    Navíc skutečnost, že v projednávaném případě nezávislý zmocněnec použil informace získané od společnosti Microsoft za účelem přípravy posudků, na základě kterých Komise formulovala úvahy obsažené v napadeném rozhodnutí, není zpochybněna.

177    Kromě toho je třeba dodat, že Komise postupovala jediným způsobem, který umožňoval nápravu situace v souladu s rozsudkem Microsoft v. Komise, bod 18 výše, v rámci článku 233 ES, tedy požádala společnost Microsoft na základě čl. 18 odst. 2 nařízení č. 1/2003, aby Komisi předala všechny dokumenty a jiné informace, ke kterým měl nezávislý zmocněnec přímý přístup.

178    Čtvrtý žalobní důvod tedy musí být zamítnut.

 K pátému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práva na obhajobu

 Argumenty účastníků řízení

179    Microsoft tvrdí, že zaslání oznámení námitek dne 1. března 2007, tedy sedm měsíců před koncem období, které Komise zohlednila, když dospěla k závěru, že nebyl dodržen článek 5 rozhodnutí z roku 2004 (22. října 2007), zabránilo společnosti Microsoft vyjádřit se ke všem skutečnostem, které byly vůči ní uplatněny. Jak oznámení námitek, tak dopis popisující skutkový stav totiž obsahovaly pouze předběžná posouzení ve smyslu čl. 5 písm. d) rozhodnutí z roku 2004 a neposkytovaly společnosti Microsoft možnost vyjádřit se ke všem skutkovým okolnostem, s ohledem na které bylo uloženo penále sledující jiný cíl, než jaký sleduje pokuta. Společnost Microsoft tak nemohla zaujmout stanovisko k omezení předmětu napadeného rozhodnutí, které se soustředilo pouze na soulad s čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004 s ohledem na dohodu No Patent a ze kterého vyplývalo, že Komise připustila inovativní povahu tří dodatečných technologií v porovnání se stanoviskem obsaženým v oznámení námitek. Tyto okolnosti jsou z pohledu čl. 24 odst. 2 nařízení č. 1/2003 zásadní. Kromě toho společnost Microsoft neměla možnost tvrdit, že soulad jejího chování s povinnostmi uloženými rozhodnutím z roku 2005 měl vést ke značnému snížení penále, ani se vyjádřit k délce období, ze kterého Komise vycházela. Nakonec společnost Microsoft neměla možnost poukázat na některé skutkové omyly Komise, jako je výpočet penále až do 22. října 2007, zatímco uvedená společnost předložila návrh, který byl považovaný za přiměřený, dne 9. října 2007.

180    Tímto způsobem Komise rovněž nerespektovala úlohu poradního výboru pro restriktivní praktiky a dominantní postavení, který měla na základě článek 14 nařízení č. 1/2003 konzultovat.

181    Komise zpochybňuje opodstatněnost tohoto žalobního důvodu.

 Závěry Tribunálu

182    V souladu s judikaturou musí oznámení námitek obsahovat popis námitek, které jsou formulovány dostatečně jasně, byť stručně, aby bylo dotčeným osobám umožněno skutečně zjistit, jaké chování jim Komise vytýká. Pouze za této podmínky totiž může oznámení námitek splnit funkci vyplývající z nařízení Společenství, která spočívá v poskytnutí všech nezbytných informací podnikům za účelem jejich účinné obhajoby předtím, než Komise přijme konečné rozhodnutí (viz rozsudek Tribunálu ze dne 15. března 2006, BASF v. Komise, T‑15/02, Sb. rozh. s. II‑497, bod 46 a citovaná judikatura).

183    Tento požadavek je dodržen, když rozhodnutí dotčeným osobám nepřičítá protiprávní jednání, která nebyla uvedena v oznámení námitek, a obsahuje pouze skutkové okolnosti, ke kterým se dotčené osoby měly příležitost vyjádřit (viz rozsudek BASF v. Komise, bod 182 výše, bod 47 a citovaná judikatura).

184    Mimoto je oznámení námitek přípravným aktem k rozhodnutí, kterým se uzavírá správní řízení. Než tedy Komise přijme toto konečné rozhodnutí, může s ohledem zejména na písemné nebo ústní připomínky stran buď upustit od některých či všech námitek původně uplatněných vůči uvedeným stranám a změnit tak své stanovisko v jejich prospěch, anebo může naopak doplnit nové námitky za předpokladu, že dotčeným podnikům umožní se k nim vyjádřit (rozsudek Tribunálu ze dne 30. září 2003, Atlantic Container Line a další v. Komise, T‑191/98, T‑212/98 až T‑214/98, Recueil, s. II‑3275, body 114 a 115).

185    Pokud jde o výkon práva na obhajobu ve vztahu k uložení pokut, z ustálené judikatury vyplývá, že Komise splní svou povinnost dodržet právo podniků být vyslechnuty, pokud v oznámení námitek výslovně uvede, že bude zkoumat, zda je třeba uložit dotyčným podnikům pokuty, a pokud uvede hlavní skutkové a právní okolnosti, které mohou vést k uložení pokuty, jako je závažnost a doba trvání předpokládaného protiprávního jednání a skutečnost, že k němu došlo „úmyslně nebo z nedbalosti“. Komise jim tak poskytuje informace, které jsou nezbytné pro jejich obhajobu nejen proti zjištění protiprávního jednání, ale i proti uložení pokuty (viz rozsudek BASF v. Komise, bod 182 výše, bod 48 a citovaná judikatura).

186    Nakonec, pokud Komise v oznámení námitek nebo v jakémkoliv jiném později přijatém dokumentu, který má umožnit stíhaným podnikům skutečně zjistit, jaká jednání jim jsou vytýkána, uvede, že protiprávní jednání nebylo doposud ukončeno, může za účelem stanovení výše pokuty zohlednit časový odstup mezi oznámením námitek a přijetím rozhodnutí, jímž se uzavírá správní řízení, a to za podmínky, že vychází pouze ze skutkových okolností, k nimž se dotyčné strany mohly vyjádřit (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 15. března 2000, Cimenteries CBR a další v. Komise, T‑25/95, T‑26/95, T‑30/95 až T‑32/95, T‑34/95 až T‑39/95, T‑42/95 až T‑46/95, T‑48/95, T‑50/95 až T‑65/95, T‑68/95 až T‑71/95, T‑87/95, T‑88/95, T‑103/95 a T‑104/95, Recueil, s. II‑491, body 575 a 576).

187    Z důvodů uvedených v bodě 94 výše se předcházející úvahy plně uplatní v kontextu penále uložených na základě článku 24 nařízení č. 1/2003. Mimoto, na rozdíl od tvrzení společnosti Microsoft, jsou oznámení námitek a dopis popisující skutkový stav informacemi ve smyslu čl. 27 odst. 1 nařízení č. 1/2003, a nikoliv předběžnými posouzeními ve smyslu čl. 5 písm. d) rozhodnutí z roku 2004 (viz bod 9 výše).

188    V projednávaném případě z bodů 267 a 276 oznámení námitek vyplývá, že Komise měla za to, že jednání společnosti Microsoft ke dni 1. března 2007 nesplňovalo povinnosti uložené čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004 a hodlala s konečnou platností stanovit výši penále ve vztahu k období mezi 16. prosincem 2005 a dnem přijetí konečného rozhodnutí.

189    Z třetího odstavce dopisu popisujícího skutkový stav, jakož i z bodu 54 jeho přílohy I kromě toho plyne, že podle Komise byly její námitky ve vztahu ke schématu poplatků předloženému dne 21. května 2007 (viz body 24 a 33 výše) nadále platné.

190    Je tedy nutno konstatovat, že právo společnosti Microsoft na obhajobu nebylo v tomto ohledu porušeno, neboť jednání vytýkané společnosti Microsoft v napadeném rozhodnutí se neliší od jednání popsaného v oznámení námitek a v dopise popisujícím skutkový stav.

191    Pokud jde o okolnost, že Komise omezila předmět svého šetření na dohodu No Patent a po oznámení námitek připustila inovativní povahu sedmi technologií, postačí uvést, že oznámení dodatečných námitek dotčeným osobám je nezbytné, jen když Komise na základě šetření obviní podniky z nových skutků nebo když výrazně upraví důkazy zpochybněných protiprávních jednání, a nikoliv když Komise naplňuje svoji povinnost upustit od námitek, které se s ohledem na odpovědi na oznámení námitek ukázaly jako neopodstatněné (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, body 67 a 192).

192    Co se týče skutkového omylu, na který společnost Microsoft údajně neměla možnost Komisi upozornit (viz bod 179 in fine výše), je třeba konstatovat, že toto pochybení se nijak neprojevilo. Vzhledem k povinnosti společnosti Microsoft nabízet potenciálním smluvním partnerům přiměřenou výši poplatků (viz bod 114 výše) totiž pouze opravdové nabídnutí této přiměřené výše ukončuje protiprávní jednání, takže pouhé sdělení výše poplatků Komisi pro účely posouzení jejich přiměřenosti neodpovídá povinnostem uloženým v čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004.

193    Nakonec z dopisu ze dne 15. listopadu 2007 vyplývá, že výbor pro restriktivní praktiky a dominantní postavení obdržel oznámení námitek, dopis popisující skutkový stav a odpovědi společnosti Microsoft na tyto dokumenty, takže měl možnost se se skutečnostmi vytýkanými společnosti Microsoft seznámit.

194    Pátý žalobní důvod tedy musí být zamítnut.

 K šestému žalobnímu důvodu vycházejícímu z neexistence právního základu pro uložení penále a z jeho nepřiměřeně vysoké výše

 Argumenty účastníků řízení

195    Microsoft zaprvé tvrdí, že Komise jí nemohla uložit pokutu, když předem přesně nedefinovala způsob, jakým měla jednat, aby vyhověla rozhodnutí z roku 2004. Společnost Microsoft dále nemohla být povinna dodržet povinnosti podle čl. 5 písm. a) uvedeného rozhodnutí, dokud nebyl ukončen postup podle písm. d) téhož ustanovení.

196    Zadruhé Komise v napadeném rozhodnutí společnosti Microsoft vytýkala nesplnění povinností, pouze co se týče výše poplatků, které se týkaly dohody No Patent a které byly navrženy jakožto výchozí body k vyjednávání. Bylo by však absurdní přiznávat větší váhu jedné dohodě WSPP, jestliže za dohody obsahující informace, které jsou pro konkurenty společnosti Microsoft nezbytné, byly považovány všechny dohody.

197    Zatřetí z rozhodnutí z roku 2006 vyplývá, že Komise uložila 75 % maximální částky penále za nesplnění povinnosti společnosti Microsoft předložit úplnou a přesnou verzi informací týkajících se interoperability a 25 % této částky za nesplnění povinnosti nabídnout přiměřenou a nediskriminační výši poplatků. Tím, že Komise v projednávaném případě uložila přibližně 60 % maximální výše penále za nesplnění první části druhé z výše uvedených povinností, se však nevysvětlitelně odchýlila od svého původního poměrného rozložení penále, čímž porušila zásadu ochrany legitimního očekávání. Kromě toho Komise nevysvětlila metodu výpočtu denního penále, ani zásad, podle kterých vypočetla snížení, takže napadené rozhodnutí je v tomto ohledu nedostatečně odůvodněno. Z uvedeného rozhodnutí rovněž vyplývá, že Komise ve skutečnosti neprovedla soudržné poměrné vážení různých forem nedodržení povinností podle jejich závažnosti.

198    Začtvrté Microsoft zdůrazňuje, že z 488 dnů, k nimž se vztahovalo penále, bylo 306 dnů věnováno posouzení návrhů společnosti Microsoft ze strany Komise, což zpochybňuje její stanovisko ke zjevné povaze opatření, která měla společnost Microsoft přijmout, a prokazuje nespravedlnost uloženého penále.

199    Zapáté Microsoft za podpory ACT opakuje, že s ohledem na odmítnutí Komise vážně spolupracovat na stanovení přiměřené výše poplatků přijala veškerá dostupná opatření, aby vyhověla rozhodnutí z roku 2004.

200    Zašesté je penále čtyřicetkrát vyšší než odměna, na kterou by Microsoft měla nárok, kdyby všichni její konkurenti uzavřeli dohody No Patent za poplatky považované Komisí za nepřiměřené, a dalece přesahuje veškeré pokuty, které byly v nedávné době za porušení pravidel hospodářské soutěže uloženy.

201    Zasedmé Komise opomenula zohlednit skutečnost, že Microsoft nakonec rozhodnutí z roku 2004 vyhověla, a snížit z tohoto důvodu penále v souladu s čl. 24 odst. 2 nařízení č. 1/2003.

202    Nakonec, zaosmé Microsoft opakuje, že doba, kdy neplnila povinnosti, skončila dne 9. října 2007 (viz bod 179 výše).

203    Komise uvádí, že v případě 488 dnů, na které se vztahuje napadené rozhodnutí, mohlo penále dosáhnout výše 1,423 miliard eur. Avšak protože zaprvé schéma přijaté společností Microsoft dne 22. října 2007 nevyvolává připomínky k přiměřenosti výše poplatků v něm obsažených, zadruhé Microsoft uplatňovala od 21. května 2007 podstatně nižší poplatky a zatřetí se napadené rozhodnutí týká pouze dohody No Patent, uložené penále představovalo přibližně 63 % nejvyššího možného penále. Snížení nicméně pokrývalo rovněž období před 21. květnem 2007, ale nemělo se vztáhnout na celé dotčené období. Penále dosáhlo výše 2 milionů eur za den v období mezi 21. červnem 2006 a 20. květnem 2007 a výše 1,5 milionu eur za den v období od 21. května do 21. října 2007. Podle ustálené judikatury z článku 253 ES nevyplývá, že by rozhodnutí Komise muselo obsahovat všechny číselné údaje výpočtu výše pokuty, přičemž stejné pravidlo platí pro penále. Za těchto podmínek body 281 až 299 odůvodnění napadeného rozhodnutí poskytují v tomto ohledu odpovídající odůvodnění.

204    Vedle toho Komise a účastníci, které do řízení vstoupili na její podporu, zpochybňují opodstatněnost argumentů společnosti Microsoft.

 Závěry Tribunálu

205    Je třeba konstatovat, že první argument společnosti Microsoft popsaný v bodě 195 výše se překrývá s prvním žalobním důvodem, a je tedy třeba jej odmítnout z důvodů uvedených v bodech 82 až 97 výše. Pokud jde o argument společnosti Microsoft, podle kterého nemůže být povinna vyhovět čl. 5 písm. a) uvedeného rozhodnutí, dokud není ukončen postup podle čl. 5 písm. d), stačí poznamenat, že tento přístup by společnosti Microsoft poskytl právo veta vůči provedení rozhodnutí z roku 2004. Stačilo by totiž, aby Microsoft nesplnila svou, mimo jiné jasně vymezenou, povinnost vyplývající z čl. 5 písm. d) rozhodnutí z roku 2004, v důsledku čehož by nebylo možné provést čl. 5 písm. a).

206    Pokud jde o argumenty společnosti Microsoft týkající se výkonu soudního přezkumu v plné jurisdikci Tribunálem, je třeba uvést následující.

207    Co se týče argumentu společnosti Microsoft popsaného v bodě 196 výše, je třeba poznamenat, že Komise náležitě zohlednila omezení předmětu svého šetření tím, že stanovila penále výrazně nižší, než je výše penále stanovená rozhodnutím z roku 2006 (viz bod 203 výše).

208    Ostatně, jak tvrdí Komise a SIIA, jelikož dohoda No Patent byla důležitá v případech, kdy si potenciální smluvní partneři společnosti Microsoft nepřáli získat licence k patentům, nic nebrání tomu, aby bylo konečné penále stanoveno v takové výši, jaká byla uložena v napadeném rozhodnutí.

209    V tomto ohledu, i když společnost Microsoft tento argument nevznáší konkrétně na podporu svého návrhu na změnu výše penále Tribunálem, je třeba odmítnout její tvrzení vycházející z toho, že Komise nezpochybnila možnost společnosti Microsoft nabídnout dohodu No Patent pouze nabyvatelům licencí, kteří již získali licenci na některé patentované technologie.

210    Konkrétněji, jak vyplývá z odstavců 28, 29 a 38 až 41 dopisu Komise ze dne 17. března 2005, tento orgán společnosti Microsoft sdělil, že několik potenciálních příjemců výhod plynoucích z rozhodnutí z roku 2004 mělo za to, že nepotřebují licence týkající se patentovaných technologií společnosti Microsoft pro účely vývoje operačních systémů pro servery určené k podpoře pracovních skupin slučitelných s operačními systémy pro klientské osobní počítače společnosti Microsoft. Komise tak zamítla návrh společnosti Microsoft spočívající v nabídce jediného typu licence poskytující současně patentované i nepatentované technologie, jelikož takový vázaný prodej nebyl objektivně odůvodněný, přičemž společnost Microsoft měla vždy možnost podat u příslušných vnitrostátních soudů žalobu proti nabyvatelům licencí k nepatentovaným technologiím v případě, že je tito nabyvatelé využívají způsobem porušujícím její patenty, k nimž nezískali licenci.

211    V témže kontextu Komise dopisem ze dne 18. dubna 2005 předložila společnosti Microsoft verzi návrhu dohody No Patent, která by byla dostupná bez předchozí licence k patentovaným technologiím s výslovnou výhradou ochrany práv společnosti Microsoft vyplývajících z jejích patentů ve výše uvedeném smyslu. Kromě toho v reakci na dopis společnosti Microsoft ze dne 2. května 2005 Komise v dopise ze dne 28. června 2005 opětovně uvedla, že s cílem vyhnout se uložení „nucených licencí“ k patentovaným technologiím, o které konkurenti společnosti Microsoft nemají zájem, by tato společnost měla zpřístupnit dohodu týkající se nepatentovaných technologií, aniž by byla dotčena její patentová práva. Za těchto podmínek by příslušelo dotčeným osobám, aby si vybraly nepatentované či patentované technologie, které považují pro vývoj svých výrobků za nezbytné. V témže dopise tak Komise odmítla verzi čl. 2.4 písm. b) návrhu dohody No Patent ze dne 7. června 2005 navrženou společností Microsoft, která stanovila, že by uvedená dohoda byla dostupná pouze držitelům licence týkající se patentových nároků, které jsou „nutně narušeny“ implementací nepatentované technologie, jež je součástí informací týkajících se interoperability.

212    Dopisem ze dne 8. července 2005 společnost Microsoft mimo jiné navrhla vložit do dohody No Patent větu uvádějící, že pokud neexistuje žádný „nezbytný nárok“ vůči nepatentovaným informacím, ke kterým by dotyčná osoba chtěla získat licenci, tato osoba není povinna disponovat licencí týkající se patentovaných informací. V témže dopise společnost Microsoft prohlásila, že toto upřesnění dostatečně odpovídá na námitku Komise.

213    Dopisem ze dne 13. července 2005 Komise společnosti Microsoft odpověděla, že upřesnění je vítáno, hlavně s ohledem na „článek 11.4[ písm. a)], který jasně stanoví, že zpochybní-li nabyvatel licence nezbytné nároky, společnost Microsoft mu nemůže odejmout licenci jen z tohoto jediného důvodu“.

214    Konečně, jak vyplývá ze zápisu z jednání, které se konalo ve dnech 31. ledna a 1. února 2007 v Londýně, během tohoto jednání společnost Microsoft vyložila upřesnění, které bylo zmíněno v bodě 212 výše, v tom smyslu, že v případě neshody mezi ní a potenciálním nabyvatelem licence No Patent ohledně existence „nezbytných nároků“, měl posledně uvedený nadále povinnost získat licenci k patentům týkajícím se uvedených nároků. V tomto ohledu z dopisu společnosti Microsoft ze dne 12. února 2007 vyplývá, že na tuto skutečnost byla upozorněna společnost IBM v dokumentu ze dne 28. ledna 2007 nazvaném „Připomínky“ a že Microsoft napříště od tohoto výkladu upustila.

215    Z korespondence a zápisu z jednání shrnutých v bodech 210 až 214 výše vyplývá, že Komise od začátku jasným způsobem upozorňovala společnost Microsoft na to, že vázaný prodej licencí k nepatentovaným a patentovaným technologiím nesplňoval její povinnosti vyplývající z článku 5 rozhodnutí z roku 2004, neboť takový prodej není objektivně odůvodněn. Komise rovněž upřesnila, že jestliže potenciální nabyvatel licence nepovažuje za potřebné mít licenci k patentovaným technologiím společnosti Microsoft za účelem vývoje výrobků interoperabilních s operačními systémy pro klientské osobní počítače společnosti Microsoft, musí mít možnost nepořídit si takovou licenci, a podstoupit tak riziko sporů před vnitrostátními soudy, pokud by takové patenty porušil. Souhlas Komise s upřesněním, které provedla společnost Microsoft (viz body 212 a 213 výše), znamenal za těchto podmínek jen to, že Komise dané upřesnění vykládá tak, že poskytuje potenciálním nabyvatelům licencí právo zvolit si informace, k nimž si přejí získat licenci, aniž jejich odmítnutí licence k patentovaným informacím může vést k odmítnutí společností Microsoft poskytnout licenci k nepatentovaným informacím. Znovuotevření této otázky v lednu 2007 je jen důsledkem toho, že společnost Microsoft toto upřesnění nadále vykládala v rozporu se stanoviskem Komise a vůlí potenciálních nabyvatelů licence, nikoliv důsledkem údajného souhlasu uděleného Komisí dne 13. července 2005.

216    Kromě toho je třeba konstatovat, že nemůže být přijato odůvodnění předložené společností Microsoft v rámci korespondence s Komisí, podle kterého získání licence k „nezbytných nárokům“, jakožto podmínky dostupnosti dohody No Patent, chrání nabyvatele před jakýmkoli procesním prostředkem podaným společností Microsoft u vnitrostátních soudů. Bez ohledu na skutečnost, že nabyvatelé licencí mohou lépe než společnost Microsoft učinit nejvhodnější rozhodnutí pro ochranu svých zájmů, přísluší těmto osobám, aby podstoupily riziko spojené s jejich posouzením nezbytnosti patentových nároků v rámci vývoje výrobků, které jsou interoperabilní s výrobky společnosti Microsoft. Komise přitom od začátku jasně uváděla, že poskytnutí licencí v rámci dohody No Patent se nedotýká práv společnosti Microsoft z jejích patentů (viz body 210 a 211 výše).

217    Co se týče argumentu společnosti Microsoft popsaného v bodě 197 výše, stačí konstatovat, že pro případ, že by se Komise v projednávané věci odchýlila od poměrného vážení, které provedla v rozhodnutí z roku 2006, není povinna provádět uvedené vážení v rámci všech následných rozhodnutí. Pokud Microsoft od začátku nezpřístupnila ani přesnou a úplnou verzi informací týkajících se interoperability, je v této fázi zcela logické uložit penále konkrétně zohledňující spíše tento aspekt chování než otázku přiměřených podmínek zpřístupnění. Co se týče metody výpočtu penále, přezkum Tribunálu v plné jurisdikci může odůvodnit předložení a zohlednění dodatečných informací, které jako takové nemusí být na základě povinnosti uvést odůvodnění, stanovené v článku 253 ES, v rozhodnutí uvedeny (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, KNP BT v. Komise, C‑248/98 P, Recueil, s. I‑9641, bod 40). Jelikož je výše konečného penále nižší než jeho maximální výše stanovená v rozhodnutí z roku 2006 a informace obsažené v bodě 203 výše postačují k pochopení jeho výpočtu, nemůže argument společnosti Microsoft obstát.

218    Mimoto, i když jsou důvody, na základě kterých Komise stanovila konečné penále za období od 1. srpna 2006 do 20. května 2007 ve výši odpovídající dvěma třetinám penále uloženého rozhodnutím z roku 2006, platné rovněž pro účely výpočtu konečné výše penále za období mezi 21. červnem a 31. červencem 2006, bylo vhodné stanovit ve vztahu k posledně uvedenému období částku 2 milionů eur odpovídající plné výši denního penále uloženého rozhodnutím z roku 2005. Povaha jednání společnosti Microsoft byla totiž během obou těchto období tatáž, což odůvodňuje totéž denní penále.

219    Pokud jde o argument společnosti Microsoft uvedený v bodě 198 výše, stačí připomenout, že vzhledem k povinnosti společnosti Microsoft nabízet potenciálním smluvním partnerům přiměřenou výši poplatků (viz bod 114 výše), skutečnost, že část penále pokrývá období, během kterých Microsoft čekala na posouzení Komise týkající se nového návrhu, který předložila, nezmírňuje účinky nesplnění povinností vyplývajících pro společnost Microsoft z rozhodnutí z roku 2004, a nepředstavuje tedy polehčující okolnost. Ani argument společnosti Microsoft popsaný v bodě 199 výše nemůže být přijat, a to ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodě 114 výše.

220    Co se týče argumentů společnosti Microsoft shrnutých v bodech 200 a 201 výše, je třeba zaprvé uvést, že Microsoft nepředkládá žádný důkaz prokazující, že je uložené penále čtyřicetkrát vyšší než odměna, na kterou by měla nárok, kdyby s ní všichni konkurenti uzavřeli dohody No Patent za poplatky považované Komisí za nepřiměřené. Zadruhé, s ohledem na výši obratu společnosti Microsoft, na pozdní předložení přesné a úplné verze informací týkajících se interoperability touto společností a na další prodlení v nabízení přiměřené výše poplatků se všemi výhodami vyvolanými těmito okolnostmi ve smyslu tržních podílů, snížení penále Komisí (viz bod 203 výše) každopádně náležitě odráží jak nutnost odrazující povahy penále, tak skutečnost, že Microsoft nakonec splnila své povinnosti vyplývající z čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004.

221    Jak bylo navíc uvedeno v bodě 192 výše, pouze opravdové nabízení této přiměřené výše ukončilo protiprávní jednání, neboť pouhé sdělení výše poplatků Komisi pro účely posouzení jejich přiměřenosti neodpovídá povinnostem uloženým v čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004. Z toho vyplývá, že argument uvedený v bodě 202 výše musí být odmítnut.

222    Je nicméně ještě třeba, v rámci výkonu soudního přezkumu v plné jurisdikci, ke kterému je Tribunál oprávněn na základě článku 31 nařízení č. 1/2003 a na základě kterého lze odůvodnit předložení a zohlednění dodatečných informací, které jako takové nemusí být v rozhodnutí uvedeny (rozsudek KNP BT v. Komise, bod 217 výše, bod 40), zohlednit dopis ze dne 1. června 2005 zaslaný společnosti Microsoft generálním ředitelem generálního ředitelství (GŘ) „Hospodářská soutěž“. Tento dopis, který byl založený do spisu a k němuž strany podaly ústní vyjádření, se týká otázky, zda společnost Microsoft byla v rámci rozhodnutí z roku 2004 oprávněna zakázat svým konkurentům distribuci formou zdrojového kódu výrobků interoperabilních s operačními systémy pro klientské osobní počítače společnosti Microsoft, které tito konkurenti v mezidobí vyvinuli. V tomto ohledu měla Komise za to, že společnost Microsoft byla na základě článku 5 rozhodnutí z roku 2004 povinna umožnit distribuci formou zdrojového kódu softwarových výrobků vyvinutých konkurenty na základě protokolů společnosti Microsoft v rozsahu, v němž protokoly společnosti Microsoft provedené v takových softwarových výrobcích nejsou inovativní. Nicméně Komise rovněž uvedla, že kdyby Microsoft mohla bránit takové distribuci až do vyhlášení rozsudku ve věci Microsoft v. Komise, bod 18 výše, musela by mezitím přijmout veškerá nezbytná opatření, aby zajistila, že v případě zamítnutí žaloby společnosti Microsoft, pokud jde o článek 5 rozhodnutí z roku 2004, splní svou povinnost uloženou tímto ustanovením okamžitě a v plném rozsahu.

223    Z toho plyne, že na základě tohoto dopisu mohla mít společnost Microsoft za to, že může zachovat omezení distribuce výrobků vyvinutých jejími konkurenty na základě informací týkajících se interoperability, na které se nevztahuje patent a které nejsou invenční, až do vyhlášení rozsudku Tribunálu ve věci Microsoft v. Komise, bod 18 výše, tedy 17. září 2007.

224    Komise v tomto ohledu na jednání uvedla, aniž jí Microsoft odporovala, že předmětný dopis byl v podstatě snahou o vyvážení skutečnosti, že k vyvinutí konkurenčního výrobku založeného na informacích týkajících se interoperability bylo zapotřebí dvou až tří let, na jedné straně a legitimního zájmu společnosti Microsoft na obnovení statu quo ante v případě zrušení článku 5 rozhodnutí z roku 2004 Tribunálem v rámci věci Microsoft v. Komise, bod 18 výše, na straně druhé. Vzhledem k tomu, že podle indicií dostupných v dané době měl Tribunál vydat svůj rozsudek přibližně v době uplynutí období nezbytného k vývoji konkurenčního výrobku založeného na informacích týkajících se interoperability, měla Komise za to, že tímto způsobem náležitě vyváží rozdílné zájmy, které byly v dané době ve věci dotčeny.

225    Je třeba uvést, že dopis Komise ze dne 1. června 2005 se týká problematiky provedení článku 5 rozhodnutí z roku 2004, tedy přístupu k informacím týkajícím se interoperability za nediskriminačních podmínek, která není základem napadeného rozhodnutí. Ačkoliv Komise během správního řízení odkázala na vylučující povahu modelu vývoje „open source“ z důvodu některých ustanovení obsažených v dohodách navržených společností Microsoft (například viz odstavce 65 až 70 přílohy k dopisu Komise ze dne 17. března 2005), napadené rozhodnutí je odůvodněno nepřiměřenou výší cen nabízených společností Microsoft v období od 21. června 2006 do 21. října 2007 (viz bod 55 výše).

226    Nicméně jestliže Komise s ohledem na litispendenci a s přihlédnutím k povaze povinností uložených v článku 5 rozhodnutí z roku 2004, jakož i k důsledkům, které mohou vyplývat z případného zrušení, povolila společnosti Microsoft v určitém období provádět jednání, které může vyvolat protisoutěžní účinky, jež má rozhodnutí z roku 2004 potlačovat, může být tato okolnost zohledněna v rámci stanovení výše penále.

227    Pro účely stanovení výše penále je třeba zohlednit různé skutečnosti. Zaprvé, navzdory dosahu dopisu ze dne 1. června 2005, který se omezuje na distribuci výrobků vyvíjených konkurenty společnosti Microsoft, tato společnost vývojářům „open source“ ve skutečnosti nadále odmítala přístup k informacím týkajícím se interoperability, což v uvedeném dopise nebylo uznáno jako legitimní možnost. Podle ducha předmětného dopisu totiž společnost Microsoft mohla nanejvýš omezit možnost těchto vývojářů distribuovat své výrobky až do vyhlášení rozsudku Tribunálu ve věci Microsoft v. Komise, bod 18 výše.

228    Zadruhé, jak je uvedeno v odstavci 68 přílohy k dopisu Komise ze dne 17. března 2005 a jak bylo opakovaně uvedeno na jednání, vývojáři „open source“ patří mezi hlavní konkurenty společnosti Microsoft.

229    Zatřetí z důvodu opožděného předložení přesné a úplné verze informací týkajících se interoperability (viz bod 115 výše) společností Microsoft se pravděpodobnost, že konkurenční výrobek může být vyvinut a distribuován před vyhlášením rozsudku Microsoft v. Komise, bod 18 výše, stala čistě teoretickou, což potvrzuje posouzení Komise uvedené v bodě 224 výše.

230    Začtvrté jednání společností Microsoft ohledně cen nabízených do 21. října 2007 postačovalo samo o sobě k tomu, aby se stal článek 5 rozhodnutí z roku 2004 vůči vývojářům „open source“ neúčinný.

231    Zapáté společnost Microsoft nepředložila žádný poznatek, který by mohl ukázat možný rozsah protisoutěžních účinků vyplývajících z jednání sankcionovaného napadeným rozhodnutím v případě, že by jednala způsobem popsaným v dopise ze dne 1. června 2005, ale splnila by svou povinnost nabízet za nepatentované a neinvenční technologie přiměřené poplatky. Nic však nenaznačuje, že by takto vzniklé účinky byly s ohledem na úvahy uvedené v bodech 224 a 229 více než okrajové.

232    Za těchto podmínek musí být výše penále uloženého společnosti Microsoft stanovena na 860 milionů eur.

 K nákladům řízení

233    Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 87 odst. 3 jednacího řádu Tribunál může rozdělit náklady mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich nese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch, nebo pokud jsou k tomu dány výjimečné důvody.

234    Vzhledem k tomu, že Microsoft neměla úspěch v rámci prvních pěti žalobních důvodů, ale uspěla v rámci šestého žalobního důvodu, s ohledem na který bylo rozhodnuto o snížení penále, je důvodné rozhodnout, že ponese vlastní náklady řízení, nahradí 95 % nákladů Komise, s výjimkou nákladů Komise spojených s vedlejším účastenstvím CompTIA a ACT, a nahradí 80 % nákladů řízení vynaložených FSFE, Samba Team, SIIA, ECIS, IBM, Red Hat a Oracle.

235    Komise ponese 5 % vlastních nákladů řízení, s výjimkou nákladů spojených s vedlejším účastenstvím CompTIA a ACT.

236    CompTIA a ACT ponesou každá vlastní náklady řízení a nahradí náklady Komise spojené s jejich vedlejším účastenstvím.

237    FSFE, Samba Team, SIIA, ECIS, IBM, Red Hat a Oracle ponesou 20 % vlastních nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (druhý senát)

rozhodl takto:

1)      Výše penále uloženého společnosti Microsoft Corp. v článku 1 rozhodnutí Komise C(2008) 764 final ze dne 27. února 2008, které stanoví konečnou částku penále, jež bylo společnosti Microsoft Corp. uloženo rozhodnutím C(2005) 4420 final (Věc COMP/C‑3/37.792 – Microsoft), se stanovuje na 860 milionů eur.

2)      Microsoft ponese vlastní náklady řízení, nahradí 95 % nákladů Evropské komise s výjimkou nákladů spojených s vedlejším účastenstvím The Computing Technology Industry Association, Inc. a Association for Competitive Technology, Inc. a nahradí 80 % nákladů řízení vynaložených Free Software Foundation Europe e.V., Samba Team, Software & Information Industry Association, European Committee for Interoperable Systems, International Business Machines Corp., Red Hat Inc. a Oracle Corp.

3)      Komise ponese 5 % vlastních nákladů řízení, s výjimkou nákladů spojených s vedlejším účastenstvím The Computing Technology Industry Association, Inc. a Association for Competitive Technology, Inc.

4)      The Computing Technology Industry Association a Association for Competitive Technology ponesou každá vlastní náklady řízení a nahradí náklady Komise spojené s jejich vedlejším účastenstvím.

5)      Free Software Foundation Europe, Samba Team, Software & Information Industry Association, European Committee for Interoperable Systems, International Business Machines, Red Hat a Oracle ponesou 20 % vlastních nákladů řízení.

Forwood Dehousse Schwarcz

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 27. června 2012.

Podpisy.

Obsah

Skutečnosti předcházející sporu

Napadené rozhodnutí

Program protokolů pro servery určené k podpoře pracovních skupin

Oznámení námitek

Posouzení dodržení povinností uložených v čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004

Kritéria pro posouzení přiměřenosti výše poplatků požadovaných společností Microsoft

Posouzení přiměřenosti výše poplatků požadovaných společností Microsoft

– Obecný rámec

– Inovativní povaha protokolů popsaných v technické dokumentaci, k nimž společnost Microsoft poskytuje přístup na základě dohody No Patent

– Tržní ohodnocení s ohledem na srovnatelné technologie

Penále

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z protiprávního uložení penále ještě před tím, než byly upřesněny povinnosti společnosti Microsoft stanovené v čl. 5 písm. a) rozhodnutí z roku 2004

Argumenty účastníků řízení

Závěry Tribunálu

K druhému žalobnímu důvodu, který vychází z nesprávného posouzení nepřiměřené výše poplatků týkajících se dohody No Patent Komisí

Argumenty účastníků řízení

Závěry Tribunálu

K třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z nesprávného posouzení kritérií použitých k posouzení inovativní povahy technologií, které jsou předmětem dohody No Patent, Komisí

Argumenty účastníků řízení

Závěry Tribunálu

K čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z protiprávního použití posudků nezávislého zmocněnce

Argumenty účastníků řízení

Závěry Tribunálu

K pátému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práva na obhajobu

Argumenty účastníků řízení

Závěry Tribunálu

K šestému žalobnímu důvodu vycházejícímu z neexistence právního základu pro uložení penále a z jeho nepřiměřeně vysoké výše

Argumenty účastníků řízení

Závěry Tribunálu

K nákladům řízení

* Jednací jazyk: angličtina.