STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
MELCHIORA WATHELETA
přednesené dne 11. ledna 2018(1)
Věc C‑488/16 P
Bundesverband Souvenir – Geschenke – Ehrenpreise eV
proti
Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
„Kasační opravný prostředek – Ochranná známka Evropské unie – Řízení o prohlášení neplatnosti – Slovní ochranná známka NEUSCHWANSTEIN – Zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti – Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu – Článek 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení (ES) č. 207/2009 – Popisný charakter – Údaj o zeměpisném původu – Rozlišovací způsobilost – Článek 52 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 – Nedostatek dobré víry“
I. Úvod
1. Navrhovatel Bundesverband Souvenir – Geschenke – Ehrenpreise eV (dále jen „BSGE“) se svým kasačním opravným prostředkem domáhá zrušení rozsudku Tribunálu ze dne 5. července 2016, Bundesverband Souvenir – Geschenke – Ehrenpreise v. EUIPO – Freistaat Bayern (NEUSCHWANSTEIN) (T‑167/15, nezveřejněný, EU:T:2016:391), kterým Tribunál zamítl jeho žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí pátého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 22. ledna 2015 (věc R 28/2014-5), týkajícího se řízení o prohlášení neplatnosti mezi BSGE a Freistaat Bayern (spolková země Bavorsko, Německo) (dále jen „napadený rozsudek“).
II. Skutečnosti předcházející sporu
2. Dne 22. července 2011 spolková země Bavorsko podala u EUIPO na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1) přihlášku slovního označení „NEUSCHWANSTEIN“ (dále jen „zpochybněná ochranná známka“) jako ochranné známky Evropské unie.
3. Označení „NEUSCHWANSTEIN“ odkazuje na známý zámek Neuschwanstein nacházející se v obci Schwangau (Německo), jehož vlastníkem je v současné době spolková země Bavorsko a jenž byl postaven v období mezi lety 1869 a 1886 za vlády krále Ludvíka II. Bavorského, přičemž jeho stavba zůstala nedokončena.
4. Výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, náležejí do tříd 3, 8, 14 až 16, 18, 21, 25, 28, 30, 32 až 36, 38 a 44 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků (dále jen „Niceská dohoda“).
5. Přihláška ochranné známky Evropské unie byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 166/2011 ze dne 2. září 2011, a ochranná známky byla zapsána dne 12. prosince 2011 pod číslem 10144392.
6. Dne 10. února 2012 BSGE podal proti zpochybněné ochranné známce na základě čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, vykládaného ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) tohoto nařízení, návrh na prohlášení její neplatnosti pro všechny výrobky a služby uvedené v bodě 4 tohoto stanoviska.
7. Dne 21. října 2013 zrušovací oddělení EUIPO návrh na prohlášení neplatnosti zamítlo, když dospělo k závěru, že zpochybněnou ochrannou známku netvoří údaje, které by mohly sloužit k označení zeměpisného původu, ani jiné vlastnosti vlastní dotčeným výrobkům a službám, a že tedy nedošlo k porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009. Navíc mělo zrušovací oddělení za to, že vzhledem k tomu, že dotčená ochranná známka má pro dotčené výrobky a služby rozlišovací způsobilost, čl. 7 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení porušen nebyl. Konečně mělo zrušovací oddělení za to, že BSGE neprokázal, že přihláška zpochybněné ochranné známky nebyla podána v dobré víře, a že tedy došlo k porušení čl. 52 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení.
8. Dne 20. prosince 2013 podal BSGE proti rozhodnutí zrušovacího oddělení u EUIPO odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009.
9. Rozhodnutím ze dne 22. ledna 2015 pátý odvolací senát EUIPO rozhodnutí zrušovacího oddělení potvrdil a odvolání zamítl. Odvolací senát měl konkrétně za to, že zpochybněná ochranná známka neposkytuje údaj o zeměpisném původu ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, ani nepostrádá rozlišovací způsobilost vyžadovanou ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) téhož nařízení. Navíc měl odvolací senát za to, že nedostatek dobré víry spolkové země Bavorsko nebylo možné prokázat ve smyslu čl. 52 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení.
III. Žaloba před Tribunálem a napadený rozsudek
10. Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 2. dubna 2015 podal BSGE žalobu na neplatnost rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 22. ledna 2015.
11. Na podporu žaloby BSGE uplatnil tři žalobní důvody vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, z porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení a z porušení čl. 52 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení.
12. Tribunál nejprve přezkoumal druhý žalobní důvod, v rámci něhož BSGE uvedl, že pátý odvolací senát EUIPO porušil čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 z důvodu, že měl za to, že zpochybněná ochranná známka není popisným údajem pro dotčené výrobky a služby. Tribunál tento žalobní důvod zamítl, když měl v bodě 27 napadeného rozsudku v podstatě za to, že vzhledem k tomu, že zámek Neuschwanstein je především muzejním místem, které není jako takové místem výroby zboží nebo poskytování služeb, zpochybněná ochranná známka nemůže označovat zeměpisný původ výrobků a služeb, na něž se vztahuje.
13. Tribunál zamítl rovněž první žalobní důvod, v rámci něhož BSGE uvedl, že pátý odvolací senát EUIPO porušil čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 z důvodu, že měl za to, že zpochybněná ochranná známka nepostrádá rozlišovací způsobilost. V tomto ohledu Tribunál v bodech 41 a 42 napadeného rozsudku v podstatě uvedl, že dotčené výrobky a služby jsou výrobky určenými k běžné spotřebě a službami v každodenním životě, které se od suvenýrů a jiných služeb týkajících se turistické činnosti odlišují pouze pojmenováním a že slovní prvek tvořící zpochybněnou ochrannou známku je fantazijním názvem bez popisného vztahu s výrobky a službami nabízenými nebo uváděnými na trh.
14. Tribunál konečně zamítl i třetí žalobní důvod, v rámci něhož BSGE uvedl, že pátý odvolací senát EUIPO porušil čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 z důvodu, že měl za to, že nebyl prokázán nedostatek dobré víry spolkové země Bavorsko. Tribunál v tomto ohledu v bodě 55 napadeného rozsudku zejména uvedl, že BSGE nepředložil důkazy umožňující odůvodnit objektivní okolnosti, za nichž se spolková země Bavorsko dozvěděla o existenci toho, že BSGE nebo jiné třetí osoby uvádějí na trh některé z dotčených výrobků a služeb.
15. Tribunál tedy žalobu v plném rozsahu zamítl.
IV. Řízení před Soudním dvorem
16. BSGE ve svém kasačním opravném prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek;
– zrušil zápis ochranné známky NEUSCHWANSTEIN, a
– uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.
17. OHIM navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a BSGE uložil náhradu nákladů řízení.
18. Spolková země Bavorsko navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a BSGE uložil náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení, které vynaložila.
19. Dne 29. listopadu 2017 se konalo jednání, na kterém BSGE, EUIPO a spolková země Bavorsko byly požádány o to, aby se ve svých řečech zaměřily na druhou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku a na první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku.
V. Ke kasačnímu opravnému prostředku
20. V souladu se žádostí Soudního dvora se toto stanovisko zaměřuje na druhou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku a první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku.
A. Ke druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009
1. Argumentace účastníků řízení
21. Druhou částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku BSGE Tribunálu vytýká, že nezohlednil obecný zájem, na němž stojí čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, jakož i judikaturu vyplývající zejména z rozsudku ze dne 4. května 1999, Windsurfing Chiemsee (C‑108/97 a C‑109/97, EU:C:1999:230), když v bodě 27 napadeného rozsudku uvedl, že vzhledem k tomu, že zámek Neuschwanstein není jako takový místem výroby zboží nebo poskytování služeb, zpochybněná ochranná známka nemůže označovat zeměpisný původ výrobků a služeb, na něž se vztahuje.
22. Podle BSGE je možné zámek Neuschwanstein zeměpisně lokalizovat, a označení „NEUSCHWANSTEIN“ tedy může označovat zeměpisný původ ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 v důsledku toho, že se na tomto místě uvádějí na trh výrobky a služby, na které se vztahuje zpochybněná ochranná známka.
23. EUIPO a spolková země Bavorsko souhlasí s analýzou, kterou Tribunál učinil v bodě 27 napadeného rozsudku.
24. Podle EUIPO z písemností ve spise nevyplývá, že je zpochybněná ochranná známka používána k uvádění specifických suvenýrů na trh a k poskytování zvláštních služeb, na základě čehož by si relevantní veřejnost mohla myslet, že jde o údaj o zeměpisném původu. EUIPO má za to, že výrobky a služby, na které se vztahuje zpochybněná ochranná známka, slouží k běžné spotřebě, že nemají zvláštní vlastnosti a mohou se stát suvenýry pouze po připojení označení „NEUSCHWANSTEIN“.
25. Spolková země Bavorsko má za to, že čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 může sloužit jako základ pro vyloučení zápisu názvů předmětů či objektů, které lze zeměpisně lokalizovat jako ochrannou známku Evropské unie, ale pouze v případě, že dotčené označení má objektivně popisný charakter ve vztahu k výrobkům a službám, pro něž se zápis požaduje, čemuž tak není v případě výrobků a služeb, na které se vztahuje zpochybněná ochranná známka.
26. Konečně podle spolkové země Bavorsko příjemné pocity nebo pozitivní asociace, které zpochybněná ochranná známka může vyvolat u relevantní veřejnosti, a místo uvádění výrobků a služeb, na které se ochranná známka vztahuje, na trh nemohou stačit k tomu, aby se mělo za to, že označení „NEUSCHWANSTEIN“ představuje údaj o zeměpisném původu ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009.
2. Posouzení
27. Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 brání zápisu ochranných známek Evropské unie, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení mimo jiné zeměpisného původu výrobků nebo poskytnutí služby, pro něž je tento zápis požadován.
28. Podle ustálené judikatury platí, že „[č]l. [7] odst. 1 písm. c) [nařízení č. 207/2009] tak sleduje cíl obecného zájmu, který vyžaduje, aby označení nebo údaje popisující kategorie výrobků nebo služeb, pro které je zápis požadován, mohly být všemi volně užívány, a to i jako kolektivní ochranné známky nebo v kombinovaných či grafických ochranných známkách. Toto ustanovení tedy zabraňuje tomu, aby taková označení nebo takové údaje byly vyhrazeny jedinému podniku z důvodu jejich zápisu jako ochranné známky“(2).
29. Pokud jde konkrétně o označení nebo údaje, které mohou sloužit k označení zeměpisného původu, zejména zeměpisné názvy, Soudní dvůr uvedl, že „existuje obecný zájem na zachování jejich dostupnosti z důvodu zejména jejich schopnosti nejen případně vypovídat o jakosti a dalších vlastnostech dotyčných kategorií výrobků, ale rovněž různě ovlivnit preference spotřebitelů například tím, že spojí výrobky s místem, které může vyvolat pozitivní pocity“(3).
30. Na základě těchto úvah vycházejících z obecného zájmu Soudní dvůr uvedl, že je třeba ověřit, zda zeměpisný název označuje místo, které u zúčastněných kruhů vykazuje skutečně nebo potenciálně spojitost s kategorií dotčených výrobků nebo služeb, a pokud tomu tak je, zápis tohoto označení jakožto ochranné známky Evropské unie musí být zamítnut(4).
31. Požadavek, aby taková spojitost existovala nebo mohla být vytvořena mezi dotčeným výrobkem nebo službou a zeměpisným názvem, totiž vyplývá ze samotného pojmu „zeměpisný původ“. V tomto smyslu, aby byl zápis zeměpisného názvu jako ochranné známky Evropské unie zamítnut, je třeba, aby tento název mohl označovat původ, a sice existenci spojitosti mezi výrobkem nebo službou a zeměpisným názvem(5), neboť zeměpisný název sám o sobě automaticky neprokazuje takový původ. Podle velmi názorného příkladu uvedeného generálním advokátem Cosmasem se nikdo nemůže domnívat, že pera „Montblanc“ pocházejí z hory stejného názvu(6).
32. Jak však uvedl Soudní dvůr, existence této spojitosti mezi výrobkem a zeměpisným místem nezávisí pouze na místě, na kterém je tento výrobek vyráběn nebo vyráběn být může, ale může záviset rovněž na jiných spojujících faktorech, jako je místo, kdy byl tento výrobek koncipován nebo navržen(7).
33. V tomto ohledu Tribunál v bodě 27 napadeného rozsudku uvedl, že zámek Neuschwanstein není zeměpisným místem, ale je muzejním místem, jehož hlavní funkcí je zachování dědictví, nikoli výroba nebo uvádění suvenýrů na trh nebo poskytování služeb. Navíc podle Tribunálu zámek Neuschwanstein není známý pro suvenýry, které nejsou v areálu zámku vyráběny, ale pouze se tam prodávají pro turistické účely. Tribunál tudíž uvedl, že označení „NEUSCHWANSTEIN“ nemůže označovat obchodní původ ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009.
34. Je zajisté pravda, že Tribunál v tomto bodě rozsudku provedl řadu skutkových zjištění, která v rámci kasačního opravného prostředku zpochybněna být nemohou, ledaže by šlo o zkreslení skutkového stavu, což BSGE netvrdí.
35. Právní kvalifikace některých skutečností, jako je zejména určení zeměpisného původu označením „NEUSCHWANSTEIN“, však v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku přezkoumána být může.
36. Podle mého názoru není určující otázka, zda, jak tvrdí BSGE, je zámek Neuschwanstein zeměpisným místem či nikoli, anebo zda je natolik známý, že u relevantní veřejnosti název „Neuschwanstein“ převládá nad názvem místa, kde se zámek nachází (a sice obec Schwangau). Naproti tomu významné je, že označení nebo údaje tvořící ochrannou známku Evropské unie mohou sloužit jako základ k označení zeměpisného původu výrobků nebo služeb, na které se tato ochranná známka vztahuje.
37. Právě z tohoto důvodu BSGE vytýká Tribunálu, že nezohlednil místo uvádění suvenýrů na trh jako spojující faktor, který by mohl sloužit jako vazba mezi těmito výrobky a označením „NEUSCHWANSTEIN“, a označovat zeměpisný původ ve smyslu bodu 36 rozsudku ze dne 4. května 1999, Windsurfing Chiemsee (C‑108/97 a C‑109/97, EU:C:1999:230).
38. Tuto vytýkanou skutečnost nesdílím z následujících důvodů.
39. Nejprve je třeba poznamenat, že z právního hlediska výrobky, na které se vztahuje zpochybněná ochranná známka, nezahrnují suvenýry, ale zahrnují výrobky, na které se vztahují třídy uvedené v bodě 3 napadeného rozsudku, například trička, nože, vidličky, talíře, čajovníky, atd. Na základě Niceské dohody totiž neexistuje třída nadepsaná „suvenýry“, neboť pokud by taková třída existovala, byla by natolik různorodá, že by nemohla označovat specifickou kategorii výrobků. Navíc suvenýry jakožto předměty připomínající určitou osobu, místo nebo událost jsou předměty vyvolávajícími emoce. Na lidské emoce se přitom nemůže vztahovat ochranná známka Evropské unie, neboť tyto emoce nepředstavují výrobky nebo služby ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009. Z tohoto důvodu, a na rozdíl od toho, co uvádí BSGE, v projednávaném kasačním opravném prostředku nejde o zeměpisný původ suvenýrů, ale výrobků běžné spotřeby.
40. Pokud jde o místo uvádění na trh jakožto faktor pojící výrobek s určitým zeměpisným místem, ze znění bodu 36 rozsudku ze dne 4. května 1999, Windsurfing Chiemsee (C‑108/97 s C‑109/97, EU:C:1999:230), vyplývá, že Soudní dvůr neomezil spojující faktory na místo výroby dotčených výrobků, neboť měl za to, že „nelze vyloučit, že spojitost mezi kategorií výrobků a zeměpisným místem závisí na jiných spojujících faktorech, jako je například skutečnost, že výrobek byl koncipován nebo navržen na dotyčném zeměpisném místě“.
41. To však nezbytně neznamená, že by místo uvádění na trh mohlo sloužit jako faktor spojitosti mezi dotčeným výrobkem nebo službou a dotčeným místem, a to i pokud jde o suvenýry. Jak připouští BSGE v bodě 28 svého kasačního opravného prostředku, je zcela možné, že suvenýr označený zpochybněnou ochrannou známkou bude prodáván mimo okolí zámku Neuschwanstein. Samotná existence této možnosti posiluje argument, podle něhož místo uvádění výrobku označeného zpochybněnou ochrannou známkou na trh není nezbytně faktorem spojitosti tohoto výrobku se zámkem Neuschwanstein.
42. Konečně místo uvádění výrobků na trh jako takové není způsobilé prokázat zeměpisný původ, neboť místo prodeje výrobku nepopisuje jeho vlastnosti, jakost nebo jiné charakteristické rysy(8), a relevantní veřejnost tedy nemůže s určitým výrobkem spojit vlastnosti, jakost nebo jiné charakteristické rysy na základě skutečnosti, že byl zakoupen na určitém zeměpisném místě. Naproti tomu si relevantní veřejnost může takovou spojitost mezi výrobkem a zeměpisným místem jeho výroby nebo jeho koncepce a návrhu vytvořit, když si bude myslet, že výrobek má vlastnosti, jakost či jiné charakteristické rysy (zejména určitou techniku, tradici, řemeslný aspekt) vzhledem k tomu, že byl vyroben nebo koncipován a navržen na určitém zeměpisném místě. Relevantní veřejnost si například spojí určité vlastnosti s porcelánem z Limoges, takže pokud jde porcelánové výrobky, označení „Limoges“ popisuje zeměpisný původ.
43. V projednávané věci BSGE netvrdí, že relevantní veřejnost spojuje nebo by mohla spojovat určité vlastnosti, jakost či jiné charakteristické rysy s výrobky a službami, na které se vztahuje zpochybněná ochranná známka, na základě skutečnosti, že byly uvedeny na trh v areálu zámku Neuschwanstein. Jak totiž Tribunál uvedl v bodě 27 napadeného rozsudku, „zámek Neuschwanstein není známý pro suvenýry, které prodává, ani pro služby, které poskytuje“.
44. Z těchto důvodů mám za to, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení při výkladu a použití čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, když v bodě 27 napadeného rozsudku uvedl, že zpochybněná ochranná známka nemůže označovat zeměpisný původ výrobků a služeb, na které se vztahuje. Druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku tudíž musí být zamítnuta.
B. K první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009
1. Argumentace účastníků řízení
45. BSGE první částí druhého důvodu kasačního opravného prostředku v podstatě tvrdí, že Tribunál tím, že měl v bodech 41 a 42 napadeného rozsudku za to, že zpochybněná ochranná známka má rozlišovací způsobilost, porušil čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 v rozsahu, v němž samotné připojení označení „NEUSCHWANSTEIN“ na suvenýry nemůže stačit k odlišení výrobků a služeb, na které se vztahuje zpochybněná ochranná známka, od výrobků, které jsou prodávány a od služeb, které jsou poskytovány v okolí zámku Neuschwanstein.
46. Navíc BSGE tvrdí, že Tribunál uplatnil argumentaci v kruhu, když v bodě 41 napadeného rozsudku uvedl, že označení „NEUSCHWANSTEIN“ označuje nejen zámek jakožto muzejní místo, ale rovněž zpochybněnou ochrannou známku samotnou. Stejně je tomu v bodě 42 napadeného rozsudku, ve kterém Tribunál uvedl, že zpochybněná ochranná známka umožní pod svým názvem uvádět výrobky na trh a poskytovat služby, jejichž jakost může kontrolovat spolková země Bavorsko, zatímco to nepředstavuje indicii o rozlišovací způsobilosti označení „NEUSCHWANSTEIN“, ale je to důsledkem zápisu tohoto označení jakožto ochranné známky Evropské unie. Tribunál tak předjímá rozhodnutí o tom, zda uvedené označení může představovat ochrannou známku Evropské unie či nikoliv.
47. EUIPO a spolková republika Bavorsko mají ta to, že první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná v rozsahu, v němž nenastoluje právní otázku a jejím cílem je to, aby Soudní dvůr znovu posoudil rozlišovací způsobilost označení „NEUSCHWANSTEIN“. EUIPO zdůrazňuje, že je v obchodním styku běžné, že muzea a společnosti, které provozují kulturní památky anebo turistická nebo kulturní místa, uvádějí výrobky na trh pod příslušnými vlastními jmény; tato označení jsou přitom užívána jako ochranné známky.
48. Podpůrně spolková země Bavorsko uvádí, že první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná. Tribunál totiž stanovil, že zúčastněným kruhům je dobře známo, že turistické atrakce, jakož i muzea představují podniky, které neposkytují pouze služby kulturní zábavy, ale v současné době vyrábějí a uvádějí na trh rovněž výrobky pod jménem svého zařízení, aby doplnily své hlavní služby. Tribunál v bodě 43 napadeného rozsudku rovněž správně uvedl, že relevantní veřejnost nevnímá zpochybněnou ochrannou známku pouze jako odkaz na zámek, ale přinejmenším rovněž jako „údaj o obchodním původu dotčených výrobků a služeb“.
2. Posouzení
a) K přípustnosti
49. Domnívám se stejně jako EUIPO a spolková země Bavorsko, že v rozsahu, v němž BSGE vytýká Tribunálu, že rozlišovací způsobilost označení „NEUSCHWANSTEIN“ odůvodnil tvrzením, že toto označení označuje nejen zámek jakožto muzeum, ale rovněž zpochybněnou ochrannou známku samotnou, usiluje o to, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení uvedeného označení, které podle něj nemá rozlišovací způsobilost a relevantní veřejnost jej musí vnímat pouze jako odkaz na zámek. Jak vyplývá z ustálené judikatury Soudního dvora(9), taková argumentace nemůže být předmětem kasačního opravného prostředku, s výhradou zkreslení skutkového stavu a důkazů, které v projednávané věci uplatněno nebylo.
50. Naproti tomu v rozsahu, v němž BSGE vytýká Tribunálu, že nedostatečně odůvodnil konstatování, že zpochybněná ochranná známka má rozlišovací způsobilost, nastoluje právní otázku, kterou je možno jako takovou uplatnit v rámci kasačního opravného prostředku(10).
b) K věci samé
51. Podle ustálené judikatury musí z odůvodnění rozsudku jasně a jednoznačně plynout úvahy Tribunálu, aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody přijatého rozhodnutí a Soudní dvůr mohl vykonávat svůj soudní přezkum(11).
52. Podle mého názoru body 41 až 43 napadeného rozsudku nejsou nedostatečně odůvodněny z následujících důvodů.
53. Bod 41 napadeného rozsudku v podstatě uvádí, že výrobky a služby, na které se vztahuje zpochybněná ochranná známka, jsou výrobky běžné spotřeby a službami v každodenním životě, které se od suvenýrů a jiných služeb týkajících se turistické činnosti odlišují pouze pojmenováním, jelikož toto pojmenování označuje nejen zámek jakožto muzejní místo, ale rovněž zpochybněnou ochrannou známku samotnou. Pokud jde o výrobky a služby, na které se vztahuje tato ochranná známka, Tribunál uvedl, že dotčené výrobky nejsou vyráběny, ale pouze uváděny na trh v areálu zámku Neuschwanstein, a nikoli všechny dotčené služby jsou poskytovány in situ.
54. Popis dotčených výrobků a služeb jakožto výrobků a služeb určených k běžné spotřebě a ke každodennímu životu, které se odlišují od jiných výrobků (suvenýry) a služeb týkajících se turistické činnosti pouze svým pojmenováním, představuje skutkové zjištění, které BSGE nemůže napadnout v rámci kasačního opravného prostředku, s výjimkou zkreslení skutkového stavu, které neuplatnil. Stejně je tomu v případě konstatování, že výrobky, na které se vztahuje zpochybněná ochranná známka, nejsou vyráběny v areálu zámku Neuschwanstein, ale jsou tam uváděny na trh, a nikoliv všechny služby, na které se vztahuje zpochybněná ochranná známka, jsou poskytovány in situ.
55. Na rozdíl od toho, co uvádí BSGE, úvahy Tribunálu spočívající v konstatování, že označení „NEUSCHWANSTEIN“ je zpochybněnou ochrannou známkou a zároveň názvem zámku, kde jsou výrobky a služby, na které se vztahuje tato ochranná známky, uváděny na trh, nejsou úvahami uzavřenými v kruhu.
56. Pokud totiž jako v projednávané věci označení „NEUSCHWANSTEIN“ nepopisuje zeměpisný původ výrobků a služeb, na které se označení vztahuje, neexistuje a priori nic, co by spolkové zemi Bavorsko zakazovalo nechat zapsat jako ochrannou známku Evropské unie název muzejního místa, jehož je vlastníkem. V takovém případě je normální, že název tohoto místa a ochranná známka jsou totožné.
57. Dále pak Tribunál v bodě 42 napadeného rozsudku uvedl, že označení „NEUSCHWANSTEIN“ nepopisuje výrobky a služby, na které se vztahuje zpochybněná ochranná známka, když vycházel z toho, že samotné připojení této ochranné známky na dotčené výrobky a služby umožňuje, aby byly odlišeny od výrobků a služeb jiných podniků.
58. Nejprve, jak jsem uvedl v bodě 39 tohoto stanoviska, v Niceské dohodě není uvedena třída výrobků či služeb nadepsaná „suvenýry“. Tribunál tedy správně přezkoumal, zda označení „NEUSCHWANSTEIN“ popisuje dotčené výrobky a služby, určené k běžné spotřebě a ke každodennímu životu, a nikoli suvenýry.
59. Podle ustálené judikatury platí, že ochranná známka Evropské unie nemůže být popisná, ale musí být „způsobilá identifikovat výrobek, pro který je zápis požadován, jako pocházející od určitého podniku a odlišit tedy tento výrobek od výrobků jiných podniků“(12).
60. Tribunál správně uvedl, že označení „NEUSCHWANSTEIN“ jakožto fantazijní název znamenající „nová labutí skála“ nemůže popisovat výrobky a služby, na které se vztahuje zpochybněná ochranná známka, neboť nepopisuje jejich vlastnosti, jak je tomu například v případě slovního označení „ecoDoor“ pro výrobky mající energetickou účinnost(13).
61. Jedinou souvislostí, která by podle BSGE mohla v projednávané věci existovat mezi označením „NEUSCHWANSTEIN“ a výrobky a službami, na které se vztahuje zpochybněná ochranná známka, je místo jejich uvádění na trh v okolí zámku stejného názvu. Jak jsem přitom vysvětlil v bodě 42 tohoto stanoviska, místo uvádění na trh není charakteristickým rysem výrobků a služeb, na které se vztahuje zpochybněná ochranná známka(14).
62. Lze tedy souhlasit s úvahami Tribunálu, podle kterých samotné připojení nepopisného označení „NEUSCHWANSTEIN“ (které u zúčastněných kruhů nemá žádnou jinou souvislost s dotčenými výrobky a službami než místo jejich uvádění na trh v areálu zámku stejného názvu) umožňuje relevantní veřejnosti, aby odlišila dotčené výrobky a služby od výrobků a služeb jiných podniků.
63. Tribunál v bodě 43 napadeného rozsudku odmítl argumenty BSGE a pátého odvolacího senátu EUIPO, podle nichž je označení „NEUSCHWANSTEIN“ reklamním prostředkem nebo sloganem. Naproti tomu konstatoval, že umožňuje relevantní veřejnosti jak odlišit obchodní původ výrobků a služeb, na které se vztahuje zpochybněná ochranná známka, odkázat na návštěvu zámku. Tato dvojí funkce je totiž nevyhnutelným důsledkem volby vlastníka muzejního místa zapsat jeho název jako ochrannou známku Evropské unie, což není nikterak zakázáno. V tomto smyslu Tribunál potvrdil rozlišovací způsobilost označení „NEUSCHWANSTEIN“ v rozsahu, v němž umožňuje relevantní veřejnosti spojit výrobky a služby, na které se vztahuje zpochybněná ochranná známka, se spolkovou zemí Bavorsko.
64. Z těchto důvodů mám za to, že je třeba první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout.
VI. Závěry
65. Z těchto důvodů, aniž by byl dotčen přezkum ostatních důvodů kasačního opravného prostředku, navrhuji, aby Soudní dvůr druhou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku a první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítl.