Kasační opravný prostředek podaný dne 4. září 2015 Servizi assicurativi del commercio estero SpA (SACE) proti rozsudku Tribunálu (sedmého senátu) vydanému dne 25. června 2015 ve věci T-305/13, SACE a Sace BT v. Komise

(Věc C-472/15 P)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Servizi assicurativi del commercio estero SpA (SACE) a Sace BT SpA (zástupci: M. Siragusa a G. Rizza, advokáti)

Další účastnice řízení: Evropská komise, Italská republika

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Společnost SACE se domáhá, aby Soudní dvůr vyhověl tomuto kasačnímu opravnému prostředku, zrušil rozhodnutí Tribunálu uvedené ve výroku napadeného rozsudku a vyhověl, aniž by bylo třeba vrátit věc Tribunálu, návrhovým žádáním předloženým navrhovatelkami v prvním stupni, a tudíž:

zrušil v plném rozsahu rozhodnutí Evropské komise C(2013) 1501 final ze dne 20. března 2013 o opatřeních SA.23425, která v roce 2004 a 2009 provedla Itálie ve prospěch společnosti Sace BT SpA,

podpůrně zrušil uvedené rozhodnutí částečně, pouze v rozsahu žalobních důvodů, kterým bylo vyhověno, a

uložil Komisi náhradu nákladů řízení, včetně nákladů týkajících se řízení o předběžných opatřeních ve věci T-305/13 R.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

První důvod kasačního opravného prostředku týkající se přičitatelnosti sporných opatření italskému státu: porušení čl. 107 odst. 1 SFEU, jak je vykládán Soudním dvorem v jeho rozsudku Stardust Marine (věc C-482/99); zjevně nesprávný výklad čl. 177 písm. b) bodu i) odůvodnění rozhodnutí; zjištění skutkového stavu stižené věcnými nesprávnostmi, což vyplývá z písemností ve spise, a zkreslení obsahu rozhodnutí; nelogičnost odůvodnění; neoprávněné doplnění odůvodnění napadeného rozhodnutí; nesprávné uplatnění zásady, podle které legalita rozhodnutí v oblasti státních podpor musí být posuzována ve světle informací, které mohla mít Komise k dispozici při jeho přijetí, s ohledem na dva dopisy MEF (ministerstvo hospodářství a financí) a SACE SpA předložené italskou vládou v příloze k jejímu spisu vedlejšího účastníka.

Napadený rozsudek stanovil následující zásadu: skutečnost, že sporná operace sleduje zájmy veřejného podniku, které se shodují s cílem obecného zájmu, nutně neznamená, že tento podnik mohl přijmout rozhodnutí, aniž by zohlednil požadavky orgánů veřejné moci. Podle Tribunálu nic nebrání tomu, aby stát mohl veřejnému podniku uložit povinnost provést operaci podnikatelské povahy, která, i když by hypoteticky mohla splňovat kritérium soukromého investora v tržním hospodářství, zůstane v každém případě přičitatelná státu. Ke splnění podmínky přičitatelnosti nelze tudíž na Komisi požadovat prokázání toho, že jednání veřejného podniku by bylo jiné, kdyby jednal samostatně. Sledováním těchto úvah se Tribunál odchýlil od zásad stanovených v rozsudku Stardust Marine. Z napadeného rozsudku vyplývá, že pouhá skutečnost, že je veřejný podnik kontrolován státem a podléhá zvláštnímu organizačnímu režimu, sama o sobě stačí k učinění závěru, že se veřejné orgány vždy a každopádně již pojmově účastní přijímání intervenčních rozhodnutí ve prospěch dceřiných společností uvedeného podniku. V tomto případě může být přičitatelnost státu vyloučena pouze tehdy, pokud se prokáže, že správní rada mateřské společnosti přijala rozhodnutí, z jehož obsahu vyplývá, že mateřská společnost nedovoluje souběžně sledovat i obecné zájmy. V tomto případě mohla být tímto rozhodnutím pouze likvidace společnosti SACE BT, proti které by již pojmově Komise ostatně nic nenamítala. Pokud však opatření přijatému veřejným podnikem může teoreticky odpovídat i cíl obecného zájmu nebo bylo přijato s přihlédnutím i k tomuto zájmu, musí se mít za to, že správní rada takto jednala, jelikož při rozhodování nemohla nepřihlédnout k požadavkům orgánů veřejné moci, přičemž není dovoleno ani není možné podat důkaz o opaku;

Obecné indicie přičitatelnosti použité Komisí a schválené Tribunálem nevypovídají nic o míře samostatnosti, v jaké správní rada společnosti SACE SpA řídila a nadále řídí podnik: a to nejen pokud je na uvedené indicie nahlíženo nezávisle na sobě, ale také v případě, že jsou zvažovány jako celek. Takové indicie neumožnily prokázat nic jiného, než okolnost, že v roce 2009 italský stát kontroloval SACE SpA, jelikož byl vlastníkem všech akcií. Rozsudek Stardust Marine však vyžaduje, aby indicie použité za účelem prokázání zapojení státu úzce souvisely s dotčenými opatřeními, s ohledem na jejich rozsah, jejich obsah a podmínky, které s sebou nesou. Napadený rozsudek výslovně uznává, že indicie přičitatelnosti použité v rozhodnutí – všechny (kromě jedné) týkající se činností společnosti SACE v odvětví pojištění neobchodovatelných rizik, a sice odvětví, v němž společnost SACE BT nepůsobí – se naopak týkají obecného kontextu, v němž SACE SpA působí, a nikoli okolností tohoto případu a kontextu, v němž byla sporná opatření přijata. Navzdory tomu Tribunál neprohlásil, že takové indicie nejsou ze své povahy náležité k přímému založení domněnky o konkrétním zapojení státu do přijetí dotčených opatření. Těmito úvahami se Tribunál v rámci přezkumu přičitatelnosti soustředil na všechny vztahy mezi státem a podniky splňující organizační model veřejných podniků – výslovně kvalifikovaných zákonem v italském právním řádu jako akciové společnosti – s tím výsledkem, že zbavil jakékoli relevance konkrétní předmět, specifický charakter a konkrétní obsah dotčených opatření, jakož i konkrétní odůvodnění pro jejich přijetí. Indicie použité Komisí ve skutečnosti ukazují, že je velice nepravděpodobné, že došlo k jakémukoli zapojení státu do přijetí sporných opatření;

Naproti tomu Tribunál v analýze podmínky přičitatelnosti ponechal bez povšimnutí nespornou okolnost, že ze zákona MEF neřídí a nekoordinuje veřejné společnosti, jak společnost SACE uplatnila v žalobě, když citovala relevantní ustanovení. Mimoto Tribunál nesprávně uplatnil zásadu, podle které legalita rozhodnutí v oblasti státních podpor musí být posuzována ve světle informací, které mohla mít Komise k dispozici při jeho přijetí, s ohledem na dva dopisy MEF a SACE SpA předložené italskou vládou v příloze k jejímu spisu vedlejšího účastníka. Tyto dopisy totiž právě potvrzují zásadu samostatnosti řízení, kterou se vyznačuje vztah MEF – SACE SpA, o kterém Komise věděla, jelikož italská vláda ho Komisi několikrát ozřejmila během formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU. Oba dokumenty byly tedy uplatněny pouze pro potvrzení toho, co bylo již tvrzeno, aniž by obsahovaly jakoukoli významnou změnu podstatných prvků dotčených opatření.Druhý důvod kasačního opravného prostředku týkající se neexistence výhody údajně poskytnuté společnosti SACE BT druhým sporným opatřením: porušení čl. 107 odst. 1 SFEU a nesprávné uplatnění kritéria soukromého investora v tržním hospodářství; zjištění skutkového stavu stižené věcnými nesprávnostmi, což vyplývá z písemností ve spisu; zkreslení argumentu, podle kterého společnost SACE SpA měla fakticky prospěch z implicitního navýšení o 5/12 sazby inkasovaného poplatku vzhledem k poplatku placenému společností SACE BT soukromým zajistitelům; nesprávná kvalifikace uvedeného argumentu jako nepřípustného nového důvodu.Tribunál – který ukázal, jako předtím Komise, zjevné omezené znalosti a chápání dynamiky odvětví pojišťovnictví, zejména s ohledem na smlouvy o zajištění škodního nadměrku [Excess of Loss(XoL)] – se dopustil závažných a zjevných pochybení, když konstatoval skutečnosti, jejichž věcná nesprávnost vyplývá z písemností ve spise. Vystavení zajistitele škodního nadměrku rizikům není vyšší, pokud je účast zajistitele na krytí velmi vysoká: vyšší podíl účasti na smlouvě XoL totiž odpovídá poměrně inkasovanému poplatku. Mimoto pro zajistitele neexistuje žádné zvýšené riziko, pokud je převodce ve finančních potížích, jelikož ve smlouvě XoL není riziko ztráty jistiny pro zajistitele vázáno na po

tíže převádějící společnosti, nýbrž na riziko platební neschopnosti nabyvatelů pojištěných. Dodává se, že riziko default převodce SACE BT bylo zcela neexistující, a to i v případě finančních potíží, vzhledem k tomu, že k platbě poplatku mateřské společnosti pro účely upsání zajistné smlouvy došlo formou jediné platby a předem tak, že v případě neexistence platby by se zajistné krytí prostě neaktivovalo. Dotčená smlouva XoL se netýkala pouze 25 % rizik zajištěných společností SACE BT, a tudíž je nepravda, že druhá smlouva stanovící další poplatek mohla být ujednána se společností SACE SpA, pokud jde o zbývající část

zajistného krytí, jak je uvedeno v rozsudku. Konečně Tribunál zcela zkreslil argument, podle kterého – jelikož je SACE SpA stranou smlouvy, a tudíž se jí týká zajistné krytí rizik, až od 5. června 2009, byť obdržela jako protiplnění poplatek vypočítaný na ročním základě – uvedená společnost měla fakticky prospěch z implicitního navýšení o 5/12 sazby inkasovaného poplatku vzhledem k poplatku placenému společností SACE BT soukromým zajistitelům, při zohlednění rizikového období, které již uplynulo, aniž by došlo k jakékoli škodné události. Vzhledem k tomu, že takové okolnosti vyplývají z napadeného rozhodnutí, Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když učinil závěr, že nebyly Komisi známy v průběhu správního řízení. Jelikož se společnost SACE omezila na uvedení – v rámci a jako doplnění druhého žalobního důvodu – dalšího argumentu prokazujícího neexistenci věcného požadavku výhody, Tribunál nesprávně kvalifikoval dotčený argument jako nepřípustný nový důvod.Třetí důvod kasačního opravného prostředku týkající se neexistence výhody údajně poskytnuté společnosti SACE BT třetím a čtvrtým sporným opatřením: porušení čl. 107 odst. 1 SFEU a nesprávné uplatnění kritéria soukromého investora v tržním hospodářství; neoprávněné doplnění odůvodnění napadeného rozhodnutíSprávní rada společnosti SACE SpA jednala zcela podobně jako jiné soukromé hospodářské subjekty, které s ohledem na vysokou míru nejistoty a naléhavosti, kterou představovala situace na trhu v roce 2009, přikročily k podobným kapitálovým injekcím do svých dceřiných společností, a to navzdory neexistenci prognóz budoucích peněžních toků, které by z účetního hlediska podpořily očekávání jejich ziskovosti přinejmenším v dlouhodobém horizontu. Tato objektivní situace vyplývající z jednoduchého pozorování dynamiky trhu k určitému datu měla mít přednost před jakoukoli teoretickou či spekulativní úvahou v rámci uplatnění kritéria soukromého investora v tržním hospodářství ze strany Komise. Mimoto v rozhodnutí se neuvádí jediný konkrétní případ soukromé společnosti působící v běžných tržních podmínkách, která by čelila vážným obtížím v souvislosti s krizí a vstoupila do likvidace na základě rozhodnutí svých akcionářů, než aby byla rekapitalizována. Tribunál každopádně nevysvětlil, proč byla společnost

SACE povinna posoudit ex ante budoucí ziskovost společnosti SACE BT a předat Komisi příslušné předběžné poznatky pro posouzení, když ze situace na trhu vyplynulo, že soukromí investoři tak neučinili. Konečně vzhledem k tomu, že Komise měla v průběhu formálního vyšetřovacího řízení za to, že nemusí s nálež

itou péčí posuzovat argumenty vznesené společností SACE za účelem uplatnění empirického kritéria v kontextu kritéria soukromého investora v tržním hospodářství, se Tribunál dopustil pochybení, když prohlásil, že Komise je mohla oprávněně zamítnout vzhledem k teoretické možnosti, že kapitálové transakce prováděné soukromými subjekty rovněž mohly být v nesouladu s kritériem soukromého investora v tržním hospodářství, neboť obsahují prvky podpory.

____________