Věc T-38/07

Shell Petroleum NV a další

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh butadienového kaučuku a styren-butadienového kaučuku vyrobeného emulzní polymerizací – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES – Přičitatelnost protiprávního jednání – Pokuty – Závažnost protiprávního jednání – Přitěžující okolnosti“

Shrnutí rozsudku

1.      Hospodářská soutěž – Pravidla Společenství – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení

(Články 81 ES a 82 ES)

2.      Hospodářská soutěž – Pravidla Společenství – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení

(Články 81 ES a 82 ES)

3.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Přitěžující okolnosti – Opakování protiprávního jednání – Pojem

(Články 81 ES a 82 ES; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 2)

4.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Odrazující účinek pokuty

(Články 81 ES a 82 ES; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A čtvrtý pododstavec)

5.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Měření skutečné schopnosti způsobit újmu na dotčeném trhu

(Články 81 ES a 82 ES; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A první až čtvrtý pododstavec a šestý pododstavec)

6.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Posouzení podle povahy protiprávního jednání – Velmi závažná protiprávní jednání

(Články 81 ES a 82 ES; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A první a druhý pododstavec)

7.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Dodržení zásady proporcionality

(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)

1.      V případě porušení pravidel hospodářské soutěže může být chování dceřiné společnosti přičteno mateřské společnosti, zejména pokud tato dceřiná společnost, byť má vlastní právní subjektivitu, samostatně neurčuje své chování na trhu, ale v zásadě uplatňuje pokyny, které jí uděluje mateřská společnost, především s ohledem na hospodářské, organizační a právní vazby, které spojují tyto dva právní subjekty. V takové situaci jsou totiž mateřská společnost a její dceřiná společnost součástí téže hospodářské jednotky, a tudíž vytvářejí jediný podnik. Skutečnost, že mateřská společnost a její dceřiná společnost představují jediný podnik, umožňuje Komisi určit rozhodnutí, v němž jsou ukládány pokuty, mateřské společnosti, aniž je vyžadováno prokázání osobního zapojení této společnosti do protiprávního jednání.

Ve zvláštním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, která porušila pravidla hospodářské soutěže, jednak může tato mateřská společnost vykonávat rozhodující vliv na chování této dceřiné společnosti, a jednak existuje vyvratitelná domněnka, podle které uvedená mateřská společnost skutečně vykonává rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti. Za těchto podmínek postačí k tomu, aby se dalo předpokládat, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál této dceřiné společnosti je vlastněn její mateřskou společností. Komise následně může činit mateřskou společnost společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, ledaže tato mateřská společnost, které přísluší vyvrátit tuto domněnku, předloží dostatečné důkazy, které by mohly prokázat, že se její dceřiná společnost chová na trhu samostatně.

(viz body 53–54)

2.      Komise může předpokládat, že mateřská společnost v důsledku přímého nebo nepřímého vlastnictví veškerého kapitálu svých dceřiných společností rozhodujícím způsobem ovlivňuje jejich chování. Vyvrátit tuto domněnku musí mateřská společnost, a to tím, že prokáže, že uvedené dceřiné společnosti určují svou obchodní politiku samostatně, takže s ní netvoří jedinou hospodářskou entitu, a tedy jediný podnik ve smyslu článku 81 ES.

Mateřská společnost musí konkrétně předložit k posouzení veškeré důkazy, které se týkají organizačních, hospodářských a právních vazeb mezi jejími dceřinými společnostmi a jí samotnou a o kterých se domnívá, že mohou prokazovat, že netvoří jedinou hospodářskou entitu. Tribunál musí totiž při posouzení zohlednit souhrn předložených důkazů, jejichž povaha a význam se mohou lišit podle charakteristických rysů každého projednávaného případu.

Skutečností, která opravňuje Komisi k tomu, aby rozhodnutí ukládající pokuty určila mateřské společnosti skupiny společností, není v této souvislosti ani vztah mezi mateřskou a dceřinou společností, kdy dochází k podněcování k protiprávnímu jednání, a tím spíše ani účast mateřské společnosti na uvedeném protiprávním jednání, ale to, že tvoří jediný podnik. Přičtení protiprávního jednání dceřiné společnosti její mateřské společnosti proto nevyžaduje důkaz o tom, že mateřská společnost ovlivňuje politiku své dceřiné společnosti v konkrétní oblasti, která byla předmětem protiprávního jednání.

Konkrétně skutečnost, že mateřská společnost je neprovozní holdingová společnost, která do řízení svých dceřiných společností zasahuje jen nepatrně, nemůže stačit k vyloučení rozhodujícího vlivu na chování uvedených dceřiných společností, spočívajícího zejména v koordinování finančního investování v rámci skupiny. V kontextu skupiny společností je posláním holdingové společnosti, která koordinuje zejména finanční investování v rámci skupiny, seskupovat podíly v různých společnostech a její funkcí je zajistit jednotu jejich řízení zejména prostřednictvím rozpočtové kontroly.

(viz body 66–68, 70)

3.      Bod 2 Pokynů o metodě stanovování pokut [uložených] podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO v příkladmém výčtu přitěžujících okolností uvádí opakované protiprávní jednání stejného typu spáchané stejným podnikem (stejnými podniky). Pojem „opakování protiprávního jednání“ tak, jak je chápán v některých vnitrostátních právních řádech, znamená, že se určitá osoba dopustila nových protiprávních jednání poté, co jí byla uložena sankce za obdobná protiprávní jednání. Případné opakování protiprávního jednání je uvedeno mezi skutečnostmi, ke kterým má být přihlédnuto při posuzování závažnosti protiprávního jednání porušujícího pravidla hospodářské soutěže.

Komise má posuzovací pravomoc ohledně výběru skutečností, které zohlední pro účely určení výše pokut, jako například konkrétní okolnosti věci, její kontext a odrazující účinek pokut, a to aniž je nezbytné vycházet ze závazného či taxativního výčtu kritérií, která musejí být povinně zohledněna. Zjištění a posouzení zvláštních charakteristických znaků opakování protiprávního jednání je součástí uvedené pravomoci Komise a posledně jmenovaná nemůže být v rámci tohoto zjišťování vázána případnou promlčecí lhůtou.

V této souvislosti platí, že opakování protiprávního jednání ze strany podniku, k němuž především došlo krátce po přijetí dřívějšího rozhodnutí, přičemž toto dřívější rozhodnutí bylo přijato necelých deset let po přijetí prvního rozhodnutí, svědčí o sklonu tohoto podniku nevyvozovat vůči sobě patřičné důsledky z konstatovaného porušení pravidel v oblasti hospodářské soutěže, takže Komise může pro účely konstatování opakování protiprávního jednání oprávněně vycházet z těchto dřívějších rozhodnutí, aniž se dopustí porušení zásady právní jistoty.

Kromě toho opatření, která přijal dotyčný podnik za účelem dodržování práva hospodářské soutěže, nemohou mít vliv na to, že k protiprávnímu jednání a jeho opakování, zjištěnému Komisí, skutečně došlo. Přijetí programu slučitelnosti s pravidly hospodářské soutěže dotyčným podnikem přitom nezavazuje Komisi ke snížení pokuty z důvodu této okolnosti. Dále nelze určit stupeň účinnosti vnitřních opatření přijatých podnikem k zabránění opakovanému porušení práva hospodářské soutěže.

Ve stejném smyslu nemůže ani skutečnost, že dotyčný podnik v průběhu správního řízení spolupracoval, vést k tomu, že opakování jeho protiprávního jednání ztratí povahu přitěžující okolnosti.

Konečně, pokud jde o přiměřenost zvýšení pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání, má Komise při stanovování výše pokuty posuzovací pravomoc a není povinna používat přesný matematický vzorec. Navíc Komise musí při určování pokuty dbát na odrazující povahu své činnosti. Přitom opakování protiprávního jednání je okolnost, která odůvodňuje značné zvýšení základní částky pokuty. Opakování protiprávního jednání je totiž důkazem, že dříve uložená sankce nebyla dostatečně odrazující. Kromě toho může Komise při stanovování míry navýšení z důvodu opakování protiprávního jednání přihlédnout k náznakům, které směřují k potvrzení náchylnosti dotyčného podniku k nerespektování pravidel hospodářské soutěže, a to včetně doby, která mezi dotčenými protiprávními jednáními uplynula.

(viz body 90–93, 95–98)

4.      Uloží-li Komise určitému podniku pokutu za protiprávní jednání porušující pravidla hospodářské soutěže a použije-li při stanovování její výše jiný násobící koeficient, než jaký použila při výpočtu výše pokuty uložené témuž podniku v jiném rozhodnutí, přičemž skutková východiska jednotlivých rozhodnutí jsou rozdílná, není zásada rovného zacházení porušena.

Pravomoc Komise ukládat pokuty podnikům, které úmyslně nebo z nedbalosti poruší ustanovení článku 81 ES, je totiž jedním z prostředků svěřených Komisi za tím účelem, aby mohla plnit úkol dohledu, který jí svěřuje právo Společenství a který zahrnuje povinnost provádět obecnou politiku směřující k uplatňování zásad v oblasti hospodářské soutěže stanovených ve Smlouvě a v tomto smyslu směrovat chování podniků. Z toho vyplývá, že při posuzování závažnosti protiprávního jednání pro účely stanovení výše pokuty musí Komise dbát na to, aby její konání mělo odrazující účinek, zejména v případě protiprávních jednání, která zvláště citelně ohrožují dosažení cílů Společenství. To vyžaduje, aby částka pokuty byla upravena tak, aby byl zohledněn zamýšlený dopad na podnik, kterému je uložena, aby se nestala nezanedbatelnou, nebo naopak nadměrnou, zejména s ohledem na finanční schopnost dotčeného podniku, v souladu s požadavky vycházejícími jednak z potřeby zajistit účinnost pokuty, a jednak z dodržení zásady proporcionality. Velký podnik, který disponuje značnými finančními zdroji v porovnání se zdroji ostatních účastníků kartelové dohody, může snadněji shromáždit nezbytné prostředky na úhradu pokuty, což odůvodňuje, aby pro účely dostatečně odrazujícího účinku byla uložena, zejména s použitím násobícího koeficientu, pokuta úměrně vyšší, než jaká je ukládána za stejné protiprávní jednání, jehož se dopustil podnik, který takové zdroje nemá.

Kromě toho je pro účely stanovení výše pokuty relevantní zohlednit celkový obrat jednotlivých podniků, které se účastnily kartelové dohody. Odrazující cíl, který Komise oprávněně sleduje při stanovení výše pokuty, směřuje k zajištění dodržování Smlouvou stanovených pravidel hospodářské soutěže ze strany podniků při uskutečňování jejich činností v rámci Společenství nebo Evropského hospodářského prostoru. Z toho plyne, že se odrazující faktor, který lze do výpočtu pokuty zahrnout, hodnotí tak, že se zohledňuje řada prvků, a nikoli pouze konkrétní situace dotčeného podniku. Tato zásada se uplatní zejména tehdy, když Komise stanovuje násobící koeficient za účelem odrazení, jímž se upravuje pokuta uložená určitému podniku.

Komise má nadto v oblasti stanovování pokut širokou posuzovací pravomoc a není vázána předchozími posouzeními. Z toho vyplývá, že se dotyčný podnik nemůže dovolávat rozhodovací praxe Komise před unijním soudem.

V každém případě konečně platí, že zásada rovného zacházení je porušena pouze tehdy, když je se srovnatelnými situacemi zacházeno odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno.

(viz body 119–122, 125–126, 129, 136)

5.      Pokyny o metodě stanovování pokut [uložených] podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO rozlišují méně závažná protiprávní jednání, závažná protiprávní jednání a velmi závažná protiprávní jednání (bod 1 A první a druhý pododstavec pokynů). Provedené rozdělení podniků dále spočívá v tom, že pro účely zařazení každého podniku do příslušné kategorie je v souladu s bodem 1 A třetím, čtvrtým a šestým pododstavcem pokynů určen jeho individuální příspěvek – ve smyslu jeho skutečné hospodářské schopnosti – k úspěchu kartelové dohody.

Individuální příspěvek každého podniku, ve smyslu jeho skutečné hospodářské schopnosti, k úspěchu kartelové dohody je třeba odlišit od skutečného dopadu protiprávního jednání zmiňovaného v bodě 1 A prvním pododstavci pokynů. V posledně uvedeném případě je skutečný dopad protiprávního jednání zohledněn, lze-li jej měřit, k zatřídění protiprávního jednání do kategorie méně závažného, závažného nebo velmi závažného protiprávního jednání. Naproti tomu individuální příspěvek každého podniku je zohledněn při zvažování částek stanovených podle závažnosti protiprávního jednání.

Komise se i v případě, že neexistuje měřitelný skutečný dopad protiprávního jednání, může v souladu s bodem 1 A třetím, čtvrtým a šestým pododstavcem pokynů a poté, co kvalifikovala protiprávní jednání jako méně závažné, závažné nebo velmi závažné, rozhodnout, že dotyčné podniky odliší.

Kromě toho může Komise stanovit vyšší výchozí částku pro podniky, jejichž význam na trhu je relativně větší než význam ostatních na dotčeném trhu. Tím Komise zohlední skutečný vliv, který jednotlivé podniky na tomto trhu vykonávají. Tento faktor je totiž výrazem zvýšené úrovně odpovědnosti podniků, jejichž význam na dotčeném trhu je relativně větší než význam ostatních, za škodu způsobenou soutěžitelům a v konečném důsledku spotřebitelům tím, že uzavřely tajnou kartelovou dohodu.

(viz body 146, 149–150, 154)

6.      Z popisu velmi závažných protiprávních jednání v pokynech o metodě stanovování pokut [uložených] podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO plyne, že dohody a jednání ve vzájemné shodě, jejichž účelem je zejména stanovení cenových cílů nebo rozdělení tržních podílů, lze kvalifikovat jako „velmi závažná“ na základě jejich samotné povahy, aniž je Komise povinna prokazovat skutečný dopad protiprávního jednání na trh. Kromě toho jsou horizontální kartelové dohody v oblasti cen nejzávažnějšími protiprávními jednáními, která porušují právo hospodářské soutěže, a mohou tedy být samy o sobě kvalifikovány jako velmi závažné.

(viz bod 166)

7.      Zásada proporcionality vyžaduje, aby akty orgánů Společenství nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení sledovaného cíle. V kontextu výpočtu pokut za porušení pravidel hospodářské soutěže zásada proporcionality znamená, že Komise musí stanovit pokutu přiměřeně k faktorům vzatým v úvahu za účelem posouzení závažnosti protiprávního jednání a že musí v tomto ohledu tyto faktory používat uceleně a objektivně odůvodněně.

(viz bod 175)