Věc C-360/09

Pfleiderer AG

v.

Bundeskartellamt

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Amtsgericht Bonn)

„Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dokumenty a informace poskytnuté v rámci vnitrostátního programu shovívavosti – Možné nepříznivé účinky zpřístupnění takových dokumentů třetím osobám na účinnost a řádné fungování spolupráce mezi orgány tvořícími Evropskou síť pro hospodářskou soutěž“

Shrnutí rozsudku

1.        Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Oznámení Komise týkající se spolupráce a ochrany před pokutami a snížení pokut – Vzorový program shovívavosti vypracovaný v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž

(Články 101 SFEU a 102 SFEU; sdělení Komise 2004/C 101/03 a 2006/C 298/11)

2.        Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže

(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003)

1.        Oznámení Komise týkající se spolupráce v rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž a oznámení Komise týkající se ochrany před pokutami a snížení pokut v případech kartelů nejsou pro členské státy závazná. Posledně uvedené oznámení se navíc týká pouze programů shovívavosti zavedených samotnou Komisí. Ani vzorový program shovívavosti, který byl vypracován v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž a jehož cílem je harmonizace určitých částí vnitrostátních programů v dané oblasti, není pro soudy členských států závazný.

(viz body 21–22)

2.        Ustanovení práva Unie v oblasti kartelových dohod, a zvláště nařízení č. 1/2003, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby osobě, která byla poškozena porušením práva Unie v oblasti hospodářské soutěže a domáhá se náhrady škody, byly zpřístupněny dokumenty týkající se řízení o shovívavosti vedeného s osobou, která se tohoto porušení dopustila. Soudům členských států však na základě jejich vnitrostátního práva přísluší, aby stanovily podmínky, za kterých musí být takový přístup povolen nebo odepřen, a musí přitom zvážit zájmy chráněné právem Unie.

I když totiž obecné pokyny Komise mohou mít účinky na praxi vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, při neexistenci závazné unijní právní úpravy v dané oblasti členským státům přísluší stanovit a uplatňovat vnitrostátní pravidla ohledně práva osob poškozených kartelovou dohodou na přístup k dokumentům týkajícím se řízení o shovívavosti. Nicméně při přezkumu takové žádosti o zpřístupnění, kterou podala osoba usilující o získání náhrady škody od jiné osoby využívající program shovívavosti, je tak nezbytné zajistit, aby platná vnitrostátní pravidla nebyla méně příznivá než pravidla platná pro podobné nároky vzniklé na základě vnitrostátního práva a nebyla upravena tak, aby v praxi znemožňovala nebo nadměrně ztěžovala získání takové náhrady, a zvážit zájmy odůvodňující sdělení informací a ochranu těchto informací dobrovolně poskytnutých žadatelem o shovívavost. Takové zvážení může být provedeno vnitrostátními soudy pouze případ od případu v rámci vnitrostátního práva a se zohledněním všech relevantních okolností věci.

(viz body 23, 30–32 a výrok)