ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu)

13. července 2011(*)

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh butadienového kaučuku a styren-butadienového kaučuku vyrobeného emulzní polymerizací – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES – Přičitatelnost protiprávního jednání – Jediné protiprávní jednání – Důkaz o existenci kartelové dohody – Pokuty – Závažnost a doba trvání protiprávního jednání – Přitěžující okolnosti“

Ve věci T‑59/07,

Polimeri Europa SpA, se sídlem v Brindisi (Itálie), zastoupená M. Siragusou a F. Moretti, advokáty,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené V. Di Buccim, G. Contem a V. Bottkou, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je návrh směřující ke zrušení rozhodnutí Komise K(2006) 5700 v konečném znění ze dne 29. listopadu 2006 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/F/38.638 – Butadienový kaučuk a styren‑butadienový kaučuk vyrobený emulzní polymerizací), nebo podpůrně zrušení nebo snížení pokuty uložené společnosti Polimeri Europa SpA,

TRIBUNÁL (první senát),

ve složení F. Dehousse (zpravodaj), zastupující předseda, I. Wiszniewska-Białecka a N. Wahl, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: K. Pocheć, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 21. října 2009,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Komise Evropských společenství rozhodnutím K (2006) 5700 v konečném znění ze dne 29. listopadu 2006 (věc COMP/F/38.638 – Butadienový kaučuk a styren-butadienový kaučuk vyrobený emulzní polymerizací, dále jen „napadené rozhodnutí“) konstatovala, že několik podniků svou účastí na kartelové dohodě na trhu s výše uvedenými výrobky porušilo čl. 81 odst. 1 ES a článek 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP).

2        Napadené rozhodnutí je určeno následujícím podnikům:

–        Bayer AG, se sídlem v Leverkusen (Německo);

–        The Dow Chemical Company, se sídlem v Midlandu, Michigan (USA) (dále jen „Dow Chemical“);

–        Dow Deutschland Inc., se sídlem ve Schwalbachu (Německo);

–        Dow Deutschland Anlagengesellschaft mbH (dříve Dow Deutschland GmbH & Co. OHG), se sídlem ve Schwalbachu;

–        Dow Europe, se sídlem v Horgen (Švýcarsko);

–        Eni SpA, se sídlem v Římě (Itálie);

–        Polimeri Europa SpA, se sídlem v Brindisi (Itálie) (dále jen „Polimeri“);

–        Shell Petroleum NV, se sídlem v Haagu (Nizozemsko);

–        Shell Nederland BV, se sídlem v Haagu;

–        Shell Nederland Chemie BV, se sídlem v Rotterdamu (Nizozemsko);

–        Unipetrol a. s., se sídlem v Praze (Česká republika);

–        Kaučuk a. s., se sídlem v Kralupech nad Vltavou (Česká republika);

–        Trade-Stomil sp. z o.o., se sídlem v Lodži (Polsko) (dále jen „Stomil“).

3        Dow Deutschland, Dow Deutschland Anlagengesellschaft a Dow Europe jsou přímo nebo nepřímo zcela kontrolovány společností Dow Chemical (dále společně jen „Dow“) (body 16 až 21 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

4        Aktivity Eni v oblasti dotčených výrobků zajišťovala původně EniChem Elastomeri Srl, kterou Eni nepřímo kontrolovala prostřednictvím své dceřiné společnosti EniChem SpA (dále jen „EniChem SpA“). Dne 1. listopadu 1997 se EniChem Elastomeri sloučila s EniChem SpA. Eni kontrolovala 99,97 % společnosti EniChem SpA. Dne 1. ledna 2002 převedla EniChem SpA svou strategickou chemickou výrobu (včetně aktivit souvisejících s butadienovým kaučukem a styren-butadienovým kaučukem vyráběným emulzní polymerizací) na svou dceřinou společnost Polimeri, ve které měla 100% podíl. Eni přímo a zcela kontroluje Polimeri od 21. října 2002. Od 1. května 2003 změnila EniChem SpA firmu na Syndial SpA (body 26 až 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise v napadeném rozhodnutí používá označení „EniChem“ pro všechny společnosti vlastněné společností Eni (dále jen „EniChem“) (bod 36 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

5        Shell Nederland Chemie je dceřiná společnost společnosti Shell Nederland, která je zcela kontrolována společností Shell Petroleum (body 38 až 40 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

6        Kaučuk vznikla v roce 1997 sloučením společností Kaučuk Group a. s. a Chemopetrol Group a. s. Dne 21. července 1997 přešel na Unipetrol veškerý obchodní majetek, práva a závazky sloučených podniků. Unipetrol vlastní 100 % akcií společnosti Kaučuk (body 45 a 46 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Podle napadeného rozhodnutí Tavorex s. r. o. (dále jen „Tavorex“), se sídlem v České republice, zastupovala Kaučuk (a jejího předchůdce Kaučuk Group) při vývozech od roku 1991 do 28. února 2003. Podle napadeného rozhodnutí dále Tavorex od roku 1996 zastupovala Kaučuk na zasedáních Evropského sdružení pro syntetický kaučuk (European Synthetic Rubber Association; bod 49 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

7        Podle napadeného rozhodnutí Stomil zastupovala přibližně po dobu 30 let, nejméně do roku 2001, při vývozech polského výrobce Chemical Company Dwory S.A. (dále jen „Dwory“). Dále podle napadeného rozhodnutí Stomil zastupovala Dwory v letech 1997 a 2000 také na zasedáních Evropského sdružení pro syntetický kaučuk (bod 51 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

8        Zjištěná doba trvání protiprávního jednání je od 20. května 1996 do 28. listopadu 2002 (pro Bayer, Eni a Polimeri), od 20. května 1996 do 31. května 1999 (pro Shell Petroleum, Shell Nederland a Shell Nederland Chemie), od 1. července 1996 do 28. listopadu 2002 (pro Dow Chemical), od 1. července 1996 do 27. listopadu 2001 (pro Dow Deutschland), od 16. listopadu 1999 do 28. listopadu 2002 (pro Unipetrol a Kaučuk), od 16. listopadu 1999 do 22. února 2000 (pro Stomil), od 22. února 2001 do 28. února 2002 (pro Dow Deutschland Anlagengesellschaft) a od 26. listopadu 2001 do 28. listopadu 2002 (pro Dow Europe) (body 476 až 485 odůvodnění a článek 1 výroku napadeného rozhodnutí).

9        Butadienový kaučuk (dále jen „BK“) a styren-butadienový kaučuk vyrobený emulzní polymerizací (dále jen „SBK“) jsou syntetické kaučuky používané převážně při výrobě pneumatik. Oba výrobky jsou vzájemně zastupitelné a nahradit je lze i jinými syntetickými kaučuky a přírodním kaučukem (body 3 až 6 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

10      Vedle výrobců uvedených v napadeném rozhodnutí prodávali na území EHP omezené množství BK a SBK i další výrobci z Asie a z východní Evropy. Kromě toho velkou část BK vyrábí přímo velcí výrobci pneumatik (bod 54 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

11      Dne 20. prosince 2002 navázala Bayer kontakt se službami Komise a vyjádřila přání spolupracovat na základě oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3; Zvl. vyd. 08/02, s. 155, dále jen „oznámení o spolupráci“) ve věci BK a SBK. V souvislosti s SBK podala Bayer ústní prohlášení, v němž popsala aktivity kartelové dohody. Toto ústní prohlášení bylo zaznamenáno na magnetickou pásku (bod 67 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

12      Dne 14. ledna 2003 podala Bayer ústní prohlášení, v němž popsala aktivity kartelové dohody v oblasti BK. Toto ústní prohlášení bylo zaznamenáno na magnetickou pásku. Bayer poskytla také zápisy ze zasedání výboru pro BK Evropského sdružení pro syntetický kaučuk (bod 68 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

13      Dne 5. února 2003 oznámila Komise společnosti Bayer rozhodnutí, kterým jí podmínečně prominula pokutu (bod 69 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

14      Dne 27. března 2003 provedla Komise šetření podle čl. 14 odst. 3 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články [81 ES] a [82 ES] (Úř. věst. 1962, 13, s. 204; Zvl. vyd. 08/01, s. 3), v prostorách společnosti Dow Deutschland & Co. (bod 70 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

15      V období od září 2003 do července 2006 zaslala Komise podnikům uvedeným v napadeném rozhodnutí několik žádostí o informace podle článku 11 nařízení č. 17 a článku 18 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) (bod 71 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

16      Dne 16. října 2003 se Dow Deutschland a Dow Deutschland & Co. sešly se službami Komise a vyjádřily přání spolupracovat podle oznámení o spolupráci. Na setkání byly ústně vylíčeny aktivity kartelové dohody v souvislosti s BK a SBK. Tato ústní prezentace byla zaznamenána. Byl rovněž předán spis obsahující dokumentaci vztahující se ke kartelové dohodě (bod 72 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

17      Dne 4. března 2005 byla Dow Deutschland informována o záměru Komise snížit jí pokutu o 30 až 50 % (bod 73 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

18      Dne 7. června 2005 zahájila Komise řízení a zaslala společnosti Dwory a podnikům, jimž je určeno napadené rozhodnutí, s výjimkou společnosti Unipetrol, první oznámení námitek. První oznámení námitek bylo určeno i společnosti Tavorex, ale nebylo jí doručeno, neboť společnost byla od října 2004 v úpadku. Řízení vůči této společnosti proto bylo ukončeno (body 49 a 74 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

19      Dotyčné podniky podaly k prvnímu oznámení námitek písemná vyjádření (bod 75 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Měly rovněž přístup ke spisu ve formě kompaktního disku a v prostorách Komise jim byla zpřístupněna ústní prohlášení a související dokumenty (bod 76 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

20      Dne 3. listopadu 2005 požádala Manufacture française des pneumatiques Michelin (dále jen „Michelin“) o vstup do řízení jako vedlejší účastnice. Dne 13. ledna 2006 podala písemné stanovisko (bod 78 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

21      Dne 6. dubna 2006 přijala Komise druhé oznámení námitek, které zaslala podnikům, jimž je určeno napadené rozhodnutí. Dotyčné podniky se k němu vyjádřily písemně (bod 84 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

22      Dne 12. května 2006 podala Michelin stížnost podle článku 5 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. L 123, s. 18; Zvl. vyd. 08/03, s. 81) (bod 85 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

23      Dne 22. června 2006 se Michelin a podniky, jimž je určeno napadené rozhodnutí, s výjimkou společnosti Stomil, účastnily slyšení před Komisí (bod 86 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

24      S ohledem na nedostatek důkazů k prokázání účasti společnosti Dwory na kartelové dohodě se Komise rozhodla ukončit řízení vůči ní (bod 88 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise rozhodla o ukončení řízení i vůči společnosti Syndial (bod 89 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

25      Původně sice byly používány dvě samostatné spisové značky (COMP/E-1/38.637 pro BK a COMP/E-1/38.638 pro SBK), Komise však od prvního oznámení námitek používá značku jedinou (COMP/F/38.638) (body 90 a 91 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

26      Dne 29. listopadu 2006 ukončila Komise správní řízení přijetím napadeného rozhodnutí.

27      Podle článku 1 výroku napadeného rozhodnutí se tím, že se po uvedenou dobu účastnily jediné a trvající dohody, v jejímž rámci bylo dohodnuto stanovování cílových cen, rozdělení zákazníků dohodami o nezasahování a vyměňování citlivých informací týkajících se cen, soutěžitelů a zákazníků v odvětví BK a SBK, dopustily protiprávního jednání porušujícího článek 81 ES a článek 53 EHP následující podniky:

a)      Bayer od 20. května 1996 do 28. listopadu 2002;

b)       Dow Chemical od 1. července 1996 do 28. listopadu 2002; Dow Deutschland od 1. července 1996 do 27. listopadu 2001; Dow Deutschland Anlagengesellschaft od 22. února 2001 do 28. února 2002; Dow Europe od 26. listopadu 2001 do 28. listopadu 2002;

c)       Eni od 20. května 1996 do 28. listopadu 2002; Polimeri od 20. května 1996 do 28. listopadu 2002;

d)       Shell Petroleum od 20. května 1996 do 31. května 1999; Shell Nederland od 20. května 1996 do 31. května 1999; Shell Nederland Chemie od 20. května 1996 do 31. května 1999;

e)       Unipetrol od 16. listopadu 1999 do 28. listopadu 2002; Kaučuk od 16. listopadu 1999 do 28. listopadu 2002;

f)       Stomil od 16. listopadu 1999 do 22. února 2000.

28      Na základě skutkových zjištění a právního posouzení provedeného v napadeném rozhodnutí uložila Komise dotyčným podnikům pokuty, jejichž výše byla vypočtena metodou uvedenou v Pokynech o metodě stanovování pokut [uložených] podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3; Zvl. vyd. 08/01, s. 171, dále jen „pokyny“), jakož i v oznámení o spolupráci.

29      V článku 2 výroku napadeného rozhodnutí se ukládají následující pokuty:

a)       Bayer: 0 eur;

b)       Dow Chemical: 64,575 milionů eur, z nichž:

i)       60,27 milionů eur solidárně se společností Dow Deutschland;

ii)      47,355 milionů eur solidárně se společnostmi Dow Deutschland Anlagengesellschaft a Dow Europe;

c)       ENI a Polimeri solidárně: 272,25 milionů eur;

d)       Shell Petroleum, Shell Nederland a Shell Nederland Chemie solidárně: 160,875 milionů eur;

e)       Unipetrol a Kaučuk solidárně: 17,55 milionů eur;

f)       Stomil: 3,8 milionů eur.

30      V článku 3 výroku napadeného rozhodnutí se podnikům uvedeným v článku 1 nařizuje, aby okamžitě ukončily protiprávní jednání uvedené v témž článku, pokud tak již neučinily, a aby neopakovaly žádné výše popsané jednání a zdržely se veškerého jednání s rovnocenným cílem či účinkem.

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

31      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 20. února 2007 podala Polimeri projednávanou žalobu.

32      Rozhodnutím předsedy Tribunálu ze dne 1. dubna 2009 byl N. Wahl určen k doplnění senátu následkem překážky na straně jednoho z členů senátu.

33      Na základě zprávy soudce zpravodaje Tribunál (první senát) rozhodl zahájit ústní část řízení.

34      Tribunál v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 jednacího řádu Tribunálu vyzval účastnice řízení, aby odpověděly na několik otázek a aby mu zaslaly blíže určené dokumenty. Účastnice řízení této výzvě ve stanovených lhůtách vyhověly.

35      Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na ústní otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 21. října 2009.

36      Polimeri navrhuje, aby Tribunál:

–        provedl navrhované důkazy;

–        zrušil napadené rozhodnutí v plném rozsahu, nebo částečně, a vyvodil z toho důsledky pro výši pokuty;

–        podpůrně zrušil nebo snížil pokutu;

–        v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

37      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu;

–        uložil společnosti Polimeri náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

38      Na podporu svých návrhových žádání uvádí Polimeri šestnáct žalobních důvodů týkajících se procesních vad, merita napadeného rozhodnutí a stanovení výše pokuty.

I –  K návrhovým žádáním směřujícím k částečnému zrušení napadeného rozhodnutí

A –  K žalobním důvodům týkajícím se procesních vad

1.     K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nepřípadného uplatnění oznámení o spolupráci

a)     Argumenty účastnic řízení

39      Polimeri tvrdí, že napadené rozhodnutí je „z 90 %“ založeno na prohlášeních společností Bayer a Dow. Napadené rozhodnutí odkazuje podle ní převážně na ústní prohlášení. Kromě toho jsou skutečnosti předložené jako důkazy jen nečetné a lze je vykládat několika způsoby.

40      Účelem ústních prohlášení bylo umožnit Komisi zahájit řízení. V projednávaném případě ovšem tato prohlášení sloužila jako nástroje ke zjištění skutkového stavu, takže do velké míry nahradila samotné vyšetřování, i jako prostředky nátlaku na podniky, které s Komisí spolupracovaly.

41      Konkrétně poukazuje Polimeri zaprvé na to, že prohlášení společnosti Bayer ze dne 20. prosince 2002 vedlo k zahájení jediného šetření, v daném případě u společnosti Dow. U žádného z ostatních podniků, které Bayer zmínila ve svém prvním prohlášení, šetření provedeno nebylo.

42      Zadruhé jsou předložené důkazy velmi chabé a nejednoznačné. Tyto dokumenty lze vykládat jako důkazy o vyměňování citlivých informací, nebo také o dohodách, ale mohou také jen odrážet údaje o tržních cenách, které jsou celému odvětví známy a které pocházejí z jiných zdrojů.

43      Polimeri upozorňuje zejména na poznámky, které si zapsal jeden z účastníků schůzky konané v Düsseldorfu (Německo) dne 21. února 1996 a které přikládá k žalobě. Komise použila tyto dokumenty k prokázání dohody o cenách, nicméně posléze dospěla k názoru, že tato schůzka nepatřila mezi předpokládané schůzky kartelové dohody, a vyňala předmětné dokumenty z usvědčujících důkazů. Tyto dokumenty byly však stejně podrobné, ne-li podrobnější než ostatní dokumenty, které tento účastník sepsal a kterým Komise přiznala hodnotu důkazu protiprávních dohod.

44      Za těchto okolností byly podle Polimeri podniky nuceny doplnit svá prohlášení o neprokazatelné informace. První neblahý důsledek této politiky dokládají prohlášení učiněná v rámci druhého kola jednání. Polimeri v této souvislosti poukazuje na to, že na setkání se zaměstnanci společnosti Dow (pány N. a F.), konané dne 12. prosince 2005, položila Komise otázky ad hoc, aby přiměla tyto osoby k „účelovým“ prohlášením o předpokládaných schůzkách kartelové dohody, ale i o případném zvyšování cen, které mělo být předmětem údajných dohod. Polimeri tvrdí, že Komise dokonce sama poskytla údaje o možném zvyšování cen, a jelikož očekávané výsledky neobdržela, v napadeném rozhodnutí je nezmínila. I bod 244 odůvodnění napadeného rozhodnutí dokládá, že Dow byla „nucena“ svědčit. Z prohlášení Dow ze dne 17. listopadu 2005 plyne, že tato společnost změnila svou verzi skutkových okolností poté, co se dozvěděla o prohlášeních společnosti Bayer. Závěry Komise v tomto ohledu neodráží prohlášení společnosti Dow. Stejně tak prohlášení společnosti Bayer ze dne 6. prosince 2005, týkající se schůzky konané v Düsseldorfu dne 21. února 1996 (viz výše bod 43), svědčí o tom, že tato společnost se viní z činů, kterých se nedopustila.

45      Zatřetí Polimeri uvádí, že jediným místem, kde právní předpisy upravují status prohlášení získaných na základě vyšetřovací pravomoci Komise, je čl. 19 odst. 1 nařízení č. 1/2003. Zároveň je nesporné, že Komise nemůže použít ústní prohlášení učiněná podniky v kontextu žádosti o ochranu před pokutami jako rozhodné důkazy o existenci kartelové dohody. Souvisí to se skutečností, že podniky činí tato prohlášení ve svůj prospěch. Polimeri tvrdí, že vzhledem k tomu, že Komise přiznala uvedeným prohlášením rozhodující význam (Polimeri poukazuje zejména na to, že z patnácti schůzek soutěžitelů, které se podle Komise měly uskutečnit, byly i písemně doloženy jen čtyři), projevuje se v tvrzení, podle něhož „absolutní neochota [společností Syndial a Polimeri] připustit svou účast (na kartelové dohodě nebo na konkrétních jednáních) nemůže sama o sobě převážit důkazy, které má k dispozici Komise“ (bod 327 odůvodnění napadeného rozhodnutí, neoficiální překlad), systém, ve kterém žalobce, který je zároveň soudcem, beztrestně těží ze svých pravomocí.

46      Judikatura, kterou Komise cituje v bodech 203 až 205 odůvodnění napadeného rozhodnutí, ostatně její názor nepodporuje. Tribunál totiž dospěl k závěru, že prohlášení podniku obviněného z účasti na kartelové dohodě, jehož správnost je popírána několika ostatními obviněnými podniky, nelze považovat za dostatečný důkaz existence protiprávního jednání spáchaného těmito posledně uvedenými podniky, aniž je podepřeno jinými důkazy (rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2004, JFE Engineering a další v. Komise, T‑67/00, T‑68/00, T‑71/00 a T‑78/00, Sb. rozh. s. II‑2501). Soudní dvůr tento přístup potvrdil v řízení o kasačním opravném prostředku.

47      Polimeri dodává, že její argumentace se netýká „merita věci“, jak uvádí Komise ve svých písemnostech. Podle Polimeri se její výtky týkají zásahu do jejího práva na obhajobu obrácením důkazního břemene, k němuž došlo v důsledku zcela neobvyklého použití prohlášení podniků, které požádaly o shovívavost. Polimeri poukazuje na to, že Komise reaguje na její argumenty v rámci osmého žalobního důvodu odkazem na judikaturu o důkazním břemenu. Tato judikatura, na kterou je v této souvislosti odkazováno, však není relevantní, jelikož ve věcech uváděných Komisí byla účast podniků potvrzena listinnými důkazy. V projednávaném případě obsahuje napadené rozhodnutí obecnou část, která není ničím jiným než mozaikou prohlášení.

48      Komise uvádí, že se výtky Polimeri týkají prokazování protiprávního jednání, potažmo merita věci, a nikoli tvrzených procesních vad. Odkazuje proto na část žalobní odpovědi týkající se údajného nesprávného posouzení důkazů existence kartelové dohody.

b)     Závěry Tribunálu

49      Je třeba předeslat, že ačkoli se některé argumenty uvedené v rámci prvního žalobního důvodu vztahují k prokazování protiprávního jednání, takže se neuplatní v rámci žalobních důvodů týkajících se procesních vad, jimiž údajně bylo stiženo přijímání napadeného rozhodnutí, zpochybňuje Polimeri v obecné rovině také skutečnost, že Komise použila prohlášení podniků jako důkaz. V tomto ohledu je podstatou tvrzení společnosti Polimeri to, že prohlášením podniků byl přikládán příliš velký význam na úkor listinných důkazů a že jsou tato prohlášení nevěrohodná.

50      Co se týče provádění důkazů o protiprávním jednání porušujícím čl. 81 odst. 1 ES, je Komise povinna prokázat protiprávní jednání, která zjistila, a předložit řádné důkazy, které právně dostačujícím způsobem prokazují existenci skutečností zakládajících protiprávní jednání (rozsudky Soudního dvora ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, Recueil, s. I‑8417, bod 58, a ze dne 8. července 1999, Komise v. Anic Partecipazioni, C‑49/92 P, Recueil, s. I‑4125, bod 86). Je proto nezbytné, aby Komise za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že došlo k protiprávnímu jednání, uvedla přesné a shodující se důkazy (viz rozsudek Tribunálu ze dne 6. července 2000, Volkswagen v. Komise, T‑62/98, Recueil, s. II‑2707, bod 43 a citovaná judikatura).

51      Mimoto je běžné, že se činnosti, s nimiž jsou spojeny protisoutěžní dohody a praktiky, odehrávají tajně, schůzky se konají v utajení a související dokumentace je omezena na minimum. Z toho vyplývá, že i když Komise objeví písemnosti výslovně prokazující protiprávní kontakty mezi subjekty, jsou tyto obvykle útržkovité a rozptýlené, takže se často ukazuje jako nezbytné rekonstruovat některé podrobnosti dedukcí. Proto ve většině případů musí být protisoutěžní praktika nebo dohoda odvozena z určitého množství shodujících se skutečností a nepřímých důkazů, které v případě, že neexistuje jiné logické vysvětlení, mohou jako celek představovat důkaz porušení pravidel hospodářské soutěže (rozsudky Soudního dvora ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, body 55 až 57, a ze dne 25. ledna 2007, Sumitomo Metal Industries a Nippon Steel v. Komise, C‑403/04 P a C‑405/04 P, Sb. rozh. s. I‑729, bod 51).

52      V tomto kontextu žádné ustanovení ani žádná obecná zásada práva Společenství Komisi nezakazují uplatnit vůči podniku prohlášení jiných obviněných podniků. Kdyby tomu tak nebylo, důkazní břemeno o chování v rozporu s články 81 ES a 82 ES, které nese Komise, by bylo neúnosné a neslučitelné s úkolem dohledu nad řádným uplatňováním těchto ustanovení, který jí svěřuje Smlouva o ES (rozsudky Tribunálu ze dne 20. dubna 1999, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, zvaný „PVC II“, T‑305/94 až T‑307/94, T‑313/94 až T‑316/94, T‑318/94, T‑325/94, T‑328/94, T‑329/94 a T‑335/94, Recueil, s. II‑931, bod 512, a JFE Engineering a další v. Komise, uvedený výše v bodě 46, bod 192).

53      Prohlášení učiněná jménem podniků navíc mají nezanedbatelnou důkazní hodnotu, neboť s sebou nesou značná právní a hospodářská rizika (v tomto smyslu viz rozsudky JFE Engineering a další v. Komise, uvedený výše v bodě 46, body 205 a 211, a Sumitomo Metal Industries a Nippon Steel v. Komise, uvedený výše v bodě 51, bod 103).

54      Prohlášení podniku, kterému je vytýkána účast na kartelové dohodě, jehož správnost je popírána několika dalšími podniky, jimž je vytýkána účast na téže dohodě, sice nemůže být považováno za dostatečný důkaz existence protiprávního jednání spáchaného těmito posledně uvedenými podniky, aniž je bylo podpořeno jinými důkazy (rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, uvedený výše v bodě 46, bod 219).

55      V projednávaném případě vychází ovšem napadené rozhodnutí z několika shodujících se prohlášení podniků, konkrétně z prohlášení společností Bayer, Dow a Shell s tím, že jedna prohlášení podporují druhá (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 26. dubna 2007, Bolloré a další v. Komise, spojené věci T‑109/02, T‑118/02, T‑122/02, T‑125/02, T‑126/02, T‑128/02, T‑129/02, T‑132/02 a T‑136/02, Sb. rozh. s. II‑947, bod 168). Dále není sporu o tom, že napadené rozhodnutí vychází i z listinných důkazů, zejména z rukou psaných poznámek učiněných na schůzkách. Zpochybnění důkazní hodnoty těchto dokumentů ze strany Polimeri nemůže mít dopad na napadené rozhodnutí z hlediska způsobu, jakým postupovala Komise.

56      Vzhledem k výše uvedenému z ničeho neplyne, že by napadené rozhodnutí bylo stiženo procesními vadami, které by mohly mít vliv na jeho legalitu.

57      Ostatní argumenty uplatněné společností Polimeri nemohou tento závěr zpochybnit.

58      K tvrzení, že Komise nemůže vycházet z prohlášení učiněných v rámci oznámení o spolupráci, je třeba poukázat zaprvé na to, že žádné ustanovení Komisi nezakazuje, aby pro účely prokázání porušení pravidel hospodářské soutěže taková prohlášení použila. Zadruhé nelze taková prohlášení považovat za zbavená důkazní hodnoty, protože prohlášení, která jsou v rozporu se zájmy prohlašujícího, musí být v zásadě považována za zvlášť hodnověrné důkazy (rozsudek Bolloré a další v. Komise, uvedený výše v bodě 55, bod 166). Zatřetí, přestože je obecně s ohledem na možnost, že hlavní účastníci protiprávní kartelové dohody budou mít tendenci zmenšovat význam svého přispění k protiprávnímu jednání a zvyšovat význam takového přispění ostatních účastníků, namístě určitá nedůvěra k dobrovolným výpovědím těchto účastníků, nic to nemění na skutečnosti, že argument Polimeri neodpovídá logice, která je vlastní postupu podle oznámení o spolupráci. Požadování výhody na základě tohoto oznámení za účelem získání snížení pokuty totiž nepodněcuje nutně k předkládání důkazů zkreslujících skutečné chování ostatních účastníků kartelové dohody. Jakákoli snaha uvést Komisi v omyl by totiž mohla zpochybnit upřímnost a úplnost spolupráce žadatele, a ohrozit tak možnost, aby tato osoba získala úplnou výhodu na základě oznámení o spolupráci (rozsudek Tribunálu ze dne 16. listopadu 2006, Peróxidos Orgánicos v. Komise, T‑120/04, Sb. rozh. s. II‑4441, bod 70). Zvláště je třeba mít za to, že skutečnost, že osoba přiznala, že se dopustila protiprávního jednání, a přiznala tak, že existují skutečnosti jdoucí nad rámec skutečností, jejichž existence mohla být přímo dovozena z předmětných dokumentů, a priori znamená, při neexistenci okolností zvláštní povahy, které by ukazovaly opak, že se tato osoba rozhodla říci pravdu (rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, uvedený výše v bodě 46, bod 212).

59      Tvrzením, že některé dotyčné podniky byly „nuceny“ učinit určitá prohlášení, se Polimeri ve skutečnosti dovolává porušení zásady řádné správy. V tomto ohledu je třeba připomenout, že mezi záruky přiznané právním řádem Společenství ve správních řízeních patří zejména zásada řádné správy, k níž se váže povinnost příslušného orgánu pečlivě a nestranně posoudit všechny rozhodné okolnosti daného případu (rozsudky Tribunálu ze dne 24. ledna 1992, La Cinq v. Komise, T‑44/90, Recueil, s. II‑1, bod 86, a ze dne 18. června 2008, Hoechst v. Komise, T‑410/03, Sb. rozh. s. II‑881, bod 129). Porušení zásady řádné správy ovšem může vést ke zrušení dotčeného rozhodnutí, prokáže-li se, že nebýt takové vady, mělo by uvedené rozhodnutí jiný obsah (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 16. prosince 1975, Suiker Unie a další v. Komise, 40/73 až 48/73, 50/73, 54/73 až 56/73, 111/73, 113/73 a 114/73, Recueil, s. 1663, bod 91; viz také rozsudek Volkswagen v. Komise, uvedený výše v bodě 50, bod 283). V projednávaném případě Polimeri takový důkaz nepředložila. Ani kdyby Tribunál musel na základě tvrzeného porušení zásady řádné správy nepřihlížet k prohlášením podniků označeným společností Polimeri, nebyly by tím každopádně dotčeny ostatní důkazy uvedené v napadeném rozhodnutí. Nelze proto konstatovat, že Komise by za těchto okolností musela dospět k závěru, že k porušení pravidel hospodářské soutěže nedošlo.

60      S ohledem na výše uvedené musí tudíž být první žalobní důvod vznesený společností Polimeri zamítnut jako neopodstatněný.

2.     K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nedůvodného zaslání druhého oznámení námitek

a)     Argumenty účastnic řízení

61      Polimeri poukazuje na to, že oznámení doplňujících námitek dotčeným osobám je nezbytné jen v případě, že by Komise mohla na základě výsledků šetření považovat za nezbytné vznést vůči podnikům obvinění z nových skutků anebo výrazně změnit důkazy konstatovaných protiprávních jednání.

62      V projednávaném případě Komise odůvodnila zaslání nového oznámení námitek množstvím důkazů, které odhalila při dodatečném vyšetřování vedeném poté, co obdržela písemná vyjádření účastníků řízení k prvnímu oznámení námitek. Omezila se přitom na shromáždění nových prohlášení od týchž společností, a často od týchž osob, k událostem, které byly předmětem mnoha dřívějších prohlášení.

63      Jedinou doopravdy novou skutečností byla žádost společnosti Michelin o vstup do řízení jako vedlejší účastnice ze dne 3. listopadu 2005, která vedla k podání vyjádření dne 13. ledna 2006, a předání informací o cenách hrazených v rozhodném období jejím dodavatelům. Komise však informace poskytnuté společností Michelin nevyužila.

64      Nové oznámení námitek tak není odůvodněno žádnou novou skutečností a z pohledu judikatury se zdá, že je protiprávní. Mimoto vedlo ke značným průtahům v řízení a ke zvýšení pracnosti obhajoby podniků.

65      Byl také pozměněn smysl oznámení námitek, jelikož jej bylo využito za účelem reagování na argumenty, které vznesly podniky. Komise navíc využila odpovědí společností Syndial a Polimeri jako nástroj k vytříbení své vlastní argumentace tím způsobem, že veškeré důkazy, které by ji mohly oslabit, záměrně vyloučila. Polimeri v této souvislosti uvádí, že z přesné kvantitativní analýzy cenových změn se vytratily veškeré kvantitativní údaje o poměru mezi velikostí celkového výrobkového trhu a velikostí trhu hypoteticky kontrolovaného údajnou kartelovou dohodou, jakož i elementární konstatování o vzájemné zastupitelnosti přírodního a syntetického kaučuku.

66      Konečně bylo v napadeném rozhodnutí výrazně změněno, ve srovnání s druhým oznámením námitek, vyčíslení trhu s dotčenými výrobky. Tento trh byl pro rok 2001 odhadnut v druhém oznámení námitek na 820 milionů eur a v napadeném rozhodnutí na 550 milionů eur (bod 66 odůvodnění). Z tohoto více než 30% rozdílu, který není nijak vysvětlen, plynou pro postavení podniků negativní důsledky. Mění poměr mezi velikostí trhu, který pokrývají účastníci údajné kartelové dohody, a velikostí „nekontrolovaného“ trhu. Mění i postavení podniků na trhu, a tedy i hypotetickou schopnost každého z nich ovlivňovat dynamiku hospodářské soutěže. Tyto skutečnosti byly nové a vzhledem k tomu, že Polimeri se k nim nemohla vyjádřit, napadá tato společnost porušení svého práva na obhajobu.

67      Komise navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut. Má v podstatě za to, že zaslání druhého oznámení námitek nebylo v projednávaném případě z žádného hlediska protiprávní.

b)     Závěry Tribunálu

68      Oznámení námitek je procesní a přípravný dokument, který za účelem zajištění účinného výkonu práva na obhajobu vymezuje předmět správního řízení zahájeného Komisí a brání jí tak, aby uplatnila další námitky v rozhodnutí, kterým dotčené řízení ukončuje (viz zejména usnesení ze dne 18. června 1986, British American Tobacco a Reynolds Industries v. Komise, 142/84 a 156/84, Recueil, s. 1899, body 13 a 14; obdobně viz rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, C‑413/06 P, Sb. rozh. s. I‑4951, bod 63).

69      Vydání oznámení námitek Komisí dále nemůže být v žádném případě považováno za důkaz o presumpci viny dotčeného podniku. V opačném případě by zahájení jakéhokoli řízení v této věci mohlo případně porušit zásadu presumpce neviny (rozsudek Soudního dvora ze dne 21. září 2006, JCB Service v. Komise, C‑167/04 P, Sb. rozh. s. I‑8935, bod 99).

70      Vydání druhého oznámení námitek za těchto okolností v projednávaném případě nemůže samo o sobě vést ke konstatování jakékoli vady.

71      Za předpokladu, že by argumenty Polimeri byly považovány za argumenty, jimiž je ve skutečnosti namítáno porušení zásady přiměřené lhůty, je třeba připomenout, že takové porušení – kdyby se potvrdilo – může být důvodem zrušení pouze v případě rozhodnutí, kterým se konstatují protiprávní jednání, jestliže bylo prokázáno, že porušení této zásady porušilo právo dotčených podniků na obhajobu. Mimo tento specifický případ nemá nedodržení povinnosti rozhodnout v přiměřené lhůtě dopad na platnost správního řízení (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 21. září 2006, Nederlandse Federatieve Vereniging voor de Groothandel op Elektrotechnisch Gebied v. Komise, C‑105/04 P, Sb. rozh. s. I‑8725, body 42 až 44; viz také rozsudky Tribunálu ze dne 14. února 2001, Sodima v. Komise, T‑62/99, Recueil, s. II‑655, bod 94, a ze dne 16. prosince 2003, Nederlandse Federatieve Vereniging voor de Groothandel op Elektrotechnisch Gebied a Technische Unie v. Komise, T‑5/00 a T‑6/00, Recueil, s. II‑5761, bod 74 ).

72      V projednávaném případě by však argumentace společnosti Polimeri každopádně musela být považována za obecnou a nemohla by prokázat skutečné porušení práva na obhajobu, jež musí být přezkoumáno v závislosti na zvláštních okolnostech konkrétního případu (v tomto smyslu viz rozsudky Nederlandse Federatieve Vereniging voor de Groothandel op Elektrotechnisch Gebied v. Komise, uvedený výše v bodě 71, bod 59, a Hoechst v. Komise, uvedený výše v bodě 59, bod 228).

73      K tomu, že druhé oznámení námitek obsahuje změny ve srovnání s prvním oznámení námitek, je třeba připomenout, že tento procesní úkon je ve své podstatě předběžný a může být pozměněn v průběhu hodnocení, ke kterému Komise později přistupuje na základě připomínek, které jí byly předloženy stranami v odpovědi, jakož i dalších skutkových zjištění. Komise totiž musí zohlednit skutečnosti vyplývající z celého správního řízení, buď aby upustila od námitek, které jsou neopodstatněné, anebo aby upravila či doplnila po skutkové a právní stránce svou argumentaci na podporu uplatněných námitek (viz rozsudek Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, uvedený výše v bodě 68, bod 63 a citovaná judikatura). Z toho vyplývá, že je-li Komise oprávněna změnit v konečném rozhodnutí po skutkové i právní stránce svou argumentaci ve srovnání s oznámením námitek, je tím spíše k takové změně oprávněna mezi dvěma oznámeními námitek.

74      Konečně je k tvrzení, že v napadeném rozhodnutí bylo výrazně změněno vyčíslení trhu s dotčenými výrobky, třeba uvést, že argumenty Polimeri nepodporují její žalobní důvod. V rámci svého druhého žalobního důvodu totiž Polimeri napadá fakt, že Komise zaslala druhé oznámení námitek. Svými argumenty však Polimeri zpochybňuje skutečnost, že jí Komise neumožnila bránit se v rámci správního řízení. Argumenty Polimeri jsou tudíž v tomto ohledu bezpředmětné.

75      Každopádně je namístě připomenout, že dodržování práva na obhajobu v jakémkoli řízení, které může vést k uložení sankcí, zejména pokut nebo penále, představuje základní zásadu práva Společenství, která musí být dodržována, i když se jedná o řízení správní povahy (rozsudky Soudního dvora ze dne 13. února 1979, Hoffmann-Laroche v. Komise, 85/76, Recueil, s. 461, bod 9, a ze dne 2. října 2003, Arbed v. Komise, C‑176/99 P, Recueil, s. I‑10687, bod 19; rozsudek Nederlandse Federatieve Vereniging voor de Groothandel op Elektrotechnisch Gebied a Technische Unie v. Komise, uvedený výše v bodě 71, bod 32). Tato zásada konkrétně vyžaduje, aby oznámení námitek zaslané Komisí podniku, kterému zamýšlí uložit sankci za porušení pravidel hospodářské soutěže, obsahovalo základní skutečnosti uplatňované vůči danému podniku, jako například vytýkané skutkové okolnosti, jejich kvalifikaci a důkazy, o něž se Komise opírá, aby uvedený podnik mohl užitečně uplatnit své argumenty v rámci správního řízení vedeného proti němu (viz výše uvedený rozsudek Arbed v. Komise, bod 20 a citovaná judikatura, a rozsudek Hoechst v. Komise, uvedený výše v bodě 59, bod 421).

76      V projednávaném případě postačí konstatovat, jak správně poznamenala Komise, že o snížení hodnoty velikosti trhu s BK a SBK se v napadeném rozhodnutí nemluví jako o důkazu v neprospěch dotyčných podniků. Za těchto podmínek nemůže být v této souvislosti konstatováno žádné porušení práva společnosti Polimeri na obhajobu. Kromě toho, jak již bylo uvedeno výše v bodě 73, oznámení námitek je ve své podstatě předběžné a může být pozměněno po skutkové i právní stránce. To ovšem společnosti Polimeri nebrání, aby před Tribunálem zpochybnila vyčíslení hodnoty relevantního trhu v rámci čtvrtého a desátého žalobního důvodu projednávané žaloby.

77      S ohledem na tyto skutečnosti je třeba druhý žalobní důvod Polimeri zamítnout jako neopodstatněný.

3.     K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu v podstatě z porušení práva společnosti Polimeri na obhajobu

a)     Argumenty účastnic řízení

78      Polimeri poukazuje na to, že Komise v napadeném rozhodnutí vylučuje, aby společnosti Syndial byla přímo přičítána jakákoli odpovědnost, nicméně první i druhé oznámení námitek bylo této společnosti určeno (bod 374 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

79      Z toho plyne, že ačkoli Polimeri nevyvíjela v období od 20. května 1996 do 1. ledna 2002 činnost v oblasti výroby a distribuce dotčených výrobků, jelikož aktivity související s BK a SBK byly na ni převedeny teprve k 1. lednu 2002, přičetla jí Komise odpovědnost za období téměř sedmi let (od 20. května 1996 do 28. listopadu 2002) (bod 373 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

80      Za těchto podmínek neměla Polimeri možnost reagovat na nové právní hodnocení své odpovědnosti. Je rozdíl mezi tím, zda je někomu přičítána solidární odpovědnost se společností, která se fakticky dopustila jednání zakládajících protiprávní jednání, a tím, zda je někomu přičtena výlučná odpovědnost za takovou společnost za celé období trvání údajné kartelové dohody. Vyloučení společnosti Syndial z okruhu adresátů napadeného rozhodnutí tudíž mělo významný dopad na postavení společnosti Polimeri a strategii její obhajoby.

81      Komise navrhuje, aby tento žalobní důvod byl zamítnut. Uvádí, že na rozdíl od toho, co prosazuje Polimeri, přičetla Komise této společnosti v obou oznámeních námitek odpovědnost za celé období trvání kartelové dohody. Skutečnost, že lze tutéž odpovědnost solidárně přičíst i společnosti Syndial, nemůže nijak ovlivnit směřování obhajoby společnosti Polimeri. Posledně uvedená společnost navíc neuvedla, jakým způsobem by solidární odpovědnost se společností Syndial mohla vést k jinému výsledku řízení.

b)     Závěry Tribunálu

82      Je třeba konstatovat, že Polimeri v rámci třetího žalobního důvodu ve skutečnosti namítá porušení práva na obhajobu, neboť jí Komise neumožnila uplatnit její námitky k možnému vyloučení společnosti Syndial z okruhu adresátů napadeného rozhodnutí.

83      Dodržování práv obhajoby v jakémkoli řízení, které může vést k uložení sankcí, zejména pokut nebo penále, představuje základní zásadu práva Společenství, která musí být dodržována, i když se jedná o řízení správní povahy. Tato zásada zejména vyžaduje, aby oznámení námitek zaslané Komisí podniku, kterému zamýšlí uložit sankci za porušení pravidel hospodářské soutěže, obsahovalo základní skutečnosti uplatňované vůči danému podniku, jako například vytýkané skutkové okolnosti, jejich kvalifikaci a důkazy, o něž se Komise opírá, aby uvedený podnik mohl užitečně uplatnit své argumenty v rámci správního řízení vedeného proti němu (viz judikatura citovaná výše v bodech 74 a 75).

84      Třetí žalobní důvod společnosti Polimeri vychází z předpokladu, že Komise v oznámeních námitek vyvodila odpovědnost společnosti EniChem SpA (později Syndial) za období od 20. května 1996 do 1. ledna 2002, zatímco v napadeném rozhodnutí Komise konstatovala jen odpovědnost společnosti Polimeri, a to včetně výše uvedeného období, ve kterém nevyvíjela činnost v oblasti výroby a distribuce dotčených výrobků.

85      K tomu je třeba předně poznamenat, že v druhém oznámení námitek se konstatuje, že zejména vzhledem k převodu aktivit, k němuž došlo mezi EniChem SpA a Polimeri dne 1. ledna 2002, a ke skutečnosti, že obě tyto společnosti jsou součástí téhož podniku, je třeba vyvodit odpovědnost Polimeri za protiprávní jednání páchané v období od 20. května 1996 do 28. listopadu 2002. Plyne z toho, že druhé oznámení námitek stejně jako napadené rozhodnutí (body 365 až 373 odůvodnění) konstatuje odpovědnost společnosti Polimeri za celé období, kdy trvalo protiprávní jednání, a tedy i za činy spáchané společností EniChem SpA před 1. lednem 2002.

86      Druhé oznámení námitek dále uvádí, že vzhledem k tomu, že EniChem SpA kontrolovala 100 % kapitálu společnosti Polimeri v období od 1. ledna do 20. října 2002, je třeba vyvodit solidární odpovědnost Syndial za protiprávní jednání spáchané v tomto období společností Polimeri. Plyne z toho, že druhé oznámení námitek konstatuje odpovědnost společnosti Syndial coby mateřské společnosti společnosti Polimeri jen za omezené období od 1. ledna do 20. října 2002, a nikoli za celé období trvání protiprávního jednání.

87      Z toho vyplývá, že předpoklad společnosti Polimeri je mylný.

88      Jelikož nejsou uvedeny žádné konkrétnější argumenty, je třeba výtku vycházející z porušení práva společnosti Polimeri na obhajobu v tomto ohledu odmítnout.

89      K argumentu, který vznesla Polimeri na jednání a podle kterého umožnilo vyloučení společnosti Syndial z okruhu adresátů napadeného rozhodnutí Komisi „obejít“ horní hranici pokuty odpovídající 10 % obratu, je třeba uvést, že se i za předpokladu, že by byl i přes svou opožděnost přípustný, shoduje s argumenty rozvedenými v rámci šestnáctého žalobního důvodu. Z níže uvedených důvodů tudíž tento argument musí být v bodech 313 až 316 zamítnut.

90      S ohledem na tyto skutečnosti je třeba třetí žalobní důvod Polimeri zamítnout jako neopodstatněný.

B –  K žalobním důvodům týkajícím se merita napadeného rozhodnutí

1.     K čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného vymezení dotčeného trhu

a)     Argumenty účastnic řízení

91      Polimeri uvádí, že Komise v napadeném rozhodnutí spojila obě věci související s BK i s SBK a vyšetřování přitom probíhalo v každé z věcí samostatně. Posouzení tohoto hypotetického společného odvětví spočívalo jen ve vypracování jedné tabulky (tabulka 3 napadeného rozhodnutí) bez sebemenšího vysvětlení. Polimeri podotýká, že v řízeních o spojení podniků dbávala Komise vždy na rozlišování dvou samostatných trhů. Polimeri tvrdí, že v projednávaném případě nejsou k takovému spojení splněny podmínky ani z hlediska technického a obchodního, ani z hlediska systému hospodářské soutěže.

92      Zaprvé Polimeri uvádí, že BK konkuruje přírodnímu kaučuku. Používá se v pneumatikách lehkých a těžkých užitkových vozidel především pro boční stranu pneumatiky. Polimeri k této otázce předložila studii a tvrdí, že trh s BK by měl zahrnovat celý trh s BK a část trhu s přírodním kaučukem. V takovém případě by podíl společnosti Polimeri na trhu v letech 1996 až 2002 nikdy nepřekročil 11,8 %. Polimeri podotýká, že v tabulce 1 napadeného rozhodnutí Komise odstranila veškeré údaje o podílech na trhu, o celkovém trhu s BK a o podílech jiných než dotčených podniků na trhu. Tyto informace byly přesto, že je podle Polimeri lze zpochybňovat, převzaty do druhého oznámení námitek. V napadeném rozhodnutí proto chybí údaj o způsobilosti údajného kartelu a jeho jednotlivých členů ovlivnit trh. Polimeri dodává, že Komise vyňala tyto údaje – například míru, do jaké pokrývají trh dotyčné podniky, která byla mnohem nižší, než bylo původně uvedeno v druhém oznámení námitek – aby odstranila informace prokazující kontroverznost její analýzy.

93      Zadruhé Polimeri podotýká, že SBK je všestranně použitelný kaučuk, který lze využít mnoha způsoby, aniž v které oblasti vyniká. Z odvětví jeho využití je nejvýznamnější výroba běhounů plášťů pneumatiky. Neexistuje ovšem odvětví uplatnění, kde by SBK byl technicky nenahraditelný. Polimeri k této otázce předložila studii a tvrdí, že trh s SBK by měl zahrnovat celý trh s SBK a část trhu s přírodním kaučukem. V takovém případě by podíl společnosti Polimeri na trhu v letech 1996 až 2002 nikdy nepřekročil 13,8 %. I na tomto místě chybí v napadeném rozhodnutí podíly na trhu s SBK, údaje o celkovém trhu a vyčíslení tržeb ostatních výrobců. Polimeri zdůrazňuje, že zpochybňovala údaje o tržbách ostatních výrobců původně obsažené v druhém oznámení námitek.

94      Zatřetí Polimeri vyjadřuje názor, že trh s BK by neměl být slučován s trhem s SBK, a poukazuje na to, že Komise v napadeném rozhodnutí zásadně změnila valorizaci sloučeného trhu. Polimeri tvrdí, že valorizace celkového trhu v tabulce 3 napadeného rozhodnutí je mnohem nižší než odhad uvedený v tabulce se stejným předmětem v druhém oznámení námitek, a údaje o obratu dotyčných podniků přitom zůstaly nezměněny. Tento rozdíl plyne z tržeb za prodej BK a SBK přičítaných ostatním výrobcům. Z napadeného rozhodnutí proto lze nabýt dojmu, že údajná kartelová dohoda kontroluje 90 % trhu, přestože podle druhého oznámení námitek je tento podíl sotva 60 %. Polimeri dodává, že kdyby mělo být bráno v potaz i působení dotyčných podniků na trhu přírodního kaučuku, který konkuruje BK a SBK, snížila by se míra vlivu hluboko pod 50 %.

95      Začtvrté, k žádosti Polimeri uvádí, že BK a SBK nejsou využívány výlučně při výrobě pneumatik, jak tvrdí Komise, i když toto využití je nejvýznamnější (mezi 60 % a 70 %). Významné rozdíly ve využitelnosti BK a SBK v oblastech mimo výrobu pneumatik dokládají, že snaha o spojení obou výrobků do jednoho společného odvětví je scestná. V případě pneumatik odebírá množství BK a SBK určená k tomuto použití pět velkých výrobců. Žádný z těchto velkých zákazníků ovšem neodebírá syntetický kaučuk od jediného výrobce. Sama Komise ostatně připouští, že mnoho výrobců pneumatik má vlastní výrobu syntetických kaučuků a že ve velké míře odebírají i přírodní kaučuk. Z toho vyplývá, že vyjednávací síla výrobců pneumatik je ve srovnání s vyjednávací sílou výrobců kaučuku velká a že míra transparentnosti trhu nastolená výrobci pneumatik ve fázi vyjednávání je vysoká. Tyto skutečnosti zpochybňují věrohodnost dohody mezi výrobci. Významné množství smluv (mezi 40 % a 60 %) je navíc založeno na „vzorci pro výpočet ceny“, který obsahuje odkaz na cenu surovin. V důsledku toho čtvrtletní jednání konkurentů o cenách zcela ztrácejí faktický smysl i veškerý účinek.

96      Polimeri dodává, že Komise ve svých písemnostech citovala usnesení Soudního dvora ze dne 16. února 2006, Adriatica di Navigazione v. Komise (C‑111/04 P, dosud nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí), neúplně. Soudní dvůr v bodě 32 uvedeného usnesení uvedl, že „Tribunál připustil, že zmatečné a neúplné vymezení relevantního trhu může vést k nesprávnému přičtení odpovědnosti“. V projednávaném případě volba trhu Komisi umožnila kvalifikovat zcela neutrální jednání jako protiprávní. Zejména neexistuje věc, která by se jako taková týkala BK.

97      Komise navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut. Tvrdí především, že námitka vůči vymezení relevantního trhu je v souvislosti s existencí kartelové dohody irelevantní.

b)     Závěry Tribunálu

98      Komise v napadeném rozhodnutí uvádí, že původně byly používány dvě spisové značky. První věc se týkala žádosti o ochranu před pokutami, kterou podala Bayer v souvislosti s BK. Druhá se týkala žádosti o ochranu před pokutami, kterou podala v souvislosti s SBK také společnost Bayer. Vyšetřování však bylo vedeno jednotně a i většina procesních písemností (mimo jiné obě oznámení námitek) se vztahovala k oběma odvětvím. Od prvního oznámení námitek byla používána jediná spisová značka. V obou oznámeních námitek i v napadeném rozhodnutí Komise konstatovala, že předmětná jednání představují jediné a trvající protiprávní jednání (body 90 a 91 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

99      Předloženými argumenty Polimeri fakticky vznáší dvě námitky vůči napadenému rozhodnutí. Zaprvé se domnívá, že Komise neměla spojovat dvě původní řízení týkající se BK a SBK. Zadruhé zpochybňuje takové odvětvové vymezení trhu, jaké zvolila Komise.

100    Stran první námitky Polimeri je třeba připomenout, že Komise má z objektivních důvodů právo jak rozdělit, tak spojit řízení (viz rozsudek Tribunálu ze dne 12. září 2007, Prym a Prym Consumer v. Komise, T‑30/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 64 a citovaná judikatura). V projednávaném případě neexistuje nic, na základě čeho by se bylo možné domnívat, že by ke spojení obou původních řízení nedošlo z objektivních důvodů. Zejména nelze zpochybňovat, že BK a SBK náleží do téhož hospodářského odvětví, a to především s ohledem k fyzikálním vlastnostem a k využitelnosti obou těchto výrobků. Z napadeného rozhodnutí a z prohlášení dotyčných podniků navíc plyne, že na některých dotčených protiprávních schůzkách se jednalo o BK i o SBK zároveň. Za těchto okolností argumenty Polimeri nemohou zpochybnit příslušné rozhodnutí Komise. Ostatně i kdyby bylo možné dospět k závěru, že dotčené protiprávní jednání odpovídá ve skutečnosti dvěma samostatným protiprávním jednáním, je skutečnost, že tato protiprávní jednání byla prokázána v několika rozhodnutích nebo v jednom rozhodnutí, bezvýznamná, neboť v projednávaném případě dotčená protiprávní jednání nejsou promlčena (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Tribunálu Prym a Prym Consumer v. Komise, bod 63, a rozsudek Tribunálu ze dne 12. prosince 2007, BASF a UCB v. Komise, T‑101/05 a T‑111/05, Sb. rozh. s. II‑4949, bod 158). Především nelze z ničeho usuzovat, že by Komise v důsledku spojení věcí přičetla protiprávní jednání společnosti Polimeri neoprávněně. Porušení článku 81 odst. 1 ES může ostatně vyplývat nejen z jediného úkonu, ale rovněž z řady úkonů, anebo i z trvajícího jednání. Tento výklad nelze zpochybnit proto, že jeden nebo více prvků z této řady úkonů nebo tohoto trvajícího jednání může rovněž sám o sobě a nahlížen izolovaně představovat porušení uvedeného ustanovení. Pokud se jednotlivé skutky začleňují do jednotného záměru z důvodu svého totožného cíle narušujícího hospodářskou soutěž uvnitř společného trhu, má Komise právo přičítat odpovědnost za tyto skutky v závislosti na účasti na protiprávním jednání nahlíženém jako celek (rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, uvedený výše v bodě 51, bod 258).

101    Stran druhé námitky Polimeri postačí konstatovat, že zpochybnění vymezení relevantního trhu je v rámci čtvrtého žalobního důvodu irelevantní, jelikož samo o sobě nemůže prokazovat, že nejsou splněny podmínky uplatnění článku 81 odst. 1 ES. Polimeri z něj tudíž nemůže dovozovat svou neúčast na kartelové dohodě (v tomto smyslu viz usnesení Adriatica di Navigazione v. Komise, uvedené výše v bodě 96, bod 30; v tomto smyslu viz také rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2006, Raiffeisen Zentralbank Österreich a další v. Komise, T‑259/02 až T‑264/02 a T‑271/02, Sb. rozh. s. II‑5169, bod 172). Především nelze z ničeho usuzovat, že by Komise v důsledku vymezení relevantního trhu přičetla protiprávní jednání společnosti Polimeri neoprávněně. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že napadené rozhodnutí jasně prokazuje odpovědnost společnosti Polimeri v souvislosti s BK i s SBK. Za těchto podmínek nemůže skutečnost, že Komise prokázala existenci jediného protiprávního jednání v souvislosti s oběma výrobky, vést k obvinění společnosti Polimeri z protiprávního jednání, za nějž neměla být vyvozena její odpovědnost. To ovšem nebrání tomu, aby Polimeri zpochybnila vymezení relevantního trhu v rámci desátého žalobního důvodu, který se týká posuzování závažnosti protiprávního jednání.

102    S ohledem na tyto skutečnosti je třeba čtvrtý žalobní důvod Polimeri zamítnout jako neopodstatněný.

2.     K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z vývoje cen v dotčeném období

a)     Argumenty účastnic řízení

103    Polimeri uvádí, že Komise v rámci prvního oznámení námitek rozebrala vývoj cen na trzích s BK a s SBK. Do druhého oznámení námitek a následně do napadeného rozhodnutí ovšem Komise nepřevzala část týkající se „ekonomických důkazů“ protiprávního jednání. Implicitně tak uznala, že údajné protiprávní jednání nemělo žádný konkrétní dopad. Polimeri podotýká, že nebyl převzat v důsledku podrobné analýzy, kterou předložila Syndial ve správním řízení a kterou Polimeri přikládá k žalobě. Tato analýza dokládá, že uplatňované ceny nebyly kontrolovány ani přizpůsobovány a že pokud vznikl dojem o údajném koordinování cen, jednalo se ve skutečnosti o reakci výrobců na ceny surovin a na vývoj trhu.

104    Vysvětlení, které Komise uvedla v bodech 275 až 280 odůvodnění napadeného rozhodnutí v reakci na analýzu společnosti Syndial, je nepřesvědčivé. Polimeri poukazuje na podrobnosti výpočtu vývoje prodejních cen na dotčeném trhu a dospívá k názoru, že rozdíly v cenových úrovních mezi podniky byly příliš velké na to, aby bylo možné považovat je za „vysokou míru korelace“. Polimeri uvádí, že například EniChem SpA zvýšila od prvního čtvrtletí 1995 do třetího čtvrtletí 1995 ceny o 30 % více než Shell. K výtce Komise, že v analýze byla pro všechny výrobky účelově stanovena totožná počáteční hodnota skutečné ceny, Polimeri uvádí, že naopak právě tato analýza ilustruje dopady změn na původní ceny jednotlivých výrobců bez ohledu na jejich počáteční absolutní hodnotu. Polimeri však uznává, že u výrobců, u nichž nebyla k dispozici úplná řada cenových změn (a sice u společností Bayer, Dwory a Kaučuk), byl začátek řady stanoven s ohledem na kumulativní cenovou změnu rovnající se kumulativní cenové změně společnosti EniChem SpA. V žádném případě však výrobcům nebyla přisouzena skutečná cena a k témuž výsledku by vedlo i jakékoli jiné rozhodnutí. Polimeri nakonec zdůrazňuje, že nikdy netvrdila, že by cena butadienu byla jediným faktorem určujícím konečnou cenu BK a SBK, přestože vliv tohoto faktoru je rozhodující.

105    Polimeri dodává – a platí to i pro šestý žalobní důvod – že neprokázání účinků údajné kartelové dohody představuje nedostatek šetření a snižuje hodnotu ostatních shromážděných důkazů. Polimeri poukazuje také na to, že v rozsudku ze dne 15. března 2000, Cimenteries CBR a další v. Komise, zvaném „Cement“ (T‑25/95, T‑26/95, T‑30/95 až T‑32/95, T‑34/95 až T‑39/95, T‑42/95 až T‑46/95, T‑48/95, T‑50/95 až T‑65/95, T‑68/95 až T‑71/95, T‑87/95, T‑88/95, T‑103/95 a T‑104/95, Recueil, s. II‑491, bod 245), Tribunál s odkazem na rozsudky ze dne 29. června 1995, Solvay v. Komise (T‑30/91, Recueil, s. II‑1775), a ICI v. Komise (T‑36/91, Recueil, s. II‑1847), konstatoval, že v těchto rozsudcích „Tribunál v důsledku nedostatků písemných důkazů […], dospívá k závěru, že aby Komise právně dostačujícím způsobem prokázala jednání ve vzájemné shodě, vytýkané společnostem ICI a Solvay, měla již ve fázi [oznámení námitek] provést celkové a důkladné ekonomické zhodnocení především relevantního trhu, ale i významu a chování podniků působících na tomto trhu“.

106    Komise navrhuje, aby tento žalobní důvod byl zamítnut. Připomíná, že pro účely použití článku 81 odst. 1 ES není nezbytné zohledňovat konkrétní účinky dohody, je-li jejím cílem vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže. Komise dodává, a totéž platí i pro šestý žalobní důvod, že existence kartelové dohody nezpochybnitelně vyplývá z řady přesných a shodujících se důkazů podrobně uvedených v napadeném rozhodnutí.

b)     Závěry Tribunálu

107    Úvodem je třeba poznamenat, že Polimeri svými argumenty zpochybňuje konstatování Komise o existenci kartelové dohody mezi dotyčnými podniky. Podstatou argumentace společnosti Polimeri je to, že uplatňované ceny nebyly koordinovaně řízeny, nýbrž že vyplývaly především z vývoje cen surovin a z vývoje trhu.

108    Podle ustálené judikatury je ovšem zohlednění konkrétních účinků dohody pro účely použití článku 81 odst. 1 ES nadbytečné, jestliže se ukáže, že tato dohoda má za cíl omezení, vyloučení nebo narušení hospodářské soutěže (rozsudky Soudního dvora Komise v. Anic Partecipazioni, uvedený výše v bodě 50, body 122 a 123; ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, Recueil, s. I‑8375, bod 491, a ze dne 25. ledna 2007, Dalmine v. Komise, C‑407/04 P, Sb. rozh. s. I‑829, bod 84). Především v případě dohod protisoutěžní povahy, které se jako v projednávaném případě projevují během schůzek soutěžících podniků, Soudní dvůr již rozhodl, že k porušení článku 81 odst. 1 ES dojde, jestliže tyto schůzky mají za cíl vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže, a mají tak za cíl umělé organizování fungování trhu (výše uvedený rozsudek Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, body 508 a 509; Sumitomo Metal Industries a Nippon Steel v. Komise, uvedený výše v bodě 51, bod 47, a výše uvedený rozsudek Dalmine v. Komise, bod 84). V takovém případě k tomu, aby Komise prokázala účast uvedeného podniku na kartelové dohodě, postačuje, aby prokázala, že se dotyčný podnik účastnil schůzek, na nichž byly uzavřeny dohody protisoutěžní povahy. Jestliže byla účast na takových schůzkách prokázána, přísluší tomuto podniku, aby předložil údaje prokazující, že se zmíněných schůzek neúčastnil s žádným protisoutěžním záměrem, a to tak, že prokáže, že svým soutěžitelům sdělil, že jeho účast na těchto schůzkách měla odlišnou povahu než jejich (rozsudky Soudního dvora ze dne 8. července 1999, Hüls v. Komise, C‑199/92 P, Recueil, s. I‑4287, bod 155; Aalborg Portland a další v. Komise, uvedený výše v bodě 51, bod 81, a Sumitomo Metal Industries a Nippon Steel v. Komise, uvedený výše v bodě 51, bod 47).

109    V projednávaném případě z napadeného rozhodnutí vyplývá, že prokázání jednání podniků ve vzájemné shodě neplyne z prostého paralelního chování na trhu, nýbrž z důkazů, z nichž se podává, že dotčená jednání byla výsledkem vzájemné součinnosti. Za těchto podmínek nemůže náhradní vysvětlení, které Polimeri předložila k problematice uplatňovaných cen, zpochybnit konstatování Komise o existenci kartelové dohody mezi dotyčnými podniky (v tomto smyslu viz rozsudek PVC II, uvedený výše v bodě 52, body 727 a 728).

110    S ohledem na tyto skutečnosti je třeba pátý žalobní důvod Polimeri zamítnout jako neopodstatněný.

3.     K šestému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zásobování hlavních zákazníků

a)     Argumenty účastnic řízení

111    Podle Polimeri lze jen stěží pochopit smysl a dopad vedlejšího účastenství společnosti Michelin. Tato společnost se ani nepokusila o prokázání toho, že by podobnost cenového vývoje pozorovaná v roce 1995 přetrvala i v dalších letech. Polimeri dále uvádí, že Michelin odebírala BK od čtyř výrobců a SBK od šesti výrobců. Z analýzy předložené Komisi ve správním řízení vyplývá, že dodávky od EniChem SpA nemohly být součástí rozdělovacího plánu ani „jednání ve vzájemné shodě“. Plyne to především ze změn množství připadajících na jednotlivé výrobce pneumatik v průběhu let 1997 do 2003.

112    Komise navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut. Připomíná, že není nezbytné zohledňovat konkrétní účinky dohody, je-li jejím cílem vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže.

b)     Závěry Tribunálu

113    Úvodem je třeba poznamenat, že Polimeri svými argumenty zpochybňuje konstatování Komise o existenci kartelové dohody mezi dotyčnými podniky. Podstatou argumentace společnosti Polimeri je, že zásobování hlavních zákazníků nebylo koordinovaně řízeno, což podle ní prokazují změny v prodávaných množstvích.

114    Z týchž důvodů, jaké byly uvedeny v rámci pátého žalobního důvodu výše v bodech 107 až 109, však nemohou argumenty Polimeri zpochybnit konstatování Komise o kartelové dohodě mezi dotyčnými podniky.

115    S ohledem na tyto skutečnosti je třeba šestý žalobní důvod Polimeri zamítnout jako neopodstatněný.

4.     K sedmému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z protiprávního přičtení protiprávního jednání společnosti Polimeri

a)     Argumenty účastnic řízení

116    Polimeri tvrdí, že kdyby byla prokázána její účast na kartelové dohodě, což odmítá, měla Komise oddělit odpovědnost společnosti Syndial a její vlastní odpovědnost v závislosti na době, kdy ta která společnost zajišťovala aktivity související s BK a s SBK (a sice Syndial v období od 20. května 1996 do 31. prosince 2001 a Polimeri v období od 1. ledna 2002 do 28. listopadu 2002). V této souvislosti se dovolává judikatorně stanovené zásady, podle které za protiprávní jednání porušující pravidla Společenství v oblasti hospodářské soutěže odpovídá zpravidla fyzická nebo právnická osoba, která řídila dotyčný podnik v době, v níž k tomuto jednání došlo, i když ke dni přijetí rozhodnutí konstatujícího protiprávní jednání odpovídala za provoz podniku jiná osoba (rozsudky Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, Cascades v. Komise, C‑279/98 P, Recueil, s. I‑9693, body 77 až 82, a Stora Kopparbergs Bergslags v. Komise, C‑286/98 P, Recueil, s. I‑9925, bod 38). Komise tuto zásadu uznala v bodě 337 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Polimeri ovšem poukazuje na to, že v následujícím bodě odůvodnění se Komise rozhodla, že veškerou odpovědnost za protiprávní jednání, včetně doby, kdy působila v dotčeném odvětví Syndial, přičte společnosti Polimeri a že vůči společnosti Syndial nebude vyvozovat žádnou odpovědnost.

117    Komise své rozhodnutí odůvodnila v bodech 367 až 369 odůvodnění napadeného rozhodnutí s odkazem na kritérium hospodářské návaznosti a na rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, uvedený výše v bodě 51. V tomto rozsudku však Soudní dvůr také konstatoval existenci strukturálních vazeb mezi převádějící a nabývající společností, a sice 50% kontrolu jedné společnosti nad druhou. Polimeri dodává, že v onom případě byla nabývající společnost Aalborg vytvořena ad hoc jen pro účely protiprávního jednání, aby na ni mateřská společnost převedla aktivity v odvětví cementu. V projednávaném případě existovala Polimeri coby společnost od roku 1995 a v době, kdy výrobci BK a SBK (podle Komise) uzavírali protisoutěžní dohody, se zcela legálním způsobem zabývala polyetylény, nikoli elastomery. Neuvážené použití kritéria „téže hospodářské entity“ s cílem přenést odpovědnost převádějícího podniku na podnik nabývající nemusí být správné a může vést zejména k porušení zásady personality trestů (stanovisko generálního advokáta D. Ruiz-Jaraba Colomera předcházející rozsudku Aalborg Portland a další v. Komise, uvedenému výše v bodě 51, Recueil, s. I‑133). Chce-li Komise přenést odpovědnost, měla by uvést další faktory. V projednávaném případě Komise především zaprvé tvrdila, že převod aktivit k 1. lednu 2002 spočíval v převedení hlavních aktivit a personálu společnosti Syndial na Polimeri, zadruhé, že v okamžiku převodu aktivit klesl příslušný obrat Syndial, takže existovalo významné riziko, že Syndial nebude mít dostatek prostředků k zaplacení pokuty, a zatřetí, že po tomto převodu se Polimeri účastnila zasedání Evropského sdružení pro syntetický kaučuk v zastoupení téže osoby zaměstnané u EniChem SpA. První a třetí argument ovšem není relevantní pro přenesení odpovědnosti. Polimeri v této souvislosti uvádí, že takové skutečnosti nastaly i ve vztazích mezi společnostmi Dow a Shell, a nevedly k odpovědnosti společnosti Dow za protiprávní jednání, jehož se dopustila Shell před převodem aktivit. Druhý argument Komise je z právního hlediska irelevantní, ledaže by se prokázalo, že je společnost v úpadku, což ovšem není případ společnosti Syndial, která doposud existuje. Věrohodnost tohoto argumentu snižuje i skutečnost, že Komise v projednávaném případě stanovila solidární odpovědnost proto, aby zabránila hrozbě nezaplacení pokuty. Polimeri dodává, že kontrola EniChem SpA nad společností Polimeri po dobu deseti měsíců po převodu aktivit byla jen dočasným řešením do převzetí kontroly holdingovou společností.

118    Polimeri z toho dovozuje závěr, že v projednávaném případě bylo kritérium hospodářské návaznosti použito v rozporu se zásadou personality trestů a s judikaturou Společenství, a to bez dostatečného odůvodnění a diskriminačním způsobem.

119    Komise navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut. Tvrdí především, že mezi převádějící společností, která se podílela na kartelové dohodě (EniChem SpA/Syndial), a nabývající společností (Polimeri) existuje hospodářská návaznost.

b)     Závěry Tribunálu

120    Již výše v bodě 4 bylo uvedeno, že aktivity Eni v oblasti dotčených výrobků zajišťovala původně EniChem Elastomeri, kterou Eni nepřímo kontrolovala prostřednictvím své dceřiné společnosti EniChem SpA. Dne 1. listopadu 1997 se EniChem Elastomeri sloučila s EniChem SpA. Eni kontrolovala 99,97 % společnosti EniChem SpA. Dne 1. ledna 2002 převedla EniChem SpA svou strategickou chemickou výrobu (včetně aktivit souvisejících s dotčenými výrobky) na svou dceřinou společnost Polimeri, ve které měla 100% podíl. Eni přímo a zcela kontroluje Polimeri od 21. října 2002. Od 1. května 2003 změnila EniChem SpA firmu na Syndial (body 26 až 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

121    Komise v napadeném rozhodnutí uvedla, že mezi EniChem SpA (později Syndial) a Polimeri existují strukturální vazby, neboť tyto společnosti jsou součástí téhož podniku. Dospěla k závěru, že v tomto konkrétním případě je třeba vyvodit odpovědnost společnosti Polimeri za protiprávní jednání, kterého se dopustila Syndial, přestože Syndial stále existuje (body 338, 368 a 369 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

122    Komise dodává, že pro odpovědnost společnosti Polimeri svědčí zaprvé zejména skutečnost, že EniChem SpA byla jediným akcionářem společnosti Polimeri před dotčeným převodem aktivit i po něm a že z titulu tohoto převodu nedošlo k žádné platbě. Zadruhé po tomto převodu významně klesl kapitál i obrat EniChem SpA a činnost této společnosti byla omezena. A zatřetí se zaměstnanec, který se za EniChem SpA podílel na protiprávním jednání, nadále podílel na tomto protiprávní jednání za Polimeri (body 369 až 373 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

123    V této souvislosti je třeba připomenout, že pokud jednotka vykonávající hospodářskou činnost poruší pravidla hospodářské soutěže, musí za toto protiprávní jednání nést odpovědnost na základě zásady osobní odpovědnosti (v tomto smyslu viz rozsudky Komise v. Anic Partecipazioni, uvedený výše v bodě 50, bod 145, a Cascades v. Komise, uvedený výše v bodě 116, bod 78; viz také rozsudek Soudního dvora ze dne 11. prosince 2007, ETI a další, C‑280/06, Sb. rozh. s. I‑10893, bod 39).

124    Pokud ovšem obě jednotky tvoří tutéž hospodářskou jednotku, nebrání skutečnost, že jednotka, jež se dopustila protiprávního jednání, stále existuje, sama o sobě uložení sankce jednotce, na niž převedla své hospodářské činnosti (v tomto smyslu viz rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, uvedený výše v bodě 51, body 355 až 358, a rozsudek Tribunálu ze dne 27. září 2006, Jungbunzlauer v. Komise, T‑43/02, Sb. rozh. s. II‑3435, bod 132).

125    Takové uplatnění sankce je přípustné zvláště tehdy, jsou-li tyto jednotky kontrolovány touž osobou a pokud vzhledem k úzkým hospodářským a organizačním vazbám, které je sjednocují, uplatňovaly v zásadě tutéž obchodní politiku (rozsudek ETI a další, uvedený výše v bodě 123, bod 49).

126    V projednávaném případě je nesporné, že v době páchání protiprávních jednání zcela vlastnila, přímo nebo nepřímo, společnosti EniChem SpA i Polimeri tatáž společnost, a sice Eni. Za těchto podmínek nebrání zásada osobní odpovědnosti tomu, aby byla sankce za protiprávní jednání, které páchala zpočátku EniChem SpA a v němž pokračovala Polimeri, globálně uložena posledně uvedené společnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ETI a další, uvedený výše v bodě 123, bod 51).

127    Ostatní argumenty uplatněné společností Polimeri nemohou tento závěr zpochybnit.

128    Konkrétně je ke skutečnosti, že by důkazy předložené Komisí a reprodukované výše v bodě 122 nebyly relevantní, třeba konstatovat, že závěr Komise, podle kterého má být za činy EniChem SpA (později Syndial) vyvozena odpovědnost společnosti Polimeri, vychází ze skutečnosti, že dotčený převod aktivit proběhl mezi dvěma společnostmi, jež byly součástí téhož podniku. Ostatní důkazy předložené Komisí v napadeném rozhodnutí a reprodukované výše v bodě 122 jen potvrzují závěr Komise a svědčí o tom i použití příslovce „také“ v bodě 369 odůvodnění napadeného rozhodnutí. I kdyby tedy důkazy předložené Komisí byly irelevantní, nemůže toto konstatování zpochybnit legalitu napadeného rozhodnutí z tohoto hlediska.

129    Důkazy předložené Komisí, které Polimeri z faktického hlediska nezpochybňuje, každopádně relevantní jsou. Tyto důkazy dokládají fakt, že u sankce uložené podniku, který právně nadále existuje, avšak nevykonává již hospodářské činnosti, existuje riziko, že nebude mít odrazující účinek, a že nebyla-li by upravena jiná možnost uložení sankce jiné jednotce, než která se dopustila protiprávního jednání, mohly by se podniky vyhnout sankcím tak, že by pouze změnily svou identitu na základě restrukturalizace, převodu nebo jiných právních či organizačních změn (v tomto smyslu viz rozsudek ETI a další, uvedený výše v bodě 123, body 40 a 41).

130    K argumentům, jimiž Polimeri namítá nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí, konečně postačí konstatovat, že Komise v bodech odůvodnění zmíněných výše v bodech 120 až 122 jasně uvedla posuzované skutečnosti, které jí v projednávaném případě umožnily vyvodit odpovědnost společnosti Polimeri.

131    S ohledem na tyto skutečnosti je třeba sedmý žalobní důvod Polimeri zamítnout jako neopodstatněný.

5.     K osmému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nepodloženosti konstatování existence kartelové dohody

a)     Argumenty účastnic řízení

 Úvodní poznámky

132    Osmý žalobní důvod Polimeri se formálně dělí na dvě části. V rámci první části zpochybňuje Polimeri zdroje důkazů, kterých Komise využila. V rámci druhé části zpochybňuje Polimeri část napadeného rozhodnutí nadepsanou „Všeobecný popis kartelové dohody“.

133    U části napadeného rozhodnutí nadepsané „Schůzky kartelové dohody“ odkazuje Polimeri na tři přílohy, které přiložila k žalobě a o kterých na rozdíl od Komise tvrdí, že jsou přípustné. Z judikatury uvedené Komisí v jejích písemnostech lze vyvodit, že případnou nepřípustnost přílohy je třeba posuzovat s ohledem na to, jak je v žalobě označena v příslušném žalobním důvodu, s nímž tato příloha souvisí, a jak je tento žalobní důvod formulován. Obecný odkaz na jednu nebo více příloh je třeba považovat za nepřípustný tehdy, není-li v žalobě vhodně formulován právní základ (žalobní důvod), s nímž skutečnosti uvedené v příloze souvisí. V projednávaném případě Polimeri zaprvé konkrétním způsobem v žalobě shrnula obsah jednotlivých příloh a zadruhé v této žalobě u jedné z nich zmínila bližší podrobnosti. K tomu přistupuje skutečnost, že v samotném textu příloh je několikrát odkazováno na určité části žaloby i na další přílohy a že současně byl předložen překlad do francouzštiny. Dotčené přílohy mají tudíž ve vztahu k žalobnímu důvodu, který je součástí žaloby, čistě důkazní a pomocnou funkci.

 K první části osmého žalobního důvodu, týkající se zdrojů důkazů

134    Zaprvé, k prohlášením podniků, jež požádaly o ochranu před pokutou nebo o snížení pokuty, Polimeri uvádí, že popis skutkových okolností podaný Komisí se na mnoha místech neshoduje s obsahem prohlášení zaměstnanců. Polimeri dotyčné zaměstnance označila a uvádí, že rozdíly existují nejen mezi jednotlivými společnostmi, ale i v rámci nich. Polimeri dodává, že rozpory, na které odkazuje, jsou v žalobě vylíčeny na několika místech. Výtka, kterou Komise v této souvislosti učinila a podle níž nejsou v argumentaci společnosti Polimeri označeny ani uvedeny důkazy, je formalistická.

135    Zadruhé, rukou psané poznámky pana N. (Dow), získané v rámci šetření, představují jediný skutečný listinný podklad, kterým může Komise podepřít vznesené obvinění.

136    Polimeri konkrétně uvádí, že na tomto základě se v bodě 202 odůvodnění napadeného rozhodnutí, vztahujícím se k údajné protiprávní schůzce soutěžitelů konané dne 16. listopadu 1999 ve Frankfurtu (Německo), uvádí: „Po zasedání dne 16. listopadu 1999 a po večeři se pánové [P., F., N., V., L., L. a T.] setkali u baru Casablanca v hotelu Meridien“ (neoficiální překlad) . Vyšetřovací spis ovšem dokládá, že v uvedenou hodinu pan P. již nebyl ve Frankfurtu. Polimeri připojuje v příloze kopie dokumentů z vyšetřovacího spisu. Předkládá i dokumenty, které dosvědčují, že se pan L. (EniChem) již vrátil do Milána (Itálie). Vzhledem k platbě v hotelu, uskutečněné kreditní kartou dne 16. listopadu 1999, vyjadřuje i pochybnosti o přítomnosti pana F. Polimeri dodává, že jedna z příloh žalobní odpovědi (a sice stvrzenka vydaná hotelem panu P.) by měla být vyňata z usvědčujících důkazů. Tento doklad nebyl totiž v oznámeních námitek ani v napadeném rozhodnutí nikdy použit jako důkaz, přestože byl součástí vyšetřovacího spisu. Polimeri se k němu tudíž nemohla vyjádřit. Stejný osud by měla stihnout i skutečnost, že Komise ve svých písemnostech předložených Tribunálu změnila datum neoficiální schůzky na 15. listopadu 1999. Komise ostatně nevysvětlila, jak se neoficiální schůzka mohla konat dne 15. listopadu 1999 večer, když první část rukou psaných poznámek pana N. začíná oficiálním zasedáním (které se konalo dne 16. listopadu 1999). Napadené rozhodnutí je tak stiženo nedostatkem důkazů, ale i nedostatkem odůvodnění. Nová verze skutkových okolností, kterou Komise předložila v žalobní odpovědi, by proto měla být prohlášena za nepřípustnou. Polimeri dále zdůrazňuje, že na rozdíl od toho, co naznačuje Komise, odjakživa popírala svou účast na dotčené schůzce.

137    Konečně i dvoje další rukou psané poznámky pana N. [týkající se schůzek konaných dne 21. února 1996 v Düsseldorfu a ve dnech 30. listopadu a 1. prosince 1998 v Bruselu (Belgie)], které byly původně použity jako důkaz kartelové dohody, ztratily postavení důkazu. Polimeri tak uzavírá, že mezi pěti rukou psanými poznámek pana N. jsou nejméně troje, které nesouvisí s protiprávními schůzkami. Tribunál by tudíž měl pečlivě a do hloubky přezkoumat znění a výklad rukou psaných poznámek pana N. a případně je dále prověřit, především proto, aby zjistil, jakým způsobem a v jaké podobě se dostaly ke Komisi.

138    Polimeri dodává, že na rozdíl od toho, co Komise uvádí ve svých písemnostech, opakovaně uvedla v žalobě skutečnosti, které zpochybňují důkazní hodnotu rukou psaných poznámek pana N., a to nejen poznámek týkajících se schůzky z 16. listopadu 1999. Podotýká dále, že podle judikatury platí, že má-li soudce pochybnosti, musí být tato skutečnost ku prospěchu podniku, jemuž je určeno rozhodnutí konstatující protiprávní jednání (rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, uvedený výše v bodě 46, bod 177).

139    Zatřetí, v replice Polimeri v souvislosti s BK i s SBK tvrdí, že důkazy o údajných schůzkách kartelové dohody neexistují. Polimeri v této souvislosti k jednotlivým dotčeným schůzkám (v období let 1996 až 2002) podává vysvětlení. Polimeri také uvádí, že tyto skutkové okolnosti již byly vykresleny v žalobě.

 K druhé části osmého žalobního důvodu, týkající se všeobecného popisu kartelové dohody

140    Úvodem Polimeri uvádí, že část napadeného rozhodnutí nadepsaná „Všeobecný popis kartelové dohody“ je směsicí prohlášení, ve které se skutečně relevantní aspekty vyskytují poskrovnu. Polimeri v tomto ohledu poukazuje na to, že tvrzení pana W. (Bayer), převzaté do bodu 112 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož pánové L. (EniChem) a W. požádali pana N. (Dow), aby si přestal dělat poznámky z neoficiálních debat, je nevěrohodné. Polimeri konkrétně tvrdí, že pan L. toto tvrzení dementoval a pan N. je nepotvrdil. Prohlášení pana W. se mimoto vztahuje k rukou psaným poznámkám pana N. týkajícím se setkání konaných dne 21. února 1996. Mezi okamžikem, kdy byl pan N. údajně požádán, aby si přestal dělat poznámky, a okamžikem, kdy této žádosti skutečně vyhověl, tedy existuje rozpor. Polimeri dodává, že obvinění, jehož opodstatněnost se Komise snažila potvrdit, pochází jen z tohoto jediného prohlášení.

141    Meritorně Polimeri rozlišuje mezi dohodami o cenách, dohodami o rozdělení trhu, výměnou citlivých obchodních informací, průběžným prováděním dohod a obecným popisem skutkových okolností podaným panem N.

–       K dohodám o cenách

142    Stran BK poukazuje Polimeri na to, že prohlášení pana W. (Bayer), reprodukovaná v bodech 105 a 106 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jsou vágní a v každém případě nevěrohodná. V této souvislosti zpochybňuje odkazy na další body odůvodnění napadeného rozhodnutí, které činí Komise ve svých písemnostech, a v souvislosti s těmito body odůvodnění sama odkazuje na několik bodů žaloby a její přílohy. Polimeri také uvádí, že některé z Komisí uváděných bodů odůvodnění se netýkají BK.

143    Dále je tvrzení, že pan D. (EniChem) žádal pod pohrůžkami Bayer, aby zvýšila ceny (bod 103 odůvodnění napadeného rozhodnutí), nevěrohodné, jelikož nejsilnějším subjektem na trhu byla Bayer. Bayer ostatně prohlášení svého zaměstnance dementovala. Komise tedy nemohla důvodně zpochybnit tuto skutkovou okolnost pouhým názorem vyjádřeným ve svých písemnostech. Polimeri také uvádí, že v této části napadeného rozhodnutí chybí jakákoli bližší specifikace hypotetických dohod o cenách BK. Ani údajné protiprávní debaty týkající se BK nejsou písemně nijak zdokumentovány. Nakonec Polimeri poukazuje na to, že analýza cenových změn vypracovaná s pomocí informací poskytnutých všemi výrobci a obsažená v prvním oznámení námitek jasně dokládá, že vývoj cen nebyl synchronní, že docházelo k růstům i poklesům cen, že vývoj cen odrážel s určitým časovým odstupem růst a pokles cen surovin a že ceny jednotlivých výrobků se vzájemně vždy velmi lišily.

144    Stran SBK Bayer tvrdila, že nejaktivnějšími protagonisty dohod byli pánové D. (EniChem) a de J. (Shell) (bod 111 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Tyto dvě osoby ovšem vždy důrazně popíraly, že by se podílely na protisoutěžních dohodách. Prohlášení, které bylo převzato do bodu 119 odůvodnění napadeného rozhodnutí a na které odkazuje Komise ve svých písemnostech, není relevantní, jelikož jeho autorem je pan V. (Shell) a týká se jeho osobně. Prohlášení pana de J. nemůže zpochybnit. Komise vychází jen z prohlášení spolupracujících podniků a z prohlášení společnosti Shell, aniž předložila jakýkoli jiný důkaz či indicii. Shell v rámci prvního oznámení námitek výslovně přiznala svou účast na dohodách o cenách, ačkoli pan de J. toto tvrzení kategoricky popíral. Polimeri ovšem tvrdí, že pozdější doznání společnosti Shell mají důkazní hodnotu jen vůči společnosti, která je jejich autorem, jelikož byla učiněna po vznesení prvního obvinění a nejsou potvrzena jinými dokumenty. Polimeri zpochybňuje v této souvislosti odkazy na další body odůvodnění napadeného rozhodnutí, které činí Komise ve svých písemnostech. V souvislosti s těmito body odůvodnění odkazuje Polimeri na několik bodů žaloby a její přílohy.

145    Stanovisko společnosti Bayer, o němž zpravují body 110 a 114 odůvodnění napadeného rozhodnutí, mimoto není v souladu s prohlášeními některých jejích zaměstnanců, konkrétně pánů O. a Ü. Polimeri v této souvislosti odkazuje na blíže určené dokumenty založené do vyšetřovacího spisu. U pana O. poukazuje Polimeri na to, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise ve svých písemnostech, se účastnil zasedání Evropského sdružení pro syntetický kaučuk, které se konalo 2. a 3. září 1996 a které je zařazeno mezi „schůzky kartelové dohody“. Kromě toho si nelze představit, že by manažeři společnosti Bayer uzavřeli dohody, aniž by o tom byl pan O., obchodní manažer této společnosti, informován. Pozdější přezkum není podle Polimeri relevantní, jelikož se zakládá na nových verzích skutkových okolností vycházejících z rozhovorů s panem W., který v Bayer nikdy neodpovídal za SBK. Polimeri v této souvislosti zdůrazňuje, že Komise argumentuje prohlášeními nejvíce spolupracujících osob. Neexistuje žádný důkaz, že by dotyčné podniky byly uzavřely dohodu o zvyšování cen, ani že by vyvinuly a praktikovaly společný mechanismus umožňující systematické slaďování cen SBK. Polimeri poukazuje na tomto místě na kritické připomínky vznesené vůči rukou psaným poznámkám pana N. Z analýzy cenových změn SBK plynou konečně stejné výsledky jako z výše posuzované analýzy cenových změn BK.

146    Polimeri také uvádí, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise ve svých písemnostech, je důkaz o neexistenci účinků dotčené dohody relevantní. Pro Polimeri je totiž jediným prostředkem k prokázání neopodstatněnosti obsahu prohlášení, jež nejsou podložena dalšími důkazy.

–       K dohodám o rozdělení trhu

147    Polimeri uvádí, že z napadeného rozhodnutí jednoznačně neplyne, zda se údajné dohody o rozdělení trhu týkaly jen SBK nebo i BK. Polimeri v této souvislosti upozorňuje na údajný rozpor mezi body 124 a 301 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

148    U BK poukazuje Polimeri na to, že konkrétně tohoto výrobku se týká jen jediné z prohlášení uvedených v oddíle věnovaném dohodám o rozdělení trhu, a sice prohlášení pana W. ze společnosti Bayer (bod 129 odůvodnění napadeného rozhodnutí). S ohledem na body 56 a 57 odůvodnění napadeného rozhodnutí ovšem Polimeri pochybuje o schopnosti výrobců rozdělit si zákazníky (v daném případě výrobce pneumatik) takové velikosti, jako jsou zákazníci uvádění Komisí. Jak dále plyne z bodu 125 odůvodnění napadeného rozhodnutí, z důvodu technických specifikací nejsou všichni výrobci schváleni u všech zákazníků. Žádný dokument neprokazuje údajné dohody o rozdělení trhu. Polimeri k tomu dále uvádí, že dodávky EniChem SpA výrobcům pneumatik, které uvádí Komise (60 až 65 % produkce BK společnosti EniChem SpA), neustále kolísaly. Tato skutečnost je neslučitelná s představou o udržení statu quo, alespoň pokud jde o společnost Polimeri. Kromě toho prodávala EniChem SpA zbývající část své produkce BK (tedy 35 až 40 %) jiným zákazníkům než výrobcům pneumatik, kteří nejsou společní. Polimeri podotýká, že na rozdíl od toho, co uvádí Komise ve svých písemnostech, netvrdí, že neměla obchodní zájem na uzavření protisoutěžních dohod.

149    Pokud jde o prohlášení pana V. (Shell), které bylo převzato do bodu 127 odůvodnění napadeného rozhodnutí a podle kterého mu měl pan L. (EniChem) nařídit, aby se držel stranou trhu s podkladovými vrstvami pro koberce ve Spojeném království, není věrohodné. Polimeri v této souvislosti poukazuje na vývoj prohlášení společnosti Shell, na skutečnost, že pan L. kategoricky odmítá, že by vedl rozhovor tohoto znění, a na skutečnost, že trh s podkladovými vrstvami pro koberce nesouvisí s BK.

150    U SBK poukazuje Polimeri na to, že pan P. (Bayer), který se své funkce ujal v roce 1999 (tedy žádná zmínka o předchozích letech), podle svého prohlášení reprodukovaného v bodě 124 odůvodnění napadeného rozhodnutí popírá, že by existovaly dohody, jejichž účelem by bylo zmražení kapacit či podílů na trhu, a tvrdí, že rozhodnutí o nevyvíjení agresivní hospodářské soutěže bylo ponecháno na uvážení podniků. Toto svědectví je cokoli, jen ne důkaz o existenci dohody. To potvrzuje i skutečnost, že se objemy SBK, které EniChem SpA prodávala hlavním zákazníkům, neustále měnily. Argument Komise, podle kterého stanovisko společnosti Polimeri spočívá na nesprávném překladu prohlášení pana P. do italštiny, je třeba prohlásit za nepřípustný. Komise navíc měla možnost opravit tento nesprávný překlad a zajistit tak společnosti Polimeri výkon jejího práva na obhajobu. Předmětné prohlášení je každopádně nejednoznačné, a to i v původní (německé) jazykové verzi. Polimeri zpochybňuje i odkazy na další body odůvodnění napadeného rozhodnutí, které činí Komise ve svých písemnostech a které mají prokázat existenci kartelové dohody týkající se SBK v období před rokem 1999.

151    V tvrzení společnosti Dow, které bylo převzato do bodu 125 odůvodnění napadeného rozhodnutí a podle kterého „ujistili EniChem [SpA], že nebudou útočit na její pozice u Michelin, respektive Bridgestone“ (neoficiální překlad), není uvedeno žádné konkrétní období, takže je v rozporu se změnami objemů dodávaných společností EniChem SpA v průběhu celého dotčeného období. Prohlášení společnosti Bayer, které bylo převzato do bodu 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí a podle kterého se Dow a EniChem SpA na blíže určených schůzkách vzájemně obviňovaly z přebírání zákazníků, je zřejmě nejlepším důkazem o vysoké míře konkurence na trhu, přinejmenším mezi společnostmi EniChem SpA a Dow.

–       K výměně citlivých obchodních informací

152    V souvislosti s BK odkazuje Polimeri na body 120, 128 a 132 odůvodnění napadeného rozhodnutí a v podstatě se domnívá, že v nich uvedená prohlášení nejsou věrohodná (bod 132 odůvodnění napadeného rozhodnutí), respektive nejsou podepřena důkazy (body 120 a 128 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Kromě toho jsou v bodě 128 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedeny informace, které jsou zčásti veřejně dostupné, což Komise připustila v bodě 329 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tím také implicitně uznala neopodstatněnost výtky týkající se výměny informací.

153    Pokud jde o SBK, neobsahují body 131 až 133 odůvodnění napadeného rozhodnutí žádné konkrétní obvinění. Polimeri tedy odkazuje na to, co uvedla v souvislosti s BK.

154    Polimeri dodává, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, zpochybnila v žalobě dokumenty související se schůzkami konanými dne 20. května 1996 v Miláně a ve dnech 15. a 16. listopadu 1999 ve Frankfurtu. Podle Polimeri jsou navíc téměř všechny dotčené informace veřejně dostupné.

–       K průběžnému provádění dohod

155    Komise v bodě 136 odůvodnění napadeného rozhodnutí zmiňuje dvoustranné telefonické kontakty, které mezi sebou soutěžitelé udržovali mezi schůzkami. Podle Polimeri se část napadeného rozhodnutí, která popisuje údajný mechanismus průběžného provádění dohod kartelové dohody, skládá z mimořádně útržkovitého popisu událostí. Neexistuje tedy žádný důkaz o společné vůli všech podniků zapojených do provádění systému vzájemného dohledu nad údajnými dohodami. Polimeri upozorňuje také na judikaturu, podle níž musí být prokázáno, že dotčený podnik věděl o protiprávním chování ostatních účastníků nebo jej mohl rozumně předvídat a byl ochoten přijmout z toho plynoucí riziko (rozsudek Bolloré a další v. Komise, uvedený výše v bodě bod 55). Tento důkaz nesmí být založen na presumpci viny, nýbrž na přímých listinných důkazech (rozsudek Ciment, uvedený výše v bodě 105).

156    V souvislosti s BK odkazuje Polimeri na body 137, 138, 143 a 144 odůvodnění napadeného rozhodnutí a v podstatě se domnívá, že v nich reprodukovaná prohlášení nejsou konkretizovaná (z hlediska období, výrobku, zákazníků), a tudíž mají nízkou důkazní hodnotu. Konkrétně u prohlášení pana F. (Dow) – reprodukovaného v bodě 143 odůvodnění napadeného rozhodnutí – Polimeri poukazuje na to, že jiné prohlášení společnosti Dow obsažené ve spise se zmiňuje o sporu mezi společnostmi Dow a EniChem SpA, který probíhal v tomtéž období a který se týkal porušení obchodního tajemství společností Karbochem (podnikem ve vlastnictví Dow). V rámci tohoto sporu, ukončeného uzavřením smíru, se oba podniky musely opakovaně kontaktovat. Dále je prohlášení pana W. (Dow) reprodukované v bodě 144 odůvodnění napadeného rozhodnutí nečekaně součástí tvrzení týkajících se zasedání Evropského sdružení pro syntetický kaučuk, zejména zasedání konaného v listopadu 2001.

157    V souvislosti s SBK se Polimeri zaměřuje na prohlášení pana F. (Bayer), podle kterého jej pan L. (EniChem) kontaktoval od jejich prvního setkání v únoru 1999 přibližně dvakrát za rok (bod 140 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Podle Polimeri tyto kontakty souvisely se smlouvou uzavřenou mezi EniChem SpA a Bayer, jejímž předmětem byla dodávka určitého výrobku, který nespadá do kategorie SBK v úzkém slova smyslu. Polimeri k tomu předložila dokument, který dokládá, že v roce 1999 prodala společnosti Bayer předmětný výrobek, a odkazuje na prohlášení obsažené ve vyšetřovacím spise. Prohlášení společnosti Bayer byla účelově vytržena z kontextu a citovány z nich byly jen úryvky. Pan F. navíc nebyl přímo odpovědný za aktivity související s SBK. Pan F. mimochodem potvrdil, že obsahem dotčených rozhovorů nemohly být dohody o cenách.

–       K obecnému popisu skutkových okolností podanému panem N.

158    Polimeri upozorňuje Tribunál na prohlášení pana N. (Dow) učiněné na jednání konaném dne 13. prosince 2005, které nebylo do napadeného rozhodnutí převzato. Toto prohlášení, jež cituje v plném znění, je obzvláště významné. Dokládá, že kontakty, ke kterým docházelo vedle zasedání Evropského sdružení pro syntetický kaučuk, nebyly ničím víc než jen nevyhnutelnými a přirozenými momenty setkání hospodářských subjektů působících v odvětví, které vesměs na základě veřejně dostupných informací a bez sebemenší vůle jednat ve vzájemné shodě probírají nerůznější otázky. Je možné, že v tomto kontextu docházelo k náhodným situacím, které by bylo možné kvalifikovat jako „mezní“. Je ovšem velký rozdíl mezi takovou situací a kartelovou dohodou, kterou Komise za pomoci důkazů k tomu předložených neprokázala. Polimeri dodává, že Komise vědomě ignoruje zásadní rozdíl mezi sdílením veřejně dostupných informací a uzavřením kartelové dohody o cenách daného výrobku. Polimeri rovněž zdůrazňuje, že prohlášení pana N. potvrzuje neexistenci společné vize nejen ohledně vývoje cen surovin, ale i ohledně konečného cíle sledovaného společnostmi.

159    Komise navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut. Domnívá se, že Polimeri v přílohách A 23 až A 25 žaloby rozvádí mnoho výtek a argumentů, které nejsou obsaženy v žalobě. Tímto postupem Polimeri porušuje čl. 19 první pododstavec statutu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu. Ve zbytku má Komise v podstatě za to, že při konstatování existence protiprávního jednání páchaného společností Polimeri nepochybila.

b)     Závěry Tribunálu

160    K provádění důkazů o protiprávním jednání porušujícím čl. 81 odst. 1 ES je třeba připomenout, že Komise je povinna předložit důkaz o protiprávních jednáních, která konstatuje, a opatřit vhodné důkazy, aby právně dostačujícím způsobem prokázala existenci skutečností zakládajících protiprávní jednání. Je tak nutné, aby Komise za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že k protiprávnímu jednání došlo, uvedla přesné a shodující se důkazy (viz judikatura citovaná výše v bodě 50). Je také třeba připomenout, že k tomu, aby existovala dohoda ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES, postačuje, aby dotčené podniky vyjádřily svou společnou vůli chovat se na trhu určitým způsobem (rozsudky Soudního dvora ze dne 15. července 1970, ACF Chemiefarma v. Komise, 41/69, Recueil, s. 661, bod 112, a ze dne 29. října 1980, van Landewyck a další v. Komise, 209/78 až 215/78 a 218/78, Recueil, s. 3125, bod 86; rozsudek Tribunálu ze dne 17. prosince 1991, Hercules Chemicals v. Komise, T‑7/89, Recueil, s. II‑1711, bod 256). Má-li soudce pochybnosti, musí být tato skutečnost ku prospěchu podniku, kterému je rozhodnutí konstatující protiprávní jednání určeno. Soudce tedy nemůže učinit závěr, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala dotčené protiprávní jednání, jestliže má o této otázce stále ještě pochybnosti (rozsudek Tribunálu ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, T‑38/02, Sb. rozh. s. II‑4407, bod 215).

 K přípustnosti některých argumentů, které uvedla Polimeri v rámci osmého žalobního důvodu

161    Na základě článku 21 statutu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu musí všechny žaloby obsahovat předmět sporu a stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. Podle ustálené judikatury je k tomu, aby byla žaloba přípustná, nezbytné, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly – přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně – z textu samotné žaloby. Ačkoli obsah žaloby lze podpořit a doplnit v konkrétních bodech odkazy na určité výňatky z písemností, které tvoří její přílohu, obecný odkaz na ostatní písemnosti, i když jsou přiložené k žalobě, nemůže zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, které podle výše uvedeného ustanovení musejí být uvedeny v žalobě (rozsudek Soudního dvora ze dne 31. března 1992, Komise v. Dánsko, C‑52/90, Recueil, s. I‑2187, bod 17, a rozsudek Tribunálu ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise, T‑201/04, Sb. rozh. s. II‑3601, bod 94). Tribunálu nadto nepřísluší vyhledávat a určovat žalobní důvody a argumenty v přílohách, které by mohl pokládat za důvody představující základ žaloby, neboť přílohy mají čistě důkazní a pomocnou funkci (rozsudky Tribunálu ze dne 7. listopadu 1997, Cipeke v. Komise, T‑84/96, Recueil, s. II‑2081, bod 34, a ze dne 21. března 2002, Joynson v. Komise, T‑231/99, Recueil, s. II‑2085, bod 154).

162    Obdobné požadavky jsou vyžadovány, je-li na podporu žalobního důvodu uplatňována určitá výtka (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 14. května 1998, Mo och Domsjö v. Komise, T‑352/94, Recueil, s. II‑1989, bod 333).

163    V projednávaném případě Polimeri uvádí, že „z důvodu striktně omezeného počtu stran, který musí tato žaloba respektovat, uvádí zde žalobkyně svou argumentaci k části ‚Všeobecný popis kartelové dohody‘ a dílčí poznámky k části ‚Schůzky kartelové dohody‘ uvede v příloze [A] 23, příloze [A] 24 a příloze [A] 25 [žaloby].“

164    Polimeri tedy v textu žaloby rozvádí výtku týkající se části napadeného rozhodnutí nadepsané „Všeobecný popis kartelové dohody” (totiž oddílu 4.2 napadeného rozhodnutí). Výtka týkající se části napadeného rozhodnutí nadepsané „Schůzky kartelové dohody“ (totiž oddílu 4.3 tohoto rozhodnutí) je právně i skutkově vyložena jen v přílohách A 23 až A 25 žaloby.

165    Konkrétně jediné informace k části napadeného rozhodnutí nadepsané „Schůzky kartelové dohody“, které Polimeri uvádí v textu žaloby, jsou tyto:

„V souvislosti s obdobím let 1996 až 2000 (v příloze [A] 23 [žaloby]) Polimeri namítá, že nelze tvrdit, že by mezi soutěžiteli existovala kartelová dohoda, ať už v jakékoli formě, o cenách jak SBK tak BK. Ani v těch nemnohých případech, kdy se přiložená dokumentace, vztahující se převážně k SBK, zmiňuje o schůzkách konaných vedle oficiálních zasedání, neexistuje nic, ale skutečně nic, na základě čeho by bylo možno dovozovat, že by byla obchodní politika podniků jakýmkoli způsobem koordinována.

V souvislosti s rokem 2001 Polimeri v příloze [A] 24 [žaloby] dokazuje, že z antitrustového hlediska jde o rok naprosto irelevantní, a to jak v souvislosti s BK, tak v souvislosti s SBK, takže pokud by Komise měla považovat existenci kartelové dohody [za účasti společnosti] EniChem za prokázanou, což nemůže, musela by tuto dohodu každopádně považovat za ukončenou nejpozději v roce 2000.

Konečně v roce 2002 (příloha [A] 25 [žaloby]) se k BK, jak uznává i sama Komise, nevztahovala žádná námitka. U SBK nebyla [v souvislosti se společností] Polimeri prokázána žádná protiprávní činnost.“

166    V poznámkách pod čarou jsou uvedena místa a data dotčených schůzek.

167    Osmý žalobní důvod, který Polimeri uvedla v žalobě, se vedle části nadepsané „Úvod“ dělí na další dvě části. Ty jsou nadepsané „Ke zdrojům důkazů“ a „K všeobecnému popisu kartelové dohody“ a týkají se konkrétních stejně nadepsaných částí napadeného rozhodnutí. V rámci osmého žalobního důvodu, který Polimeri uvedla v žalobě, neexistuje žádná část nadepsaná „Ke schůzkám kartelové dohody“.

168    Za těchto podmínek neodpovídá výtka společnosti Polimeri vůči části napadeného rozhodnutí nadepsané „Schůzky kartelové dohody“ (totiž oddílu 4.3 tohoto rozhodnutí), jejíž základní skutkové i právní okolnosti jsou uvedeny jen v přílohách A 23 až A 25 žaloby, požadavkům stanoveným v článku 21 statutu Soudního dvora a v čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu.

169    Tento nedostatek nemohla Polimeri zhojit tím, že v replice uvedla některé skutkové či právní údaje týkající se „Schůzek kartelové dohody“ s odkazem na přílohy A 23 až A 25 žaloby, ani připojením nových příloh k replice. Při přezkumu souladu žaloby s požadavky stanovenými v čl. 44 odst. 1 jednacího řádu je již totiž obsah repliky pojmově nerelevantní. Přípustnosti, přijaté judikaturou (viz zejména rozsudky Tribunálu ze dne 27. února 1997, FFSA a další v. Komise, T‑106/95, Recueil, s. II‑229, bod 125, a ze dne 28. ledna 1999, BAI v. Komise, T‑14/96, Recueil, s. II‑139, bod 66), žalobních důvodů a argumentů uvedených v replice jako doplnění žalobních důvodů obsažených v žalobě se nelze dovolávat zejména za účelem zhojení porušení požadavků čl. 44 odst. 1 jednacího řádu, ke kterému došlo při podání žaloby, aniž by toto posledně uvedené ustanovení bylo zbaveno veškeré působnosti (usnesení Tribunálu ze dne 19. května 2008, TF1 v. Komise, T‑144/04, Sb. rozh. s. II‑761, bod 30; v tomto smyslu viz také rozsudek Tribunálu ze dne 16. března 1993, Blackman v. Parlament, T‑33/89 a T‑74/89, Recueil, s. II‑249, bod 65, a usnesení Tribunálu ze dne 28. dubna 1993, De Hoe v. Komise, T‑85/92, Recueil, s. II‑523, bod 25).

170    S ohledem na výše uvedené skutečnosti je výtka společnosti Polimeri v rozsahu, v němž se týká oddílu 4.3 napadeného rozhodnutí, nadepsaného „Schůzky kartelové dohody“, nepřípustná (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu Mo och Domsjö v. Komise, uvedený výše v bodě 162, bod 334; ze dne 27. září 2006, Roquette Frères v. Komise, T‑322/01, Sb. rozh. s. II‑3137, bod 210, a ze dne 30. ledna 2007, France Télécom v. Komise, T‑340/03, Sb. rozh. s. II‑107, bod 168).

 K první části osmého žalobního důvodu, týkající se zdrojů důkazů

171    Zaprvé, jak podotýká Komise, jsou argumenty, které Polimeri uvádí k prohlášením podniků, jež požádaly o ochranu před pokutou nebo o snížení pokuty, obecné a neposkytují dostatečně přesné informace. Tyto argumenty tudíž nemohou zpochybnit legalitu napadeného rozhodnutí z tohoto hlediska. Jestliže je účelem argumentů společnosti Polimeri zpochybnit důkazní hodnotu prohlášení podniků učiněných v rámci oznámení o spolupráci, je třeba je odmítnout ze stejných důvodů jako argumenty rozvedené v rámci prvního žalobního důvodu (viz výše bod 58).

172    Zadruhé, k rukou psaným poznámkám pana N. (Dow) je třeba nejprve uvést, že Polimeri v části žaloby týkající se „zdrojů důkazů“ zpochybňuje jen poznámky související s protiprávními schůzkami konanými ve dnech 15. a 16. listopadu 1999 ve Frankfurtu (bod 201 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Polimeri nezpochybňuje rukou psané poznámky pana N. související s protiprávní schůzkou konanou ve dnech 25. a 26. února 1997 ve Vídni (Rakousko) (bod 173 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Polimeri v této části žaloby nezpochybňuje ani rukou psané poznámky pana N. týkající se protiprávní schůzky konané ve dnech 20. a 21. května 1996 v Miláně (bod 163 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Skutečnost, že Polimeri zpochybňovala důkazní hodnotu posledně zmíněných poznámek v jiných částech žaloby, konkrétně v rámci třináctého žalobního důvodu, tento závěr nemůže změnit. Každopádně z důvodů uvedených níže v rámci třináctého žalobního důvodu platí, že Polimeri nepředložila takové informace, které by mohly zpochybnit důkazní hodnotu těchto poznámek. I kdyby tedy mohly existovat pochybnosti o důkazní hodnotě rukou psaných poznámek pana N. týkajících se protiprávní schůzky konané ve dnech 15. a 16. listopadu 1999 ve Frankfurtu, respektive pokud by napadené rozhodnutí bylo v tomto ohledu stiženo nedostatkem odůvodnění, jak tvrdí Polimeri, nemohlo by to snížit důkazní hodnotu ostatních výše uvedených rukou psaných poznámek.

173    Osmý žalobní důvod společnosti Polimeri dále patří mezi žalobní důvody týkající se merita napadeného rozhodnutí, nikoli mezi žalobní důvody týkající se zrušení nebo snížení pokuty. Účelem osmého žalobního důvodu společnosti Polimeri je tedy dosáhnout toho, aby Tribunál konstatoval, že se Polimeri nedopustila protiprávního jednání. I kdyby ovšem Tribunál musel odmítnout důkazní hodnotu rukou psaných poznámek pana N. týkajících se protiprávní schůzky konané ve dnech 15. a 16. listopadu 1999 ve Frankfurtu nebo dospět k závěru, že se Polimeri této schůzky neúčastnila, nemohlo by to vést ke konstatování, že se tento podnik protiprávního jednání nedopustil. Konstatování protiprávního jednání totiž spočívá na jiných důkazech, zejména na prohlášeních podniků potvrzujících jiná prohlášení téže povahy, na rukou psaných poznámkách z jiných protiprávních schůzek a na dalších listinných důkazech shromážděných v průběhu vyšetřování Komise. Mimoto, jestliže ze schůzek soutěžících podniků vzejdou dohody, dochází k porušení pravidel hospodářské soutěže, mají-li tyto schůzky protisoutěžní cíl, a směřují tak k umělému organizování fungování trhu. V takovém případě je odpovědnost konkrétního podniku za protiprávní jednání platně dána, jestliže se těchto schůzek účastnil a znal jejich cíl, i když poté neprovedl některá opatření, která na nich byla sjednána. Větší či menší aktivita podniku na schůzkách, stejně jako více či méně úplné provedení sjednaných opatření nemají důsledky pro existenci jeho odpovědnosti, nýbrž pro její rozsah, a tedy i pro úroveň sankcí (rozsudek Soudního dvora ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 145).

174    Z toho plyne, že argumenty, které Polimeri rozvedla v souvislosti se zdroji důkazů, je třeba odmítnout.

 K druhé části osmého žalobního důvodu, týkající se všeobecného popisu kartelové dohody

175    Úvodem je třeba k námitce společnosti Polimeri vůči tvrzení pana W. (Bayer), které bylo převzato do bodu 112 odůvodnění napadeného rozhodnutí a podle kterého pánové L. (EniChem) a W. požádali pana N. (Dow), aby si přestal dělat poznámky z neoficiálních debat, uvést, že i kdyby byla tato námitka Polimeri důvodná a k tvrzení pana W. by se nepřihlédlo, nemělo by to žádný dopad na legalitu napadeného rozhodnutí. Nezpochybnilo by to totiž ostatní prohlášení společnosti Bayer, neboť tato jsou potvrzena společnostmi Dow a Shell nebo listinnými důkazy. Na základě výše uvedeného prohlášení pana W. mohla navíc Komise zjistit, proč podle ní nebylo možné nalézt rukou psané poznámky týkající se protiprávních schůzek konaných v letech 2000 a 2001 (bod 113 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Toto vysvětlení nemá na meritum napadeného rozhodnutí žádný vliv. Komise vycházela z prohlášení pana W. také v bodě 152 odůvodnění napadeného rozhodnutí při popisování úlohy jednotlivých dotčených podniků v rámci kartelové dohody. Z napadeného rozhodnutí ovšem neplyne, že by Komise tuto skutečnost v případě společnosti Polimeri zohlednila při posuzování závažnosti protiprávního jednání. Ačkoli může mít pochybení Komise v této souvislosti vliv na výši pokuty uložené společnosti Polimeri, nemůže jej každopádně mít na konstatování protiprávního jednání.

176    V rámci úvodu je třeba ještě poznamenat, že argumenty společnosti Polimeri budou přezkoumány odděleně pro BK a pro SBK, přestože se Polimeri nepodařilo prokázat, že by Komise pochybila, když kvalifikovala projednávané protiprávní jednání jako jediné (v tomto smyslu viz výše čtvrtý žalobní důvod).

–       K dohodám o cenách

177    Stran BK a tvrzení, že prohlášení pana W. (Bayer) reprodukovaná v bodech 105 a 106 odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou vágní, je třeba připomenout, že Komise je v praxi často povinna prokázat existenci protiprávního jednání za podmínek nepříznivých pro tuto úlohu, jestliže od doby vzniku rozhodných skutečností, které tvoří protiprávní jednání, mohlo uplynout několik let a několik z vyšetřovaných podniků s Komisí aktivně nespolupracovalo. Pro podnik, který se dopustil protiprávního jednání, by za těchto okolností bylo příliš jednoduché vyhnout se jakékoli sankci, pokud by mohl argumentovat neurčitostí informací uvedených k otázce fungování protiprávní dohody, jsou-li existence dohody a její protisoutěžní cíl přesto dostatečným způsobem prokázané. Podniky se v takové situaci mohou užitečně bránit tak, že mají možnost se vyjádřit ke všem důkazním materiálům, které Komise uvádí v jejich neprospěch (rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, uvedený výše v bodě 46, bod 203). Argumenty společnosti Polimeri tudíž nejsou s to zpochybnit prohlášení pana W. reprodukovaná v bodech 105 a 106 odůvodnění napadeného rozhodnutí, která jsou mimoto potvrzena prohlášeními společností Dow a Shell a listinnými důkazy.

178    Dále Komise uvedla prohlášení pana W. reprodukované v bodě 103 odůvodnění napadeného rozhodnutí za účelem rekonstrukce vývoje vztahů mezi dotyčnými podniky. Konkrétně se dotčené prohlášení týká roku 1995, tedy období, u kterého Komise nekonstatovala, že by v něm docházelo k porušování pravidel hospodářské soutěže. Argumenty společnosti Polimeri jsou tedy pro účely konstatování, že v projednávaném případě nedošlo k protiprávnímu jednání, bezpředmětné.

179    Stran SBK a tvrzení, že pan de J. (Shell) vždy popíral, že by se podílel na dotčených dohodách, postačí konstatovat, že Shell výslovně uznává, že se v období od 30. srpna 1995 do 31. května 1999 podílela na dohodách o stanovování cen (bod 119 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Toto prohlášení bylo učiněno jménem společnosti Shell, a nikoli jménem pana V. osobně, jak naznačuje Polimeri. Odpovědi poskytnuté jménem podniku jako takového mají přitom věrohodnost převyšující věrohodnost, kterou mohla mít odpověď poskytnutá členem jeho personálu, bez ohledu na jeho osobní zkušenost a osobní názor (rozsudky Tribunálu ze dne 20. března 2002, LR AF 1998 v. Komise, T‑23/99, Recueil, s. II‑1705, bod 45, a JFE Engineering a další v. Komise, uvedený výše v bodě 46, bod 205). U tvrzení, že prohlášení podniků mají důkazní hodnotu jen vůči společnosti, která je jejich autorem, postačí poukázat na to, že prohlášení společnosti Shell jsou potvrzena nejen prohlášeními společností Bayer a Dow, ale i dalšími listinnými důkazy předloženými Komisí.

180    Stran tvrzení, že prohlášení společnosti Bayer reprodukované v bodech 110 a 114 odůvodnění napadeného rozhodnutí není v souladu s prohlášeními některých jejích zaměstnanců, je třeba konstatovat, že účelem prohlášení společnosti Bayer je přiznat existenci dohod o cenách SBK v období od září 1996 do roku 1999. Jak ale bylo poznamenáno v předchozím bodě, mají odpovědi poskytnuté jménem podniku jako takového věrohodnost převyšující věrohodnost, kterou mohla mít odpověď poskytnutá členem jeho personálu, bez ohledu na jeho osobní zkušenost a osobní názor. Prohlášení zaměstnanců společnosti Bayer proto nemohou mít vyšší důkazní hodnotu než prohlášení této společnosti. Navíc je prohlášení společnosti Bayer potvrzeno prohlášeními společností Dow a Shell a několika listinnými důkazy.

181    Konečně je k cenovým analýzám, které předložila Polimeri k BK i k SBK, třeba uvést, že prokázání jednání podniků ve vzájemné shodě neplyne z prostého paralelního chování na trhu, nýbrž z důkazů, z nichž se podává, že dotčená jednání byla výsledkem vzájemné součinnosti. Za těchto podmínek nemůže náhradní vysvětlení, které Polimeri předložila k problematice uplatňovaných cen, zpochybnit konstatování Komise o existenci kartelové dohody mezi dotyčnými podniky.

182    Z těchto důvodů nemohou argumenty společnosti Polimeri zpochybnit závěr Komise týkající se dohod o cenách.

–       K dohodám o rozdělení trhu

183    Stran BK je třeba zaprvé poznamenat, že podle Polimeri se dohod o rozdělení trhu týká jen prohlášení společnosti Bayer reprodukované v bodě 129 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tento předpoklad společnosti Polimeri je však mylný. Závěr Komise totiž spočívá i na prohlášení společnosti Dow, které bylo převzato do bodu 125 odůvodnění napadeného rozhodnutí a které „se vztahuje zároveň na BK i na SBK“. V tomto prohlášení uvádí Dow zejména to, že se dvoustranné debaty výrobců týkaly obzvláště zákazníků. Konkrétně poukazuje Dow na to, že výrobci ujistili EniChem SpA, že nebudou útočit na její pozice u Michelin, respektive Bridgestone. Prohlášení společnosti Shell reprodukované v bodě 127 odůvodnění napadeného rozhodnutí nadto odkazuje na rozhovor pana W. (Bayer) s panem V. (Shell) o prodeji BK [společnosti] „BP“. Skutečnost, že pan L. (EniChem) popírá, že by se tohoto rozhovoru účastnil, nebo že trh s koberci nesouvisí s BK, nemůže toto prohlášení zpochybnit, alespoň v případě dvoustranného kontaktu mezi Bayer a Shell. Prohlášení společnosti Bayer, které bylo převzato do bodu 129 odůvodnění napadeného rozhodnutí a které Polimeri formálně nezpochybňuje, se navíc explicitně vyjadřuje k dohodám o rozdělení trhu s BK mezi soutěžitele. Bayer v něm totiž uvádí, že „i pro BK“ se dohodlo, že se nebudou přebírat zákazníci jiných soutěžitelů. Rozdělení trhu s BK potvrzují tedy prohlášení tří z dotyčných podniků, a sice Bayer, Dow a Shell. V této souvislosti je třeba připomenout, že prohlášení učiněná jménem podniků mají nezanedbatelnou důkazní hodnotu, neboť s sebou nesou značná právní a hospodářská rizika. Tato důkazní hodnota je zvlášť vysoká, jestliže prohlášení podniků, jako je tomu v projednávaném případě, potvrzují jiná prohlášení téže povahy.

184    Zadruhé se o rozdělení trhu zmiňuje několik prohlášení podniků, přestože se nevztahují specificky k BK. Je tomu tak u prohlášení společnosti Shell uvedeného v bodech 120 a 128 odůvodnění napadeného rozhodnutí a u prohlášení společnosti Bayer uvedeného v bodě 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

185    Zatřetí je ke skutečnosti, že rozdělení trhu s BK je s ohledem na obchodní sílu zákazníků a na kolísavost prodejů EniChem SpA nepravděpodobné, třeba připomenout, že vzejdou-li ze schůzek soutěžících podniků dohody, dochází k porušení pravidel hospodářské soutěže, jestliže tyto schůzky mají protisoutěžní cíl, a směřují tak k umělému organizování fungování trhu. V takovém případě je odpovědnost konkrétního podniku za protiprávní jednání platně dána v případě, že se účastnil těchto schůzek a znal jejich cíl, i když poté neprovedl některá opatření, která na nich byla sjednána. Větší či menší aktivita podniku na schůzkách, jakož i více či méně úplné provedení sjednaných opatření nemají důsledky pro existenci jeho odpovědnosti, nýbrž pro její rozsah, a tedy i pro úroveň sankcí (viz judikatura citovaná výše v bodě 173).

186    Stran SBK a k prohlášení společnosti Bayer reprodukovanému v bodě 124 odůvodnění napadeného rozhodnutí je třeba uvést, že argumenty společnosti Polimeri skutečně spočívají na nesprávném překladu prohlášení pana P., učiněného v němčině, do italštiny. Avšak nesprávnost překladu, ačkoli je politováníhodná, nemůže zpochybnit prohlášení pana P. ani jeho důkazní hodnotu. V této souvislosti je třeba podotknout, že původní znění prohlášení pana P. je reprodukováno v poznámce pod čarou napadeného rozhodnutí bez ohledu na jazykovou verzi tohoto rozhodnutí. Nesprávnost překladu navíc nemohla zasáhnout do práva Polimeri na obhajobu před Tribunálem, jelikož tato společnost byla s to na ni argumentačně reagovat ve fázi repliky. Konečně, i kdyby bylo nezbytné odmítnout překlad, který Komise předložila Tribunálu, jak tvrdí Polimeri, původní znění prohlášení pana P., reprodukované v napadeném rozhodnutí doručeném společnosti Polimeri, by zůstalo nedotčeno. Tribunál by se tedy mohl v rámci posuzování legality napadeného rozhodnutí odvolat na toto znění. Nicméně, přestože se v původním znění prohlášení pana P. uvádí, že nebyla uzavřena žádná dohoda o zmražení podílů na trhu či výrobních kapacit, plyne z něj, že se zúčastněné podniky shodly na tom, že žádný z nich si nepřeje škodit ostatním a že se podle nich nepovede agresivní hospodářská soutěž u hlavních zákazníků ostatních stran. Z toho je tudíž třeba dovodit, že v otázce zákazníků postupovaly dotyčné podniky podle pravidel nezasahování.

187    Prohlášení společnosti Dow reprodukovaného v bodě 125 odůvodnění napadeného rozhodnutí potvrzuje prohlášení společnosti Bayer, podle něhož dotyčné podniky postupovaly podle pravidel nezasahování. Skutečnost, že Polimeri zvlášť zpochybňuje tvrzení, podle kterého výrobci ujistili EniChem SpA, že nebudou útočit na její pozice u Michelin, respektive Bridgestone, zejména s ohledem na to, že prodeje EniChem SpA kolísaly, nemá vliv na konstatování, že prohlášení společnosti Dow potvrzuje prohlášení společnosti Bayer. Navíc platí, že vzejdou-li ze schůzek soutěžících podniků dohody, dochází k porušení článku 81 ES, jestliže tyto schůzky mají protisoutěžní cíl, a směřují tak k umělému organizování fungování trhu. V takovém případě je odpovědnost konkrétního podniku za protiprávní jednání platně dána, pakliže se účastnil těchto schůzek a znal jejich cíl, i když poté neprovedl některá opatření, která na nich byla sjednána. Větší či menší aktivita podniku na schůzkách, jakož i více či méně úplné provedení sjednaných opatření nemají důsledky pro existenci jeho odpovědnosti, nýbrž pro její rozsah, a tedy i pro úroveň sankcí (viz judikatura citovaná výše v bodě 173).

188    Konečně u prohlášení společnosti Bayer reprodukovaného v bodě 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí je třeba shledat, že skutečnost, že se dotyčné podniky (v daném případě Dow a EniChem SpA) na společných schůzkách s dalšími podniky vzájemně obviňovaly z přebírání zákazníků a podílů na trhu, je známkou toho, že podniky postupovaly podle pravidel nezasahování, nikoli naopak.

189    Postup podle pravidel nezasahování dohodnutých dotyčnými podniky potvrzují i prohlášení společnosti Shell reprodukovaná v bodech 120 a 128 odůvodnění napadeného rozhodnutí a prohlášení společnosti Bayer reprodukované v bodě 129 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Alespoň některé listinné důkazy nadto prokazují, že docházelo k výměně informací o zákaznících dotyčných podniků. To plyne zejména z poznámek, které si pan N. (Bayer) zapsal na protiprávní schůzce konané ve dnech 20. a 21. května 1996 v Miláně.

190    Z uvedených důvodů nemohou argumenty společnosti Polimeri zpochybnit závěr Komise týkající se dohod o rozdělení trhu.

–       K výměně citlivých obchodních informací

191    V této souvislosti postačí konstatování, že s ohledem na závěry týkající se dohod o cenách a dohod o rozdělení trhu muselo mezi dotyčnými podniky docházet k výměně citlivých obchodních informací, a to přinejmenším k výměně údajů o cenách a o zákaznících.

192    Z těchto důvodů nemohou argumenty společnosti Polimeri zpochybnit závěr Komise týkající se výměny citlivých obchodních informací.

–       K průběžnému provádění dohod

193    Úvodem je třeba konstatovat, že Polimeri se – jak správně podotýká Komise – vyjadřuje kriticky k některým bodům odůvodnění napadeného rozhodnutí týkajícím se průběžného provádění dohod zejména v souvislosti se společností EniChem SpA. Polimeri nezpochybňuje body odůvodnění napadeného rozhodnutí, v kterých jde o jiné podniky. Podnik může však být činěn odpovědným za globální kartelovou dohodu i tehdy, je-li prokázáno, že se přímo zúčastnil pouze jednoho nebo více prvků tvořících dohodu, jestliže věděl nebo měl nutně vědět, že koluze, na níž se účastní, zvláště prostřednictvím pravidelných jednání organizovaných během několika let, byla součástí celkového schématu určeného k narušení normálního fungování hospodářské soutěže a dále toto schéma zahrnovalo soubor prvků tvořících kartelovou dohodu (rozsudek PVC II, uvedený výše v bodě 52, bod 773, a rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, uvedený výše v bodě 46, bod 370). Rovněž skutečnost, že různé podniky hrály ve sledování společného cíle různé role, nevylučuje za podmínky, že každý podnik přispěl na své vlastní úrovni ke sledování společného cíle, totožnost protisoutěžního cíle, a tedy protiprávního jednání (rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, uvedený výše v bodě 46, bod 370). Vzhledem k výše uvedenému závěru, že se Polimeri podílela na dohodách o cenách a o rozdělení trhu, nemohou argumenty společnosti Polimeri týkající se její osobní účasti na průběžném provádění dohod zpochybnit konstatování, že k porušení pravidel hospodářské soutěže z její strany došlo.

194    V každém případě je třeba stran BK u prohlášení společností Bayer a Dow reprodukovaných v bodech 137, 138 a 143 odůvodnění napadeného rozhodnutí dospět k závěru, že ačkoli nejsou události v nich popsané přesně datovány, jsou dostatečně konkrétní (názvy podniků, ba dokonce jména či postavení dotyčných zaměstnanců, jména zákazníků a výrobku, časové rozmezí). Neexistuje nic, na základě čeho by bylo možné zpochybnit jejich důkazní hodnotu, jak v obecné rovině činí Polimeri. Konkrétně prohlášení společnosti Dow reprodukované v bodě 143 odůvodnění napadeného rozhodnutí, přestože zmiňuje firmu Karbochem (podniku, který v té době vlastnila Dow), nesouvisí se sporem, na který odkazuje Polimeri ve svých písemnostech. V prohlášení společnosti Dow jsou naopak explicitně zmíněny dvoustranné kontakty navázané za účelem zvýšení prodejních cen Karbochemu společnosti Pirelli. K prohlášení pana W. (Dow) reprodukovaného v bodě 144 odůvodnění napadeného rozhodnutí je třeba zopakovat, že pro podnik, který se dopustil protiprávního jednání, by bylo příliš jednoduché vyhnout se jakékoli sankci, pokud by mohl argumentovat neurčitostí informací uvedených k otázce fungování nedovolené dohody, jsou-li existence dohody a její protisoutěžní cíl přesto dostatečným způsobem prokázané. Toto prohlášení každopádně navazuje na prohlášení pana F. (Dow) reprodukované v bodě 143 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které konkrétní je. Prohlášení reprodukované v bodě 144 odůvodnění napadeného rozhodnutí dokládá, že EniChem SpA kontaktovala z téhož důvodu (tedy z důvodu uplatňovaných prodejních cen) jiného zaměstnance společnosti Dow. Navíc, i kdyby se na toto jednání nakonec nahlíželo tak, že k němu vůbec nedošlo, nezbavovalo by to důkazní hodnoty ostatní skutečnosti uvedené v části napadeného rozhodnutí týkající se průběžného provádění dohod, z nichž většinu Polimeri nenapadá.

195    V souvislosti s SBK zpochybňuje Polimeri jen prohlášení společnosti Bayer reprodukované v bodě 140 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podle Polimeri souvisely dotčené kontakty se smlouvou na dodávku výrobku, jenž nespadá do kategorie SBK. V prohlášení společnosti Bayer jsou ovšem zmíněny právě debaty o SBK (trh, ceny surovin atd.). Okolnost tvrzená společností Polimeri tedy nemůže odůvodnit dvoustranné kontakty uvedené v bodě 140 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

196    Z těchto důvodů nemohou argumenty společnosti Polimeri zpochybnit závěr Komise týkající se průběžného provádění dohod.

–       K popisu skutkových okolností podanému panem N.

197    S ohledem na výše uvedené okolnosti je třeba shledat, že kontakty mezi dotyčnými podniky, ke kterým docházelo vedle zasedání Evropského sdružení pro syntetický kaučuk, rozhodně nebyly „nevyhnutelné a přirozené“, jak tvrdí Polimeri.

198    Z prohlášení společnosti Dow (tedy zaměstnavatele pana N.) navíc jasně vyplývá, že tato společnost výslovně uznává, že se podílela na uzavírání dohod, které jsou v rozporu s pravidly hospodářské soutěže. Prohlášení pana N., které Polimeri uvádí ve svých písemnostech, proto nemůže mít vyšší důkazní hodnotu než prohlášení učiněné společností, která ho zaměstnává. Odpovědi poskytnuté jménem podniku jako takového mají totiž věrohodnost převyšující věrohodnost, kterou mohla mít odpověď poskytnutá členem jeho personálu, bez ohledu na jeho osobní zkušenost a osobní názor (viz judikatura citovaná výše v bodě 179).

199    Z těchto důvodů nemohou argumenty společnosti Polimeri zpochybnit konstatování, že v projednávaném případě došlo k porušení pravidel hospodářské soutěže.

200    S ohledem na tyto skutečnosti je třeba osmý žalobní důvod Polimeri zamítnout jako neopodstatněný.

6.     K devátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nepodloženosti konstatování účasti společnosti Polimeri na údajné kartelové dohodě

a)     Argumenty účastnic řízení

201    Zaprvé poukazuje Polimeri na to, že bod 152 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého byly debaty v rámci kartelové dohody vyvolané nátlakem ze strany EniChem SpA, odkazuje na bod 103 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ten se však, tvrdí Polimeri, týká období (roku 1995), na které se obvinění nevztahuje. Totéž platí i pro námitky Komise týkající se SBK a odkazu na bod 108 odůvodnění napadeného rozhodnutí, který se vztahuje ke schůzce konané v srpnu 1995. Kartelová dohoda by nadto neměla smysl, jelikož v tomto období ceny spontánně rostly.

202    Zadruhé je ke konstatování Komise, podle kterého měly Bayer a Dow za to, že EniChem SpA sehrávala v rámci kartelové dohody důležitou úlohu, třeba poznamenat, že by bylo nerealistické očekávat, že by se tyto dva podniky s největším podílem na trhu (jeden na trhu s BK, druhý na trhu s SBK) samy doznaly k podněcování kartelové dohody. Zajímavý je v tomto ohledu bod 150 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého Dow označila Bayer za jednu ze dvou společností, které vedly debaty o cenách BK, a Bayer veškerou odpovědnost v této souvislosti odmítá.

203    Zatřetí Polimeri uvádí, že se již vyjádřila k pozdějšímu svědectví společnosti Shell, následně potvrzenému vágními vzpomínkami pana W. (Bayer), jenž popsal schůzku s panem L. (EniChem) konanou ve dnech 19. a 20. února 1998, a odkazuje na přílohu žaloby.

204    Začtvrté bylo tvrzení, podle kterého pan L. telefonoval „postupně všem“, aby koordinoval aktivity kartelové dohody, uvedeno v prvním oznámení námitek. Druhé oznámení námitek a napadené rozhodnutí ovšem tvrdí opak. Polimeri poukazuje také na to, že Komise zmiňuje skutečnost, že pan L. přesvědčoval pana N. (Dow), aby si na schůzkách kartelové dohody přestal dělat poznámky, ale v bodě 150 odůvodnění napadeného rozhodnutí již nezmiňuje, že totéž činil pan W. (Bayer). Toto tvrzení je ovšem každopádně nepodložené.

205    Zapáté, tvrzení Komise, že EniChem byla v letech 1998, 2000 a 2001 největším dodavatelem BK a SBK zároveň, sečtou-li se jejich objemy, není přesné. EniChem se stala podnikem s největším podílem na trhu s SBK teprve v roce 1998. Na trhu s BK měla vždy největší podíl Bayer. Dow nabyla největší podíl na trhu s SBK nejpozději v roce 2000 (kdy odkoupila část společnosti Shell).

206    Informace uvedené v bodě 152 odůvodnění napadeného rozhodnutí k prokázání důležité úlohy společnosti EniChem SpA v rámci údajné kartelové dohody jsou tedy nepodložené.

207    Komise navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut. Poukazuje na to, že nemá povinnost prokazovat, zda EniChem SpA/Polimeri sehrávala důležitou úlohu v rámci dotčené kartelové dohody, nýbrž jen to, zda se na ní tento podnik podílel. Z projednání výtek týkajících se údajného nesprávného posouzení důkazů o existenci kartelové dohody (viz výše osmý žalobní důvod) jasně vyplývá, že Polimeri neprokázala nepodloženost mnoha důkazů dokládajících existenci jediného a trvajícího protiprávního jednání porušujícího článek 81 ES a účast EniChem SpA/Polimeri na tomto protiprávním jednání.

b)     Závěry Tribunálu

208    V rámci devátého žalobního důvodu Polimeri tvrdí, že informace uvedené v bodě 152 odůvodnění napadeného rozhodnutí k prokázání důležité úlohy společnosti EniChem SpA v rámci údajné kartelové dohody jsou nepodložené.

209    V této souvislosti je třeba poukázat na to, že devátý žalobní důvod společnosti Polimeri patří mezi žalobní důvody týkající se merita napadeného rozhodnutí, nikoli mezi žalobní důvody týkající se zrušení nebo snížení pokuty.

210    Z důvodů uvedených v rámci osmého žalobního důvodu je ovšem třeba shledat, že Komise konstatovala účast EniChem SpA na dotčeném protiprávním jednání oprávněně. Proto ani za předpokladu, že by Komise posoudila údajně důležitou úlohou společnosti EniChem SpA v rámci kartelové dohody nesprávně, nemohly by argumenty uvedené v rámci devátého žalobního důvodu zpochybnit legalitu napadeného rozhodnutí z hlediska konstatování, že se Polimeri dopustila protiprávního jednání.

211    Je však třeba poznamenat, že Polimeri na jednání uvedla, že devátý žalobní důvod se týká i výše pokuty. K tomu je třeba uvést, že argument, který Polimeri vznesla na jednání, představuje s ohledem na znění písemností předložených Tribunálu, zejména na znění žaloby, nový žalobní důvod, jenž musí být z toho titulu prohlášen za nepřípustný. V každém případě z napadeného rozhodnutí neplyne, že by Komise při stanovování výše pokuty ukládané společnosti Polimeri zohlednila údajně důležitou úlohu společnosti EniChem SpA v rámci kartelové dohody.

212    S ohledem na tyto skutečnosti je třeba devátý žalobní důvod Polimeri zamítnout jako neopodstatněný.

C –  K žalobním důvodům týkajícím se stanovení výše pokuty

1.     K desátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nepodloženosti posouzení závažnosti protiprávního jednání

a)     Argumenty účastnic řízení

213    Zaprvé se Polimeri domnívá, že analýza provedená v rámci žalobních důvodů týkajících se merita napadeného rozhodnutí dokládá, že vytýkaná jednání nelze jako taková kvalifikovat coby velmi závažná, neboť na okolnosti projednávané věci nelze vztáhnout pojem „kartelová dohoda“. Jestliže by Tribunál nemohl než potvrdit napadené rozhodnutí v plném rozsahu, měl by zároveň zohlednit skutečnost, že nejméně jeden z obou výrobků, ke kterým se napadené rozhodnutí vztahovalo, a sice BK, nebyl nikdy předmětem žádné tajné dohody.

214    Zadruhé měla Komise zohlednit skutečný dopad údajné kartelové dohody na trh v rozsahu, v němž jej bylo možné změřit. Z bodu 462 odůvodnění napadeného rozhodnutí však plyne, že Komise takovou analýzu neprovedla. Tvrdila pouze, že dotčené protiprávní jednání je z povahy věci velmi závažné (bod 464 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Polimeri s tímto postupem nesouhlasí a odvolává se zejména na rozsudek Tribunálu ze dne 5. dubna 2006, Degussa v. Komise (T‑279/02, Sb. rozh. s. II‑897, body 223, 243 až 254). Konkrétně má Polimeri za to, že pokud kartelová dohoda prokazatelně nevyvolala účinky, měla by Komise stanovit pokutu v částce nižší, než jakou by stanovila, kdyby tato skutečnost prokázána nebyla. Polimeri poukazuje především na to, že je-li konkrétní dopad na trh faktorem zvažovaným při případném zvýšení pokuty, pak musí být neexistence škodlivých účinků na dotčená odvětví důvodem pro snížení sankce. Skutečnost, že účinky údajné kartelové dohody nebyly posouzeny, není důsledkem objektivní nemožnosti takového hodnocení, nýbrž je projevem neschopnosti Komise jej provést nebo její neobratnosti při snaze zamlčet informaci, která je pro dokazování a pro vyčíslení pokuty zásadní. Tento závěr dokládá i fakt, že Komise zařadila do prvního oznámení námitek cenovou analýzu, kterou posléze vyňala.

215    Zatřetí Polimeri poznamenává, že studie, které sama bez těžkostí provedla i navzdory chybějícím skutečným údajům (tedy jen na základě cenových informací poskytnutých účastnicemi řízení Komisi), dokládají, že údajné protiprávní jednání nemělo na vývoj cen žádný dopad. Ty totiž rostly jen v závislosti na růstu cen surovin. Kromě toho, i za zpochybňovaného předpokladu, že by ojedinělé dohody o rozdělení trhu skutečně existovaly, neměly by žádný dopad na zákazníky, jelikož ti by i nadále nakupovali, u koho a kdy by sami chtěli. Polimeri odkazuje i na rozhodnutí Komise 1999/210/ES ze dne 14. října 1998 v řízení podle článku [81] ES (věc IV/F‑3/33.708 – British Sugar plc, věc IV/F‑3/33.709 – Tate & Lyle plc, věc IV/F‑3/33.710 – Napier Brown & Company Ltd, věc IV/F‑3/33.711 – James Budgett Sugars Ltd) (Úř. věst. 1999, L 76, s. 1), ve kterém Komise vyloučila, že by došlo k velmi závažnému protiprávnímu jednání, neboť nebyly prokázány účinky protiprávního jednání.

216    Začtvrté připomíná Polimeri své stanovisko, podle kterého Komise snížila celkovou hodnotu trhu tak, aby vznikl dojem, že kartelová dohoda pokrývala více než 80 % prodejů BK a SBK. Tento závěr je nepodložený. Polimeri ostatně prokázala, že údajnou kartelovou dohodou nebyla nikdy dotčena více než jedna třetina trhu s BK/přírodním kaučukem ani více než jedna polovina trhu s SBK/přírodním kaučukem. Polimeri konečně odkazuje na rozsudek Degussa v. Komise, uvedený výše v bodě 214, ve kterém Tribunál snížil pokutu o 15 % proto, že „podle zjištění samotné Komise podíl účastníků kartelové dohody na trhu postupně klesal po vstupu Monsanto na trh, a to až na 60 % ke konci protiprávního jednání“.

217    Zapáté Polimeri uvádí, že při posuzování závažnosti protiprávního jednání se měly rozlišovat dva relevantní trhy. Avšak i kdyby tyto dva trhy byly posuzovány společně, nebyly by velmi významné. Tribunál v této souvislosti uvedl, že přizpůsobování výchozích částek pokuty podle velikosti trhu je racionální a konzistentní postup (rozsudek Tribunálu ze dne 15. března 2006, BASF v. Komise, T‑15/02, Sb. rozh. s. II‑497). Pokuta uložená společnosti Polimeri však dosáhla výše téměř poloviny hodnoty trhu v roce 2001 (bod 467 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Tento postup je iracionální a v rozporu se zásadou proporcionality. Polimeri dodává, že totéž platí pro zvyšování pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání a že Komise nemůže argumentovat tím, že v žalobě nezpochybnila účast Eni na kartelové dohodě. Tuto skutečnost musí totiž zpochybnit samotná Eni, nikoli Polimeri.

218    Komise navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut. V podstatě se domnívá, že při posuzování závažnosti protiprávního jednání nepochybila.

b)     Závěry Tribunálu

219    Závažnost protiprávních jednání musí být stanovena v závislosti na více skutečnostech, jakými jsou zvláštní okolnosti věci, její kontext a odrazující účinek pokut, a to bez sestavení závazného nebo taxativního výčtu kritérií, ke kterým je třeba povinně přihlédnout (rozsudky Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, uvedený výše v bodě 108, bod 465, a Dansk Rørindustri a další v. Komise, uvedený výše v bodě 173, bod 241).

220    K faktorům, které mohou ovlivnit posouzení závažnosti protiprávních jednání, patří jednání každého z podniků, jejich role při zavádění kartelové dohody, zisk, který mohou z těchto jednání vytěžit, jejich velikost a hodnota dotyčného zboží, jakož i nebezpečí, které představují protiprávní jednání tohoto druhu pro cíle Společenství (viz rozsudek Dalmine v. Komise, uvedený výše v bodě 108, bod 130 a citovaná judikatura).

221    Pokyny navíc mimo jiné stanoví, že při hodnocení závažnosti protiprávního jednání je třeba brát v úvahu jeho povahu, skutečný dopad na trh, pokud jej lze měřit, a velikost relevantního zeměpisného trhu. Protiprávní jednání se tak zařadí do jedné ze tří kategorií: méně závažná protiprávní jednání, závažná protiprávní jednání a velmi závažná protiprávní jednání (bod 1 A první a druhý pododstavec pokynů).

222    V projednávaném případě Komise v napadeném rozhodnutí nejprve konstatuje, že dotyčné podniky uzavřely dohody o cenových cílech a o rozdělení trhu a že si vyměňovaly citlivé obchodní informace. Podle Komise jsou taková jednání ze své podstaty velmi závažná (bod 461 odůvodnění a článek 1 výroku napadeného rozhodnutí). Komise dále uvádí, že konkrétní dopad kartelové dohody na trh EHP nelze změřit. Komise také dodává, že přesto, že konkrétní dopad kartelové dohody změřit nelze, dotyčné podniky předmětné dohody prováděly, a ty se tudíž na trhu projevily. Komise dále uvádí, že pro účely stanovení výše pokut nezohlední dopad na trh (bod 462 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Na závěr Komise poukazuje na to, že protiprávním jednáním bylo dotčeno celé území EHP (bod 463 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Z těchto důvodů má Komise za to, že dotčené protiprávní jednání lze kvalifikovat jako velmi závažné (bod 464 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

223    Následně Komise s dotyčnými podniky zacházela odlišně na základě kumulovaného obratu, kterého dosáhly v odvětví BK a SBK v roce 2001 tedy v posledním celém roce, kdy došlo k protiprávnímu jednání, s výjimkou společností Shell (pro kterou platí rok 1998, neboť v roce 1999 Shell zcizila své aktivity) a Stomil (pro kterou platí rok 1999, neboť v roce 2000 ukončila Stomil protiprávní jednání). Komise dotyčné podniky rozdělila do pěti kategorií a EniChem zařadila do první kategorie (s výchozí částkou pokuty ve výši 55 milionů eur) (bod 465 až 473 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

224    Zaprvé je třeba poznamenat, že Polimeri ve své argumentaci tvrdí, že kartelová dohoda neměla žádný dopad na trh.

225    Je však namístě připomenout, že Komise dospěla k oprávněnému závěru, jak plyne z úvah uvedených v rámci osmého žalobního důvodu, že se dotyčné podniky dopustily v odvětví BK a SBK protiprávního jednání porušujícího článek 81 ES. V tomto ohledu z popisu velmi závažných protiprávních jednání v pokynech plyne, že dohody a jednání ve vzájemné shodě, jejichž účelem je, stejně jako v projednávaném případě, zejména stanovení cenových cílů nebo rozdělení tržních podílů, lze kvalifikovat jako „velmi závažná“ na základě jejich samotné povahy, aniž je Komise povinna prokazovat skutečný dopad protiprávního jednání na trh (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 3. září 2009, Prym a Prym Consumer v. Komise, C‑534/07 P, Sb. rozh. s. I‑7415, bod 75; viz také rozsudky Tribunálu ze dne 27. července 2005, Brasserie nationale a další v. Komise, T‑49/02 až T‑51/02, Sb. rozh. s. II‑3033, bod 178, a Hoechst v. Komise, uvedený výše v bodě 59, bod 345). Horizontální kartelové dohody v oblasti cen jsou navíc podle ustálené judikatury nejzávažnějšími protiprávními jednáními, která porušují právo Společenství v oblasti hospodářské soutěže, a mohou tedy být samy o sobě kvalifikovány jako velmi závažné (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 12. července 2001, Tate & Lyle a další v. Komise, T‑202/98, T‑204/98 a T‑207/98, Recueil, s. II‑2035, bod 103, a Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 160, bod 147).

226    Komise tedy nepochybila, když shledala, že dotčená jednání jsou ze své podstaty velmi závažnými protiprávními jednáními.

227    U dřívější rozhodovací praxe Komise a v případě tvrzení Polimeri, že došlo k porušení zásady rovného zacházení, postačí poukázat na to, že úvahy, které vedly k přijetí rozhodnutí 1999/210 (viz výše bod 215), na které odkazuje Polimeri ve svých písemnostech, se lišily od úvah v projednávané věci. Konkrétně bylo v rozhodnutí 1999/210 zdůrazněno, že relevantní zeměpisný trh byl omezen na Velkou Británii (bod 193 odůvodnění rozhodnutí 1999/210). Z rozhodnutí 1999/210 tudíž nelze dovozovat, že Komise dospěla k závěru, že došlo k závažnému, nikoli velmi závažnému protiprávnímu jednání, jen na základě toho, že účinky protiprávního jednání nebyly prokázány, jak v podstatě tvrdí Polimeri. V napadeném rozhodnutí je navíc konstatována existence jediné a trvající dohody, v jejímž rámci se dotyčné podniky dohodly mimo jiné na tom, že si rozdělí zákazníky. Takovou okolnost rozhodnutí 1999/210 nezmiňuje.

228    Vzhledem k výše uvedenému nelze přijmout argumenty, které Polimeri uvedla v souvislosti s neexistencí dopadu kartelové dohody na dotčené trhy.

229    Zadruhé je k tomu, že Komise nesprávně stanovila celkovou hodnotu relevantního trhu, třeba nejprve připomenout, že velikost trhu je jednou ze skutečností relevantních pro účely zjištění závažnosti protiprávního jednání (v tomto smyslu viz rozsudek Dalmine v. Komise, uvedený výše v bodě 108, bod 132, a rozsudek Tribunálu ze dne 27. září 2006, Archer Daniels Midland v. Komise, T‑329/01, Sb. rozh. s. II‑3255, bod 102). Z dokumentů předložených Komisí v návaznosti na otázku Tribunálu dále vyplývá, že tvrzení uvedené v bodě 66 napadeného rozhodnutí, podle kterého dosahovaly tržby výrobců stojících mimo kartelovou dohodu z prodeje BK a SBK v roce 2001 „nejméně 70 milionů eur“, není nesprávné. Za těchto podmínek nelze na základě ničeho dospět k závěru, že Komise pochybila, když v napadeném rozhodnutí odhadla dotčený trh v roce 2001 na „nejméně“ 550 milionů eur (bod 467 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Každopádně platí, jak správně podotkla Komise, že z ničeho nelze uvažovat na to, že by chybné snížení této hodnoty poškodilo společnost Polimeri.

230    Zatřetí je k tomu, že Komise měla při stanovování hodnoty relevantního trhu – potažmo podílů dotyčných podniků na trhu – brát v potaz i přírodní kaučuk, kterým je BK i SBK zastupitelný, nutné podotknout, že tohoto výrobku se kartelová dohoda netýkala. Posouzení závažnosti protiprávního jednání, konkrétně skutečné hospodářské schopnosti účastníků způsobit škodu jiným subjektům (bod 1 A čtvrtý pododstavec pokynů) totiž nelze provést s odkazem na jiné výrobky než na výrobky, které jsou předmětem kartelové dohody (rozsudek Tribunálu ze dne 6. prosince 2005, Brouwerij Haacht v. Komise, T‑48/02, Sb. rozh. s. II‑5259, bod 59).

231    V případě argumentů, které Polimeri uvedla podpůrně stran zohlednění velikosti relevantního trhu vyplývající z napadeného rozhodnutí (tedy částky 550 milionů eur za rok 2001 na území EHP), je namístě konstatovat, že ačkoli může být tato skutečnost zohledněna při určování závažnosti protiprávního jednání, je třeba zohlednit i další relevantní faktory projednávaného případu (v tomto smyslu viz rozsudky Dalmine v. Komise, uvedený výše v bodě 108, bod 132, a Archer Daniels Midland v. Komise, uvedený výše v bodě 229, bod 102). V projednávaném případě nelze ze zřetele ztrácet skutečnost, že dotčené protiprávní jednání je ze své podstaty velmi závažné a že je jím dotčeno celé území EHP. Zejména je třeba poukázat na to, že se dotyčné podniky dohodly na stanovování cílových cen, rozdělení zákazníků dohodami o nezasahování a vyměňování citlivých informací týkajících se cen, soutěžitelů a zákazníků. Je také třeba připomenout, že podle bodu 1 A pokynů přesahují předpokládané pokuty za velmi závažné protiprávní jednání hranici 20 milionů eur. Dále je třeba podotknout, že tržby EniChem z prodeje dotčených výrobků dosáhly v roce 2001 hodnoty více než 164 milionů eur (bod 468 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Konečně Polimeri nezpochybňuje, že výše jí uložené pokuty nepřesahuje hranici 10 % jejího celkového obratu dosaženého v předchozím hospodářském roce, tedy hranici stanovenou v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, jejímž cílem je zabránit tomu, aby se dotyčný podnik ocitl v situaci, kdy nemůže dotčenou pokutu uhradit (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 7. června 1983, Musique Diffusion française a další v. Komise, 100/80 až 103/80, Recueil, s. 1825, bod 119). S ohledem na tyto okolnosti nemohou argumenty společnosti Polimeri zpochybnit stanovení výchozí částky pokuty na 55 milionů eur.

232    Stran namítaného nepoměru konečné výše pokuty uložené solidárně společnostem Eni a Polimeri (a sice 272,25 milionů eur) k velikosti relevantního trhu v roce 2001 (a sice 550 milionů eur) je třeba připomenout, že za účelem stanovení částky každé pokuty disponuje Komise posuzovací pravomocí (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, Mo och Domsjö v. Komise, C‑283/98 P, Recueil, s. I‑9855, bod 47, a rozsudek Tribunálu ze dne 5. prosince 2006, Westfalen Gassen Nederland v. Komise, T‑303/02, Sb. rozh. s. II‑4567, bod 151). Krom toho podle čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 se částka pokuty určuje na základě závažnosti protiprávního jednání a doby jeho trvání. Navíc je uvedená částka výsledkem řady výpočtů provedených Komisí podle pokynů. Určení uvedené částky závisí zejména na různých okolnostech souvisejících s individuálním chováním dotčeného podniku, jako je například existence přitěžujících, nebo polehčujících okolností (rozsudek Tribunálu ze dne 4. července 2006, Hoek Loos v. Komise, T‑304/02, Sb. rozh. s. II‑1887, body 82 a 85). Z tohoto právního rámce nelze dovodit, že Komise musí zajistit, aby takto vypočtená výše pokuty byla úměrná celkovému objemu dotčeného výrobkového trhu na území EHP v určitém roce protiprávního jednání (v daném případě v roce 2001), když dotčené protiprávní jednání trvalo více než šest let a výše pokuty závisí také na dalších okolnostech souvisejících s individuálním chováním podniku (v tomto smyslu viz rozsudek Hoechst v. Komise, uvedený výše v bodě 59, bod 342). Z toho plyne, že argument, který Polimeri uvedla v této souvislosti, je třeba odmítnout.

233    S ohledem na tyto skutečnosti je třeba desátý žalobní důvod Polimeri zamítnout jako neopodstatněný.

2.     K jedenáctému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z protiprávně rozdílného zacházení

a)     Argumenty účastnic řízení

234    Polimeri poukazuje na to, že konkrétní váha podniků byla určena srovnáním součtu tržeb dosažených z prodeje BK i SBK s celkovou hodnotou tržeb dosažených v roce 2001. Posledně uvedená hodnota však zdaleka nebyla prověřena, neboť v napadeném rozhodnutí byla oproti druhému oznámení námitek viditelně snížena. Sečtením hodnot tržeb dosažených z prodeje z obou výrobků byla navíc společnosti Polimeri neprávem přisouzena konkrétní váha, kterou nikdy neměla, jelikož na poli BK ji vždy předčila Bayer a před společnost Dow se dostala jen v roce 1998. V případě samostatného posuzování obou trhů by výsledek byl jiný. Polimeri v této souvislosti uvádí, že pokyny stanoví povinnost zohlednit „skutečný dopad protiprávního jednání každého podniku na hospodářskou soutěž“. To předpokládá, že nejprve budou identifikovány trhy dotčené protiprávním jednáním. I v případě rozhodnutí sloučit oba trhy mělo být zohledněno jejich konkurenční prostředí, zejména přírodní kaučuk. Konečně, výchozí částka pokuty uložené Polimeri odpovídá 33 % součtu jejích tržeb. Jelikož je váha přisouzená společnosti Polimeri neodůvodněná, je tato částka nepřiměřená.

235    Komise navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut. Poukazuje zejména na to, že podle znění bodu 1 A pokynů je účelem projednávaného kritéria odstupňovat základní částku pokuty mezi podniky, které se účastnily konstatované kartelové dohody, a nikoli zhodnotit dopad kartelové dohody (jako celku) na relevantní trh (i s ohledem na případné náhradní výrobky).

b)     Závěry Tribunálu

236    Postačí poznamenat, že většina argumentů Polimeri se prolíná s argumenty, které rozvedla v rámci čtvrtého a desátého žalobního důvodů. Z týchž důvodů, jaké byly uvedeny výše v bodech 100, 101, 229 a 230, je tudíž třeba odmítnout argumenty, které Polimeri v tomto ohledu uvedla.

237    Ke skutečnosti, že výchozí částka pokuty zvolené pro EniChem (a sice 55 milionů eur) odpovídá 33 % součtu jejích tržeb dosažených na relevantním trhu v roce 2001 (a sice 164,90 milionů eur), je z týchž důvodů, jaké byly uvedeny výše v bodě 231, třeba uvést, že argumenty společnosti Polimeri nemohou zpochybnit výchozí částku pokuty stanovenou na 55 milionů eur.

238    S ohledem na tyto skutečnosti je třeba jedenáctý žalobní důvod Polimeri zamítnout jako neopodstatněný.

3.     K dvanáctému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z protiprávního použití násobícího koeficientu za účelem odrazení

a)     Argumenty účastnic řízení

239    Polimeri zaprvé tvrdí, že Komise nesplnila svou povinnost uvést odůvodnění. V bodě 474 odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž uvedla, že násobící koeficient za účelem odrazení byl stanoven zejména s ohledem na „okolnosti projednávaného případu“. Tyto okolnosti ovšem nepopsala ani nerozebrala. Tribunál již dříve zdůraznil, že je nezbytné, aby některé základní skutečnosti pro stanovení výše pokut byly uvedeny v textu rozhodnutí (rozsudek Tribunálu ze dne 14. května 1998, Buchmann v. Komise, T‑295/94, Recueil, s. II‑813, bod 173). Podle Polimeri není prostor Komise pro uvážení při stanovení míry zvýšení pokuty z důvodu odrazujícího účinku (rozsudek Degussa v. Komise, uvedený výše v bodě 214, bod 317) absolutní. Komisi lze kritizovat za to, jak tyto „okolnosti“ vymezila v žalobní odpovědi a že je každopádně vymezila opožděně. Komise tím porušila právo společnosti Polimeri na obhajobu, jelikož tato společnost neměla příležitost projednat jednu ze základních složek stanovování pokuty.

240    Zadruhé má Polimeri za to, že Komise porušila zásadu rovného zacházení a zásadu proporcionality. Z bodu 474 odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že Komise použila obrat skupiny, k níž náleží podniky, které se podílely na protiprávním jednání. Rozdíl mezi obratem Eni a obratem Bayer, který dosahuje hodnoty 46,355 miliard eur, a mezi obratem Shell a obratem Eni, který je 3,7násobně vyšší, konkrétně 172,81 miliard eur, vedly ovšem ke zvýšení násobícího koeficientu o 0,5 bodu v prvním případě a o 1 bod v druhém případě. Polimeri netvrdí, že by mezi obratem a násobícím koeficientem měla existovat dokonalá přímá úměra, ale namítá, že byla vůči ní uplatněna výrazně penalizující metoda výpočtu. Polimeri odkazuje zejména na rozsudek Degussa v. Komise, uvedený výše v bodě 214, a dodává, že horní hranice (tedy násobícího koeficientu 3), která ostatně není stanovena právní úpravou, by ji v žádném případě neměla znevýhodňovat. Polimeri dodává, že nerozumí tomu, proč Komise počítala zvýšení pokuty za účelem odrazení na základě obratů, které podle právní úpravy v oblasti spojování podniků představují částky dosažené z prodeje výrobků a z poskytování služeb. Použití obratu Eni k stanovení násobícího koeficientu pro Polimeri je navíc nepřiměřené, neboť Polimeri se kvůli němu stala solidárně odpovědnou za zaplacení pokuty, která se v důsledku obratu mateřské společnosti zdvojnásobila.

241    Komise navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut. V podstatě se domnívá, že při použití násobícího koeficientu za účelem odrazení nepochybila.

b)     Závěry Tribunálu

242    Pokyny stanoví, že kromě povahy protiprávního jednání, jeho skutečného dopadu na trh a jeho zeměpisného rozsahu je nezbytné brát v úvahu, zda původci protiprávních jednání skutečně měli hospodářskou schopnost způsobit významnou škodu jiným hospodářským subjektům, zejména pak spotřebitelům, a určit výši pokuty na úrovni, která zajistí její dostatečně odrazující účinek (bod 1 A čtvrtý pododstavec pokynů).

243    Pravomoc Komise ukládat pokuty podnikům, které úmyslně nebo z nedbalosti poruší ustanovení článku 81 ES, je jedním z prostředků svěřených Komisi za tím účelem, aby mohla plnit úkol dohledu, který jí svěřuje právo Společenství a který zahrnuje povinnost provádět obecnou politiku směřující k uplatňování zásad v oblasti hospodářské soutěže stanovených ve Smlouvě a v tomto smyslu usměrňovat chování podniků. Z toho vyplývá, že při posuzování závažnosti protiprávního jednání pro účely stanovení výše pokuty musí Komise dbát na to, aby její konání mělo odrazující účinek, zejména v případě protiprávních jednání, která zvláště ohrožují dosažení cílů Společenství (v tomto smyslu viz rozsudek Musique Diffusion française a další v. Komise, uvedený výše v bodě 231, body 105 a 106; rozsudky Tribunálu ze dne 20. března 2002, ABB Asea Brown Boveri v. Komise, T‑31/99, Recueil, s. II‑1881, bod 166, a Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 160, bod 169).

244    To vyžaduje, aby částka pokuty byla upravena tak, aby zohlednila zamýšlený dopad na podnik, kterému je uložena, aby se nestala nezanedbatelnou, nebo naopak nadměrnou, zejména s ohledem na finanční schopnost dotčeného podniku, v souladu s požadavky vycházejícími z potřeby zajistit účinnost pokuty, a dále z dodržení zásady proporcionality. Velký podnik, který disponuje značnými finančními zdroji v porovnání se zdroji ostatních účastníků kartelové dohody, může snadněji shromáždit nezbytné prostředky na úhradu pokuty, což odůvodňuje, aby pro účely dostatečně odrazujícího účinku byla uložena – konkrétně s použitím násobícího koeficientu – pokuta úměrně vyšší, než jaká byla uložena za stejné protiprávní jednání, jehož se dopustil podnik, který takové zdroje nemá (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, T‑236/01, T‑239/01, T‑244/01 až T‑246/01, T‑251/01 a T‑252/01, Recueil, s. II‑1181, body 241 a 243; viz také rozsudky ABB Asea Brown Boveri v. Komise, uvedený výše v bodě 243, bod 170, a BASF v. Komise, uvedený výše v bodě 217, bod 235).

245    Je nutné dodat, že Soudní dvůr zdůraznil zejména relevanci zohlednění celkového obratu jednotlivých podniků, které se účastnily kartelové dohody, za účelem stanovení výše pokuty (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, Sarrió v. Komise, C‑291/98 P, Recueil, s. I‑9991, body 85 a 86, a ze dne 14. července 2005, Acerinox v. Komise, C‑57/02 P, Sb. rozh. s. I‑6689, body 74 a 75; viz také rozsudek Soudního dvora ze dne 29. června 2006, Showa Denko v. Komise, C‑289/04 P, Sb. rozh. s. I‑5859, bod 17).

246    Nakonec je třeba zdůraznit, že odrazující cíl, který Komise oprávněně sleduje při stanovení výše pokuty, směřuje k zajištění dodržování Smlouvou stanovených pravidel hospodářské soutěže ze strany podniků při uskutečňování jejich činností v rámci Společenství nebo EHP. Z toho plyne, že odrazující faktor, který lze do výpočtu pokuty zahrnout, je hodnocen tak, že se zohledňuje řada prvků, a nikoli pouze konkrétní situace dotčeného podniku. Tato zásada se uplatní především tehdy, když Komise stanovuje „násobící koeficient za účelem odrazení“, jímž se upravuje pokuta uložená určitému podniku (v tomto smyslu viz rozsudek Showa Denko v. Komise, uvedený výše v bodě 245, body 23 a 24).

247    V projednávaném případě Komise shledala, že v rámci kategorie velmi závažných protiprávních jednání jí rozsah pokut umožňuje s přihlédnutím k velikosti každého z podniků určit výši pokut na úrovni, která zajistí jejich dostatečně odrazující účinek. Následně Komise vyšla ze světového obratu, kterého dosáhly dotyčné podniky v roce 2005, a konstatovala, že existují značné rozdíly ve velikosti mezi společnostmi Kaučuk (obrat 2,718 miliard eur) a Stomil (obrat 38 milionů eur) na jedné straně a ostatními dotčenými podniky, zejména Bayer (obrat 27,383 miliard eur), tedy prvním z velkých podniků, jimž bylo určeno napadené rozhodnutí, na straně druhé. Na tomto základě a s ohledem na okolnosti projednávaného případu Komise dospěla k názoru, že vůči společnostem Kaučuk a Stomil není namístě použít násobící koeficient za účelem odrazení a že vůči společnosti Bayer je násobící koeficient 1,5 odpovídající. Komise konečně – stále na tomto základě a s ohledem na okolnosti projednávaného případu – vůči Dow použila násobící koeficient 1,75 (obrat 37,221 miliard eur), vůči EniChem násobící koeficient 2 (obrat 73,738 miliard eur) a vůči Shell násobící koeficient 3 (obrat 246,549 miliard eur) (bod 474 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

248    Zaprvé je k nedostatku odůvodnění namítanému společností Polimeri třeba připomenout, že z odůvodnění individuálního rozhodnutí musejí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak, aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na text dotčeného aktu, ale také s ohledem na celkové souvislosti, za nichž byl uvedený akt přijat (rozsudek Soudního dvora ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, Recueil, s. I‑1719, bod 63). Podstatné formální náležitosti, které představuje povinnost uvést odůvodnění, jsou splněny, jestliže Komise ve svém rozhodnutí uvede posuzované skutečnosti, které jí umožnily vymezit závažnost a dobu trvání protiprávního jednání (rozsudky Sarrió v. Komise, uvedený výše v bodě 245, bod 73, a Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, uvedený výše v bodě 108, bod 463).

249    V projednávaném případě je třeba poukázat na to, že Komise uvedla, že k zajištění dostatečně odrazujícího účinku pokuty přihlédne k velikosti každého z podniků. Na tomto základě vyšla Komise z hodnot celkového obratu, kterého dotyčné podniky dosáhly v roce 2005. Komise dále srovnala velikost jednotlivých podniků, aby stanovila násobící koeficienty za účelem odrazení. Konkrétně stran společnosti EniChem Komise uvádí, že celkový obrat tohoto podniku představuje téměř dvojnásobek celkového obratu společnosti Dow. Z uvedeného plyne, že skutečnosti, na jejichž základě Komise stanovila násobící koeficient pro EniChem, jasně vyplývají z napadeného rozhodnutí.

250    Skutečnost, že Komise odkázala i na „okolnosti projednávaného případu, tento závěr nemůže vyvrátit. Z napadeného rozhodnutí totiž neplyne, že by Komise při stanovování násobících koeficientů za účelem odrazení výslovně uvedla jiné skutečnosti než hodnoty celkového obratu a relativní velikost dotčených podniků, což Komise ostatně potvrdila na jednání. Výraz „okolnosti projednávaného případu“ mimoto může stejně tak znamenat právě odkaz na hodnoty celkového obratu a relativní velikost dotyčných podniků. Za takových okolností je nutné učinit závěr, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je dostatečné k tomu, aby Tribunál mohl přezkoumat jeho legalitu a aby Polimeri mohla vykonat své právo na obhajobu.

251    Zadruhé, v souvislosti s porušením zásady rovného zacházení z napadeného rozhodnutí plyne, že násobící koeficienty, které Komise použila za účelem odrazení, byly stanoveny v závislosti na relativní velikosti dotyčných podniků. Polimeri přitom nezpochybňuje údaje o obratu, které Komise uvádí v napadeném rozhodnutí. Zejména nezpochybňuje, že v roce 2005 byla EniChem podnikem větším než Bayer a Dow a menším než Shell. Je tedy logické a objektivně odůvodněné, aby násobící koeficient použitý za účelem odrazení při výpočtu pokut ukládaných EniChem byl vyšší než koeficient použitý při výpočtu pokut ukládaných společnostem Bayer a Dow a nižší než koeficient použitý při výpočtu pokuty ukládané společnosti Shell. Dále je třeba poukázat na to, že světový obrat Bayer za rok 2005 dosáhl hodnoty 27,383 miliard eur, světový obrat Dow hodnoty 37,221 miliard eur (tedy hodnoty o 35,93 % vyšší než Bayer) a světový obrat EniChem hodnoty 73,738 miliard eur (tedy hodnoty o 169,28 % vyšší než Bayer a o 98,11 % vyšší než Dow). Za těchto podmínek nemůže skutečnost, že násobící koeficient použitý vůči společnosti EniChem byl oproti koeficientu použitému při stanovování výše pokuty pro Dow zvýšen o 14,28 % (2 proti 1,75), a koeficient použitý vůči Dow byl oproti koeficientu použitému při stanovování výše pokuty pro Bayer zvýšen o 16,66 % (1,75 proti 1,5), představovat porušení zásady rovného zacházení. Právě naopak, Komise mohla na tomto základě vůči EniChem použít ještě vyšší násobící koeficient. Kromě toho je v souvislosti s argumenty, jimiž Polimeri navrhuje, aby Tribunál přezkoumal legalitu výše pokut stanovených pro velké podniky, s nimiž se žalobkyně srovnává, zejména násobící koeficient použitý vůči Shell, třeba uvést, že z napadeného rozhodnutí vyplývá, že při výpočtu násobícího koeficientu použitého vůči EniChem byl východiskem koeficient použitý vůči Dow, a nikoli koeficient použitý vůči Shell. Argumenty společnosti Polimeri jsou tak v tomto ohledu bezpředmětné. Navíc je třeba podotknout, že Komise disponuje při stanovování výše pokuty prostorem pro uvážení a že nemá povinnost používat přesný matematický vzorec (viz rozsudek Hoek Loos v. Komise, uvedený výše v bodě 232, bod 68 a citovaná judikatura). V projednávaném případě se tedy Komise tím, že při volbě použitých násobících koeficientů zohlednila hospodářské schopnosti dotyčných podniků, nedopustila zjevně nesprávného posouzení (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 30. září 2009, Akzo Nobel a další v. Komise, T‑175/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 155). U rozsudku Degussa v. Komise, uvedeného výše v bodě 214, na nějž Polimeri odkazuje, je třeba podotknout, že v této věci použila Komise za účelem odrazení totožný násobící koeficient vůči podnikům, jejichž obrat byl ve značném nepoměru. Okolnosti, které vedly k rozsudku Degussa v. Komise, uvedenému výše v bodě 214, tedy nejsou srovnatelné s okolnostmi projednávané věci. K argumentu, který uvedla Polimeri na jednání a podle kterého je situace Eni odlišná od situace, ve které se nachází společnosti Shell a Dow v tom smyslu, že holdingové společnosti posledně uvedených podniků mohly na rozdíl od Eni vědět o kartelové dohodě, postačí poukázat na to, že i kdyby byl tento argument navzdory své opožděnosti přípustný a kdyby mohl mít vliv na stanovení násobícího koeficientu za účelem odrazení, nebyla u holdingových společností společnosti Shell a společnosti Dow vyvozena odpovědnost za jejich vlastní účast na protiprávním jednání. U těchto společností byla stejně jako u Eni vyvozena odpovědnost z důvodu kontroly, kterou měly nad svými dceřinými společnostmi, jež se přímo podílely na protiprávním jednání. Argument společnosti Polimeri tudíž nelze přijmout.

252    Zatřetí, k porušení zásady proporcionality je třeba konstatovat, že Polimeri nepředkládá žádnou konkrétní skutečnost, na jejímž základě by bylo možné dospět k závěru, že násobící koeficient použitý vůči EniChem je nepřiměřený vzhledem k závažnosti protiprávního jednání a k sledovanému cíli, jímž je zajištění odrazující úrovně pokut.

253    K nepřiměřenosti použitého násobícího koeficientu vyplývající z toho, že se Polimeri kvůli němu stala solidárně odpovědnou za zaplacení pokuty, jež se v důsledku obratu mateřské společnosti zdvojnásobila, je třeba nejprve připomenout, že vychází-li Komise při zajišťování odrazujícího účinku pokut z velikosti zdrojů skupiny podniků jako celku, nedopouští se nesprávného právního posouzení (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 27. září 2006, Akzo Nobel v. Komise, T‑330/01, Sb. rozh. s. II‑3389, bod 120). Dále pak okolnost, že několik společností je společně a nerozdílně odpovědných za zaplacení pokuty z důvodu, že tvoří podnik ve smyslu článku 81 ES, při uplatnění hranice stanovené v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 neznamená, že povinnost každé z nich je omezena na 10 % obratu, kterého dosáhly za předchozí hospodářský rok. Maximální výše 10 % ve smyslu uvedeného ustanovení totiž musí být vypočtena na základě kumulovaného obratu všech společností tvořících jedinou hospodářskou entitu jednající jako podnik ve smyslu článku 81 ES, neboť jen kumulovaný obrat společností tvořících dotčený podnik může být ukazatelem jeho velikosti a hospodářské síly (rozsudky Tribunálu ze dne 20. března 2002, HFB a další v. Komise, T‑9/99, Recueil, s. II‑1487, body 528 a 529, a ze dne 12. prosince 2007, Akzo Nobel a další v. Komise, T‑112/05, Sb. rozh. s. II‑5049, bod 90). Polimeri neuvádí, že by došlo k překročení 10% hranice vypočtené na základě kumulovaného obratu společností Polimeri a Eni. Za těchto podmínek skutečnost, že Polimeri je solidárně odpovědná za zaplacení pokuty, která se v důsledku obratu mateřské společnosti zdvojnásobila, sama o sobě nemůže vést – nejsou-li uvedeny žádné konkrétnější argumenty – k závěru, že je násobící koeficient použitý v projednávaném případě nepřiměřený.

254    S ohledem na tyto skutečnosti je třeba dvanáctý žalobní důvod Polimeri zamítnout jako neopodstatněný.

4.     K třináctému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného určení doby trvání protiprávního jednání v případě Polimeri

a)     Argumenty účastnic řízení

255    Komise v bodě 478 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že Polimeri se dopouštěla údajného protiprávního jednání v období od 20. května 1996 do 28. listopadu 2002.

256    U období od 20. května 1996 do 31. prosince 2001 Polimeri v prvé řadě poukazuje na to, že určení data začátku protiprávního jednání bylo nejasné (Polimeri odkazuje konkrétně na první oznámení námitek, dále na druhé oznámení námitek a nakonec na napadené rozhodnutí). K datu 20. května 1996 dále Polimeri zdůrazňuje, že je zaprvé žádná z osob, která kdy činila prohlášení, nezmiňuje jako datum začátku údajné kartelové dohody. Zadruhé se rukou psané poznámky pana N. (Dow) o této schůzce podobají poznámkám zapsaným na dřívější schůzce konané v únoru 1996. Tyto poznámky tudíž nejsou průkazné. Polimeri v této souvislosti poukazuje na to, že na rozdíl od toho, co ve svých písemnostech tvrdí Komise, zpochybnila důkazní hodnotu těchto poznámek. Zatřetí jsou mezi účastníky této schůzky uvedeni zaměstnanci společností Bayer a Shell (pánové O. a de J.), kteří vždy popírali, že by se podíleli na protisoutěžních dohodách či debatách. To také odpovídá období, stran kterého Bayer prohlásila, že nemůže říci, zda v období od května do konce listopadu 1996 existovaly dohody týkající se SBK. U BK Polimeri zdůrazňuje, že sama Komise nekonstatovala žádnou protiprávní dohodu v období před schůzkou konanou dne 4. září 1997. Nikde tedy nejsou zmíněny okolnosti, které by prokazovaly, že by dotyčné podniky u této příležitosti vytvořily kartelovou dohodu.

257    K období od 1. ledna do 28. listopadu 2002 Polimeri v souvislosti s BK poznamenává, že Komise označila za den konání poslední protisoutěžní schůzky k tomuto výrobku datum 31. srpna 2001. I toto tvrzení je navíc nepodložené. Polimeri v tomto ohledu uvádí, že prohlášení pana W. (Bayer) uvedená v bodě 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí se nevztahují výslovně k této schůzce. Komise si toho byla vědoma, takže text původně uvedený v druhém oznámení námitek vyňala. Navíc, jak plyne z bodu 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí, někteří účastníci této schůzky (pan G., nástupce pana W.) výslovně popírají svůj podíl na protisoutěžních dohodách. Co se SBK týče, žádná z událostí a žádný z dokumentů zmiňovaných Komisí v napadeném rozhodnutí v souvislosti s rokem 2002 nedokládá tvrzení, podle kterého údajná kartelová dohoda trvala i v uvedeném roce. V tomto ohledu Polimeri odkazuje na svou analýzu provedenou v rámci osmého a devátého žalobního důvodu. Dále byla tvrzení společnosti Bayer, reprodukovaná v bodech 240 a 247 odůvodnění napadeného rozhodnutí, popřena pány N. a W. i paní I. ze společnosti Dow (Polimeri v této souvislosti odkazuje na první oznámení námitek). Za těchto podmínek uspořádala Komise druhé kolo konzultací se zaměstnanci společnosti Dow, aby získala takovou verzi skutkových okolností, která se bude více blížit verzi společnosti Bayer. Prohlášení jednoho ze zaměstnanců společnosti Dow (pana W.), reprodukovaná v bodě 244 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jsou ovšem jen hypotetická. V žádném případě na nich nelze založit závěr Komise, podle kterého Bayer i Dow uvádí, že se poslední schůzka kartelové dohody konala dne 2. září 2002 (bod 443 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Polimeri si nakonec klade otázku, proč Komise poté, co tolik trvala na schůzce konané dne 2. září 2002, stanovila ukončení protiprávního jednání na 28. a 29. listopadu 2002, kdy se konala schůzka, které se Polimeri neúčastnila. Ke zprávám elektronické pošty pana P. (Bayer), na které odkazuje bod 241 odůvodnění napadeného rozhodnutí a které Komise zmiňuje ve svých písemnostech, Polimeri dodává, že k nim předložila protidůkazy zejména v příloze žaloby. Tyto důkazy byly Komisi předloženy již ve správním řízení.

258    Polimeri to uzavírá tak, že v případě, že by Tribunál dospěl k závěru, že k protiprávnímu jednání došlo, musel by v souvislosti s SBK stanovit jeho začátek po 20. květnu 1996 a jeho ukončení před 2. zářím 2002 a v souvislosti s BK by muselo toto jednání začít po 4. září 1997 a skončit před 31. srpnem 2001. Pokuta by měla být odpovídajícím způsobem snížena.

259    Komise navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut. Poukazuje především na to, že v otázce data začátku protiprávního jednání postupovala obezřetně. K datu ukončení protiprávního jednání Komise zejména uvádí, že k závěru, že protiprávní jednání konstatované v projednávaném případě přetrvalo až do schůzky konané ve dnech 28. a 29. listopadu 2002, dospěla oprávněně, neboť účastníci kartelové dohody podle všeho na této schůzce přijali společné rozhodnutí ji ukončit.

b)     Závěry Tribunálu

260    Z judikatury plyne, že Komise musí prokázat nejen existenci kartelové dohody, ale i dobu jejího trvání (rozsudky Tribunálu ze dne 7. července 1994, Dunlop Slazenger v. Komise, T‑43/92, Recueil, s. II‑441, bod 79; ze dne 13. prosince 2001, Acerinox v. Komise, T‑48/98, Recueil, s. II‑3859, bod 55, a ze dne 29. listopadu 2005, Union Pigments v. Komise, T‑62/02, Sb. rozh. s. II‑5057, bod 36). Pro výpočet doby trvání protiprávního jednání, jehož cílem je omezení hospodářské soutěže, je třeba určit dobu, během níž tato dohoda existovala, a sice období, které uplynulo mezi dnem jejího uzavření a dnem, kdy byla ukončena (rozsudky Brasserie nationale a další v. Komise, uvedený výše v bodě 225, bod 185, a Westfalen Gassen Nederland v. Komise, uvedený výše v bodě 232, bod 138). Kromě toho se Komise v případě, že neexistují důkazy, které mohou přímo prokázat dobu trvání protiprávního jednání, musí opřít alespoň o důkazy vztahující se k časově dostatečně blízkým skutkovým okolnostem tak, aby bylo možné důvodně připustit, že toto protiprávní jednání trvalo nepřetržitě mezi dvěma konkrétními daty (výše uvedený rozsudek Dunlop Slazenger v. Komise, bod 79, a rozsudek Peróxidos Orgánicos v. Komise, uvedený výše v bodě 58, bod 51).

261    V projednávaném případě Komise shledala, že Polimeri musí být odpovědná za protiprávní jednání páchané v období od 20. května 1996 do 28. listopadu 2002 (bod 478 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

262    Zaprvé stanovení data začátku protiprávního jednání ze strany Polimeri odpovídá datu první protiprávní schůzky, která byla v napadeném rozhodnutí konstatována a která se konala v Miláně (vedle zasedání Evropského sdružení pro syntetický kaučuk) za účasti zástupců společností Bayer, EniChem SpA, Shell a Buna Sow Leuna Olefinverbund (dále jen „BSL“, kterou později ovládla Dow) (body 161 a 162 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

263    Důkaz o tom, že se protiprávní schůzka konala, vyplývá z rukou psaných poznámek osoby, která tehdy byla zaměstnána u BSL a později u společnosti Dow (pan N., bod 163 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a dále z prohlášení společnosti Dow (bod 164 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

264    Důkazní hodnotu poznámek pana N. zpochybňuje Polimeri proto, že tyto poznámky se „podobají“ poznámkám zapsaným na dřívější schůzce konané v únoru 1996. Polimeri ve skutečnosti odkazuje na rukou psané poznámky ze dne 21. února 1996. Tyto poznámky Komise v konečném důsledku nepoužila jako usvědčující důkaz.

265    V této souvislosti postačí poznamenat, že důkazní hodnotu rukou psaných poznámek pana N. týkajících se protiprávní schůzky konané dne 20. května 1996 nemůže snížit fakt, že Komise nepoužila podobné rukou psané poznámky (tedy poznámky, které rovněž obsahují informace o trhu) jako usvědčující důkaz. Je třeba se zabývat jen tím, zda dotčené rukou psané poznámky mohou představovat důkaz, na jehož základě lze konstatovat, že se protiprávní schůzka mezi dotyčnými podniky konala.

266    Polimeri v tomto ohledu nezpochybňuje výslovně, že by se její zástupce nemohl dne 20. května 1996 setkat v Miláně se zástupci společností Bayer, Shell a BSL. Meritorně nezpochybňuje ani to, že hlavní věc, již lze vyvodit z rukou psaných poznámek pana N. je to, že si podniky vyměňovaly citlivé obchodní informace. V poznámkách jsou například uvedeny informace o skladových zásobách SBK společnosti Bayer. Objevuje se v nich i ceník společnosti Shell. V jiné části rukou psaných poznámek se uvádí, že Eni „propustí“ část zaměstnanců „ke konci roku“, což naznačuje – nebyl-li prokázán opak – že této schůzky se účastnil i zástupce jmenovaného podniku. Konečně jsou rukou psané poznámky pana N. datovány 20. května 1996 a je na nich uvedena poznámka „Milano ESRA“. S ohledem na výše uvedené je nutné dospět k závěru, že dotčené rukou psané poznámky mohou představovat důkaz, na jehož základě lze konstatovat, že dne 20. května 1996 se v Miláně mezi dotyčnými podniky konala protiprávní schůzka.

267    Rukou psané poznámky pana N. navíc potvrdila Dow ve svém prohlášení, které učinila jakožto podnik. Na tomto místě je třeba připomenout, že prohlášení učiněná jménem podniků mají nezanedbatelnou důkazní hodnotu, neboť s sebou nesou značná právní a hospodářská rizika (viz judikatura citovaná výše v bodě 53). V tomto prohlášení uvádí Dow především to, že některé ceny uvedené v rukou psaných poznámkách pana N. představovaly cenové cíle pro SBK (bod 164 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

268    Výše uvedené důkazy jsou navíc podepřeny i prohlášeními dalších dotyčných podniků, zejména Bayer a Shell.

269    Bayer konkrétně prohlašuje, že pan B., který byl jedním z přítomných na protiprávní schůzce konané dne 20. května 1996, se „jménem Bayer“ podílel na protisoutěžních dohodách týkajících se SBK od poloviny nebo konce roku 1995 do „poloviny května 1996“ (bod 107 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Zmínka o „polovině května“ podporuje důkaz o tom, že se protiprávní schůzka dne 20. května 1996 konala. Skutečnost, že Bayer prohlásila – jak podotýká Polimeri – že „Bayer nemůže říci, zda v období od května do konce listopadu 1996 existovaly dohody týkající se SBK“, není s prohlášením společnosti Bayer týkajícím se konkrétně úlohy pana B. do poloviny května 1996 v rozporu. Toto prohlášení může znamenat, že po tomto datu (polovina května 1996) až do konce listopadu 1996 nevysledovala Bayer žádný náznak protisoutěžních dohod mezi dotyčnými podniky.

270    Shell prohlašuje, že její zástupci se podíleli na kartelové dohodě o cenách v období od 30. srpna 1995 do 31. května 1999. Konkrétně Shell potvrzuje skutkovou část prvního oznámení námitek, která již obsahovala rekapitulaci z protiprávní schůzky konané dne 20. května 1996 a rukou psané poznámky pana N. i výklad, který podala Dow. Skutečnost, že pan de J., který na některých schůzkách, mimo jiné na schůzce konané dne 20. května 1996, zastupoval Shell, neuznal správnost popisu kontaktů mezi soutěžiteli uvedeného v prvním oznámení námitek (bod 119 odůvodnění napadeného rozhodnutí), nemůže zpochybnit prohlášení, které učinila Shell jakožto podnik. Odpovědi poskytnuté jménem podniku jako takového mají totiž věrohodnost převyšující věrohodnost, kterou mohla mít odpověď poskytnutá členem jeho personálu, bez ohledu na jeho osobní zkušenost a osobní názor.

271    V případě pana O. (Bayer), jehož Polimeri zmiňuje ve svých písemnostech, Komise oprávněně shledala, že se protiprávní schůzky konané dne 20. května 1996 neúčastnil.

272    Konečně k argumentu společnosti Polimeri, podle kterého Komise nekonstatovala žádnou protiprávní dohodu týkající se BK v období před schůzkou konanou dne 4. září 1997, stačí připomenout, že porušení čl. 81 odst. 1 ES může vyplývat nejen z jediného úkonu, ale rovněž z řady úkonů, anebo i z trvajícího jednání. Tento výklad nelze zpochybnit z toho důvodu, že jeden nebo více prvků z této řady úkonů nebo tohoto trvajícího jednání může rovněž sám o sobě a nahlížen izolovaně porušovat uvedené ustanovení. Pokud se jednotlivé skutky, tak jak v projednávaném případě, začleňují do jednotného záměru z důvodu svého totožného cíle narušujícího hospodářskou soutěž uvnitř společného trhu, má Komise právo přičítat odpovědnost za tyto skutky v závislosti na účasti na protiprávním jednání nahlíženém jako celek (viz judikatura citovaná výše v bodě 100). I když Komise může oprávněně učinit závěr, že jednotlivé projevy byly součástí jediného protiprávního jednání z toho důvodu, že byly součástí celkového plánu směřujícího k narušení hospodářské soutěže, skutečnost, že počet a intenzita koluzivních praktik se liší podle dotčeného trhu, neznamená, že se protiprávní jednání netýkalo trhů, na kterých byly praktiky méně intenzivní a méně četné. Bylo by totiž nepřirozené rozdělit trvající jednání charakterizované jediným cílem do několika odlišných protiprávních jednání proto, že koluzivní praktiky se lišily dle dotčeného trhu.

273    Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že Komise nepochybila, když shledala, že Polimeri musí být odpovědná za protiprávní jednání v období začínajícím dne 20. května 1996.

274    Zadruhé odpovídá stanovení data ukončení protiprávního jednání ze strany Polimeri na 28. listopadu 2002 (bod 447 odůvodnění napadeného rozhodnutí) datu poslední protiprávní schůzky, která byla v napadeném rozhodnutí konstatována a která se za účasti zástupců společností Bayer, Dow, Dwory a Kaučuk (prostřednictvím společnosti Tavorex) konala v Londýně (Spojené království) ve dnech 28. a 29. listopadu 2002 vedle zasedání Evropského sdružení pro syntetický kaučuk. Bayer podle svého prohlášení společnostem Dow a Dwory oznámila, že již není důvod pokračovat v dotčených dohodách (body 246 až 248 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

275    K oddělení BK od SBK, které činí Polimeri ve své argumentaci, stačí připomenout, že by bylo nepřirozené rozdělit trvající jednání charakterizované jediným cílem do několika odlišných protiprávních jednání z důvodu, že koluzivní praktiky se lišily dle dotčeného trhu.

276    K tvrzení, že kartelová dohoda nebyla v roce 2002 naplňována, je třeba poznamenat, že napadené rozhodnutí konstatuje, že ve dnech 2. a 3. září 2002 se v Praze konala protiprávní schůzka týkající se SBK. Závěr Komise spočívá především na prohlášení společnosti Bayer, podle kterého společnosti Bayer, Dow, Polimeri, Dwory a Kaučuk (prostřednictvím společnosti Tavorex) uzavřely dohodu o cenách. Dále se závěr Komise opírá o fakt, že Dow prohlášení společnosti Bayer potvrdila poté, co se obeznámila s prvním oznámením námitek. Na rozdíl od toho, co tvrdí Polimeri, Komise neuspořádala druhé kolo konzultací se zaměstnanci společnosti Dow. Z bodu 244 odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně plyne, že samotná Dow se po obeznámení s oznámením námitek rozhodla znovu vyslechnout své zaměstnance ohledně vytýkaných skutečností a že ona sama jakožto podnik předložila Komisi nové prohlášení. V něm Dow na základě nových prohlášení svých zaměstnanců připouští, že je dost dobře možné, že kartelová dohoda byla ukončena teprve dne 28. listopadu 2002, a potažmo implicitně i to, že schůzka konaná ve dnech 2. a 3. září 2002 byla jednou z protiprávních schůzek. I kdyby prohlášení společnosti Dow nebylo výslovným uznáním její účasti na protiprávní schůzce konané ve dnech 2. a 3. září 2002, je spíše oporou pro prohlášení společnosti Bayer než jejím opakem. Konečně vychází závěr Komise z listinných důkazů sestávajících ze dvou zpráv elektronické pošty odeslaných ve dnech 4. a 12. září 2002 v rámci společnosti Bayer, podle kterých mělo následně dojít ke zvýšení cen SBK. Polimeri uvádí, že zpochybnila důkazní hodnotu těchto zpráv v příloze A 25 žaloby. Z důvodů uvedených v rámci osmého žalobního důvodu ovšem nelze přijmout argumenty, které Polimeri rozvinula v této příloze,. Z výše uvedených důvodů nemohou argumenty společnosti Polimeri zpochybnit posouzení Komise, podle kterého kartelová dohoda trvala i v roce 2002.

277    Skutečnost, že se Polimeri neúčastnila schůzky konané ve dnech 28. a 29. listopadu 2002, je pro určení data ukončení protiprávního jednání irelevantní. Komise totiž nekonstatuje existenci protiprávní dohody ve dnech 28. a 29. listopadu 2002, nýbrž vůli účastníků této schůzky ukončit aktivity kartelové dohody.

278    Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že Komise nepochybila, když shledala, že Polimeri musí být odpovědná za protiprávní jednání v období končícím dne 28. listopadu 2002.

279    S ohledem na tyto skutečnosti je třeba třináctý žalobní důvod Polimeri zamítnout jako neopodstatněný.

5.     K čtrnáctému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nedůvodného zvýšení základní částky pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání

a)     Argumenty účastnic řízení

 Argumenty společnosti Polimeri

280    Zaprvé má Polimeri za to, že není splněna podmínka totožnosti podniků.

281    V této souvislosti Polimeri uvádí, že podle Komise je základní podmínkou pro uplatnění opakování protiprávního jednání to, aby se několika protiprávních jednání dopustil tentýž podnik, a pojem „podnik“ přitom v právu hospodářské soutěže znamená „hospodářsk[ou] jednotk[u] tvořen[ou] souhrnem materiálních a lidských složek“ (rozsudek Komise v. Anic Partecipazioni, uvedený výše v bodě 50). V projednávaném případě však byla pokuta neprávem zvýšena v návaznosti na protiprávní jednání sankcionovaná v letech 1986 a 1988, na nichž se podílel zcela jiný podnik než Polimeri. Podle pokynů se režim opakování protiprávního jednání uplatní jen tehdy, jsou-li dvě nebo více vzájemně podobných jednání přičitatelná témuž podniku. Komise podle všeho směšuje pojem „podnik“ – který jedině je pro projednávaný případ relevantní – s pojmem „právnická osoba“. Společnosti Eni nelze zpětně přičítat jednání, které jí nebylo přisouzeno.

282    Mimoto ani jedno z dříve sankcionovaných odvětví (PVC a polypropylén) nepatří mezi činnosti, pod které spadají elastomery, nebylo z EniChem SpA na Polimeri převedeno a v žádném z nich Polimeri nikdy nepodnikala. Tato odvětví byla převedena na třetí společnosti v roce 1983 (polypropylén) a 1986 (PVC) ještě před přijetím příslušných rozhodnutí konstatujících protiprávní jednání, tedy přibližně 18 (polypropylén) a 15 (PVC) let před tím, než Polimeri převzala podnikání v odvětví BK a SBK od EniChem SpA.

283    Navíc je uplatnění opakování protiprávního jednání v rozporu s rozhodnutím použít násobící koeficient za účelem odrazení založený na obratu Eni, nikoli na obratu společnosti Polimeri. Názor Polimeri je takový, že je-li referenčním obratem pro účely odrazení obrat Eni, nemohla Komise zvýšit pokutu z důvodu opakování protiprávního jednání, jelikož to se společnosti Eni vůbec netýkalo.

284    Zadruhé se Polimeri domnívá, že Komise porušila zásadu právní jistoty a zásadu proporcionality. V tomto ohledu poukazuje na to, že opakování protiprávního jednání porušujícího právo Společenství v oblasti hospodářské soutěže neupravuje žádný předpis legislativní povahy, a pokyny označuje za pouhý akt sebeomezení. V projednávaném případě byla rozhodnutí, na nichž bylo opakování protiprávního jednání založeno, přijata 18 a 20 let před napadeným rozhodnutím. Institut opakování protiprávního jednání by ovšem měl podléhat časovému omezení. Polimeri poukazuje konkrétně na rozsudek Soudního dvora ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise (C‑3/06 P, Sb. rozh. s. I‑1331), v kterém bylo období deseti let mezi dvěma protiprávními jednáními shledáno jako hraniční. Polimeri dodává, že právní řády všech 27 členských států podmiňují uplatnění institutu opakování protiprávního jednání tím, že mezi novým a předchozím protiprávním jednáním neuplynulo více než pět let. Považovat stíhání protiprávního jednání spáchaného před více než pěti lety za neúčelné či zbytečné z důvodu jeho promlčení a zároveň mít snahu zohlednit protiprávní jednání, k nimž došlo více než deset let před započetím nového protiprávního jednání, pro účely opakování protiprávního jednání, navíc působí paradoxně.

285    Polimeri uzavírá, že zvýšení o 50 % je v každém případě zcela nepřiměřené a nepřijatelné, protože vychází i ze základní částky pokuty vypočítané s odkazem na podnik (Eni), který nikdy nebyl obviněn z žádného protiprávního jednání. Polimeri na tomto místě poznamenává, že v rozsudku ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, uvedeném výše v bodě 160, dospěl Tribunál k závěru, že při zohlednění dvou předchozích protiprávních jednání je třeba základní částku pokuty zvýšit z důvodu přitěžujících okolností celkově o 40 %. Míra zvýšení pokuty 50 % není pravidlem, jak tvrdí Komise ve svých písemnostech.

 Argumenty Komise

286    Zaprvé Komise k tvrzení, že nebyla splněna podmínka totožnosti podniků, poznamenává, že Polimeri nezpochybňuje přičitatelnost protiprávního jednání společnosti Eni. Komise dále uvádí, že otázce opakování protiprávního jednání se věnuje v druhém oznámení námitek. Polimeri v této souvislosti nevznesla žádné protinámitky.

287    Vzhledem k tomu, že právo Společenství v oblasti hospodářské soutěže uznává, že jednotlivé společnosti náležející do téže skupiny tvoří jednu hospodářskou entitu, mohla Komise, pokud by chtěla, uložit v předchozích rozhodnutích pokutu téže mateřské společnosti. Komise má tudíž za to, že v napadeném rozhodnutí mohla oprávněně dospět k názoru, že týž podnik již byl sankcionován za protiprávní jednání stejného typu (rozsudek Tribunálu ze dne 30. září 2003, Michelin v. Komise, T‑203/01, Recueil, s. II‑4071). Zdůrazňuje, že Tribunál ve výše uvedeném rozsudku Michelin v. Komise akceptoval zvýšení pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání u jiné společnosti ze skupiny, konkrétně u „sesterské“ společnosti dříve sankcionované společnosti.

288    Pojem „opakování protiprávního jednání“ nepředpokládá nutně zjištění předchozího uložení peněžní sankce, ale pouze zjištění předchozího protiprávního jednání (rozsudek ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 160). Není proto důležité, že Komise v dřívějších rozhodnutích neuložila pokutu společnosti Eni jako takové. Rozhodná je naopak skutečnost, že Eni zcela kontrolovala společnosti, kterým byla dřívější rozhodnutí určena. Kromě toho je nepřípustné, aby se na společnosti z téže skupiny, tedy složky téhož podniku, nevztahovalo opakování protiprávního jednání jen kvůli organizační struktuře samotné skupiny nebo z důvodu změny této struktury.

289    Zjištění a posouzení zvláštních charakteristických znaků opakování protiprávního jednání je součástí diskreční pravomoci Komise a posledně jmenovaná nemůže být v rámci tohoto zjišťování vázána případnou promlčecí lhůtou (rozsudek ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 284). Bez ohledu na to byla v projednávaném případě konstatována protiprávní jednání související s polypropylénem a s PVC v rozhodnutích přijatých v roce 1986 [rozhodnutí Komise 86/398/EHS ze dne 23. dubna 1986 v řízení podle článku [81 ES] (IV/31.149 – Polypropylén) (Úř. věst. L 230, s. 1, dále jen „rozhodnutí Polypropylén“)] a v roce 1994 [rozhodnutí Komise 94/599/ES ze dne 27. července 1994 v řízení podle článku [81 ES] (IV/31.865 – PVC) (Úř. věst. L 239, s. 14, dále jen „rozhodnutí PVC II“)]. Je proto zcela logické, přirozené a účelné, že se u nového protiprávního jednání páchaného od roku 1996 k takovým precedentům přihlédne.

290    Navíc není důležité, zda se precedenty protiprávních jednání vztahovaly k jiným odvětvím, tedy k PVC, respektive k polypropylénu (rozsudek ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 160), ani zda byly aktivity v mezidobí převedeny na třetí osoby (viz zejména rozsudek Cascades v. Komise, uvedený výše v bodě 116).

291    Konečně neexistuje žádný rozpor mezi faktem, že byl násobící koeficient stanoven v závislosti na obratu Eni, tedy zastřešující společnosti skupiny, a zohledněním opakování protiprávního jednání v návaznosti na protiprávní jednání konstatovaná v rozhodnutích určených jiným společnostem z téže skupiny, za která však byla Eni taktéž odpovědná.

292    K tvrzenému porušení zásady právní jistoty a zásady proporcionality Komise poznamenává, že rozsudek ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 284, znovu potvrdil, že případné opakování protiprávního jednání je uvedeno mezi skutečnostmi, ke kterým má být podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 přihlédnuto při posuzování závažnosti protiprávního jednání, a že za těchto okolností mohla žalobkyně předvídat právní důsledky svého jednání. Totéž platí podle čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003. Rozsudek ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 284, rovněž zamítl žalobní důvody vycházející z případné promlčecí lhůty. K tvrzení, že zvýšení základní částky pokuty o 50 % je nepřiměřené vzhledem k tomu, že Eni nikdy nebyla obviněna z žádného protiprávního jednání, Komise podotýká, že postavení Eni zohlednila zcela legitimně. K uplatněné míře zvýšení pokuty uvádí, že projevila shovívavost, neboť taková míra se zpravidla uplatňuje vůči recidivujícím podnikům, které se dříve dopustily jen jediného protiprávního jednání. Skutečnost, že se Tribunál v rozsudku ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, uvedeném výše v bodě 160, rozhodl stanovit míru zvýšení pokuty na 40 %, vyplývá z okolností projednávaného případu.

b)     Závěry Tribunálu

293    Bod 2 pokynů v příkladmém výčtu přitěžujících okolností uvádí „opakované protiprávní jednání stejného typu spáchané stejným podnikem (stejnými podniky)“.

294    Pojem „opakování protiprávního jednání“ tak, jak je chápán v některých vnitrostátních právních řádech, znamená, že se určitá osoba dopustila nových protiprávních jednání poté, co jí byla uložena sankce za obdobná protiprávní jednání (rozsudky Tribunálu ze dne 11. března 1999, Thyssen Stahl v. Komise, T‑141/94, Recueil, s. II‑347, bod 617, a Michelin v. Komise, uvedený výše v bodě 287, bod 284).

295    Případné opakování protiprávního jednání je uvedeno mezi skutečnostmi, ke kterým má být přihlédnuto při posuzování závažnosti dotčeného protiprávního jednání (rozsudky Aalborg Portland a další v. Komise, uvedený výše v bodě 51, bod 91, a ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 284, bod 26).

296    V projednávaném případě Komise v napadeném rozhodnutí poukazuje na to, že společnosti EniChem již byla určena rozhodnutí Komise v oblasti kartelových dohod (a sice rozhodnutí Polypropylén a PVC II). To podle ní prokazuje, že dřívější pokuty nebyly dostatečné k tomu, aby tento podnik změnil své chování. Komise z toho dovozuje, že toto opakování protiprávního jednání představuje přitěžující okolnost, která odůvodňuje zvýšení základní částky pokuty o 50 % (bod 487 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

297    Polimeri především namítá, že předchozí rozhodnutí zmiňovaná Komisí v napadeném rozhodnutí nebyla určena jí samotné ani Eni.

298    Z napadeného rozhodnutí plyne, že Komise pro účely uplatnění přitěžující okolnosti související s opakováním protiprávního jednání přihlédla v projednávaném případě k pojmu „podnik“ ve smyslu článku 81 ES, což Komise potvrdila ve svých písemnostech. Podstata závěru Komise spočívá konkrétně v tom, že týž podnik zopakoval protiprávní jednání, přestože právnické osoby podílející se na dotčených protiprávních jednáních nebyly totožné. V této souvislosti je třeba připomenout, že pojem „podnik“ ve smyslu článku 81 ES musí být chápán jako pojem označující hospodářskou jednotku, i když z právního hlediska je tato hospodářská jednotka složena z více fyzických nebo právnických osob (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 10. září 2009, Akzo Nobel a další v. Komise, C‑97/08 P, Sb. rozh. s. I‑8237, bod 55 a citovaná judikatura). Na tomto místě je třeba poznamenat, že má-li Komise v úmyslu použít pojem „podnik“ ve smyslu článku 81 ES, musí předložit podrobné a přesné důkazy, kterými toto své tvrzení podloží.

299    Je ovšem třeba zaprvé poukázat na to, že Komise v bodě 487 odůvodnění napadeného rozhodnutí používá v obecné rovině označení „EniChem“ a v bodě 36 odůvodnění napadeného rozhodnutí je tento termín definován jako „všechny společnosti vlastněné společností Eni SpA“. Je tedy třeba konstatovat, že termín, který Komise v napadeném rozhodnutí používá při posuzování opakování protiprávního jednání, je relativně nepřesný, přinejmenším v souvislosti s právnickými osobami tvořícími hospodářskou jednotku, na kterou se vztahovala rozhodnutí Polypropylén a PVC II. I kdyby mimoto byly dotyčnými právnickými osobami osoby uvedené v bodech 26 až 35 odůvodnění napadeného rozhodnutí, je třeba podotknout, že společnost Anic, na kterou se vztahovalo rozhodnutí Polypropylén, nepatří mezi právnické osoby uvedené v citovaných bodech odůvodnění. Kromě toho bylo hlavním účelem bodů 26 až 35 odůvodnění napadeného rozhodnutí popsat vývoj společností vlastněných společností Eni v průběhu protiprávního jednání, k němuž došlo teprve po přijetí rozhodnutí Polypropylén a PVC II. Z těchto bodů odůvodnění tudíž nelze vyčíst dostatečně podrobné a přesné informace o společnostech vlastněných společností Eni před protiprávním jednáním sankcionovaným napadeným rozhodnutím.

300    Zadruhé Komise v poznámce pod čarou č. 262 napadeného rozhodnutí odkazuje na rozhodnutí Polypropylén a PVC II s tím, že tato rozhodnutí se vztahují i na „Eni“. Nejprve je třeba podotknout, že termín „Eni“ nebyl na rozdíl od termínu „EniChem“ definován v napadeném rozhodnutí coby zkratka pro účely daného textu. Z bodů 26 až 36 odůvodnění napadeného rozhodnutí konkrétně vyplývá, že pokud Komise odkazuje na společnost Eni jakožto mateřskou společnost ostatních společností, používá termín „Eni SpA“.

301    Zatřetí, i kdyby Komise měla použitím termínu „Eni“ v poznámce pod čarou č. 262 napadeného rozhodnutí na mysli společnosti, které jsou součástí „podniku“ ve smyslu článku 81 ES tvořeného právnickými osobami ovládanými společností Eni, je třeba poukázat na to, že v rámci napadeného rozhodnutí nepředložila v tomto ohledu žádný podrobný a přesný důkaz. Komise ve svých písemnostech předložených Tribunálu uvedla jen tolik, že Eni „zcela“ kontrolovala společnosti, na které se vztahovala rozhodnutí Polypropylén a PVC II. Toto tvrzení tudíž nejenže není podepřeno žádným důkazem, ale navíc není ani do napadeného rozhodnutí zapracováno.

302    Začtvrté je třeba poznamenat, že v daném případě je vývoj struktury a kontroly u dotyčných společnosti obzvláště složitý. Konkrétně rozhodnutí Polypropylén bylo určeno společnosti Anic, aniž se v tomto rozhodnutí objevila firma Eni. V rozhodnutí PVC II Komise v bodě 8 odůvodnění zmiňuje skutečnost, že společnost Anic „se stala“ společností EniChem SpA, a v bodě 43 odůvodnění bez dalšího upřesnění uvádí, že tento vývoj nastal v důsledku „různých reorganizací“. Ani v tomto rozhodnutí se firma Eni neobjevuje. Je třeba dodat, že v projednávané věci zajišťovala aktivity Eni v oblasti dotčených výrobků původně EniChem Elastomeri (než se v roce 1997, tedy po přijetí rozhodnutí PVC II, sloučila s EniChem SpA) a že aktivity EniChem SpA byly následně převedeny na Polimeri, což jen přidává na složitosti vývoje struktury dotyčných podniků. V tomto kontextu měla být Komise obzvláště přesná a předložit veškeré podrobné důkazy nezbytné pro závěr, že společnosti uvedené v napadeném rozhodnutí a společnosti uvedené v rozhodnutích Polypropylén a PVC II byly součástí téhož „podniku“ ve smyslu článku 81 ES.

303    Tribunál s ohledem na výše uvedené shledává, že Komise v napadeném rozhodnutí nepředložila dostatek podrobných a přesných důkazů, na jejichž základě by bylo možné odůvodnit, že protiprávní jednání zopakoval týž „podnik“ ve smyslu článku 81 ES. Za těchto podmínek je třeba vyhovět čtrnáctému žalobnímu důvodu a z toho důvodu zrušit čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí v rozsahu, ve kterém stanoví, že společnosti Polimeri se ukládá pokuta ve výši 272,25 milionů eur.

6.     K patnáctému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nezohlednění polehčujících okolností

a)     Argumenty účastnic řízení

304    Polimeri připomíná, že podle ní nebyla údajná kartelová dohoda – i kdyby byla prokázána – prováděna, a vyjadřuje názor, že Komise vůči ní v rozporu s právem neuplatnila polehčující okolnost spočívající v „praktické[m] neprovádění dohod nebo ujednání o protiprávním jednání“ (bod 3 druhé odrážky pokynů). Skutečnost, že se určitý podnik účastní schůzek nebo že je jiným způsobem ve styku s vlastními konkurenty, ještě neznamená, že to, co bylo případně projednáno, bylo ve skutečnosti i realizováno. V projednávaném případě Polimeri prokázala, že dotčené dohody i za předpokladu, že by byly prokázány, prováděny nebyly.

305    Komise navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut. Má v podstatě za to, že rozhodnout, že Polimeri svědčí polehčující okolnost, kterých se tato společnost dovolává, jí neumožnily skutkové okolnosti projednávaného případu.

b)     Závěry Tribunálu

306    Podle bodu 3 druhé odrážky pokynů „praktické neprovádění dohod nebo ujednání o protiprávním jednání“ může rovněž zakládat polehčující okolnost. Avšak skutečnost, že se podnik, jehož účast na konzultacích s jeho konkurenty je prokázána, na trhu nechoval v souladu s tím, na čem se dohodl se svými konkurenty, nepředstavuje nutně skutečnost, ke které by se při stanovování výše ukládané pokuty mělo přihlížet jako k polehčující okolnosti (rozsudek Raiffeisen Zentralbank Österreich a další v. Komise, uvedený výše v bodě 101, bod 490).

307    Podnik, který navzdory konzultacím se svými konkurenty nadále sleduje víceméně nezávislou politiku na trhu, se totiž může pouze pokoušet využít kartelovou dohodu ve svůj prospěch (rozsudky Tribunálu ze dne 14. května 1998, SCA Holding v. Komise, T‑327/94, Recueil, s. II‑1373, bod 142, a Cascades v. Komise, T‑308/94, Recueil, s. II‑925, bod 230) a podnik, který se nedistancuje od výsledků setkání, kterého se účastnil, v zásadě nese plnou odpovědnost z důvodu své účasti na kartelové dohodě (viz rozsudek Raiffeisen Zentralbank Österreich a další v. Komise, uvedený výše v bodě 101, bod 491 a citovaná judikatura). Komise je tudíž povinna uznat polehčující okolnost z důvodu neprovádění kartelové dohody pouze může-li podnik, který se dovolává této okolnosti, prokázat, že se provedení této kartelové dohody bránil tak jednoznačně a důrazně, že tím bylo narušeno samo její fungování, a že s dohodou ani zdánlivě nesouhlasil, a nepodněcoval tak jiné podniky k jejímu provádění. Pro podniky by skutečně bylo příliš jednoduché minimalizovat riziko, že budou muset zaplatit značnou pokutu, kdyby mohly nejprve čerpat výhody z protiprávní kartelové dohody, a poté mít nárok na snížení pokuty proto, že při uskutečnění protiprávního jednání hrály pouze omezenou roli, ačkoli jejich jednání podnítilo ostatní podniky k tomu, aby ve větší míře jednaly způsobem poškozujícím hospodářskou soutěž (rozsudky Tribunálu ze dne 8. července 2004, Mannesmannröhren-Werke v. Komise, T‑44/00, Sb. rozh. s. II‑2223, body 277 až 279, a Raiffeisen Zentralbank Österreich a další v. Komise, uvedený výše v bodě 101, bod 491).

308    V projednávaném případě neposkytla Polimeri žádnou informaci, na jejímž základě by bylo možné shledat, že se provádění této kartelové dohody bránila tak jednoznačně a důrazně, že tím bylo narušeno samo její fungování, a že s dohodou ani zdánlivě nesouhlasila, a nepodněcovala tak jiné podniky k provádění dotčené kartelové dohody. Za těchto podmínek jí nemohla Komise z tohoto důvodu přiznat žádnou polehčující okolnost.

309    Kromě toho by důkaz o neexistenci dopadů na trh – i kdyby byl učiněn – byl irelevantní, poněvadž by nijak nedokládal praktické neprovádění dohod (rozsudek ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 160, bod 389).

310     S ohledem na výše uvedené musí proto být patnáctý žalobní důvod vznesený společností Polimeri zamítnut jako neopodstatněný.

7.     K šestnáctému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z překročení hranice 10 % obratu

a)     Argumenty účastnic řízení

311    Polimeri připomíná, že nesouhlasí s vyloučením společnosti Syndial z okruhu adresátů napadeného rozhodnutí, a tvrdí, že Komise byla povinna omezit pokutu uloženou společnosti Syndial/Polimeri na částku 86 milionů eur, jelikož obrat společnosti Syndial dosáhl v roce 2005 výše 860 milionů eur. Podle Polimeri musí pokuta, která je ukládána jako jediná a solidární, respektovat hranici určenou podle nejmenšího podniku. V opačném případě by nemohlo být úplné zaplacení pokuty vyžadováno od všech podniků. Komise ovšem měla s ohledem na dobu, po kterou dotyčné podniky zajišťovaly aktivity související s danými výrobky, uložit každopádně dvě samostatné pokuty.

312    Komise navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut. Podle ní by jí za jistých okolností mohl čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 v případě, že by společnosti Syndial bylo napadené rozhodnutí určeno, zabránit, aby částku 86 milionů eur překročila pokuta, která by byla uložena společnosti Syndial, ale v žádném případě pokuta uložená společnosti Polimeri.

b)     Závěry Tribunálu

313    Skutečnost, že je několik společností společně a nerozdílně odpovědných za zaplacení pokuty proto, že tvoří podnik ve smyslu článku 81 ES, neznamená při uplatnění hranice stanovené v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, že povinnost každé z nich je omezena na 10 % obratu, kterého dosáhly za předchozí hospodářský rok. Maximální výše 10 % ve smyslu uvedeného ustanovení totiž musí být vypočtena na základě kumulovaného obratu všech společností tvořících jedinou hospodářskou entitu jednající jako podnik ve smyslu článku 81 ES, neboť jen kumulovaný obrat společností tvořících dotčený podnik může být ukazatelem jeho velikosti a hospodářské síly (rozsudky HFB a další v. Komise, uvedený výše v bodě 253, body 528 a 529, a ze dne 12. prosince 2007, Akzo Nobel a další v. Komise, uvedený výše v bodě 253, bod 90).

314    I kdyby tedy bylo napadené rozhodnutí určeno společnosti Syndial, neměla by být výše pokuty, za jejíž zaplacení by Polimeri byla solidárně odpovědná, omezena na 10 % obratu společnosti Syndial. Argumenty společnosti Polimeri jsou tedy bezpředmětné.

315    Přijmout nelze ani argumenty společnosti Polimeri, podle kterých měla Komise s ohledem na dobu, po kterou dotyčné podniky zajišťovaly aktivity související s danými výrobky, uložit dvě samostatné pokuty. Pokuta uložená společnosti Polimeri totiž odráží jak její přímou účast na protiprávním jednání, tak její odpovědnost za protiprávní jednání, kterého se dopustila EniChem SpA (později Syndial). Tato pokuta se tudíž neomezuje na dobu, po kterou zajišťovala aktivity související s dotčenými výrobky Polimeri. I kdyby Polimeri svými argumenty zpochybňovala ve skutečnosti odpovědnost, která byla vůči ní vyvozena za protiprávní jednání, jehož se dopustila EniChem SpA (později Syndial), nelze je z důvodů uvedených výše v bodech 120 až 131 přijmout.

316    S ohledem na tyto skutečnosti je třeba šestnáctý žalobní důvod Polimeri zamítnout jako neopodstatněný.

317    Z výše uvedených důvodů vyplývá, že je třeba vyhovět čtrnáctému žalobnímu důvodu, a v důsledku toho zrušit čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí v rozsahu, ve kterém stanoví, že společnosti Polimeri se ukládá pokuta ve výši 272,25 milionů eur, a ostatní návrhová žádání směřující k částečnému zrušení napadeného rozhodnutí zamítnout.

D –  K provádění důkazů

318    Polimeri má za to, že důkazy, které předložila Komise na podporu obvinění, jsou chabé a nejednoznačné, a navrhuje Tribunálu, aby vyslechl některé zaměstnance společností Bayer, Dow a Shell.

319    Tribunál považuje věc na základě přezkumu spisu za dostatečně objasněnou, v důsledku čehož rozhoduje, že není namístě přistupovat k organizačním procesním opatřením navrhovaným společností Polimeri.

II –  K návrhovým žádáním směřujícím ke změně výše pokuty

320    Je zároveň třeba, aby Tribunál z důvodů uvedených výše v bodech 298 až 303 při výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci podle článku 31 nařízení č. 1/2003 změnil čl. 2 písm. c) napadeného rozhodnutí, neboť Komise dospěla k částce 272,25 milionů eur za pomoci neoprávněného uplatnění přitěžující okolnosti opakování protiprávního jednání vůči společnosti Polimeri.

321    Za okolností projednávaného případu je pro řádné stanovení výše pokuty třeba metodu výpočtu, kterou použila Komise, ve zbývající části zachovat.

322    Konečná výše pokuty uložené společnosti Polimeri se proto stanovuje na 181,5 milionů eur.

 K nákladům řízení

323    Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Na základě prvního pododstavce odstavce 3 téhož ustanovení může Tribunál rozdělit náklady řízení, pokud mají účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch. Za okolností projednávaného případu je namístě rozhodnout, že každá účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (první senát)

rozhodl takto:

1)      Článek 2 písm. c) rozhodnutí Komise K (2006) 5700 v konečném znění ze dne 29. listopadu 2006 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/F/38.638 – Butadienový kaučuk a styren butadienový kaučuk vyrobený emulzní polymerizací) se zrušuje v rozsahu, ve kterém stanoví, že společnosti Polimeri Europa SpA se ukládá pokuta ve výši 272,25 milionů eur.

2)      Pokuta uložená společnosti Polimeri Europa se stanovuje na 181,5 milionů eur.

3)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

4)      Každá účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení.

Dehousse Wiszniewska-Białecka Wahl

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. července 2011.

Podpisy.

Obsah

Skutečnosti předcházející sporu

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

I –  K návrhovým žádáním směřujícím k částečnému zrušení napadeného rozhodnutí

A –  K žalobním důvodům týkajícím se procesních vad

1.  K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nepřípadného uplatnění oznámení o spolupráci

a)  Argumenty účastnic řízení

b)  Závěry Tribunálu

2.  K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nedůvodného zaslání druhého oznámení námitek

a)  Argumenty účastnic řízení

b)  Závěry Tribunálu

3.  K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu v podstatě z porušení práva společnosti Polimeri na obhajobu

a)  Argumenty účastnic řízení

b)  Závěry Tribunálu

B –  K žalobním důvodům týkajícím se merita napadeného rozhodnutí

1.  K čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného vymezení dotčeného trhu

a)  Argumenty účastnic řízení

b)  Závěry Tribunálu

2.  K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z vývoje cen v dotčeném období

a)  Argumenty účastnic řízení

b)  Závěry Tribunálu

3.  K šestému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zásobování hlavních zákazníků

a)  Argumenty účastnic řízení

b)  Závěry Tribunálu

4.  K sedmému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z protiprávního přičtení protiprávního jednání společnosti Polimeri

a)  Argumenty účastnic řízení

b)  Závěry Tribunálu

5.  K osmému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nepodloženosti konstatování existence kartelové dohody

a)  Argumenty účastnic řízení

Úvodní poznámky

K první části osmého žalobního důvodu, týkající se zdrojů důkazů

K druhé části osmého žalobního důvodu, týkající se všeobecného popisu kartelové dohody

–  K dohodám o cenách

–  K dohodám o rozdělení trhu

–  K výměně citlivých obchodních informací

–  K průběžnému provádění dohod

–  K obecnému popisu skutkových okolností podanému panem N.

b)  Závěry Tribunálu

K přípustnosti některých argumentů, které uvedla Polimeri v rámci osmého žalobního důvodu

K první části osmého žalobního důvodu, týkající se zdrojů důkazů

K druhé části osmého žalobního důvodu, týkající se všeobecného popisu kartelové dohody

–  K dohodám o cenách

–  K dohodám o rozdělení trhu

–  K výměně citlivých obchodních informací

–  K průběžnému provádění dohod

–  K popisu skutkových okolností podanému panem N.

6.  K devátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nepodloženosti konstatování účasti společnosti Polimeri na údajné kartelové dohodě

a)  Argumenty účastnic řízení

b)  Závěry Tribunálu

C –  K žalobním důvodům týkajícím se stanovení výše pokuty

1.  K desátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nepodloženosti posouzení závažnosti protiprávního jednání

a)  Argumenty účastnic řízení

b)  Závěry Tribunálu

2.  K jedenáctému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z protiprávně rozdílného zacházení

a)  Argumenty účastnic řízení

b)  Závěry Tribunálu

3.  K dvanáctému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z protiprávního použití násobícího koeficientu za účelem odrazení

a)  Argumenty účastnic řízení

b)  Závěry Tribunálu

4.  K třináctému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného určení doby trvání protiprávního jednání v případě Polimeri

a)  Argumenty účastnic řízení

b)  Závěry Tribunálu

5.  K čtrnáctému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nedůvodného zvýšení základní částky pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání

a)  Argumenty účastnic řízení

Argumenty společnosti Polimeri

Argumenty Komise

b)  Závěry Tribunálu

6.  K patnáctému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nezohlednění polehčujících okolností

a)  Argumenty účastnic řízení

b)  Závěry Tribunálu

7.  K šestnáctému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z překročení hranice 10 % obratu

a)  Argumenty účastnic řízení

b)  Závěry Tribunálu

D –  K provádění důkazů

II –  K návrhovým žádáním směřujícím ke změně výše pokuty

K nákladům řízení

* Jednací jazyk: italština.