Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Varhoven administrativen sad (Bulharsko) dne 7. června 2017 – Virginie Marie Gabriel Guigo v. Fond „Garantirani vzemania na rabotnicite i služitelite”
(Věc C-338/17)
Jednací jazyk: bulharština
Předkládající soud
Varhoven administrativen sad
Účastníci původního řízení
Navrhovatelka: Virginie Marie Gabriel Guigo
Odpůrce: Fond „Garantirani vzemania na rabotnicite i služitelite”
Předběžné otázky
1. Je nutné vykládat články 151 a 153 SFEU, jakož i články 3, 4, 11 a 12 směrnice 2008/941 v tom smyslu, že připouštějí takové vnitrostátní ustanovení, jako je čl. 4 odst. 1 zakon za Garantiranite vzemania na rabotnicite i služitelite pri nesastojatelnost na rabotodatelia (zákon o ochraně pohledávek zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele), podle něhož jsou z ochrany neuhrazených pohledávek vyplývajících z pracovněprávních vztahů vyloučeny osoby, jejichž pracovní poměry byly ukončeny před stanoveným obdobím tří měsíců před zápisem rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení na majetek zaměstnavatele [do obchodního rejstříku]?
2. V případě kladné odpovědi na první otázku: Je nutné zásadu procesní autonomie členských států s přihlédnutím k zásadám rovnocennosti, efektivity a proporcionality v rámci sociálního cíle článků 151 a 153 SFEU a směrnice 2008/94 chápat tak, že podle těchto ustanovení je přípustné takové vnitrostátní opatření, jako je článek 25 zakon za Garantiranite vzemania na rabotnicite i služitelite pri nesastojatelnost na rabotodatelia, podle něhož uplynutím lhůty v délce dvou měsíců od okamžiku zápisu rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení [do obchodního rejstříku] zaniknou práva na uplatnění a úhradu zajištěných pohledávek, jestliže vnitrostátní právní právo členského státu obsahuje ustanovení, jako je čl. 358 odst. 1 bod 3 Kodeks na truda (zákoník práce), podle něhož lhůta pro uplatnění neuhrazených pohledávek vyplývajících z pracovněprávních vztahů činí tři roky od okamžiku, kdy měla být pohledávka uhrazena a platby provedené po uplynutí této lhůty nejsou považovány za platby provedené bez právního důvodu?
3. Je nutné článek 20 Listiny základních práv Evropské unie vykládat v tom smyslu, že připouští rozlišování mezi zaměstnanci s neuhrazenými pohledávkami, jejichž pracovní poměry skončily před stanoveným obdobím tří měsíců před zápisem rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení na majetek zaměstnavatele [do obchodního rejstříku], a zaměstnanci, jejichž pracovní poměry byly ukončeny během stanoveného období tří měsíců, a dále mezi těmito zaměstnanci a zaměstnanci, kteří podle čl. 358 odst. 1 bodu 3 Kodeks na truda mají při ukončení pracovních poměrů právo na ochranu jejich neuhrazených pohledávek během období tří let, jež začíná plynou od okamžiku, k němuž měla být pohledávka uhrazena?
4. Je nutné článek 4 ve spojení s článkem 3 směrnice 2008/84 a zásadou proporcionality vykládat v tom smyslu, že podle nich je přípustné takové ustanovení, jako je článek 25 zakon za Garantiranite vzemania na rabotnicite i služitelite pri nesastojatelnost na rabotodatelia, podle něhož práva na uplatnění a úhradu zajištěných pohledávek zaniknou automaticky a bez možnosti individuálního posouzení relevantních okolností v souvislosti s uplynutí lhůty dvou měsíců od okamžiku zápisu rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení [do obchodního rejstříku]?
____________
1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES ze dne 22. října 2008 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele (kodifikované znění) (Úř. věst. 2008, L 283, s. 36).