Věc T-319/05

Švýcarská konfederace

v.

Evropská komise

„Vnější vztahy – Dohoda o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací – Německá opatření týkající se přibližování se k letišti v Curychu – Nařízení (EHS) č. 2408/92 – Práva obhajoby – Zásada zákazu diskriminace – Zásada proporcionality“

Shrnutí rozsudku

1.      Doprava – Letecká doprava – Přístup dopravců Společenství na trasy uvnitř Společenství – Opatření přijatá členským státem, jejichž cílem je omezení nebo odmítnutí výkonu provozních práv

(Nařízeni Rady č. 2408/92, čl. 8 odst. 2 a 3 a čl. 9 odst. 1 až 4)

2.      Doprava – Letecká doprava – Přístup dopravců Společenství na trasy uvnitř Společenství – Provozní pravidla týkající se výkonu provozních práv

(Dohoda ES-Švýcarsko o letecké dopravě, čl. 2; nařízení Rady č. 2408/92, čl. 8 odst. 2 a 3)

3.      Právo Unie – Zásady – Rovné zacházení – Diskriminace na základě státní příslušnosti – Zákaz – Působnost v kontextu dohody ES-Švýcarsko o letecké dopravě

(Článek 12 ES; Dohoda ES-Švýcarsko o letecké dopravě, čl. 1 odst. 2 a 3; nařízení Rady č. 2408/92)

1.      Článek 9 nařízení č. 2408/92 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství je ve vztahu k článku 8 téhož nařízení lex specialis v tom smyslu, že se článek 9 vztahuje pouze na jednu část opatření, na která se vztahuje článek 8, a podrobuje použití dotyčných opatření dodatečným podmínkám, které článek 8 nestanoví. Opatření uvedená v článku 9 v zásadě obsahují přinejmenším podmínečný nebo částečný zákaz výkonu provozních práv.

Opatření uvedená v čl. 9 odst. 1 nařízení č. 2408/92 mohou být totiž členským státem používána pouze tehdy, když jsou splněny podmínky stanovené v odstavcích 1 a 2 uvedeného článku a když nadto dotčený členský stát splní svou povinnost stanovenou v odstavci 3 téhož článku uvědomit ostatní členské státy a Komisi o nezbytnosti uvedených opatření nejméně tři měsíce před jejich vstupem v platnost. Pouze v případě, že je taková informace sdělena členským státem, který hodlá uplatňovat předmětná opatření, ostatním členským státům a Komisi, použije se čl. 9 odst. 4. Naopak v případě, že taková informace sdělena není, nemohou se dotčená opatření členským státem uplatnit, i kdyby byly splněny podmínky pro jejich přijetí stanovené čl. 9 odst. 1 a 2.

Pokud však dotyčný členský stát taková opatření uplatní, je Komise oprávněna je přezkoumat nikoli podle čl. 9 odst. 4 nařízení č. 2408/92, u něhož nebyly splněny podmínky pro jeho použití, nýbrž podle čl. 8 odst. 3 téhož nařízení. Pokud členský stát uplatní opatření, na která se vztahuje čl. 9 odst. 1, aniž dodrží postup stanovený v odstavci 3 téhož článku, může přezkum uvedených opatření podle čl. 8 odst. 3 vést pouze k jedinému závěru, že je dotyčný členský stát nemůže nadále používat.

Pokud tedy stát vyžaduje pro povolení výkonu provozních práv ve smyslu nařízení č. 2408/92 dodržování svých vyhlášených státních, regionálních nebo místních pravidel vztahujících se zejména k ochraně životního prostředí, nerovná se to uložení podmínky ve smyslu čl. 9 odst. 1 uvedeného nařízení pro výkon těchto práv. Pokud by tomu tak bylo, čl. 8 odst. 2 tohoto nařízení by byl zcela zbaven svého smyslu. Podmínky stanovené čl. 9 odst. 1 jsou spíše podmínkami, které vážou výkon provozních práv na jiné okolnosti než na pouhé dodržování vyhlášených státních, regionálních nebo místních pravidel. 

(viz body 75–81, 89)

2.      Zákonodárce tak jednak v čl. 8 odst. 2 nařízení č. 2408/92 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství stanovil, že výkon provozních práv podléhá pravidlům Společenství, státním, regionálním nebo místním pravidlům vztahujícím se k bezpečnosti, ochraně životního prostředí a přidělení volných letištních časů, jednak podle odstavce 3 téhož článku pověřil Komisi tím, aby přezkoumala použití zejména jeho odstavce 2 a rozhodla, zda může dotyčný členský stát nadále používat opatření, které je předmětem přezkumu. Přezkum opatření podle čl. 8 odst. 3 nařízení č. 2408/92 se týká jeho dopadů na výkon provozních práv na trasách uvnitř Společenství. Naopak případná práva provozovatelů letišť nebo jejich okolního obyvatelstva se při takovém přezkumu nezohledňují.

Podle článku 2 dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě, schválené jménem Společenství rozhodnutím 2002/309, platí zejména ustanovení přílohy této dohody v rozsahu, v jakém se týkají letecké dopravy nebo záležitostí přímo souvisejících s leteckou dopravou. Jediným rozšířením rozsahu působnosti nařízení č. 2408/92 v kontextu dohody je rozšíření vyplývající z postavení Švýcarské konfederace a leteckých dopravců, kteří mají hlavní místo výkonu činnosti ve Švýcarsku, na roveň členským státům Společenství, resp. na roveň leteckým dopravcům Společenství, což upravuje příloha dohody. S výhradou tohoto rozšíření rozsahu jeho působnosti se nařízení č. 2408/92 v kontextu dohody nepoužije na situace, které v kontextu Společenství nespadají do rozsahu jeho působnosti. Z toho vyplývá, že i když práva provozovatelů letišť nebo jejich okolního obyvatelstva představují záležitosti přímo související s leteckou dopravou, článek 2 ani žádné jiné ustanovení dohody neopravňují Komisi, aby zohlednila tato práva při uplatnění čl. 8 odst. 3 nařízení č. 2408/92 v kontextu dohody.

(viz body 121–122, 125, 127–129)

3.      Z ustálené judikatury týkající se zákazu jakékoli diskriminace z důvodu státní příslušnosti v oblasti uplatňování práva Společenství vyplývá, že pravidla rovného zacházení mezi vlastními a cizími státními příslušníky zakazují nejen zjevnou diskriminaci na základě státní příslušnosti či sídla, pokud jde o společnosti, ale také všechny skryté formy diskriminace, které prostřednictvím použití jiných rozlišovacích kritérií vedou ve skutečnosti ke stejnému výsledku.

S ohledem na čl. 1 odst. 2 dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě je tato judikatura rovněž relevantní, co se týče uplatnění nařízení č. 2408/92 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství v kontextu dohody, vzhledem k tomu, že článek 3 této posledně uvedené dohody je v zásadě totožný s čl. 12 prvním pododstavcem ES.

Konstatování, že opatření, které je členským státem učiněno v rámci nařízení č. 2408/92 za účelem snížení hlukové zátěže zejména v oblasti turistické povahy nacházející se na jeho území a které má dopad zejména na jedno švýcarské letiště nacházející se v blízkosti, vede k témuž výsledku jako diskriminace na základě státní příslušnosti, tedy nepostačuje k závěru o jeho neslučitelnosti s článkem 12 ES nebo, v daném případě, s článkem 3 dohody. Je také třeba přezkoumat, zda uvedené opatření není odůvodněno objektivními okolnostmi a zda není přiměřené cíli, který sleduje. Pouze tehdy, když tomu tak není, je dotčené opatření považováno za zakázané článkem 12 ES nebo, v daném případě, článkem 3 dohody.

(viz body 140–141, 145, 150)