Věc T‑286/09
(zveřejnění formou výňatků)
Intel Corp.
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Zneužití dominantního postavení – Trh s mikroprocesory – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 82 ES a článku 54 Dohody o EHP – Věrnostní slevy – ‚Čistá‘ omezení – Kvalifikace jednání jako zneužití – Analýza stejně výkonného konkurenta – Mezinárodní pravomoc Komise – Vyšetřovací povinnost Komise – Meze – Právo na obhajobu – Zásada řádné správy – Celková strategie – Pokuty – Jediné a trvající protiprávní jednání – Pokyny o metodě stanovování pokut z roku 2006“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (sedmého rozšířeného senátu) ze dne 12. června 2014
1. Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Písemnosti přiložené k žalobě – Obsáhlost některé písemnosti nebo některého dokumentu – Poskytnutí zčásti formou výňatků – Přípustnost – Požadavek doručení celého dokumentu soudní kanceláři – Dosah – Nesplnění – Možnost nápravy
(Statut Soudního dvora, článek 21; jednací řád Tribunálu, čl. 43 odst. 5)
2. Základní práva – Presumpce neviny – Řízení ve věci hospodářské soutěže – Použitelnost
(Článek 6 odst. 2 EU; článek 82 ES; Listina základních práv Evropské unie, článek 47 a čl. 48 odst. 1)
3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Způsob dokazování – Použití souboru nepřímých důkazů – Použitelnost na řízení, které se týká zneužití dominantního postavení
(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003)
4. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Způsob dokazování – Použití souboru nepřímých důkazů – Požadovaný stupeň důkazní síly u jednotlivě posuzovaných nepřímých důkazů – Důkazní povinnosti podniků zpochybňujících existenci protiprávního jednání
(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 2)
5. Dominantní postavení – Poskytnutí slevy podnikem v dominantním postavení – Tři kategorie slev – Množstevní slevy – Slevy za výlučný odběr nebo věrnostními slevy – Slevy, které případně vedou ke věrnosti zákazníka – Zneužívající povaha – Kritéria pro posouzení
(Článek 82 ES)
6. Dominantní postavení – Zneužití – Slevy za výlučný odběr nebo věrnostními slevy – Zneužívající povaha tohoto systému slev ze své podstaty – Schopnost omezit hospodářskou soutěž a efekt vytěsnění – Role obchodního partnera, kterého nelze obejít – Posouzení – Povinnost provést analýzu okolností projednávaného případu – Neexistence – Nerelevantní okolnosti
(Článek 82 ES)
7. Dominantní postavení – Zneužití – Slevy za výlučný odběr nebo věrnostními slevy – Zneužívající povaha podstaty tohoto systému slev – Schopnost omezit hospodářskou soutěž a efekt vytěsnění – Analýza stejně výkonného konkurenta
(Článek 82 ES)
8. Dominantní postavení – Zneužití – Čistá omezení – Poskytnutí plateb jako protiplnění za omezení uložená na uvedení konkurenčního výrobku na trh – Zneužívající povaha svým cílem – Schopnost omezit hospodářskou soutěž
(Článek 82 ES)
9. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Územní působnost – Pravomoc Komise – Přípustnost z hlediska mezinárodního práva veřejného – Provádění nebo kvalifikované účinky zneužívajících praktik v EHP – Alternativní prostředky – Kritérium okamžitého, podstatného a předvídatelného účinku – Posouzení – Zohlednění provádění uvedených praktik zákazníkem podniku v dominantním postavení – Přípustnost
(Článek 82 ES)
10. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Oznámení námitek – Lhůta k předložení písemných vyjádření – Opožděná žádost o slyšení – Prekluze – Povinnost umožnit slyšení – Neexistence
[Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 27 odst. 1 a 2 a čl. 33 odst. 1 písm. c); nařízení Komise č. 773/2004, čl. 10 odst. 2 a článek 12]
11. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Přístup ke spisu – Předmět – Dokumenty užitečné pro obhajobu – Posouzení samotnou Komisí – Nepřípustnost – Povinnost poskytnout přístup k celému spisu – Dosah s ohledem na interní či důvěrné dokumenty
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 27 odst. 2; nařízení Komise č. 773/2004, čl. 15 odst. 2)
12. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Zásada řádné správy – Povinnost pečlivosti a nestrannosti – Povinnost Komise obstarat si určité dokumenty na žádost podniku, kterého se týká šetření – Podmínky
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 1; nařízení Rady č. 1/2003; nařízení Komise č. 773/2004)
13. Dominantní postavení – Zneužití – Slevy za výlučný odběr nebo věrnostními slevy – Neexistence formální podmínky výlučného odběru – Způsob dokazování – Interní domněnky zákazníka – Přípustnost – Podmínka
(Článek 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 2)
14. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Pravomoci Komise – Pravomoc zaznamenat prohlášení – Prohlášení týkající se předmětu vyšetřování – Rozlišování mezi formálními dotazováními a neformálními rozhovory – Důsledky – Povinnost zaznamenat prohlášení získaná během setkání nebo telefonických rozhovorů – Podmínky
(Listina základních práv Evropské unie, článek 41; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 19 odst. 1; nařízení Komise č. 773/2004, čl. 3 odst. 1 a 3)
15. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Zneužití dominantního postavení – Způsob dokazování – Prohlášení třetího podniku, zákazníka podniku v dominantním postavení – Důkazní hodnota
(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 2)
16. Hospodářská soutěž – Pokuty – Více protiprávních jednání – Uložení jediné pokuty – Přípustnost – Povinnost Komise individualizovat zohlednění různých prvků zneužití – Neexistence
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; oznámení Komise 2006/C 210/02)
17. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Právní rámec – Článek 23 odst. 2 a 3 nařízení č. 1/2003 – Posuzovací pravomoc, kterou Komisi svěřuje uvedený článek – Přijetí nových pokynů pro výpočet pokut Komisí – Porušení zásad legality trestů a právní jistoty – Neexistence
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 49 odst. 1; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3; oznámení Komise 2006/C 210/02)
18. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Protiprávní jednání – Úmyslné uskutečnění nebo nedbalost – Pojem – Podnik v dominantním postavení, který provádí zneužívající jednání spočívající v poskytování slev za výlučný odběr a v čistých omezeních – Zahrnutí
(Článek 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
19. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu – Soudní přezkum rozhodnutí přijatých Komisí v oblasti hospodářské soutěže – Přezkum legality a soudní přezkum v plné jurisdikci ohledně právního i skutkového stavu – Porušení – Neexistence
(Články 261 SFEU a 263 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 47 a čl. 52 odst. 3; nařízení Rady č. 1/2003, článek 31)
20. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Zásada rovného zacházení – Rozhodovací praxe Komise – Orientační povaha
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3)
21. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Neexistence závazného nebo taxativního výčtu kritérií – Prostor pro uvážení vyhrazený Komisi – Zohlednění skutečného dopadu protiprávního jednání na trh – Dosah
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3; oznámení Komise 2006/C 210/02, bod 22)
1. Z čl. 43 odst. 5 jednacího řádu Tribunálu vyplývá, že jsou-li z důvodu obsáhlosti některé písemnosti nebo některého dokumentu přiloženy k podání pouze výňatky z nich, uloží se celá písemnost nebo celý dokument anebo jejich úplný opis v soudní kanceláři.
Tento článek naopak nevyžaduje, aby byly soudní kanceláři doručeny i všechny ostatní dokumenty, na které dokument přiložený k procesní písemnosti odkazuje.
Navíc, i kdyby se uvedené ustanovení mělo vykládat v tom smyslu, že ukládá účastníkům řízení povinnost doručit soudní kanceláři úplné znění všech dokumentů, ze kterých předložili výňatky v příloze k procesní písemnosti, porušení této povinnosti by bylo v každém případě možné napravit.
(viz body 53, 55, 57)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 62, 63)
3. V rámci řízení o porušení pravidel hospodářské soutěže, i když je nezbytné, aby Komise za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že došlo k protiprávnímu jednání, předložila přesné a shodující se důkazy, je třeba zdůraznit, že není nutné, aby každý z důkazů předložených Komisí odpovídal těmto kritériím se zřetelem na každý prvek protiprávního jednání. Stačí, aby tomuto požadavku odpovídal soubor nepřímých důkazů, kterého se orgán odvolává, posuzovaný jako celek, jak uvádí judikatura týkající se provádění článku 81 ES. Tato zásada se použije rovněž ve věcech týkajících se provádění článku 82 ES.
(viz bod 64)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 65–67, 542, 1525, 1528, 1529, 1547)
5. V oblasti hospodářské soutěže je skutečnost, že podnik nacházející se na trhu v dominantním postavení váže kupující – byť i na jejich žádost – povinností nebo slibem zásobit se celkově nebo pro podstatnou část svých potřeb výlučně u uvedeného podniku, zneužitím dominantního postavení ve smyslu článku 82 ES, bez ohledu na to, zda je předmětná povinnost stanovena bez dalších podmínek nebo je její protihodnotou poskytnutí slevy. O stejný případ se jedná, jestliže uvedený podnik uplatňuje, aniž svým zákazníkům ukládá formální povinnost, ať již na základě dohod uzavřených s těmito zákazníky, anebo jednostranně, režim věrnostních slev, tzn. slev vázaných na podmínku, že zákazník – ostatně nezávisle na objemu nákupů, jenž může být značný nebo minimální – pokrývá své potřeby výlučně nebo z významné části u podniku v dominantním postavení.
Pokud jde konkrétně o kvalifikaci poskytnutí slevy podnikem v dominantním postavení jako zneužití, je třeba rozlišovat tři kategorie slev.
Zaprvé systémy množstevních slev (dále jen „množstevní slevy“) vázaných výlučně na objem nákupů uskutečněných u podniku v dominantním postavení nejsou obecně považovány za systémy s účinkem uzavření zakázaným článkem 82 ES. Pokud se totiž zvýšení dodaného množství odrazí v nižších nákladech pro dodavatele, je dodavatel oprávněn převést toto snížení na zákazníka prostřednictvím výhodnější ceny. Má se tedy za to, že množstevní slevy odrážejí nárůst efektivnosti a úspory z rozsahu dosažené podnikem v dominantním postavení.
Zadruhé existují slevy, jejichž poskytnutí se váže na podmínku, že zákazník se bude výlučně nebo z významné části svých potřeb zásobovat u podniku v dominantním postavení. Jedná se o „věrnostní slevy ve smyslu judikatury Hoffmann-La Roche“, jinými slovy „slevy za výlučný odběr“. Tato kategorie není omezena na slevy, které jsou vázány na podmínku zásobování v rozsahu 100 %, ale zahrnuje rovněž slevy, které jsou vázány na podmínku, že se zákazník pro podstatnou část svých potřeb zásobuje u podniku v dominantním postavení. Takové slevy za výlučný odběr, používané podnikem v dominantním postavení, jsou neslučitelné s cílem nenarušené hospodářské soutěže na společném trhu, protože nespočívají – krom výjimečných okolností – na hospodářském plnění odůvodňujícím tuto finanční výhodu, ale směřují k tomu, aby kupujícímu byla odebrána nebo omezena možnost výběru, pokud jde o zdroje zásobování, a k tomu, aby byl dalším výrobcům znemožněn přístup na trh.
Zatřetí existují další systémy slev, u kterých poskytnutí finančního podnětu není přímo vázané na podmínku výlučného nebo téměř výlučného zásobování se u podniku v dominantním postavení, ale kde mechanismus poskytnutí slevy může mít rovněž účinek podporující věrnost zákazníka. Tato kategorie slev zahrnuje zejména systémy slev, které závisí na dosažení individuálních cílů prodeje a které nejsou slevami za výlučný odběr, protože neobsahují žádný závazek výlučného odběru nebo závazek pokrýt určité množství svých potřeb prostřednictvím podniku v dominantním postavení. Pro účely přezkoumání toho, zda použití takové slevy představuje zneužití dominantního postavení, je třeba posoudit celkové okolnosti, zejména kritéria a způsoby poskytnutí slevy, a přezkoumat, zda tato sleva prostřednictvím výhody, která není odůvodněna žádným plněním hospodářské povahy, nesměřuje k odnětí nebo omezení možnosti volby kupujícímu, pokud jde o zdroje zásobování, k zabránění soutěžitelům v přístupu na trh nebo k posilování dominantního postavení prostřednictvím narušené hospodářské soutěže.
(viz body 72–78)
6. V oblasti hospodářské soutěže kvalifikace slevy za výlučný odběr jako zneužití nezávisí na analýze okolností projednávaného případu, jejímž cílem je prokázat případný účinek vyloučení z trhu.
Z judikatury tak vyplývá, že je nezbytné posoudit všechny okolnosti jen v případě slev, které případně vedou ke věrnosti zákazníka, a nikoliv v případě slev za výlučný odběr. Tento přístup je odůvodněný skutečností, že slevy za výlučný odběr poskytnuté podnikem v dominantním postavení mají již ze své povahy schopnost omezit hospodářskou soutěž.
Schopnost vázat zákazníky na podnik v dominantním postavení je totiž vlastní slevám za výlučný odběr. Skutečnost, že podnik v dominantním postavení poskytne slevu jako protihodnotu za výlučné zásobování zákazníka nebo za zásobování zákazníka v podstatném rozsahu jeho potřeb znamená, že podnik v dominantním postavení poskytne finanční výhodu, která směřuje k tomu, aby se zákazníci nezásobovali u konkurenčních výrobců. Pro účely určení toho, zda tato sleva směřuje k zabránění zákazníkům zásobovat se u konkurentů, není proto třeba přezkoumat okolnosti projednávaného případu. Účinek vyloučení z trhu nevzniká jen tehdy, když je přístup na trh pro konkurenty znemožněn, ale i tehdy, jestliže je tento přístup ztížený. Finanční podnět poskytnutý podnikem v dominantním postavení s cílem podnítit zákazníka k tomu, aby se nezásoboval, pokud jde o tu část jeho poptávky, která je dotčená podmínkou výlučného odběru, u jeho konkurentů, je ze své povahy schopen ztížit přístup těchto konkurentů na trh. Existence takového podnětu nezávisí na tom, zda skutečně dojde ke snížení nebo zrušení slevy v případě porušení podmínky výlučného odběru, které podléhá poskytnutí této slevy. V tomto ohledu totiž stačí, že dominantní podnik vyvolá v zákazníkovi dojem, že by tomu tak bylo. Rozhodující jsou okolnosti, které by zákazník mohl očekávat v době podání objednávek v souladu s tím, co mu oznámil podnik v dominantním postavení, a nikoliv skutečná reakce dominantního podniku na rozhodnutí zákazníka změnit svůj zdroj zásobování.
Krom toho je silnému dominantnímu postavení inherentní, že pro velkou část poptávky neexistuje přiměřená náhrada výrobku poskytovaného podnikem, který má toto dominantní postavení. Dodavatel v dominantním postavení je tedy ve velké míře obchodním partnerem, kterého nelze obejít. Z postavení obchodního partnera, kterého nelze obejít, vyplývá, že zákazníci se v každém případě v jistém rozsahu svých potřeb zásobují u podniku v dominantním postavení (dále jen „nesporná část“). Konkurent podniku v dominantním postavení proto nemůže soutěžit v celkovém zásobování zákazníka, ale jen pro určité množství poptávky převyšující nespornou část (dále jen „sporná část“). Sporná část je tak část potřeb zákazníka, se kterou je možno reálně přejít ke konkurentovi podniku v dominantním postavení v referenčním období. Poskytnutí slev za výlučný odběr podnikem v dominantním postavení ztěžuje konkurentovi dodávání jeho vlastních výrobků zákazníkům tohoto podniku. Pokud se totiž zákazník podniku v dominantním postavení bude zásobovat u konkurenta, čímž nedodrží podmínku výlučného či téměř výlučného odběru, riskuje nejen ztrátu slev na výrobky, se kterými přešel k tomuto konkurentovi, ale i všech slev za výlučný odběr.
K předložení lákavé nabídky tak konkurentovi podniku v dominantním postavení nestačí jen nabízet lákavé podmínky na výrobky, které může on sám dodat zákazníkovi, ale musí tomuto zákazníkovi nabídnout i vyrovnání za ztrátu slevy za výlučný odběr. K předložení lákavé nabídky konkurent tedy musí slevu, kterou podnik v dominantním postavení poskytuje na všechny nebo téměř všechny potřeby zákazníka, včetně nesporné části, rozložit jen na spornou část. Poskytnutí slevy za výlučný odběr obchodním partnerem, kterého nelze obejít, tak ze strukturálního hlediska ztěžuje možnost konkurenta předložit nabídku za lákavou cenu a mít tak přístup na trh. Poskytnutí slevy za výlučný odběr umožňuje podniku v dominantním postavení využít svou hospodářskou sílu ve vztahu k nesporné části poptávky zákazníka jako páku k tomu, aby si zajistil spornou část poptávky, čímž konkurentovi ztíží přístup na trh.
Při existenci takového obchodního nástroje není nezbytné provést analýzu konkrétních účinků slev na hospodářskou soutěž, ani prokázat příčinnou souvislost mezi dotčenými postupy a konkrétními účinky na trh.
Případná skutečnost, že části trhu dotčené slevami za výlučný odběr poskytnutými podnikem v dominantním postavení byly malé, nemůže vyloučit jejich protiprávnost, jelikož kritérium citelnosti nebo prahové hodnoty de minimis není zohledněn pro účely použití článku 82 ES. Dále zákazníci, kteří se nacházejí v uzavřené části trhu, by měli mít možnost využít v nejvyšší možné míře hospodářské soutěže, která je na trhu možná, a soutěžitelé by měli mít možnost soutěžit na základě výkonnosti na celém trhu, a nikoli pouze na jeho části. Dominantní podnik tedy nemůže odůvodnit poskytnutí slevy za výlučný odběr určitým zákazníkům okolností, že konkurenti mají možnost zásobovat ostatní zákazníky. Stejně tak nemůže podnik v dominantním postavení odůvodnit poskytnutí slev podmíněných téměř výlučným zásobováním zákazníka na určeném segmentu trhu okolností, že tento zákazník má nadále možnost zásobovat se u konkurentů, pokud jde o jeho potřeby v jiných segmentech.
(viz body 80, 84–86, 88, 91–93, 103, 104, 116, 117, 132, 527)
7. Ekonomická analýza toho, zda slevy mohou vytlačit soutěžitele, který by byl stejně výkonný jako podnik v dominantním postavení („as efficient competitor test“ nebo „test AEC“), provedená v napadeném rozhodnutí, vychází z okolnosti, podle které stejně výkonný konkurent, který se snaží získat spornou část objednávek dosud uspokojovaných podnikem v dominantním postavení, který je obchodním partnerem, kterého nelze obejít, musí zákazníkovi nabídnout vyrovnání za slevu za výlučný odběr, kterou by zákazník ztratil, kdyby nakupoval méně, než stanoví podmínka výlučného nebo téměř výlučného odběru. Cílem testu AEC je určit, zda by stejně výkonný konkurent jako podnik v dominantním postavení, který má stejné náklady jako tento podnik, mohl v takovém případě nadále pokrýt své náklady.
I za předpokladu, že by bylo nezbytné posouzení okolností projednávaného případu, aby se prokázaly případné protisoutěžní účinky slev za výlučný odběr, nebylo by nezbytné prokázat takové účinky prostřednictvím testu AEC. Tento test umožňuje pouze ověřit domněnku, že přístup na trh byl znemožněn a nikoliv vyloučit možnost, že přístup na uvedený trh byl ztížený. Záporný výsledek sice znamená, že pro stejně výkonného konkurenta je ekonomicky nemožné zajistit si sporný podíl poptávky zákazníka. Aby totiž uvedený konkurent nabídl zákazníkovi vyrovnání za ztrátu slevy za výlučný odběr, byl by nucený prodávat své výrobky za cenu, která by mu neumožňovala ani pokrýt své náklady. Kladný výsledek však znamená jen to, že stejně výkonný konkurent může pokrýt své náklady. Tato okolnost však neznamená, že tu neexistuje účinek vyloučení z trhu. Mechanismus slev za výlučný odběr má totiž stále schopnost ztížit přístup konkurentů podniku v dominantním postavení na trh, i když tento přístup není ekonomicky nemožný.
(viz body 141, 146, 150)
8. V oblasti hospodářské soutěže postupy nazvané „čistá omezení“, které spočívají v podmíněném poskytnutí plateb zákazníkům podniků v dominantním postavení, aby tyto opozdily, zrušily nebo nějakým způsobem omezily uvedení určitého výrobku konkurenta na trh, mohou ztížit přístup tohoto konkurenta na trh a narušit strukturu hospodářské soutěže. Provádění každého z těchto postupů představuje zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 82 ES.
Zaprvé účinek vyloučení z trhu nevzniká jen tehdy, když je přístup na trh znemožněn, ale i tehdy, jestliže je tento přístup ztížený. Dále pro účely uplatnění článku 82 ES může být prokázání protisoutěžního účelu a účinku případně považováno za jedno a totéž. Pokud je prokázáno, že sledovaným účelem chování podniku v dominantním postavení je omezení hospodářské soutěže, toto chování může mít rovněž takový účinek. Podnik v dominantním postavení sleduje protisoutěžní cíl, jestliže cíleně brání v uvádění výrobků vybavených určitým výrobkem určitého konkurenta na trh, protože jediným zájmem, který tento podnik může mít, je škodit tomuto konkurentovi.
Konečně je třeba zdůraznit, že podniku v dominantním postavení přísluší zvláštní odpovědnost, že jednání neslučující se s hospodářskou soutěží na základě výkonnosti nebude na újmu účinné a nenarušené hospodářské soutěži na společném trhu. Přitom poskytování plateb zákazníkům protihodnotou za uložená omezení při uvádění výrobků vybavených určitým výrobkem určitého konkurenta na trh, zjevně nespadá do hospodářské soutěže na základě výkonnosti.
Kvalifikace čistého omezení jako zneužití závisí jen na schopnosti omezit hospodářskou soutěž, takže nevyžaduje prokázání konkrétního účinku na trh ani příčinné souvislosti.
(viz body 198, 201–207, 212)
9. V oblasti hospodářské soutěže stačí k odůvodnění pravomoci Komise s ohledem na mezinárodní právo veřejné prokázat buď kvalifikované účinky zneužívajících praktik (a sice okamžité, podstatné a předvídatelné) nebo jejich provádění v Evropském hospodářském prostoru (EHP). Jedná se tedy o alternativní a nikoliv kumulativní prostředky.
Komise není povinna prokázat existenci konkrétních účinků, aby odůvodnila svou pravomoc s ohledem na mezinárodní právo veřejné. Komisi nelze odsoudit k pasivnímu postoji v případě hrozby pro strukturu účinné hospodářské soutěže na společném trhu a může tedy zasáhnout i v případech, ve kterých k ohrožení nedošlo nebo ještě nedošlo.
Pro přezkoumání, zda jsou účinky zneužívajícího jednání v Unii podstatné, není třeba posuzovat jednotlivé skutky, které jsou součástí jediného a trvajícího protiprávního jednání. Stačí naopak, že jediné protiprávní jednání mohlo mít jako celek podstatné účinky. Podnikům totiž nelze umožnit, aby se vyhnuly použití pravidel hospodářské soutěže tím, že kombinují více jednání sledujících stejný cíl, z nichž každé jednotlivě nemůže mít podstatný účinek v Unii, ale dohromady takový účinek mít mohou.
Navíc je třeba změny ve struktuře trhu zohlednit i při určení existence podstatných účinků v EHP. V tomto rámci může mít dopady na strukturu hospodářské soutěže na vnitřním trhu nejen odstranění konkurenta, ale takové důsledky může mít i jednání způsobilé oslabit jediného významného konkurenta podniku v dominantním postavení na světové úrovni. Proto potenciální účinky jednání podniku v dominantním postavení, které spočívají v zabránění přístupu jeho konkurentovi k nejvýznamnějším prodejním kanálům, musí být považovány za podstatné z důvodu potenciálních vlivů na strukturu účinné hospodářské soutěže na vnitřním trhu.
Krom toho provádění dotčených jednání v Unii je dostačující k odůvodnění pravomoci Komise s ohledem na mezinárodní právo veřejné. V případě, kdy zneužití dominantního postavení spočívá v poskytnutí finančního podnětu s cílem podnítit zákazníka podniku v dominantním postavení k odkladu uvedení určitého výrobku vybaveného výrobkem konkurenta uvedeného podniku celosvětově na trh a když byla tato podmínka, které podléhaly platby poskytnuté uvedeným podnikem, určená k tomu, aby jeho zákazník toto prováděl všude na světě, včetně EHP, by bylo nepřirozené omezit se jen na zohlednění provádění dotčeného jednání samotným podnikem v dominantním postavení. Naopak je třeba rovněž zohlednit jeho provádění zákazníkem tohoto podniku. V tomto rámci je třeba skutečnost, že zákazník podniku v dominantním postavení se po určitou dobu zdrží prodeje určitého výrobku v EHP, považovat za provádění čistého omezení.
(viz body 236, 243, 244, 251, 252, 268, 270, 273–275, 301, 305–307)
10. V rámci správního řízení v oblasti hospodářské soutěže v souladu s článkem 12 nařízení č. 773/2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES, podnik, kterému Komise zaslala oznámení námitek, ztrácí své právo na slyšení, jestliže o slyšení nepožádal ve lhůtě stanovené pro předložení jeho písemných vyjádření.
(viz body 323–326)
11. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 350–357, 623)
12. V oblasti hospodářské soutěže Komisi přísluší rozhodnout o způsobu, kterým chce vést šetření ve věci hospodářské soutěže a rozhodnout, které dokumenty musí obdržet, aby měla dostatečně úplnou představu o věci. V důsledku toho není třeba ukládat Komisi povinnost obstarat si maximum dokumentů, aby zajistila, že získá všechny případné důkazy ve prospěch.
V případě žádosti o obstarání určitých dokumentů má Komise prostor pro uvážení při rozhodnutí o otázce, zda je třeba obstarat si dotčené dokumenty. Účastníci řízení nemají bezpodmínečné právo na to, aby si Komise obstarala určité dokumenty, protože je věcí Komise a nikoliv dotyčných podniků, aby rozhodla o způsobu, kterým povede šetření ve věci.
Za určitých okolností může existovat povinnost Komise obstarat si určité dokumenty na žádost podniku, kterého se týká šetření. Taková povinnost Komise musí být nicméně omezena na výjimečné okolnosti.
V tomto rámci je třeba vyvážit jednak povinnost Komise prošetřit věc pečlivě a nestranně a jednak pravomoc Komise rozhodnout o způsobu, jakým hodlá vést své šetření a vynakládat své prostředky s cílem účinně zajistit dodržování práva hospodářské soutěže.
Povinnost Komise obstarat si určité dokumenty na žádost podniku musí tedy podléhat kromě podmínky žádosti podané v tom smyslu během správního řízení, přinejmenším čtyřem následujícím kumulativním podmínkám.
Zaprvé taková povinnost podléhá podmínce, že dotyčný podnik opravdu nemůže obstarat předmětné dokumenty sám nebo je zpřístupnit Komisi. Dotyčnému podniku tedy přísluší, aby prokázal, že podnikl všechny kroky k získání předmětných dokumentů nebo k získání povolení použít je při šetření Komise.
Zadruhé dotyčnému podniku přísluší, aby co možná nejpřesněji identifikoval dokumenty, o jejichž obstarání žádá Komisi, což předpokládá spolupráci ze strany tohoto podniku.
Zatřetí podléhá povinnost Komise obstarat si určité dokumenty na žádost podniku dotčeného šetřením podmínce, že předmětné dokumenty mají pravděpodobně značný význam pro obhajobu dotčeného podniku. Komise disponuje prostorem pro uvážení při rozhodnutí, zda význam údajných důkazů ve prospěch odůvodňuje, aby si je obstarala, a může například zamítnout žádost z důvodu, že případné důkazy ve prospěch se týkají otázek, které nejsou hlavním předmětem zjištění potřebných k prokázání protiprávního jednání.
Začtvrté Komise může zamítnout žádost zejména tehdy, jestliže množství dotčených dokumentů je nepřiměřené významu, který tyto dokumenty mohou mít v rámci šetření. V tomto kontextu může Komise případně zohlednit skutečnost, že získání a analýza dotčených dokumentů může podstatně opozdit prošetření věci. Komise je oprávněna zvážit jednak množství požadovaných dokumentů a opoždění, které by získáním a prostudováním těchto dokumentů mohlo vzniknout při prošetření věci a jednak úroveň případné relevance pro obhajobu podniku.
(viz body 360–362, 371, 373–378, 380, 382)
13. V oblasti hospodářské soutěže v systému slev za výlučný odběr a za nepřítomnosti formální podmínky výlučného odběru Komise neporušuje zásadu právní jistoty, jestliže zohledňuje domněnky zákazníka podniku v dominantním postavení, aby prokázala chování vlastní uvedenému podniku, jestliže tyto domněnky nejsou neodůvodněné.
(viz body 521–523, 525)
14. V rámci správního řízení v oblasti hospodářské soutěže čl. 19 odst. 1 nařízení č. 1/2003 stanoví, že Komise se může dotazovat každé fyzické či právnické osoby, která s tím souhlasí, za účelem shromáždění informací týkajících se předmětu šetření. Článek 3 nařízení č. 773/2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES podřizuje tato dotazování dodržení určitých formalit.
Nicméně působnost těchto ustanovení se nevztahuje na všechna dotazování týkající se předmětu vyšetřování Komise. Je totiž třeba rozlišovat mezi formálními dotazováními prováděnými Komisí na základě těchto ustanovení a neformálními rozhovory.
Komise má diskreční pravomoc k rozhodnutí, zda podrobí rozhovor formálním požadavkům článku 3 nařízení č. 773/2004. Uvedená ustanovení se tak nepoužijí na všechny rozhovory týkající se předmětu šetření, ale pouze v případě, kdy je cílem Komise získat informace jak ve prospěch, tak v neprospěch, o které se bude moci opřít jako o důkaz v rozhodnutí uzavírajícím provedené šetření.
Pokud chce Komise použít v rozhodnutí důkaz v neprospěch, který získala během neformálního rozhovoru, musí tento důkaz zpřístupnit podnikům, kterým je určeno oznámení námitek, a případně vyhotovit za tímto účelem písemný dokument, který je určen ke vložení do jejího spisu.
Nicméně Komise může použít informace získané během neformálního rozhovoru, zejména k získání přesvědčivějších důkazů, přičemž informace získané během neformálního rozhovoru neposkytne dotčenému podniku.
Zásada řádné správy může v závislosti na zvláštních okolnostech projednávaného případu ukládat Komisi povinnost zdokumentovat prohlášení, která obdrží během setkání nebo telefonických rozhovorů. V tomto ohledu je třeba upřesnit, že existence povinnosti Komise zdokumentovat informace, které obdrží v průběhu setkání a telefonických rozhovorů, jakož i povahu a rozsah takové povinnosti závisí na obsahu těchto informací. Komise je ve spise, ke kterému mají přístup dotyčné podniky, povinna vyhotovit přiměřenou dokumentaci o podstatných aspektech týkajících se předmětu šetření. Tento závěr platí pro všechny okolnosti, které mají určitý význam a objektivní souvislost s předmětem šetření nezávisle na jejich přitěžující nebo polehčující povaze.
(viz body 613–617, 619, 620)
15. V oblasti hospodářské soutěže není proto třeba zavést obecné pravidlo, podle kterého prohlášení třetího podniku, ve kterém se uvádí, že podnik v dominantním postavení přijal určité jednání, nemůže nikdy samo o sobě stačit k prokázání skutečností představujících porušení článku 82 ES. Zavedení obecného pravidla představuje výjimku ze zásady volného provádění důkazů. V případě podniku, který prohlásil, že se účastnil kartelové dohody v rozporu s článkem 81 ES, je takové pravidlo odůvodněné, protože podnik dotčený šetřením nebo který žádá Komisi o neuložení nebo snížení pokuty, může mít snahu zlehčovat svou odpovědnost za protiprávní jednání a zdůrazňovat odpovědnost dalších podniků.
Situace je odlišná, pokud jde o prohlášení třetího podniku, který je v zásadě svědkem. Jestliže se nejeví, že třetí podnik má jakýkoliv zájem na neoprávněném obvinění podniku v dominantním postavení, může být samotné prohlášení třetího podniku v zásadě dostačující k prokázání existence protiprávního jednání.
(viz body 722–725)
16. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 1564–1591)
17. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 1598)
18. Pokud jde o otázku, zda porušení pravidel hospodářské soutěže byla spáchána úmyslně nebo z nedbalosti a mohou být proto sankcionována pokutou na základě čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, tato podmínka je splněna, jestliže dotčený podnik nemohl nevědět o protisoutěžní povaze svého jednání bez ohledu na to, zda věděl, či nevěděl o tom, že porušuje pravidla Smlouvy v oblasti hospodářské soutěže.
Podnik si je vědom protisoutěžní povahy svého jednání tehdy, pokud byl obeznámen s podstatnými skutkovými okolnostmi odůvodňujícími jak konstatování existence dominantního postavení na dotčeném trhu, tak posouzení Komise o zneužití takového postavení.
Jelikož unijní soudy opakovaně odsoudily praktiky podniku v dominantním postavení, které spočívaly v poskytování finančních podnětů, které závisí na podmínkách výlučného odběru a jelikož kvalifikování praktik nazývaných „čistá omezení“ jako zneužívajících nemůže být považováno za nové, podnik v dominantním postavení, který prováděl takové praktiky, nemůže nevědět o protisoutěžní povaze jeho chování.
Jestliže se prokáže, že podnik v dominantním postavení prováděl celkovou protisoutěžní strategii a že se snažil utajit protisoutěžní povahu svého jednání přinejmenším, pokud jde o jeho vztahy s určitými podniky, je možné dospět k závěru, že se dopustil protiprávního jednání přinejmenším z nedbalosti.
(viz body 1601–1603)
19. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 1609–1612, 1643)
20. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 1614, 1615, 1619)
21. Podle čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 se při stanovování výše pokuty přihlíží k závažnosti a k době trvání protiprávního jednání. V tomto rámci konkrétní dopad protiprávního jednání na trh v zásadě není povinným prvkem, ale pouze jednou z více relevantních skutečností při posouzení závažnosti protiprávního jednání a stanovení výše pokuty. Navíc skutečnosti vypovídající o cíli jednání mohou mít při stanovování výše pokuty větší význam než skutečnosti vypovídající o jeho účinku.
Když Komise stanoví podíl tržeb, které se mají zohlednit v závislosti na závažnosti protiprávního jednání v souladu s bodem 22 pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003, není povinna zohlednit neexistenci skutečného dopadu jako polehčující faktor, pokud je uvedený podíl odůvodněný jinými skutečnostmi schopnými ovlivnit určení závažnosti.
Pokud Komise naopak považuje za vhodné pro účely zvýšení tohoto podílu zohlednit skutečný dopad protiprávního jednání na trh, musí poskytnout konkrétní, důvěryhodné a dostatečné indicie, které jí umožní posoudit, jaký skutečný dopad mohlo mít protiprávní jednání z hlediska hospodářské soutěže na uvedeném trhu.
(viz body 1622, 1624, 1625)