Kasační opravný prostředek podaný dne 10. března 2009 Anheuser-Busch, Inc. proti rozsudku Soudu prvního stupně (prvního senátu) vydanému dne 16. prosince 2008 ve spojených věcech T-225/06, T-255/06, T-257/06 a T-309/06 Budějovický Budvar, národní podnik v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), Anheuser-Busch, Inc

(Věc C-96/09 P)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Anheuser-Busch, Inc. (zástupci: B. von Bomhard, Rechtsanwältin, B. Goebel, Rechtsanwalt)

Další účastníci řízení: Budějovický Budvar, národní podnik, Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

zrušit rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 16. prosince 2008 ve spojených věcech T-225/06, T-255/06, T-257/06 a T-309/06, s výjimkou bodu 1 výroku,

vydat konečné rozhodnutí ve věci a zamítnout návrhová žádání uplatněná v prvním stupni, nebo vrátit věc k rozhodnutí Soudu prvního stupně a

uložit žalobci v prvním stupni náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Soud prvního stupně se dopustil nesprávného právního posouzení, když odmítnul příslušnost Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu k určení, že Budvar neunesl důkazní břemeno prokázání práv podle čl. 8 odst. 4¹, neboť existovaly vážené pochybnosti o platnosti uvedených práv (uplatňované označení původu pro "BUD").

Soud prvního stupně nesprávně vyložil kvalitativní a kvantitativní požadavky práva Společenství na "používání v obchodním styku" podle čl. 8 odst. 4. Zaprvé uvedl, že tento požadavek se týká jakéhokoli obchodního používání, kromě výhradně soukromé sféry, a rozhodl, že se nevyžaduje skutečné používání práva podle čl. 8 odst. 4, jak by tomu bylo v případě ochranných známek. V tomto kontextu připustil, že "bezplatnou" zásilku lze považovat za "používání v obchodním styku", jakož i používání v rozličných funkcích (používání ochranné známky spíše než používání označení původu). Zadruhé, napadené rozhodnutí nesprávně umožnilo zohlednit používání po datu podání přihlášky sporné ochranné známky, čímž opominulo skutečnost, že k tomu, aby starší právo bylo vyhodnoceno jako základ pro námitky podle článku 8, musí být všechny podmínky splněny v okamžiku podání přihlášky. Zatřetí, Soud prvního stupně nesprávně vyložil čl. 8 odst. 4, když rozhodl, že odchylně od zásady teritoriality lze zohlednit používání v jiných zemích, než v zemích, kde existuje právo uplatňované podle čl. 8 odst. 4.

Soud prvního stupně též nesprávně vyložil požadavek "většího než místního významu". V podstatě tento požadavek považoval za splněný na základě skutečnosti, že právo uplatňované podle čl. 8 odst. 4 pochází ze třetí země a bylo rozšířeno do dvou členských států Evropské unie. Soud prvního stupně nezkoumal, zda předmětné právo získalo ve dvou členských státech, kde bylo uplatněno, význam větší než místní, čímž pod čl. 8 odst. 4 zahrnul práva, která nepocházejí z Evropské unie.

Druhým důvodem kasačního opravného prostředku je porušení čl. 8 odst. 4 písm. b) spolu s čl. 74 odst. 1. Článek 8 odst. 4 písm. b) požaduje, aby vnitrostátní právo umožňovalo společnosti Budvar zakázat používání sporné ochranné známky. Odvolací senát určil na základě důkazů předložených účastníky řízení a s použitím pravidla, že důkazní břemeno v námitkovém řízení před OHIM nese ten, kdo vznáší námitku, že Budvar neprokázal, že na základě vnitrostátního práva použitelného buď ve Francii nebo v Rakousku mohl zakázat používání ochranné známky "BUD". Soud prvního stupně však v rozporu s čl. 74 odst. 1 a čl. 8 odst. 4 písm. b) konstatoval, že OHIM měl bez návrhu přezkoumat právní předpisy a vývoj práva ve prospěch práv na základě čl. 8 odst. 4, a to nad rámec návrhových žádání účastníků řízení, a nikoli zamítnout námitky pro nedostatek důkazů na podporu práv uplatňovaných společností Budvar.

V souhrnu napadený rozsudek Soudu prvního stupně uvádí výklad čl. 8 odst. 4, který není v souladu se zněním uvedeného ustanovení, a je v naprostém nesouladu s cílem nařízení č. 40/94, kterým je v zájmu podpory obchodu v rámci Společenství vytvořit dobře fungující jednotný systém práva ochranných známek s působností v celém Společenství.

Každé z těchto porušení práva ze strany Soudu prvního stupně vedlo ke zrušení rozhodnutí druhého odvolacího senátu a je tedy - každé zvlášť - důvodem ke zrušení napadeného rozsudku.

____________

¹ - Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společneství (Úř. věst. L 11, 1994, s. 1).