Věc C-96/09 P

Anheuser-Busch Inc.

v.

Budějovický Budvar, národní podnik

„Kasační opravný prostředek — Ochranná známka Společenství — Nařízení (ES) č. 40/94 — Článek 8 odst. 4 — Přihláška slovní a obrazové ochranné známky BUD — Námitky — Označení zeměpisného původu ‚bud‘— Ochrana na základě Lisabonské dohody a dvoustranných smluv zavazujících dva členské státy — Užívání v obchodním styku — Označení, jehož význam není pouze místní“

Shrnutí rozsudku

1.        Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Relativní důvody zamítnutí – Námitky majitele nezapsané ochranné známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku – Podmínky – Existence staršího práva, které nebylo prohlášeno za neplatné konečným soudním rozhodnutím

(Nařízení Rady č. 40/94, čl. 8 odst. 4)

2.        Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Relativní důvody zamítnutí – Námitky majitele nezapsané ochranné známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku – Užívání označení v obchodním styku – Pojem

(Nařízení Rady č. 40/94, čl. 8 odst. 4 a čl. 43 odst. 2 a 3)

3.        Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Relativní důvody zamítnutí – Námitky majitele nezapsané ochranné známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku – Místní význam označení

(Nařízení Rady č. 40/94, čl. 8 odst. 4)

4.        Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Relativní důvody zamítnutí – Námitky majitele nezapsané ochranné známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku – Užívání označení v obchodním styku – Časové kritérium

[Nařízení Rady č. 40/94, čl. 8 odst. 4 písm. a)]

5.        Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Relativní důvody zamítnutí – Námitky majitele nezapsané ochranné známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku – Označení poskytující svému majiteli právo zakázat užívání pozdější ochranné známky – Důkazní břemeno

[Nařízení Rady č. 40/94, čl. 8 odst. 4 písm. b) a čl. 74 odst. 1]

1.        K tomu, aby osoba podávající námitky mohla na základě čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství zabránit zápisu ochranné známky Společenství, je třeba a stačí, aby ke dni, k němuž Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ověřuje, že všechny podmínky námitek jsou splněny, mohla být uplatněna existence staršího práva, které nebylo prohlášeno za neplatné konečným soudním rozhodnutím.

Za těchto podmínek, i když Úřadu přísluší, aby při rozhodování o námitkách založených na uvedeném čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 zohlednil soudní rozhodnutí dotčených členských států týkající se platnosti nebo kvalifikace uplatňovaných starších práv, aby se ujistil o tom, že tato práva mají stále účinky požadované tímto ustanovením, nepřísluší mu nahrazovat svým posouzením posouzení příslušných vnitrostátních soudů, což je pravomoc, kterou mu uvedené nařízení ostatně nepřiznává.

(viz body 94–95)

2.        Pokud jde o výraz „užívané v obchodním styku“ uvedený v čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství, toto ustanovení se netýká „skutečného“ užívání označení uplatňovaného na podporu námitek a nic ve znění čl. 43 odst. 2 a 3 uvedeného nařízení nenasvědčuje tomu, že se na takové označení vztahuje požadavek prokázání skutečného užívání.

I když je pravda, že výraz „užívané v obchodním styku“ nemusí být nutně vykládán stejně jako v rámci čl. 9 odst. 1 tohoto nařízení nebo čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 směrnice 89/104, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, jelikož je třeba zohlednit příslušný účel těchto ustanovení, nic to nemění na tom, že výklad tohoto výrazu tak, že v podstatě znamená, že označení musí být pouze předmětem obchodního užívání, odpovídá jeho obvyklému chápání.

Kdyby byl požadavek skutečného užívání stanoven v případě označení uvedených v čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 za stejných podmínek jako jsou podmínky uvedené v čl. 43 odst. 2 a 3 tohoto nařízení, znamenal by takový výklad, že na tato označení by se vztahovaly podmínky vlastní námitkám založeným na starších ochranných známkách a že na rozdíl od těchto námitek v rámci uvedeného čl. 8 odst. 4 musí osoba podávající námitky rovněž prokázat, že dotčené označení jí poskytuje podle právních předpisů dotyčného členského státu právo zakázat užívání pozdější ochranné známky.

Mimoto použití podmínky týkající se skutečného užívání, stanovené pro starší ochranné známky, per analogiam na starší práva uvedená v čl. 8 odst. 4 uvedeného nařízení naráží rovněž na v zásadě nezávislý charakter tohoto relativního důvodu pro zamítnutí zápisu, který se projevuje specifickými podmínkami a který je třeba rovněž chápat s ohledem na značnou různorodost starších práv, která takový důvod může zahrnovat.

Pokud jde o otázku, zda výraz „užívané v obchodním styku“ znamená, že užívání zeměpisného označení uplatňovaného na základě čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 musí být v souladu se základní funkcí takového označení, tedy zaručit spotřebitelům zeměpisný původ výrobků a jejich specifické vlastnosti, stačí konstatovat, že označení uplatňované na podporu námitek je užíváno v obchodním styku, a skutečnost, že toto označení je totožné s ochrannou známkou, neznamená, že k tomuto účelu není užíváno. Pokud jde o funkci, k níž má směřovat užívání označení, označení musí být užíváno jako rozlišovací prvek v tom smyslu, že musí sloužit k identifikaci hospodářské činnosti vykonávané jeho majitelem.

Konečně, bezplatné dodávky lze zohlednit za účelem ověření podmínky užívání uplatňovaného staršího práva v obchodním styku, jelikož mohly být prováděny v kontextu obchodní činnosti, jejímž cílem je dosažení hospodářských výhod, a sice získání nových odbytišť.

(viz body 142–149, 152)

3.        Označení, u něhož je zeměpisný rozsah ochrany pouze místní, je zajisté třeba považovat za označení, jehož význam je pouze místní. Z toho však nevyplývá, že podmínka stanovená v čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství je splněna ve všech případech pouze na základě toho, že ochrana dotčeného označení se vztahuje na území, které nelze považovat za pouze místní, proto, že území ochrany přesahuje území původu.

Společným předmětem obou podmínek stanovených v uvedeném čl. 8 odst. 4 je totiž omezit kolize mezi označeními tak, že se zabrání tomu, aby starší právo, které není dostatečně charakteristické, tj. vlivné a významné v obchodním styku, mohlo bránit zápisu nové ochranné známky Společenství. Taková možnost námitek musí být vyhrazena označením, která jsou skutečně přítomná na příslušném trhu.

Význam označení tedy nemůže záviset pouze na zeměpisném rozsahu jeho ochrany, protože kdyby tomu tak bylo, označení, u něhož není rozsah ochrany pouze místní, by pouze na základě této skutečnosti mohlo zabránit zápisu ochranné známky Společenství, a to i kdyby bylo užíváno v obchodním styku pouze okrajově.

Z toho vyplývá, že aby mohlo označení, které je uplatňováno na podporu námitek, zabránit zápisu nového označení, musí být skutečně užíváno dostatečně významným způsobem v obchodním styku a mít zeměpisný rozsah, který není pouze místní, to znamená, že pokud lze považovat území ochrany tohoto označení za jiné než místní, k tomuto užívání dochází na podstatné části tohoto území.

Za účelem určení, zda tomu tak je, je třeba zohlednit dobu a intenzitu užívání tohoto označení jako rozlišovacího prvku pro jeho adresáty, jimiž jsou jak kupující a spotřebitelé, tak dodavatelé a konkurenti. V tomto ohledu je relevantní zejména užívání označení v reklamě a obchodní korespondenci.

Navíc jen na území ochrany označení, ať už se jedná o celé toto území, nebo pouze jeho část, použitelné právo přiznává označení výlučná práva, která mohou kolidovat s ochrannou známkou Společenství. Posouzení podmínky týkající se užívání v obchodním styku musí být provedeno odděleně pro každé z území, kde je právo, které je uplatňováno na podporu námitek, chráněno. Význam označení tedy nelze vyvozovat z kumulativního posouzení užívání označení na všech relevantních územích.

(viz body 156–160, 162–163)

4.        Na podmínku užívání označení uplatňovaného na podporu námitek v obchodním styku je třeba uplatnit stejné časové kritérium, jaké je výslovně stanoveno v čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství stran nabytí práva k takovému označení, tj. kritérium dne podání přihlášky ochranné známky Společenství.

Zejména s ohledem na značnou dobu, která může uplynout mezi podáním přihlášky a jejím zveřejněním, může použití tohoto kritéria lépe zaručit, že uváděné užívání dotčeného označení je skutečným užíváním, a nikoliv jednáním, jehož účelem je pouze zabránit zápisu nové ochranné známky.

Kromě toho užívání označení výlučně nebo převážně během doby mezi podáním přihlášky ochranné známky Společenství a zveřejněním této přihlášky není obecně dostatečné k prokázání, že toto označení je předmětem užívání v obchodním styku prokazujícího, že má dostatečný význam.

(viz body 166–168)

5.        Článek 8 odst. 4 písm. b) nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství stanoví podmínku, podle níž podle právních předpisů členského státu, které se vztahují na označení uplatňované na základě tohoto ustanovení, toto označení poskytuje svému majiteli právo zakázat užívání pozdější ochranné známky. Nadto v souladu s čl. 74 odst. 1 uvedeného nařízení břemeno prokázání toho, že tato podmínka je splněna, nese v řízení před Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) osoba podávající námitky.

V tomto kontextu a s ohledem na starší práva je třeba zohlednit zejména uplatňovanou vnitrostátní právní úpravu uváděnou na podporu námitek a soudní rozhodnutí vydaná v dotyčném členském státě. Na tomto základě musí osoba, která podává námitky, prokázat, že dotčené označení spadá do působnosti právních předpisů členského státu uplatňovaných na podporu námitek a že umožňuje zakázat užívání pozdější ochranné známky. Z toho vyplývá, že osoba podávající námitky musí pouze prokázat, že má právo zakázat užívání pozdější ochranné známky, a nelze od ní vyžadovat, aby prokázala, že toto právo vykonala v tom smyslu, že skutečně dosáhla zákazu takového užívání.

(viz body 188–191)