Věc C‑401/11

Blanka Soukupová

v.

Ministerstvo zemědělství

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Nejvyšším správním soudem)

„Zemědělství – EZOZF – Nařízení (ES) č. 1257/1999 – Podpora pro rozvoj venkova – Podpora z titulu předčasného odchodu do důchodu – Převodce starší 55 let, který ale v okamžiku převodu nedosáhl obvyklého věku pro odchod do důchodu – Pojem ‚obvyklý věk pro odchod do důchodu‘ – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví různý věk pro odchod do důchodu v závislosti na pohlaví a v případě žen též v závislosti na počtu vychovaných dětí – Obecné zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 11. dubna 2013

1.        Zemědělství – Společná zemědělská politika – Financování z EZOZF – Podpora pro rozvoj venkova – Mechanismus podpory z titulu předčasného odchodu do důchodu – Nařízení č. 1257/1999 – Pojem „obvyklý věk pro odchod do důchodu“

(Listina základních práv Evropské unie, článek 20, čl. 21 odst. 1, článek 23 a čl. 51 odst. 1; nařízení Rady č. 1257/1999, bod 40 odůvodnění, čl. 2 jedenáctá odrážka a čl. 10 odst. 1)

2.        Zemědělství – Společná zemědělská politika – Financování z EZOZF – Podpora pro rozvoj venkova – Mechanismus podpory z titulu předčasného odchodu do důchodu – Nařízení č. 1257/1999 – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví obvyklý věk pro odchod do důchodu v závislosti na pohlaví žadatele a v případě žen též v závislosti na počtu vychovaných dětí – Porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace

(Nařízení Rady č. 1257/1999, čl. 2 jedenáctá odrážka a čl. 11 odst. 1 druhá odrážka)

1.        Podpora z titulu předčasného odchodu do důchodu zavedená nařízením č. 1257/1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) a o změně a zrušení některých nařízení je nástrojem společné zemědělské politiky, který je financován z EZOZF a je určen k zajištění životaschopnosti zemědělských podniků, a nikoli dávkou sociálního zabezpečení, jež by spadala do působnosti směrnice 79/7 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení.

Stanovení obvyklého věku pro odchod do důchodu ve smyslu čl. 11 odst. 1 druhé odrážky tohoto nařízení sice spadá do pravomoci členských států, neboť na úrovni Unie nedošlo k harmonizaci, avšak pro účely uplatňování tohoto nařízení se tyto státy nemohou odvolávat na rozdílné zacházení, které jsou oprávněny na základě čl. 7 odst. 1 směrnice 79/7 nadále uplatňovat při stanovování důchodového věku v oblasti sociálního zabezpečení. Nelze mít za to, že by unijní zákonodárce použitím neharmonizovaného pojmu zmocnil uvedené státy, aby při uplatňování zmíněného nařízení přijímaly opatření, jež by byla v rozporu s obecnými zásadami unijního práva a se základními právy. Při uplatňování nařízení č. 1257/1999 mají proto členské státy na základě čl. 51 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie a rovněž s ohledem na bod 40 odůvodnění a na čl. 2 jedenáctou odrážku tohoto nařízení povinnost dodržovat zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace zakotvené v článku 20, čl. 21 odst. 1 a článku 23 uvedené Listiny.

(viz body 25–28)

2.        Není v souladu s unijním právem a jeho obecnými zásadami rovného zacházení a zákazu diskriminace, aby na základě ustanovení vnitrostátní právní úpravy důchodů některého členského státu týkajících se věku potřebného pro nárok na starobní důchod byl obvyklý věk pro odchod do důchodu ve smyslu čl. 11 odst. 1 druhé odrážky nařízení č. 1257/1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) a o změně a zrušení některých nařízení stanoven rozdílně v závislosti na pohlaví žadatele o podporu z titulu předčasného odchodu do důchodu v zemědělství a v případě žadatelek též v závislosti na počtu dětí, které dotyčná vychovala.

Starší zemědělci se totiž nehledě na své pohlaví nacházejí ve srovnatelných situacích z hlediska účelu podpory z titulu předčasného odchodu do důchodu upravené v čl. 10 odst. 1 uvedeného nařízení, jejímž cílem je přimět tyto zemědělce bez ohledu na jejich pohlaví a na počet vychovaných dětí, aby s konečnou platností předčasně ukončili zemědělskou činnost v zájmu lepšího zajištění životaschopnosti zemědělských podniků. Bylo by tedy v rozporu s unijním právem a s jeho obecnými zásadami rovného zacházení a zákazu diskriminace, kdyby bylo bez objektivního odůvodnění s uvedenými situacemi zacházeno odlišně.

Pokud jde o důsledky nedodržení zásady rovného zacházení v takovéto situaci, je třeba uvést, že dokud nebyla přijata opatření k obnovení rovného zacházení, lze dodržení zásady rovnosti zaručit pouze tím, že se osobám patřícím do znevýhodněné kategorie přiznají stejné výhody, jakých využívají osoby patřící do zvýhodněné kategorie.

(viz body 30, 31, 35, 36 a výrok)