Language of document : ECLI:EU:C:2012:407

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)

3. července 2012(*)

„Právní ochrana počítačových programů – Uvádění licencí k ‚použitým‘ počítačovým programům staženým z internetu na trh – Směrnice 2009/24/ES – Článek 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 1 – Vyčerpání práva na rozšiřování – Pojem ‚oprávněný nabyvatel‘ “

Ve věci C‑128/11,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Bundesgerichtshof (Německo) ze dne 3. února 2011, došlým Soudnímu dvoru dne 14. března 2011, v řízení

UsedSoft GmbH

proti

Oracle International Corp.,

SOUDNÍ DVŮR (velký senát),

ve složení V. Skouris, předseda, A. Tizzano, J. N. Cunha Rodrigues, K. Lenaerts (zpravodaj), J.‑C. Bonichot a A. Prechal, předsedové senátů, K. Schiemann, E. Juhász, A. Borg Barthet, D. Šváby a M. Berger, soudci,

generální advokát: Y. Bot,

vedoucí soudní kanceláře: K. Malacek, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 6. března 2012,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za UsedSoft GmbH B. Ackermannem a A. Meisterernstem, Rechtsanwälte,

–        za Oracle International Corp. T. Heydn a U. Hornungem, Rechtsanwälte,

–        za Irsko D. O’Haganem, jako zmocněncem,

–        za španělskou vládu N. Díaz Abad, jako zmocněnkyní,

–        za francouzskou vládu J. Gstalterem, jako zmocněncem,

–        za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s S. Fiorentinem, avvocato dello Stato,

–        za Evropskou komisi J. Samnadda a F. W. Bulstem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 24. dubna 2012,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/24/ES ze dne 23. dubna 2009 o právní ochraně počítačových programů (Úř. věst. L 111, s. 16).

2        Projednávaná žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností UsedSoft GmbH (dále jen „UsedSoft“) a společností Oracle International Corp. (dále jen „Oracle“) ve věci uvádění licencí k „použitým“ počítačovým programům společnosti Oracle na trh společností UsedSoft.

 Právní rámec

 Mezinárodní právo

3        Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) přijala dne 20. prosince 1996 v Ženevě smlouvu WIPO o právu autorském (dále jen „smlouva o právu autorském“). Tato smlouva byla jménem Evropského společenství schválena rozhodnutím Rady 2000/278/ES ze dne 16. března 2000 (Úř. věst. L 89, s. 6; Zvl. vyd. 11/33, s. 208).

4        Článek 4 smlouvy o právu autorském, nadepsaný „Počítačové programy“, zní následovně:

„Počítačové programy jsou chráněny jako literární díla ve smyslu článku 2 Bernské úmluvy. Tato ochrana se vztahuje na počítačové programy bez ohledu na způsob nebo formu jejich vyjádření.“

5        Článek 6 smlouvy o právu autorském, nadepsaný „Právo na rozšiřování“, stanoví:

„1.      Autoři literárních a uměleckých děl mají výlučné právo udílet svolení k zpřístupnění originálu nebo rozmnoženin svých děl veřejnosti prodejem nebo jiným převodem vlastnictví.

2.      Žádné ustanovení této smlouvy neomezuje volnost smluvních stran, aby popřípadě stanovily podmínky, za nichž se po prvním prodeji nebo jiném převodu vlastnictví originálu nebo rozmnoženiny díla, uskutečněném se svolením autora, uplatní vyčerpání práva uvedeného v odstavci 1.“

6        Článek 8 smlouvy o právu autorském stanoví:

„[…] autoři literárních a uměleckých děl [mají] výlučné právo udílet svolení k jakémukoli sdělování svých děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátovými prostředky, včetně zpřístupňování svých děl veřejnosti takovým způsobem, že každý může mít přístup k těmto dílům na místě a v čase podle své individuální volby.“

7        V rámci dohodnutých prohlášení k článkům 6 a 7 smlouvy o právu autorském se uvádí:

„Výrazy ‚rozmnoženiny‘ a ‚originál a rozmnoženiny‘, použité v uvedených článcích jako předměty práva na rozšiřování a práva na pronájem podle zmíněných článků, se vztahují výlučně na trvalé rozmnoženiny, které lze uvádět do oběhu jako hmotné předměty.“

 Unijní právo

 Směrnice 2001/29

8        Dvacátý osmý a dvacátý devátý bod odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230) uvádí:

„(28) Ochrana autorského práva podle této směrnice zahrnuje výlučné právo na kontrolu distribuce díla, které je součástí hmotného předmětu. Prvním prodejem originálu díla nebo jeho rozmnoženin nositelem autorského práva ve Společenství nebo s jeho souhlasem je vyčerpáno právo na kontrolu dalšího prodeje tohoto předmětu ve Společenství. Toto právo by nemělo být vyčerpáno ve vztahu k originálu díla nebo k jeho rozmnoženinám prodaným nositelem autorského práva nebo s jeho souhlasem mimo Společenství. Práva na pronájem a půjčování pro autory byla stanovena ve směrnici 92/100/EHS. Právem na rozšiřování stanoveným v této směrnici nejsou dotčena ustanovení týkající se práv na pronájem a půjčování uvedená v kapitole I výše uvedené směrnice.

(29)      Otázka vyčerpání nevyvstává v případě služeb, a zejména v případě služeb on-line. Tato skutečnost se rovněž týká hmotné rozmnoženiny díla nebo jiného předmětu ochrany vyrobeného [pořízené] uživatelem takové služby se souhlasem nositele autorského práva. Otázka vyčerpání proto nevyvstává ani v případě pronájmu a půjčování originálu a rozmnoženin děl nebo jiných předmětů ochrany, které jsou svou povahou službami. Na rozdíl od CD-ROM nebo CD-I, kde je duševní vlastnictví součástí nosiče, jmenovitě položky zboží [který je zbožím], je ve skutečnosti každá on-line služba úkonem, který by měl podléhat schválení, pokud tak autorské právo nebo právo s ním související stanoví.“

9        V souladu s čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/29 nejsou touto směrnicí „dotčeny a nijak ovlivněny stávající předpisy Společenství týkající se […] právní ochrany počítačových programů“.

10      Článek 3 směrnice 2001/29 stanoví:

„1.      Členské státy poskytnou autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí.

[…]

3.      Práva uvedená v odstavcích 1 a 2 se nevyčerpají žádným sdělením veřejnosti nebo zpřístupněním veřejnosti podle tohoto článku.“

11      Článek 4 uvedené směrnice, nadepsaný „Právo na rozšiřování“, stanoví:

„1.      Členské státy stanoví pro autory u originálů jejich děl nebo jejich rozmnoženin výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakoukoliv formu veřejného rozšiřování prodejem nebo jiným způsobem.

2.      Právo na rozšiřování se u originálu nebo rozmnoženin díla ve Společenství nevyčerpá s výjimkou případu, kdy je první prodej nebo jiný převod vlastnictví takového předmětu ve Společenství uskutečněn nositelem práv nebo s jeho souhlasem.“

 Směrnice 2009/24

12      Podle prvního bodu odůvodnění směrnice 2009/24 se touto směrnicí provádí kodifikace směrnice Rady 91/250/EHS ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů (Úř. věst. L 122, s. 42).

13      Ze sedmého bodu odůvodnění směrnice 2009/24 vyplývá, že „[p]ro účely této směrnice se ‚počítačovým programem‘ rozumí programy v jakékoliv formě, včetně těch, které jsou součástí technického vybavení (hardware)“.

14      Podle třináctého bodu odůvodnění uvedené směrnice „úkony spočívající v nahrávání a provozování nezbytném k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny programu a ani opravování chyb v rozmnoženině nesmí být smluvně zakázán[y]“.

15      Podle čl. 1 odst. 1 směrnice 2009/24 „chrání členské státy počítačové programy autorskými právy stejně jako literární díla ve smyslu Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl“.

16      Podle čl. 1 odst. 2 této směrnice se „[o]chrana podle této směrnice […] vztahuje na vyjádření počítačového programu v jakékoliv formě“.

17      Článek 4 uvedené směrnice nadepsaný „Úkony podléhající omezení“ stanoví:

„1.      S výhradou ustanovení článků 5 a 6 zahrnují výlučná práva nositele práv ve smyslu článku 2 právo činit sám a právo udělovat svolení jinému k:

a)      stálému nebo dočasnému rozmnožování počítačového programu jako celku nebo jeho části, a to jakýmikoliv prostředky a v jakékoliv formě. Pokud je takové rozmnožování nezbytné pro zavedení, zobrazení, provoz, přenos nebo ukládání počítačového programu do paměti, vyžadují tyto rozmnožovací úkony svolení nositele práva;

b)      překladům, zpracováním, úpravám a k jakékoliv jiné změně počítačového programu a k rozmnožování programu z těchto úkonů vyplývajícímu, aniž jsou dotčena práva osoby provádějící změnu programu;

c)      jakékoliv formě veřejného šíření [rozšiřování], včetně pronájmu, jehož předmětem je původní počítačový program nebo jeho rozmnoženiny.

2.      První prodej rozmnoženiny počítačového programu ve Společenství provedený nositelem práv nebo s jeho svolením je vyčerpáním práva na šíření [rozšiřování] této rozmnoženiny v rámci Společenství s výjimkou práva na kontrolu dalšího pronájmu počítačového programu nebo jeho rozmnoženin.“

18      Článek 5 směrnice 2009/24 nadepsaný „Výjimky z úkonů podléhajících omezení“ ve svém odstavci 1 stanoví:

„Pokud nejsou ve smlouvě sjednána zvláštní ustanovení, nevyžadují svolení nositele práv úkony uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. a) a b), pokud se jedná o úkony nezbytné k tomu, aby umožnily oprávněnému nabyvateli užívat počítačový program způsobem, ke kterému je určen, včetně opravy chyb.“

 Německé právo

19      Ustanoveními § 69c a 69d zákona o právu autorském a právech s ním souvisejících [Gesetz über Urheberrecht und verwandte Schutzrechte (Urheberrechtsgesetz)] ze dne 9. září 1965, ve znění změn (dále jen „UrhG“), se ve vnitrostátním právu provádí v prvním případě článek 4 a ve druhém případě článek 5 směrnice 2009/24.

 Skutkový základ sporu v původním řízení a předběžné otázky

20      Společnost Oracle vyvíjí a rozšiřuje počítačové programy. Je nositelkou výlučných užívacích práv k těmto programům na základě autorského práva. Je rovněž majitelkou německých slovních ochranných známek a slovních ochranných známek Společenství „Oracle“ zapsaných mimo jiné pro počítačové programy.

21      Společnost Oracle šíří počítačové programy dotčené v původním řízení, totiž databázové programové vybavení, v 85 % případů stahováním přes internet. Zákazník stáhne rozmnoženinu programu přímo do svého počítače z internetové stránky společnosti Oracle. Jedná se o počítačové programy typu „klient-server“. Užívací právo k takovému programu poskytnuté na základě licenční smlouvy zahrnuje oprávnění mít rozmnoženinu tohoto programu trvale uloženou na serveru a oprávnění umožnit určitému počtu uživatelů k této rozmnoženině přístup tím, že bude nahrána do operační paměti jejich osobních počítačů. V rámci smlouvy o údržbě programového vybavení mohou být z internetové stránky společnosti Oracle stahovány aktualizované verze dotčeného počítačového programu („updates“) a programy sloužící k odstraňování chyb („patches“). Na žádost zákazníka mohou být dotčené počítačové programy rovněž dodány na CD-ROM nebo DVD.

22      Společnost Oracle nabízí v případě počítačových programů dotčených v původním řízení ke každému z těchto programů balíček licencí vždy pro nejméně 25 uživatelů. Podnik, který potřebuje licenci pro 27 uživatelů, tak musí nabýt dvě licence.

23      Licenční smlouvy společnosti Oracle k počítačovým programům dotčeným v původním řízení obsahují pod nadpisem „Poskytnuté právo“ následující ujednání:

„Platbou za služby získáváte výhradně pro vnitřní obchodní účely nevýlučné, nepřevoditelné a bezplatné užívací právo na dobu neurčitou ke všem produktům a službám, které Oracle vyvíjí a zpřístupňuje Vám na základě této smlouvy.“

24      Společnost UsedSoft uvádí na trh „použité“ licence k počítačovým programům, a zejména uživatelské licence k počítačovým programům společnosti Oracle dotčeným v původním řízení. Společnost UsedSoft za tímto účelem takové uživatelské licence, či dokonce jejich části, nabývá od zákazníků společnosti Oracle, pokud se původně nabyté licence vztahují na počet uživatelů překračující potřeby prvního nabyvatele.

25      V říjnu roku 2005 společnost UsedSoft zahájila „zvláštní slevovou akci na programové vybavení Oracle“, v jejímž rámci nabízela k prodeji „již použité“ licence k počítačovým programům společnosti Oracle dotčeným v původním řízení. Přitom uváděla, že všechny licence jsou aktuální v tom smyslu, že smlouva o údržbě uzavřená původním majitelem licence se společností Oracle stále zakládá své účinky a že legalita původního prodeje byla potvrzena notářským zápisem.

26      Zákazníci společnosti UsedSoft, kteří dosud nejsou držiteli dotčeného počítačového programu společnosti Oracle, rozmnoženinu programu poté, co získají takovou „použitou“ licenci, stáhnou přímo z internetové stránky společnosti Oracle. Zákazníky, kteří již tento počítačový program mají a licence dokupují pro dodatečné uživatele, společnost UsedSoft vybízí k tomu, aby rozmnoženinu počítačového programu zavedli do osobních počítačů uvedených uživatelů.

27      Společnost Oracle podala žalobu k Landgericht München I směřující k tomu, aby bylo společnosti UsedSoft uloženo, aby se zdržela praktik zmíněných v bodech 24 až 26 tohoto rozsudku. Tento soud návrhovým žádáním společnosti Oracle vyhověl. Odvolání podané společností UsedSoft proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto. Tato společnost tedy následně podala opravný prostředek „Revision“ k Bundesgerichtshof.

28      Podle předkládajícího soudu jednání společnosti UsedSoft, jakož i jejích zákazníků zasahují do výlučného práva společnosti Oracle na stálé nebo dočasné rozmnožování počítačových programů ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/24. Zákazníci společnosti UsedSoft se podle uvedeného soudu nemohou opírat o právo, které na ně bylo právoplatně převedeno společností Oracle, za účelem rozmnožování počítačových programů. Z licenčních smluv společnosti Oracle totiž vyplývá, že užívací právo k programům je „nepřevoditelné“. Zákazníci společnosti Oracle v důsledku toho nejsou oprávněni převést na třetí osoby právo na rozmnožování těchto programů.

29      Vyřešení sporu v původním řízení podle předkládajícího soudu závisí na otázce, zda se zákazníci společnosti UsedSoft mohou úspěšně dovolávat ustanovení § 69d odst. 1 UrhG, kterým se v německém právu provádí čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24.

30      V tomto ohledu nejprve vyvstává otázka, zda osoba, které stejně jako zákazníkům společnosti UsedSoft nebylo užívací právo k počítačovému programu poskytnuto nositelem autorského práva, ale která se hodlá dovolávat vyčerpání práva na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu, je „oprávněným nabyvatelem“ této rozmnoženiny ve smyslu čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24. Předkládající soud se domnívá, že tomu tak je. Vysvětluje, že způsobilost rozmnoženiny počítačového programu obíhat na trhu vyplývající z vyčerpání práv na rozšiřování by z většiny ztratila svůj význam, kdyby nabyvatel takové rozmnoženiny nebyl oprávněn počítačový program rozmnožit. Užívání počítačového programu totiž zpravidla vyžaduje jeho rozmnožení – na rozdíl od užívání jiných děl chráněných autorským právem. Článek 5 odst. 1 směrnice 2009/24 by tak sloužil jako záruka vyčerpání práva na rozšiřování stanoveného v čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24.

31      Dále si předkládající soud klade otázku, zda v takovém případě jako ve věci v původním řízení je právo na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu vyčerpáno ve smyslu ustanovení § 69c bodu 3 druhé věty UrhG, kterým se provádí čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24.

32      Lze si představit několik výkladů. Zaprvé by čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 mohl být použitelný v případě, že nositel autorského práva dá zákazníkovi svolení – poté, co uzavřel licenční smlouvu – k pořízení rozmnoženiny počítačového programu prostřednictvím stažení tohoto programu z internetu a jeho uložení do počítače. Dotčené ustanovení by právní následek vyčerpání práva na rozšiřování spojilo s prvním prodejem rozmnoženiny programu a nepředpokládalo by nezbytně uvedení hmotné rozmnoženiny počítačového programu do oběhu. Zadruhé by čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 mohl být použitelný per analogiam v případě prodeje počítačového programu předávaného on-line. Podle zastánců této teze existuje v tomto ohledu nezamýšlená mezera v právní úpravě („planwidrige Regelungslücke“) v důsledku skutečnosti, že tvůrci této směrnice nepředpokládali, ani neupravili předávání počítačových programů on-line. Zatřetí by čl. 4 odst. 2 uvedené směrnice mohl být nepoužitelný, pokud by vyčerpání práva na rozšiřování podle tohoto ustanovení stále předpokládalo uvedení hmotné rozmnoženiny počítačového programu do oběhu nositelem práva nebo s jeho souhlasem. Tvůrci směrnice 2009/24 by tak vědomě nevztáhli pravidlo vyčerpání práva na předávání počítačových programů on-line.

33      Předkládající soud si konečně klade otázku, zda se osoba, která nabyla „použitou“ licenci, může pro účely pořízení rozmnoženiny programu – jak ve věci v původním řízení činí zákazníci společnosti UsedSoft, když stáhnou rozmnoženinu programu společnosti Oracle do počítače z internetové stránky této společnosti nebo když ji stáhnou do operační paměti jiných osobních počítačů – dovolávat vyčerpání práva na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu, kterou první nabyvatel pořídil se svolením nositele práva stažením s internetu, pokud tento první nabyvatel svou rozmnoženinu smazal nebo již nepoužívá. Předkládající soud se domnívá, že uplatnění per analogiam čl. 5 odst. 1 a čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 není představitelné. Vyčerpání práva na rozšiřování má podle něj pouze zaručit způsobilost rozmnoženiny programu zhmotněné na určeném datovém nosiči a prodané nositelem práva nebo s jeho souhlasem obíhat na trhu. Účinek vyčerpání by tudíž neměl být rozšířen na údaje předávané on‑line, které jsou nehmotnou hodnotou.

34      Za těchto podmínek se Bundesgerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Je osoba, která se může dovolávat vyčerpání práva na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu ‚oprávněným nabyvatelem‘ ve smyslu čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24?

2)      Pro případ, že první otázka bude zodpovězena kladně, vyčerpává se právo na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu ve smyslu čl. 4 odst. 2 první části věty směrnice 2009/24, pokud nabyvatel pořídil rozmnoženinu se svolením nositele práv stažením programu z internetu na nosič dat?

3)      Pro případ, že i druhá otázka bude zodpovězena kladně, může se i taková osoba, která nabyla licenci k ‚použitému‘ počítačovému programu, za účelem pořízení rozmnoženiny programu jako ‚oprávněný nabyvatel‘ podle čl. 5 odst. 1 a čl. 4 odst. 2 první části věty směrnice 2009/24 dovolávat vyčerpání práva na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu pořízené prvním nabyvatelem se svolením nositele práv stažením programu z internetu na nosič dat, pokud tento první nabyvatel svoji rozmnoženinu smazal nebo již nepoužívá?“

 K předběžným otázkám

 Ke druhé otázce

35      Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba se zabývat v první řadě, je, zda a za jakých podmínek může být v důsledku stažení rozmnoženiny počítačového programu z internetu se svolením nositele autorského práva vyčerpáno právo na rozšiřování této rozmnoženiny v Evropské unii ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24.

36      Je třeba připomenout, že podle čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 je první prodej rozmnoženiny počítačového programu v Unii provedený nositelem autorského práva nebo s jeho svolením vyčerpáním práva na rozšiřování této rozmnoženiny v rámci Unie.

37      Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že sám nositel autorského práva, v projednávaném případě společnost Oracle, pro své zákazníky v Unii, kteří si přejí užívat jeho počítačový program, zpřístupňuje rozmnoženinu tohoto programu, kterou lze stáhnout z jeho internetové stránky.

38      Za účelem určení, zda v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, je právo nositele autorského práva na rozšiřování vyčerpáno, je důležité v první řadě ověřit, zda lze smluvní vztah mezi tímto nositelem a jeho zákazníkem, v jehož rámci ke stažení rozmnoženiny dotčeného počítačového programu došlo, kvalifikovat jako „první prodej rozmnoženiny počítačového programu“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24.

39      Podle ustálené judikatury z požadavků na jednotné uplatňování unijního práva a požadavků zásady rovnosti vyplývá, že znění ustanovení unijního práva, které výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení svého smyslu a dosahu, musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii (viz zejména rozsudky ze dne 16. července 2009, Infopaq International, C‑5/08, Sb. rozh. s. I‑6569, bod 27; ze dne 18. října 2011, Brüstle, C‑34/10, Sb. rozh. s. I‑9821, bod 25, jakož i ze dne 26. dubna 2012, DR a TV2 Danmark, C‑510/10, bod 33).

40      Text směrnice 2009/24 přitom neobsahuje žádný odkaz na vnitrostátní právo, pokud jde o význam pojmu „prodej“ obsaženého v čl. 4 odst. 2 této směrnice. Z toho tedy vyplývá, že je třeba mít pro účely použití uvedené směrnice za to, že tento pojem představuje autonomní pojem unijního práva, který je třeba vykládat na území Unie jednotně (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek DR a TV2 Danmark, bod 34).

41      Tento závěr je posílen předmětem a účelem směrnice 2009/24. Ze čtvrtého a pátého bodu odůvodnění této směrnice, která se zakládá na článku 95 ES, jemuž odpovídá článek 114 SFEU, totiž vyplývá, že jejím cílem je odstranit rozdíly mezi právními předpisy členských států, které narušují fungování vnitřního trhu, pokud jde o počítačové programy. Jednotný výklad tohoto pojmu „prodej“ je přitom nutný, jinak by se ochrana přiznaná uvedenou směrnicí nositelům autorského práva mohla lišit v závislosti na použitelném vnitrostátním právu.

42      Podle obecně přijímané definice je „prodej“ smlouvou, kterou jedna osoba výměnou za zaplacení ceny na jinou osobu převádí svá vlastnická práva k hmotnému či nehmotnému statku, který jí patří. Z toho vyplývá, že obchodní transakce, v jejímž důsledku podle čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 dochází k vyčerpání práva na rozšiřování v souvislosti s rozmnoženinou počítačového programu, musí zahrnovat převedení vlastnického práva k této rozmnoženině.

43      Společnost Oracle tvrdí, že neprovádí prodej rozmnoženin svých počítačových programů dotčených v původním řízení. V tomto ohledu vysvětluje, že svým zákazníkům na své internetové stránce bezplatně zpřístupňuje rozmnoženinu dotčeného programu a že tito zákazníci mohou tuto rozmnoženinu stáhnout. Takto stažená rozmnoženina však může být těmito zákazníky užívána jen tehdy, když se společností Oracle uzavřeli uživatelskou licenční smlouvu. Takovou licencí je zákazníkům společnosti Oracle poskytnuto nevýlučné a nepřevoditelné užívací právo k dotčenému počítačovému programu na dobu neurčitou. Podle společnosti Oracle přitom ani bezplatné zpřístupnění rozmnoženiny, ani uzavření uživatelské licenční smlouvy nezahrnuje převod vlastnického práva k této rozmnoženině.

44      V tomto ohledu je třeba podotknout, že stažení rozmnoženiny počítačového programu a uzavření uživatelské licenční smlouvy ve vztahu k této rozmnoženině tvoří nedílný celek. Stažení rozmnoženiny počítačového programu totiž není účelné, pokud uvedenou rozmnoženinu nemůže její držitel používat. Tyto dvě transakce tudíž musí být za účelem své právní kvalifikace přezkoumány jako celek (obdobně viz rozsudek ze dne 6. května 2010, Club Hotel Loutraki a další, C‑145/08 a C‑149/08, Sb. rozh. s. I‑4165, bod 48 a 49, jakož i citovaná judikatura).

45      Pokud jde o otázku, zda v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, dotčené obchodní transakce zahrnují převod vlastnického práva k rozmnoženině počítačového programu, je třeba konstatovat, že z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že zákazník společnosti Oracle, který stáhne rozmnoženinu dotčeného počítačového programu a který s touto společností uzavře uživatelskou licenční smlouvu týkající se uvedené rozmnoženiny, získává výměnou za zaplacení ceny na neomezenou dobu užívací právo k této rozmnoženině. Cílem zpřístupnění rozmnoženiny počítačového programu společnosti Oracle touto společností a uzavření související uživatelské licenční smlouvy je tak umožnit trvalé užívání uvedené rozmnoženiny jejími zákazníky výměnou za zaplacení ceny, která má nositeli autorského práva zajistit odměnu odpovídající hospodářské hodnotě rozmnoženiny díla, jehož je vlastníkem.

46      Za těchto podmínek zahrnují transakce zmíněné v bodě 44 tohoto rozsudku, jsou-li posuzovány jako celek, převod vlastnického práva k rozmnoženině dotčeného počítačového programu.

47      V tomto ohledu je v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, nerozhodné, že rozmnoženina počítačového programu byla zákazníkovi zpřístupněna nositelem příslušného práva stažením z jeho internetové stránky nebo na takovém hmotném nosiči, jakým je CD-ROM nebo DVD. Přestože i v posledně uvedeném případě nositel příslušného práva právo zákazníka užívat dodanou rozmnoženinu počítačového programu formálně odděluje od transakce spočívající v předání rozmnoženiny tohoto programu zákazníkovi na hmotném nosiči, je transakce spočívající ve stažení rozmnoženiny počítačového programu z takového nosiče od transakce spočívající v uzavření licenční smlouvy z důvodů vysvětlených v bodě 44 tohoto rozsudku z hlediska nabyvatele neoddělitelná. Vzhledem k tomu, že nabyvatel, který stáhne rozmnoženinu dotčeného počítačového programu s použitím takového hmotného nosiče, jako je CD‑ROM nebo DVD, a uzavře související uživatelskou licenční smlouvu, získá právo uvedenou rozmnoženinu užívat po neomezenou dobu výměnou za zaplacení ceny, je třeba mít za to, že tyto dvě transakce zahrnují v případě zpřístupnění rozmnoženiny dotčeného počítačového programu prostřednictvím takového hmotného nosiče, jako je CD‑ROM nebo DVD, i převod vlastnického práva k uvedené rozmnoženině.

48      Je tudíž třeba mít za to, že v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, představuje předání rozmnoženiny počítačového programu nositelem autorského práva zákazníkovi spolu s uzavřením uživatelské licenční smlouvy mezi týmiž stranami „první prodej rozmnoženiny počítačového programu“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24.

49      Jak zdůrazňuje generální advokát v bodě 59 svého stanoviska, pokud by výraz „prodej“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 nebyl vykládán extenzivně tak, aby zahrnul veškeré formy uvádění produktu na trh, které se vyznačují poskytnutím užívacího práva k rozmnoženině počítačového programu na neomezenou dobu výměnou za zaplacení ceny, která má nositeli autorského práva zajistit odměnu odpovídající hospodářské hodnotě rozmnoženiny díla, jehož je vlastníkem, byl by užitečný účinek tohoto ustanovení ohrožen, jelikož by k obejití pravidla vyčerpání práva a ke zbavení tohoto pravidla jakéhokoli dosahu stačilo, aby dodavatelé danou smlouvu kvalifikovali jako „licenční“, a nikoli jako „kupní“.

50      Zadruhé argument společnosti Oracle a Evropské komise, podle něhož zpřístupnění rozmnoženiny počítačového programu na internetové stránce nositele autorského práva představuje „zpřístupnění veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, které v souladu s čl. 3 odst. 3 této směrnice nemůže vést k vyčerpání práva na rozšiřování této rozmnoženiny, nelze přijmout.

51      Z ustanovení čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/29 totiž vyplývá, že touto směrnicí „nejsou […] dotčeny a nijak ovlivněny stávající předpisy [unijního práva] týkající se […] právní ochrany počítačových programů“ přiznané směrnicí 91/250, která byla následně kodifikována směrnicí 2009/24. Ustanovení směrnice 2009/24, a zejména jejího čl. 4 odst. 2, představují tedy lex specialis ve vztahu k ustanovením směrnice 2001/29, takže i za předpokladu, že by smluvní vztah dotčený v původním řízení nebo některý z jeho aspektů mohl rovněž spadat do působnosti pojmu „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 posledně uvedené směrnice, by nadále platilo, že „první prodej rozmnoženiny počítačového programu“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 je v souladu s týmž ustanovením vyčerpáním práva na rozšiřování této rozmnoženiny.

52      Kromě toho z bodu 46 tohoto rozsudku vyplývá, že v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, nositel autorského práva převádí vlastnické právo k rozmnoženině počítačového programu na svého zákazníka. Přitom, jak uvádí generální advokát v bodě 73 svého stanoviska, z čl. 6 odst. 1 smlouvy o právu autorském, v jehož světle musí být články 3 a 4 směrnice 2001/29 v největším možném rozsahu vykládány (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. dubna 2008, Peek & Cloppenburg, C‑456/06, Sb. rozh. s. I‑2731, bod 30), vyplývá, že v důsledku existence převodu vlastnického práva se „sdělení veřejnosti“ upravené v článku 3 této směrnice mění na úkon spočívající v rozšiřování uvedený v článku 4 uvedené směrnice, který může – jsou-li splněny podmínky stanovené v odstavci 2 posledně uvedeného článku – stejně jako „první prodej rozmnoženiny počítačového programu“ uvedený v čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 vést k vyčerpání práva na rozšiřování.

53      Zatřetí je dále nutné přezkoumat, zda – jak tvrdí společnost Oracle, vlády, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, a Komise – se vyčerpání práva na rozšiřování stanovené v čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 vztahuje pouze na hmotné statky, a nikoli na nehmotné rozmnoženiny počítačových programů stažených prostřednictvím internetu. Uvedení zúčastnění v tomto ohledu odkazují na znění čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24, na dvacátý osmý a dvacátý devátý bod odůvodnění směrnice 2001/29, na článek 4 posledně uvedené směrnice ve spojení s článkem 8 smlouvy o právu autorském a na dohodnuté prohlášení ve vztahu k článkům 6 a 7 uvedené smlouvy, jejíž provedení je jedním z cílů směrnice 2001/29.

54      Kromě toho dvacátý devátý bod odůvodnění směrnice 2001/29 podle Komise potvrzuje, že „[o]tázka vyčerpání nevyvstává v případě služeb, a zejména v případě služeb on‑line“.

55      V tomto ohledu je třeba nejprve konstatovat, že z čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 nevyplývá, že by vyčerpání práva na rozšiřování rozmnoženin počítačových programů stanovené v tomto ustanovení bylo omezeno na rozmnoženiny počítačových programů, které jsou součástí takového hmotného nosiče, jako je CD‑ROM nebo DVD. Naopak je třeba mít za to, že uvedené ustanovení tím, že bez dalšího upřesnění hovoří o „prodeji rozmnoženiny počítačového programu“, nijak nerozlišuje v závislosti na tom, zda má dotčená rozmnoženina hmotnou či nehmotnou formu.

56      Dále je třeba připomenout, že směrnice 2009/24, která se týká konkrétně právní ochrany počítačových programů, představuje lex specialis ve vztahu ke směrnici 2001/29.

57      Z ustanovení čl. 1 odst. 2 směrnice 2009/24 přitom vyplývá, že „[o]chrana podle této směrnice se vztahuje na vyjádření počítačového programu v jakékoli formě“. Sedmý bod odůvodnění uvedené směrnice v tomto ohledu upřesňuje, že se „počítačovým programem“, jehož ochranu má tato směrnice zajišťovat, „rozumí programy v jakékoli formě, včetně těch, které jsou součástí technického vybavení (hardware)“.

58      Z výše uvedených ustanovení tak jasně vyplývá vůle unijního zákonodárce nahlížet pro účely ochrany stanovené směrnicí 2009/24 na hmotné i nehmotné rozmnoženiny počítačového programu jako na rovnocenné.

59      Za těchto podmínek je třeba mít za to, že vyčerpání práva na rozšiřování stanovené v čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 se týká současně jak hmotných, tak nehmotných rozmnoženin počítačového programu, a tudíž i rozmnoženin počítačových programů, které byly při svém prvním prodeji staženy z internetu do počítače prvního nabyvatele.

60      Pojmy použité ve směrnicích 2001/29 a 2009/24 sice musí mít v zásadě tentýž význam (viz rozsudek ze dne 4. října 2011, Football Association Premier League a další, C‑403/08 a C‑429/08, Sb. rozh. s. I‑9083, body 187 a 188). Avšak i za předpokladu, že by čl. 4 odst. 2 směrnice 2001/29, vykládaný ve světle dvacátého osmého a dvacátého devátého bodu odůvodnění této směrnice, jakož i ve světle smlouvy o právu autorském, jejíž provedení je cílem směrnice 2001/29 (rozsudek ze dne 9. února 2012, Luksan, C‑277/10, bod 59), v souvislosti s díly, která spadají do působnosti této směrnice, uváděl, že se vyčerpání práva na rozšiřování týká jen hmotných předmětů, nemohla by tato okolnost s ohledem na rozdílnou vůli vyjádřenou unijním zákonodárcem v konkrétním kontextu směrnice 2009/24 mít vliv na výklad čl. 4 odst. 2 posledně uvedené směrnice.

61      Je ještě třeba dodat, že prodej počítačového programu na CD-ROM nebo DVD a prodej počítačového programu stažením z internetu jsou z hospodářského hlediska podobné. Způsob předání on-line je totiž funkčním ekvivalentem předání na hmotném nosiči. Výklad čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 ve světle zásady rovného zacházení potvrzuje, že účinek vyčerpání práva na rozšiřování upraveného v uvedeném ustanovení nastává po prvním prodeji rozmnoženiny počítačového programu v Unii nositelem autorského práva nebo s jeho svolením nezávisle na tom, zda se prodej týká hmotné či nehmotné rozmnoženiny uvedeného programu.

62      Pokud jde o argument Komise, podle něhož unijní právo nestanoví vyčerpání práva na rozšiřování v případě služeb, je nutné připomenout, že cílem zásady vyčerpání práva na rozšiřování děl chráněných autorským právem je odstranit omezení rozšiřování uvedených děl, která nejsou nezbytná pro zachování zvláštního předmětu dotčeného duševního vlastnictví, za účelem zabránění rozdělení trhů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. dubna 1998, Metronome Musik, C‑200/96, Recueil, s. I‑1953, bod 14; ze dne 22. září 1998, FDV, C‑61/97, Recueil, s. I‑5171, bod 13, jakož i výše uvedený rozsudek Football Association Premier League a další, bod 106).

63      Omezit za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené v původním řízení, použití zásady vyčerpání práva na rozšiřování stanovené v čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 pouze na rozmnoženiny počítačových programů prodávané na hmotném nosiči, by nositeli autorského práva umožnilo kontrolovat další prodej rozmnoženin, které byly staženy z internetu, a při každém dalším prodeji opětovně požadovat odměnu, i když získání přiměřené odměny již bylo uvedenému nositeli umožněno prvním prodejem dotčené rozmnoženiny. Takové omezení dalšího prodeje rozmnoženin počítačových programů stažených prostřednictvím internetu by překračovalo meze toho, co je nezbytné pro zachování zvláštního předmětu dotčeného duševního vlastnictví (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Football Association Premier League a další, body 105 a 106).

64      Začtvrté je ještě třeba přezkoumat, zda – jak tvrdí společnost Oracle – vyčerpání práva stanoveného v čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 každopádně brání smlouva o údržbě programového vybavení uzavřená prvním nabyvatelem, jelikož rozmnoženina počítačového programu, kterou může první nabyvatel převést na druhého nabyvatele, by již nebyla rozmnoženinou, kterou si stáhl, ale novou rozmnoženinou uvedeného programu.

65      V tomto ohledu z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že „použité“ licence nabízené společností UsedSoft jsou „aktuální“ v tom smyslu, že spolu s prodejem rozmnoženiny počítačového programu společností Oracle jejímu zákazníkovi byla ve vztahu k této rozmnoženině uzavřena smlouva o údržbě.

66      Je třeba uvést, že vyčerpání práva na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu podle čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 se týká pouze rozmnoženin, které byly předmětem prvního prodeje v Unii nositelem autorského práva nebo s jeho svolením. Nevztahuje se na takové smlouvy o poskytnutí služeb, jako jsou smlouvy o údržbě, které jsou od takového prodeje oddělitelné a které byly uzavřeny, popřípadě i na dobu určitou, v okamžiku uvedeného prodeje.

67      Nicméně uzavření takové smlouvy o údržbě, jako jsou smlouvy dotčené v původním řízení, v okamžiku prodeje nehmotné rozmnoženiny počítačového programu má ten účinek, že původně koupená rozmnoženina je opravena a aktualizována. Dokonce i v případě, že je smlouva o údržbě uzavřena na dobu určitou, musí být konstatováno, že funkce opravené, pozměněné či doplněné na základě takové smlouvy jsou nedílnou součástí původně stažené rozmnoženiny a mohou být jejím nabyvatelem užívány bez časového omezení, a to i v případě, že se tento nabyvatel následně rozhodne neobnovit svou smlouvu o údržbě.

68      Za takových podmínek je třeba mít za to, že se vyčerpání práva na rozšiřování stanovené v čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 vztahuje na prodanou rozmnoženinu počítačového programu, tak jak byla opravena a aktualizována nositelem autorského práva.

69      Je však třeba zdůraznit, že v případě, kdy se licence nabytá prvním nabyvatelem vztahuje na počet uživatelů překračující jeho potřeby, jak je uvedeno v bodech 22 a 24 tohoto rozsudku, není tento nabyvatel v důsledku vyčerpání práva na rozšiřování stanoveného v čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 oprávněn tuto licenci rozdělit a dále prodat pouze užívací práva k dotčenému počítačovému programu odpovídající počtu uživatelů, který určil.

70      Původní nabyvatel, který přistoupí k dalšímu prodeji hmotné či nehmotné rozmnoženiny počítačového programu, ve vztahu k níž je právo na rozšiřování náležející nositeli autorského práva vyčerpáno v souladu s čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24, totiž musí učinit svou vlastní rozmnoženinu v okamžiku jejího dalšího prodeje nepoužitelnou, aby se vyhnul porušení výlučného práva na rozmnožování počítačového programu stanoveného v čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/24 náležejícího autorovi tohoto programu. Přitom v takové situaci, jako je situace zmíněná v předcházejícím bodě, bude zákazník nositele autorského práva i nadále užívat rozmnoženinu počítačového programu nainstalovanou na jeho serveru, a tedy ji neučiní nepoužitelnou.

71      Kromě toho, i kdyby nabyvatel dodatečných užívacích práv k dotčenému počítačovému programu neprovedl novou instalaci – a tudíž ani nepořídil novou rozmnoženinu – uvedeného programu na svém serveru, je nutné konstatovat, že by se účinek vyčerpání práva na rozšiřování stanoveného v čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 na taková užívací práva každopádně nevztahoval. V takovém případě se totiž nabytí dodatečných užívacích práv nevztahuje k rozmnoženině, v jejímž případě bylo právo na rozšiřování podle uvedeného ustanovení vyčerpáno. Nabytí dodatečných práv má naopak pouze umožnit rozšíření počtu uživatelů té rozmnoženiny, kterou sám nabyvatel dodatečných práv na svůj server již instaloval.

72      Na základě všech výše uvedených úvah je třeba na druhou položenou otázku odpovědět, že čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 musí být vykládán v tom smyslu, že se právo na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu vyčerpá, pokud nositel autorského práva, který udělil svolení byť i s bezúplatným stažením této rozmnoženiny z internetu na nosič dat, poskytl rovněž – výměnou za zaplacení ceny, která mu má zajistit odměnu odpovídající hospodářské hodnotě rozmnoženiny díla, jehož je vlastníkem – k uvedené rozmnoženině užívací právo bez časového omezení.

 K první a třetí otázce

73      Podstatou první a třetí otázky předkládajícího soudu je, zda a za jakých podmínek nabyvatel takových „použitých“ licencí k počítačovým programům, jako jsou licence prodávané společností UsedSoft, může být v důsledku vyčerpání práva na rozšiřování stanoveného v čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 považován za „oprávněného nabyvatele“ ve smyslu čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24, který má v souladu s posledně uvedeným ustanovením právo na rozmnožení dotčeného počítačového programu, aby mohl uvedený program užívat způsobem, ke kterému je určen.

74      Z ustanovení čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24 vyplývá, že pokud nejsou ve smlouvě sjednána zvláštní ustanovení, nevyžaduje rozmnožení počítačového programu svolení autora programu, pokud je takové rozmnožení nezbytné k tomu, aby umožnilo oprávněnému nabyvateli užívat počítačový program způsobem, ke kterému je určen, včetně opravy chyb.

75      Pokud zákazník nositele autorského práva koupí rozmnoženinu počítačového programu nacházející se na internetové stránce uvedeného nositele práva, pořizuje tím, že uvedenou rozmnoženinu stáhne do svého počítače, její další rozmnoženinu, která je povolena podle čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24. Jedná se totiž o rozmnoženinu nezbytnou k tomu, aby umožnila oprávněnému nabyvateli užívat počítačový program způsobem, ke kterému je určen.

76      Třináctý bod odůvodnění směrnice 2009/24 navíc uvádí, „že úkony spočívající v nahrávání a provozování nezbytném k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny programu […] nesmí být smluvně zakázán[y]“.

77      Dále je třeba připomenout, že právo nositele autorského práva na rozšiřování se v souladu s čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 vyčerpá prvním prodejem jakékoli rozmnoženiny, ať již hmotné či nehmotné, jeho počítačového programu v Unii provedeným tímto nositelem práva nebo s jeho svolením. Z toho vyplývá, že podle tohoto ustanovení a nehledě na existenci smluvních ujednání zakazujících následný převod již nemůže nositel dotčeného práva bránit dalšímu prodeji této rozmnoženiny.

78      Je sice pravda, že – jak vyplývá z bodu 70 tohoto rozsudku – původní nabyvatel hmotné či nehmotné rozmnoženiny počítačového programu, ve vztahu k níž je právo nositele autorského práva na rozšiřování vyčerpáno v souladu s čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24, který přistoupí k jejímu dalšímu prodeji, musí učinit rozmnoženinu staženou do svého počítače v okamžiku jejího dalšího prodeje nepoužitelnou, aby se vyhnul porušení výlučného práva uvedeného nositele stanoveného v čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/24 na rozmnožování jeho počítačového programu.

79      Jak správně uvádí společnost Oracle, ověření skutečnosti, že taková rozmnoženina byla učiněna nepoužitelnou, se může ukázat jako obtížně proveditelné. Nositel autorského práva, který šíří rozmnoženiny počítačového programu vypálené na takový hmotný nosič, jako je CD-ROM nebo DVD, však čelí stejné obtíži, neboť může jen velmi obtížně ověřit, zda původní nabyvatel nevytvořil rozmnoženiny počítačového programu, které bude i nadále užívat poté, co prodal svůj hmotný nosič. Za účelem vyřešení této obtíže může distributor – ať již „klasický“ či „elektronický“ – využít ochranná opatření technické povahy, jako jsou aktivační kódy k produktu.

80      Jelikož nositel autorského práva nemůže bránit dalšímu prodeji rozmnoženiny počítačového programu, ve vztahu k níž je právo uvedeného nositele na rozšiřování vyčerpáno podle čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24, je třeba mít za to, že druhý nabyvatel této rozmnoženiny, jakož i každý následný nabyvatel představuje jejího „oprávněného nabyvatele“ ve smyslu čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24.

81      V případě dalšího prodeje rozmnoženiny počítačového programu jejím prvním nabyvatelem tudíž bude nový nabyvatel moci v souladu s čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24 do svého počítače stáhnout rozmnoženinu, která mu byla prodána prvním nabyvatelem. Na takové stažení musí být nahlíženo jako na nezbytné rozmnožení počítačového programu, které má tomuto novému nabyvateli umožnit užívat tento program způsobem, ke kterému je určen.

82      Argument společnosti Oracle, Irska, jakož i francouzské a italské vlády, podle něhož se pojem „oprávněný nabyvatel“ uvedený v čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24 týká pouze nabyvatele, který je oprávněn počítačový program užívat podle licenční smlouvy uzavřené přímo s nositelem autorského práva, nelze přijmout.

83      Takový argument by totiž měl za následek, že by bylo nositeli autorského práva umožněno bránit s odvoláním na jeho výlučné právo na rozmnožování stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/24 skutečnému využití jakékoli „použité“ rozmnoženiny, ve vztahu k níž bylo jeho právo na rozšiřování vyčerpáno v souladu s čl. 4 odst. 2 této směrnice, a zbavilo by tak vyčerpání práva na rozšiřování stanovené v uvedeném čl. 4 odst. 2 užitečného účinku.

84      Pokud jde o takovou situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, je nutné připomenout, že v bodech 44 a 48 tohoto rozsudku bylo konstatováno, že stažení rozmnoženiny počítačového programu, která se nalézá na internetové stránce nositele práva, na server zákazníka a uzavření uživatelské licenční smlouvy ve vztahu k této rozmnoženině tvoří nedílný celek, který je třeba jako celek kvalifikovat jako prodej. S ohledem na toto nedílné spojení mezi rozmnoženinou nacházející se na internetové stránce nositele autorského práva, tak jak byla následně opravena a aktualizována, a uživatelskou licencí vztahující se k této rozmnoženině znamená přitom další prodej uživatelské licence současně další prodej „této rozmnoženiny“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24, a vztahuje se tak na něj vyčerpání práva na rozšiřování stanovené v posledně uvedeném ustanovení, a to nehledě na ujednání obsažené v licenční smlouvě a citované v bodě 23 tohoto rozsudku.

85      Z toho vyplývá, jak je uvedeno v bodě 81 tohoto rozsudku, že nový nabyvatel uživatelské licence, jako například zákazník společnosti UsedSoft, bude moci jakožto „oprávněný nabyvatel“ opravené a aktualizované rozmnoženiny dotčeného počítačového programu ve smyslu čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24 stáhnout tuto rozmnoženinu z internetové stránky nositele autorského práva, jelikož uvedené stažení představuje nezbytné rozmnožení počítačového programu umožňující novému nabyvateli užívat tento program způsobem, ke kterému je určen.

86      Je však třeba připomenout, že v případě, kdy se licence nabytá prvním nabyvatelem vztahuje na počet uživatelů překračující jeho potřeby, není tento nabyvatel v důsledku vyčerpání práva na rozšiřování stanoveného v čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 oprávněn tuto licenci rozdělit a dále prodat pouze užívací právo k dotčenému počítačovému programu odpovídající počtu uživatelů, který určil, jak je uvedeno v bodech 69 až 71 tohoto rozsudku.

87      Navíc je nutné zdůraznit, že takový nositel autorského práva, jako je společnost Oracle, je v případě dalšího prodeje uživatelské licence, který znamená současně další prodej rozmnoženiny počítačového programu stažené z jeho internetové stránky, oprávněn si všemi jemu dostupnými technickými prostředky zajistit, aby rozmnoženina, kterou má prodávající stále k dispozici, byla učiněna nepoužitelnou.

88      Z předcházejících úvah vyplývá, že na první a třetí položenou otázku je třeba odpovědět, že čl. 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24 musí být vykládány v tom smyslu, že v případě dalšího prodeje uživatelské licence, který znamená současně další prodej rozmnoženiny počítačového programu stažené z internetové stránky nositele autorského práva, se druhý nabyvatel uvedené licence, jež byla původně udělena prvnímu nabyvateli uvedeným nositelem práva bez časového omezení a výměnou za zaplacení ceny, která měla posledně uvedenému zajistit odměnu odpovídající hospodářské hodnotě uvedené rozmnoženiny jeho díla, jakož i každý její následný nabyvatel mohou dovolávat vyčerpání práva na rozšiřování stanoveného v čl. 4 odst. 2 této směrnice, a lze tudíž mít za to, že jsou oprávněnými nabyvateli rozmnoženiny počítačového programu ve smyslu čl. 5 odst. 1 uvedené směrnice a že mají právo na pořízení rozmnoženiny stanovené v posledně uvedeném ustanovení.

 K nákladům řízení

89      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:

1)      Článek 4 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/24/ES ze dne 23. dubna 2009 o právní ochraně počítačových programů musí být vykládán v tom smyslu, že se právo na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu vyčerpá, pokud nositel autorského práva, který udělil svolení byť i s bezúplatným stažením této rozmnoženiny z internetu na nosič dat, poskytl rovněž – výměnou za zaplacení ceny, která mu má zajistit odměnu odpovídající hospodářské hodnotě rozmnoženiny díla, jehož je vlastníkem – k uvedené rozmnoženině užívací právo bez časového omezení.

2)      Článek 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24 musí být vykládány v tom smyslu, že v případě dalšího prodeje uživatelské licence, který znamená současně další prodej rozmnoženiny počítačového programu stažené z internetové stránky nositele autorského práva, se druhý nabyvatel uvedené licence, jež byla původně udělena prvnímu nabyvateli uvedeným nositelem práva bez časového omezení a výměnou za zaplacení ceny, která měla posledně uvedenému zajistit odměnu odpovídající hospodářské hodnotě uvedené rozmnoženiny jeho díla, jakož i každý její následný nabyvatel mohou dovolávat vyčerpání práva na rozšiřování stanoveného v čl. 4 odst. 2 této směrnice, a lze tudíž mít za to, že jsou oprávněnými nabyvateli rozmnoženiny počítačového programu ve smyslu čl. 5 odst. 1 uvedené směrnice a že mají právo na pořízení rozmnoženiny stanovené v posledně uvedeném ustanovení.

Podpisy.


* Jednací jazyk: němčina.