Věc T-86/11
Nadiany Bamba
v.
Rada Evropské unie
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika — Omezující opatření přijatá vzhledem k situaci na Pobřeží slonoviny — Zmrazení finančních prostředků — Povinnost uvést odůvodnění“
Shrnutí rozsudku
1. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Působnost
(Článek 296 SFEU; nařízení Rady č. 560/2005, ve znění nařízení č. 25/2011, příloha I A; rozhodnutí Rady 2010/656, ve znění rozhodnutí 2011/18, příloha II)
2. Základní práva – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Působnost
(Nařízení Rady č. 560/2005, ve znění nařízení č. 25/2011, příloha I A; rozhodnutí Rady 2010/656, ve znění rozhodnutí 2011/18, příloha II)
3. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky
(Článek 264 druhý pododstavec SFEU a článek 280 SFEU; čl. 56 první pododstavec, a čl. 60 druhý pododstavec statutu Soudního dvora; nařízení Rady č. 560/2005, ve znění nařízení č. 25/2011; rozhodnutí Rady 2010/656, ve znění rozhodnutí 2011/18)
1. Povinnost uvést odůvodnění je logickým důsledkem zásady dodržování práva na obhajobu. Povinnost uvést odůvodnění aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení osoby tak má za cíl zaprvé poskytnout dotyčné osobě dostatečné informace pro zjištění, zda je akt opodstatněný, nebo je případně stižen vadou, která umožňuje napadnout jeho platnost před unijním soudem, a zadruhé umožnit tomuto soudu vykonat přezkum legality tohoto aktu.
Účinnost soudního přezkumu, který se musí vztahovat zejména na legalitu důvodů, o něž se opírá zápis jména určité osoby nebo názvu určitého subjektu na seznam, který je přílohou II rozhodnutí 2010/656, kterým se obnovují omezující opatření vůči Pobřeží slonoviny, a přílohou IA nařízení č. 560/2005, kterým se obnovují omezující opatření vůči Pobřeží slonoviny, a který má za následek to, že je vůči těmto adresátům zaveden soubor omezujících opatření, znamená, že příslušný unijní orgán má povinnost sdělit tyto důvody dotčené osobě nebo subjektu pokud možno buď v okamžiku, kdy je o zápisu rozhodováno, nebo alespoň co nejdříve po tomto rozhodnutí, aby adresátům bylo umožněno využít v příslušných lhůtách jejich práva na opravný prostředek. Jelikož dotčená osoba nemá právo na slyšení před přijetím původního opatření ukládajícího taková opatření, je dodržování povinnosti uvést odůvodnění o to důležitější, že představuje jedinou záruku umožňující dotčené osobě, přinejmenším po přijetí tohoto opatření, uplatnit užitečně procesní prostředky, které má k dispozici, k napadení legality uvedeného opatření.
Rozhodnutí 2010/656 a nařízení č. 560/2005 stanoví, že osobám, subjektům a orgánům, na něž se vztahují omezující opatření, musí být sděleny důvody pro jejich zařazení na seznamy uvedené v příloze II k uvedenému rozhodnutí a v příloze IA k uvedenému nařízení.
Odůvodnění aktu Rady, kterým se ukládají taková opatření, se musí v zásadě týkat nejen zákonných podmínek použití tohoto aktu, ale rovněž specifických a konkrétních důvodů, na základě kterých Rada při výkonu své diskreční posuzovací pravomoci dospěla k závěru, že se na dotyčnou osobu musí tato opatření uplatnit. Vzhledem k tomu, že Rada disponuje širokou posuzovací pravomocí, pokud jde o skutečnosti, které mají být zohledněny za účelem přijetí nebo zachování opatření směřujícího ke zmrazení finančních prostředků, nelze požadovat, aby přesněji uvedla, jakým způsobem zmrazení finančních prostředků určité osoby konkrétně přispívá k boji proti bránění mírovému procesu a národnímu usmíření, nebo aby předložila důkazy směřující k prokázání toho, že by dotyčná osoba mohla využívat v budoucnu své finanční prostředky k takové činnosti.
Nicméně vágní a obecné závěry, jako je zmínka, že dotčená osoba je ředitelkou skupiny Cyclone, která vydává deník „Le temps“, nejsou takové povahy, aby ve vztahu k ní dostatečným a specifickým způsobem odůvodnily přijaté akty. Tato zmínka totiž neumožňuje pochopit, v čem se dotčená osoba dopustila bránění mírovému procesu usmíření veřejným podněcováním k nenávisti a násilí a účastí na dezinformační kampani v souvislosti s prezidentskými volbami v roce 2010.
(viz body 38–40, 42, 47–48, 51–52)
2. Omezující opatření přijatá vůči určité osobě v důsledku jejího zápisu na seznam uvedený v příloze II rozhodnutí 2010/656, kterým se obnovují omezující opatření vůči Pobřeží slonoviny, a příloze IA nařízení č. 560/2005, kterým se obnovují omezující opatření vůči Pobřeží slonoviny, nejsou trestněprávní sankcí a neimplikují navíc žádné takové obvinění.
Tvrzení, že takové rozhodnutí a takové nařízení neupravují přesným a podrobným způsobem sdělení o důvodech a povaze obvinění, tedy neobstojí, jelikož spočívá na východisku, že omezující opatření dotčená v projednávané věci mají trestněprávní povahu a že se použije čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Toto ustanovení, podle něhož každý, kdo je obviněn z trestného činu, má především právo být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu, se vztahuje pouze na trestněprávní oblast.
(viz bod 43)
3. Na základě čl. 60 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie nabývají rozhodnutí Tribunálu, která ruší nařízení, odchylně od článku 280 SFEU právní moci až dnem, kdy uplyne lhůta k podání kasačního opravného prostředku stanovená v čl. 56 prvním pododstavci uvedeného statutu, nebo pokud je v této lhůtě podán kasační opravný prostředek, dnem jeho zamítnutí. Rada má tedy k dispozici dvouměsíční lhůtu, prodlouženou z důvodu vzdálenosti o deset dní, od doručení rozsudku Tribunálu zrušujícího v rozsahu, ve kterém se týká žalobkyně, nařízení, kterým se ukládají některá zvláštní omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům vzhledem k situaci na Pobřeží slonoviny, aby zjištěné porušení zhojila případným přijetím nového omezujícího opatření ve vztahu k uvedené žalobkyni.
Kromě toho se může čl. 264 druhý pododstavec SFEU, na jehož základě může Tribunál, považuje-li to za nezbytné, uvést ty účinky zrušeného nařízení, které jsou nadále považovány za zachované, obdobně použít i na rozhodnutí, pokud jsou zde významné důvody právní jistoty srovnatelné s těmi, které nastávají v případě zrušení určitých nařízení, odůvodňující, aby unijní soud uplatnil pravomoc, kterou mu v tomto kontextu svěřuje čl. 264 druhý pododstavec SFEU.
Rozdílná data právní moci zrušení nařízení č. 25/2011 o změně nařízení č. 560/2005, kterým se ukládají některá zvláštní omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům vzhledem k situaci na Pobřeží slonoviny, a rozhodnutí 2011/18 o změně rozhodnutí 2010/656, kterým se obnovují omezující opatření vůči Pobřeží slonoviny, zrušených, pokud jde o tutéž žalobkyni, stejným rozsudkem Tribunálu, by však mohla způsobit vážné ohrožení právní jistoty, jelikož tyto dva akty ukládají žalobkyni totožná opatření. Účinky rozhodnutí 2011/18 tedy musí ve vztahu k uvedené žalobkyni zůstat zachovány až do právní moci zrušení nařízení č. 25/2011.
(viz body 58–59)