Language of document : ECLI:EU:C:2014:2037

Věc C‑573/12

Ålands vindkraft AB

v.

Energimyndigheten

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná förvaltningsrätten i Linköping)

„Řízení o předběžné otázce – Vnitrostátní režim podpory, podle něhož jsou obchodovatelné zelené certifikáty vydávány zařízením vyrábějícím elektřinu z obnovitelných zdrojů energie – Povinnost pro dodavatele elektřiny a některé uživatele předložit každoročně příslušnému orgánu určitý počet zelených certifikátů – Odepření vydávat zelené certifikáty zařízením na výrobu elektřiny nacházejícím se mimo území dotčeného členského státu – Směrnice 2009/28/ES – Článek 2 druhý pododstavec písm. k) a čl. 3 odst. 3 – Volný pohyb zboží – Článek 34 SFEU“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 1. července 2014

1.        Soudní řízení – Ústní část řízení – Znovuotevření – Podmínky

(Jednací řád Soudního dvora, článek 83)

2.        Životní prostředí – Podpora využívání energie z obnovitelných zdrojů – Směrnice 2009/28 – Pravidla pro vnitrostátní režim podpory – Režim podpor – Pojem – Vnitrostátní režim podpory, podle něhož jsou obchodovatelné zelené certifikáty vydávány zařízením vyrábějícím elektřinu z obnovitelných zdrojů energie – Režim stanovící povinnost pro dodavatele elektřiny a některé uživatele předložit každoročně příslušnému orgánu určitý počet zelených certifikátů – Zahrnutí – Odepření vydávat zelené certifikáty zařízením na výrobu elektřiny nacházejícím se mimo území dotčeného členského státu – Přípustnost

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28, čl. 2 druhý pododstavec, písm. k) a čl. 3 odst. 3)

3.        Volný pohyb zboží – Množstevní omezení – Opatření s rovnocenným účinkem – Vnitrostátní režim podpory, podle něhož jsou obchodovatelné zelené certifikáty vydávány zařízením vyrábějícím elektřinu z obnovitelných zdrojů energie – Povinnost pro dodavatele elektřiny a některé uživatele předložit každoročně příslušnému orgánu určitý počet zelených certifikátů pod hrozbou správní pokuty – Odepření vydávat zelené certifikáty zařízením na výrobu elektřiny nacházejícím se mimo území dotčeného členského státu – Přípustnost – Odůvodnění – Podpora využívání obnovitelných zdrojů energie pro výrobu elektřiny

(Článek 34 SFEU)

4.        Unijní právo – Zásady – Právní jistota – Vnitrostátní právní úprava na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie – Podpory vyhrazené pouze pro výrobu zelené elektřiny na území dotčeného členského státu – Územní působnost, která nevyplývá výslovně z uvedené právní úpravy – Dodržení zásady právní jistoty – Ověření, které přísluší vnitrostátnímu soudu

1.        Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 35)

2.        Ustanovení článku 2 druhého pododstavce písm. k) a čl. 3 odst. 3 směrnice 2009/28 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů musí být vykládána v tom smyslu, že umožňují členskému státu zavést takový režim podpory, podle něhož se vydávají obchodovatelné certifikáty výrobcům zelené elektřiny pouze za zelenou elektřinu vyrobenou na území tohoto státu a podle něhož mají dodavatelé a určití uživatelé elektřiny povinnost předložit každoročně příslušnému orgánu určitý počet takových certifikátů v poměru k celkovému množství jimi dodané či spotřebované elektřiny.

Zaprvé, takový režim podpory výroby zelené elektřiny využívající zelené certifikáty vykazuje znaky požadované k tomu, aby mohl být kvalifikován jako „režim podpory“ ve smyslu čl. 2 druhého pododstavce písm. k) čl. 3 odst. 3 směrnice 2009/28. Zadruhé, unijní zákonodárce nehodlal uložit členským státům, které zvolily režim podpory využívající zelené certifikáty, povinnost vztáhnout tento režim i na zelenou elektřinu vyrobenou na území jiného členského státu.

(viz body 48, 53, 54, výrok 1)

3.        Článek 34 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, podle níž se obchodovatelné certifikáty vydávají výrobcům zelené elektřiny pouze za zelenou elektřinu vyrobenou na území tohoto státu a podle níž mají dodavatelé a určití uživatelé elektřiny povinnost předložit každoročně příslušnému orgánu určitý počet takových certifikátů v poměru k celkovému množství jimi dodané či spotřebované elektřiny, jinak budou muset uhradit zvláštní poplatek.

Taková právní úprava je jistě s to omezit dovozy elektřiny, a zejména zelené elektřiny pocházející z jiných členských států, a je tedy opatřením s účinkem rovnocenným množstevním omezením dovozu, které je v zásadě neslučitelné s povinnostmi unijního práva plynoucími z článku 34 SFEU.

Cíl spočívající v podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie pro výrobu elektřiny, jako je cíl sledovaný vnitrostátní právní úpravou, je však v zásadě s to odůvodnit případné překážky volnému pohybu zboží.

Za stávajícího stavu unijního práva lze územní omezení zavedené právními předpisy považovat per se za nezbytné k dosažení tohoto legitimního cíle. Ačkoli je pravda, že cíl spočívající v ochraně životního prostředí, který podporuje větší výrobu a spotřebu zelené elektřiny, by v rámci Unie mohl být podle všeho naplňován bez ohledu na to, zda jsou zdrojem tohoto nárůstu zařízení nacházející se na území toho či onoho členského státu, v situaci, kdy unijní právo neharmonizovalo vnitrostátní režimy podpory zelené elektřiny, členské státy v zásadě mohou omezit působnost takových režimů na výrobu zelené elektřiny na svém území.

Za současného stavu unijního práva krom toho může členský stát legitimně dospět k závěru, že takové územní omezení nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle spočívajícího ve zvýšení výroby a nepřímo spotřeby zelené elektřiny v Unii.

Taková právní úprava splňuje jako celek vzhledem k ostatním jejím znakům i ve spojení s územním omezením požadavky plynoucí ze zásady proporcionality.

(viz body 75, 82, 92– 94, 104, 105, 119, výrok 2)

4.        Vnitrostátnímu soudu přísluší ověřit, zda vnitrostátní právní úprava na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, která omezuje podporu pouze pro výrobu zelené elektřiny na území dotčeného členského státu, splňuje z hlediska své územní působnosti požadavky plynoucí ze zásady právní jistoty, přičemž zohlední veškeré relevantní skutečnosti, k nimž může patřit i normativní rámec unijního práva, v němž byla uvedená vnitrostátní právní úprava přijata.

(viz bod 132, výrok 3)