ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (osmého senátu)
6. října 2011(*)
„Průmyslová politika – Hygiena potravin – Nařízení (ES) č. 852/2004 − Instalace umyvadla na záchodě v provozovně, v níž se prodávají potraviny“
Ve věci C‑381/10,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Unabhängiger Verwaltungssenat Wien (Rakousko) ze dne 22. července 2010, došlým Soudnímu dvoru dne 29. července 2010, v řízení
Astrid Preissl KEG
proti
Landeshauptmann von Wien,
SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),
ve složení K. Schiemann, předseda senátu, A. Prechal (zpravodajka) a E. Jarašiūnas, soudci,
generální advokát: J. Mazák,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za českou vládu M. Smolkem a J. Vláčilem, jako zmocněnci,
– za Irsko D. O’Haganem, jako zmocněncem,
– za Evropskou komisi B. Schimou a A. Marcoulli, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu přílohy II kapitoly I bodu 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin (Úř. věst. L 139, s. 1; Zvl. vyd. 13/34, s. 319, dále jen „nařízení“).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Astrid Preissl KEG a Landeshauptmann von Wien (hejtman spolkové země Vídeň) ohledně rozhodnutí týkajícího se instalace umyvadla na zaměstnaneckém záchodě v provozovně spravované žalobkyní v původním řízení, v níž se prodávají potraviny.
Právní rámec
Unijní právní úprava
3 Sedmý bod odůvodnění nařízení stanoví:
„Hlavním cílem nových obecných a zvláštních hygienických pravidel je zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele s ohledem na bezpečnost potravin.“
4 Článek 1 nařízení, nadepsaný „Oblast působnosti“, ve svém odstavci 1 stanoví:
„Toto nařízení stanoví obecná pravidla pro hygienu potravin vztahující se na provozovatele potravinářských podniků, přičemž přihlíží především k těmto zásadám:
a) primární odpovědnost za bezpečnost potravin nese provozovatel potravinářského podniku;
[...]
d) všeobecné používání postupů založených na zásadách HACCP [analýza rizik a kritických kontrolních bodů] spolu s používáním správné hygienické praxe by mělo posílit odpovědnost provozovatelů potravinářských podniků;
[...]“
5 Podle čl. 2 odst. 3 tohoto nařízení:
„V přílohách tohoto nařízení se pojmy ,je-li to nezbytné‘, ,popřípadě‘, ,odpovídající‘; a ,podle potřeby‘; rozumí je-li to nezbytné, popřípadě, odpovídající a podle potřeby pro dosažení cílů tohoto nařízení.“
6 Článek 4 nařízení, nadepsaný „Obecné a zvláštní hygienické požadavky“, ve svém odstavci 2 stanoví:
„Provozovatelé potravinářských podniků provádějících činnosti v jakékoli fázi výroby, zpracování a distribuce potravin, které následují po fázích, na něž se vztahuje odstavec 1, dodrží všeobecné hygienické požadavky stanovené v příloze II [...]“
7 Článek 5 nařízení, nadepsaný „Analýza rizika a kritické kontrolní body“, ve svých odstavcích 1 a 2 stanoví:
„1. Provozovatelé potravinářských podniků vytvoří a zavedou jeden nebo více stálých postupů založených na zásadách HACCP a postupují podle nich.
2. Zásady HACCP ve smyslu odstavce 1 spočívají:
a) v identifikaci všech rizik, kterým musí být předcházeno nebo která musí být vyloučena či omezena na přijatelnou úroveň;
[...]“
8 V příloze II nařízení, nadepsané „Obecné hygienické požadavky pro všechny provozovatele potravinářských podniků (kromě případů, na něž se vztahuje příloha I)“, kapitola I této přílohy II, nadepsaná „Obecné požadavky na potravinářské prostory (kromě prostor uvedených v kapitole III), obsahuje bod 4 následujícího znění:
„K dispozici musí být dostatečný počet umyvadel na mytí rukou, vhodně rozmístěných a označených. Umyvadla na mytí rukou musí být vybavena přívodem teplé a studené tekoucí vody, prostředky na mytí rukou a hygienické osušení. Je-li to nezbytné, musí být zařízení na mytí potravin odděleno od zařízení na mytí rukou.“
Vnitrostátní právní úprava
9 Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že podle § 39 odst. 1 bodu 13 zákona o bezpečnosti potravinových výrobků a o ochraně spotřebitelů (Lebensmittelsicherheits- und Verbraucherschutzgesetz, BGBl. 2006 I, 13/2006), Landeshauptmann při porušení právních předpisů týkajících se potravin přijme nezbytná opatření s ohledem na druh porušení a s přihlédnutím k zásadě proporcionality za účelem odstranění závad nebo snížení rizika, přičemž případně stanoví přiměřenou lhůtu, jakož i nutné požadavky a podmínky. Mezi tato opatření náleží především provedení zlepšení z hlediska stavebního, technického zařízení a vybavení. Náklady na provedení těchto opatření nese podnikatel.
10 Podle § 90 odst. 3 bodu 1 uvedeného zákona kdokoli poruší §§ 96 a 97, dopustí se správního přestupku, za který okresní správní orgán uloží pokutu až do výše 20 000 eur, která může dosáhnout až 40 000 eur v případě opakovaného porušení, a náhradní trest odnětí svobody až na 6 týdnů v případě neuhrazení této pokuty.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
11 Rozhodnutím ze dne 10. března 2010 Landeshauptmann von Wien nařídil žalobkyni v původním řízení nainstalovat na zaměstnaneckém záchodě v provozovně, kterou tato žalobkyně spravuje, umyvadlo vybavené přívodem teplé a studené vody, dávkovačem mýdla a zásobníkem papírových ručníků k hygienickému osušení rukou. Kromě toho bylo nařízeno, že musí být možno ovládat kohoutky bezdotykově.
12 Předkládající soud, ke kterému byla podána žaloba proti tomuto rozhodnutí, odmítl výklad rakouských orgánů, podle něhož pouze umyvadlo nainstalované na záchodech je umyvadlem ve smyslu přílohy II kapitoly I bodu 4 nařízení. Podle tohoto soudu není taková dodatečná podmínka ve znění tohoto ustanovení obsažena.
13 Uvedený soud nicméně upřesňuje, že toto posouzení v projednávaném případě nestačí k tomu, aby mu umožnilo rozhodnout o celém sporu, který mu byl předložen, jelikož mu jako odvolacímu soudu přísluší, aby sám ověřil, zda zařízení, o které jde v původním řízení, splňuje požadavky uvedeného bodu 4.
14 V tomto ohledu předkládající soud podotýká, že v uvedené provozovně, která se skládá z baru, který prakticky nenabízí občerstvení, s výjimkou toastů, je dřez s přívodem teplé vody, který lze kdykoliv použít k mytí rukou, ale slouží rovněž k mytí nádobí. Zamýšlí se nad otázkou, zda tento dřez odpovídá požadavkům vyplývajícím z přílohy II kapitoly I bodu 4 nařízení.
15 Předkládající soud upřesňuje, že jelikož se v provozovně spravované žalobkyní v původním řízení prakticky nepřipravují čerstvé potraviny, je třeba předpokládat, že ustanovení poslední věty uvedeného bodu 4 se v takové situaci neuplatní.
16 Předkládající soud se nicméně zamýšlí nad otázkou, zda se pojem „umyvadlo“ ve smyslu přílohy II kapitoly I bodu 4 nařízení vztahuje na každé zařízení s přívodem teplé vody, které umožňuje mytí rukou, nebo zda s přihlédnutím ke znění téhož bodu 4 v německém jazyce, kde se používá pojem „Handwaschbecken“, toto ustanovení vyžaduje, aby umyvadlo bylo výhradně určeno k mytí rukou. Kromě toho si klade otázku, zda uvedený bod dovoluje vyžadovat, aby umyvadlo a zařízení k osušení rukou fungovaly bezdotykově.
17 Vzhledem k tomu, že Unabhängiger Verwaltungssenat Wien měl za to, že řešení sporu, který mu byl předložen, vyžaduje výklad uvedeného bodu 4, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být požadavek přílohy II kapitoly I bodu 4 [nařízení], podle něhož je třeba ,dostatečný počet umyvadel [...] vybavených přívodem teplé a studené tekoucí vody‘, vykládán v tom smyslu, že pojem ,Handwaschbecken‘ používaný v německém znění tohoto textu označuje každé zařízení k mytí rukou (vybavené přívodem teplé vody), nebo pouze umyvadlo určené výhradně k mytí rukou?
2) Jaká kritéria je třeba použít pro určení, zda je splněna taková podmínka hygieny vyplývající z přílohy II kapitoly I bodu 4 [nařízení], jako je podmínka projevující se zejména v požadavku, aby zde byly také ,prostředky na mytí rukou a hygienické osušení‘? Musí být zejména toto ustanovení přílohy vykládáno v tom smyslu, že zařízení k osušení rukou nebo kohoutek odpovídají hygienickým požadavkům [tohoto ustanovení] pouze tehdy, když toto zařízení nebo kohoutek mohou být užívány bezdotykově?“
K předběžným otázkám
18 Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda příloha II kapitola I bod 4 nařízení musí být vykládána v tom smyslu, že toto ustanovení znamená, že umyvadlo ve smyslu tohoto ustanovení musí být určeno výhradně k mytí rukou a že kohoutek, jakož i zařízení k osušení rukou, musí být možno používat bezdotykově.
19 V tomto ohledu je třeba podotknout, že uvedený bod 4 stanoví obecné hygienické pravidlo, kterým se provozovatelé potravinářských podniků uvedení v čl. 4 odst. 2 nařízení musí na základě téhož ustanovení řídit.
20 Tentýž bod 4 ve spojení s čl. 4 odst. 2 nařízení tak uvedené provozovatele zavazuje dodržovat určité konkrétní požadavky týkající se přítomnosti a vybavení umyvadel v jejich provozovně.
21 V tomto ohledu je třeba zaprvé konstatovat, že samo znění přílohy II kapitoly I bodu 4 nařízení neumožňuje dospět k závěru, že podle tohoto ustanovení musí být umyvadlo ve smyslu tohoto ustanovení určeno výhradně k mytí rukou a že kohoutek, jakož i zařízení k osušení rukou, musí být možno používat bezdotykově.
22 Poslední věta uvedeného bodu 4 stanoví, že „[j]e-li to nezbytné, musí být zařízení na mytí potravin odděleno od zařízení na mytí rukou“. Tato věta má smysl pouze tehdy, jak správně podotýkají česká vláda a Evropská komise, když umyvadla zmíněná v uvedeném ustanovení nejsou určena výhradně k mytí rukou, ale mohou rovněž sloužit k mytí potravin.
23 Jak ostatně vyplývá z definice obsažené v čl. 2 odst. 3 nařízení, pojmy „je-li to nezbytné“ se rozumí „je-li to nezbytné pro dosažení cílů tohoto nařízení“, a nelze je tedy chápat v tom smyslu, že je vždy nezbytné mít zařízení na mytí sloužící výhradně na mytí rukou, existuje-li zařízení na mytí potravin, jak uvedlo zejména Irsko.
24 Z toho vyplývá, že pojem „Handwaschbecken“ užívaný v německém znění tohoto bodu 4, na který odkazuje předkládající soud ve své první otázce, tedy pojem obsahující, narozdíl od terminologie používané v ostatních jazykových verzích tohoto ustanovení, výslovný odkaz na mytí rukou, nemůže být v celkovém kontextu uvedeného bodu vykládán v tom smyslu, že označuje zařízení, které musí nutně být určeno výhradně k mytí rukou.
25 Dále, jak správně namítají česká vláda a Komise, znění přílohy II kapitoly I bodu 4 nařízení nevyžaduje, aby kohoutek a zařízení k osušení rukou muselo být možné používat bezdotykově. Konkrétně pojem „hygienický“ použitý v uvedeném ustanovení není takové povahy, aby vedl ke zevšeobecnění požadavku tohoto typu bez zohlednění okolností každého konkrétního případu.
26 Zadruhé, pokud jde o obecnější kontext, do něhož tentýž bod 4 zapadá a který je pro účely výkladu rovněž třeba zohlednit (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 22. prosince 2010, Feltgen a Bacino Charter Company, C‑116/10, Sb. rozh.s. I-14187, bod 12 a citovaná judikatura), je třeba zohlednit článek 5 nařízení, jak správně uvádějí česká vláda a Komise.
27 Podle uvedeného čl. 5 odst. 1 jsou provozovatelé potravinářských podniků povinni vytvořit a zavést jeden nebo více stálých postupů založených na zásadách HACCP a postupovat podle nich. Mezi tyto zásady patří zásada uvedená v čl. 5 odst. 2 písm. a) nařízení, která vyžaduje identifikovat všechna rizika, kterým musí být předcházeno nebo která musí být vyloučena či omezena na přijatelnou úroveň.
28 Jak vyplývá zejména z čl. 1 odst. 1 písm. a) a d) nařízení, povinnost stanovená v čl. 5 odst. 1 tohoto nařízení vyjadřuje cíl unijního zákonodárce přiznat primární odpovědnost za bezpečnost potravin provozovatelům potravinářských podniků.
29 V tomto ohledu je třeba uvést, že dodatečné požadavky ve vztahu k požadavkům vyplývajícím výslovně z přílohy II kapitoly I bodu 4 nařízení mohou být zajisté případně uloženy k dosažení hlavního cíle, který sledoval uvedený zákonodárce přijetím nařízení a jímž je, jak vyplývá z jeho sedmého bodu odůvodnění, „zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele s ohledem na bezpečnost potravin“.
30 Nicméně s přihlédnutím k cíli, který tentýž zákonodárce sledoval vložením článku 5 do nařízení, jak se připomíná v bodě 28 tohoto rozsudku, je třeba shledat, že podobné dodatečné požadavky případně vyplývají z provedení tohoto článku v individuálním případě, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem tohoto případu, spíše než obecně z přílohy II kapitoly I bodu 4 nařízení a bez zohlednění uvedených okolností.
31 Na položené otázky je tedy třeba odpovědět tak, že příloha II kapitola I bod 4 nařízení musí být vykládána v tom smyslu, že toto ustanovení neznamená, že umyvadlo ve smyslu uvedeného ustanovení musí být určeno výhradně k mytí rukou, ani to, že kohoutek a zařízení k osušení rukou musí být možno používat bezdotykově.
K nákladům řízení
32 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:
Příloha II kapitola I bod 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin musí být vykládána v tom smyslu, že toto ustanovení neznamená, že umyvadlo ve smyslu uvedeného ustanovení musí být určeno výhradně k mytí rukou, ani to, že kohoutek a zařízení k osušení rukou musí být možno používat bezdotykově.
Podpisy.