STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
PAOLA MENGOZZIHO
přednesené dne 16. února 2012(1)
Věc C‑100/11 P
Helena Rubinstein SNC
a
L’Oréal SA
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM)
„Kasační opravný prostředek – Ochranná známka Společenství – Ochranná známka, která má dobré jméno ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 40/94 – Podmínky ochrany – Řízení o prohlášení neplatnosti – Pravidlo 38 nařízení č. 2868/95 – Povinnost předkládat dokumenty na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti v jazyce řízení – Rozhodnutí odvolacích senátů OHIM – Soudní přezkum (článek 63 nařízení č. 40/94) – Povinnost uvést odůvodnění (článek 73 nařízení č. 40/94)“
1. Předmětem projednávané věci je kasační opravný prostředek podaný společnostmi Helena Rubinstein SNC a L’Oréal SA (dále jen „Helena Rubinstein“ a „L’Oréal“, společně jako „navrhovatelky“) proti rozsudku, kterým Tribunál zamítl žaloby podané posledně jmenovanými proti rozhodnutím prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), kterými byly prohlášeny jejich ochranné známky Společenství BOTOLIST a BOTOCYL za neplatné.
I – Skutečnosti předcházející sporu, řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
2. Skutkové okolnosti a řízení před OHIM jsou tak, jak jsou popsány v napadeném rozsudku, stručně shrnuty následovně.
3. Dne 6. května 2002 a 9. července 2002 podaly společnosti Helena Rubinstein a L’Oréal u OHIM přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení č. 40/94 a jeho pozdějších změn(2). Jmenované požádaly o zápis slovního označení BOTOLIST (Helena Rubinstein) a BOTOCYL (L’Oréal) pro výrobky spadající do třídy 3 ve smyslu Niceské dohody(3), mezi něž patří zejména kosmetické přípravky, jako jsou krémy, mléka, pleťové vody, gely, pleťové a tělové pudry a pudry na ruce. Ochranné známky Společenství BOTOLIST a BOTOCYL byly zapsány dne 19. listopadu 2003 a 14. října 2003. Dne 2. února 2005 společnost Allergan, Inc. (dále jen „společnost Allergan“) podala k OHIM pro každou z výše uvedených ochranných známek návrh na prohlášení neplatnosti založený na několika starších obrazových a slovních národních ochranných známkách a ochranných známkách Společenství, jejichž předmětem je označení BOTOX a které byly zapsány mezi 12. dubnem 1991 a 7. srpnem 2003, zejména pro výrobky spadající do třídy 5 Niceské dohody, mezi něž patří, co se týče výrobků relevantních pro projednávanou věc, farmaceutické výrobky pro léčení vrásek. Návrhy se opíraly o čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94 ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 4 a 5 uvedeného nařízení. Rozhodnutími ze dne 28. března 2007 (BOTOLIST) a 4. dubna 2007 (BOTOCYL) zrušovací oddělení OHIM návrhy na prohlášení neplatnosti zamítlo. Dne 1. června 2007 společnost Allergan proti těmto rozhodnutím podala odvolání na základě článků 57 až 62 nařízení č. 40/94. Rozhodnutími ze dne 28. května 2008 (BOTOLIST) a 5. června 2008 (BOTOCYL) první odvolací senát OHIM vyhověl odvoláním podaným společností Allergan v rozsahu, v němž byla odvolání založena na čl. 8 odst. 5 nařízení č. 40/94 (dále jen „napadená rozhodnutí“).
4. Společnosti Helena Rubinstein a L’Oréal výše uvedená rozhodnutí napadly žalobou u Tribunálu, u něhož se domáhaly jejich zrušení. Na podporu svých žalob uplatnily dva žalobní důvody vycházející zaprvé z porušení čl. 8 odst. 5 nařízení č. 40/94 a zadruhé z porušení článku 73 téhož nařízení. OHIM podal žalobní odpověď v obou řízeních, v níž navrhoval žaloby zamítnout a uložit navrhovatelkám náhradu nákladů řízení. Společnost Allergan se soudního řízení nezúčastnila.
5. Tribunál obě věci spojil a rozsudkem ze dne 16. prosince 2010 (dále jen „napadený rozsudek“) obě žaloby zamítl a uložil navrhovatelkám náhradu nákladů řízení(4). Napadený rozsudek byl oznámen nejen navrhovatelkám a OHIM, ale i společnosti Allergan.
II – Řízení před Soudním dvorem
6. Podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 2. března 2011 podaly společnosti Helena Rubinstein a L’Oréal kasační opravný prostředek proti výše uvedenému rozsudku. OHIM a společnost Allergan, kterým byl kasační opravný prostředek oznámen, ve svých kasačních odpovědích navrhují kasační opravný prostředek zamítnout a uložit navrhovatelkám náhradu nákladů řízení. Zástupci navrhovatelek a společnosti Allergan, jakož i zmocněnec OHIM byli vyslechnuti na jednání, které se konalo dne 11. ledna 2012.
III – Ke kasačnímu opravnému prostředku
7. Navrhovatelky uplatňují čtyři důvody na podporu svého kasačního opravného prostředku. První důvod vychází z porušení čl. 52 odst. 1 nařízení č. 40/94 ve spojení s čl. 8 odst. 5 téhož nařízení. Druhý důvod vychází z porušení článku 115 nařízení č. 40/94 a pravidla 38 odst. 2 nařízení č. 2868/95. Třetí důvod vychází z porušení článku 63 nařízení č. 40/94. Konečně čtvrtým důvodem navrhovatelky uplatňují porušení článku 73 nařízení č. 40/94.
A – K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 5 ve spojení s článkem 52 nařízení č. 40/94
8. Článek 52 nařízení č. 40/94, nadepsaný „Relativní důvody neplatnosti“, stanoví ve svém odst. 1 písm. a), že „[o]chranná známka Společenství se prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u úřadu […], pokud existuje starší známka uvedená v čl. 8 odst. 2 a jsou splněny podmínky stanovené v odstavci […] 5 uvedeného článku […]“. Článek 8 odst. 5 nařízení č. 40/94, nadepsaný „Relativní důvody pro zamítnutí zápisu“, stanoví, že na základě námitky majitele starší ochranné známky „se […] nezapíše ochranná známka, pokud je totožná se starší ochrannou známkou nebo je jí podobná a pokud má být zapsána pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, pokud jde o starší ochrannou známku Společenství, která má v rámci Společenství dobré jméno, nebo o starší národní ochrannou známku, která má dobré jméno v příslušném členském státě, a užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu by neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu“.
9. Svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelky zpochybňují napadený rozsudek v rozsahu, v němž Tribunál shledal, že starší ochranné známky mají dobré jméno, a došel k závěru, že užívání ochranných známek navrhovatelek bez řádného důvodu neprávem těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starších ochranných známek nebo je jim na újmu. Tento důvod se dělí na čtyři části.
1. K první části
a) Argumenty účastníků řízení a napadený rozsudek
10. V rámci první části navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když založil svou analýzu na dvou starších ochranných známkách zapsaných ve Spojeném království, které odvolací senát nevzal v úvahu. Odvolací senát podle navrhovatelek vycházel výlučně ze slovní a obrazové ochranné známky Společenství č. 2015832, zapsané dne 12. února 2002 (dále jen „starší ochranná známka Společenství“ nebo „ochranná známka Společenství BOTOX“). OHIM se domnívá, že touto částí je uplatňováno zkreslení skutkového stavu, které však nevyplývá z písemností ve spisu. Dále OHIM poukazuje na to, že navrhovatelky neuvedly, jakým způsobem by výběr starších ochranných známek, které mají být vzaty v úvahu, ovlivnil řešení sporu. Podle společnosti Allergan je tato část důvodu neopodstatněná, jelikož z napadených rozhodnutí vyplývá, že odvolací senát vycházel ze všech starších práv dovolávaných na podporu návrhů na prohlášení neplatnosti.
11. Tato část je analyzována v bodech 38 až 40 napadeného rozsudku. V bodě 38 Tribunál úvodem poznamenal, že jsou návrhy na prohlášení neplatnosti podané k OHIM založeny na několika obrazových a slovních ochranných známkách Společenství a národních ochranných známkách, které obsahují označení BOTOX a které byly většinou zapsány před podáním přihlášek ochranných známek BOTOLIST a BOTOCYL. Tribunál upřesňuje, že tyto ochranné známky jako celek, a nikoliv jen starší ochranná známka Společenství, představují starší práva dovolávaná navrhovatelkou v řízení o prohlášení neplatnosti. V bodě 39 Tribunál uvádí, že odvolací senát se „implicitně, avšak nevyhnutelně“ vzdálil od přístupu zaujatého zrušovacím oddělením, které založilo svá rozhodnutí pouze na starší ochranné známce Společenství. Podle Tribunálu je přístup zaujatý odvolacím senátem ozřejměn skutečností, že v napadených rozhodnutích neodkázal na obrazový prvek starší ochranné známky Společenství. V bodě 40 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že se omezil na to, že z různých dovolávaných starších práv zohlednil dvě ochranné známky zapsané ve Spojeném království(5) a odůvodňuje svou volbu konstatováním, že se většina důkazů předložených společností Allergan týkala území uvedeného členského státu.
b) Analýza
12. Úvodem uvádím, že definice starších práv, jež je třeba vzít v úvahu pro posouzení, zda v projednávané věci existuje podmínka dobrého jména stanovená v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 40/94, má dopad na výsledek tohoto posouzení. Ochranná známka Společenství BOTOX, o níž navrhovatelky tvrdí, že se jedná o jediné starší právo, které vzal odvolací senát v úvahu, byla totiž zapsána pouze několik měsíců před podáním přihlášek ochranných známek BOTOCYL a BOTOLIST(6). Je tedy těžší dokázat, že uvedená ochranná známka měla dobré jméno v době tohoto podání, než pokud jde o národní ochranné známky, které vzal Tribunál v úvahu(7).
13. Po tomto úvodu podotýkám, že se argumenty uplatněné navrhovatelkami v rámci dotčené části omezují na kategorická tvrzení bez jakéhokoliv důkazu, který by umožňoval podložit jejich tezi, podle které odvolací senát stejně jako zrušovací oddělení založil svou analýzu výlučně na starší ochranné známce Společenství. Mimoto se jeví, že této tezi odporuje, nebo přinejmenším jí nepodporuje, znění napadených rozhodnutí, podle kterých odvolací senát odkazuje obecně na „ochrannou známku BOTOX“, aby označil všechna práva uplatněná společností Allergan. To podle mého názoru vyplývá dostatečně jasně z bodu 3 napadených rozhodnutí, ve kterém odvolací senát poté, co vyjmenoval ochranné známky Společenství a národní ochranné známky, kterých se společnost Allergan dovolávala, líčí argumenty uplatněné posledně jmenovanou společností, a přitom odkazuje na „ochrannou známku BOTOX“ tak, aby zahrnovala národní zápisy, zápisy Společenství a mezinárodní zápisy(8). Dále v rozhodnutích odvolací senát stále odkazuje na „ochrannou známku BOTOX“, když na jedné straně uvádí argumenty společnosti Allergan a na druhé straně rozvíjí své úvahy (například viz bod 34 rozhodnutí Helena Rubinstein a bod 35 rozhodnutí L’Oréal). Mimoto v bodě 23 výše uvedených rozhodnutí odvolací senát uvádí, že „la marque contestée […] est à comparer avec la marque BOTOX, enregistrée sous différentes versions (verbale, figurative, accompagnée de la légende ,Botulinum Toxin‘)“. Takové tvrzení je přitom v rozporu s tím, co tvrdí navrhovatelky, a sice s tím, že odvolací senát, stejně jako zrušovací oddělení, vzal v úvahu pouze ochrannou známku Společenství č. 2015832, jelikož posledně uvedená ochranná známka je jak slovní, tak obrazovou ochrannou známkou a není k ní připojena žádná legenda. V tomto bodě napadených rozhodnutí odvolací senát jasně odkazuje na všechna práva uplatněná společností Allergan, a nikoliv výlučně na ochrannou známku uváděnou navrhovatelkami. Konečně, na což poukazují OHIM i společnost Allergan, tezi navrhovatelek odporuje okolnost, že Tribunál při posuzování podobnosti kolidujících ochranných známek nijak nevzal v úvahu obrazový prvek ochranné známky Společenství.
14. S ohledem na výše uvedené úvahy se domnívám, že první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta.
2. K druhé části: dobré jméno starších ochranných známek
15. Druhou částí navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil různých nesprávných právních posouzení, když měl za to, že dobré jméno starších ochranných známek bylo prokázáno. Tyto výtky – jejichž přípustnost a opodstatněnost OHIM a společnost Allergan prostřednictvím velmi shodných argumentů zpochybňují – jsou jednotlivě přezkoumány níže.
a) K relevantní veřejnosti
16. Zaprvé navrhovatelky uvádějí, že i když je mezi účastníky řízení nesporné, že relevantní veřejnost je tvořena skutečnými nebo potenciálními pacienty podrobujícími se terapii BOTOX a zdravotními pracovníky, Tribunál posuzoval dobré jméno starších ochranných známek, aniž rozlišoval mezi těmito dvěma kategoriemi.
17. V tomto ohledu je třeba především upřesnit, že se s ohledem na zjištění Tribunálu v bodě 26 napadeného rozsudku účastníci řízení shodují na tom, že relevantní veřejnost je v projednávané věci tvořena širokou veřejností (a tudíž nejen skutečnými nebo potenciálními pacienty podrobujícími se léčením přípravkem BOTOX, jak tvrdí navrhovatelky) a zdravotními pracovníky. Po tomto upřesnění se mi nezdá, že by mohla být výtka uplatněná navrhovatelkami přijata, a to především z toho prostého důvodu sdíleného OHIM a společností Allergan, že se nejevilo nezbytným odlišné posouzení dobrého jména starších ochranných známek pro každou z těchto kategorií, jelikož kategorie zdravotních pracovníků je zahrnuta v obecnější kategorii široké veřejnosti. V každém případě na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelky, Tribunál zachoval toto rozlišení, když při posuzování důkazů předložených společností Allergan na podporu jejího návrhu na prohlášení neplatnosti přezkoumal zvlášť důkazy určené k prokázání dobrého jména starších ochranných známek u široké veřejnosti (mediální pokrytí obecným tiskem) a důkazy směřující naopak k prokázání uvedeného dobrého jména ve specializovaném lékařském prostředí (propagace zveřejňováním článků ve specializovaných časopisech).
b) K relevantnímu území
18. Zadruhé navrhovatelky tvrdí, že napadený rozsudek, stejně jako napadená rozhodnutí, neobsahuje žádné zjištění týkající se území, ve vztahu ke kterému bylo posuzováno dobré jméno ochranných známek BOTOX.
19. I tato výtka není skutkově podložená. Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelky, Tribunál v bodech 40 a 41 napadeného rozsudku upřesnil, že podmínky vyjádřené v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 40/94 budou přezkoumány ve světle vnímání spotřebitelů Spojeného království, neboť se jedná o území, ve vztahu k němuž společnost Allergan předložila největší počet důkazů.
c) K důkazům o dobrém jménu
20. Zatřetí navrhovatelky Tribunálu vytýkají, že se dopustil řady pochybení týkajících se hodnocení důkazů předložených pro účely prokázání dobrého jména starších ochranných známek. Než přistoupím k přezkumu jednotlivých výtek, je třeba poznamenat, že v napadeném rozsudku Tribunál uvedené důkazy přezkoumal zvlášť, aby odpověděl na jednotlivé argumenty, kterými navrhovatelky zpochybňovaly jejich přípustnost, relevanci nebo důkazní sílu. Jak ale správně zdůrazňují OHIM a společnost Allergan, z odůvodnění napadeného rozsudku jasně vyplývá, že se závěry Tribunálu týkající se dobrého jména starších ochranných známek opírají o posouzení všech těchto důkazů, takže i kdyby měl Soudní dvůr považovat za opodstatněné některé z argumentů uplatněných navrhovatelkami, které se týkají některého z těchto důkazů, výše uvedené závěry by tím nebyly nutně dotčeny, jelikož by se musela ještě při celkovém posouzení Soudního dvora určit váha důkazu, který je třeba vyloučit. Nic takového však nebylo v kasačním opravném prostředku uvedeno.
21. Je ještě třeba úvodem uvést, že cílem většiny výtek uplatněných navrhovatelkami je v podstatě domoci se nového posouzení důkazů, tj. nového přezkumu, který, kromě zkreslení těchto důkazů, nespadá do pravomoci Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku(9). Z tohoto důvodu jsou podle mého názoru nepřípustné argumenty, které navrhovatelky uplatňují za účelem zpochybnění důkazní síly jednak údajů týkajících se objemu prodejů výrobků, na něž se vztahují starší ochranné známky, ve Spojeném království (body 46 a 47 napadeného rozsudku) a jednak článků zveřejněných ve vědeckých časopisech (body 48 a 49 napadeného rozsudku).
22. Pokud jde o důkaz přezkoumaný Tribunálem v bodech 50 až 54 napadeného rozsudku, který spočívá v několika článcích zveřejněných v časopisech Newsweek a The International Herald Tribune, navrhovatelky tvrdí, že měl být doplněn pod sankcí jeho zkreslení o další důkazy, jako je zejména „oblast distribuce“ těchto časopisů. Stejně tak se navrhovatelky dovolávají zkreslení důkazu v případě studie trhu provedené v září a říjnu 2004 ve Spojeném království, kterou společnost Allergan předložila v příloze k odvoláním podaným k odvolacímu senátu OHIM. Konkrétně navrhovatelky zpochybňují relevanci této studie při neexistenci důkazů, které měla předložit společnost Allergan, o tom, v jaké míře údaje v ní obsažené informují o situaci existující k datu podání přihlášky zpochybňovaných ochranných známek. Navrhovatelky se konečně dovolávají zkreslení skutkového stavu, aby zpochybnily relevanci důkazu spočívajícího ve vložení termínu BOTOX do několika slovníků vydaných ve Spojeném království, který byl přezkoumán v bodech 55 a 56 napadeného rozsudku.
23. Pokud jde o všechny výtky uvedené v předcházejícím bodě, připomínám, že na základě ustálené judikatury musí zkreslení zjevně vyplývat z písemností ve spise a není třeba provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů(10). V projednávané věci se argumenty uplatněné navrhovatelkami v kasačním opravném prostředku, které v žádném případě nesplňují striktní úroveň důkazů stanovenou pro prokázání existence zkreslení důkazů nebo skutkového stavu Tribunálem, omezují na obecná a nepodložená tvrzení to té míry, že lze pochybovat o jejich přípustnosti, jelikož požadavky na jasnost a přesnost, které musejí doprovázet vylíčení důvodů kasačního opravného prostředku, nejsou splněny.
24. Navrhovatelky konečně zpochybňují relevanci rozhodnutí United Kingdom Intellectual Property Office ze dne 26. dubna 2005 vydaného v rámci řízení zahájeného společností Allergan, jehož účelem bylo domoci se zrušení zápisu ochranné známky BOTOMASK pro kosmetické přípravky ve Spojeném království. Podle názoru navrhovatelek nemůže rozhodnutí přijaté v rámci jiného řízení mezi jinými účastníky řízení představovat důkaz ve sporu mezi nimi a společností Allergan. Tribunál se podle jejich názoru tím, že vycházel z uvedeného rozhodnutí, dopustil nesprávného právního posouzení.
25. Podle mého názoru musí být tato výtka zamítnuta jako neopodstatněná. I když podle ustálené judikatury není Tribunál vázán obsahem rozhodnutí vnitrostátních soudních nebo správních orgánů, nic to nemění na tom, že pokud jsou tato rozhodnutí předložena účastníky řízení, mohou být zjištění v nich obsažená, jsou-li relevantní, zohledněna v rámci posouzení skutkových okolností Tribunálem jako důkaz, který je ponechán volné úvaze Tribunálu. Okolnost, že se jedná o rozhodnutí vydaná v rámci sporů, jejichž účastníci řízení a předmět se odlišují od sporu probíhajícího před Tribunálem, je v tomto ohledu irelevantní. Rovněž podotýkám, že navrhovatelky neuplatnily žádný argument, který by zpochybnil správnost zjištění obsažených v rozhodnutí uvedeného United Kingdom Intellectual Property Office, a to ani u OHIM, ani u Tribunálu, jak vyplývá z bodu 58 napadeného rozsudku. Navrhovatelky ani v tomto stupni řízení nezpochybňují správnost výkladu obsahu výše uvedeného rozhodnutí, který Tribunál podal.
d) Dílčí závěr k druhé části
26. S ohledem na výše uvedené se domnívám, že druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta v plném rozsahu.
3. K třetí části: existence spojitosti mezi staršími ochrannými známkami a ochrannými známkami navrhovatelek
27. Třetí částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky zpochybňují závěr obsažený v napadeném rozsudku, podle kterého si relevantní veřejnost vytvoří spojitost mezi staršími ochrannými známkami BOTOX a ochrannými známkami BOTOLIST a BOTOCYL, jejichž jsou majitelkami. Domnívají se, že tato spojitost nemůže být založena zejména na společném prvku „BOT“ nebo „BOTO“, jelikož se jedná o popisný prvek, který odkazuje na botulotoxin. Nárokují si právo na zahrnutí tohoto prvku, který je obecně používán k označení uvedeného toxinu, do své ochranné známky, aniž jsou nařčeny z toho, že chtějí spojovat své ochranné známky s ochrannými známkami společnosti Allergan.
28. V rozsahu, v němž argumenty dovolávané navrhovatelkami směřují k tomu, aby se domohly prohlášení Soudního dvora o údajně popisné povaze ochranné známky BOTOX nebo jejích složek, jsou v každém případě nepřípustné, jelikož zahrnují posouzení skutkových okolností Soudním dvorem. Naproti tomu vyvolává právní otázku argument, že navrhovatelky mají nárok, aby ve svých ochranných známkách používaly prvek společný s jinou ochrannou známkou, pokud má tento prvek popisnou povahu. Takový argument se však opírá o tvrzení, že prvek BOT nebo prvek BOTO, který je společný ochranným známkám navrhovatelek a starším ochranným známkám, má skutečně popisnou povahu, což je tvrzení, které nejenže není potvrzeno napadeným rozsudkem(11), nýbrž kterému bylo i výslovně oponováno v napadených rozhodnutích(12) a ke kterému, jak jsem právě uvedl, nepřísluší Soudnímu dvoru se vyslovit.
29. S ohledem na výše uvedené musí být podle mého názoru i třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta.
4. Ke čtvrté části: újma způsobená starším ochranným známkám
30. V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky konečně zpochybňují odůvodnění uvedené v bodech 87 a 88 napadeného rozsudku týkající se „účinků užívání“ zpochybňovaných ochranných známek. Před vylíčením obsahu těchto výtek je třeba stručně připomenout zásady, na kterých je za současného stavu judikatury založena ochrana ochranných známek, které mají dobré jméno, zejména v případech zvaných „parazitování“, což je hledisko, jež je v projednávané věci relevantní.
31. Tyto zásady byly v rozsahu relevantním pro projednávanou věc stanoveny Soudním dvorem ve třech rozhodnutích o předběžné otázce ve věcech Intel, L’Oréal a Interflora(13), týkajících se výkladu ustanovení čl. 4 odst. 4 písm. a) a čl. 5 odst. 2 směrnice 89/104, která obsahují jak známo ustanovení obdobná čl. 8 odst. 5 nařízení č. 40/94. Jak se později ukáže, okolnosti tohoto sporu nevyžadují ani podrobný přezkum těchto rozsudků ani to, abychom se zabývali meritem rozhodnutí přijatých Soudním dvorem, tj. rozhodnutí, která vyvolala kritiku, zejména ze strany britské právní nauky, jelikož je považovala za nadměrně příznivé pro majitele ochranných známek, které mají dobré jméno(14). V tomto ohledu stačí obecně připomenout, že v těchto rozsudcích Soudní dvůr upřesnil, že zvláštní podmínkou ochrany přiznané ochranným známkám s dobrým jménem výše citovanými ustanoveními směrnice 89/104 „je užívání pozdější ochranné známky bez řádného důvodu, které protiprávně těží nebo by těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky anebo jim působí nebo by působilo újmu“(15). Újma, která z toho pro starší ochrannou známku plyne, je podle Soudního dvora „následkem jistého stupně podobnosti mezi starší a pozdější ochrannou známkou, kvůli níž dotčená veřejnost vidí mezi těmito dvěma ochrannými známkami souvislost, tedy vytvoří si mezi nimi spojení, i když je nezaměňuje“(16). Existence takové spojitosti u dotyčné veřejnosti je nezbytnou podmínkou, avšak nikoliv sama o sobě dostačující pro učinění závěru, že jsou podmínky týkající se ochrany přiznané ochranným známkám s dobrým jménem splněny(17). Mimoto je nezbytné, aby majitel starší ochranné známky předložil důkaz o tom, že užívání pozdějšího označení nebo ochranné známky „by protiprávně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim působilo újmu“. K tomu účelu je majitel starší ochranné známky povinen prokázat nikoli existenci skutečného a trvajícího zásahu, nýbrž „existenci okolností, které umožňují dojít k závěru o vážném nebezpečí, že k takovému zásahu v budoucnu dojde“(18). Pokud je takový důkaz předložen, přísluší majiteli pozdějšího označení nebo ochranné známky prokázat, že k užívání této ochranné známky existuje řádný důvod(19).
32. Pokud jde konkrétně o pojem „protiprávní těžení z rozlišovací způsobilosti ochranné známky nebo jejího dobrého jména“ (označovaný rovněž výrazy „parazitování“ nebo „free-riding“), Soudní dvůr v rozsudku L’Oréal upřesnil, že se tento pojem neváže na újmu, kterou utrpěla ochranná známka, nýbrž na „těžení z užití totožného nebo podobného označení třetí osobou“. Podle Soudního dvora zahrnuje zejména „případ, kdy se v důsledku přenosu image ochranné známky nebo vlastností, jež jsou s ní spojovány, na výrobky opatřené totožným nebo podobným označením, jedná o jasné vykořisťování jdoucí ve stopách ochranné známky s dobrým jménem“. Z toho plyne, že „se těžení z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky třetí osobou může ukázat protiprávním, třebaže užívání totožného nebo podobného označení nepůsobí újmu ani rozlišovací způsobilosti, ani dobrému jménu ochranné známky nebo obecně jejímu majiteli“(20). Soudní dvůr poté již od rozsudku Intel upřesnil, že pro určení, zda užívání označení protiprávně těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky, je třeba provést celkové posouzení, jež zohlední veškeré relevantní skutečnosti projednávané věci, ke kterým patří zejména síla dobrého jména a stupeň rozlišovací způsobilosti ochranné známky, stupeň podobnosti mezi kolidujícími známkami, jakož i povaha a stupeň vzájemné blízkosti dotčených výrobků nebo služeb(21). Pokud jde o sílu dobrého jména a stupeň rozlišovací způsobilosti ochranné známky, Soudní dvůr rozhodl, že čím jsou rozlišovací způsobilost a dobré jméno této ochranné známky významnější, tím snáze lze připustit existenci zásahu(22) a že čím rychleji a silněji pozdější ochranná známka evokuje starší ochrannou známku, tím větší je nebezpečí, že stávající nebo budoucí užívání pozdější ochranné známky protiprávně těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim působí újmu(23). V rámci takovéhoto celkového posouzení lze rovněž zohlednit případnou existenci nebezpečí rozmělnění nebo pošpinění ochranné známky(24). Soudní dvůr konečně upřesnil, že pokud z takovéhoto celkového posouzení vyplývá, že „se třetí osoba pokouší užitím označení podobného ochranné známce s dobrým jménem kráčet ve stopách této ochranné známky s cílem využít její přitažlivosti, jejího dobrého jména a její prestiže, jakož i využívat – bez jakékoli finanční kompenzace a bez nutnosti vyvíjet v tomto ohledu vlastní úsilí – obchodního úsilí vyvinutého majitelem ochranné známky k vytvoření a pěstování image této ochranné známky, musí být výtěžek tohoto využívání považován za získaný protiprávně z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména uvedené ochranné známky“(25). V rozsudku Interflora Soudní dvůr výše uvedené zásady potvrdil(26). Soudní dvůr zejména zdůraznil, že právě popsaný výtěžek musí být považován za získaný protiprávně, pokud neexistuje „řádný důvod“ ve smyslu relevantních ustanovení směrnice 89/104(27). S odkazem na spor, který byl předložen předkládajícím soudem k přezkumu, jehož předmětem byla reklama přístupná na internetu prostřednictvím klíčového slova odpovídajícího ochranné známce s dobrým jménem, měl Soudní dvůr za to, že pokud tato reklama, ač nenabízí pouhou napodobeninu výrobků nebo služeb majitele této ochranné známky(28) a nevede k rozmělnění či pošpinění ani nezasahuje do funkcí uvedené ochranné známky, nabízí alternativu k výrobkům nebo službám majitele ochranné známky, takové užívání v zásadě spadá do mezí zdravé a spravedlivé hospodářské soutěže v odvětví dotyčných výrobků nebo služeb, a nedochází tedy k němu bez „řádného důvodu“ ve smyslu výše citovaných ustanovení(29).
33. Tribunál poté, co kvalifikoval jako „lapidární“ odůvodnění rozhodnutí odvolacího senátu o existenci újmy ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 40/94 (bod 87), v bodech napadeného rozsudku, které jsou v rámci řízení o kasačním opravném prostředku zpochybňovány, uvedl, že tato otázka „doznala značného vývoje v rámci správního řízení a u Tribunálu“. Dále upřesnil, že společnost Allergan „uvedla, že ochranné známky BOTOLIST a BOTOCYL, zapsané společně skupinou L’Oréal, hodlají konkrétně těžit z rozlišovací způsobilosti a dobrého jména BOTOX v oblasti léčení vrásek s tím účinkem, že tato ochranná známka ztratí hodnotu“. Podle Tribunálu „jsou tato rizika dostatečně závažná, a nikoliv hypotetická pro odůvodnění použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 40/94“. Tribunál poté připomenul, že navrhovatelky na jednání uznaly, že i když jejich výrobky neobsahují botulotoxin, přesto hodlaly těžit z image spojené s tímto výrobkem a obsažené v ochranné známce BOTOX, tj. jedinečné ochranné známce v tomto ohledu(30) (bod 88).
34. Bod 80 napadeného rozsudku doplňuje odůvodnění uvedené v bodech 87 a 88. Tribunál v něm úvodem uvádí, že navrhovatelky neuplatnily žádný důkaz, který by prokázal, že pro užívání ochranných známek BOTOCYL a BOTOLIST existuje „řádný důvod“, a že jelikož je tento důvodem na obranu, je na navrhovatelkách, aby vylíčily jeho obsah. Podotýkám, že navrhovatelky doposud neuplatnily žádnou výtku, a to ani proti zjištění o neexistenci dovolání se „řádného důvodu“, ani proti tvrzení, které je mimo jiné v souladu s judikaturou(31), že důkaz o takovém důvodu přísluší navrhovatelkám(32). V důsledku toho otázka, zda v projednávané věci existuje pro užívání ochranných známek navrhovatelek řádný důvod, nespadá do předmětu tohoto řízení(33).
35. V řízení o kasačním opravném prostředku jsou výtky navrhovatelek v rámci přezkoumávaného důvodu vylíčeny velmi stručně. Navrhovatelky se v podstatě omezují na tvrzení o neexistenci důkazů o jejich údajném záměru těžit z rozlišovací způsobilosti a dobrého jména ochranné známky BOTOX. Poukazují rovněž na to, že Tribunál podal nesprávný výklad tvrzení jejich obhájců na jednání, a že i když jejich ochranné známky mohly případně obsahovat odkaz na botulotoxin, asociaci s ochrannou známkou BOTOX nezamýšlely, ani nemohly o takovou asociaci usilovat, jelikož se jedná o ochrannou známku zapsanou pro farmaceutické výrobky vydávané jen na lékařský předpis.
36. Z celého odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že existence úmyslu parazitovat plyne z řady zjištění týkajících se zaprvé volby navrhovatelek užívat v jejich ochranných známkách předponu, která přebírá téměř celý název starší ochranné známky – tj. volby, kterou podle Tribunálu a před ním podle odvolacího senátu(34) nelze odůvodnit záměrem odkazovat na botulotoxin, který ostatně nepatří do složení výrobků zahrnutých zpochybňovanými ochrannými známkami(35) – a zadruhé charakteristických rysů starší ochranné známky, a sice vysoké rozlišovací způsobilosti vyplývající zejména z její jedinečnosti a jejího rozšířeného dobrého jména. Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelky, tak Tribunál v souladu s výše připomenutou judikaturou Soudního dvora konkrétně provedl celkové posouzení relevantních okolností projednávané věci. Za těchto okolností je argument navrhovatelek, podle kterého není tvrzení o existenci úmyslu parazitovat podloženo žádným důkazem, neopodstatněný. Pokud jde o zjištění, na kterých je založeno toto tvrzení, Soudní dvůr není vzhledem k jejich skutkové povaze(36) příslušný se k nim vyslovovat.
37. Navrhovatelky, jež vycházejí pouze z rozhodnutí odvolacího senátu, zpochybňují relevanci odkazu na „zvláštnost“ a „jedinečnost“ ochranné známky BOTOX, které jsou podle jejich názoru relevantními prvky v případě rozmělnění ochranné známky, a nikoliv v případě parazitování. Jestliže by musela být výtka považována za výtku, která se vztahuje na napadený rozsudek, v němž Tribunál rovněž odkazuje na tyto prvky a na riziko „ztráty hodnoty ochranné známky“ (bod 88), je třeba ji odmítnout. Jak bylo uvedeno výše, Soudní dvůr totiž již upřesnil, že riziko újmy způsobené rozlišovací způsobilosti nebo dobrému jménu ochranné známky, třebaže není nezbytnou podmínkou pro prokázání parazitování, představuje, dojde-li k ní, prvek, který je třeba zohlednit pro účely posouzení existence protiprávního těžení.
38. S ohledem na výše uvedené úvahy se domnívám, že i čtvrtá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta.
5. Dílčí závěr k prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku
39. S ohledem na výše uvedené úvahy musí být podle mého názoru první důvod kasačního opravného prostředku zamítnut v plném rozsahu.
B – K druhému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z porušení článku 115 nařízení č. 40/94 ve spojení s pravidlem 38 odst. 2 nařízení č. 2868/95(37)
1. Odkazy na právní předpisy, argumenty účastníků řízení a napadený rozsudek
40. Podle čl. 115 odst. 5 nařízení č. 40/94 se námitky a návrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti podává v některém jazyce OHIM.
41. Pravidlo 38 odst. 2 nařízení č. 2868/95 stanoví, že nejsou-li důkazy na podporu návrhu na zrušení nebo na prohlášení neplatnosti podány v jazyce řízení, musí žadatel předložit jejich překlad do tohoto jazyka ve lhůtě dvou měsíců od podání. Ustanovení týkající se těchto řízení neuvádějí důsledky nedodržení této povinnosti. Pokud jde naproti tomu o námitková řízení, pravidlo 19 odst. 4 nařízení č. 2868/95, ve znění nařízení č. 1041/2005(38), stanoví, že „[ú]řad nebude brát v úvahu písemná podání a dokumenty nebo jejich části, které nebyly předloženy nebo přeloženy do jazyka řízení ve lhůtě stanovené úřadem“.
42. Navrhovatelky tvrdí, že Tribunál tím, že potvrdil přípustnost některých článků zveřejněných v angličtině ve specializovaném a obecném tisku a nepřeložených do francouzštiny, tj. jazyka řízení, jako důkazů, a že tím, že z těchto dokumentů vycházel, porušil článek 115 nařízení č. 40/94 a pravidlo 38 nařízení č. 2868/95. OHIM namítá, že na rozdíl od toho, co je stanoveno v pravidle 19 nařízení č. 2868/95 pro námitková řízení, pravidlo 38 odst. 2 téhož nařízení nestanoví žádnou sankci v případě, kdy navrhovatel v řízení o návrhu na zrušení nebo na prohlášení neplatnosti nepodá překlad dokumentů předložených jako důkaz v jazyce řízení. Podle OHIM jsou tak tyto dokumenty přípustné, ledaže je překlad požadován z úřední povinnosti nebo na návrh účastníka řízení ve stanovené lhůtě a tento překlad není předložen vůbec anebo včas. OHIM, podporovaný v tomto bodě společností Allergan, mimoto zdůrazňuje, že nepředložení těchto překladů nikterak nezabránilo navrhovatelkám ve výkonu jejich práv se v řízení účinně bránit, ať již během správního řízení nebo před Tribunálem.
43. V bodě 54 napadeného rozsudku Tribunál poukazuje na to, že „samotná existence“ dotčených článků „představuje relevantní skutečnost pro prokázání dobrého jména výrobků uváděných na trh pod ochrannou známkou BOTOX u široké veřejnosti nezávisle na pozitivním nebo negativním obsahu těchto článků“. Tribunál dále uvádí, že „důkazní hodnota těchto dokumentů nemůže jako taková záviset na jejich překladu do jazyka řízení […]“ a že „takový překlad […] nemůže být stanoven jako podmínka pro přípustnost dokumentu předloženého jako důkaz“.
2. Analýza
44. Teze zastávaná OHIM – která se ostatně neubírá týmž směrem jako úvahy Tribunálu, který se nevyslovuje k důsledkům nepředložení překladu ve smyslu pravidla 38 nařízení č. 2868/95, avšak omezuje se v podstatě na uvedení, že v projednávané věci překlad nebyl nezbytný – není podle mého názoru přesvědčující. OHIM zastává výklad uvedeného pravidla a contrario z pravidla 19 téhož nařízení, ve znění nařízení č. 1041/2005. Je přitom třeba připomenout, že posledně uvedené nařízení změnilo i pravidlo 98 nařízení č. 2868/95, nazvané „Překlady“. Podle nového znění tohoto pravidla nestanoví-li nařízení č. 40/94 nebo nařízení č. 2868/95 jinak, „není dokument, pro který má být předložen překlad, považován za doručený úřadu, obdrží-li úřad překlad po uplynutí příslušné lhůty pro předložení původního dokumentu nebo překladu“. I za předpokladu, že by bylo pozměněné znění nařízení č. 2868/95 použitelné na skutkové okolnosti projednávané věci, tedy není podle mého názoru možné vyvodit z neexistence výslovné sankce v pravidle 38 v případě nepředložení přeloženého dokumentu a z jiné právní úpravy stanovené v pravidle 19 pro námitková řízení, že je uvedený dokument v každém případě přípustný, nestanoví-li OHIM jinak. Takovému výkladu totiž odporuje výše uvedené pravidlo 98, které představuje pravidlo prekluze pro případy opožděného předložení překladu, které je použitelné a fortiori v případě, že překlad nebyl předložen vůbec. Mimoto je třeba připomenout, že před tím, než došlo k jeho pozměnění nařízením č. 1041/2005, znění pravidla 19 bylo v podstatě totožné s pravidlem 38 a Tribunál ho vykládal v tom smyslu, že nepředložení překladu v jazyce řízení zakládá nepřípustnost dokumentu(39).
45. Zcela nesdílím ani úvahy rozvinuté Tribunálem v napadeném rozsudku, a to přinejmenším v rozsahu, v němž jsou použity na okolnosti projednávané věci. I když totiž kategoricky nevylučují přípustnost listinných důkazů, jejichž slovní prvky nevyžadují překlad nebo úplný překlad, pokud jejich důkazní síla nesouvisí s obsahem těchto prvků nebo pokud jsou tyto prvky dostatečně zřejmé, nezdá se mi, že toto je případ časopisových článků, jejichž cílem je prokázat zveřejňování informací o léčivých vlastnostech farmaceutického výrobku, jakož i existenci rozšířené povědomosti o těchto informacích u specializované veřejnosti nebo u široké veřejnosti již před datem jejich zveřejnění (viz body 51 a 52 napadeného rozsudku).
46. I kdyby se však mělo mít na základě právě uvedených důvodů za to, že se Tribunál dopustil pochybení tím, že potvrdil, že jsou dotčené články přípustné jako důkazy, taková vada, jelikož se týká posouzení důkazů(40), nemůže být vytýkána v rámci tohoto řízení. A i kdyby bylo možno kvalifikovat tuto vadu jako „spočívající v nesprávném právním posouzení“, není sama o sobě dostačující pro odůvodnění zrušení napadeného rozsudku. Pravidlo, podle kterého musejí být důkazy předložené na podporu námitek nebo návrhu na prohlášení neplatnosti nebo na zrušení ochranné známky předloženy v jazyce řízení nebo k nim musí být připojen překlad do tohoto jazyka, je totiž odůvodněné nutností dodržovat zásadu sporného řízení, jakož i zásadu rovnosti zbraní v řízení mezi účastníky řízení(41). V projednávané věci přitom pochybení, kterého se dopustil odvolací senát a na které Tribunál nepoukázal, nezabránilo navrhovatelkám, aby se v obou řízeních účinně bránily. Jak totiž navrhovatelky samy připouštějí, obsah dotčených článků pochopily. Jak dále vyplývá z jejich písemných vyjádření u Tribunálu a u Soudního dvora, bez jakýchkoliv problémů pochopily důkazní význam přiznaný výše uvedeným článkům nejdříve odvolacím senátem a poté Tribunálem.
47. Za těchto okolností se domnívám, že druhý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.
C – K třetímu důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z porušení článku 63 nařízení č. 40/94
48. Podstatou třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelek je výtka Tribunálu, že posouzení odvolacího senátu nahradil svým posouzením v rozporu s článkem 63 nařízení č. 40/94, který stanoví meze soudního přezkumu Soudního dvora ve vztahu k rozhodnutím OHIM.
49. Tribunál podle názoru navrhovatelek především posouzení odvolacího senátu nahradil svým posouzením v tom, že považoval britské zápisy ochranné známky BOTOX za relevantní starší práva. Tato výtka musí být zamítnuta, neboť je založena na chybné domněnce, že odvolací senát na rozdíl od Tribunálu založil svou analýzu výlučně na jedné z ochranných známek Společenství, jejichž majitelkou je společnost Allergan(42).
50. Navrhovatelky dále Tribunálu obecně vytýkají skutečnost, že provedl autonomní posouzení důkazů, kterým nahradil nedostatečné posouzení odvolacího senátu. Zdá se mi, že tato výtka musí být též zamítnuta. I když totiž odůvodnění napadeného rozsudku obsahuje podrobnější analýzu důkazů předložených společností Allergan v řízeních u OHIM, než je analýza obsažená v napadených rozhodnutích, vyplývá to ze skutečnosti, že v prvním stupni navrhovatelky zpochybňovaly přípustnost nebo důkazní hodnotu každého z těchto důkazů. Závěry, ke kterým došel Tribunál na konci této analýzy, a sice že analyzované dokumenty potvrzují široké mediální pokrytí výrobků BOTOX, se neodlišují od závěrů odvolacího senátu. Za těchto okolností navrhovatelky neprokázaly opodstatněnost svých tvrzení.
51. Navrhovatelky konečně konkrétně vytýkají Tribunálu skutečnost, že vycházel z některých dokumentů – a to prohlášení vedoucího pracovníka společnosti Allergan a studie trhu provedené v roce 2004 – předložených poprvé u odvolacího senátu, které podle navrhovatelek nebyly odvolacím senátem zohledněny z důvodu jejich opožděného podání. Tribunál podle jejich názoru překročil své přezkumné pravomoci tím, že učinil závěr, že odvolací senát „implicitně, avšak nevyhnutelně“ považoval tyto důkazy za přípustné.
52. V tomto ohledu uvádím, že Tribunál v bodě 62 napadeného rozsudku poté, co připomněl, že OHIM má na základě čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 při rozhodování o přípustnosti důkazů, které nebyly předloženy včas, širokou posuzovací pravomoc, vysvětlil, že jelikož odvolací senát výslovně neprohlásil důkazy tvořené výše uvedenými dokumenty za nepřípustné, považoval je nevyhnutelně, třebaže implicitně, za přípustné. Závěr zpochybňovaný navrhovatelkami vyplývá tedy z toho, že na projednávanou věc byl použit výklad čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94, který Tribunál přijal v napadeném rozsudku. Argumenty navrhovatelek přitom neumožňují pochopit, jakým způsobem mohl Tribunál překročit meze soudního přezkumu týkajícího se rozhodnutí odvolacích senátů OHIM, stanoveného článkem 63 nařízení č. 40/94, když pouze podal takový výklad a použil právo. Výtka navrhovatelek tedy musí být zamítnuta.
53. Naopak to, co vyvolává pochybnosti, je správnost výkladu čl. 74 odst. 2, ke kterému došel Tribunál v napadeném rozsudku. Zdá se totiž, že Tribunál podal výklad tohoto ustanovení v tom smyslu, že toto ustanovení ukládá orgánům OHIM povinnost výslovně prohlásit pouze nepřípustnost důkazu, který nebyl předložen včas, a nikoliv i jeho přípustnost. Takový výklad je přitom v rozporu s výkladem přijatým Soudním dvorem, který zajisté více respektuje protichůdné zájmy dotčené v řízeních mezi účastníky řízení u OHIM. V rozsudku Kaul, vyhlášeném velkým senátem, Soudní dvůr jasně uvedl, že OHIM je povinen odůvodnit své rozhodnutí, ať již rozhodne k takovému důkazu nepřihlédnout, či naopak rozhodne k němu přihlédnout(43). Jelikož se však v kasačním opravném prostředku navrhovatelky nedovolávaly z důvodů výše uvedených porušení čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94, nemůže být výkladová vada, které se Tribunál dopustil, vytýkána v rámci tohoto řízení.
54. S ohledem na výše uvedené musí být podle mého názoru třetí důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.
D – Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z porušení článku 73 nařízení č. 40/94
55. Čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelky namítají porušení článku 73 nařízení č. 40/94, který ukládá, že rozhodnutí OHIM musí být odůvodněna. Tribunál podle jejich názoru nesprávně nevytkl, že napadená rozhodnutí nejsou odůvodněna ve dvou bodech: zjištění týkající se dobrého jména ochranných známek BOTOX a existence újmy způsobené ochranným známkám v důsledku užívání ochranných známek navrhovatelek.
56. Působnost článku 73 nařízení č. 40/94 lze vymezit odkazem na judikaturu týkající se povinnosti uvést odůvodnění aktů unijních orgánů. Stejně tak je tomu v případě zásad použitelných na ověření, že tato povinnost byla dodržena. Z odůvodnění vyžadovaného tímto ustanovením tak musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal. Povinnost uvést odůvodnění uložená orgánům OHIM má dvojí cíl, a to umožnit jednak zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které bylo opatření přijato, za účelem obrany jejich práv, a jednak Tribunálu vykonat svůj přezkum legality rozhodnutí.
57. V bodě 93 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že odůvodnění napadených rozhodnutí umožňují pochopit důvody, proč má podle odvolacího senátu ochranná známka BOTOX dobré jméno. Argumenty navrhovatelek podle mého názoru neumožňují toto tvrzení vyvrátit. Z uvedených rozhodnutí totiž vyplývá, že podle odvolacího senátu má ochranná známka BOTOX dobré jméno ve všech členských státech, že je toto dobré jméno důsledkem nejen uvádění výrobků BOTOX na trh, nýbrž i nepřímé reklamy těchto výrobků prostřednictvím médií, a konečně že tato reklama obeznámila širokou veřejnost s botulotoxinem a jeho používáním při léčení vrásek (bod 35 rozhodnutí L’Oréal a bod 34 rozhodnutí Helena Rubinstein). Toto odůvodnění umožňuje vysledovat logické úvahy odvolacího senátu a identifikovat důvody, které ho vedly ke zjištění, že starší ochranná známka má dobré jméno. Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelky, odvolací senát nebyl povinen odůvodnit přezkum každého jednotlivého důkazu předloženého společností Allergan vzhledem zejména k tomu, že z uvedeného odůvodnění vyplývá, že podle odvolacího senátu velká část těchto důkazů přispívá jako celek k prokázání téže skutečnosti, a sice mediálního pokrytí výrobků BOTOX.
58. V bodě 94 napadeného rozsudku Tribunál tvrdí, že i když je odůvodnění napadených rozhodnutí o účincích užívání ochranných známek navrhovatelek „lapidární“, přesto navrhovatelkám umožnilo, aby měly nezbytné informace pro zpochybnění závěrů odvolacího senátu v tomto bodě. V tomto ohledu navrhovatelky pouze uvádějí, že to, co Tribunál kvalifikuje jako odůvodnění, se omezuje na dvě věty a na blíže nepodložené tvrzení, že odůvodnění nepředstavuje „odůvodnění v právním smyslu“. Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelky, body 42 a 43 rozhodnutí Helena Rubinstein a body 44 a 45 rozhodnutí L’Oréal umožňují pochopit důvody, které vedly odvolací senát jednak k učinění závěru o neexistenci řádného důvodu pro užívání ochranných známek navrhovatelek, a jednak k závěru, že navrhovatelky protiprávně těžily z rozlišovací způsobilosti ochranné známky BOTOX.
59. S ohledem na výše uvedené se domnívám, že i čtvrtý a poslední důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.
IV – Závěry
60. Vzhledem k výše uvedeným úvahám navrhuji, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil navrhovatelkám náhradu nákladů řízení.