Language of document : ECLI:EU:T:2009:226

ROZSUDEK SOUDU (druhého senátu)

30. června 2009(*)

„Ochranná známka Společenství – Přihláška slovní ochranné známky Společenství Dr. No – Námitky majitele nezapsaných slovních ochranných známek a označení Dr. No a Dr. NO – Nesplnění podmínky starších ochranných známek – Neexistence rozlišovacího označení užívaného v obchodním styku – Článek 8 odst. 1 písm. a) a b), odst. 2 písm. c) a odst. 4 nařízení (ES) č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. a) a b), odst. 2 písm. c) a odstavec 4 nařízení (ES) č. 207/2009] – Povinnost uvést odůvodnění – Článek 73 nařízení č. 40/94 [nyní článek 75 nařízení (ES) č. 207/2009]“

Ve věci T‑435/05,

Danjaq, LLC, se sídlem v Santa Monica, Kalifornie (Spojené státy), zastoupená G. Hobbsem, QC, G. Hollingworthem, barrister, M. S. Skreinem a L. Berg, solicitors,

žalobkyně,

proti

Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému A. Folliard-Monguiralem, jako zmocněncem,

žalovanému,

přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Soudem, je

Mission Productions Gesellschaft für Film-, Fernseh- und Veranstaltungsproduktion mbH, se sídlem v Mnichově (Německo), zastoupená K. Lewinskym, advokátem,

jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 21. září 2005 (věc R 1118/2004-1), týkajícímu se námitkového řízení mezi společností Danjaq, LLC a společností Mission Productions Gesellschaft für Film-, Fernseh- und Veranstaltungsproduktion mbH,

SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (druhý senát),

ve složení I. Pelikánová, předsedkyně, K. Jürimäe a S. Soldevila Fragoso (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: N. Rosner, rada,

s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Soudu dne 5. prosince 2005,

s přihlédnutím k vyjádření OHIM k žalobě došlému kanceláři Soudu dne 3. března 2006,

s přihlédnutím k replice došlé kanceláři Soudu dne 12. července 2006,

s přihlédnutím k duplice OHIM došlé kanceláři Soudu dne 14. září 2006,

s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice došlému kanceláři Soudu dne 13. října 2006,

s přihlédnutím k dopisům žalobkyně a vedlejší účastnice, jakož i OHIM ze dne 16., 23. a 24. října 2008 uvádějícím, že se nezúčastní jednání,

s přihlédnutím ke změně složení senátů Soudu,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Dne 13. června 2001 podala společnost Mission Productions Gesellschaft für Film-, Fernseh- und Veranstaltungsproduktion mbH, která je vedlejší účastnicí tohoto řízení, u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146) [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)]. Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení Dr. No.

2        Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají do tříd 9, 12, 18, 25 a 32 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:

–        „vědecké, navigační, zeměměřičské, fotografické, kinematografické, optické přístroje a nástroje, přístroje a nástroje na vážení a na měření, signalizační přístroje a nástroje, regulátory (kontrolní přístroje a nástroje), bezpečnostní přístroje a nástroje (záchranné přístroje a nástroje) a vyučovací přístroje a nástroje; elektrické a elektronické přístroje a nástroje (náležející do třídy 9); přístroje pro nahrávání, přenos a reprodukci zvuku nebo obrazu a elektronických dat; magnetické nahrávací nosiče, disky nahrané a gramofonové desky; automatické distribuční stroje a automatické rozvaděče a mechanismy pro mincová zařízení; registrační pokladny, kalkulačky, zařízení ke zpracování dat a počítače; hasicí přístroje; nahrané datové nosiče všeho druhu, počítačový software, nahrané zvukové nosiče, nahrané obrazové nosiče“, spadající do třídy 9;

–        „vozidla; dopravní prostředky pozemní, vzdušné nebo vodní;“, spadající do třídy 12;

–        „kůže a napodobeniny kůže, výrobky z těchto materiálů (náležející do třídy 18); kůže zvířat; kufry; cestovní tašky; deštníky, slunečníky a vycházkové hole; biče a sedlářské výrobky“, spadající do třídy 18;

–        „oděvy, obuv a kloboučnické výrobky“, spadající do třídy 25;

–        „pivo; minerální vody, sodovky a ostatní nealkoholické nápoje; ovocné nápoje a ovocné šťávy; sirupy a ostatní přípravky na výrobu nápojů“, spadající do třídy 32.

3        Dne 26. dubna 2002 podala společnost Danjaq, LLC, která je žalobkyní v projednávané věci, proti zápisu přihlášené ochranné známky námitky, přičemž jednak namítala nebezpečí záměny se staršími obecně známými ochrannými známkami Dr. No a Dr. NO ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. c) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. c) nařízení č. 207/2009], a jednak se na základě čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009) dovolávala nezapsaných starších ochranných známek, jakož i starších označení Dr. No a Dr. NO užívaných v obchodním styku pro označení filmů, DVD, videokazet, komiksů, hudebních záznamů, knih a filmových plakátů a figurek.

4        Rozhodnutím ze dne 28. září 2004 OHIM námitky zamítl, přičemž měl za to, že žalobkyně nepředložila důkaz o obecné známosti dotčených ochranných známek ani důkaz o předchozím užívání nezapsaných ochranných známek a jiných označení, než jsou ochranné známky v obchodním styku.

5        Dne 29. listopadu 2004 podala žalobkyně proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání a rozhodnutím ze dne 21. září 2005 odvolací senát odvolání zamítl, přičemž argumentaci OHIM potvrdil (dále jen „napadené rozhodnutí“).

 Návrhová žádání účastníků řízení

6        Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

–        zrušil napadené rozhodnutí;

–        vyhověl námitkám podaným proti přihlášce ochranné známky Společenství;

–        podpůrně, vrátil námitky OHIM k opětovnému přezkumu v souladu s rozsudkem Soudu;

–        přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.

7        OHIM navrhuje, aby Soud:

–        zamítl návrhová žádání žalobkyně směřující ke zrušení napadeného rozhodnutí;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

8        Vedlejší účastnice navrhuje, aby Soud:

–        zamítl žalobu;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

 K přípustnosti důkazů předložených ve stadiu repliky

 Argumenty účastníků řízení

9        Žalobkyně ve stadiu repliky předložila dokument dokládající existenci internetové stránky, která vykazuje spojitost mezi ochrannou známkou přihlašovanou vedlejší účastnicí a vyobrazeními Jamese Bonda, jakož i dopis, ve kterém vedlejší účastnice tvrdí, že si tuto internetovou stránku nezaregistrovala a není s ní nijak spojená. Žalobkyně vysvětluje, že uvedené dokumenty předložila v této fázi písemné části řízení, neboť předtím o existenci uvedené internetové stránky nevěděla.

10      OHIM argumentuje, že tyto důkazy jsou nepřípustné a že skutečnost, že žalobkyně objevila internetovou stránku až nedávno, na jejich přípustnost vliv nemá.

 Závěry Soudu

11      Jelikož předmětem projednávané žaloby je přezkum legality rozhodnutí přijatého odvolacím senátem v souladu s článkem 63 nařízení č. 40/94 (nyní článek 65 nařízení č. 207/2009), nemůže přezkum vykonávaný Soudem přesáhnout skutkový a právní rámec sporu, který byl předložen tomuto senátu. Úkolem Soudu tedy není znovu přezkoumávat skutkové okolnosti ve světle důkazů předložených poprvé před Soudem. Připuštění těchto důkazů je totiž v rozporu s čl. 135 odst. 4 jednacího řádu Soudu, podle něhož spisy účastníků řízení nesmí změnit předmět řízení před odvolacím senátem. V projednávaném případě nebyly podmínky užívání přihlašované ochranné známky předmětem námitkového řízení před OHIM, a nelze je tudíž před Soudem uplatňovat [viz v tomto smyslu rozsudky Soudu ze dne 6. března 2003, DaimlerChrysler v. OHIM (Maska chladiče), T‑128/01, Recueil, s. II‑701, bod 18, a ze dne 13. července 2004, Samar v. OHIM – Grotto (GAS STATION), T‑115/03, Sb. rozh. s. II‑2939, bod 13].

12      Žalobkyně se krom toho nemůže dovolávat čl. 48 odst. 1 a 2 jednacího řádu k odůvodnění opožděného předložení těchto dokumentů. Skutečnost, že žalobkyně objevila internetovou stránku až po podání své žaloby, není dostatečným odůvodněním, které by ospravedlňovalo předložení nového důkazů ve stadiu repliky [viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek GAS STATION, bod 15]. Tyto dokumenty je tedy třeba prohlásit za nepřípustné.

 K přípustnosti určitých argumentů OHIM

 Argumenty účastníků řízení

13      Žalobkyně uvádí, že tvrzení OHIM obsažená v jeho vyjádření k žalobě týkajícím se obecné známosti označení Dr. No a Dr. NO, jakož i vhodnosti rozlišovat jednak mezi uměleckým a obchodním původem filmu, a jednak mezi dílem a jeho nosičem směřují k nahrazení důvodů, na kterých je založené napadené rozhodnutí, a jsou tudíž nepřípustná.

14      OHIM má za to, že se omezil na rozvinutí úvah odvolacího senátu, a nevznesl tedy žádnou novou otázku.

 Závěry Soudu

15      Na základě čl. 135 odst. 4 jednacího řádu OHIM ani ostatní účastníci řízení nemohou změnit předmět řízení tak, jak byl vymezen před odvolacím senátem.

16      Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, však argumenty OHIM nesměřují ke změně předmětu řízení ani ke změně základu rozhodnutí odvolacího senátu. OHIM se omezil na rozvinutí argumentů uvedených odvolacím senátem týkajících se oblíbenosti filmu Dr. No a skutečnosti, že žalobkyně uvádí na trh nosiče obsahující tento film (bod 21 napadeného rozhodnutí), jakož i případného užívání označení Dr. No a Dr. NO jakožto označení obchodního původu (body 18, 19, 22 až 30 napadeného rozhodnutí) za účelem posílení svého postavení. OHIM tedy uvedenými tvrzeními nezměnil předmět řízení, a tato tvrzení jsou tedy přípustná.

 K věci samé

17      Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje tři žalobní důvody. První žalobní důvod vychází z porušení čl. 8 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 písm. c) nařízení č. 40/94 [čl. 8 odst. 1 písm. a), nyní čl. 8 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009]. Druhý žalobní důvod vychází z porušení článku 73 nařízení č. 40/94 (nyní článek 75 nařízení č. 207/2009), jakož i pravidla 50 odst. 2 písm. f) a pravidla 52 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189). Třetí žalobní důvod vychází z porušení čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94.

 K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 písm. c) nařízení č. 40/94

 Argumenty účastníků řízení

18      Zaprvé žalobkyně tvrdí, že označení Dr. No a Dr. NO jsou obecně známé ochranné známky a že za účelem prokázání jejich obecné známosti není ani v nařízení č. 40/94, ani v Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, ve znění změn a doplňků (dále jen „Pařížská úmluva“), uložena povinnost prokázat jejich užívání na území Společenství před datem podání přihlášky ochranné známky Společenství. Naopak tvrdí, že přezkum jejich obecné známosti se musí týkat stupně známosti ochranných známek u veřejnosti, a důkaz o užívání je tedy doplňkovým a fakultativním prvkem.

19      Zadruhé má žalobkyně, opírajíc se o judikaturu, za to, že odvolací senát nesprávně vyložil pojem „užívání jakožto obchodní známky“, jelikož žalobkyně užívala výše uvedená označení za účelem identifikace svých výrobků a ostatních výrobků rozšiřovaných a uváděných na trh s jejím souhlasem.

20      Zatřetí má žalobkyně za to, že mezi kolidujícími ochrannými známkami existuje nebezpečí záměny, neboť přihlašovaná ochranná známka je totožná s obecně známými ochrannými známkami, jejichž majitelem je žalobkyně, a výrobky, pro které byla přihlašována, jsou totožné nebo podobné s výrobky označovanými těmito ochrannými známkami. Tento dojem je posílen existencí internetové stránky, která naznačuje spojení mezi ochrannou známkou přihlašovanou vedlejší účastnicí a vyobrazeními Jamese Bonda.

21      OHIM a vedlejší účastnice navrhují tyto argumenty odmítnout.

 Závěry Soudu

22      Přezkum tohoto žalobního důvodu vznáší tři odlišné právní otázky. První otázka se týká určení, zda označení Dr. No a Dr. NO byla užívána žalobkyní jakožto ochranné známky před datem podání přihlášky ochranné známky Společenství. Druhá otázka se týká určení, zda jsou označení Dr. No a Dr. NO obecně známá v členském státě ve smyslu článků 6bis Pařížské úmluvy a čl. 8 odst. 2 písm. c) nařízení č. 40/94. Konečně třetí otázka se týká určení, zda mezi přihlašovanou ochrannou známkou a označeními Dr. No a Dr. NO existuje nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 40/94.

23      Pokud jde o první otázku, nejprve je třeba připomenout, že v souladu s ustálenou judikaturou je základní funkci ochranné známky označovat obchodní původ výrobku nebo služby tak, aby spotřebitel, který získá výrobek nebo službu označené ochrannou známkou, mohl při dalším nabytí učinit stejnou volbu, pokud byla jeho zkušenost pozitivní, nebo jinou volbu, pokud byla tato zkušenost negativní [rozsudky Soudu ze dne 9. října 2002, Dart Industries v. OHIM (UltraPlus), T‑360/00, Recueil, s. II‑3867, bod 42, a ze dne 13. července 2005, Sunrider v. OHIM (TOP), T‑242/02, Sb. rozh. s. II‑2793, bod 88].

24      Dále je třeba uvést, že Dr. No je jednak název prvního filmu série „James Bond“, a jednak jméno jedné z hlavních postav filmu. Tyto skutečnosti nemohou v zásadě tvořit překážku užívání označení Dr. No a Dr. NO jakožto ochranných známek pro označení obchodního původu filmů nebo DVD.

25      V projednávaném případě nicméně přezkum dokumentů předložených žalobkyní ukazuje, že označení Dr. No a Dr. NO neuvádějí obchodní původ filmů, ale jejich umělecký původ. U průměrného spotřebitele totiž dotčená označení umístěná na obalech videokazet nebo na DVD slouží k odlišení tohoto filmu od ostatních filmů série „James Bond“. Obchodní původ filmu je uváděn jinými označeními, jako je „007“ nebo „James Bond“, která jsou umísťována na obalech videokazet nebo na DVD a která uvádějí, že se jeho obchodní původ nachází v podniku produkujícím filmy série „James Bond“. Krom toho, i když zisky, kterých film Dr. No dosáhl na území Společenství, mohou dosvědčit obchodní úspěch uvedeného filmu na tomto území, nemění to nic na tom, že neumožňují prokázat užívání dotčených označení jako označení obchodního původu.

26      Krom toho na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, není rozlišování mezi názvem a ochrannou známkou „nereálné a umělé“. Totéž označení může být totiž chráněno jakožto originální dílo autorským právem a jakožto označení obchodního původu právem o ochranných známkách. Jedná se tedy o odlišná výhradní práva založená na odlišných vlastnostech, a sice jednak na originalitě výtvoru, a jednak na způsobilosti označení rozlišit obchodní původ výrobků a služeb [rozsudek Soudu ze dne 21. října 2008, Cassegrain v. OHIM (Tvar tašky), T‑73/06, Sb. rozh. s. II-228, zveřejněné shrnutí, bod 32]. I když název filmu může být v souladu s určitými vnitrostátními právními předpisy chráněn jakožto umělecký výtvor nezávislý na samotném filmu, nemůže tak automaticky využívat ochrany přiznané označením obchodního původu, neboť pouze označení, která rozvíjejí charakteristické funkce ochranných známek, mohou využívat této ochrany.

27      V případě komiksů, hudebních záznamů, knih a plakátů také nejsou označení Dr. No a Dr. NO užívána jakožto ochranné známky, ale jako popisný odkaz na výrobky, který spotřebitelům oznamuje, že se jedná buď o hudbu z filmu Dr. No, nebo knihu či komiks týkající se postavy „Dr. No“, nebo plakát uvedeného filmu nebo této postavy. Jak ukazuje přezkum dokumentace předložené žalobkyní, jsou některé z uvedených výrobků prezentovány veřejnosti pod jinými označeními původu, a sice „007“ a „James Bond“, která spotřebitelům oznamují, že obchodní původ výše uvedených výrobků vztahujících se k filmu nebo postavě „Dr. No“ je stejný jako obchodní původ filmů série „James Bond“.

28      V případě vozidel nebo hodinek vyráběných podniky, které jsou držiteli licence pro užívání označení Dr. No a Dr. NO na tyto výrobky, se tento závěr nemění. V obou případech je užívání těchto označení pouze popisné a spotřebitelům oznamuje, že dotčené vozidlo je vozidlem používaným ve filmu Dr. No nebo že hodinky jsou hodinkami vztahujícími se k filmu Dr. No v rámci kolekce hodinek vyrobených k připomenutí čtyřicátého výročí filmů série „James Bond“. Navíc přezkum dokumentace vztahující se k vozidlům dokazuje, že označení obchodního původu užívaná žalobkyní pro tyto výrobky jsou „James Bond“, „007“ a „Gun Symbol“. Jako v případech analyzovaných v bodě 27 výše, tato označení uvádějí, že obchodní původ výrobků je totožný s obchodním původem ostatních výrobků „Bond“.

29      I za předpokladu, že označení Dr. No a Dr. NO byla užívána jakožto označení obchodního původu na figurkách filmových postav vyrobených podnikem, který je držitelem licence na tyto ochranné známky, zejména užíváním dotčených označení, k nimž je připojen symbol „™“, se žalobkyni nepodařilo prokázat, že označení Dr. No a Dr. NO byla užívána jakožto ochranné známky před datem podání přihlášky ochranné známky Společenství. Přezkum předložené dokumentace totiž ukazuje, že figurky „Dr. No“ byly uváděny na trh až od měsíce srpna nebo září 2002, tj. po podání přihlášky ochranné známky Společenství, k čemuž došlo dne 13. června 2001.

30      Konečně rozsudky Soudního dvora ze dne 23. února 1999, BMW (C‑63/97, Recueil, s. I‑905, bod 38), a ze dne 12. listopadu 2002, Arsenal Football Club (C‑206/01, Recueil, s. I‑10273, bod 53), kterých se dovolávala žalobkyně v souvislosti s užíváním označení jakožto ochranných známek, na projednávaný případ použitelné nejsou. Nejedná se totiž o otázku související s užíváním zapsané ochranné známky v obchodním styku k čistě popisnému účelu nebo pro jiné účely než rozlišení výrobků nebo služeb na trhu. Naopak se jedná o prokázání toho, zda dotčená označení, která odpovídají názvu filmu, byla užívána jako ochranné známky před datem podání přihlášky ochranné známky Společenství, což žalobkyně neprokázala.

31      Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že označení Dr. No a Dr. NO byla užívána jakožto označení obchodního původu před podáním přihlášky ochranné známky Společenství, nelze je považovat za obecně známé ochranné známky ve smyslu čl. 8 odst. 2 písm. c) nařízení č. 40/94 a článku 6bis Pařížské úmluvy, aniž by bylo nezbytné zkoumat, zda dotčená označení jsou obecně známá v členském státě ve smyslu tohoto posledně jmenovaného ustanovení. Jelikož výše uvedená označení nepředstavují starší ochranné známky ve smyslu čl. 8 odst. 2 písm. c) nařízení č. 40/94, není tedy třeba zkoumat existenci nebezpečí záměny mezi dotčenými označeními. První žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.

 K druhému žalobní důvodu, vycházejícímu z porušení článku 73 nařízení č. 40/94, jakož i pravidla 50 odst. 2 písm. f) a pravidla 52 odst. 1 nařízení č. 2868/95

 Argumenty účastníků řízení

32      Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí není dostatečně odůvodněné, pokud jde o zamítnutí důvodu vycházejícího z porušení čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94, a že nepředložení důkazu o užívání označení neodůvodňuje to, že se odvolací senát k položeným otázkám nijak nevyjádřil.

33      OHIM navrhuje, aby byl tento žalobní důvod zamítnut.

 Závěry Soudu

34      Podle ustálené judikatury musejí z odůvodnění vyžadovaného článkem 73 nařízení č. 40/94 jasně a jednoznačně vyplývat úvahy autora aktu. Tato povinnost má dvojí cíl, umožnit jednak zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které bylo opatření přijato za účelem obrany jejich práv, a jednak soudu Společenství vykonat svůj přezkum legality rozhodnutí [rozsudky Soudu ze dne 3. prosince 2003, Audi v. OHIM (TDI), T‑16/02, Recueil, s. II‑5167, body 87 a 88, a ze dne 9. července 2008, Reber v. OHIM – Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli (Mozart), T‑304/06, Sb. rozh. s. II-1927, bod 43].

35      Podle čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 odůvodňuje existence nezapsané starší ochranné známky nebo jiného označení než ochranná známka námitky, pokud splňují následující podmínky: jsou užívána v obchodním styku; mají význam, který není pouze místní; poskytují svému majiteli právo zakázat užívání pozdější ochranné známky, právo k dotčeným označením musí být nabyté v souladu s právními předpisy členského státu, ve kterém byla označení užívána přede dnem podání přihlášky ochranné známky Společenství [viz rozsudky Soudu ze dne 12. června 2007, Budějovický Budvar v. OHIM – Anheuser-Busch (BUDWEISER), T‑53/04 až T‑56/04, T‑58/04 a T‑59/04, Sb. rozh. s. II‑57, bod 71; Budějovický Budvar v. OHIM – Anheuser-Busch (BUD), T‑60/04 až T‑64/04, Sb. rozh. s. II‑58, bod 69, a Budějovický Budvar v. OHIM – Anheuser-Busch (BUDWEISER), T‑57/04 a T‑71/04, Sb. rozh. s. II‑1829, bod 86]. Tyto podmínky jsou kumulativní. Jestliže tak označení nesplňuje jednu z těchto podmínek, nelze námitkám založeným na existenci nezapsané ochranné známky nebo jiných označení užívaných v obchodním styku ve smyslu čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 vyhovět.

36      V projednávaném případě argumenty, které odvolací senát uvedl v bodech 29 a 30 napadeného rozhodnutí, ukazují, že žalobkyně neprokázala, že označení Dr. No a Dr. NO užívala v obchodním styku, což postačuje pro odůvodnění zamítnutí tohoto žalobního důvodu.

37      Jak zdůrazňuje OHIM, skutečnost, že argumenty odvolacího senátu týkající se tohoto bodu, jsou stručné, neznamená, že by rozhodnutí nebylo dostatečně odůvodněné. Tyto argumenty totiž žalobkyni umožnily seznámit se s důvody, pro které bylo opatření přijato za účelem obrany jejích práv, a rovněž soudu Společenství umožňují vykonat svůj přezkum legality rozhodnutí [výše uvedený rozsudek Mozart, bod 47]. Druhý žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.

 K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94

 Argumenty účastníků řízení

38      Žalobkyně tvrdí, že čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 neuvádí užívání v obchodním styku jako podmínku pro ochranu označení uvedených v tomto článku a že odvolací senát měl přihlédnout k uplatňovaným ustanovením vnitrostátních právních předpisů, která brání tomu, aby si tato označení přisvojily třetí osoby. Také tvrdí, že označení nemají pouze místní význam.

39      OHIM navrhuje, aby byl tento argument odmítnut.

 Závěry Soudu

40      Jak již bylo uvedeno v bodech 24 až 29 výše, užívání označení Dr. No na obale videokazet, DVD, hudebních záznamech, knihách, komiksech, plakátech, miniaturách vozidel a hodinkách nepředstavuje užívání jakožto ochranné známky. Označení Dr. No a Dr. NO nelze tudíž považovat za nezapsané ochranné známky. Krom toho v případě filmových figurek žalobkyně neprokázala, že je užívala před podáním přihlášky ochranné známky Společenství. Námitkám proti přihlášce ochranné známky Společenství, které jsou založeny na existenci nezapsané starší ochranné známky, tedy vyhovět nelze.

41      Krom toho z čl. 8 odst. 4 ve spojení s čl. 52 odst. 2 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 53 odst. 2 nařízení č. 207/2009) vyplývá, že ochrany stanovené autorským právem se nelze dovolávat v rámci námitkového řízení, ale pouze v rámci řízení o prohlášení neplatnosti dotčené ochranné známky Společenství.

42      Co se týče argumentu žalobkyně, podle kterého jsou označení Dr. No a Dr. NO, jakožto rozlišovací názvy filmu, chráněna čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94, je třeba upřesnit, že názvy uměleckých děl jsou chráněny určitými vnitrostátními právními předpisy proti užívání pozdější ochranné známky jako rozlišovací označení, která nespadají do oblasti autorského práva. V těchto případech mohou být názvy uměleckých děl považovány za jiná označení než ochranné známky ve smyslu čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94.

43      V souladu s metodickými pokyny týkajícími se řízení před OHIM (část C, nazvaná „Námitky“), kterých se žalobkyně snaží dovolávat, Markengesetz (německý zákon o ochranných známkách) mezi různými uplatňovanými vnitrostátními právními předpisy poskytuje tuto ochranu proti pozdější ochranné známce vyvolávající nebezpečí záměny s dotčenými názvy, pokud uvedené názvy mají rozlišovací způsobilost a jsou užívány v obchodním styku. Podobnou ochranu poskytují švédské právní předpisy rozlišovacím názvům literárních a uměleckých děl. Na rozdíl od tvrzení žalobkyně a v souladu s uvedenými pokyny, které žalobkyně uvádí jakožto důkaz vnitrostátních právních předpisů, však řecké právní předpisy podobnou ochranu poskytují pouze názvům periodických publikací a španělské, francouzské, italské a nizozemské právní předpisy názvům umělecký děl neposkytují ochranu odlišnou a nezávislou na ochraně přiznávané autorským právem. Krom toho tyto pokyny ani zbývající část předložené dokumentace neumožňují prokázat, za jakých podmínek se „passing off“ v právu Spojeného království přiznává ochraně označení Dr. No a Dr. NO, která se liší od ochrany poskytované autorským právem. V rámci námitkového řízení se tedy nelze těchto právních předpisů dovolávat.

44      Podle čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 existence označení jiného než ochranná známka odůvodňuje námitky proti zápisu ochranné známky Společenství, pokud splňuje kumulativně čtyři podmínky uvedené v bodě 35 výše. Podle znění tohoto článku je podmínka užívání v obchodním styku základním požadavkem, bez kterého nemůže dotčené označení požívat žádné ochrany proti zápisu ochranné známky Společenství, nezávisle na podmínkách stanovených vnitrostátními právními předpisy pro získání výhradního práva. Ve zvláštním případě názvů děl užívání názvu předpokládá, že dotčené dílo bylo uvedeno na dotčený trh, tj. v projednávaném případě v Německu a Švédsku, což jsou území, na kterých jsou názvy filmů chráněny jakožto jiná označení, než jsou označení chráněná autorským právem.

45      Žalobkyně tvrdí, že od roku 1962 byl film Dr. No pravidelně šířen na území Evropské unie a že sama připravila novou sérii videokazet a DVD. Žalobkyně také uvádí, že celková výše zisků dosažených v Evropské unii přesahuje částku 26 milionů dolarů. Dokumenty předložené žalobkyní však nejsou dostatečné pro prokázání užívání názvu tohoto filmu v obchodním styku před podáním přihlášky ochranné známky Společenství na územích, na kterých je chráněn. Zaprvé žalobkyně neupřesnila rozsah užívání uvedeného názvu na dotčených trzích, což mohla učinit bez větších obtíží předložením například údajů týkajících se uvedení filmu buď do kin, nebo v televizi, nebo časového rozsahu distribuce filmu. Žalobkyně se naopak omezila na předložení výňatku z internetové stránky, na které je uvedeno, že film Dr. No byl ve Spojeném království vysílán dne 2. června 1999. Zadruhé prohlášení generálního ředitele žalobkyně a prohlášení znalce, kterého určila, tvoří důkazy, které pocházejí od subjektů, které nejsou na žalobkyni nezávislé, a které tedy nemohou tvořit důkaz dostatečný pro prokázání užívání názvu [v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 7. června 2005, Lidl Stiftung v. OHIM – REWE-Zentral (Salvita), T‑303/03, Sb. rozh. s. II‑1917, body 42 až 45]. Zatřetí údaje uveřejněné na jiné internetové stránce týkající se obratů jsou rovněž nedostatečné, protože jsou příliš obecným odkazem na činnosti provozované žalobkyní mimo Spojené státy a neuvádějí oblast činnosti, ani dotčená území. Ze stejného důvodu údaje z periodika týkající se příjmů ze vstupného na film nemají vliv na užívání označení. Nakonec začtvrté ostatní články z tisku předložené žalobkyní se týkají témat, která neumožňují prokázat užívání označení v uvedených členských státech.

46      Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo prokázat užívání názvu filmu Dr. No v členských státech, ve kterých je chráněn proti užívání pozdější ochranné známky, není třeba zkoumat, zda uvedený název splňuje zbývající podmínky pro to, aby mohl požívat ochrany přiznané těmto označením vnitrostátními právními předpisy. V důsledku toho je třeba třetí žalobní důvod zamítnout, a tudíž je třeba žalobu zamítnout v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

47      Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

SOUD (druhý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Společnosti Danjaq, LLC se ukládá náhrada nákladů řízení.

Pelikánová

Jürimäe

Soldevila Fragoso

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 30. června 2009.

Podpisy.


* Jednací jazyk: angličtina.