STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
PAOLA MENGOZZIHO
přednesené dne 28. února 2013(1)
Věc C‑287/11 P
Evropská komise
proti
Aalberts Industries NV
Comap SA, původně Aquatis France SAS
Simplex Armaturen + Fittings GmbH & Co. KG,
„Kasační opravný prostředek – Kartelové dohody – Evropský trh s měděnými spojovacími tvarovkami a spojovacími tvarovkami ze slitin mědi – Článek 81 ES a článek 53 dohody o EHS – Určování cen a výše slev a rabatů, zavedení koordinačních mechanismů pro zvyšování cen, přidělování zákazníků a výměna obchodních informací – Pojem ‚podnik‘ – Jediné a trvající protiprávní jednání – Částečné či úplné zrušení rozhodnutí Komise“
I – Úvod
1. V rámci svého kasačního opravného prostředku se Evropská komise domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 24. března 2011, Aalberts Industries a další v. Komise(2) (dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zrušil článek 1 a čl. 2 písm. a) a b) bod 2 rozhodnutí Komise C (2006) 4180 ze dne 20. září 2006 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/F‑1/38.121 – Spojovací tvarovky)(3) (dále jen „sporné rozhodnutí“) v rozsahu, v němž byla tímto rozhodnutím konstatována účast společnosti Aalberts Industries NV (dále jen „Aalberts“) a jejích dceřiných společností Aquatis France SAS (dále jen „Aquatis“) a Simplex Armaturen + Fittings GmbH & Co. KG (dále jen „Simplex“) na kartelové dohodě v období od 25. června 2003 do 1. dubna 2004 a společnosti Aalberts uložena pokuta ve výši 100,80 milionů eur, z čehož 55,15 milionů společně a nerozdílně se všemi jejími dceřinými společnostmi, a posledně uvedeným společnostem společně a nerozdílně dodatečná částka ve výši 2,04 milionů eur.
2. Tato kartelová dohoda – jíž se společnosti Aquatis a Simplex podle Komise účastnily již v období od 31. ledna 1991 do 22. března 2001, než byly v roce 2002 převedeny na společnost Aalberts(4) – byla Komisí kvalifikována jakožto jediné, komplexní a trvající protiprávní jednání mající formu souboru protisoutěžních dohod a jednání ve vzájemné shodě na trhu s měděnými spojovacími tvarovkami a spojovacími tvarovkami ze slitin mědi, které spočívalo v určování cen, zavedení mechanismů pro zvyšování cen, rozdělení vnitrostátních trhů, jakož i účasti na pravidelných schůzkách a kontaktech usnadňujících protiprávní jednání.
3. Na podporu své žaloby před Tribunálem předložila společnost Aalberts a její dceřiné společnosti pět žalobních důvodů, z nichž první tři se týkaly protiprávního přičtení odpovědnosti za protiprávní jednání mateřské společnosti, neexistence porušení článku 81 ES a neúčasti na jediném, komplexním a trvajícím protiprávním jednání podle článku 1 sporného rozhodnutí.
4. Tribunál svým rozsudkem vyhověl druhému a třetímu žalobnímu důvodu, aniž by rozhodl o ostatních žalobních důvodech, které mu byly předloženy(5).
5. Tribunál v rámci přezkumu druhého žalobního důvodu zaprvé rozhodl, že Komise právně dostatečným způsobem neprokázala protisoutěžní povahu dvou událostí vytýkaných společnosti Simplex ve sporném rozhodnutí(6). Tribunál zadruhé zkoumal třetí žalobní důvod pouze ve vztahu ke společnosti Aquatis a dospěl k závěru, že tato společnost se sice ve sporném období zčásti účastnila jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání, avšak Komise neprokázala, že si společnost Aquatis byla vědoma toho, že se svým jednáním účastnila kartelové dohody sestávající z několika částí majících společný cíl, či kartelové dohody, které se účastnila již před březnem 2001 a která pokračovala(7). Tribunál tudíž v plném rozsahu zrušil článek 1 sporného rozhodnutí a pokutu uloženou společnosti Aalberts a jejím dceřiným společnostem, jakož i dodatečnou částku ve výši 2,04 milionů, která byla uložena pouze těmto dceřiným společnostem, vzhledem k chybě, k níž došlo při výpočtu uvedené částky(8).
6. Komise proti všem těmto závěrům podala dne 7. června 2011 projednávaný kasační opravný prostředek.
7. Společnost Aalberts a její dceřiné společnosti navrhovaly, aby byl kasační opravný prostředek zamítnut, a současně podaly vedlejší kasační opravný prostředek pro případ, že by Soudní dvůr zcela či zčásti vyhověl hlavnímu kasačnímu opravnému prostředku, přičemž se domáhaly, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž jím byla konstatována existence jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání, které pokračovalo po vyšetřování Komise provedeném v březnu 2001, a zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž se jich týká, resp. snížil částku pokuty, která jim byla uložena.
8. Řeči účastnic tohoto řízení byly vyslechnuty na jednání konaném dne 27. září 2012.
9. Soudní dvůr na základě čl. 62 odst. 1 jednacího řádu účastnice vyzval k předložení vyjádření stran důsledků rozsudku ze dne 6. prosince 2012, Komise v. Verhuizingen Coppens(9), pokud jde o opodstatněnost druhého důvodu hlavního kasačního opravného prostředku. Účastnice řízení této výzvě ve stanovené lhůtě vyhověly.
II – Analýza
10. Na podporu kasačního opravného prostředku předkládá Komise tři důvody kasačního opravného prostředku. První z nich se zakládá na nedostatečném odůvodnění a nesprávném právním posouzení při aplikaci zásad upravujících důkazní břemeno, jakož i na zkreslení skutkových zjištění a důkazů. Druhý důvod kasačního opravného prostředku spočívá v nesprávném právním posouzení, co se týče zrušení sporného rozhodnutí v plném rozsahu. Třetí důvod kasačního opravného prostředku spočívá v nedostatečném odůvodnění, porušení zákazu rozhodovat ultra petita, a s tím spojeným porušením práva na obhajobu.
11. Vedlejší kasační opravný prostředek společnosti Aalberts a jejích dceřiných společností podaný podpůrně vychází z jediného důvodu, v jehož rámci je Tribunálu vytýkáno, že nesprávně konstatoval existenci jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání.
12. Z důvodů, které budou uvedeny níže, jsem toho názoru, že prvnímu důvodu hlavního kasačního opravného prostředku je nutno minimálně z větší části vyhovět, a že napadený rozsudek tudíž musí být zrušen. Je tedy nutno zkoumat jediný důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku, který se navíc týká posouzení obsažených v uvedeném rozsudku, která logicky předcházejí výtkám Komise obsaženým ve druhém a třetím důvodu hlavního kasačního opravného prostředku, kterými se budu zabývat pouze podpůrně.
A – K prvnímu důvodu hlavního kasačního opravného prostředku, založenému na nedostatečném odůvodnění a nesprávném právním posouzení při aplikaci zásad upravujících důkazní břemeno, jakož i na zkreslení skutkových zjištění a důkazů
13. První důvod kasačního opravného prostředku je sice poněkud neuspořádaný, avšak lze jej v podstatě rozdělit do dvou částí. První část se zakládá na metodologickém pochybení a nedostatečném odůvodnění, přičemž navrhovatelka tvrdí, že důkazy byly hodnoceny izolovaně a roztříštěně. Druhá část se zakládá na zkreslení důkazů.
1. K první části, založené na metodologickém pochybení a nedostatečném odůvodnění hodnocení důkazů považovaném navrhovatelkou za izolované a roztříštěné
a) Argumentace účastnic řízení
14. V rámci první části Komise Tribunálu vytýká, že neposoudil trvající účast hospodářské jednotky tvořené společností Aalberts a jejími dceřinými společnostmi a že důkazy o účasti na protiprávním jednání hodnotil izolovaně a roztříštěně ve vztahu ke každé z dceřiných společností, přičemž bez dostatečného odůvodnění nezohlednil vazby mezi nimi. Takovéto hodnocení důkazů by však podle ní mohlo být eventuálně provedeno, pouze kdyby Tribunál nejprve odpověděl na první žalobní důvod, v jehož rámci společnost Aalberts a její dceřiné společnosti zpochybňovaly, že tvoří jediný podnik pro účely aplikace článku 81 ES. Komise dodává, že účast té či oné dceřiné společnosti na kartelové dohodě je třeba na rozdíl od analýzy provedené Tribunálem považovat za projev účasti podniku, jehož je tato dceřiná společnost součástí, na uvedené kartelové dohodě. Tribunál nevysvětlil, z jakého důvodu mají být důkazy týkající se všech dceřiných společností zkoumány v rámci jednoho podniku odděleně, což podle Komise vykazuje společné rysy se zjevně nedostatečným odůvodněním.
15. Společnost Aalberts a její dceřiné společnosti mají za to, že tato část a obecně i první důvod kasačního opravného prostředku je zjevně nepřípustná, jelikož Komise pod rouškou právních otázek nastoluje otázky týkající se nesprávného posouzení skutkového stavu a důkazů, které není Soudní dvůr oprávněn přezkoumat v rámci kasačního opravného prostředku. Výtky Komise jsou dle jejich názoru v každém případě neopodstatněné. Tribunál podle nich logicky posoudil údajnou účast obou společností na kartelové dohodě a poté zkoumal veškeré důkazy v souvislostech. Odůvodnění podané Tribunálem je podle nich konzistentní a napadený rozsudek je z právního hlediska dostatečně odůvodněn.
b) Analýza
16. Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Aalberts a její dceřiné společnosti, je tato část prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise nepochybně přípustná, jelikož se neomezuje na kritiku posouzení skutkového stavu či důkazů provedeného Tribunálem.
17. Komise totiž Tribunálu v podstatě vytýká, že napadený rozsudek postrádá soudržnost. Tribunál podle Komise odděleně posoudil skutečnosti týkající se účasti společností Simplex a Aquatis na jediném, komplexním a trvajícím protiprávním jednání a současně nerozhodl o prvním žalobním důvodu společnosti Aalberts a jejích dceřiných společností, čímž podle Komise nevyvrátil premisu sporného rozhodnutí, podle níž byly tyto společnosti součástí téhož hospodářského subjektu ve smyslu pravidel unijního práva hospodářské soutěže, ani nevysvětlil důvody, které jej vedly k hodnocení důkazů odděleně v rámci téže hospodářské jednotky.
18. Taková výtka dotýkající se soudržnosti argumentace Tribunálu i odůvodnění jeho rozsudku je jasně právní otázkou, která může být předložena Soudnímu dvoru v rámci kasačního opravného prostředku(10).
19. Co se týče věci samé, mám za to, že této části je nutno vyhovět.
20. Nejprve je nutno připomenout, že pro účely aplikace článku 81 ES se pojmem „podnik“ rozumí v souladu s ustálenou judikaturou hospodářská jednotka, byť se z právního hlediska skládá z několika fyzických či právnických osob(11).
21. Podle judikatury lze také jednání dceřiné společnosti přičíst mateřské společnosti v případě, že tato dceřiná společnost neurčuje samostatným způsobem své chování na trhu, poněvadž v takové situaci jsou mateřská společnost a její dceřiná společnost součástí téže hospodářské jednotky, takže tvoří jediný podnik(12).
22. Pokud taková hospodářská jednotka poruší pravidla hospodářské soutěže, musí nést za toto protiprávní jednání odpovědnost na základě zásady osobní odpovědnosti(13).
23. V projednávaném případě je dále nesporné, že Tribunál z důvodu hospodárnosti řízení neodpověděl na první žalobní důvod společnosti Aalberts a jejích dceřiných společnostmi založený na tom, že odpovědnost za protiprávní jednání byla společnosti Aalberts jakožto mateřské společnosti přičtena protiprávně. Společnost Aalberts a její dceřiné společnosti totiž v rámci tohoto žalobního důvodu zpochybňovaly posouzení, které Komise provedla ve sporném rozhodnutí a podle něhož tyto společnosti tvořily podnik, tj. hospodářskou jednotku ve smyslu článku 81 ES a výše uvedené judikatury, a zpochybňovaly, že společnost Aalberts rozhodným způsobem ovlivňovala chování svých dvou dceřiných společností.
24. Postup v zájmu hospodárností řízení nelze sám o sobě kritizovat. Tento prostředek soudu obecně umožňuje zajistit dodržení požadavku na řádný výkon spravedlnosti.
25. Skutečnost, že Tribunál o prvním žalobním důvodu nerozhodl, avšak vyhověl druhému a třetímu žalobnímu důvodu kritizujícímu účast společnosti Aalberts a jejich dceřiných společností na vytýkaném protiprávním jednání, vede v kontextu presumpce legality aktů přijatých unijními orgány(14) minimálně k předpokladu, že Tribunál vyšel z premisy stanovené ve sporném rozhodnutí, podle níž společnost Aalberts a její dceřiné společnosti skutečně tvořily jeden a týž podnik ve smyslu článku 81 ES.
26. Nedává totiž smysl nezkoumat žalobní důvod, kterému má soud v úmyslu vyhovět.
27. Je tedy důvodné se domnívat, že Tribunál rozhodl, že není vhodné zkoumat první žalobní důvod, který mu byl předložen, aby se soustředil pouze na druhý a třetí žalobní důvod, jelikož měl za to, že tento žalobní důvod, jehož přezkum logicky předcházel přezkumu dalších žalobních důvodů, nemohl obstát.
28. V rámci posouzení opodstatněnosti druhého a třetího žalobního důvodu zkoumal Tribunál důkazy, které měla Komise k dispozici proti hospodářské jednotce tvořené společností Aalberts a jejími dceřinými společnostmi, pouze ve vztahu ke každé dceřiné společnosti společnosti Aalberts izolovaně, resp. jinými slovy roztříštěně, a neověřoval vztahy mezi těmito důkazy v rámci uvedené jednotky ani neuvedl důvody, které jej vedly k tomuto postupu.
29. Je tak nutno připomenout, že jednání, které Komise vytýkala společnosti Simplex, zkoumal Tribunál v rámci druhého žalobního důvodu vycházejícího z neexistence porušení článku 81 ES, a jednání společnosti Aquatis posuzoval v rámci třetího žalobního důvodu, vycházejícího z neúčasti na jediném, komplexním a trvajícím protiprávním jednání.
30. Stran společnosti Simplex Tribunál rozhodl, že Komise neprokázala, že se tato společnost účastnila protiprávního jednání.
31. Tribunál měl zaprvé za to, že ani jedna z obou událostí, na nichž Komise založila sporné rozhodnutí ohledně společnosti Simplex, nesvědčila o účasti této společnosti na protiprávním jednání pro rok 2003.
32. Pokud jde zadruhé o rok 2004, Tribunál rozhodl, že první sporná událost – tj. telefonický kontakt mezi zástupcem společnosti Simplex a zástupcem jiného podniku, který se účastnil kartelové dohody (tj. společnosti FRA.BO SpA, dále jen „FRABO“), týkající se údajného zvýšení ceny na řeckém trhu se spojovacími tvarovkami – se v konečném důsledku zakládala na řadě rukou psaných poznámek zástupce společnosti FRA.BO, „které samy o sobě nestačily k prokázání účasti společnosti Simplex na protiprávním jednání kritizovaném v projednávaném případě. Nelze totiž vyloučit, že tento kontakt by mohl být považován za ojedinělou událost“(15).
33. Pokud jde o druhou událost vytýkanou společnosti Simplex, tj. schůzku zástupce podniku účastnícího se kartelové dohody (tj. společnost IBP Ltd, dále jen „IBP“) a dvou zástupců společnosti Simplex na veletrhu v Essenu (Německo) dne 18. března 2004, Tribunál rozhodl, že prohlášení IBP učiněná v souvislosti s její žádostí o shovívavost nebyla důvěryhodnější než prohlášení zaměstnanců společnosti Simplex(16).
34. Stran společnosti Aquatis měl Tribunál za to, že se od června 2003 do dubna 2004 účastnila schůzek logistického výboru Fédération française des négociants en appareils sanitaires, chauffage, climatisation et canalisations (Francouzská federace obchodníků se sanitárním zařízením, topením, klimatizací a kanalizací) (dále jen „FNAS“), jejichž předmětem byla koordinace cen, přičemž tyto schůzky představovaly pouze jednu část protiprávního jednání, které probíhalo od roku 1991 do března 2001(17).
35. Tribunál nicméně rozhodl, že Komise neprokázala, že společnost Aquatis věděla o protisoutěžních činnostech ostatních podniků, když se účastnila schůzek FNAS, nebo že tyto činnosti mohla důvodně předvídat, a tedy její chování bylo součástí celkového plánu, který zahrnoval všechny prvky tvořící zjištěnou kartelovou dohodu(18). Tribunál dospěl v tomto ohledu k závěru, že Komise neprokázala, že se společnost Aquatis po březnu 2001 ke kartelové dohodě opět připojila, že žádná skutečnost nenasvědčovala tomu, že společnost Aquatis věděla o pokračování uvedeného protiprávního jednání ze strany společností IBP, Comap SA (původně Aquatis) a FRA.BO, že se diskuze v rámci logistického výboru FNAS týkaly pouze francouzského trhu, a tedy že koluzní jednání v rámci těchto schůzek nemělo celoevropský rozsah a že rukou psané poznámky zástupce FRA.BO navzdory kontaktu mezi Aquatis a FRA.BO v dubnu 2004 neposkytovaly žádný důkaz o protisoutěžním jednání subjektů, které v nich byly zmíněny(19).
36. Konstatuji tedy, že Tribunál zejména nevysvětlil, proč na rozdíl od toho, co bylo konstatováno ve sporném rozhodnutí, které mu bylo předloženo, nebylo důvodné zohlednit jednotlivá jednání všech dceřiných společností společně, když se premisa jeho argumentace implicitně, avšak nevyhnutelně zakládá na posouzení obsaženém ve sporném rozhodnutí, podle něhož uvedené společnosti v podstatě tvořily s jejich mateřskou společností jednu a tutéž hospodářskou jednotku jednající sobě vlastním způsobem.
37. Toto úskalí argumentace Tribunálu i odůvodnění napadeného rozsudku je zjevné zejména proto, že Tribunál v bodě 61 uvedeného rozsudku bez dalšího rozhodl, že nelze vyloučit, že by kontakt mezi zástupcem společnosti FRA.BO a zástupcem společnosti Simplex mohl být považován za ojedinělou událost, aniž by bylo zřejmé, že se Tribunál zabýval otázkou, jaký vliv mohla mít na tato posouzení okolnost, že se společnost Aquatis v tomtéž období účastnila v rámci téže hospodářské jednotky schůzek, jejichž účelem byla koordinace cen na francouzském trhu se spojovacími tvarovkami, do které byla zapojena mimo jiné společnost FRA.BO.
38. Komise oprávněně tvrdí, že posouzení otázky, zda je předmětná událost „ojedinělá“, závisí na dalších důkazech obsažených ve spisu, které lze přičíst hospodářské jednotce tvořené podle sporného rozhodnutí společností Aalberts a jejími dceřinými společnostmi.
39. Stejně tak lze stěží pochopit, jak mohl Tribunál v bodě 117 napadeného rozsudku dospět k závěru, že společnost Aquatis nemohla důvodně předvídat, že schůzky FNAS, jichž se účastnila, byly součástí rozsáhlejšího protiprávního jednání, jež bylo součástí celkového plánu, aniž alespoň přihlédl k údajnému ojedinělému jednání společnosti Simplex týkajícímu se řeckého trhu, když současně nezpochybnil posouzení ve sporném rozhodnutí, podle něhož obě tyto společnosti nejednaly samostatně, ale tvořily hospodářskou jednotku s jejich mateřskou společností Aalberts.
40. Skutečnost, že Tribunál nezkoumal veškeré důkazy Komise proti společnosti Aalberts a jejím dceřiným společnostem, je tím méně pochopitelná, že k tomu, aby Komise dostatečným způsobem prokázala účast dotčeného podniku na kartelové dohodě, postačuje podle judikatury prokázat, že se uvedený podnik účastnil schůzek, na nichž byly uzavřeny protisoutěžní dohody, aniž se tomu zjevně bránil(20).
41. Neznamená to samozřejmě, že by mělo být zanedbáno individuální hodnocení důkazů, které použila Komise proti společnostem, které se údajně podílely na protiprávním jednání.
42. Týkají-li se však takové důkazy jednání téhož podniku ve smyslu článku 81 ES, byť tvořeného několika právními subjekty, je pro účely ověření účasti uvedeného podniku na údajném protiprávním jednání třeba tyto důkazy nevyhnutelně posuzovat společně(21).
43. Odlišný výklad by zbavil článek 81 ES užitečného účinku, jelikož by se tím připouštělo, že skupina společností může namítat formální oddělenost společností, které ji tvoří, plynoucí z jejich samostatné právní subjektivity, aby zpochybnila zjištění o jejich jednotném chování na trhu pro účely aplikace pravidel hospodářské soutěže(22).
44. Tribunál se proto tím, že nezkoumal společně důkazy použité proti společnostem Simplex a Aquatis ve sporném rozhodnutí, a současně nezpochybnil premisu uvedeného rozhodnutí, podle níž společnost Aalberts a její dceřiné společnosti tvořily jeden a týž podnik ve smyslu článku 81 ES, dopustil v napadeném rozsudku nesprávného právního posouzení.
45. Takové nesprávné právní posouzení musí dle mého názoru vést ke zrušení napadeného rozsudku v rozsahu, v němž Tribunál zrušil článek 1 sporného rozhodnutí, jakož i čl. 2 písm. a) uvedeného rozhodnutí, kterým byla společnostem Aalberts, Aquatis a Simplex uložena společně a nerozdílně pokuta ve výši 100,80 milionů eur.
46. Takové nesprávné právní posouzení musí rovněž vést k neplatnosti rozhodnutí Tribunálu, kterým zrušil čl. 2 písm. b) bod 2 sporného rozhodnutí a kterým, jak připomínám, byla společnostem Aquatis a Simplex společně a nerozdílně uložena pokuta ve výši 2,04 milionů eur.
47. Základem pro toto zrušení je totiž nesprávně implicitní odůvodnění(23), podle něhož Komise nemohla zohlednit obrat společnosti Aalberts pro účely výpočtu této pokuty uložené jejím dvěma dceřiným společnostem, jelikož z právního hlediska dostatečně neprokázala jejich účast na vytýkaném jediném, komplexním a trvajícím protiprávním jednání.
48. Jak bylo prokázáno výše, napadený rozsudek je v tomto ohledu stižen vadou spočívající v nesprávném právním posouzení, a proto navrhuji, aby byly body 1 a 2 výroku uvedeného rozsudku zrušeny.
49. Za těchto okolností není nutné vyslovovat se k opodstatněnosti druhé části prvního důvodu hlavního kasačního opravného prostředku ani k jeho druhému a třetímu důvodu(24).
50. Je naopak třeba zabývat se vedlejším kasačním opravným prostředkem podaným společností Aalberts a jejími dceřinými společnostmi podpůrně pro případ, že by bylo vyhověno některému z důvodů hlavního kasačního opravného prostředku.
B – K vedlejšímu kasačnímu opravnému prostředku
1. Argumentace účastnic řízení
51. Společnost Aalberts a její dceřiné společnosti tvrdí, že Tribunál provedl nesprávné právní posouzení, když v bodě 106 napadeného rozsudku rozhodl, že kartelová dohoda pokračovala po šetření Komise v březnu 2001 a že podle Komise proto šlo o jediné, komplexní a trvající protiprávní jednání.
52. Podle společnosti Aalberts a jejích dceřiných společností totiž kartelová dohoda, která předcházela šetření, a jednání, které následovalo po šetření, neměly společný cíl. Kartelová dohoda podle nich měla zabezpečit fungování celoevropské kartelové dohody, jež měla vyloučit prakticky veškerou potenciální konkurenci tím, že se zaměřila nejen na určování cen, ale i na rozdělení vnitrostátních trhů a zákazníků, jakož i na koordinaci vůči výrobcům a distributorům, kteří se kartelové dohody neúčastnili. Jednání, které následovalo po roce 2001, se pak podle nich týkalo pouze výměny informací o cenách a nezahrnovalo formy koluzního jednání mající vyloučit jiné aspekty hospodářské soutěže, mj. rozdělení zákazníků, které bylo nedílnou součástí kartelové dohody předcházející šetření.
53. Podle společnosti Aalberts a jejích dceřiných společností spolu jednotlivá jednání, která předcházela šetření, sice jednoznačně souvisela a doplňovala se, avšak to nebyl případ jednání, která následovala po roce 2001. To podle nich prokazuje, že základní znaky kartelové dohody, která předcházela šetření, již po roce 2001 neexistovaly.
54. Rozdíly v geografické působnosti, použitých metodách a obdobích, kdy jediné protiprávní jednání probíhalo, podle nich navíc dále vzbuzují pochybnosti – jejichž výskyt v argumentaci Tribunálu by měl svědčit v jejich prospěch – ohledně vztahu mezi jednáním před rokem 2001 a jednáním po roce 2001.
55. Společnost Aalberts a její dceřiné společnosti tedy navrhují, že má být určeno, že zjevně chybí dostatečně přesné a shodující se důkazy, jež by vedly k nezvratnému přesvědčení o tom, že namítaná protiprávní jednání jsou jediným a trvajícím protiprávním jednáním ve smyslu článku 81 ES. Tribunál tudíž podle nich vyložil tento pojem nesprávně.
56. Komise v odpověď na vedlejší kasační opravný prostředek úvodem tvrdí, že je nepřípustný, jelikož společnost Aalberts a její dceřiné společnosti se ve skutečnosti domáhají nového posouzení skutkového stavu.
57. Komise má dále za to, že vedlejší kasační opravný prostředek je neúčinný, jelikož společnost Aalberts a její dceřiné společnosti nemají na jeho podání právní zájem. Pokud by se, jak tvrdí, jednalo o dvě různá protiprávní jednání – jedno před a druhé po šetření Komise – celková výše pokut by podle Komise byla pro všechny tři společnosti přinejmenším totožná.
58. Komise konečně tvrdí, že vedlejší kasační opravný prostředek je neopodstatněný. Komise uvádí, že se výtka uvedená na podporu vedlejšího kasačního opravného prostředku omezuje na otázku, zda protiprávní jednání, k němuž došlo před šetřením, pokračovalo protisoutěžními událostmi následujícími po šetření. V tomto ohledu má za to, že Tribunál správně aplikoval judikaturu Soudního dvora, podle níž jde o to ověřit, zda události, k nimž došlo před a po šetření, měly stejný cíl. Podle Komise není nutné, aby skutečnosti předcházející šetření a následující po něm vykazovaly zvlášť vysokou míru podobnosti. Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Aalberts a její dceřiné společnosti, podle Komise v unijním právu neplatí ani „domněnka oddělenosti protiprávních jednání“. Tvrzení, že v pochybnostech je třeba mít za to, že jde o různá protiprávní jednání, podle Komise jednoduše postrádá logiku.
2. Analýza
a) K přípustnosti a účinnosti vedlejšího kasačního opravného prostředku
59. Úvodem je nutno upřesnit, že přípustnost vedlejšího kasačního opravného prostředku by mohla být sporná, nebyl‑li by podán podpůrně pro případ, že by Soudní dvůr vyhověl jednomu či více důvodům hlavního kasačního opravného prostředku. Právní zájem společnosti Aalberts a jejích dceřiných společností na jeho podání by pak byl sporný, jelikož Tribunál v prvním stupni vyhověl jejich žalobnímu návrhu znějícímu na zrušení(25).
60. Nicméně v takovém případě, jako je projednávaný případ, kdy je vedlejší kasační opravný prostředek podán výše popsaným způsobem, se jeho přípustnost nejeví jako problematická. Tento kasační opravný prostředek totiž jednak zní na zrušení – ačkoli částečné – napadeného rozsudku z důvodu, který nebyl v rámci hlavního kasačního opravného prostředku uplatněn(26). Dále se jedná o jediný procesní prostředek, který společnosti Aalberts a jejím dceřiným společnostem dává možnost zpochybnit odůvodnění Tribunálu, jímž byla potvrzena existence jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání. Pokud by totiž tyto společnosti nepodaly takový vedlejší kasační opravný prostředek a Soudní dvůr vyhověl hlavnímu kasačnímu opravnému prostředku a poté dospěl k závěru, že soudní řízení dovoluje o věci rozhodnout, nemohl by již rozhodnout o částech napadeného rozsudku, které nebyly zpochybněny, včetně částí týkajících se konstatování o existenci jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání(27). Odnětí práva podat vedlejší kasační opravný prostředek společnosti Aalberts a jejím dceřiným společnostem by se tedy rovnalo odepření spravedlnosti.
61. Komise, která si jistě byla vědoma takového nechtěného důsledku, ostatně žádný takovýto obecný důvod nepřípustnosti vedlejšího kasačního opravného prostředku nenamítala.
62. Tvrdila totiž pouze, že uvedený kasační opravný prostředek má pouze zpochybnit posouzení skutkového stavu provedené Tribunálem a že by vedlejší kasační opravný prostředek – spíše z hlediska jeho neúčinnosti než nepřípustnosti – neměl vliv na výši pokut uložených společnosti Aalberts a jejím dceřiným společnostem, i kdyby mu bylo vyhověno.
63. Podle mého názoru je třeba obojí odůvodnění odmítnout.
64. K prvnímu je nutno uvést, že společnost Aalberts a její dceřiné společnosti neusilují o to zpochybnit, že došlo k protiprávnímu jednání před šetřením Komise v roce 2001, což Tribunál konstatoval v bodech 91 až 100 napadeného rozsudku, či zpochybnit posouzení, podle něhož se jednání následující po uvedených šetřeních, popsaná v bodech 101 až 105 uvedeného rozsudku, týkala výměn informací o cenách.
65. Tyto společnosti naproti tomu tvrdí, že Tribunál měl na základě posouzení skutkového stavu odmítnout závěr Komise, podle něhož kartelová dohoda zjištěná před ověřováním v roce 2001 pokračovala po uvedených ověřováních a měla podobu jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání.
66. Vedlejší kasační opravný prostředek je tedy přípustný, neboť zpochybňuje pouze odůvodnění napadeného rozsudku týkající se právní kvalifikace dotčených jednání jakožto jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání(28).
67. Pokud jde o namítanou neúčinnost vedlejšího kasačního opravného prostředku, na rozdíl od toho, co uvádí Komise, tento prostředek nezpochybňuje pouze odůvodnění napadeného rozsudku mající vliv jen na výši pokut uložených společnosti Aalberts a jejím dceřiným společnostem, ale je namířen proti konstatováním Tribunálu týkajícím se přezkumu existence porušení článku 81 ES těmito společnostmi. Pokud by Soudní dvůr ostatně vyhověl vedlejšímu kasačnímu opravnému prostředku a dospěl k závěru, že Tribunál nesprávně konstatoval, že došlo k jedinému, komplexnímu a trvajícímu protiprávnímu jednání, ztratila by otázka podílu společnosti Aquatis na tomto protiprávním jednání, jež je předmětem druhého důvodu hlavního kasačního opravného prostředku Komise, význam. Vedlejší kasační opravný prostředek tedy skutečně směřuje proti odůvodnění napadeného rozsudku majícímu vliv na konstatování Tribunálu, která se netýkají jen uložení pokut společnosti Aalberts a jejím dceřiným společnostem.
b) K opodstatněnosti vedlejšího kasačního opravného prostředku
68. Jak jsem již upřesnil, společnost Aalberts a její dceřiné společnosti nezpochybňují, že došlo k protiprávnímu jednání před šetřením Komise v roce 2001, což Tribunál konstatoval v bodech 91 až 100 napadeného rozsudku, a nezpochybňují ani závěr, že se jednání následující po uvedených šetřeních popsaná v bodech 101 až 105 uvedeného rozsudku týkala výměny informací o cenách.
69. Pokud jde o posledně uvedené body napadeného rozsudku, společnost Aalberts a její dceřiné společnosti v podstatě tvrdí, že Tribunál nesprávně konstatoval, že události, které následovaly po šetření v roce 2001, prodlužují (komplexní) protiprávní jednání v podobě, v jaké existovalo před šetřením. Tvrdí tedy, že nejde o „trvající“ protiprávní jednání a že dotčená jednání jsou dvěma samostatnými protiprávními jednáními (nikoli jediným protiprávním jednáním).
70. Tato argumentace není dle mého názoru přesvědčivá.
71. Podle judikatury, která byla z valné části připomenuta v bodech 86 a 87 napadeného rozsudku, může k porušení čl. 81 odst. 1 ES dojít nejen samostatným úkonem, ale i řadou úkonů či nepřetržitým jednáním, přestože jedna či více událostí v rámci této řady úkonů či tohoto nepřetržitého jednání může též jako taková a sama o sobě porušit uvedené ustanovení(29).
72. Rozhodná je skutečnost, že jednotlivé činnosti jsou součástí „celkového plánu“ vzhledem k jejich totožnému cíli narušujícímu hospodářskou soutěž na jednotném trhu(30).
73. Za takových okolností Soudní dvůr rozhodl, že by bylo nepřirozené rozdělit dohodu, která se vyznačuje řadou snah majících jediný hospodářský účel, na několik samostatných jednání, a že v rámci celkové dohody trvající několik let je bezvýznamné, že mezi projevy kartelové dohody existuje několikaměsíční odstup(31).
74. Soudní dvůr v odpověď na argument o rozdílné povaze dvou druhů rozhodnutí přijatých sdružením podniků, z nichž první se týkalo určování cen a druhé obchodní politiky členů uvedeného sdružení v oblasti reklamy – kterýžto rozdíl měl podle tohoto sdružení vést Komisi a Tribunál ke kvalifikaci uvedeného rozhodnutí z hlediska článku 81 ES jakožto samostatného rozhodnutí – upřesnil, že tyto rozdíly nemají vliv na kvalifikaci uvedených rozhodnutí jako „jediného protiprávního jednání“, jelikož byla přijata v rámci řady praktik majících tentýž cíl, tj. omezit hospodářskou soutěž prostřednictvím cen(32).
75. Tribunál v projednávaném případě správně aplikoval výše připomenutou judikaturu, když v bodech 102 až 105 napadeného rozsudku ověřil, zda měla vytýkaná jednání, k nimž došlo po šetření Komise v roce 2001, tentýž cíl jako protisoutěžní praktiky, k nimž došlo před tímto datem, tj. jednání ve shodě o cenách spojovacích tvarovek.
76. Z tohoto pohledu, který upřednostňuje cíl protisoutěžních praktik před jejich jednotlivými projevy či způsoby uplatňování(33), Tribunál rovněž oprávněně rozhodl v bodě 105 napadeného rozsudku, že skutečnost, že došlo ke změně určitých znaků těchto praktik či jejich intenzity není rozhodující, jelikož je možné, že se kartelová dohoda po šetření Komise vyznačovala méně strukturovanou formou a proměnlivější intenzitou aktivity.
77. Skutečnost, že určité aspekty kartelové dohody zanikly a že byla méně strukturovaná v porovnání se stavem před šetřením Komise, se jeví jako naprosto logická, jelikož podniky, které se jí po těchto šetřeních nadále účastnily, věděly, že jsou předmětem vyšetřování ze strany tohoto orgánu. Šlo tedy o „běžnou“ obezřetnou reakci hospodářských subjektů, které chtěly nadále naplňovat cíl svých předchozích praktik, tj. určovat ceny spojovacích tvarovek, nutně v diskrétnějším rámci a podobě.
78. Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Aalberts a její dceřiné společnosti, tedy tyto různé způsoby uplatňování kartelové dohody v době před šetřením Komise a po něm nemohou sloužit k vyvrácení závěru o jednotné a trvající povaze protiprávního jednání učiněném v napadeném rozsudku.
79. Není tedy důvodné rozhodovat o – poněkud zvláštním – argumentu společnosti Aalberts a jejích dceřiných společností, podle něhož by měl Tribunál v pochybnostech stran jednotné a trvající povahy protiprávního jednání konstatovat, že se jedná o dvě různá protiprávní jednání, poněvadž tyto namítané pochybnosti postrádají základ.
80. Navrhuji tudíž, aby byl vedlejší kasační opravný prostředek podaný podpůrně společností Aalberts a jejími dceřinými společnostmi zamítnut jako neopodstatněný.
C – Podpůrně k druhému a třetím důvodu hlavního kasačního opravného prostředku
1. K třetímu důvodu hlavního kasačního opravného prostředku, spočívajícímu v nedostatečném odůvodnění porušení zákazu rozhodovat ultra petita, a s tím spojeným porušením práva na obhajobu
81. Soudní dvůr by se neměl nadměrně zabývat třetím důvodem hlavního kasačního opravného prostředku, v jehož rámci Komise Tribunálu v podstatě vytýká, že neuvedl důvody pro zrušení pokuty ve výši 2,04 milionů eur uložené společně a nerozdílně společnostem Aquatis a Simplex na základě čl. 2 písm. b) bodu 2 sporného rozhodnutí.
82. Jak jsem uvedl v bodě 47 tohoto stanoviska, toto zrušení se sice zakládá na nesprávném právním posouzení, avšak v kontextu projednávané věci je dle mého názoru lehce pochopitelné a vychází ze skutečnosti, že Komise údajně nesprávně zohlednila obrat společnosti Aalberts pro účely výpočtu výše této pokuty. Komise tedy mohla bez problému pochopit argumentaci Tribunálu obsaženou v bodech 123 a 124 napadeného rozsudku.
83. Druhý důvod hlavního kasačního opravného prostředku by si zasloužil větší pozornost, kdyby se Soudní dvůr rozhodl nepřijmout můj návrh vyhovět prvnímu důvodu uvedeného kasačního opravného prostředku.
2. K druhému důvodu hlavního kasačního opravného prostředku, založenému na nesprávném právním posouzení zrušení sporného rozhodnutí v plném rozsahu
a) Argumentace účastnic řízení
84. Komise má za to, že se Tribunál dopustil zjevně nesprávného právního posouzení, když v plném rozsahu zrušil čl. 2 písm. a) rozhodnutí týkajícího se dceřiné společnosti Aquatis a mateřské společnosti Aalberts a přitom potvrdil účast společnosti Aquatis na činnostech kartelové dohody týkající se francouzského trhu.
85. Komise tvrdí, že Tribunál v bodě 106 napadeného rozsudku připustil, že tatáž protiprávní kartelová dohoda pokračovala po šetření Komise a že schůzky FNAS, jichž se společnost Aquatis účastnila, byly součástí tohoto protiprávního jednání v podobě, kterou nabylo po roce 2001. Tribunál však podle ní zrušil pokutu uloženou společnosti Aquatis a její mateřské společnosti, jakož i sporné rozhodnutí v plném rozsahu pouze z důvodu, že Komise neprokázala, že společnost Aquatis věděla (body 111 a 119 napadeného rozsudku) či nutně musela vědět (bod 111 napadeného rozsudku) o tom, že se podílí na celoevropské kartelové dohodě, a že věděla o dvou dalších částech tvořících jediné a trvající protiprávní jednání.
86. V napadeném rozhodnutí došlo podle Komise k trojímu nesprávnému právnímu posouzení.
87. První spočívá ve skutečnosti, že Tribunál údajně použil nesprávné právní kritérium. Na rozdíl od toho, co konstatoval Tribunál, se totiž judikatura podle Komise neomezuje na skutečné povědomí či domněnku, že podnik „musel nutně vědět“, že se účastní celkového protiprávního jednání, ale na prokázání, že podnik mohl takovou účast důvodně předvídat a byl připraven podstoupit z toho plynoucí riziko.
88. Druhé nesprávné posouzení spočívá podle Komise v tom, že Tribunál zrušil sporné rozhodnutí s odůvodněním, že společnost Aquatis měla v porovnání s ostatními účastníky schůzek FNAS ve Francii odlišnou míru povědomí o kartelové dohodě. Podle Komise přitom z ustálené judikatury vyplývá, že proměnlivá míra povědomí účastníka kartelové dohody nesmí vést k úplnému vyloučení existence jediného a trvajícího protiprávního jednání, ale může vést maximálně k částečnému zrušení rozhodnutí konstatujícího porušení a pravděpodobně ke snížení pokuty.
89. Třetí nesprávné posouzení, které s předchozím souvisí, spočívá podle Komise v okolnosti, že Tribunál překročil meze své pravomoci, když v plném rozsahu zrušil rozhodnutí týkající se společnosti Aalberts a jejích dvou dceřiných společností v situaci, kdy by bylo podle judikatury vhodnější částečné zrušení.
90. V odpověď na otázku položenou po vyhlášení výše uvedeného rozsudku Komise v. Verhuizingen Coppens má Komise v podstatě za to, že posouzení provedená Soudním dvorem v tomto rozsudku potvrzují její argumentaci, že druhému důvodu jejího kasačního opravného prostředku by mělo být na jejich základě vyhověno a že napadený rozsudek by měl být částečně zrušen v rozsahu týkajícím se společností Aquatis a Aalberts.
91. Společnost Aalberts a její dceřiné společnosti tvrdí, že tento důvod hlavního kasačního opravného prostředku musí být odmítnut jako částečně nepřípustný, jelikož Komise se podle nich domáhá toho, aby Soudní dvůr přezkoumal skutkový stav zjištěný v prvním stupni.
92. Navíc mají za to, že tento druhý důvod vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku a nesprávné aplikace pojmu „jediné, komplexní a trvající protiprávní jednání“.
93. Společnost Aalberts a její dceřiné společnosti na prvním místě tvrdí, že Komise vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku, jelikož jeho bod 119 vykládá odděleně. Tribunál se totiž podle nich neomezil na zjištění, zda společnost Aquatis skutečně věděla o ostatních součástech jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání, ale zjišťoval rovněž, zda musela společnost Aquatis o těchto skutečnostech nutně vědět. Toto podle uvedených společností jednoznačně plyne z bodu 117 napadeného rozsudku.
94. Na druhém místě tvrdí, že Komise nezohlednila skutečnost, že sporné rozhodnutí uvádí pouze to, že schůzky FNAS byly součástí rozsáhlejšího souboru dohod, který jako celek představoval jediné, komplexní a trvající protiprávní jednání. Komise podle nich neuložila pokutu společnostem Aquatis a Aalberts na základě skutečnosti, že schůzky FNAS byly jako takové protiprávním jednáním ve smyslu článku 81 ES. Tribunál proto podle nich oprávněně rozhodl, že společnost Aquatis se protiprávních jednání namítaných ve sporném rozhodnutí neúčastnila, a v plném rozsahu zrušil pokutu, která byla uložena této společnosti a společnosti Aalberts. Nový argument Komise, podle něhož měl Tribunál rozhodnout, že se společnost Aquatis účastnila samostatného protiprávního jednání, nebyl předmětem správního řízení, a je tedy podle nich nepodložený.
95. Společnost Aalberts a její dceřiné společnosti v odpověď na otázku položenou stran důsledků výše uvedeného rozsudku Komise v. Verhuizingen Coppens na tento důvod hlavního kasačního opravného prostředku uvádí, že podmínky stanovené Soudním dvorem v tomto rozsudku, které Tribunálu mohly umožnit, aby sporné rozhodnutí namísto v plném rozsahu zrušil pouze zčásti, nejsou podle nich splněny. Mají tudíž za to, že Tribunál oprávněně zrušil sporné rozhodnutí v plném rozsahu.
b) Analýza
96. Je naprosto nepochybné, že tento důvod kasačního opravného prostředku je přípustný, jelikož Komise poukazuje pouze na nesprávné právní posouzení, kterého se Tribunál podle ní dopustil.
97. Pokud jde o věcnou stránku, je nutno úvodem stručně zopakovat určité body napadeného rozsudku.
98. V bodě 89 uvedeného rozsudku Tribunál správně uvádí judikaturu Soudního dvora, podle níž za účelem prokázání účasti podniku na jediném, komplexním a trvajícím protiprávním jednání musí Komise dokázat, že uvedený podnik svým jednáním zamýšlel přispět ke společným cílům sledovaným všemi účastníky a že věděl o faktickém plánovaném nebo uplatňovaném jednání jiných podniků při sledování téhož cíle nebo ho mohl důvodně předvídat a byl připraven podstoupit z toho plynoucí riziko(34).
99. V následujícím bodě napadeného rozsudku Tribunál opět v souladu s judikaturou Soudního dvora zdůrazňuje, že skutečnost, že se podnik nepodílel na všech částech kartelové dohody, není rozhodná pro prokázání existence protiprávního jednání, jehož se dopustil, přičemž tuto okolnost je třeba zohlednit pouze při posouzení závažnosti protiprávního jednání a popřípadě vymezení výše pokuty(35).
100. Tribunál v bodě 109 napadeného rozsudku uvedl, že jediné, komplexní a trvající protiprávní jednání po březnu 2001 spočívalo v dvoustranných kontaktech navázaných na obchodním veletrhu a kontaktech navázaných v rámci setkání federace FNAS za účelem koordinace cen, v bodě 110 uvedeného rozsudku uvedl, že se Aquatis účastnila pouze posledně uvedených setkání, a nikoli dvou dalších částí protiprávního jednání, a v bodě 111 téhož rozsudku konstatoval, že je tedy třeba ověřit, zda společnost Aquatis, když se účastnila uvedených setkání, věděla, nebo musela nutně vědět, že je součástí skupiny účastníků celoevropské kartelové dohody. Pouze pokud se prokáže, že společnost Aquatis věděla o existenci dalších dvou částí protiprávního jednání, může být její účast na dohodě týkající se francouzského trhu považována za projev jejího připojení se ke zjištěnému protiprávnímu jednání(36).
101. Tribunál v bodě 114 napadeného rozsudku uvedl, že žádná skutečnost nenaznačuje, že společnost Aquatis „věděla“ o tom, že IBP, Conap SA a FRA.BO pokračovaly v uvedeném protiprávním jednání, a v bodě 119 dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že společnost Aquatis „věděla“ o tom, že se svým jednáním připojila ke kartelové dohodě tvořené různými činnostmi s jedním společným cílem nebo ke kartelové dohodě, jíž se účastnila před březnem 2001 a která dále pokračovala.
102. Na první pohled by tato interpretace rozsudku, k níž ostatně dospěla Komise, mohla vést k přijetí argumentace Komise, podle níž Tribunál neověřil, zda mohla společnost Aquatis „důvodně předvídat“ protisoutěžní jednání ostatních podniků podílejících se na celkovém plánu, který zahrnoval všechny činnosti zakládající zjištěné protiprávní jednání.
103. Je však nutno uvést, že Tribunál v bodě 112 i bodě 117 napadeného rozsudku skutečně ověřil toto kritérium ve vztahu ke společnosti Aquatis a rozhodl, že tato společnost nemohla „důvodně předvídat“, že schůzky FNAS týkající se výlučně francouzského trhu spadaly do rozsáhlejšího protiprávního jednání, které bylo součástí celkového plánu, tj. že byly pro ostatní účastníky prostředkem k diskuzi za účelem koordinace cen spojovacích tvarovek na ostatních vnitrostátních trzích.
104. Navrhuji tedy, aby byla první výtka uvedená Komisí na podporu druhého důvodu jejího kasačního opravného prostředku zamítnuta(37).
105. Co se týče druhé a třetí výtky, které je dle mého názoru třeba zkoumat společně, Komise zpochybňuje zrušení sporného rozhodnutí v plném rozsahu ve vztahu ke společnosti Aquatis (a mateřské společnosti Aalberts) v situaci, kdy Tribunál v bodě 110 napadeného rozsudku konstatoval, že se společnost Aquatis podílela na jedné ze tří částí jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání, jejímž předmětem stejně jako u dvou dalších částí byla koordinace cen.
106. Jak již Soudní dvůr upřesnil, pouhá skutečnost, že Tribunál považuje žalobní důvod uplatněný na podporu žaloby na neplatnost za opodstatněný, mu neumožňuje automaticky zrušit napadený akt v plném rozsahu, pokud daný důvod týkající se výhradně konkrétního aspektu napadeného aktu může vést pouze k částečnému zrušení(38).
107. Unijní právní akt lze částečně zrušit pouze tehdy, jsou‑li části, jejichž zrušení je požadováno, oddělitelné od zbytku aktu. Tento požadavek není splněn, jestliže částečné zrušení aktu způsobí změnu jeho podstaty, což je nutno posoudit na základě objektivního kritéria(39).
108. Pro účely přezkumu, zda Tribunál oprávněně zrušil sporné rozhodnutí v plném rozsahu ve vztahu ke společnosti Aquatis včetně pokuty, která jí byla uložena společně a nerozdílně se společností Aalberts, je nutno ověřit, zda částečné zrušení tohoto rozhodnutí změnilo jeho podstatu(40).
109. Jak vyplývá z výše uvedeného rozsudku Komise v. Verhuizingen Coppens, obecně platí, že pokud se podnik přímo účastnil jednoho či více protisoutěžních jednání tvořících jediné a trvající protiprávní jednání – a nebylo prokázáno, že vlastním jednáním zamýšlel přispět k souboru společných cílů sledovaných ostatními účastníky kartelové dohody, že věděl o všech ostatních protiprávních jednáních, která uvedení účastníci zamýšleli nebo realizovali, aby dosáhli týchž cílů, nebo že je mohl důvodně předvídat a byl připraven podstoupit z toho plynoucí riziko – Komise je oprávněna přičíst mu odpovědnost pouze za jednání, kterých se přímo účastnil, a za jednání zamýšlená či realizovaná ostatními účastníky za účelem dosažení týchž cílů, které sledoval tento podnik, bylo‑li prokázáno, že o nich věděl či je mohl důvodně předvídat a byl připraven podstoupit z toho plynoucí riziko(41).
110. Toto posouzení však nemůže tento podnik zprostit odpovědnosti za jednání, jichž se nesporně účastnil, nebo za něž může nesporně nést odpovědnost v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 99 tohoto stanoviska.
111. Soudní dvůr připouští takové rozdělení rozhodnutí Komise, které kvalifikuje celkovou kartelovou dohodu jako jediné a trvající protiprávní jednání, pouze tehdy, jsou‑li splněny dvě kumulativní podmínky. Zaprvé je nezbytné, aby bylo uvedenému podniku při správním řízení umožněno obeznámit se s tím, že je mu rovněž vytýkáno každé z chování tvořících uvedené protiprávní jednání, a tedy se v tomto bodě hájit. Zadruhé je nutné, aby rozhodnutí Komise jako takové bylo v tomto ohledu dostatečně jasné(42).
112. Z toho vyplývá, že jestliže jsou tyto podmínky splněny a Komise neprokázala právně dostačujícím způsobem účast podniku na jediném a trvajícím protiprávním jednání jako celku, musí být rozhodnutí Komise považováno za neopodstatněné pouze v tomto rozsahu(43).
113. Za těchto podmínek se musí soud Unie omezit na částečné zrušení rozhodnutí Komise. Jelikož samotným účelem takového rozhodnutí je konstatovat jedno nebo více jednání zakládajících porušení článku 81 ES, nemůže tedy takové částečné zrušení změnit jeho podstatu(44).
114. Není-li však splněna alespoň jedna za dvou podmínek vymezených Soudním dvorem a uvedených v bodě 111 tohoto stanoviska, může unijní soud rozhodnutí Komise, které je podle něj protiprávní, zrušit pouze v plném rozsahu.
115. Jak v tomto případě tvrdí i Komise, z odůvodnění napadeného rozsudku nijak nevyplývá, že se Tribunál před tím, než sporné rozhodnutí zrušil v plném rozsahu, zabýval otázkou, zda přichází v úvahu zrušit je částečně.
116. Tribunál tedy měl ověřit, zda bylo během správního řízení – zejména v souvislosti s oznámením námitek zaslaným Komisí společnosti Aalberts a jejím dceřiným společnostem – těmto společnostem umožněno pochopit, že schůzky FNAS mohly být samy o sobě považovány za porušení čl. 81 odst. 1 ES, a zda bylo samotné sporné rozhodnutí v tomto ohledu jasné.
117. V odpověď na otázku položenou po vynesení výše uvedeného rozsudku Komise v. Verhuizingen Coppens společnost Aalberts a její dceřiné společnosti uvádí, že v projednávaném případě nebyla splněna ani jedna ze dvou podmínek vymezených Soudním dvorem, přičemž Komise tvrdí opak s poukazem na mnohé body oznámení námitek i odpovědi společnosti Aalberts a jejích dceřiných společnosti na toto oznámení, jakož i na mnohé body sporného rozhodnutí, které podle ní nasvědčují tomu, že tyto podmínky byly splněny.
118. Sporné rozhodnutí se mi osobně zdaleka nejeví jako jednoznačné, pokud jde o kvalifikaci účasti společnosti Aquatis (a Aalberts) na schůzkách FNAS jako samostatného porušení čl. 81 odst. 1 ES, takže lze dospět k závěru, že jedna ze dvou podmínek pro částečné zrušení uvedeného rozhodnutí není splněna.
119. Podle mého názoru však Soudní dvůr nemůže nahradit odůvodnění napadeného rozsudku, jelikož tomuto kroku by pro účely ověření důvodnosti výroku napadeného rozsudku muselo nevyhnutelně předcházet posouzení skutkových okolností uváděných účastnicemi řízení o kasačním opravném prostředku, které nebyly z jakéhokoli důvodu v uvedeném rozsudku zohledněny(45).
120. V případě, že by Soudní dvůr nesouhlasil s mým návrhem vyhovět prvnímu důvodu hlavního kasačního opravného prostředku, mám za to, že by bylo důvodné vyhovět druhému důvodu uvedeného kasačního opravného prostředku a zrušit bod 1 a 2 výroku napadeného rozsudku v rozsahu, v němž se týká účasti společnosti Aquatis na protiprávním jednání a pokuty ve výši 55,15 milionů euro, která jí byla uložena společně a nerozdílně se společností Aalberts.
III – K vrácení věci zpět Tribunálu
121. V souladu s článkem 61 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie, pokud je kasační opravný prostředek opodstatněný, Soudní dvůr zruší rozhodnutí Tribunálu. Soudní dvůr pak může sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí.
122. Jelikož Tribunál nerozhodl o třech z pěti žalobních důvodů uvedených společností Aalberts a jejími dceřinými společnostmi včetně žalobního důvodu týkajícího se přičitatelnosti jednání těchto dceřiných společností jejich mateřské společnosti Aalberts a nadto ani o otázce, zda ve vztahu ke společnosti Aquatis přicházelo v úvahu částečné zrušení sporného rozhodnutí vzhledem ke skutkovým okolnostem, které nebyly zohledněny v řízení v prvním stupni, mám za to, že soudní řízení nedovoluje, aby Soudní dvůr vydal konečné rozhodnutí ve věci.
123. Navrhuji tedy, aby byla věc vrácena zpět Tribunálu a o nákladech tohoto řízení bylo rozhodnuto později.
IV – Závěry
124. S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl takto:
„1) Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 24. března 2001, Aalberts Industries a další v. Komise (T‑385/06), se zrušuje.
2) Projednávaná věc se vrací zpět Tribunálu Evropské unie.
3) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.“