ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
10. dubna 2014(*)
Obsah
I – Právní rámec
II – Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí
III – Žaloby před Tribunálem a napadený rozsudek
IV – Návrhová žádání účastnic řízení a řízení před Soudním dvorem
V – Ke kasačním opravným prostředkům
A – Ke kasačnímu opravnému prostředku Komise
1. K prvním třem důvodům kasačního opravného prostředku a k sedmému důvodu kasačního opravného prostředku
a) Argumentace účastnic řízení
b) Závěry Soudního dvora
2. K důsledkům, které musejí být vyvozeny z opodstatněnosti kasačního opravného prostředku Komise
B – Ke kasačnímu opravnému prostředku společnosti Reyrolle
1. K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z porušení zásady personality trestu a sankcí
a) Argumentace účastnic řízení
b) Závěry Soudního dvora
2. K druhému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z porušení zásad rovného zacházení a proporcionality
a) Argumentace účastnic řízení
b) Závěry Soudního dvora
C – Ke kasačnímu opravnému prostředku společností SEHV a Magrini
1. K prvním dvěma důvodům, vycházejícím z porušení zásady ne ultra petita a nerespektování překážky věci pravomocně rozsouzené
a) Argumentace účastnic řízení
b) Závěry Soudního dvora
2. K důsledkům, které musejí být vyvozeny z opodstatněnosti kasačního opravného prostředku společností SEHV a Magrini
VI – K nákladům řízení
„Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Kartelová dohoda – Trh projektů týkajících se plynem izolovaných spínacích přístrojů – Společná a nerozdílná odpovědnost za zaplacení pokuty – Pojem podniku – Zásada osobní odpovědnosti a personality trestu a sankcí – Pravomoc Tribunálu k přezkumu v plné jurisdikci – Zásada ne ultra petita – Zásady proporcionality a rovného zacházení“
Ve spojených věcech C‑231/11 P až C‑233/11 P,
jejichž předmětem jsou tři kasační opravné prostředky na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podané ve dnech 13. a dne 16. května 2011,
Evropská komise, zastoupená A. Antoniadis, jakož i R. Sauerem a N. von Lingenem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku, (C‑231/11 P),
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
přičemž dalšími účastnicemi řízení jsou:
Siemens AG Österreich, se sídlem ve Vídni (Rakousko),
VA Tech Transmission & Distribution GmbH & Co. KEG, se sídlem ve Vídni,
Siemens Transmission & Distribution Ltd, se sídlem v Manchesteru (Spojené království),
Siemens Transmission & Distribution SA, se sídlem v Grenoble (Francie),
Nuova Magrini Galileo SpA, se sídlem v Bergamo (Itálie),
zastoupené H. Wollmannem a F. Urlesbergerem, Rechtsanwälte,
žalobkyně v prvním stupni,
a
Siemens Transmission & Distribution Ltd (C‑232/11 P),
Siemens Transmission & Distribution SA,
Nuova Magrini Galileo SpA (C‑233/11 P),
zastoupené H. Wollmannem a F. Urlesbergerem, Rechtsanwälte,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek,
přičemž další účastnicí řízení je:
Evropská komise, zastoupená A. Antoniadis, jakož i R. Sauerem a N. von Lingenem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalovaná v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení L. Bay Larsen, předseda senátu, K. Lenaerts, místopředseda Soudního dvora, vykonávající funkci předsedy čtvrtého senátu, M. Safjan, J. Malenovský a A. Prechal (zpravodajka), soudci,
generální advokát: P. Mengozzi,
vedoucí soudní kanceláře: A. Impellizzeri, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 2. května 2013,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 19. září 2013,
vydává tento
Rozsudek
1 Svými kasačními opravnými prostředky se Evropská komise, Siemens Transmission & Distribution Ltd, Siemens Transmission & Distribution SA a Nuova Magrini Galileo SpA (tyto tři společnosti společně dále jen „navrhující společnosti“) domáhají částečného zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 3. března 2011, Siemens Österreich a další v. Komise (T‑122/07 až T‑124/07, Sb. rozh. s. II‑793, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál částečně zrušil a změnil rozhodnutí Komise C(2006) 6762 final ze dne 24. ledna 2007 v řízení podle článku [81 ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/F/38.899 – Plynem izolované spínací přístroje), jehož shrnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst 2008, C 5, s. 7, dále jen „sporné rozhodnutí“).
I – Právní rámec
2 Článek 23 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205), nazvaný „Pokuty“, stanoví:
„[...]
2. Komise může rozhodnutím uložit podnikům a sdružením podniků pokuty, pokud úmyslně nebo z nedbalosti:
a) se dopouštějí jednání v rozporu s články [81 ES] nebo [82 ES] [...]
[...]
3. Při stanovování výše pokuty se přihlíží k závažnosti a k délce trvání protiprávního jednání.
[...]“
3 Podle článku 31 tohoto nařízení, nazvaného „Přezkoumání Soudním dvorem“:
„Soudní dvůr má neomezenou příslušnost přezkoumávat rozhodnutí, kterými Komise stanovila pokutu nebo penále. Může uloženou pokutu nebo penále zrušit, snížit nebo zvýšit.“
II – Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí
4 Skutkové okolnosti, které vedly ke vzniku projednávaného sporu a jež jsou vylíčeny v bodech 1 až 22 napadeného rozsudku, lze shrnout následovně.
5 Spor se týká kartelové dohody týkající se prodeje plynem izolovaných spínacích přístrojů (dále jen „PISP“) sloužících ke kontrole toku energie v elektrických rozvodných sítích. Jedná se o silnoproudá zařízení používaná jako hlavní prvek pro elektrické rozvodny dodávané na klíč.
6 V bodech 1 až 3 napadeného rozsudku jsou jednotlivé společnosti, kterých se týká tento spor, uvedeny takto:
„1. Dne 20. září 1998 nabyla VA Technologie AG od společnosti Rolls-Royce dceřinou společnost, a sice Reyrolle Ltd, poté VA Tech Reyrolle Ltd a nyní Siemens Transmission & Distribution Ltd [...] (dále jen ‚Reyrolle‘). Dne 13. března 2001 VA Technologie prostřednictvím dceřiné společnosti, kterou vlastní ze 100 %, a to společnosti VA Tech Transmission & Distribution GmbH & Co. KEG [...] (dále jen ‚KEG‘), poskytla vklad v podobě společnosti Reyrolle do nově vytvořené společnosti VA Tech Schneider High Voltage GmbH (dále jen ‚VAS‘), ve které prostřednictvím své dceřiné společnosti drží 60 % podíl, přičemž zbytek drží společnost Schneider Electric SA [(dále jen ‚Schneider‘)]. Posledně uvedená společnost poskytla do VAS vklad v podobě společnosti Schneider Electric High Voltage SA, poté VA Tech Transmission & Distribution SA, nyní Siemens Transmission & Distribution SA [...] (dále jen ‚SEHV‘) a v podobě společnosti Nuova Magrini Galileo SpA [...] (dále jen ‚Magrini‘), které byly dříve ze 100 % jejími dceřinými společnostmi, přičemž společnost SEHV provádí od roku 1999 činnosti v oblasti vysokého napětí, které dříve provádělo několik dceřiných společností Schneider [...].
2. V říjnu roku 2004 nabyla VA Technologie prostřednictvím společnosti KEG všechny podíly společnosti Schneider […] na základním kapitálu společnosti VAS.
3. V roce 2005 nabyla Siemens AG [dále jen ‚Siemens‘] výhradní kontrolu nad skupinou, jejíž mateřskou společností byla VA Technologie (dále jen ‚skupina VA Tech‘), a to prostřednictvím veřejné nabídky na koupi vyhlášené dceřinou společností, a sice [...] společností Siemens AG Österreich (dále jen ‚Siemens Österreich‘). Po tomto převzetí kontroly došlo ke sloučení společnosti VA Technologie a posléze společnosti VAS se společností Siemens Österreich.“
7 Dne 3. března 2004 společnost ABB Ltd (dále jen „ABB“) oznámila Komisi existenci kartelové dohody v odvětví PISP a přednesla ústní žádost o ochranu před pokutami v souladu s oznámením Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3; dále jen „oznámení o spolupráci“). Dne 25. dubna 2004 Komise společnosti ABB poskytla podmínečnou ochranu.
8 Na základě prohlášení společnosti ABB zahájila Komise šetření a ve dnech 11. a 12. května 2004 provedla namátkové kontroly v prostorách společností Siemens, Areva T&D SA, skupiny VA Tech, společností Hitachi Ltd a Japan AE Power Systems Corp. (dále jen ‚JAEPS‘). Dne 20. dubna 2006 přijala Komise oznámení námitek, které bylo zasláno 20 společnostem, včetně navrhujících společností. Slyšení dotyčných společností se konalo ve dnech 18. a 19. července 2006.
9 Dne 24. ledna 2007 přijala Komise sporné rozhodnutí, které bylo oznámeno 20 společnostem, jímž bylo zasláno oznámení námitek, totiž, kromě navrhujících společností, společnostem Siemens Österreich, KEG, ABB, Alstom SA, Areva SA, Areva T&D AG, Areva T&D Holding SA, jakož i Areva T&D SA (tyto čtyři posledně uvedené společnosti společně dále jen „Areva“), Fuji Electric Holdings Co. Ltd a Fuji Electric Systems Co. Ltd (tyto dvě posledně uvedené společnosti společně dále jen „Fuji“), Hitachi Ltd a Hitachi Europe Ltd ( tyto dvě posledně uvedené společnosti společně dále jen „Hitachi“), JAEPS, Schneider, Mitsubishi Electric System Corp. (dále jen „Mitsubishi“) a Toshiba Corp. (dále jen „Toshiba“).
10 V bodech 14 až 16 napadeného rozsudku jsou znaky dotčené kartelové dohody, jak byly konstatovány ve sporném rozhodnutí, shrnuty takto:
„14 V bodech 113 až 123 odůvodnění [sporného] rozhodnutí Komise uvedla, že různé podniky, které se účastnily kartelové dohody, koordinovaly podle smluvených pravidel přidělování projektů PISP na celosvětové úrovni, s výjimkou některých trhů, aby zachovaly zejména kvóty, které do značné míry odrážely jejich odhadované historické podíly na trhu. Komise upřesnila, že k přidělování projektů PISP docházelo na základě společné ‚japonské‘ kvóty a společné ‚evropské‘ kvóty, které si posléze měli mezi sebe rozdělit japonští a evropští výrobci. Dohoda podepsaná ve Vídni dne 15. dubna 1988 (dále jen ‚dohoda GQ‘) stanovila pravidla umožňující přidělení projektů PISP buď japonským, nebo evropským výrobcům, a přičtení jejich hodnoty podle příslušných kvót. Kromě toho v bodech 124 až 132 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise upřesnila, že různé podniky, které se účastnily kartelové dohody, uzavřely nepsanou dohodu (dále jen ‚obecná dohoda‘), na základě níž projekty PISP v Japonsku na straně jedné a v zemích evropských účastníků kartelové dohody na straně druhé, označované společně jako „domovské země“ projektů PISP, byly vyhrazeny japonským a evropským členům kartelu. Projekty PISP v ‚domovských zemích‘ nebyly předmětem výměny informací mezi oběma skupinami a nebyly zahrnuty do příslušných kvót.
15 Dohoda GQ obsahovala rovněž pravidla týkající se výměny nezbytných informací o fungování kartelu mezi oběma skupinami výrobců, která byla zejména zajišťována tajemníky uvedených skupin, manipulace dotyčných nabídkových řízení a stanovení cen za projekty PISP, které nemohly být přiděleny. Podle znění přílohy 2 se dohoda GQ vztahovala na celý svět s výjimkou Spojených států amerických, Kanady, Japonska a 17 zemí západní Evropy. Kromě toho byly podle obecné dohody projekty PISP v jiných evropských zemích než v ‚domovských zemích‘ rovněž vyhrazeny evropské skupině, jelikož japonští výrobci se zavázali, že nebudou podávat nabídky na projekty PISP v Evropě.
16 Rozdělování projektů PISP mezi evropskými výrobci se podle Komise řídilo dohodou podepsanou rovněž ve Vídni dne 15. dubna 1988, nazvanou ‚E‑Group Operation Agreement for GQ-Agreement‘ (Dohoda skupiny E ohledně provádění dohody GQ) (dále jen ‚dohoda EQ‘). Komise uvedla, že přidělování projektů PISP v Evropě probíhalo podle stejných pravidel a postupů jakými se řídilo přidělování projektů PISP v jiných zemích. Konkrétně měly být projekty PISP v Evropě rovněž oznamovány, zapisovány do seznamu, přidělovány, seřazovány nebo získaly minimální cenu.“
11 Na základě skutkových zjištění a právních posouzení Komise v napadeném rozhodnutí konstatovala, že dotčené podniky porušily článek 81 ES a článek 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992 (Úř. věst. 1994, L 1, s. 3; Zvl. vyd. 11/52, s. 3, dále jen „Dohoda o EHP“) a uložila jim pokuty, jejichž výše byla vypočtena metodou uvedenou v Pokynech o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3, dále jen „pokyny“), jakož i v oznámení o spolupráci.
12 Komise rozhodla, že je třeba podle oznámení o spolupráci vyhovět žádosti společnosti ABB o ochranu před pokutami, ale že žádosti o shovívavost podané jinými společnostmi, včetně žádosti o shovívavost podané skupinou VA Tech, musejí být zamítnuty.
13 Články 1 a 2 sporného rozhodnutí stanoví:
„Článek 1
Následující podniky porušily [článek 81 ES a článek 53 Dohody o EHP] účastí, v uvedených obdobích, na souboru dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví [PISP] v [Evropském hospodářském prostoru (EHP)]:
[...]
m) [Magrini] od 15. dubna 1988 do 13. prosince 2000 a od 1. dubna 2002 do 11. května 2004;
n) [Schneider], od 15. dubna 1988 do 13. prosince 2000;
[...]
p) Siemens [Österreich] od 20. září 1998 do 13. prosince 2000 a od 1. dubna 2002 do 11. května 2004;
q) [Reyrolle] od 15. dubna 1988 do 13. prosince 2000 a od 1. dubna 2002 do 11. května 2004;
r) [SEHV] od 15. dubna 1988 do 13. prosince 2000 a od 1. dubna 2002 do 11. května 2004;
[...]
t) [KEG] od 20. září 1998 do 13. prosince 2000 a od 1. dubna 2002 do 11. května 2004.
Článek 2
Za protiprávní jednání uvedená v článku 1 se ukládají tyto pokuty:
[...]
j) Schneider [...]: 3 600 000 eur;
k) Schneider [...] společně a nerozdílně se společnostmi [SEHV] a [Magrini]: 4 500 000 eur;
l) [Reyrolle]: 22 050 000 eur, z čehož:
i) 17 550 000 eur společně a nerozdílně se společnostmi [SEHV] a [Magrini] a
ii) 12 600 000 eur společně a nerozdílně se společnostmi Siemens [Österreich] a [KEG];
[...]“
III – Žaloby před Tribunálem a napadený rozsudek
14 Z bodů 33, 34 a 229 napadeného rozsudku vyplývá, že žalobkyně vznesly na podporu svých návrhových žádání směřujících ke zrušení dva žalobní důvody.
15 První vycházel z porušení čl. 81 odst. 1 ES, čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP, čl. 23 odst. 2 a 3 a článku 25 nařízení Rady č. 1/2003. Tento žalobní důvod se dělil na čtyři části vycházející zaprvé z nedostatku důkazů o tvrzeném protiprávním jednání, zadruhé z nesprávného posouzení týkajícího se doby trvání tvrzeného protiprávního jednání, zatřetí z nepřiměřenosti uložené pokuty a začtvrté z promlčení tvrzeného protiprávního jednání v období před 16. červencem 1998.
16 Druhý žalobní důvod vycházel z porušení podstatných formálních náležitostí a práva být vyslechnut, a zvláště práva žalobkyň na výslech svědka svědčícího v jejich neprospěch vyplývajícího z čl. 6 odst. 3 písm. d) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané dne v Římě dne 4. listopadu 1950.
17 Tribunál v podstatě potvrdil existenci protiprávního jednání, jaké bylo konstatováno Komisí ve sporném rozhodnutí, jakož i výši pokuty uložené celkově skupině VA Tech Group, tedy součtu částek majících být zaplaceny každou společnosti, která tvoří tuto skupinu.
18 I když Tribunál snížil dobu trvání protiprávního jednání společností skupiny VA Tech tím, že z něho vyloučil období mezi 1. dubnem a 30. červnem 2002 a v tomto rozsahu sporné rozhodnutí zrušil (body 63 až 72 a 236 napadeného rozsudku a bod 1 jeho výroku), následně konstatoval, že podle Pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO nemá toto snížení doby trvání protiprávního jednání žádný vliv na výši pokuty uložené těmto společnostem (bod 261 téhož rozsudku).
19 Na základě úvah obsažených v bodech 137 až 165 napadeného rozsudku však Tribunál v bodě 166 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise tím, že shledala Reyrolle, SEHV a Magrini solidárně odpovědnými za platbu pokuty ve výši jasně překračující společnou odpovědnost tím, že neshledala společnosti Siemens Österreich a KEG solidárně odpovědnými za platbu části pokuty uložené SEHV a Magrini, a tím, že neuložila Reyrolle samotně nést část pokuty, která jí byla uložena, porušila zásadu personality trestů a sankcí.
20 V bodě 167 uvedeného rozsudku Tribunál na základě toho došel k závěru, že je třeba zrušit článek 2 sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká stanovení částky pokuty, která má být uložena společnostem SEHV a Magrini, a v rozsahu, v němž se týká stanovení částek, které mají žalobkyně zaplatit solidárně.
21 V bodech 236 až 264 napadeného rozsudku Tribunál při výkonu své pravomoci v plné jurisdikci změnil pokuty uložené žalobkyním, přičemž rovněž pro jednotlivé pokuty stanovil podíl, který má nést každá ze společností ve vztazích mezi solidárními spoludlužníky, v souladu se zásadami uvedenými v bodech 158 a 159 napadeného rozsudku.
22 Tribunál také v bodě 2 výroku napadeného rozsudku zrušil čl. 2 písm. j), k) a l) sporného rozhodnutí, a v bodě 3 tohoto výroku stanovil pokuty takto:
„– [SEHV] a [Magrini] solidárně se Schneider Electric SA: 8 100 000 eur;
– [Reyrolle] solidárně se Siemens [Österreich], [KEG], [SEHV] a [Magrini]: 10 350 000 eur;
– [Reyrolle] solidárně se Siemens [Österreich] a [KEG]: 2 250 000 eur;
– [Reyrolle]: 9 450 000 eur.“
IV – Návrhová žádání účastnic řízení a řízení před Soudním dvorem
23 Komise ve svém kasačním opravném prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil bod 2 výroku napadeného rozsudku v rozsahu, v němž je založen na zjištění Tribunálu v bodě 157 napadeného rozsudku, podle kterého je Komise povinna určit pro každou společnost, která je součástí téhož podniku její podíl na částkách, jejichž zaplacení je solidárně uloženo společnostem patřícím do tohoto podniku, a zrušil bod 3 výroku tohoto rozsudku v rozsahu, v němž tam Tribunál na základě úvah obsažených v bodě 158 uvedeného rozsudku, ve spojení s body 245, 247, 262 a 263 téhož rozsudku, stanoví nové výše pokut a určuje část těchto pokut, která má být zaplacena každou společností;
– podpůrně zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž Komisi v bodě 157 uvedeného rozsudku ukládá povinnost určit pro každou společnost patřící do téhož podniku její podíl na částkách, jejichž zaplacení je solidárně uloženo společnostem patřícím do tohoto podniku, a zrušil uvedený rozsudek v rozsahu, v němž tam Tribunál na základě úvah obsažených v bodě 158 uvedeného rozsudku, ve spojení s body 245, 247, 262 a 263 téhož rozsudku, stanoví část pokuty, která má být zaplacena každou společností a takto mění sporné rozhodnutí.
– zamítl žaloby ve věcech T‑122/07, T‑123/07 a T‑124/07 v rozsahu, v němž směřují ke zrušení čl. 2 písm. j), k), a l) sporného rozhodnutí;
– uložil odpůrkyním v řízení o kasačním opravném prostředku a žalobkyním v prvním stupni náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku a rovněž nákladů řízení v prvním stupni.
24 Reyrolle, SEHV a Magrini navrhují, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek a
– zcela vyhověl jejich návrhům.
25 Svým kasačním opravným prostředkem Reyrolle navrhuje, aby Soudní dvůr:
– změnil bod 3 čtvrtou odrážku výroku napadeného rozsudku v tom smyslu, že pokuta tam uložená společnosti Reyrolle se snižuje na přinejmenším 7 400 000 eur;
– podpůrně zrušil bod 3 výroku uvedeného rozsudku v rozsahu, v němž se týká této společnosti a vrátil věc Tribunálu;
– každopádně uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
26 Svým kasačním opravným prostředkem SEHV a Magrini navrhují, aby Soudní dvůr:
– zrušil bod 2 výroku napadeného rozsudku v rozsahu, v němž zrušuje čl. 2 písm. j) a k) sporného rozhodnutí;
– zrušil bod 3 první odrážku výroku napadeného rozsudku, potvrdil čl. 2 písm. j) a k) sporného rozhodnutí a v souvislosti s čl. 2 písm. k) uvedeného rozhodnutí určil, že každý ze solidárních spoludlužníků musí nést jednu třetinu z částky 4 500 000 eur;
– podpůrně zrušil bod 3 první odrážku výroku napadeného rozsudku a vrátil věc Tribunálu;
– každopádně uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
27 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek společnosti Reyrolle, jakož i kasační opravný prostředek společností SEHV a Magrini v plném rozsahu a
– uložil navrhujícím společnostem náhradu nákladů řízení.
28 Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 1. července 2011 byly věci C‑231/11 P až C‑233/11 P spojeny pro účely písemné i ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.
V – Ke kasačním opravným prostředkům
A – Ke kasačnímu opravnému prostředku Komise
29 Komise vznáší na podporu svého kasačního opravného prostředku sedm důvodů směřujících ke zrušení, které vycházejí z porušení článku 23 nařízení č. 1/2003, porušení pravomoci Tribunálu k přezkumu v plné jurisdikci, zásad osobní odpovědnosti a personality trestu a sankcí, zásady ne ultra petita, zásady kontradiktornosti, povinnosti uvést odůvodnění a posuzovací pravomoci Komise při určení právních subjektů, kterým je přičítána odpovědnost za protiprávní jednání.
30 První tři důvody kasačního opravného prostředku, jakož i sedmý důvod je třeba zkoumat společně.
1. K prvním třem důvodům kasačního opravného prostředku a k sedmému důvodu kasačního opravného prostředku
a) Argumentace účastnic řízení
31 V prvním důvodu kasačního opravného prostředku Komise Tribunálu vytýká, že porušil článek 23 nařízení č. 1/2003 tím, že toto ustanovení vyložil v tom smyslu, že mu přiznává pravomoc, či mu dokonce ukládá povinnost, určit příslušný podíl jednotlivých spoludlužníků k zaplacení pokuty, ke kterému jsou společně a nerozdílně shledáni odpovědnými Komisí, z důvodu protiprávního jednání, kterého se dopustil podnik, do něhož patřili.
32 Pravomoc ukládat pokuty, kterou Komise má podle uvedeného ustanovení se vztahuje pouze na vnější dosah solidarity, a to vztah mezi Komisí a adresáty rozhodnutí, kteří jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit pokutu jako součásti jednoho a téhož podniku, a nikoli na vnitřní vztah mezi těmito jednotlivými solidárními spoludlužníky.
33 Pravomoc Komise potrestat několik společností solidárně odpovědných k zaplacení pokuty přímo vyplývá z odpovědnosti „podniků“. Naproti tomu nelze z pojmu „podnik“ vyvodit rozsáhlejší pravomoc, umožňující Komisi určit právní vztahy mezi solidárními spoludlužníky.
34 V druhém důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že Tribunál tím, že článek 23 nařízení č. 1/2003 vyložil jako zahrnující pravomoc, či dokonce povinnost rozhodnout o otázce vnitřních vztahů mezi solidárními spoludlužníky, a tím, že na tomto základě konkrétně určil podíly jednotlivých navrhujících společností, překročil hranice své pravomoci, kterou mu přiznává jeho pravomoc přezkumu v plné jurisdikci, jelikož se tato pravomoc týká pouze vnějšího vztahu mezi Komisí a podnikem, kterému je uložena pokuta.
35 Třetím důvodem kasačního opravného prostředku Komise Tribunálu vytýká, že v bodě 153 napadeného rozsudku rozhodl, že zásada personality trestu a sankcí ukládá, aby každý z adresátů rozhodnutí, který je shledán společně a nerozdílně odpovědným za zaplacení pokuty, mohl z tohoto rozhodnutí vyvodit výši podílu, který musí uhradit ve vztahu ke svým solidárním spoludlužníkům, jakmile bude pohledávka Komise uspokojena.
36 Tato zásada, stejně jako zásada osobní odpovědnosti se použije na podnik jako takový, a nikoli na jednotlivé právní entity, které ho tvoří.
37 Zásada personality trestu a sankcí vyžaduje, aby Komise v rámci stanovení výše pokut zkoumala relativní závažnost účasti každého z podniků, které se dopustily protiprávního jednání, na základě individuálního chování dotyčných podniků a případně přitěžujících nebo polehčujících okolností.
38 Sedmým důvodem kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že v rozsahu, v němž může být bod 150 napadeného rozsudku vykládán v tom smyslu, že je povinna uložit solidární zaplacení pokuty všem entitám, které mohou být činěny odpovědnými za účast na protiprávním jednání spáchaném podnikem, je v rozporu se svobodou volby, kterou má tento orgán v tomto ohledu.
b) Závěry Soudního dvora
39 Podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 může Komise rozhodnutím uložit podnikům a sdružením podniků pokuty, pokud se úmyslně nebo z nedbalosti dopouštějí jednání v rozporu s články 81 ES 82 ES.
40 V rámci svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise Tribunálu vytýká, že v bodě 157 napadeného rozsudku rozhodl, že je výlučně věcí Komise, aby v rámci výkonu své pravomoci ukládat pokuty na základě čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 „určila příslušný podíl různých společností na částkách, jejichž solidární zaplacení jim bylo uloženo, jelikož byly součástí téhož podniku a [že] tato úloha nemůže být ponechána vnitrostátním soudům“.
41 V tomto ohledu je třeba připomenout, že se unijní právo hospodářské soutěže vztahuje na činností podniků (viz zejména rozsudky ze dne 8. května 2013, ENI v. Komise, C‑508/11 P, bod 82, a ze dne 11. července 2013, Komise v. Stichting Administratiekantoor Portielje, C‑440/11 P, bod 36, a citovaná judikatura).
42 Autoři Smluv zvolili možnost použít pojem „podnik“ pro označení osoby, která porušila právo hospodářské soutěže a může být sankcionována na základě článků 81 ES a 82 ES, a nikoliv jiné pojmy, jako jsou pojem „společnost“ nebo „právnická osoba“, použitý v článku 48 ES (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Schindler Holding a další v. Komise, C‑501/11 P, bod 102).
43 Podle ustálené judikatury označuje pojem „podnik“ jakoukoli entitu vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení této entity a způsobu jejího financování. Tento pojem musí být chápán jako pojem označující hospodářskou jednotku, i když z právního hlediska je tato jednotka složena z více fyzických nebo právnických osob (viz zejména rozsudek ze dne 19. července 2012, Alliance One International a Standard Commercial Tobacco v. Komise, C‑628/10 P a C‑14/11 P, bod 42 a citovaná judikatura).
44 Pokud taková hospodářská entita poruší pravidla hospodářské soutěže, musí nést podle zásady osobní odpovědnosti za toto protiprávní jednání odpovědnost (viz zejména výše uvedené rozsudky Alliance One International, jakož i Standard Commercial Tobacco v. Komise, bod 42, a Komise v. Stichting Administratiekantoor Portielje, bod 37, a citovaná judikatura).
45 V této souvislosti je třeba připomenout, že za určitých okolností může být právnická osoba, která neporušila právo hospodářské soutěže, přesto potrestána za protiprávní jednání jiné právnické osoby, když jsou obě tyto osoby součástí téže hospodářské entity, a tvoří tak podnik, který porušil článek 81 ES.
46 Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že chování dceřiné společnosti může být přičteno mateřské společnosti, zejména pokud tato dceřiná společnost, i když má vlastní právní subjektivitu, samostatně neurčuje své chování na trhu, ale v zásadě uplatňuje pokyny, které jsou jí uděleny mateřskou společností, zejména s ohledem na hospodářské, organizační a právní vazby, jež tyto dva právní subjekty spojují (viz zejména výše uvedený rozsudek Komise v. Stichting Administratiekantoor Portielje, bod 38 a citovaná judikatura).
47 I když se v rámci vertikálního kapitálového vztahu tohoto typu má za to, že dotčená mateřská společnost sama porušila pravidla unijního práva hospodářské soutěže, je její odpovědnost za protiprávní jednání zcela odvozena od odpovědnosti její dceřiné společnosti (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. ledna 2013, Komise v. Tomkins, C‑286/11 P, body 43 a 49, jakož i ze dne 26. listopadu 2013, Kendrion v. Komise, C‑50/12 P, bod 55).
48 V důsledku toho bude Komise moci považovat mateřskou společnost za společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti (viz zejména rozsudek ze dne 29. března 2011, ArcelorMittal Luxembourg v. Komise a Komise v. ArcelorMittal Luxembourg a další, C‑201/09 P a C‑216/09 P, s. I‑2239, bod 98).
49 Tribunál měl v bodě 150 napadeného rozhodnutí správně za to, že podle judikatury, jestliže je možné považovat několik osob za osobně odpovědné za účast na protiprávním jednání jednoho a téhož podniku ve smyslu práva hospodářské soutěže, musejí být považovány za solidárně odpovědné za uvedené protiprávní jednání.
50 Kritika vyjádřená Komisí proti tomuto bodu 150 v rámci jejího sedmého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta, jelikož z tohoto bodu zasazeného do jeho kontextu a čteného ve světle v něm citované judikatury nevyplývá, že by byla Komise ve skutečnosti povinna uložit povinnost společně a nerozdílně zaplatit pokutu všem osobám, které mohou být shledány osobně zodpovědnými za účast na protiprávním jednání spáchaném jedním a týmž podnikem.
51 Pokud má takto Komise možnost uložit na základě čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 pokutu společně a nerozdílně různým právnickým osobám, které jsou součástí jednoho a téhož podniku odpovědného za protiprávní jednání, podléhá určení výše této pokuty Komisí v rozsahu, v němž Komise v projednávaném případě vychází z pojmu podniku, který je pojmem unijního práva, určitým omezením, která ukládají, aby byly řádně zohledněny vlastnosti dotyčného podniku, jak existoval v době protiprávního jednání.
52 Při určování vnějšího dosahu solidarity je Komise zvláště povinna dodržet zásadu personality trestu a sankcí, která vyžaduje, aby v souladu s čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 byla výše uložené pokuty stanovena podle závažnosti protiprávního jednání individuálně vytýkaného dotyčnému podniku a podle doby jeho trvání.
53 V tomto ohledu je třeba připomenout, že mezi skutečnosti, které mohou být zohledněny při posouzení závažnosti protiprávního jednání, a tudíž mohou být vzaty v úvahu pro individualizaci pokuty uložené dotyčné hospodářské jednotce, patří jednání každého z podniků, úloha každého z nich při zavádění kartelové dohody nebo jednání ve vzájemné shodě, zisk, který mohou z těchto dohod nebo jednání mít, jejich velikost a hodnota dotyčného zboží, jakož i nebezpečí, které představují protiprávní jednání tohoto druhu pro unijní cíle (rozsudek ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 242).
54 V tomto kontextu Tribunál ostatně právem rozhodl zaprvé v bodě 153 napadeného rozsudku, že Komise nemůže volně určit částky, které se mají platit solidárně, a zadruhé v bodě 154 tohoto rozsudku, že v projednávané věci měla zohlednit zjištění, která učinila v bodě 468 odůvodnění sporného rozhodnutí, pokud jde odpovědnost různých podniků za období protiprávního jednání, která se jich týkají.
55 I když je pravda, že rozhodnutí Komise o uložení pokuty musí být nutně určeno právnickým osobám, které tvoří podnik, toto omezení, které má čistě praktickou povahu, neznamená, že pokud Komise využije možnosti uložit společně a nerozdílně pokutu několika právnickým osobám, jelikož v době spáchání protiprávního jednání tvořily jediný podnik, jsou pravidla a zásady unijního práva hospodářské soutěž použitelná nejen na dotyčný podnik, ale také na právnické osoby, z nichž se skládá.
56 Z předcházejících úvah vyplývá, že pravidla unijního práva hospodářské soutěže, včetně těch, která se týkají sankční pravomoci Komise, a zásady unijního práva týkající se osobní odpovědnosti za protiprávní jednání a personality trestu a sankcí, které musejí být dodrženy při výkonu této sankční pravomoci, se týkají pouze podniku jako takového, a nikoli fyzických nebo právnických osob, které tento podnik tvoří.
57 Zvláště proto, že unijní právní pojem „solidarita při zaplacení pokuty“ je pouze automatickým důsledkem pojmu „podnik“ a týká se pouze podniku, a nikoli společností, které ho tvoří.
58 I když z čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 vyplývá, že Komise může uložit společně a nerozdílně pokutu několika společnostem, pokud byly součástí téhož podniku, neumožňuje ani znění tohoto ustanovení ani cíl mechanismu solidarity se domnívat, že by tato sankční pravomoc přesahovala určení vnějšího dosahu solidarity a vztahovala se i na určení podílů solidárních spoludlužníků v rámci jejich vzájemných vztahů.
59 Naopak, cíl mechanismu solidarity spočívá v tom, že se jedná o další právní nástroj, který má Komise k tomu, aby posílila účinnost své žaloby v oblasti vymáhání pokut uložených za porušení práva hospodářské soutěže, jelikož tento mechanismus snižuje ve prospěch Komise jakožto věřitele dluhu představovaného těmito pokutami riziko platební neschopnosti, což přispívá k cíli odrazení, který je obecně sledován právem hospodářské soutěže, jak ostatně Tribunál v podstatě a právem tvrdil v bodě 151 napadeného rozsudku (rovněž obdobně viz rozsudek ze dne 17. února 2011, Berel a další, C‑78/10, Sb. rozh. s. I‑717, bod 48).
60 Avšak určení podílů solidárních spoludlužníků, ve vnitřním vztahu mezi nimi, k tomuto dvojímu cíli nesměřuje. Jedná se totiž o spor, který vyvstává v pozdější fázi a který již Komisi v zásadě nezajímá, pokud jí byla celá pokuta zaplacena jedním nebo několika uvedenými spoludlužníky.
61 Kromě toho ani nařízení č. 1/2003, ani unijní právo obecně neobsahují pravidla umožňující rozhodnout o takovém sporu týkajícím se vnitřního rozdělení dluhu, za jehož zaplacení jsou dotyčné společnosti solidárně odpovědné (obdobně viz výše uvedený rozsudek Berel, body 42 a 43).
62 Za těchto podmínek, kdy podíly spoludlužníků pokuty, která jim byla uložena na základě jejich společné a nerozdílné odpovědnosti, nebyly stanoveny smluvně, přísluší vnitrostátním soudům, aby tyto podíly určily, při respektování unijního práva, podle vnitrostátního práva použitelného na spor.
63 V této souvislosti se povinnost loajální spolupráce se soudními orgány členských států, kterou má Komise podle článku 4 SEU, projevuje v rámci regresních žalob podaných před vnitrostátními soudy bez ohledu na skutečnost, že o těchto žalobách musí být v zásadě rozhodnuto na základě platného vnitrostátního práva. Rozhodnutí Komise, kterým se ukládá povinnost solidárně zaplatit pokutu, totiž stanoví v rozsahu, v němž označuje solidární spoludlužníky a určuje maximální částku, jejíž zaplacení může Komise od každého z nich požadovat, právní rámec, v němž musí být o těchto žalobách rozhodnuto. Dále může Komise disponovat poznatky relevantními pro určení podílů spoludlužníků.
64 Z předcházejících úvah vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodě 157 napadeného rozsudku rozhodl, že je výlučně věcí Komise, aby v rámci výkonu své pravomoci ukládat pokuty na základě čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 „určila příslušný podíl různých společností na částkách, jejichž solidární zaplacení jim bylo uloženo, jelikož byly součástí téhož podniku a [že] tato úloha nemůže být ponechána vnitrostátním soudům“.
65 Z toho také vyplývá, že se Tribunál dopustil dalšího nesprávného právního posouzení, když v bodech 153 až 159 napadeného rozsudku uvedl některé zásady týkající se vnitřního dosahu solidarity.
66 Vzhledem k tomu, že se – jak již bylo řečeno v bodě 56 tohoto rozsudku – zásada personality trestu a sankcí týká pouze podniku jako takového, a nikoli fyzických nebo právnických osob, které jej tvoří, Tribunál tím, že v bodě 153 napadeného rozsudku rozhodl, že z této zásady vyplývá, že každá společnost musí mít možnost vyvodit z rozhodnutí, které mu ukládá pokutu, která má být zaplacena společně a nerozdílně s jednou nebo více jinými společnostmi, podíl, který musí uhradit ve vztahu ke svým solidárním spoludlužníkům, jakmile bude pohledávka Komise uspokojena, provedl v napadeném rozsudku nesprávné právní posouzení.
67 Dále vzhledem k tomu, že – jak bylo řečeno v bodě 62 tohoto rozsudku – přísluší vnitrostátním soudům, aby při respektování unijního práva určily podíly spoludlužníků solidárně odpovědných za zaplacení uložené pokuty podle vnitrostátního práva použitelného na spor, dopustil se Tribunál nesprávného právního posouzení tím, že v bodě 155 napadeného rozsudku rozhodl zaprvé, že pojem „solidarity při placení pokut“ je pojmem autonomním, který je nutno vykládat s odkazem na cíle a systém práva hospodářské soutěže, jehož je součástí, a případně s odkazem na obecné zásady vyvozené ze všech vnitrostátních právních řádů, a zadruhé, že je třeba se inspirovat zejména právním režimem solidárního závazku, i když se povaha povinnosti zaplatit pokutu, kterou nesou společnosti, jimž Komise uložila solidární zaplacení pokuty z důvodu porušení unijního práva hospodářské soutěže, liší od povinnosti spoludlužníků v rámci soukromoprávního závazku.
68 Vzhledem k tomu, že se sankční pravomoc Komise týká pouze stanovení vnějšího dosahu solidarity, dopustil se Tribunál rovněž nesprávného právního posouzení tím, že v bodě 156 napadeného rozsudku rozhodl, že rozhodnutí, kterým Komise vícero společnostem ukládá solidární zaplacení pokuty, tedy nezbytně způsobuje všechny účinky, které se podle práva vážou k právnímu režimu platby pokut v právu hospodářské soutěže, a to jak ve vztazích mezi věřitelem a solidárními spoludlužníky, tak ve vzájemných vztazích solidárních spoludlužníků.
69 Konečně body 158 a 159 napadeného rozsudku jsou stiženy nesprávným právním posouzením, jelikož v nich Tribunál v podstatě rozhodl, že pokud se v rozhodnutí Komise ukládajícím několika společnostem pokutu, která má být zaplacena společně a nerozdílně, nestanoví, že v rámci podniku mají některé společnosti během určité doby větší odpovědnost za účast uvedeného podniku na kartelové dohodě než jiné, je třeba předpokládat, že tyto společnosti mají stejnou míru odpovědnosti, a tedy stejný podíl na částkách, které jsou jim uloženy k solidárnímu zaplacení.
70 Unijní právo totiž nestanoví takové pravidlo o rovné míře odpovědnosti použitelné pro případ, že není stanoveno jinak, jelikož – jak bylo uvedeno v bodě 62 tohoto rozsudku – podíly spoludlužníků pokuty, za jejíž zaplacení jsou odpovědní společně a nerozdílně, musejí při respektování unijního práva být určeny podle vnitrostátního práva.
71 K tomu je třeba zdůraznit, že unijní právo v zásadě nebrání tomu, aby vnitřní rozdělení takové pokuty bylo provedeno podle pravidla vnitrostátního práva, které určuje podíly solidárních spoludlužníků s přihlédnutím k jejich odpovědnosti nebo jejich relativní míře zavinění v rámci spáchání protiprávního jednání vytýkaného podniku, k němuž patřili, případně doprovázeného pravidlem použitelným pro případ, že není stanoveno jinak, které stanoví, že pokud nemůže být společnostmi požadujícími rozdělení na nerovné díly prokázáno, že některé společnosti mají větší odpovědnost za účast uvedeného podniku na kartelové dohodě v určitém období než jiné, musejí být dotyčné společnosti považovány za odpovědné rovnou měrou.
72 Zadruhé body 245, 247, 262 a 263 napadeného rozsudku, které kritizuje Komise, jsou rovněž stiženy nesprávným právním posouzením v rozsahu, v němž jimi Tribunál určuje, při výkonu své pravomoci přezkumu v plné jurisdikci, která je mu v souladu s článkem 261 SFEU přiznána v článku 31 nařízení č. 1/2003, příslušnou část pokuty, kterou musí uhradit každá společnost, která je součástí dotčeného podniku po období dotyčného protiprávního jednání.
73 K tomu, aby v uvedených bodech napadeného rozsudku provedl toto vnitřní rozdělení, se totiž Tribunál výslovně opřel o úvahy uvedené v bodech 158 a 159 uvedeného rozsudku. Jak však již bylo konstatováno v bodě 70 tohoto rozsudku, tyto úvahy jsou stiženy v rozsahu, v němž zakotvují pravidlo o rovné míře odpovědnosti použitelné pro případ, že není stanoveno jinak, údajně stanovené unijním právem, nesprávným právním posouzením.
74 Jak vyplývá z tohoto rozsudku, jelikož sankční pravomoc, kterou má Komise k dispozici podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 neobsahuje pravomoc rozdělit uloženou pokutu mezi solidární spoludlužníky v rámci jejich vzájemných vztahů, nemůže Tribunál disponovat takovou pravomocí rozdělit pokutu ani v rámci své pravomoci přezkumu v plné jurisdikci, která je mu přiznána v článku 31 tohoto nařízení ke zrušení, snížení nebo zvýšení uvedené pokuty, jakmile je pokuta zcela zaplacena a pohledávka Komise tak uspokojena.
75 Vzhledem k tomu, že Tribunálu podle ustálené judikatury umožňuje jeho pravomoc k přezkumu v plné jurisdikci nahradit svým posouzením posouzení Komise (mimo jiné viz rozsudek ze dne 26. září 2013, Alliance One International v. Komise, C‑679/11 P, bod 104 a citovaná judikatura), nemůže se tato pravomoc vztahovat na posouzení, která nespadají do sankční pravomoci Komise.
76 Ze všech těchto úvah vyplývá, že první tři důvody kasačního opravného prostředku Komise musejí být přijaty, avšak sedmý důvod musí být zamítnut.
77 Za těchto okolností je třeba vyhovět kasačnímu opravnému prostředku Komise, aniž je třeba, aby Soudní dvůr zkoumal čtvrtý, pátý a šestý důvod tohoto kasačního opravného prostředku. Tyto důvody totiž mají striktně subsidiární povahu ve vztahu k prvním třem důvodům tohoto kasačního opravného prostředku, jelikož jsou založeny na předpokladu, že budou Soudním dvorem odmítnuty. I kdyby tyto důvody byly přijaty, nemohou vést ke zrušení napadeného rozsudku nad rámec zrušení vyplývajícího z opodstatněnosti těchto prvních tří důvodů.
2. K důsledkům, které musejí být vyvozeny z opodstatněnosti kasačního opravného prostředku Komise
78 Především je třeba konstatovat, že opodstatněnost kasačního opravného prostředku Komise nemůže způsobit zrušení bodu 2 výroku napadeného rozsudku, jak Komise navrhuje.
79 Z bodů 137 až 167, jakož i z bodu 237 napadeného rozsudku totiž vyplývá, že Tribunál zrušil článek 2 sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká stanovení částky pokuty, která má být uložena společnostem SEHV a Magrini, a v rozsahu, v němž se týká stanovení částek, které mají navrhovatelky zaplatit solidárně, a to ze tří důvodů, totiž že Komise porušila zásadu personality trestů a sankcí tím, že shledala Reyrolle, SEHV a Magrini solidárně odpovědnými za platbu pokuty ve výši jasně překračující jejich společnou odpovědnost, neshledala společnosti Siemens Österreich a KEG solidárně odpovědnými za platbu části pokuty uložené společnostem SEHV a Magrini a neuložila společnosti Reyrolle samotné nést část pokuty, která jí byla uložena.
80 Jak rovněž uvedl generální advokát v bodě 27 svého stanoviska, tento trojí důvod, který ostatně není Komisí před Soudním dvorem zpochybněn, ze kterého Tribunál vycházel pro zrušení článku 2 sporného rozhodnutí, nevyplývá z použití zásad týkajících se vnitřního dosahu solidarity, jak jsou uvedeny v bodech 153 až 159 napadeného rozsudku a které jsou předmětem kasačního opravného prostředku Komise.
81 Naopak uvedený důvod vyplývá z uplatňování zásad, jimiž se řídí vnější dosah solidarity, a to odpovědnosti každé společnosti za to, aby Komisi byla zaplacena celá pokuta uložená podniku, do něhož patřily v době spáchání protiprávního jednání, jak jsou Tribunálem připomenuty v bodech 148 až 152, první větě bodu 153, jakož i v bodě 154 napadeného rozsudku, které nejsou stiženy žádným nesprávným právním posouzením, jak vyplývá z bodů 49, 54, 57 a 59 tohoto rozsudku.
82 Naproti tomu opodstatněnost prvních tří důvodů kasačního opravného prostředku vznesených Komisí s sebou přináší zrušení bodu 3 napadeného rozsudku, což také tento orgán navrhuje, jelikož z bodů 245, 247 262 a 263 uvedeného rozsudku výslovně vyplývá, že určení podílů dotčených společností v jejich vzájemném vztahu provedené Tribunálem v rámci výkonu jeho pravomoci přezkumu v plné jurisdikci na základě zásad týkajících se vnitřního rozdělení solidárního dluhu uvedených v bodech 158 a 159 uvedeného rozsudku je součástí úvah, ze kterých Tribunál vycházel pro změnu a poté uložení pokut vyjmenovaných v bodě 3 výroku téhož rozsudku.
83 Z toho vyplývá, že bod 3 výroku napadeného rozsudku musí být zrušen v rozsahu, v němž znamená stanovení částí pokuty, které byly uloženy žalobkyním v prvním stupni jako společně a nerozdílně odpovědným.
84 Jelikož byly žaloby podle bodu 4 výroku napadeného rozsudku ve zbývající části zamítnuty, není třeba vyhovět návrhu Komise na zamítnutí žalob ve věcech T‑122/07, T‑123/07 a T‑124/07, pokud jde o zrušení čl. 2 písm. j), k) a l) sporného rozhodnutí požadované žalobkyněmi v prvním stupni.
B – Ke kasačnímu opravnému prostředku společnosti Reyrolle
85 Na podporu svého kasačního opravného prostředku Reyrolle vznáší dva důvody kasačního opravného prostředku vycházející z porušení zaprvé zásady personality trestu a sankcí a zadruhé ze zásad rovného zacházení a proporcionality.
1. K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z porušení zásady personality trestu a sankcí
a) Argumentace účastnic řízení
86 Svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku společnost Reyrolle tvrdí, že Tribunál porušil zásadu personality trestu a sankcí tím, že v rámci výkonu své pravomoci k přezkumu v plné jurisdikci uložil, v rozporu s čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003, pokutu podniku sestávajícímu ze společností Rolls-Royce a Reyrolle pro období 1988 až 1998 nikoli na základě situace tohoto podniku, nýbrž podle hospodářské síly hospodářské jednotky, která vznikla teprve několik roků později, na základě prodeje společnosti Reyrolle ve prospěch společnosti VA Technologie.
87 Reyrolle tvrdí, že Tribunál neměl vypočítat pouze výchozí částku s ohledem na obrat a tržní podíl podniku sestávajícího ze skupiny VA Tech, ale měl stanovit samostatnou výchozí částku pro společnost Reyrolle za dřívější období, během něhož, jak bylo uvedeno v bodě 6 tohoto rozsudku, byla dceřinou společností Rolls-Royce, tedy období mezi 15. dubnem 1988 a 20. zářím 1998.
88 Podle Reyrolle měla být výchozí částka pro období před prodejem společnosti Reyrolle ve prospěch společnosti VA Technologie stanovena na základě tržního podílu podniku sestávajícího ze společností Rolls-Royce a Reyrolle a obratu pouze společnosti Reyrolle. Tak by celková pokuta uložená společnosti Reyrolle byla maximálně ve výši 2,05 milionu eur.
89 Komise tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku je neopodstatněný. Tvrdí, že nebylo odůvodněné určit odlišnou výchozí částku pro období, během něhož Reyrolle byla součástí podniku Rolls-Royce, jelikož mateřské společnosti tohoto podniku nemohlo být vytýkáno žádné protiprávní jednání . Každopádně, i kdyby byla taková odlišná výchozí částka použita, byla by pokuta podle dostupných údajů zvýšena a nikoli snížena.
b) Závěry Soudního dvora
90 Reyrolle tvrdí, že zásada personality trestu a sankcí vyžaduje, aby pokuta 9 450 000 eur, kterou jí Tribunál individuálně uložil v bodě 3 poslední odrážce výroku napadeného rozsudku v rámci své pravomoci přezkumu v plné jurisdikci, byla vypočtena na základě dvou různých výchozích částek pro oba dotčené podniky, které pokrývají obě po sobě jdoucí období protiprávního jednání, během nichž Reyrolle byla součástí podniku Rolls-Royce a poté podniku sestávajícího ze skupiny VA Tech, vzhledem k tomu, že Reyrolle v období, během něhož se účastnila dotčené kartelové dohody, byla postupně součástí obou těchto podniků dvou podniků.
91 Jak již bylo řečeno v bodě 52 tohoto rozsudku zásada personality trestu a sankcí vyžaduje, aby za účelem uplatnění čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 byla výše pokuty stanovena podle závažnosti protiprávního jednání individuálně vytýkaného dotyčnému podniku a podle doby jeho trvání. Tato zásada se rovněž uplatní, pokud výši pokuty stanoví Tribunál při výkonu své pravomoci přezkumu v plné jurisdikci, jak tomu je v projednávané věci.
92 Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 131 až 134 svého stanoviska, z bodů 140, 144 a 164 napadeného rozsudku vyplývá, že pro stanovení výše pokuty ukládané odděleně společnosti Reyrolle na základě období, během něhož byla součástí skupiny Rolls-Royce, Tribunál vycházel z úvahy, že během tohoto období bylo protiprávní jednání spácháno samostatně společností Reyrolle, jelikož Komise konstatovala, že v případě mateřské společnosti Rolls-Royce bylo protiprávní jednání promlčeno. Kromě toho je nesporné, že pro období po spáchání protiprávního jednání Reyrolle pokračovala ve své účasti na kartelové dohodě jakožto součást podniku sestávajícího ze skupiny VA Tech, jejíž mateřská společnost, VA Technologie, byla rovněž shledána zodpovědnou za protiprávní jednání.
93 Z toho vyplývá, že jelikož v projednávaném případě nebylo žádné protiprávní jednání podniku Rolls-Royce individuálně vytýkáno, vyžadovala zásada personality trestu a sankcí, aby výše pokuty byla stanovena podle osobních vlastností nikoli tohoto podniku, nýbrž pouze podniku sestávajícího před jeho koupí ze strany společnosti VA Technologie výlučně ze společnosti Reyrolle a po této akvizici, ze společnosti Reyrolle a dalších společností skupiny VA Tech, které se účastnily kartelové dohody.
94 Tribunál proto mohl stanovit pouze výchozí částku pro podnik sestávající ze skupiny VA Tech na základě jejího obratu v roce 2003, posledního celého roku protiprávního jednání, přičemž následně rozdělil odpovědnost za protiprávní jednání mezi jednotlivé společnosti za období, ve kterých se podílely na kartelové dohodě.
95 Za těchto podmínek je třeba první důvod kasačního opravného prostředku společnosti Reyrolle zamítnout.
2. K druhému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z porušení zásad rovného zacházení a proporcionality
a) Argumentace účastnic řízení
96 Ve svém druhém důvodu kasačního opravného prostředku Reyrolle Tribunálu vytýká, že porušil zásady rovného zacházení a proporcionality, jelikož v rámci výkonu své pravomoci přezkumu v plné jurisdikci, použil metody výpočtu odlišné od metod výpočtu použitých pro jiné společnosti, a tyto metody ji citelně znevýhodnily vůči těmto jiným společnostem.
97 Zaprvé, pokud jde o společnosti SEHV a Magrini, společnosti, které byly postupně součástí podniku Schneider a podniku VA Tech, z bodu 241 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál stanovil samostatné výchozí částky pro každé období, kdy tyto společnosti patřily k jinému podniku. Naproti tomu v případě společnosti Reyrolle použil Tribunál zcela odlišnou metodu, jelikož pokutu stanovil na základě jednotné základní částky, ačkoli tato společnost náležela během protiprávního jednání k různým podnikům, což vedlo k tomu, že uvedené společnosti byla uložena nepřiměřená pokuta.
98 Zadruhé diskriminace, kterou údajně utrpěla Reyrolle, by podle názoru této společnosti byla ještě zjevnější, kdyby metoda výpočtu pokuty, která jí byla uložena, byla srovnána s metodou výpočtu pokuty použitou Komisí pro některé japonské podniky nacházející se v situaci dokonale srovnatelné se situací společnosti Reyrolle, jelikož pro tyto podniky Tribunál vycházel ze samostatných výchozích částek pro období před začleněním jejich činností v odvětví PISP do společného podniku.
99 Komise tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný, jelikož nebyl vznesen před Tribunálem, a tudíž představuje nový důvod. Tento důvod kasačního opravného prostředku je údajně každopádně neopodstatněný.
b) Závěry Soudního dvora
100 Pokud jde o přípustnost druhého důvodu kasačního opravného prostředku, musí být námitka nepřípustnosti vznesená Komisí odmítnuta.
101 I když je pravda, že Reyrolle v prvním stupni neuvedla údajnou diskriminaci, na kterou odkazuje v tomto důvodu kasačního opravného prostředku, nemůže tato okolnost učinit tento důvod nepřípustným.
102 Reyrolle totiž může vznést důvod kasačního opravného prostředku tak, že před Soudním dvorem uvede důvody vyplývající ze samotného napadeného rozsudku a směřující ke zpochybnění jeho právní opodstatněnosti (rozsudek ze dne 29. listopadu 2007, Stadtwerke Schwäbisch Hall a další v. Komise, C‑176/06 P, bod 17).
103 V projednávaném případě Reyrolle Tribunálu vytýká, že na ni uplatnil diskriminační zacházení, když při výkonu své pravomoci přezkumu v plné jurisdikci stanovil výši pokuty, která jí má být uložena. I když je pravda, že Tribunál pro výpočet pokut použil stejnou metodu, jako je metoda uplatněná Komisí, nic to nemění na tom, že tím Tribunál tuto metodu přijal za svou a že údajná diskriminace, na kterou si Reyrolle stěžuje, znovu vyplývá z výpočtu pokuty, jak byl proveden Tribunálem, a má v důsledku toho svůj původ v napadeném rozsudku.
104 Kromě toho nemůže být tento důvod v rozsahu, v němž se týká výpočtu pokuty, jak byl proveden Tribunálem při výkonu jeho pravomoci přezkumu v plné jurisdikci, považován za nepřípustný, jelikož ze samotné své podstaty nemohl být vznesen v prvním stupni (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Alliance One International v. Komise, bod 35 a citovaná judikatura).
105 Pokud jde o meritorní přezkum uvedeného důvodu, z judikatury vyplývá, že výkon pravomoci přezkumu v plné jurisdikci nemůže vést při určování výše pokut k diskriminaci mezi podniky, které se podílely na dohodě, jež je v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU (viz zejména rozsudek ze dne 30. května 2013, Quinn Barlo a další v. Komise, C‑70/12 P, bod 46 a citovaná judikatura).
106 Kromě toho z ustálené judikatury vyplývá, že zásada rovného zacházení je porušena, pouze pokud je se srovnatelnými situacemi zacházeno odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné (viz zejména rozsudek ze dne 7. června 2007, Britannia Alloys & Chemicals v. Komise, C- 76/06 P, s. I‑4405, bod 40 a citovaná judikatura).
107 Je však třeba poznamenat, že v projednávaném případě nebyla zásada rovného zacházení porušena, jelikož se Reyrolle nenacházela v situaci srovnatelné se situací skupiny Schneider ani se situací japonských výrobců.
108 Pokud jde nejprve o tvrzení, že Reyrolle byla předmětem diskriminace ve srovnání se společnostmi SEHV a Magrini, již v bodech 92 a 93 tohoto rozsudku bylo uvedeno, že se Reyrolle účastnila dotčeného protiprávního jednání tím, že byla součástí jednoho podniku, totiž podniku sestávajícího ze skupiny VA Tech, jehož složení se v průběhu doby trvání protiprávního jednání měnilo.
109 Dále je tato situace odlišná od situace, ve které se nacházely SEHV a Magrini. Tyto společnosti se totiž postupně podílely na dotčené kartelové dohodě tím, že byly součástí dvou různých podniků, a to nejprve jakožto součást podniku, jehož mateřskou společností byla Schneider, a poté po jejich prodeji společnosti VA Technology jakožto součást podniku sestávajícího ze skupiny VA Tech. Mimoto, jak Schneider, tak VA Technologie byly shledány osobně odpovědnými za účast na této kartelové dohodě.
110 Stejně tak se nelze domnívat, že se Reyrolle a japonští výrobci nacházeli ve srovnatelné situaci. Je totiž nesporné, že se dotčení japonští výrobci, totiž Fuji a Hitachi na jedné straně a Mitsubishi a Toshiba na druhé straně, původně uvedené kartelové dohody účastnili samostatně. I když tyto společnosti dne 1. října 2002 začlenily své činnosti v odvětví PISP do dvou společných podniků, totiž JAEPS a TM T & D Corp., nadále existovaly jakožto samostatné a nezávislé podniky. Naproti tomu je případ Reyrolle odlišný, jelikož po jejím prodeji ve prospěch společnosti VA Technologie a její integraci do podniku sestávajícího ze skupiny VA Tech přestala existovat jakožto samostatný a nezávislý podnik.
111 Pokud jde konečně o údajné porušení zásady proporcionality, z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že Soudnímu dvoru nepřísluší – vyslovuje-li se k právním otázkám v rámci kasačního opravného prostředku – aby z důvodů ekvity svým posouzením nahrazoval posouzení Tribunálu, který při svém přezkumu v plné jurisdikci rozhodl o výši pokut uložených podnikům proto, že porušily unijní právo. Nesprávné právní posouzení Tribunálem z důvodu nepřiměřené výše pokuty by tedy bylo možné konstatovat pouze v případě, že by Soudní dvůr měl za to, že výše sankce je nejen nevhodná, ale také nadměrná, a to natolik, že je nepřiměřená (mimo jiné viz výše uvedený rozsudek Quinn Barlo a další v. Komise, bod 57 a citovaná judikatura).
112 Reyrolle svou výhradu vycházející z nepřiměřenosti pokuty, která jí byla uložena Tribunálem, podepřela pouze tvrzeními, že byla předmětem diskriminačního zacházení, která se ukázala být neopodstatněnými. Nerozvinula však více konkrétní argumentaci, která by mohla prokázat nadměrnou úroveň celkové částky této pokuty. V důsledku toho musí být tato výhrada vycházející z porušení zásady proporcionality zamítnuta.
113 Z toho vyplývá, že druhý důvod uvedený na podporu kasačního opravného prostředku společnosti Reyrolle musí být rovněž zamítnut.
114 Vzhledem k tomu, že žádnému z důvodů vznesených společností Reyrolle na podporu jejího kasačního opravného prostředku nelze vyhovět, je tudíž třeba tento kasační opravný prostředek v plném rozsahu zamítnout.
C – Ke kasačnímu opravnému prostředku společností SEHV a Magrini
115 Na prvním místě a společně je třeba zkoumat první dva důvody uplatněné společnostmi SEHV a Magrini na podporu jejich kasačního opravného prostředku.
1. K prvním dvěma důvodům, vycházejícím z porušení zásady ne ultra petita a nerespektování překážky věci pravomocně rozsouzené
a) Argumentace účastnic řízení
116 SEHV a Magrini uvádějí na jedné straně, že se jejich žaloba k Tribunálu týkala pokuty 4 500 000 eur, kterou měly zaplatit společně a nerozdílně se společností Schneider, v souladu s čl. 2 písm. k) sporného rozhodnutí, a nikoli rovněž pokuty 3 600 000 eur, která má být zaplacena pouze společností Schneider, podle čl. 2 písm. j) tohoto rozhodnutí. Na druhé straně tyto společnosti poznamenávají, že Schneider žalobu k Tribunálu nepodala, ačkoli pouze ona mohla tuto posledně uvedenou pokutu zpochybnit.
117 Z toho podle nich vyplývá, že Tribunál tím, že zrušil pokutu uloženou v čl. 2 písm. j) sporného rozhodnutí a její částku zahrnul do pokuty, k jejímuž zaplacení jsou společně a nerozdílně povinny Schneider, SEHV a Magrini, porušil nejen zásadu ne ultra petita, ale také nerespektoval překážky věci pravomocně rozsouzené, která tímto rozhodnutím nastala vůči společnosti Schneider.
118 Komise se domnívá, že tento kasační opravný prostředek je zcela nepřípustný, neboť jeho návrhová žádání jsou přesně opakem návrhových žádání obsažených v žalobě podané k Tribunálu. Každopádně, jelikož otázka výše pokuty uložené společně a nerozdílně odpovědným společnostem, které byly postupně součástí podniků Schneider a VA Tech byla Tribunálu předložena v rámci žaloby podané žalobkyněmi v prvním stupni, mohl Tribunál změnit výši této pokuty v rámci své pravomoci přezkumu v plné jurisdikci, aniž porušil zásadu ne ultra petita či překážku věci pravomocně rozsouzené.
b) Závěry Soudního dvora
119 Úvodem je třeba nejprve připomenout, jak to potvrzuje čl. 113 odst. 1 jednacího řádu ve znění platném k okamžiku podání kasačního opravného prostředku, že návrhové žádání v kasačním opravném prostředku, musí směřovat k úplnému nebo částečnému vyhovění návrhovému žádání v prvním stupni.
120 Jak generální advokát uvedl v bodě 150 svého stanoviska, je tento kasační opravný prostředek nepřípustný v rozsahu, v němž navrhovatelky svými návrhovými žádáními požadují potvrzení čl. 2 písm. k) sporného rozhodnutí, jehož zrušení navrhovaly v prvním stupni.
121 Dále, jak generální advokát rovněž uvedl v uvedeném bodě 150, je kasační opravný prostředek společností SEHV a Magrini kromě toho nepřípustný v rozsahu, v němž jejich návrhová žádání míří k tomu, aby byl potvrzen čl. 2 písm. j) sporného rozhodnutí, jelikož se toto ustanovení týká pokuty, kterou mohla zpochybnit pouze Schneider. Tato společnost však nepodala žalobu k Tribunálu.
122 Konečně je tento kasační opravný prostředek rovněž nepřípustný v rozsahu, v němž SEHV a Magrini navrhují, aby Soudní dvůr rozhodl, že pokud jde o čl. 2 písm. k) sporného rozhodnutí, každý ze solidárních spoludlužníků musí nést jednu třetinu z částky 4 500 000 eur. Z bodu 74 tohoto rozsudku totiž vyplývá, že unijní soud nemá pravomoc rozdělit pokutu mezi solidární spoludlužníky v rámci jejich vzájemného vztahu, pokud vykonává svou pravomoc přezkumu v plné jurisdikci.
123 Komise se však nemůže dovolávat nepřípustnosti návrhových žádání SEHV a Magrini v rozsahu, v němž navrhují částečné zrušení bodů 2 a 3 výroku napadeného rozsudku.
124 Je třeba uvést, že v rámci svého kasačního opravného prostředku SEHV a Magrini tvrdí, že Tribunál rozhodl ultra petita tím, že v bodě 2 výroku napadeného rozsudku zrušil čl. 2 písm. j) sporného rozhodnutí, jakož i jeho čl. 2 písm. k) v rozsahu, v němž se toto posledně uvedené ustanovení týká společnosti Schneider. Navrhovatelky v tomto ohledu tvrdí, že Schneider nepodala žalobu na neplatnost k Tribunálu, takže sporné rozhodnutí vůči ní nabylo právní moci. Podle navrhovatelek je pokuta změněná Tribunálem v bodě 3 první odrážce výroku uvedeného rozsudku v návaznosti na zrušení článku 2 sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká společnosti Schneider, pro ně zvláště znevýhodňující.
125 Jelikož tak navrhovatelky na podporu svých návrhových žádání směřujících k částečnému zrušení bodů 2 a 3 výroku napadeného rozsudku, vznášejí důvody vyplývající ze samotného napadeného rozsudku, musejí být s ohledem na judikaturu uvedenou v bodě 102 tohoto rozsudku tato návrhová žádání prohlášena za přípustná.
126 Pokud jde o meritorní přezkum prvních dvou důvodů kasačního opravného prostředku, je třeba připomenout, že unijní soud je oprávněn vykonávat svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, pokud je mu předložena k posouzení otázka výše pokuty (viz zejména výše uvedený rozsudek Alliance One International v. Komise, C‑679/11 P, bod 105).
127 V projednávaném případě je třeba konstatovat, že otázka výše pokuty uložené individuálně společnosti Schneider v souladu s čl. 2 písm. j) sporného rozhodnutí nebyla Tribunálu předložena k posouzení.
128 Vzhledem k tomu, že Schneider nepodala žalobu zpochybňující výši této pokuty, nemohla být předmětem žaloby podané společnostmi SEHV a Magrini, jelikož nebyla uložena těmto společnostem.
129 Za těchto podmínek je třeba dojít k závěru, že Tribunál rozhodl ultra petita tím, že v bodě 2 výroku napadeného rozsudku zrušil čl. 2 písm. j) a k) sporného rozhodnutí a v bodě 3 první odrážce tohoto výroku změnil pokuty uložené podle těchto ustanovení tak, že je zahrnul do jediné částky, která má být zaplacena společně a nerozdílně společnostmi Schneider, SEHV a Magrini.
130 Je zajisté pravda, jak Tribunál uvádí v bodě 248 napadeného rozsudku, že i když tato změna pokuty nemění celkovou částku pokuty, jejíž zaplacení může Komise od společnosti Schneider požadovat v rámci vnějšího dosahu solidarity, je pro společnost Schneider výhodná, co se týče částky pokuty, kterou tato společnost bude muset rozhodně nést v rámci vnitřního rozdělení pokuty. Nic to nemění na tom, že Tribunál nemohl provést uvedenou změnu, která může být nevýhodná pro společnosti SEHV a Magrini, jak pokud jde o vnější, tak vnitřní dosah solidarity. Vzhledem k tomu, že Tribunál zaprvé nemohl dojít k závěru o protiprávnosti uložení dotčené pokuty bez porušení zásady ne ultra petita, nemohl zadruhé použít svou pravomoc přezkumu v plné jurisdikci ke zrušení, snížení nebo zvýšení této pokuty.
131 Ze všech těchto úvah vyplývá, že prvním dvěma důvodům kasačního opravného prostředku společností SEHV a Magrini musí být vyhověno.
132 Za těchto okolností je třeba vyhovět kasačnímu opravnému prostředku společností SEHV a Magrini, aniž Soudní dvůr musí zkoumat třetí důvod tohoto kasačního opravného prostředku, vycházející z porušení zásady kontradiktornosti. Tento důvod má totiž striktně subsidiární povahu ve vztahu k prvním dvěma důvodům, jelikož v případě, že tyto dva důvody budou Soudním dvorem zamítnuty, je tímto třetím důvodem Tribunálu vytýkáno, že se každopádně dopustil nesprávného právního posouzení tím, že změnil pokutu v bodě 3 první odrážce výroku napadeného rozsudku, aniž dotčeným společnostem dal příležitost se vyjádřit k tomuto novému stanovení pokuty. Mimoto, i kdyby byl tento důvod přijat, nemohl by vést ke zrušení napadeného rozsudku nad rámec zrušení vyplývajícího z opodstatněnosti prvních dvou důvodů kasačního opravného prostředku.
2. K důsledkům, které musejí být vyvozeny z opodstatněnosti kasačního opravného prostředku společností SEHV a Magrini
133 Vzhledem k částečné nepřípustnosti návrhových žádání, jak byla konstatována v bodech 119 až 122 tohoto rozsudku, způsobuje opodstatněnost prvních dvou důvodů kasačního opravného prostředku společností SEHV a Magrini zrušení bodu 2 výroku napadeného rozsudku v rozsahu, v němž zrušuje čl. 2 písm. j) a k) sporného rozhodnutí, jakož i zrušení bodu 3 první odrážky výroku napadeného rozsudku.
134 Jelikož SEHV a Magrini ve zbývající části nežádaly v rámci svého kasačního opravného prostředku, aby bylo vyhověno žalobám ve věcech T‑122/07 až T‑124/07, zůstávají tyto žaloby zamítnuty v souladu s bodem 4 výroku napadeného rozsudku.
VI – K nákladům řízení
135 Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný nebo je-li tento kasační prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.
136 Podle čl. 138 odst. 1 stejného jednacího řádu, který se použije na základě čl. 184 odst. 1 jednacího řádu na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
137 Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Reyrolle (C‑232/11 P) neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
138 Vzhledem k tomu, že kasačnímu opravnému prostředku Komise (C‑231/11 P) musí být vyhověno a Komise požadovala uložení náhrady nákladů řízení žalobkyním v prvním stupni, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení souvisejících s tímto kasačním opravným prostředkem.
139 Vzhledem k tomu, že kasačnímu opravnému prostředku společností SEHV a Magrini (C‑233/11 P) musí být rovněž vyhověno a tyto společnosti požadovaly uložení náhrady nákladů řízení Komisi, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení souvisejících s tímto kasačním opravným prostředkem.
140 Ve zbývající části není třeba změnit rozdělení nákladů řízení v prvním stupni, jak bylo stanoveno v bodech 5 až 7 výroku napadeného rozsudku.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Bod 2 výroku rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 3. března 2011, Siemens Österreich a další v. Komise (T‑122/07 až T‑124/07), se zrušuje v rozsahu, v němž zrušuje čl. 2 písm. j) a k) rozhodnutí Komise C(2006) 6762 final ze dne 24. ledna 2007 v řízení podle článku [81 ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/38.899 – Plynem izolované spínací přístroje).
2) Bod 3 první odrážka výroku rozsudku Tribunálu ze dne 3. března 2011, Siemens Österreich a další v. Komise (T‑122/07 až T‑124/07), se zrušuje.
3) Bod 3 druhá a čtvrtá odrážka výroku rozsudku Tribunálu ze dne 3. března 2011, Siemens Österreich a další v. Komise (T‑122/07 až T‑124/07), se zrušuje v rozsahu, v němž znamená stanovení podílů žalobkyň v prvním stupni, pokud jde o částky pokuty, které jim byly uloženy na základě jejich společné a nerozdílné odpovědnosti.
4) Ve zbývající části se kasační opravné prostředky zamítají.
5) Společnostem Siemens AG Österreich, VA Tech Transmission & Distribution GmbH & Co. KEG, Siemens Transmission & Distribution Ltd, Siemens Transmission & Distribution SA a Nuova Magrini Galileo SpA se ukládá náhrada nákladů řízení souvisejících s kasačním opravným prostředkem ve věci C‑231/11 P.
6) Společnosti Siemens Transmission & Distribution Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení souvisejících s kasačním opravným prostředkem ve věci C‑232/11 P.
7) Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení souvisejících s kasačním opravným prostředkem ve věci C‑233/11 P.
8) Náklady řízení týkající se řízení v prvním stupni zůstávají rozděleny v souladu s body 5 až 7 výroku rozsudku Tribunálu ze dne 3. března 2011, Siemens Österreich a další v. Komise (T‑122/07 až T‑124/07).
Podpisy.