Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 28. února 2018 – X BV v. Staatssecretaris van Financiën
(Věc C-160/18)
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Hoge Raad der Nederlanden
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: X BV
Žalovaný: Staatssecretaris van Financiën
Předběžné otázky
Má se čl. 3 odst. 2, 4 a 5 nařízení (ES) č. 1484/951 ve spojení s článkem 141 nařízení (ES) č. 1234/20072 vykládat v tom smyslu, že účelem kontrolního mechanismu, který je v těchto ustanoveních popsán, není ani v případě následné kontroly nic jiného, než zajistit, aby příslušné orgány mohly včas získat informace o skutečnostech a okolnostech souvisejících s průběhem obchodních transakcí, které vzbuzují pochyby o správnosti uvedené dovozní ceny CIF a které mohou vést k zevrubné kontrole?
Nebo je namístě opačné pojetí, a kontrolní mechanismus zakotvený v čl. 3 odst. 2, 4 a 5 nařízení č. 1484/95 se i v případě následné kontroly má vykládat v tom smyslu, že další prodej nebo prodeje uskutečněné dovozcem na trhu Společenství za cenu nižší, než je udaná dovozní cena CIF zásilky po připočtení částky odpovídající dlužným odvodům za dovoz, jsou v rozporu s předepsanými podmínkami (prodeje) na trhu Společenství, takže už jen kvůli tomu vzniká povinnost zaplatit dodatečné dovozní clo? Byla by odpověď na tuto otázku jiná, kdyby k dalšímu prodeji nebo k dalším prodejům došlo za cenu nižší, než je použitelná reprezentativní cena? Má v této souvislosti nějaký význam, že reprezentativní cena byla před 11. zářím 2009 stanovována jiným způsobem než poté? Je pro zodpovězení těchto otázek relevantní, zda jsou kupující v Unii a dovozce přidružené podniky?
Pokud z odpovědí na otázky uvedené pod bodem 1 vyplývá, že další prodej se ztrátou představuje dostatečnou indicii pro to, že udaná dovozní cena CIF nemůže být uznána, jakým způsobem se pak určí výše dodatečného cla? Má se vyměřovací základ určit podle metod pro stanovení celní hodnoty, které jsou uvedeny v článcích 29 až 31 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství3 ? Nebo se má vyměřovací základ stanovit výlučně na základě použitelné reprezentativní ceny? Je pro období před 11. zářím 2009 použití reprezentativní ceny zjištěné v tomto období v rozporu s čl. 141 odst. 3 nařízení (ES) č. 1234/2007?
Pokud z odpovědí na otázky uvedené pod body 1 a 2 plyne, že je pro povinnost zaplatit dodatečné clo rozhodující, že dovezené výrobky byly na trhu Společenství dále prodávány se ztrátou, a že se pro stanovení výše dlužného dodatečného cla musí jako vyměřovací základ použít reprezentativní cena, platí pak, že je čl. 3 odst. 2, 4 a 5 nařízení (ES) č. 1484/95 s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 13. prosince 2001, Kloosterboer Rotterdam B.V., C-317/99, ECLI:EU:C:2001:681, slučitelný s článkem 141 nařízení (ES) č. 1234/2007?
____________
1 Nařízení Komise (ES) č. 1484/95 ze dne 28. června 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu dodatečných dovozních cel a určují dodatečná dovozní cla v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin, a kterým se zrušuje nařízení č. 163/67/EHS (Úř. věst. 1995, L 145, s. 47; Zvl. vyd. 03/17, s. 437).
2 Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (Úř. věst. 2007, L 299, s. 1).
3 Úř. věst. 1992, L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307.