Spojené věci T-225/06, T-255/06, T-257/06 a T-309/06
Budějovický Budvar, národní podnik
v.
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška slovní ochranné známky Společenství BUD a přihláška obrazové ochranné známky Společenství BUD – Označení ,bud‘– Relativní důvody pro zamítnutí – Článek 8 odst. 4 nařízení (ES) č. 40/94“
Shrnutí rozsudku
1. Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Relativní důvody pro zamítnutí – Námitky majitele nezapsané známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku – Označení poskytující svému majiteli právo zakázat užívání pozdější ochranné známky
(Nařízení Rady č. 40/94, čl. 8 odst. 4)
2. Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Relativní důvody pro zamítnutí – Námitky majitele nezapsané známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku – Označení poskytující svému majiteli právo zakázat užívání pozdější ochranné známky
[Nařízení Rady č. 40/94, čl. 8 odst. 4; nařízení Komise č. 2868/95, čl. 1 pravidlo 20 odst. 7 písm. c)]
3. Ochranná známka Společenství – Procesní ustanovení – Zkoumání skutečností úřadem z úřední moci
(Nařízení Rady č. 40/94, čl. 74 odst. 2)
4. Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Relativní důvody pro zamítnutí – Námitky majitele nezapsané známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku
(Nařízení Rady č. 40/94, čl. 8 odst. 1 písm. b) a odst. 4, čl. 43 odst. 2 a 3; nařízení Komise č. 2868/95, čl. 1 pravidlo 22)
5. Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Relativní důvody pro zamítnutí – Námitky majitele nezapsané známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku
(Nařízení Rady č. 40/94, čl. 8 odst. 4)
6. Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Relativní důvody pro zamítnutí – Námitky majitele nezapsané známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku – Označení poskytující svému majiteli právo zakázat užívání pozdější ochranné známky
(Nařízení Rady č. 40/94, čl. 8 odst. 4)
7. Ochranná známka Společenství – Procesní ustanovení – Zkoumání skutečností úřadem z úřední moci
(Nařízení Rady č. 40/94, čl. 74 odst. 1)
1. Odvolací senát Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), který měl z důvodu, že rozsudkem francouzského soudu byly účinky označení původu BUD zapsaného u Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) pro pivo na základě Lisabonské dohody prohlášeny za neplatné, za to, že námitkám podaným proti slovnímu a obrazovému označení BUD, jehož zápis jakožto ochranné známky Společenství je požadován pro výrobky spadající do tříd 16, 21, 25 a 32, respektive 32, 33, 35, 38, 41 a 42 ve smyslu Niceské dohody, nemůže být vyhověno na základě práva „uplatněného jako označení původu“, které ale ve skutečnosti „označením původu není“, zatímco proti uvedenému rozsudku bylo podáno odvolání, jehož účinky jsou odkladné, porušuje čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství.
Jelikož účinky označení původu „bud“ nebyly ve Francii s konečnou platností prohlášeny za neplatné, měl odvolací senát na základě čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 zohlednit relevantní vnitrostátní právní předpisy a zápis provedený na základě Lisabonské dohody, aniž by mohl zpochybnit skutečnost, že uplatňované starší právo tvoří „označení původu“.
(viz body 83, 87, 90)
2. Jak vyplývá z pátého bodu odůvodnění nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství, právo Společenství upravující ochranné známky nenahrazuje právní předpisy členských států o ochranných známkách. Na tomto základě se Soud domníval, že platnost národní ochranné známky nemůže být zpochybněna v rámci řízení o zápisu ochranné známky Společenství.
Z toho vyplývá, že systém zavedený nařízením č. 40/94 předpokládá, že Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) bude brát v úvahu existenci starších práv chráněných na národní úrovni. Článek 8 odst. 1, vykládaný ve vzájemném spojení s čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94, tak stanoví, že majitel jiného označení užívaného v obchodním styku, jehož význam není pouze místní, které platí v členském státě, může za nařízením stanovených podmínek podat námitky proti zápisu ochranné známky Společenství. Pro zajištění této ochrany čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 uvádí právě „právní předpisy členského státu, které se vztahují“ na uplatňované starší právo.
Jelikož ve smluvní zemi Lisabonské dohody na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu nebyly účinky označení původu s konečnou platností prohlášeny za neplatné, úřad musí na základě čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 zohlednit relevantní vnitrostátní právní předpisy a zápis provedený na základě Lisabonské dohody, aniž by mohl zpochybnit skutečnost, že uplatňované starší právo tvoří „označení původu“.
Jestliže má úřad vážné pochybnosti ohledně kvalifikace staršího práva jako „označení původu“, a tedy ohledně ochrany, kterou mu je třeba přiznat na základě uplatněných vnitrostátních právních předpisů, zatímco právě tato otázka je předmětem soudního řízení v dotčené smluvní zemi, měl na základě pravidla 20 odst. 7 písm. c) nařízení č. 2868/95, kterým se provádí nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství, možnost do doby, než bude v tomto ohledu vydán pravomocný rozsudek, námitkové řízení přerušit.
(viz body 88–91)
3. Ze znění čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství vyplývá, že Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) nemusí přihlížet ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili. Z takového znění vyplývá, že obecně platí, není-li stanoveno jinak, že uvedení skutečností a předložení důkazů účastníky řízení je stále možné i po uplynutí lhůt, kterým podléhají takové uvedení či předložení podle ustanovení nařízení č. 40/94, a že úřadu nic nezakazuje přihlédnout ke skutečnostem a důkazům, které byly takto opožděně uvedeny nebo předloženy.
(viz bod 153)
4. Článek 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství umožňuje podat námitky proti přihlášce ochranné známky Společenství na základě nezapsané známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku, jehož význam není pouze místní.
Účel a podmínky související s důkazem o skutečném užívání starší ochranné známky ve smyslu čl. 43 odst. 2 nařízení č. 40/94 jsou odlišné od účelu a podmínek týkajících se důkazu o užívání označení uvedeného v čl. 8 odst. 4 jmenovaného nařízení v obchodním styku, zvláště pokud jde o označení původu zapsané na základě Lisabonské dohody nebo o označení původu chráněné na základě dvoustranné smlouvy.
V rámci čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 nemusejí některá označení ztratit práva, která jsou s nimi spojena, a to i přes skutečnost, že nejsou „skutečně“ užívána. Označení původu zapsané na základě Lisabonské dohody se nebude moci považovat za označení, které se stalo druhovým, dokud bude v zemi původu chráněno jako označení původu. Krom toho je ochrana přiznaná označení původu zajištěna bez nutnosti jeho obnovy (článek 6 a čl. 7 odst. 1 Lisabonské dohody). To však neznamená, že označení uplatňované na základě čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 nemusí být užíváno. Osoba, která podává námitky, se však může omezit na to, že prokáže, že k užívání dotčeného označení došlo v kontextu obchodní činnosti, jejímž cílem je dosažení hospodářských výhod, aniž by ve smyslu a podle podmínek stanovených v čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení č. 40/94 a pravidle 22 nařízení č. 2868/95, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 40/94, musela prokazovat skutečné užívání uvedeného označení. Opačný výklad by znamenal, že by se na označení, kterých se týká čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94, vztahovaly podmínky specificky související s ochrannými známkami a rozsahem jejich ochrany. Navíc na rozdíl od čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 musí osoba, která podává námitky, ještě v rámci čl. 8 odst. 4 prokázat, že jí dotčené označení poskytuje právo podle právních předpisů dotyčného členského státu zakázat užívání pozdější ochranné známky.
Ze znění čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 nevyplývá, že dotčené označení musí být užíváno na území, na němž platí právní předpisy, které jsou uplatňovány na podporu ochrany uvedeného označení. Označení uvedená ve jmenovaném článku mohou být předmětem ochrany na specifickém území, třebaže nebyla užívána na uvedeném specifickém území, ale byla užívána pouze na jiném území.
Je třeba ověřit, zda důkazy předložené osobou, která podává námitky, v průběhu správního řízení svědčí o užívání dotčených označení v kontextu obchodní činnosti, jejímž cílem je dosažení hospodářských výhod, a nikoli v soukromé oblasti, a to bez ohledu na území, na kterém k tomuto užívání dochází.
Konečně podle čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 jsou námitky založeny na označení „užívaném“ v obchodním styku. Z tohoto ustanovení nevyplývá, že osoba, která podává námitky, musí prokázat, že dotčené označení bylo užíváno před podáním přihlášky ochranné známky Společenství. Může být nanejvýš požadováno, podobně jak je vyžadováno v případě starších ochranných známek, a to pro zabránění užíváním staršího práva, ke kterým došlo pouze v důsledku námitkového řízení, aby bylo dotčené označení užíváno před zveřejněním přihlášky ochranné známky ve Věstníku ochranných známek Společenství.
(viz body 163, 166–169)
5. Článek 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství umožňuje podat námitky proti přihlášce ochranné známky Společenství na základě nezapsané známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku, jehož význam není pouze místní.
Výklad uvedeného článku vede k tomu, že je třeba mít za to, že se toto ustanovení týká významu dotčeného označení, a nikoli významu jeho užívání. Význam dotčeného označení v rámci čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 pokrývá zeměpisný rozsah jeho ochrany. Tato ochrana nesmí být pouze místní. V takovém případě by námitky proti přihlášce ochranné známky Společenství nemohly obstát. Článek 107 nařízení č. 40/94, s názvem „Starší práva místního významu“, ostatně uvádí, že „[m]ajitel staršího práva, které se uplatňuje pouze v určitém místě, může bránit užívání ochranné známky Společenství na území, kde je toto právo chráněno, umožňují-li to právní předpisy dotyčného členského státu“. Význam práva tedy úzce souvisí s územím, na kterém je toto právo chráněno.
(viz bod 180)
6. Článek 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství umožňuje podat námitky proti přihlášce ochranné známky Společenství na základě nezapsané známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku, jehož význam není pouze místní.
Uvedený článek stanoví, že podle právních předpisů Společenství nebo podle práva členského státu, které se na uplatněné označení vztahují, toto označení musí svému majiteli poskytnout právo zakázat užívání pozdější ochranné známky. Vzhledem k tomu, že se článek 8 nařízení č. 40/94 týká relativních důvodů pro zamítnutí, a s ohledem na článek 74 téhož nařízení nese důkazní břemeno ohledně toho, zda dotčené označení poskytuje právo zakázat užívání pozdější ochranné známky, osoba, která u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) podává námitky.
V této souvislosti je třeba zohlednit zejména uplatňovanou vnitrostátní právní úpravu a soudní rozhodnutí vydaná v dotyčném členském státě. Na tomto základě musí osoba, která podává námitky, prokázat, že dotčené označení spadá do působnosti právních předpisů členského státu uplatňovaných na podporu námitek a že umožňuje zakázat užívání pozdější ochranné známky. V kontextu čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94 musí k prokázání osobou, která podává námitky, dojít s ohledem na ochrannou známku Společenství přihlášenou k zápisu.
(viz body 184–185, 187)
7. Podle článku 74 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství „v řízení týkajícím se relativních důvodů zamítnutí se […] Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) při zkoumání omezí na skutečnosti, důvody a návrhy přednesené účastníky“.
Toto omezení skutkového základu přezkumu prováděného Úřadem nevylučuje, aby vzal v úvahu, kromě skutečností výslovně uváděných účastníky námitkového řízení, skutečnosti všeobecně známé, tedy skutečnosti, které může znát každý nebo se kterými je možno se seznámit ze všeobecně přístupných zdrojů.
(viz body 96, 193)