ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu)

14. března 2018(*)

„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Severní Koreji s cílem zabránit šíření jaderných zbraní – Seznam osob a subjektů, kterým se zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje – Zařazení jmen žalobců a názvu žalobkyně na seznam – Důkaz o opodstatněnosti zařazení na seznam – Povinnost uvést odůvodnění“

Ve spojených věcech T‑533/15 a T‑264/16,

Il-Su Kim, s bydlištěm v Pchjongjangu (Severní Korea), a další žalobci, jejichž jména jsou uvedena v příloze(1), zastoupení M. Lester, S. Midwinterem, QC, T. Brentnallem a A. Stevensonem, solicitors,

žalobci ve věci T‑533/15,

Korea National Insurance Corporation, se sídlem v Pchjongjangu, zastoupená M. Lester, S. Midwinterem, T. Brentnallem a A. Stevensonem,

žalobkyně ve věci T‑264/16,

proti

Radě Evropské unie, původně zastoupené A. de Elera-San Miguel Hurtadem a A. Vitrem, poté A. Vitrem a F. Naertem, jako zmocněnci,

a

Evropské komisi, zastoupené, ve věci T‑533/15 L. Havasem, S. Bartelt a D. Gauci, jako zmocněnci, a ve věci T‑264/16 L. Havasem a S. Bartelt, jako zmocněnci, poté, ve věci T‑533/15, L. Havasem a D. Gauci, jako zmocněnci, a ve věci T‑246/16 L. Havasem, jako zmocněncem,

žalovaným,

podporovaným

Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, původně zastoupeným V. Kaye, dále S. Brandonem, poté M. Brandonem a C. Crane, a konečně S. Brandonem, jako zmocněnci,

vedlejším účastníkem ve věci T‑533/15,

jejichž předmětem je ve věci T‑533/15 návrh podaný na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/1066 ze dne 2. července 2015, kterým se mění rozhodnutí 2013/183/SZBP o omezujících opatřeních vůči Korejské lidově demokratické republice (Úř. věst. 2015, L 174, s. 25), prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/1062 ze dne 2. července 2015, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 329/2007 o omezujících opatřeních vůči Korejské lidově demokratické republice (Úř. věst. 2015, L 174, s. 16), rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/475 ze dne 31. března 2016, kterým se mění rozhodnutí 2013/183/SZBP o omezujících opatřeních vůči Korejské lidově demokratické republice (Úř. věst. 2016, L 85, s. 34), prováděcího nařízení Komise (EU) 2016/659 ze dne 27. dubna 2016, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 329/2007 o omezujících opatřeních vůči Korejské lidově demokratické republice (Úř. věst. 2016, L 114, s. 9), rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/849 ze dne 27. května 2016 o omezujících opatřeních vůči Korejské lidově demokratické republice a o zrušení rozhodnutí 2013/183/SZBP (Úř. věst. 2016, L 141, s. 79) a jakéhokoliv prováděcího nařízení Rady, které s ním souvisí, v rozsahu, v němž se tyto akty týkají žalobců, a ve věci T‑264/16 návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí 2016/475, prováděcího nařízení 2016/659, rozhodnutí 2016/849 a jakéhokoliv prováděcího nařízení Rady, které s ním souvisí, v rozsahu, v němž se tyto akty týkají žalobkyně,

TRIBUNÁL (třetí senát),

ve složení S. Frimodt Nielsen, předseda, V. Kreuschitz a N. Półtorak (zpravodajka), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: C. Heeren, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 4. května 2017,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Žalobkyně ve věci T‑264/16, Korea National Insurance Corporation (dále jen „společnost KNIC“) je severokorejská společnost působící v oblasti pojišťovnictví.

2        Žalobci ve věci T‑533/15, Kim Il-Su a další žalobci, jejichž jména a názvy jsou uvedeny v příloze, měli vazbu na společnost KNIC nebo na některou z jejích poboček.

 Omezující opatření přijatá vůči Korejské lidově demokratické republice

3        Projednávané věci se týkají omezujících opatření zavedených za účelem vytvoření tlaku na Korejskou lidově demokratickou republiku, aby ukončila činnosti v oblasti šíření jaderných zbraní.

4        Tyto činnosti označila Rada bezpečnosti Organizace spojených národů (dále jen „RB OSN“) v řadě rezolucí, zejména rezolucích č. 1695 (2006), 1718 (2006), 1874 (2009), 2087 (2013) a 2094 (2013), za hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost.

5        Dne 20. listopadu 2006 přijala Rada Evropské unie na základě článku 15 SEU společný postoj 2006/795/SZBP o omezujících opatřeních vůči Korejské lidově demokratické republice (Úř. věst. 2006, L 322, s. 32), a to zejména za účelem provedení rezolucí RB OSN č. 1695 (2006) a 1718 (2006). Články 1 a 2 tohoto společného postoje v zásadě zakazovaly přímé i nepřímé dodávky, prodej nebo převod některých technologií a luxusního zboží do Severní Koreje státními příslušníky členských států anebo přes území nebo z území členských států. Podle článku 3 tohoto aktu byly členské státy povinny přijmout nezbytná opatření pro zamezení vstupu na své území nebo průjezdu přes ně osob, uvedených v příloze společného postoje 2006/795, které jsou podle Výboru pro sankce nebo RB OSN zodpovědné, i prostřednictvím podpory nebo povzbuzování, za politiku Korejské lidově demokratické republiky související s programy v oblasti jaderných zbraní, balistických raket a dalších zbraní hromadného ničení, a i jejich rodinných příslušníků. Konečně článek 4 tohoto společného postoje upravoval zmrazení veškerých finančních prostředků a hospodářských zdrojů přímo nebo nepřímo náležejících, vlastněných, držených nebo ovládaných osobami a subjekty, které se podle Výboru pro sankce nebo RB OSN podílejí na programech Korejské lidově demokratické republiky v oblasti jaderných zbraní, balistických raket jiných zbraní hromadného ničení nebo které tyto programy podporují, a to i nedovolenými prostředky, nebo osobami či subjekty, které jednají jejich jménem nebo na jejich příkaz.

6        Vzhledem k tomu, že k provedení některých opatření uvedených ve společném postoji 2006/795 byla nutná činnost Evropského společenství, přijala Rada na základě článků 60 a 301 ES dne 27. března 2007 nařízení (ES) č. 329/2007 o omezujících opatřeních vůči Korejské lidově demokratické republice (Úř. věst. 2007, L 88, s. 1), jehož obsah se v podstatě shodoval s obsahem uvedeného společného postoje.

7        Dne 27. července 2009 přijala Rada na základě článku 15 SEU společný postoj 2009/573/SZBP, kterým se mění společný postoj 2006/795 (Úř. věst. 2009, L 197, s. 111). Cílem tohoto aktu bylo jednak provedení rezoluce RB OSN 1874 (2009). Tento akt dále rozšiřoval působnost opatření uvedených v bodě 5 výše. Z bodů 13 a 14 odůvodnění společného postoje zejména vyplývá, že se měl omezit vstup osobám určeným Evropskou unií a měly se zmrazit finanční prostředky či hospodářské zdroje osob a subjektů určených Evropskou unií. Články 3 a 4 společného postoje 2006/795 byly proto změněny. Ze znění těchto ustanovení ve spojení s čl. 1 bodem 8 společného postoje 2009/573 kromě toho vyplývá, že seznam osob uvedených v příloze I tohoto aktu byl vyhotoven Výborem pro sankce nebo RB OSN, zatímco seznam osob uvedených v přílohách II a III zmíněného aktu vyhotovila Rada. Dne 22. prosince 2009 přijala Rada na základě článku 29 SEU rozhodnutí 2009/1002/SZBP, kterým se mění společný postoj 2006/795 (Úř. věst. 2009, L 346, s. 47). Toto rozhodnutí měnilo zejména přílohy II a III společného postoje 2006/795.

8        V důsledku toho přijala Rada na základě čl. 215 odst. 2 SFEU dne 22. prosince 2009 nařízení (EU) č. 1283/2009, kterým se mění nařízení č. 329/2007 (Úř. věst. 2009, L 346, s. 1).

9        Dne 22. prosince 2010 přijala Rada na základě článku 29 SEU rozhodnutí 2010/800/SZBP o omezujících opatřeních vůči Korejské lidově demokratické republice a o zrušení společného postoje 2006/795 (Úř. věst. 2010, L 341, s. 32). I když byla ustanovení tohoto předpisu v podstatě totožná s ustanoveními společného postoje 2006/795, bylo rovněž jejich cílem zahrnout do seznamů uvedených v příloze jména osob a názvy subjektů, které určila Rada a na které se měla vztahovat omezující opatření, jakož i změnit postup pro provedení změn příloh I a II tak, aby určeným osobám a subjektům byly sděleny důvody pro jejich zařazení na seznam, aby měly možnost předložit připomínky a aby Rada mohla na základě předložených připomínek nebo nových závažných důkazů své rozhodnutí s přihlédnutím k těmto připomínkám přehodnotit a dotyčnou osobu nebo subjekt o tom informovat.

10      V návaznosti na to přijala Evropská komise tentýž den nařízení (EU) č. 1251/2010, kterým se mění nařízení č. 329/2007 (Úř. věst. 2010, L 341, s. 15).

 Omezující opatření přijatá vůči žalobcům

11      Dne 22. dubna 2013 přijala Rada na základe článku 29 SEU rozhodnutí 2013/183/SZBP o omezujících opatřeních vůči Korejské lidově demokratické republice a o zrušení rozhodnutí 2010/800 (Úř. věst. 2013, L 111, s. 52). Tento akt měl především zohlednit ustanovení rezoluce RB OSN č. 2094 (2013).

12      Podle čl. 15 odst. 1 písm. b) bodu ii) rozhodnutí 2013/183 se zmrazují veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje přímo nebo nepřímo náležející, vlastněné, držené či ovládané osobami a subjekty, jež „ve vztahu k finančním nebo jiným aktivům či zdrojům, které by mohly přispět k programům KLDR v oblasti jaderných zbraní, balistických raket nebo dalších zbraní hromadného ničení, poskytují finanční služby nebo provádějí převody na území členských států, přes něj nebo z něj, nebo poskytují finanční služby nebo provádějí převody, do nichž jsou zapojeni státní příslušníci členských států nebo subjekty založené podle jejich práva nebo osoby či finanční instituce na jejich území nebo osobami či subjekty jednajícími jejich jménem nebo na jejich příkaz či subjekty jimi vlastněnými nebo ovládanými“ (dále jen „kritéria pro zařazení na seznam“).

13      Ze znění článku 15 ve spojení s články 19 až 21 rozhodnutí 2013/183 vyplývá, že seznam osob označených v příloze I tohoto aktu byl vyhotoven Výborem pro sankce nebo RB OSN, kdežto seznam osob označených v příloze II uvedeného aktu vyhotovila Rada.

14      Následně Rada dne 22. července 2013 na základě článku 215 SFEU přijala nařízení (EU) č. 696/2013, kterým se mění nařízení č. 329/2007 (Úř. věst. 2013, L 198, s. 22). Článek 6 odst. 2 písm. b) nařízení č. 329/2007, ve znění nařízení č. 696/2013, stanovil, že se zmrazují veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje náležející osobám, subjektům a orgánům uvedeným v příloze V, jakož i veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje těmito osobami, subjekty a orgány vlastněné, držené nebo ovládané. Toto ustanovení upřesňovalo, že příloha V zahrnuje osoby, subjekty a orgány, které nejsou uvedeny v příloze IV a které v souladu s čl. 15 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2013/183 Rada označila za osoby, subjekty a orgány, které „ve vztahu k jakýmkoli finančním prostředkům nebo jiným aktivům či hospodářským zdrojům, které by mohly přispět k rozvoji programů Severní Koreje v oblasti jaderných zbraní, jiných zbraní hromadného ničení nebo balistických raket, poskytují finanční služby či provádějí převody do Unie, přes její území či z ní nebo poskytují finanční služby či provádějí převody, do nichž jsou zapojeni státní příslušníci členských států nebo subjekty založené podle jejich práva nebo osoby či finanční instituce nacházející se na území Unie, a dále osoby, subjekty nebo orgány, které jednají jejich jménem nebo na jejich příkaz, a osoby, subjekty nebo orgány, které jsou jimi vlastněny nebo ovládány“.

15      Dne 2. července 2015 přijala Rada na základě článku 29 SEU rozhodnutí (SZBP) 2015/1066, kterým se mění rozhodnutí 2013/183 (Úř. věst. 2015, L 174, s. 25), a následně, ve stejný den, přijala Komise prováděcí nařízení (EU) 2015/1062, kterým se mění nařízení č. 329/2007 (Úř. věst. 2015, L 174, s. 16) (dále společně jen „první skupina napadených aktů“).

16      Rozhodnutím 2015/1066 byla jména žalobců ve věci T‑533/15 zařazena na Radou vyhotovený seznam osob, na něž se vztahují omezující opatření, uvedený v příloze II bodu IIA rozhodnutí 2013/183. Toto zařazení se opíralo o následující důvody (dále jen „první skupina důvodů týkajících se žalobců ve věci T‑533/15“):

„Kim Il-Su – Rahlstedter Straße 83a, 22149 Hamburg – datum narození: 2. 9. 1965 – místo narození: Pchjongjang, KLDR – zplnomocněný zástupce společnosti KNIC GmbH, označené EU, jednající jménem KNIC nebo na její pokyny.

Kang Song-Nam – Rahlstedter Straße 83a, 22149 Hamburk – datum narození: 5. 7. 1972 – místo narození: Pchjongjang, KLDR – zplnomocněný zástupce společnosti KNIC GmbH, označené EU, jednající jménem KNIC nebo na její pokyny.

Choe Chun-Sik – Rahlstedter Straße 83a, 22149 Hamburg – datum narození: 23. 12. 1963 – místo narození: Pchjongjang, KLDR – číslo pasu – 745132109, pas platný do: 12. 2. 2020 – zplnomocněný zástupce společnosti KNIC GmbH, označené EU, jednající jménem KNIC nebo na její pokyny.

Sin Kyu-Nam – datum narození: 12. 9. 1972 – místo narození: Pchjongjang, KLDR – číslo pasu: PO472132950 – vedoucí oddělení v sídle KNIC v Pchjongjangu a bývalý zplnomocněný zástupce společnosti KNIC GmbH Hamburg. Jedná jménem KNIC nebo na její pokyny.

Pak Chun-San – datum narození: 18. 12. 1953 – místo narození: Pchjongjang, KLDR – číslo pasu: PS472220097 – vedoucí oddělení v sídle KNIC v Pchjongjangu a bývalý zplnomocněný zástupce společnosti KNIC GmbH Hamburg. Jedná jménem KNIC nebo na její pokyny.

So Tong Myong – datum narození: 10. 9. 1956 – výkonný ředitel společnosti KNIC GmbH Hamburg, jednající jménem KNIC nebo na její pokyny“.

17      Za účelem zohlednění změn provedených v rozhodnutí 2013/183 byla jména žalobců ve věci T‑533/15 zařazena také do přílohy V bodu C nařízení č. 329/2007, ve znění prováděcího nařízení 2015/1062, a to z důvodů, které se v podstatě shodovaly s důvody uvedenými v bodě 16 výše.

18      Dne 31. března 2016 přijala Rada na základě článku 29 SEU rozhodnutí (SZBP) 2016/475, kterým se mění rozhodnutí 2013/183 (Úř. věst. 2016, L 85, s. 34), a následně přijala Komise, dne 27. dubna 2016, prováděcí nařízení (EU) 2016/659, kterým se mění nařízení č. 329/2007 (Úř. věst. 2016, L 114, s. 9) (dále společně jen „druhá skupina napadených aktů“).

19      Rozhodnutím 2016/475 byl název společnosti KNIC zařazen na Radou vyhotovený seznam subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, uvedený v příloze II bodu II B rozhodnutí 2013/183. Toto zařazení se opíralo o následující důvody (dále jen „důvody týkající se společnosti KNIC“):

„Korea National Insurance Corporation (KNIC) a její pobočky (také známa jako Korea Foreign Insurance Company) – Haebangsan-dong, Central District, Pchjongjang, KLDR – Rahlstedter Straße 83a, 22149 Hamburg – Korea National Insurance Corporation of Alloway, Kidbrooke Park Road, Blackheath, Londýn SE3 0LW – Korea National Insurance Corporation (KNIC), státem vlastněná a ovládaná společnost, vytváří podstatné příjmy v cizí měně, jež by mohly přispět k programům KLDR souvisejícím s jadernými zbraněmi, s balistickými raketami nebo s jinými zbraněmi hromadného ničení. Kromě toho je sídlo KNIC v Pchjongjangu napojeno na kancelář 39 Korejské strany pracujících, jež je označeným subjektem“.

20      Na základě nařízení č. 2016/659 byl název společnosti KNIC doplněn do přílohy V bodu D nařízení č. 329/2007. Zařazení názvu společnosti KNIC na seznam se v podstatě opíralo o důvody totožné s důvody, které jsou uvedeny v bodě 19 výše.

21      Rozhodnutím 2016/475 byly údaje týkající se žalobců ve věci T‑533/15, které jsou uvedeny v příloze II bodě II A rozhodnutí 2013/183, změněny následovně (dále jen „druhá skupina důvodů týkajících se žalobců ve věci T‑533/15“):

„Kim Il-Su – datum narození: 2. 9. 1965 – místo narození: Pchjongjang, KLDR – Manažer v zajišťovacím oddělení společnosti Korea National Insurance Corporation (KNIC) v jejím sídle v Pchjongjangu a bývalý zplnomocněný hlavní zástupce společnosti KNIC v Hamburku, jednající jménem KNIC nebo na její pokyny.

Kang Song-Sam – datum narození: 5. 7. 1972 – místo narození: Pchjongjang, KLDR – bývalý zplnomocněný zástupce společnosti Korea National Insurance Corporation (KNIC) v Hamburku, nadále jednající jménem KNIC nebo na její pokyny.

Choe Chun-Sik – datum narození: 23. 12. 1963 – místo narození: Pchjongjang, KLDR – číslo pasu: 745132109 – pas platný do: 12. 2. 2020 – ředitel v zajišťovacím oddělení společnosti Korea National Insurance Corporation (KNIC) v jejím sídle v Pchjongjangu, jednající jménem KNIC nebo na její pokyny.

Sin Kyu-Nam – datum narození: 12. 9. 1972 – místo narození: Pchjongjang, KLDR – číslo pasu: PO472132950 – ředitel v zajišťovacím oddělení společnosti Korea National Insurance Corporation (KNIC) v jejím sídle v Pchjongjangu a bývalý zplnomocněný zástupce KNIC v Hamburku, jednající jménem KNIC nebo na její pokyny.

Pak Chun-San – datum narození: 18. 12. 1953 – místo narození: Pchjongjang, KLDR – číslo pasu: PS 472220097 – ředitel v zajišťovacím oddělení společnosti Korea National Insurance Corporation (KNIC) v jejím sídle v Pchjongjangu nejméně do prosince 2015 a bývalý zplnomocněný hlavní zástupce společnosti KNIC v Hamburku, nadále jednající jménem KNIC nebo na její pokyny.

So Tong Myong – datum narození: 10. 9. 1956 – předseda společnosti Korea National Insurance Corporation (KNIC), jednající jménem KNIC nebo na její pokyny“.

22      Za účelem zohlednění změn rozhodnutí 2013/183 byly údaje týkající se žalobců ve věci T‑533/15, které jsou uvedeny v příloze V bodě C nařízení č. 329/2007, změněny nařízením č. 2016/659. Tyto údaje byly v podstatě totožné s údaji uvedenými v bodě 21 výše.

23      Dne 27. května 2016 přijala Rada na základě článku 29 SEU rozhodnutí (SZBP) 2016/849 o omezujících opatřeních vůči Korejské lidově demokratické republice a o zrušení rozhodnutí 2013/183 (Úř. věst. 2016, L 141, s. 79). Rada následně přijala dne 27. května 2016 nařízení (EU) 2016/841, kterým se mění nařízení č. 329/2007 (Úř. věst. 2016, L 141 s. 36).

24      Rozhodnutím 2016/849 rozhodla Rada v souladu s rezolucí RB OSN č. 2270 (2016), která byla přijata v reakci na jadernou zkoušku, kterou provedla Korejská lidově demokratická republika dne 6. ledna 2016, o uložení nových omezujících opatření.

25      Článek 27 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2016/849 zní (dále jen „změněná kritéria pro zařazení na seznam“):

„1. Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje přímo nebo nepřímo náležející, vlastněné, držené či ovládané:

[…]

b)      osobami a subjekty, na něž se nevztahuje příloha I, jež jsou uvedeny v příloze II a jež: […]

ii)      ve vztahu k finančním nebo jiným aktivům či zdrojům, které by mohly přispět k programům KLDR v oblasti jaderných zbraní, balistických raket nebo jiných zbraní hromadného ničení, poskytují finanční služby nebo provádějí převody na území členských států, přes něj nebo z něj, nebo poskytují finanční služby nebo provádějí převody, do nichž jsou zapojeni státní příslušníci členských států nebo subjekty založené podle jejich práva nebo osoby či finanční instituce na jejich území nebo osobami či subjekty jednajícími jejich jménem nebo na jejich příkaz či subjekty jimi vlastněnými nebo ovládanými.“

26      Z článku 27 ve spojení s články 33 až 35 rozhodnutí 2016/849 vyplývá, že seznam osob označených v příloze I vyhotovil Výbor pro sankce nebo RB OSN, zatímco seznam osob označených v příloze II byl vyhotoven Radou.

27      Název společnosti KNIC byl zařazen na seznam subjektů, na které se vztahují omezující opatření, který je uveden v příloze II bodě B rozhodnutí 2016/849. Zařazení názvu společnosti KNIC na seznam se opíralo o důvody, které jsou v podstatě totožné s důvody týkajícími se společnosti KNIC uvedenými v bodě 19 výše, které jsou obsaženy v rozhodnutí 2016/475.

28      Jména žalobců ve věci T‑533/15 byla zařazena na seznam osob, na které se vztahují omezující opatření, který je uveden v příloze II bodě II A rozhodnutí 2016/849. Zařazení jména žalobců ve věci T‑533/15 na seznam se opíralo o důvody v podstatě totožné s druhou skupinou důvodů týkajících se žalobců ve věci T‑533/15 uvedených v bodě 21 výše, které jsou obsaženy v rozhodnutí 2016/475 (dále jen „třetí skupina důvodů týkajících se žalobců ve věci T‑533/15“).

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

29      Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 11. září 2015 podali žalobci ve věci T‑533/15 žalobu na neplatnost směřující proti první skupině napadených aktů.

30      Podáním došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 30. listopadu 2015 žalobci ve věci T‑533/15 navrhli, aby Tribunál vyhověl jejich návrhovým žádáním a vydal rozsudek pro zmeškání podle článku 123 jednacího řádu Tribunálu, a to vzhledem k tomu, že žalobní odpověď Rady a žalobní odpověď Komise byly předloženy po uplynutí lhůty pro jejich předložení.

31      V návaznosti na organizační procesní opatření přijaté na základě článku 89 jednacího řádu žalobci ve věci T‑533/15 dopisem ze dne 24. března 2016 vzali zpět návrh směřující k vydání rozsudku pro zmeškání v rozsahu týkajícím se Komise.

32      Dne 15. března 2016 bylo rozhodnutím předsedy osmého senátu Tribunálu povoleno Spojenému království Velké Británie a Severního Irska vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Rady a Komise. Dopisem ze dne 27. dubna 2016 se tento členský stát vzdal práva na předložení spisu vedlejšího účastníka.

33      V souvislosti se změnou složení senátů Tribunálu byla věc T‑533/15 přidělena nové soudkyni zpravodajce.

34      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 27. května 2016 podala společnost KNIC žalobu na neplatnost ve věci T‑264/16 směřující proti druhé skupině napadených aktů.

35      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 27. května 2016 upravili žalobci ve věci T‑533/15 na základě článku 86 jednacího řádu žalobu tak, aby se vztahovala také na zrušení druhé skupiny napadených aktů v rozsahu, v jakém se jich tyto akty týkají.

36      Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 3. června 2016 upravili žalobci ve věci T‑533/15 na základě článku 86 jednacího řádu znovu žalobu tak, aby zněla i na zrušení rozhodnutí 2016/849 v rozsahu, v jakém se jich týká, jakož i „jakéhokoliv prováděcího nařízení Rady, které s tímto rozhodnutím souvisí“.

37      Dopisem ze dne 3. června 2016 upravila společnost KNIC na základě článku 86 jednacího řádu žalobu ve věci T‑264/16 tak, aby zněla i na zrušení rozhodnutí 2016/849 v rozsahu, v jakém se jí týká, jakož i „jakéhokoliv prováděcího nařízení Rady, které s ním souvisí“.

38      Rada a Komise se ve věci T‑533/15 vyjádřily k úpravám žaloby v podáních došlých kanceláři Tribunálu dne 30. června 2016.

39      V těchto vyjádřeních Rada a Komise požádaly o přerušení řízení ve věci T‑533/15 a o její spojení s věcí T‑264/16.

40      Dopisem ze dne 18. července 2016 žalobci ve věci T‑533/15 uznali, že mezi věcmi T‑533/15 a T‑264/16 je spojitost, která může odůvodňovat spojení těchto věcí. Žalobci se naproti tomu nevyjádřili k otázce přerušení řízení ve věci T‑533/15.

41      Dopisem ze dne 18. července 2016 se ke spojení věcí a případnému přerušení řízení ve věci T‑533/15 vyjádřila společnost KNIC.

42      Dopisem ze dne 21. července 2016 předložili žalobci ve věci T‑533/15 doplňující vyjádření, přičemž k němu připojili dopisy adresované Radě, kterými zpochybnili pravdivost důkazů, o které se opírala první skupina napadených aktů.

43      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 16. srpna 2016 předložila Rada vyjádření k úpravě žaloby ve věci T‑264/16.

44      Rozhodnutím ze dne 6. září 2016 předseda osmého senátu rozhodl, že řízení ve věci T‑533/15 nepřeruší.

45      Vzhledem k tomu, že se změnilo složení senátů Tribunálu, byla soudkyně zpravodajka přidělena k třetímu senátu, kterému byly tudíž přiděleny projednávané věci.

46      Rozhodnutím předsedy třetího senátu ze dne 9. března 2017 byly věci spojeny pro účely ústní části řízení.

47      Dne 13. března 2017 byli účastníci řízení ve věcech T‑533/15 a T‑264/16 organizačním procesním opatřením podle článku 89 jednacího řádu vyzváni, aby se vyjádřili ke spojení věcí pro účely rozhodnutí, jímž se končí řízení.

48      Dopisem ze dne 20. března 2017 žalobci ve věci T‑533/15 a společnost KNIC (dále společně jen „žalobci“) uvedli, že upřednostňují, aby ke spojení věcí nedošlo. V dopisech ze dne 27. března 2017 uvedla Rada, že podporuje spojení věcí pro účely rozhodnutí, jímž se končí řízení, zatímco Komise uvedla, že se k tomu nevyjádří.

49      Dopisem ze dne 20. března 2017 se Spojené království vzdalo účasti na jednání.

50      Rozhodnutím předsedy třetího senátu ze dne 4. dubna 2017 byly věci T‑533/15 a T‑264/16 spojeny pro účely rozhodnutí, jímž se končí řízení.

51      Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 4. května 2017.

52      Žalobci ve věci T‑533/15 navrhují, aby Tribunál:

–        zrušil rozhodnutí 2015/1066, prováděcí nařízení 2015/1062, rozhodnutí 2016/475, prováděcí nařízení 2016/659, rozhodnutí 2016/849 a jakéhokoliv prováděcí nařízení Rady, které s rozhodnutím 2016/849 souvisí, v rozsahu, v němž se jich tyto akty týkají;

–        uložil Radě a Komisi náhradu nákladů řízení.

53      Ve věci T‑264/16 společnost KNIC navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil rozhodnutí 2016/475, prováděcí nařízení 2016/659, rozhodnutí 2016/849 a jakéhokoliv prováděcí nařízení Rady, které s ním souvisí, v rozsahu, v němž se jí tyto akty týkají;

–        uložil Radě a Komisi náhradu nákladů řízení.

54      Ve spojených věcech T‑533/15 a T‑264/16 Rada navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žaloby;

–        uložil žalobcům náhradu nákladů řízení.

55      Ve spojených věcech T‑533/15 a T‑264/16 Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žaloby;

–        uložil žalobcům náhradu nákladů řízení.

56      Na jednání žalobci ve věci T‑533/15 v odpovědi na otázky Tribunálu uvedli, že výraz „jakékoliv prováděcí nařízení Rady, které s tímto rozhodnutím souvisí“, obsažený v druhé úpravě žaloby ze dne 3. června 2016, znamená, že napadají pouze výslovně zmíněné akty, a nikoliv opatření s těmito akty související, což bylo zaznamenáno v protokolu z jednání.

57      Rovněž v odpovědi na otázku Tribunálu žalobci ve věci T‑533/15 na jednání vzali zpět návrh směřující k vydání rozsudku pro zmeškání v rozsahu týkajícím se Rady, což bylo zaznamenáno v protokolu z jednání.

58      Ve věci T‑264/16 společnost KNIC na jednání uvedla, že výraz „jakékoliv prováděcí nařízení Rady, které s ním souvisí“, obsažený v úpravě žaloby ze dne 3. června 2016, znamená, že napadá pouze výslovně zmíněné akty, a nikoliv opatření s těmito akty související, což bylo zaznamenáno v protokolu z jednání.

 Právní otázky

 K procesním důsledkům zrušení a nahrazení rozhodnutí 2013/183

59      Jak vyplývá z jejich žalob, žalobci navrhují zrušit ve věci T‑533/15 rozhodnutí 2015/1066 a 2016/475 a ve věci T‑264/16 rozhodnutí 2016/475.

60      Jak vyplývá ze skutečností předcházejících sporu, rozhodnutí 2013/183 bylo zrušeno a nahrazeno rozhodnutím 2016/849.

61      Dne 3. června 2016 upravili žalobci žaloby v obou věcech tak, aby zněly i na zrušení rozhodnutí 2016/849 v rozsahu, v jakém se jich toto rozhodnutí týká.

62      V tomto ohledu je třeba připomenout, že v souladu s ustálenou judikaturou v oblasti žalob směřujících proti postupně přijatým opatřením směřujícím ke zmrazení finančních prostředků má žalobce nadále zájem na zrušení rozhodnutí, kterým se ukládají omezující opatření a které bylo zrušeno a nahrazeno pozdějším omezujícím rozhodnutím, jelikož zrušení aktu orgánu není uznáním jeho protiprávnosti a vytváří účinek ex nunc, na rozdíl od zrušujícího rozsudku, na základě kterého je zrušený akt se zpětným účinkem vyřazen z právního řádu a má se za to, že nikdy neexistoval (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. prosince 2006, Organisation des Modjahedines du peuple d’Iran v. Rada, T‑228/02, EU:T:2006:384, bod 35, a ze dne 23. října 2008, People’s Mojahedin Organization of Iran v. Rada, T‑256/07 EU:T:2008:461, body 45 až 48).

63      Z toho vyplývá, že žalobci mají nadále právní zájem na podání žaloby a na zrušení rozhodnutí 2015/1066 a 2016/475, a tudíž si žaloby ve věcech T‑533/15 a T‑264/16 zachovávají svůj předmět ve vztahu k těmto rozhodnutím.

 K pořadí projednávání věcí T‑533/15 a T‑264/16

64      Tribunál má za to, že je třeba přezkoumat nejprve žalobu ve věci T‑264/16 a následně žalobu ve věci T‑533/15.

 K žalobě ve věci T‑264/16

65      Na podporu své žaloby předkládá společnost KNIC čtyři žalobní důvody, z nichž první vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění, druhý ze zjevně nesprávného posouzení, třetí z porušení zásad týkajících se ochrany údajů a čtvrtý z nepřiměřeného omezení základních práv.

66      Vzhledem k tomu, že se tyto žalobní důvody týkají bez rozdílu všech aktů napadených v projednávané věci, a dále vzhledem k tomu, že kritéria, na jejichž základě byl název společnosti KNIC zařazen na sporné seznamy, uvedená v článku 15 rozhodnutí 2013/183, článku 6 nařízení č. 329/2007 a článku 27 rozhodnutí 2016/849, jsou v podstatě totožná, stejně jako důvody zařazení názvu této společnosti na předmětné seznamy, považuje Tribunál za vhodné posoudit společně žalobní důvody vznesené proti druhé skupině napadených aktů a proti rozhodnutí 2016/849, které je předmětem řízení v návaznosti na úpravu žaloby ze dne 3. června 2016.

 K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění

67      Společnost KNIC tvrdí, že Rada a Komise nesplnily povinnost uvést jasné, jednoznačné a konkrétní důvody umožňující zařazení jejího názvu na sporné seznamy. Společnost KNIC zpochybňuje celkově veškeré odůvodnění na podporu jejího zařazení na seznam. Zejména tvrdí, že se její zařazení na seznam zakládá na dvou skutečnostech, které nejsou uvedeny mezi kritérii pro zařazení na seznam, a sice na údajné kontrole ze strany severokorejského státu a na napojení na kancelář 39 Korejské strany pracujících (dále jen „kancelář 39“).

68      Rada a Komise argumenty společnosti KNIC zpochybňují.

69      Podle ustálené judikatury je cílem povinnosti uvést odůvodnění aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení osoby, jež je logickým důsledkem zásady dodržování práva na obhajobu, zaprvé poskytnout dotyčné osobě dostatečné informace pro zjištění, zda je akt opodstatněný, nebo je případně stižen vadou, která umožňuje napadnout jeho platnost před unijním soudem, a zadruhé umožnit tomuto soudu přezkoumat legalitu tohoto aktu (viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2012, Rada v. Bamba, C‑417/11 P, EU:C:2012:718, bod 49 a citovaná judikatura; rozsudky ze dne 18. února 2016, Rada v. Bank Mellat, C‑176/13 P, EU:C:2016:96, bod 74, a ze dne 8. září 2016, Iranian Offshore Engineering & Construction v. Rada, C‑459/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:646, bod 23).

70      Pokud jde o omezující opatření, není sice nutné zacházet až tak daleko, aby byla vyžadována podrobná odpověď na připomínky předložené dotčenou osobou, avšak povinnost uvést odůvodnění zakotvená v článku 296 SFEU za všech okolností implikuje, že takové odůvodnění nejen identifikuje právní základ tohoto opatření, ale rovněž uvede individuální, specifické a konkrétní důvody, na základě kterých mají příslušné orgány za to, že je vůči dotyčné osobě nutné přijmout omezující opatření. Unijní soud musí tedy zejména ověřit, zda jsou uváděné důvody dostatečně přesné a konkrétní (viz rozsudek ze dne 18. února 2016, Rada v. Bank Mellat, C‑176/13 P, EU:C:2016:96, bod 76 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz také rozsudek ze dne 5. května 2015, Petropars Iran a další v. Rada, T‑433/13, EU:T:2015:255, bod 35 a citovaná judikatura).

71      Odůvodnění požadované článkem 296 SFEU musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož dostatečnost odůvodnění musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2012, Rada v, Bamba, C‑417/11 P, EU:C:2012:718, bod 53 a citovaná judikatura).

72      Dále je třeba připomenout, že akt nepříznivě zasahující do právního postavení osoby je dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou zúčastněné osobě známy a umožňují jí pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato (viz rozsudek ze dne 18. února 2016, Rada v. Bank Mellat, C‑176/13 P, EU:C:2016:96, bod 75 a citovaná judikatura).

73      Povinnost odůvodnit akt je podstatnou formální náležitostí, kterou je třeba odlišovat od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která je otázkou materiální legality sporného aktu. Odůvodnění aktu je totiž formálním vyjádřením důvodů, na kterých tento akt spočívá. Jestliže jsou tyto důvody stiženy vadami, je jimi stižena materiální legalita uvedeného aktu, avšak nikoli jeho odůvodnění, které může být dostačující, i když obsahuje vadné důvody (viz rozsudek ze dne 4. února 2014, Syrian Lebanese Commercial Bank v. Rada, T‑174/12 a T‑80/13, EU:T:2014:52, bod 86 a citovaná judikatura).

74      V projednávané věci společnost KNIC tvrdí, že druhá skupina napadených aktů a rozhodnutí 2016/849 nejsou právně dostačujícím způsobem odůvodněny v rozsahu týkajícím se jejího zařazení na seznam, jelikož sporné odůvodnění je neurčité a nepodložené.

75      V tomto ohledu je třeba konstatovat, že body 1 až 12 odůvodnění rozhodnutí 2013/183 připomínají relevantní okolnosti politické situace, v níž byla dotčená omezující opatření přijata. Kromě toho z bodu 1 odůvodnění nařízení č. 329/2007 vyplývá, že z důvodu jaderné zkoušky, která byla provedena dne 9. října 2006, měla RB OSN za to, že existuje zjevná hrozba pro mezinárodní mír a bezpečnost. Tyto akty, které druhá skupina napadených aktů mění, a jsou tudíž součástí kontextu, s nímž byla společnost KNIC obeznámena, tedy uvádějí celkovou situaci, jež vedla k jejich přijetí, a obecné cíle, o jejichž dosažení uvedené akty usilují. Stejně tak, co se týče celkové situace, která vedla k přijetí rozhodnutí 2016/849, bod 6 odůvodnění tohoto rozhodnutí připomíná zejména to, že kroky, které KLDR učinila začátkem roku 2016, jsou považovány za závažnou hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost v regionu i mimo něj.

76      Dále je třeba připomenout, že důvody pro zařazení názvu společnosti KNIC na dotčené seznamy je třeba vykládat ve vzájemné spojitosti a ve světle kritérií pro zařazení na seznam uvedených v čl. 15 odst. 1 písm. b) bodě ii) rozhodnutí 2013/183, v čl. 6 odst. 2 písm. b) nařízení č. 329/2007, jakož i v čl. 27 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2016/849. Z uvedených ustanovení tak vyplývá, že se zmrazují veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje náležející osobám a subjektům uvedeným v příloze II rozhodnutí 2013/183, v příloze V bodě D nařízení č. 329/2007 a v příloze II rozhodnutí 2016/849. Společnost KNIC byla přitom uvedena v příloze II bodě II B rozhodnutí 2013/183, ve znění rozhodnutí 2016/475, a v příloze V bodě D nařízení č. 329/2007, ve znění nařízení 2016/659, jakož i v příloze II bodě II B rozhodnutí 2016/849.

77      Dále je nutné konstatovat, že názvy dotčených příloh jasně odkazují na tato ustanovení, v nichž jsou kritéria, která představují právní základ pro zařazení názvu společnosti KNIC na sporné seznamy, jednoznačně uvedena.

78      Důvody uvedené na podporu zařazení názvu společnosti KNIC na sporné seznamy jsou ty, které byly uvedeny v bodě 19 výše. Vyplývá z nich, že společnost KNIC byla na seznamy zařazena z důvodu, že je veřejným podnikem ve vlastnictví státu, který vytváří podstatné příjmy v cizí měně, jež by mohly přispět k programům Korejské lidově demokratické republiky souvisejícím s jadernými zbraněmi, balistickými raketami nebo jinými zbraněmi hromadného ničení (dále jen „šíření jaderných zbraní“). Dále z nich vyplývá, že sídlo společnosti KNIC v Pchjongjangu je napojeno na kancelář 39, jež je označeným subjektem.

79      Přes stručnost tohoto odůvodnění tak společnost KNIC jednoznačně mohla porozumět podstatě skutečností, které vůči ní uplatnily Rada a Komise, a odpovídajícím se způsobem se hájit, což potvrzuje její argumentace předložená v rámci druhého žalobního důvodu. Rada a Komise totiž uvedly specifické a konkrétní důvody, na jejichž základě dospěly k závěru, že jsou kritéria pro zařazení na seznam v případě společnosti KNIC použitelná.

80      Toto odůvodnění se totiž opírá o jasně vymezený právní základ, který odkazuje na kritéria zařazení na seznam, a rovněž obsahuje důvody vztahující se přímo ke společnosti KNIC, které jí umožňují pochopit, o jaké důvody se opíralo zařazení jejího názvu na předmětné seznamy.

81      Důvody, které Rada a Komise uplatnily a uvedly, zároveň Tribunálu umožňují, aby provedl přezkum legality aktů, které společnost KNIC napadá.

82      Co se týče tvrzení společnosti KNIC, kterým se dovolává nedostatečného odůvodnění údajného napojení jejího sídla na kancelář 39, zaprvé z formulace důvodů týkajících se společnosti KNIC vyplývá, že informace o napojení společnosti KNIC na kancelář 39 jsou uváděny pro doplnění. Zadruhé odkaz na napojení sídla společnosti KNIC na kancelář 39 se váže ke kritériím zařazení na seznam, která jsou uvedena v článku 15 rozhodnutí 2013/183 a v článku 6 nařízení č. 329/2007, jakož i v čl. 27 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2016/849. Zatřetí nebylo nutné, aby Rada a Komise povahu toto napojení podrobně vysvětlily, jelikož ze znění důvodů a s ohledem na kontext, na jehož základě k zařazení jejího názvu na předmětné seznamy došlo, mohla společnost KNIC sporné odůvodnění pochopit. V souladu s výše citovanou judikaturou totiž není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož dostatečnost odůvodnění musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast. Otázka, zda bylo toto napojení právně dostačujícím způsobem prokázáno, bude předmětem analýzy druhého žalobního důvodu uplatněného v projednávané žalobě.

83      Za těchto okolností je třeba první žalobní důvod uplatněný v žalobě ve věci T‑264/16 zamítnout.

 K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení

84      V rámci druhého žalobního důvodu společnost KNIC tvrdí, že Rada a Komise měly nesprávně za to, že jsou v jejím případě splněna kritéria pro zařazení na seznam. Podle společnosti KNIC se její zařazení na seznam subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, neopírá o žádný skutkový základ. Společnost KNIC vytýká Radě a Komisi nedostatek důkazů.

85      Společnost KNIC tak tvrdí, že neposkytuje finanční služby, které by mohly přispívat programům Korejské lidově demokratické republiky v oblasti zbrojení ve smyslu předmětných kritérií pro zařazení na seznam. Uvádí, že je pojišťovnou, která poskytuje pojištění retailové klientele v Severní Koreji. Není tímto státem ovládána, ale je nezávislým veřejným podnikem. Společnost KNIC uvádí, že nevytváří podstatné příjmy v cizí měně.

86      Společnost KNIC má rovněž za to, že Rada a Komise nepředložily žádný důkaz na podporu skutečnosti, že její příjmy byly nebo budou použity v souvislosti s programy Korejské lidově demokratické republiky v oblasti šíření jaderných zbraní, ani neuvedly argumentaci, která by vysvětlila, jak by mohly finanční částky „vytvořené“ společností KNIC k těmto programům materiálně přispět. Společnost KNIC zdůrazňuje, že vládě odvádí pouze částky, které odpovídají „běžnému odvodu daní“, což v žádném případě nepostačuje k tomu, aby odůvodnilo označení společnosti KNIC.

87      V tomto kontextu by měl být podle společnosti KNIC odkaz na „přispění“ k programům zbrojení, který je uveden v předmětných kritériích pro zařazení na seznam, vykládán tak, že vyžaduje buď přímou platbu, nebo platby natolik významné, že by bez nich byl program zbrojení materiálně ohrožen. Společnost KNIC v tomto ohledu odkazuje na rozsudky ze dne 12. května 2016, Bank of Industry and Mine v. Rada (C‑358/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:338), a ze dne 16. července 2014, National Iranian Oil Company v. Rada (T‑578/12, nezveřejněný, EU:T:2014:678).

88      Společnost KNIC dále Radě vytýká, že projednávanou věc nesprávně posoudila jako případ, kdy k odůvodnění označení subjektu postačovalo prokázat, že daný subjekt podporuje vládu Korejské lidově demokratické republiky. Společnost KNIC odkazuje na rozsudek ze dne 3. května 2016, Iran Insurance v. Rada (T‑63/14, nezveřejněný, EU:T:2016:264). Společnost KNIC mimoto popírá, že by byla napojena na kancelář 39.

89      Společnost KNIC konečně zpochybňuje jak důkazní hodnotu, tak pravdivost předložených důkazů, které se týkají údajných podvodných aktivit, přičemž je označuje za „nepravdivá tvrzení a zlomyslné pomluvy na internetu“.

90      Rada a Komise argumenty společnosti KNIC zpochybňují.

91      Předně je třeba připomenout, že opatření spočívající ve zmrazení finančních prostředků, která se přijímají vůči osobě nebo subjektu na základě ustanovení o společné zahraniční a bezpečnostní politice, představují cílená preventivní opatření, jejichž cílem je boj proti hrozbám pro mezinárodní mír a bezpečnost. K jejich přijetí dochází ve striktním rámci zákonných podmínek, které jsou vymezeny rozhodnutím přijatým na základě článku 29 SEU a nařízením založeným na čl. 215 odst. 2 SFEU, které toto rozhodnutí provádí v oblasti působnosti Smlouvy o FEU. Svou zajišťovací povahou, jakož i preventivním účelem se tato opatření odlišují zejména od trestních sankcí (viz rozsudek ze dne 16. července 2014, National Iranian Oil Company v. Rada, T‑578/12, nezveřejněný, EU:T:2014:678, bod 105 a citovaná judikatura).

92      V projednávané věci je třeba připomenout, že jak vyplývá z bodů odůvodnění rozhodnutí 2013/183 a rozhodnutí 2016/849, Rada zavedla omezující opatření vůči Korejské lidově demokratické republice v reakci na několik jaderných zkoušek, které tento stát provedl a které byly odsouzeny rezolucemi RB OSN a jsou považovány za vážnou hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost v regionu i mimo něj. Dále je třeba přihlédnout k významu, jaký má pro Unii cíl spočívající v zachování míru a mezinárodní bezpečnosti.

93      Pokud jde o rozsah soudního přezkumu, je třeba v rámci aktu, kterým se stanoví taková omezující opatření, jako jsou omezující opatření dotčená v projednávané věci, rozlišit dva druhy skutečností. Takový akt tvoří na jednak pravidla vymezující podmínky omezujících opatření, které tento akt zavádí, a jednak soubor aktů uplatňujících výše uvedená obecná pravidla na konkrétní subjekty (obdobně viz rozsudek ze dne 9. července 2009, Melli Bank v. Rada, T‑246/08 a T‑332/08, EU:T:2009:266, bod 44).

94      Co se týče obecných pravidel vymezujících podmínky omezujících opatření, má Rada širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o skutečnosti, které mají být zohledněny při přijímání hospodářských a finančních sankcí na základě článku 215 SFEU, v souladu s rozhodnutím přijatým na základě kapitoly 2 hlavy V Smlouvy o EU, zejména článku 29 SEU. Jelikož unijní soud nemůže nahradit posouzení Rady svým posouzením důkazů, skutečností a okolností odůvodňujících přijetí takových opatření, musí se přezkum, který vykonává, omezit na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, věcné správnosti skutkových zjištění, jakož i neexistence zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a zneužití pravomoci. Tento omezený přezkum se použije zejména na posouzení úvah o účelnosti, na kterých jsou taková opatření založena (viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2016, Rotenberg v. Rada, T‑720/14, EU:T:2016:689, bod 70 a citovaná judikatura).

95      Nicméně, i když Rada má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o obecná kritéria, která je třeba vzít v úvahu pro účely přijetí omezujících opatření, účinnost soudního přezkumu zaručeného v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie vyžaduje, aby se unijní soud při přezkumu legality důvodů, o které se opírá rozhodnutí o zařazení jména určité osoby na seznam osob, vůči nimž jsou namířena omezující opatření, nebo o jejím ponechání na tomto seznamu, ujistil o tom, že se toto rozhodnutí, které má ve vztahu k ní charakter individuálního rozhodnutí, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. Proto je třeba ověřit skutečnosti uváděné v odůvodnění, ze kterého dané rozhodnutí vychází, tak aby se soudní přezkum neomezil na posouzení abstraktní věrohodnosti uváděných důvodů, ale aby se zaměřil na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který je sám o sobě považován za dostatečnou oporu tohoto rozhodnutí, podloženy dostatečně přesným a konkrétním způsobem (rozsudky ze dne 21. dubna 2015, Anbouba v. Rada, C‑605/13 P, EU:C:2015:248, body 41 a 45; ze dne 26. října 2015, Portnov v. Rada, T‑290/14, EU:T:2015:806, bod 38, a ze dne 30. listopadu 2016, Rotenberg v. Rada, T‑720/14, EU:T:2016:689, bod 71).

96      Za tímto účelem musí unijní soud v rámci tohoto přezkumu případně vyzvat příslušný unijní orgán, aby předložil důvěrné i nedůvěrné informace a důkazy, které jsou pro takový přezkum relevantní (viz rozsudek ze dne 28. listopadu 2013, Rada v. Fulmen a Mahmoudian, C‑280/12 P, EU:C:2013:775, bod 65 a citovaná judikatura).

97      V případě zpochybnění legality je totiž úkolem příslušného unijního orgánu, aby prokázal, že důvody uplatňované vůči dotyčné osobě nebo dotyčnému subjektu jsou podložené, přičemž tato osoba nebo tento subjekt nejsou povinny předložit důkaz o tom, že uvedené důvody podložené nejsou (viz rozsudek ze dne 28. listopadu 2013, Rada v. Fulmen a Mahmoudian, C‑280/12 P, EU:C:2013:775, bod 66 a citovaná judikatura).

98      Kromě toho je podle judikatury třeba při posuzování povahy, způsobu a intenzity dokazování, které lze po Radě požadovat, brát v úvahu charakter a specifický dosah omezujících opatření, jakož i jejich cíl (rozsudek ze dne 30. června 2016, CW v. Rada, T‑224/14, nezveřejněný, EU:T:2016:375, bod 138; v tomto smyslu viz také rozsudek ze dne 28. listopadu 2013, Rada v. Manufacturing Support & Procurement Kala Naft, C‑348/12 P, EU:C:2013:776, body 74 až 85, a stanovisko generálního advokáta Y. Bota ve věcech Anbouba v. Rada, C‑605/13 P a C‑630/13 P, EU:C:2015:1, bod 111).

99      Konečně je třeba také připomenout, že v případě, že Rada abstraktně definuje kritéria, která mohou odůvodnit zařazení jména osoby nebo názvu subjektu na seznam jmen osob nebo názvů subjektů, na které se vztahují omezující opatření přijatá na základě článků 75 a 215 SFEU, je na Tribunálu, aby na základě důvodů, jež mu byly předloženy nebo byly uplatněny z úřední povinnosti, ověřil, zda jeho případ odpovídá abstraktním kritériím definovaným Radou (rozsudek ze dne 18. září 2014, Georgias a další v. Rada a Komise, T‑168/12, EU:T:2014:781, bod 74).

100    Ve světle této judikatury je tedy třeba ověřit zaprvé posouzení, které Rada uplatnila v rámci důvodů týkajících se společnosti KNIC ve druhé skupině aktů a v rozhodnutí 2016/849, a relevanci těchto důvodů z hlediska kritérií pro zařazení na seznam a změněných kritérií pro takové zařazení a zadruhé dostatečnost důkazů, které Rada předložila na podporu těchto důvodů.

101    V rozsahu, v němž společnost KNIC v rámci druhého žalobního důvodu napadá posouzení, které Rada uplatnila v rámci důvodů týkajících se společnosti KNIC, a to z hlediska kritérií pro zařazení na seznam a změněných kritérií pro zařazení na seznam, je třeba konstatovat následující.

102    K tvrzení společnosti KNIC, kterým kritizuje relevanci důvodu založeného na kontrole ze strany státu z hlediska předmětných kritérií pro zařazení na seznam, postačí uvést, že kontrola ze strany státu není samostatným důvodem pro zařazení na seznam, ale jedním z důvodů týkajících se společnosti KNIC, který se váže k předmětným kritériím pro zařazení na seznam. Je totiž zřejmé, že se kritéria pro zařazení na seznam, jakož i změněná kritéria pro zařazení na seznam vztahují na všechny subjekty, které provádějí převody finančních prostředků nebo aktiv, které by mohly přispět k činnostem v oblasti šíření jaderných zbraní, a to bez ohledu na jejich postavení státního podniku nebo jejich kapitálovou strukturu. Důvody týkající se společnosti KNIC v rozsahu, v němž se vztahují na pojem kontroly ze strany státu, tudíž odpovídají kritériím pro zařazení na seznam.

103    Co se týče tvrzení společnosti KNIC, že neposkytuje finanční služby, které by mohly přispívat k programům Korejské lidově demokratické republiky v oblasti zbrojení ve smyslu předmětných kritérií pro zařazení na seznam, postačí uvést, že se kritéria pro zařazení na seznam a změněná kritéria pro zařazení na seznam, která jsou formulována velmi obecně, vztahují nejen na subjekty poskytující finanční služby, ale i na subjekty, které ve vztahu k finančním nebo jiným hospodářským aktivům, která by mohla přispět k programům KLDR v oblasti šíření jaderných zbraní, provádějí převody na území členských států, přes něj nebo z něj.

104    Výraz „finanční služby“ přitom není v důvodech týkajících se společnosti KNIC použit, neboť tyto důvody odkazují na skutečnost, že společnost KNIC má vytvářet podstatné příjmy v cizí měně. Tento argument společnosti KNIC tedy nemůže obstát.

105    Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že argumenty, které vycházejí z irelevance důvodů týkajících se společnosti KNIC z hlediska předmětných kritérií pro zařazení na seznam, nemohou obstát. Zpochybnění výkladu kritérií pro zařazení na seznam, které společnost KNIC uplatnila v rámci tvrzení založených na nedostatečnosti důkazů, bude předmětem dále uvedené analýzy reagující na tato tvrzení.

106    V rozsahu, v němž společnost KNIC svým druhým žalobním důvodem vytýká Radě a Komisi nedostatečnost důkazů, je třeba konstatovat, že důvody, které musí být Radou a Komisí s ohledem na kritéria pro zařazení na seznam v projednávané věci podloženy, jsou ty, které se týkají zaprvé státního charakteru společnosti KNIC, zadruhé skutečnosti, že společnost KNIC vytváří podstatné příjmy v cizí měně, a zatřetí toho, že uvedené příjmy mohou přispět k programům Korejské lidově demokratické republiky v oblasti šíření jaderných zbraní.

107    V této souvislosti není nepodstatné připomenout, jak zdůrazňuje Komise, že jelikož ve třetích zemích nemají unijní orgány vyšetřovací pravomoc, musí jejich posouzení z přirozených důvodů vycházet z veřejně přístupných informačních zdrojů, zpráv, novinových článků, zpráv tajných služeb nebo jiných podobných informačních zdrojů.

108    Podle judikatury lze přitom novinové články použít pro účely potvrzení určitých skutečností, jsou-li dostatečně konkrétní, přesné a shodující se, co se týče skutečností, které popisují (viz rozsudek ze dne 25. ledna 2017, Almaz-Antey Air and Space Defence v. Rada, T‑255/15, nezveřejněný, EU:T:2017:25, bod 147 a citovaná judikatura).

109    Tak je tomu v projednávané věci, neboť Rada a Komise předložily několik veřejných dokumentů a článků z mezinárodního tisku, které detailně popisují činnosti společnosti KNIC.

110    Zaprvé z dokumentů, které předložily Rada a Komise, vyplývá, že společnost KNIC je veřejný podnik vlastněný státem.

111    Jak na jednání zdůraznila Komise, podle článku 21 Ústavy Korejské lidově demokratické republiky jsou pošty a telekomunikace, jakož i továrny, podniky, banky a významné přístavy ve výlučném vlastnictví státu. Podle téhož ustanovení stát považuje za prioritu ochranu a rozmnožování svého majetku, který hraje zásadní roli v hospodářském rozvoji země.

112    V projednávané věci přitom z důkazů předložených Tribunálu vyplývá, že společnost KNIC má v oblasti pojišťovnictví monopolní postavení, a je tudíž velmi rozsáhlým podnikem.

113    Podle informací předložených Komisí a uvedených na internetové stránce společnosti KNIC je tato společnost „jediným pojistitelem v [Severní Koreji]“ a „má více než 10 oblastních poboček a více než 200 městských (okresních) a kantonálních kanceláří, které jsou pod vedením jejích korejských kanceláří a zastoupení v zahraničí“.

114    Kromě toho informace, které poskytla společnost KNIC, která nejlépe může skutečnostmi, jež předložila, zpochybnit důkazy předložené Radou a Komisí, závěr o povaze společnosti KNIC jakožto veřejného podniku ve vlastnictví státu nevyvracejí, ale naopak potvrzují.

115    K tomu je třeba úvodem zdůraznit, že při posuzování legality aktů, kterými unijní orgány přijímají omezující opatření, lze sice v zásadě vycházet pouze ze skutkových a právních okolností, na základě kterých byly uvedené akty přijaty, nicméně skutečnost, kterou ve svůj prospěch sdělila osoba, na niž se vztahují omezující opatření, může unijní soud zohlednit, a potvrdit tak posouzení legality napadených aktů vycházející ze skutkových a právních okolností, na základě nichž byly uvedené akty přijaty (obdobně viz rozsudky ze dne 3. května 2016, Iran Insurance v. Rada, T‑63/14, nezveřejněný, EU:T:2016:264, bod 109, a ze dne 3. května 2016, Post Bank Iran v. Rada, T‑68/14, nezveřejněný, EU:T:2016:263).

116    V projednávané věci přitom z dokumentu s názvem „Stanovy a předpisy společnosti“, který byl předložen Tribunálu, vyplývá, že tato společnost má na pojistném trhu v Severní Koreji monopolní postavení. Podle „Vysvětlivek týkajících se interního řízení“, taktéž předložených společností KNIC, „se zisky společnosti investují do jiných státních společností a zůstatek se odvádí do rezervního fondu“. Tyto zisky „lze rovněž použít k pokrytí rozpočtových potřeb vlády, například ke krytí dluhopisů, k dalšímu rozvoji společnosti a pro blaho všeho lidu [Severní Koreje]“.

117    Podle „Vysvětlivek týkajících se interního řízení“ je dále společnost KNIC vlastněna Korejskou lidově demokratickou republikou. V bodě A téhož dokumentu se uvádí, že „Korea Insurance vládě každoročně předkládá zprávu o činnosti“, že „[s]e nezřizuje valná hromada akcionářů, jelikož společnost akcionáře nemá“, a že [s]polečnost náleží všemu lidu [Severní Koreje]“. Stejně tak se v bodě E uvedeného dokumentu uvádí, že veškeré účetní knihy společnosti jsou každoročně kontrolovány vládou. Zástupci společnosti KNIC kromě toho nebyli na jednání schopni zodpovědět otázku Tribunálu týkající se toho, kdo jmenuje členy představenstva společnosti KNIC.

118    Z výše uvedeného vyplývá, že se Rada nedopustila nesprávného posouzení skutkového stavu, když uvedla, že společnost KNIC je „veřejným podnikem vlastněným státem“.

119    Zadruhé společnost KNIC tvrdí, že Rada a Komise dále pochybily, když tvrdily, že společnost KNIC „vytváří podstatné příjmy v cizí měně“. Společnost KNIC cizí měnu podle této společnosti nevytváří. Jedinými transakcemi v cizí měně, na nichž se podílela, je podle této společnosti jednak výběr nízkých částek pojistného v eurech od zastupitelských úřadů Korejské lidově demokratické republiky za jejich pojištění motorových vozidel a dále její program zajištění, na který na zajistném v eurech vynaložila více, než vybrala.

120    Z dokumentu Coreu CFSP/0229/15 ze dne 11. listopadu 2015 vyplývá, že podle tajných informací, které jsou Radou považovány za věrohodné, má společnost KNIC za úkol získávat cizí měnu za účelem podpory a stabilizace režimu Korejské lidově demokratické republiky. Z téhož dokumentu rovněž plyne, že se jedná o nezanedbatelné částky.

121    V této souvislosti je nutno zdůraznit, že společnost KNIC nezpochybňuje svou celkovou rentabilitu. Nesouhlasí naproti tomu s tím, že část tohoto zisku je vytvářena její zajišťovací činností v cizí měně.

122    Zaprvé je však nutné připomenout, že nařízení, které stanoví omezující opatření, musí být vykládáno nejen ve světle rozhodnutí přijatého v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky podle čl. 215 odst. 2 SFEU, nýbrž rovněž v historickém kontextu právní úpravy přijaté Unií, jejíž je toto nařízení součástí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. listopadu 2013, Rada v. Manufacturing Support & Procurement Kala Naft, C‑348/12 P, EU:C:2013:776, bod 75, a usnesení ze dne 1. prosince 2015, Georgias a další v. Rada a Komise, C‑545/14 P, nezveřejněný, EU:C:2015:791, bod 33). Stejně je tomu v případě rozhodnutí přijatého v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, které musí být vykládáno s ohledem na svůj kontext (rozsudky ze dne 1. března 2016, National Iranian Oil Company v. Rada, C‑440/14 P, EU:C:2016:128, bod 78, a ze dne 12. května 2016, Bank of Industry and Mine v. Rada, C‑358/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:338, bod 50).

123    V projednávané věci vyplývá z bodu 11 odůvodnění rozhodnutí 2013/183, že státy musí podle ustanovení rezoluce RB OSN č. 2094 (2013) zabránit poskytování finančních služeb na svém území nebo převodu, přes jejich území či z jejich území, veškerých finančních nebo jiných aktiv nebo zdrojů, včetně velkých objemů hotovosti, souvisejících s činnostmi, které by mohly přispět k jadernému programu Korejské lidově demokratické republiky nebo k jejímu programu balistických raket, nebo s jinými činnostmi zakázanými prostřednictvím rezolucí RB OSN č. 1718 (2006), 1874 (2009), 2087 (2013) nebo 2094 (2013) nebo k vyhnutí se opatřením uloženým těmito rezolucemi.

124    Dále z bodů 14 a 15 odůvodnění rozhodnutí 2016/849 vyplývá, že rezoluce RB OSN č. 2270 (2016) rozšiřuje rozsah opatření, která se vztahují na finanční sektor. V souvislosti s opatřeními týkajícími se finančního sektoru se Rada domnívá, že je vhodné zakázat převody finančních prostředků do Severní Koreje a z ní, pokud nebudou předem výslovně povoleny, jakož i investice Korejské lidově demokratické republiky na územích podléhajících pravomoci členských států a investice státních příslušníků nebo subjektů členských států v Severní Koreji.

125    S ohledem na výše uvedené je třeba důvody týkající se společnosti KNIC vykládat rovněž ve světle předmětných kritérií pro zařazení na seznam, která jsou formulována velmi obecně a odkazují na pojmy „finanční nebo jiná aktiva či zdroje“. Dotčená kritéria pro zařazení na seznam se mimoto zakládají i na převodech na území členských států, přes něj nebo z něj a je třeba je zohlednit pro účely výkladu pojmu „vytvářet příjmy v cizí měně“, který je obsažen v důvodech zařazení společnosti KNIC na seznam.

126    Z toho důvodu se musí pojem „vytvářet příjmy v cizí měně“, který je obsažen v důvodech týkajících se společnosti KNIC, vykládat v souladu s jeho zněním a účelem, a to nikoliv tak, že se týká zisků společnosti KNIC v cizí měně, ale v tom smyslu, že se vztahuje na jakýkoliv hospodářský zdroj v cizí měně, který dotčený subjekt vytvořil v důsledku svých činností.

127    Zadruhé, pokud jde o výraz, který je obsažen v důvodech týkajících se společnosti KNIC a podle něhož tato společnost vytvářela podstatné příjmy v cizí měně, Rada a Komise v tomto ohledu vycházely z veřejně dostupných zdrojů týkajících se činností společnosti KNIC, jako jsou internetové stránky této společnosti, výpis z obchodního rejstříku vztahující se ke společnosti Korea National Insurance Corporation Zweigniederlassung Deutschland (dále jen „společnost KNIC ZD“), pobočce společnosti KNIC v Německu, jakož i z novinových článků. Ze všech těchto informací plyne, že společnost KNIC vyvíjí činnosti na území Unie, a to zejména tím, že uzavírá smlouvy s významnými hospodářskými subjekty v oblasti pojišťovnictví, a že právě v rámci této posledně uvedené činnosti společnost KNIC vytváří příjmy v cizí měně.

128    Podle informací získaných z uvedených internetových stránek, které předložila Komise, působí společnost KNIC v oblasti životního i neživotního pojištění, jakož i v oblasti zajištění, a vykonává i jiné činnosti, mimo jiné obchodní transakce. Ze zmíněných internetových stránek vyplývá, že společnost KNIC dosahuje značného ročního zisku [11,5 miliardy severokorejských wonů (přibližně 80,5 milionu eur) jen za rok 2014].

129    Jak správně zdůrazňuje Komise, vzhledem k tomu, že peníze jsou zastupitelné, a třebaže jak tvrdí společnost KNIC, je její úsek „zajištění“ ztrátový, představuje pro ni i tak zdroj zahraniční měny, a pokud jde o ztráty, lze je snadno kompenzovat zisky dosaženými v jiných oblastech činnosti společnosti KNIC.

130    Zatřetí informace poskytnuté společností KNIC nejsou v rozporu se závěrem, podle kterého tato společnost vytváří příjmy v cizí měně.

131    Společnost KNIC tvrdí, že program zajištění ji stojí na zajistném více, než získá na zajistných náhradách, a současně vysvětluje, přičemž svá tvrzení dokládá číselnou analýzou, že během posledních pěti let vyplatila zajistitelům celkem 441 060 102 eur na zajistném a získala celkem 324 412 306 eur na zajistných náhradách.

132    Společnost KNIC tím sama připouští, že obdržela částky v cizí měně, jejichž výše překračuje 300 000 000 eur. Tuto částku je třeba považovat za podstatnou.

133    Společnost KNIC mimoto nezpochybňuje informace Komise, podle kterých tato společnost vykonává činnosti v oblasti zajištění spolu s mezinárodními pojišťovacími společnostmi, z nichž některé mají sídlo na území Unie. Společnost KNIC nadto v replice potvrzuje, že provádí transakce v cizí měně. Z dopisu společnosti KNIC ze dne 16. června 2016 také vyplývá, že společnost KNIC musí „převádět některé své příjmy v korejských wonech […] na eura, aby mohla zaplatit zajistné svým zajistitelům“.

134    Společnost KNIC rovněž poukazuje na skutečnost, že ve Spojeném království vůči ní bylo vedeno soudní řízení ve věci údajných podvodných nároků na náhrady ze zajištění. Z článku ve Washington Post, který předložila Rada, přitom vyplývá, že po skončení těchto soudních řízení vedených před soudy Spojeného království společnost KNIC údajně obdržela 58 milionů dolarů.

135    Společnost KNIC důrazně kritizuje informace stran případných podvodů v rámci zajištění.

136    K tomu postačí uvést, že problematika podvodného jednání není uvedena mezi kritérii pro zařazení na seznam, ani mezi změněnými kritérii pro zařazení na seznam. Problematika podvodného jednání není zmíněna ani mezi důvody týkajícími se společnosti KNIC. Není proto nutné se k tvrzením společnosti KNIC týkajícím se této problematiky vyjadřovat.

137    S ohledem na výše uvedené skutečnosti je třeba se domnívat, že se Rada nedopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že společnost KNIC vytváří podstatné příjmy v cizí měně.

138    Zatřetí, pokud jde o tvrzení společnosti KNIC, podle kterých příjmy, které vytváří, nemohou přispět k programům Korejské lidově demokratické republiky v oblasti šíření jaderných zbraní, je třeba v argumentaci společnosti KNIC rozlišovat dva aspekty.

139    Na jedné straně společnost KNIC tvrdí, že výraz „přispět k programům“, který je uveden mezi předmětnými kritérii pro zařazení na seznam, musí být vykládán v tom smyslu, že vyžaduje buď takovou přímou platbu, nebo kvantitativně významnou platbu, bez níž by program zbrojení byl materiálně ohrožen.

140    V tomto ohledu je třeba poznamenat, že společnost KNIC nevznesla námitku protiprávnosti ve smyslu článku 277 SFEU z důvodu údajné nepřiměřenosti předmětných kritérií pro zařazení na seznam. Společnost KNIC naproti tomu svými argumenty kritizuje, jakým způsobem vykládají předmětná kritéria pro zařazení na seznam Rada a Komise.

141    Je přitom třeba nejprve připomenout, že Rada má při obecném a abstraktním vymezování právních kritérií a podmínek pro přijetí omezujících opatření širokou posuzovací pravomoc (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. listopadu 2013, Rada v. Manufacturing Support & Procurement Kala Naft, C‑348/12 P, EU:C:2013:776, bod 120, a ze dne 29. dubna 2015, Bank of Industry and Mine v. Rada, T‑10/13, EU:T:2015:235, body 75 až 80, 83, 84 a 88).

142    V projednávané věci kritéria pro zařazení na seznam ani změněná kritéria pro zařazení na seznam nevyžadují, aby byly poskytnuty přímé nebo kvantitativně významné platby na programy Korejské lidově demokratické republiky v oblasti šíření jaderných zbraní.

143    Pojmem použitým v právním rámci, který se uplatní v projednávané věci, je totiž jednoznačně pojem hospodářských zdrojů a aktiv, „které by mohly přispět“ k uvedeným programům.

144    Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost KNIC, se předmětná kritéria pro zařazení na seznam nevztahují na všechny subjekty, které mají vazby na Korejskou lidově demokratickou republikou, či dokonce na všechny severokorejské daňové poplatníky, ale v zásadě na osoby a subjekty, jež ve vztahu k finančním nebo jiným aktivům či zdrojům, které by mohly přispět k programům Korejské lidově demokratické republiky v oblasti šíření jaderných zbraní, poskytují finanční služby nebo provádějí převody na území členských států, přes něj nebo z něj.

145    S ohledem na samotný účel, povahu a předmět dotčených omezujících opatření je totiž třeba vykládat kritérium „který by mohl přispět“ uvedené v kritériích pro zařazení na seznam a ve změněných kritériích pro zařazení na seznam tak, že se vztahuje na osoby a subjekty, jejichž činnosti, byť jako takové nemající přímou nebo nepřímou souvislost s šířením jaderných zbraní, by k šíření jaderných zbraní mohly přispět s ohledem na postavení těchto osob a subjektů v daném režimu.

146    Jak vyplývá z bodů 130 až 137 výše, společnost KNIC v rámci svých činností vytváří podstatné příjmy v cizí měně a její celková rentabilita překračuje 80 milionů eur ročně. Společnost KNIC tedy každopádně nenáleží do kategorie běžných daňových poplatníků, na kterou se odvolává.

147    Tvrzení společnosti KNIC, která se zakládají na rozsudcích ze dne 12. května 2016, Bank of Industry and Mine v. Rada (C‑358/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:338), a ze dne 16. července 2014, National Iranian Oil Company v. Rada (T‑578/12, nezveřejněný, EU:T:2014:678) a podle kterých by měl být odkaz na „přispívání“ k programům zbrojení uvedený v předmětných kritériích pro zařazení na seznam vykládán tak, že vyžaduje buď takovou přímou platbu, nebo kvantitativně významné platby, bez kterých by program zbrojení byl materiálně ohrožen, nemohou tyto závěry zpochybnit.

148    Výklad předmětných kritérií pro zařazení na seznam, který je podáván v projednávané věci, je totiž zcela v souladu s tím, co ohledně výkladu připomněl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 1. března 2016, National Iranian Oil Company v. Rada (C‑440/14 P, EU:C:2016:128). V tomto ohledu bylo rozhodnuto, že nařízení, které stanoví omezující opatření, musí být vykládáno nejen ve světle rozhodnutí přijatého v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky podle čl. 215 odst. 2 SFEU, nýbrž rovněž v historickém kontextu právní úpravy přijaté Unií, jejíž součástí je toto nařízení. Stejně je tomu v případě rozhodnutí přijatého v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, které musí být vykládáno s ohledem na svůj kontext (rozsudek ze dne 1. března 2016, National Iranian Oil Company v. Rada, C‑440/14 P, EU:C:2016:128, bod 78).

149    Jak již přitom bylo zdůrazněno v bodě 92 výše, omezující opatření vůči Korejské lidově demokratické republice byla zavedena v reakci na několik jaderných zkoušek, které tento stát provedl a které byly odsouzeny rezolucemi RB OSN a byly považovány za vážnou hrozbu pro významný cíl Unie, kterým je zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.

150    Za těchto okolností, pokud by se, jak tvrdí společnost KNIC, předmětná omezující opatření vztahovala pouze na subjekty a osoby, které mají přímou vazbu na činnosti v oblasti šíření jaderných zbraní a přímo k těmto činnostem přispívají, a nikoliv také na subjekty a osoby, „které by mohly přispět“ k těmto aktivitám, pak by mohlo být zmařeno dosažení cílů sledovaných Radou, jelikož podporu pro činnosti v oblasti šíření jaderných zbraní by bylo možno snadno poskytnout, zejména finančně, prostřednictvím jiných subjektů či osob majících na tyto činnosti nepřímou vazbu.

151    Z toho plyne, že se Rada mohla legitimně domnívat, že stanovením předmětných kritérií pro zařazení na seznam a přijetím omezujících opatření vůči společnosti KNIC lze přispět k vytvoření tlaku na severokorejský režim, který by mohl vést k ukončení nebo utlumení činností v oblasti šíření jaderných zbraní (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 5. listopadu 2014, Mayaleh v. Rada, T‑307/12 a T‑408/13, EU:T:2014:926, body 147 a 148).

152    Na druhé straně v rozsahu, ve kterém se společnost KNIC dovolává nedostatku důkazů a zpochybňuje skutečnost, že příjmy, které vytváří, přispívají k činnostem Korejské lidově demokratické republiky v oblasti šíření jaderných zbraní, postačí uvést, že co se týče předmětných kritérií pro zařazení na seznam, Rada není povinna předložit důkazy, které prokazují, že zdroje dotyčného subjektu byly použity přímo pro účely programů Korejské lidově demokratické republiky v oblasti šíření jaderných zbraní, ale musí své rozhodnutí co nejvěrohodněji podložit souborem důkazů, podle kterých tyto zdroje mohou k tomuto účelu přispívat (obdobně viz rozsudek ze dne 21. dubna 2015, Anbouba v. Rada, C‑630/13 P, EU:C:2015:247, bod 53).

153    Odlišný výklad by byl v rozporu nejen se zněním předmětných kritérií pro zařazení na seznam, ale především s předmětem a účelem režimu omezujících opatření vůči Korejské lidově demokratické republice. Mimoto vzhledem k tomu, že ve třetích zemích není dána vyšetřovací pravomoc, shromáždění důkazů o konkrétním přispění k jaderným činnostem v tomto státe je přinejmenším nadměrně obtížné.

154    V projednávané věci je předně třeba zdůraznit, že společnost KNIC připustila, že severokorejskému státu odváděla běžné daně, avšak neupřesnila jejich výši.

155    Dále je třeba připomenout, že z analýzy uvedené v bodech 112 až 114, 120 až 121 a 130 až 137 výše vyplývá, že společnost KNIC je rentabilní společnost, která zaujímá na trhu pojištění monopolní postavení a která vytváří podstatné příjmy v cizí měně.

156    Konečně, jak vyplývá z analýzy uvedené v bodech 110 až 118 výše, je společnost KNIC státním subjektem ve vlastnictví severokorejského státu.

157    S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem je třeba mít, jak správně uvedla Komise, za to, že okolnost, že společnost KNIC je státním podnikem, nasvědčuje tomu, že příjmy v cizí měně vytvářené touto společností mohou přispívat ke státnímu programu v oblasti šíření jaderných zbraní, jelikož severokorejský stát může rozhodnout o tom, jakým způsobem jsou příjmy vytvářené společností KNIC využity. Rada a Komise se tudíž nedopustily nesprávného posouzení, když měly za to, že by příjmy vytvářené společností KNIC mohly přispět k programům Korejské lidově demokratické republiky v oblasti šíření jaderných zbraní.

158    S ohledem na výše uvedené je třeba mít za to, že všechny výše uvedené skutečnosti tvoří soubor dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se indicií umožňujících se vší pravděpodobností prokázat, že společnost KNIC je veřejným podnikem vlastněným státem a vytváří podstatné příjmy v cizí měně, které by mohly přispět k programům Korejské lidově demokratické republiky v oblasti šíření jaderných zbraní.

159    Za těchto podmínek je třeba mít za to, že se Rada a Komise nedopustily nesprávného posouzení, když v důvodech týkajících se společnosti KNIC uvedly, že tato společnost je veřejným podnikem vlastněným státem a vytváří podstatné příjmy v cizí měně, které by mohly přispět k programům Korejské lidově demokratické republiky v oblasti šíření jaderných zbraní.

160    Začtvrté, pokud jde o existenci vazby mezi společností KNIC a kanceláří 39, kterou společnost KNIC zpochybňuje, je třeba s přihlédnutím ke spisu předloženému Tribunálu konstatovat, že s ohledem na absenci jakékoliv informace nebo důkazu stran povahy a existence této vazby, Rada a Komise tento aspekt důvodů dostatečně nepodložily.

161    Nicméně skutečnost, že Rada a Komise tento sporný aspekt důvodů dostatečným způsobem v řízení před Tribunálem nepodložily, nemůže zpochybnit legalitu těchto důvodů. Z judikatury totiž vyplývá, že pokud alespoň jeden z důvodů uvedených v předloženém odůvodnění je dostatečně přesný a konkrétní, podložený a představuje sám o sobě dostatečný základ pro tento akt, pak okolnost, že ostatní z těchto důvodů tento požadavek nesplňují, nemůže odůvodnit zrušení uvedeného aktu (obdobně viz rozsudek ze dne 14. ledna 2015, Abdulrahim v. Rada a Komise, T‑127/09 RENV, EU:T:2015:4, bod 68 a citovaná judikatura).

162    V projednávané věci přitom závěr, že společnost KNIC je veřejným podnikem vlastněným státem a vytváří podstatné příjmy v cizí měně, které by mohly přispět k programům Korejské lidově demokratické republiky v oblasti šíření jaderných zbraní, představuje sám o sobě dostatečný základ pro to, aby odůvodnil zařazení názvu společnosti KNIC na sporné seznamy.

163    Druhý žalobní důvod je proto třeba zamítnout.

 K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásad týkajících se ochrany údajů

164    V rámci třetího žalobního důvodu společnost KNIC tvrdí, že Rada a Komise jsou podle článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. 2001, L 8, s. 1; Zvl. vyd. 13/26, s. 102) povinny zajistit, aby všechny osobní údaje byly zpracovány korektně a zákonným způsobem, byly přesné a aktualizované, a pokud tomu tak není, aby byly vymazány nebo opraveny. S ohledem na články 14 a 16 uvedeného nařízení má podle společnosti KNIC dotyčná osoba právo na neprodlenou opravu nepřesných údajů, a je-li jejich zpracování nedovolené, na jejich výmaz.

165    Podle společnosti KNIC přitom Rada a Komise v rozporu s těmito ustanoveními zveřejnily v projednávané věci nepřesné údaje naznačující, že se společnost KNIC podílí na nedovolené činnosti související s protiprávním vývojem zbraní hromadného ničení. Toto zveřejnění mělo pro společnost KNIC závažné důsledky. Negativní dopad na její dobrou pověst je nebo by měl být zjevný. V případě, že jsou vyslovena nepodložená tvrzení o závažných protiprávních jednáních tohoto druhu, může to mít podle společnosti KNIC i praktické důsledky.

166    Rada a Komise tvrzení společnosti KNIC zpochybňují a zdůrazňují, že těmito tvrzeními nemůže být dotčena legalita druhé skupiny napadených aktů a rozhodnutí 2016/849.

167    V rámci tohoto žalobního důvodu společnost KNIC v podstatě vytýká Radě a Komisi porušení článků 4, 10, 14 a 16 nařízení č. 45/2001.

168    Je třeba zdůraznit, že společnost KNIC se omezuje na to, že uvádí ustanovení nařízení č. 45/2001 a pasáže ze stanoviska Evropského inspektora ochrany údajů, zároveň však obecně tvrdí, že Rada a Komise zveřejnily nepřesné údaje naznačující, že se společnost KNIC podílí na nedovolených činnostech.

169    Podle společnosti KNIC, pokud Rada a Komise neprokáží, že zařazení jejího názvu na sporné seznamy je podložené, má toto zařazení za následek porušení zásad týkajících se ochrany údajů.

170    K tomuto postačí uvést, že z posouzení druhého žalobního důvodu projednávané žaloby plyne, že důvody týkající se společnosti KNIC nejsou stiženy nesprávným posouzením, a Rada a Komise tudíž nezveřejnily nepřesné údaje naznačující, že se společnost KNIC podílí na nedovolených činnostech.

171    Předmětný žalobní důvod proto nemůže obstát.

172    V každém případě je tento žalobní důvod irelevantní.

173    I kdyby Rada a Komise nakládaly s osobními údaji týkajícími se společnosti KNIC způsobem, který není v souladu s nařízením č. 45/2001, nemůže taková okolnost vést ke zrušení druhé skupiny napadených aktů a rozhodnutí 2016/849. Společnost KNIC by se naproti tomu mohla, pokud by byla schopna prokázat takové nakládání, dovolávat porušení uvedeného nařízení v rámci žaloby na náhradu škody (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. listopadu 2016, Rotenberg v. Rada, T‑720/14, EU:T:2016:689, bod 140, a ze dne 22. listopadu 2017, HD v. Parlament, T‑652/16 P, nezveřejněný, EU:T:2017:828, body 33 a 34).

174    Za těchto podmínek musí být tento žalobní důvod zamítnut jako neopodstatněný.

 Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nepřiměřeného omezení základních práv

175    V rámci čtvrtého žalobního důvodu se společnost KNIC dovolává nepřiměřeného omezení práva na vlastnictví a svobody podnikání ve smyslu článku 16 Listiny základních práv. Připomíná, že právo na respektování jejího soukromého a rodinného života, obydlí a dobré pověsti je chráněno článkem 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“). V tomto ohledu se společnost KNIC opírá o zásadu proporcionality jakožto součást obecných zásad unijního práva.

176    Podle společnosti KNIC druhá skupina napadených aktů a rozhodnutí 2016/849 závažným způsobem omezují její způsobilost nakládat s majetkem společnosti. Jak dokládá podle ní výpověď Paek Ju Hyoka, praktickým účinkem těchto aktů je, že se třetí osoby zdráhají se společností KNIC obchodovat. To má za důsledek, že společnost KNIC již nemůže sjednávat zajišťovací krytí, vymáhat dluhy u svých zahraničních partnerů, mít přístup ke svým mezinárodním aktivům či pokračovat v aktivitách se svými zahraničními partnery.

177    Újma způsobená druhou skupinou napadených aktů a rozhodnutím 2016/849 je podle společnosti KNIC ze všech hledisek zcela nepřiměřená cílům těchto aktů, jelikož společnost KNIC nevytváří pro Korejskou lidově demokratickou republiku žádný příjem. Zmrazení aktiv společnosti KNIC s cílem zabránit Korejské lidově demokratické republice v tom, aby rozvíjela programy v oblasti šíření jaderných zbraní, tudíž není přiměřené ani nezbytné.

178    Rada a Komise tyto argumenty zpochybňují.

179    Svým čtvrtým žalobním důvodem se společnost KNIC v podstatě dovolává nepřiměřeného omezení svého práva na vlastnictví a své svobody podnikání. Vzhledem k tomu, že odkaz na porušení článku 8 EÚLP není podložen žádným argumentem, je třeba tuto výtku odmítnout jako nepřípustnou, jelikož nesplňuje požadavky jasnosti podle článku 76 jednacího řádu.

180    Zaprvé v případě, že společnost KNIC svou velmi obecnou argumentací zpochybňuje přiměřenost kritérií pro zařazení na seznam když tvrdí, že zařazení jejího názvu na předmětné seznamy a újma způsobená druhou skupinou napadených aktů a rozhodnutím 2016/849 jsou nepřiměřené cílům těchto aktů, postačí uvést, že společnost KNIC neuplatnila v souvislosti s kritérii pro zařazení na seznam a se změněnými kritérii pro zařazení na seznam námitku protiprávnosti ve smyslu článku 277 SFEU.

181    Společnost KNIC přitom nemůže zpochybnit přiměřenost kritérií pro zařazení na seznam a nedovolávat se přitom jejich protiprávnosti prostřednictvím námitky protiprávnosti ve smyslu článku 277 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 20. února 2013, Melli Bank v. Rada, T‑492/10, EU:T:2013:80, body 58 a 59, a ze dne 20. března 2013, Bank Saderat v. Rada, T‑495/10, nezveřejněný, EU:T:2013:142, body 53 až 59).

182    Navíc je třeba zdůraznit, že argumenty, které společnost KNIC uplatnila v rámci předmětného žalobního důvodu, v každém případě nemohou zpochybnit legalitu uvedených kritérií pro zařazení na seznam. Tyto argumenty se totiž zakládají na specifických okolnostech společnosti KNIC, neboť byly formulovány s odvoláním na její konkrétní situaci a jsou založeny na údajné újmě, která vznikla na základě zařazení jejího názvu na předmětné seznamy, a nikoliv na nepřiměřenosti uvedených kritérií jako takových.

183    Zadruhé společnost KNIC opírá svůj argument vycházející z nepřiměřenosti omezujících opatření, která se na ni vztahují, o předpoklad, podle kterého tato společnost nevytváří pro Korejskou lidově demokratickou republiku žádný příjem. Z této skutečnosti dovozuje, že zmrazení jejích aktiv s cílem zabránit Korejské lidově demokratické republice v tom, aby rozvíjela programy v oblasti šíření jaderných zbraní, nemůže být přiměřené ani nezbytné.

184    Jak přitom vyplývá z posouzení druhého žalobního důvodu v rámci projednávané žaloby, důvody týkající se společnosti KNIC nejsou stiženy nesprávným posouzením.

185    Tento žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.

186    S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba žalobu společnosti KNIC ve věci T‑264/16 zamítnout v plném rozsahu.

 K žalobě ve věci T‑533/15

 K žalobě žalobců ve věci T‑533/15 v rozsahu, ve kterém se týká první skupiny napadených aktů

–       K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění

187    V rámci prvního žalobního důvodu žalobci věci T‑533/15 tvrdí, že Rada a Komise nesplnily povinnost uvést jasné, jednoznačné a konkrétní důvody umožňující zařazení jejich jmen na předmětné seznamy.

188    Podle žalobců ve věci T‑533/15 první skupina napadených aktů neuvádí, jaká konkrétní skutečnost z kritérií pro zařazení na seznam, která jsou obsažena v první skupině napadených aktů, je vůči každému z nich uplatňována. Kang Song Sam nadto tvrdí, že první skupina napadených aktů porušuje povinnost uvést odůvodnění tím, že označuje osobu, která neexistuje, a sice Kang Song-Nama.

189    Žalobci ve věci T‑533/15 zpochybňují závěr, podle kterého jednali „jménem [společnosti] KNIC“. Vyvstává totiž otázka, zda se tento výraz vztahuje na existující subjekt, jakým je společnost KNIC ZD nebo KNIC. V posledně uvedeném případě se přitom jedná podle žalobců o neoznačený subjekt, což nemůže být relevantní z hlediska původních kritérií pro zařazení na seznam. Pokud se naproti tomu tento výraz týká neexistujícího subjektu, a sice „KNIC GmbH“, jedná se podle nich o jednání jménem subjektu, který neexistuje. Jména Sin Kyu-Nama a Pak Chun-Sana byla kromě toho zařazena na předmětné seznamy nesprávně na základě skutečnosti, že jsou „bývalými“ zplnomocněnými zástupci společnosti KNIC GmbH.

190    Rada a Komise tvrzení žalobců ve věci T‑533/15 zpochybňují.

191    Rada potvrzuje, že v odůvodnění, které se týká žalobců ve věci T‑533/15, je uvedena skutečnost, že žalobci vykonávají funkce v rámci společnosti KNIC ZD a jednají jménem KNIC nebo na její pokyny. Komise mimoto poznamenává, že je dostačující, pokud Rada a Komise vysvětlí funkci, v jejímž rámci tyto osoby jakožto zástupci společnosti KNIC ZD jednaly jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny.

192    Jak již bylo připomenuto výše, platí sice, že z odůvodnění vyžadovaného článkem 296 SFEU musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, aby se tak dotčená osoba mohla seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a aby příslušný soud mohl vykonat přezkum, avšak takové odůvodnění musí být přizpůsobeno povaze daného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. V této souvislosti není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož dostatečnost odůvodnění musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast, a zejména v závislosti na zájmu, jejž mohou mít osoby, kterým je akt určen, na poskytnutí vysvětlení. Akt nepříznivě zasahující do právního postavení je tedy dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou zúčastněné osobě známy a umožňují jí pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato (viz rozsudek ze dne 28. března 2017, Rosneft, C‑72/15, EU:C:2017:236, bod 122 a citovaná judikatura).

193    V projednávané věci je třeba konstatovat, že body 1 až 12 odůvodnění rozhodnutí 2013/183 připomínají relevantní okolnosti politické situace, za které byla dotčená omezující opatření přijata. Z bodu 1 odůvodnění nařízení č. 329/2007 dále vyplývá, že z důvodu jaderné zkoušky, která byla provedena dne 9. října 2006, RB OSN dospěla k závěru, že existuje zjevná hrozba pro mezinárodní mír a bezpečnost. Tyto akty, které první skupina napadených aktů mění, a které jsou tudíž součástí kontextu, s nímž byli žalobci ve věci T‑533/15 obeznámeni, tak uvádějí celkovou situaci, jež vedla k jejich přijetí, a obecné cíle, o jejichž dosažení uvedené akty usilují.

194    První skupina důvodů týkajících se žalobců ve věci T‑533/15 je uvedena v bodě 16 výše.

195    V této souvislosti žalobci ve věci T‑533/15 vytýkají Komisi, že důvody, na kterých se zakládá první skupina napadených aktů, mlčky zaměnila tak, že s důvody uplatněnými vůči společnosti KNIC GmbH naložila, jako by byly uplatněny vůči ústředí KNIC. Zdůrazňují, že se musí domýšlet, co důvody, které Rada a Komise uplatnily na podporu jejich označení, znamenají a na základě čeho je tvrzeno, že tyto důvody odpovídají kritériím pro zařazení na seznam.

196    Je sice třeba konstatovat, že první skupina důvodů vykazuje určitou míru nepřesnosti, neboť uvádí subjekt „KNIC GmbH“ jako subjekt, u kterého měli žalobci ve věci T‑533/15 vykonávat funkce. Jak nicméně vyplývá z vysvětlení Rady a Komise, údaj „KNIC GmbH“ je chybou v označení subjektu, který chtěla Rada označit a kterým je společnost KNIC ZD, pobočka společnosti KNIC působící v Hamburku v Německu. Odkaz na „KNIC GmbH“ je proto třeba chápat tak, že se vztahuje na společnost KNIC ZD.

197    Nicméně první skupina důvodů týkajících se žalobců ve věci T‑533/15 umožňovala těmto žalobcům pochopit, že Rada vyšla pro účely odůvodnění zařazení jejich jmen na předmětné seznamy z výkonu funkcí v rámci společnosti KNIC ZD. Zaprvé je totiž třeba poznamenat, že účastníci řízení se shodují na tom, že subjekt s názvem KNIC GmbH neexistuje. Zadruhé je nutno zdůraznit, že spolu s údajem „KNIC GmbH“ byl uveden odkaz na Hamburk anebo na adresu subjektu „KNIC GmbH“ v Hamburku, která odpovídala adrese společnosti KNIC ZD. Zatřetí, s ohledem na funkce, které žalobci ve věci T‑533/15 zastávají v rámci společnosti KNIC nebo pobočky společnosti KNIC v Německu, nemohli nevědět, že společnost KNIC vyvíjí svou hospodářskou činnost v Německu prostřednictvím pobočky, a sice společnosti KNIC ZD. Žalobci ve věci T‑533/15 proto mohli i přes chybu v označení vyrozumět, že údaj „KNIC GmbH“ se týká společnosti KNIC ZD.

198    Pokud jde o Kim Il-Sua, Choe Chun-Sika, Sin Kyu-Nama, Pak Chun-Sana a So Tong Myonga, z jejich výpovědí a argumentů uvedených v rámci druhého žalobního důvodu projednávané žaloby, který vychází ze zjevně nesprávného posouzení, vyplývá, že nepřesnosti první skupiny napadených aktů jim neznemožnily pochopit, že v nich byli uvedeni proto, že vykonávají funkce v rámci společnosti KNIC v Německu a jednají jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny.

199    Co se týče osoby, která byla první skupinou napadených aktů označena jako „Kang Song-Nam“, postačí uvést, jak tvrdí Komise, že přepis z korejštiny do angličtiny vede nezřídka k několika možným a přijatelným překladům. Tato chyba tedy nijak nebrání tomu, aby Kang Song-Sam porozuměl první skupině napadených aktů, ve kterých ho Rada uvedla z důvodu jeho funkcí, a to konkrétně funkce zplnomocněného zástupce společnosti KNIC ZD, což ostatně potvrzuje jak skutečnost, že Kang Song-Sam podal projednávanou žalobu, tak i to, že se v rámci druhého žalobního důvodu dovolává zjevně nesprávného posouzení.

200    Vzhledem k tomu, že první skupina důvodů týkajících se žalobců ve věci T‑533/15 upřesňuje v případě každého z nich povahu vazby, kterou mají na označené subjekty, mohou žalobci na jejich základě pochopit, co je jim skutečně vytýkáno, takže jsou s to ověřit opodstatněnost tohoto tvrzení a přesně jej zpochybnit. Je tudíž třeba mít za to, že předmětné odůvodnění je dostatečné.

201    Vzhledem k výše uvedeným úvahám je třeba žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění zamítnout s tím, že opodstatněnost důvodů, které Rada uplatnila v první skupině napadených aktů vůči žalobcům ve věci T‑533/15, musí být posouzena v rámci druhého žalobního důvodu.

–       K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení

202    V rámci druhého žalobního důvodu žalobci ve věci T‑533/15 tvrdí, že se Rada a Komise dopustily zjevně nesprávného posouzení, když měly za to, že v jejich případě jsou splněna původní kritéria pro zařazení na seznam.

203    Žalobci ve věci T‑533/15 znovu uvádějí argument, podle kterého společnost KNIC GmbH neexistuje. Zastoupením společnosti KNIC v Německu je společnost KNIC ZD, která je pobočkou, nikoli dceřinou společností společnosti KNIC. Vzhledem k tomu, že společnost KNIC GmbH neexistuje, nelze podle žalobců důvody uplatněné v první skupině napadených aktů vůči nim použít nebo nemohou být opodstatněné.

204    Žalobci ve věci T‑533/15 v podstatě tvrdí, že společnost KNIC ZD či společnost KNIC již nezastupují nebo nikdy nezastupovali.

205    Rada tvrdí, že žalobci ve věci T‑533/15 vykonávají funkce v rámci společnosti KNIC ZD a jednají jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny. Podle Komise je prokázáno, že žalobci ve věci T‑533/15 jednají jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny nebo podléhají její kontrole.

206    Zaprvé je třeba zdůraznit, že při přezkumu opodstatněnosti zařazení jmen žalobců ve věci T‑533/15 na seznamy uvedené v přílohách první skupiny napadených aktů je třeba posoudit, zda situace každého z nich představuje dostatečný důvod pro závěr, že zmínění žalobci splňují obecná kritéria, která Rada stanovila v čl. 15 odst. 1 písm. b) bodu ii) rozhodnutí 2013/183 za účelem vymezení okruhu osob, na něž se taková opatření mohou vztahovat. V rámci takového posouzení musí být důkazy zkoumány s ohledem na jejich kontext, a nikoli izolovaně (obdobně viz rozsudek ze dne 21. dubna 2015, Anbouba v. Rada, C‑605/13 P, EU:C:2015:248, bod 50 a citovaná judikatura).

207    V obecné rovině je třeba poukázat na to, že v kontextu omezujících opatření, která byla přijata s cílem vyvinout tlak na Korejskou lidově demokratickou republiku, se kritéria pro zařazení na seznam uvedená v právní úpravě použitelné v době přijetí první skupiny napadených aktů vztahovala na přímé zapojení do programů Korejské lidově demokratické republiky založených na podílu nebo podpoře programů v oblasti šíření jaderných zbraní[čl. 15 odst. 1 písm. a) rozhodnutí 2013/183], odpovědnost za uvedené programy [čl. 15 odst. 1 písm. b) bod i) rozhodnutí 2013/183], poskytování finančních služeb, které by mohly přispět k programům Korejské lidově demokratické republiky [čl. 15 odst. 1 písm. b) bod ii) rozhodnutí 2013/183], dodávky zbraní [čl. 15 odst. 1 písm. b) bod iii) rozhodnutí 2013/183]. Použitelná právní úprava v čl. 15 odst. 1 písm. b) bodě ii) rozhodnutí 2013/183 rovněž vymezila kritéria pro zařazení subjektů nebo fyzických osob na seznam, která mohla představovat právní základ pro zařazení na seznam a která byla založena na vazbách s osobou nebo subjektem poskytujícími finanční služby nebo provádějícími převody ve vztahu k finančním nebo jiným aktivům či zdrojům, které by mohly přispět k programům Korejské lidově demokratické republiky.

208    Žalobci ve věci T‑533/15 náleží do kategorie osob, které jednají jménem nebo na příkaz osob nebo subjektů ve smyslu čl. 15 odst. 1 písm. b) bodu ii) rozhodnutí 2013/183 a čl. 6 odst. 2 písm. b) nařízení č. 329/2007, ve znění nařízení č. 696/2013.

209    V projednávané věci je tudíž třeba posoudit platnost zařazení žalobců ve věci T‑533/15 na seznam z hlediska jejich vazeb na subjekty, jejichž jménem mají jednat.

210    Zadruhé je nutno zdůraznit, že v první skupině důvodů týkajících se žalobců ve věci T‑533/15 kladla Rada důraz na vazbu mezi uvedenými žalobci a společností KNIC GmbH, jakož i na vazbu mezi uvedenými žalobci a společností KNIC.

211    V tomto ohledu zaprvé, pokud jde o skutečnost, že žalobci ve věci T‑533/15 vykonávali v rámci KNIC GmbH různé funkce, vyplývá z bodů 196 a 197 výše, že chyba v názvu subjektu, který chtěla Rada označit, jim neznemožnila pochopit smysl a rozsah první skupiny důvodů. Z tvrzení žalobců ve věci T‑533/15 uvedených v rámci projednávané žaloby tedy vyplývá, že odkaz na „KNIC GmbH“ je třeba chápat jako odkaz na společnost KNIC ZD, která je označeným subjektem, a že tak byl pochopen.

212    V každém případě zařazení subjektu s názvem „KNIC GmbH“ na seznam, které je třeba chápat tak, že se týká činností pobočky společnosti KNIC v Německu, není předmětem této žaloby.

213    Zadruhé, co se týče jednání jménem nebo na příkaz společnosti KNIC, je nesporné, že tento subjekt není subjektem, který je označen v první skupině napadených aktů.

214    Je však třeba uvést, že pokud jde o společnost KNIC, první skupina důvodů týkajících žalobců ve věci T‑533/15 není založena na výkonu konkrétních funkcí, nýbrž na tom, že žalobci „jedna[jí] jménem KNIC nebo na její pokyny“. Rada totiž tvrdí, že první skupina důvodů se opírá o to, že žalobci ve věci T‑533/15 vykonávají funkce v rámci společnosti KNIC ZD a jednají jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny. Komise mimoto podotýká, že je dostačující, pokud Rada a Komise vysvětlí funkci, ve které tyto osoby v postavení zástupců společnosti KNIC ZD jednaly jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny.

215    Z německého obchodního rejstříku, který předložila Rada a který je uveden v příloze B.4 žalobní odpovědi, přitom vyplývá, že společnost KNIC ZD je pobočkou společnosti KNIC, která je společností založenou podle severokorejského práva. Jak vyplývá z výpovědi Paek Ju Hyoka, viceprezidenta společnosti KNIC, uvedené v příloze A.10 žaloby, je společnost KNIC ZD zastoupením společnosti KNIC v Německu a jejím cílem je zřídit kontaktní místo pro zajišťovny.

216    V tomto ohledu je třeba v projednávané věci chápat odkaz na společnost KNIC v rámci první skupiny důvodů týkajících se žalobců ve věci T‑533/15 tak, že posiluje odůvodnění prokazující vazbu mezi činnostmi uvedených žalobců a společností KNIC jakožto subjektu, který dohlíží na činnosti společnosti KNIC ZD v Německu. Jinými slovy, jak vyplývá z vysvětlení, které poskytla na jednání Rada, společnost KNIC ZD byla označena za účelem zohlednění činností, které společnost KNIC vykonává prostřednictvím své pobočky v Německu. To je ostatně potvrzeno zněním druhé skupiny napadených aktů, které jmenovitě označily společnost KNIC a její pobočky.

217    V každém případě, jak na jednání potvrdili všichni účastníci řízení, z hlediska samotného účelu, povahy a předmětu předmětných omezujících opatření musí být možné zařadit na seznam název subjektu nebo fyzické osoby „jednajícího nebo jednající jménem nebo na příkaz“ subjektů, na které se vztahují čl. 15 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2013/183 a čl. 6 odst. 2 písm. b) nařízení č. 329/2007, ve znění nařízení č. 696/2013, aniž jsou samy tyto subjekty označeny.

218    Je tudíž třeba mít za to, že k tomu, aby podložila skutečnost, že osoba byla správně označena jako osoba „jednající jménem nebo na příkaz společnosti KNIC“, Rada musela prokázat vazby mezi žalobci ve věci T‑533/15 a společností KNIC nebo společností KNIC ZD, a to v souladu se zněním první skupiny důvodů týkajících se uvedených žalobců.

219    Zatřetí k důkazům týkajícím se vazeb mezi žalobci ve věci T‑533/15 a společností KNIC či společností KNIC ZD, je třeba uvést následující.

220    V tomto rámci je nutno předně poznamenat, že sami žalobci ve věci T‑533/15 potvrzují své vazby se společností KNIC ZD a společností KNIC, avšak zdůrazňují, že tyto vazby přerušili před přijetím první skupiny napadených aktů nebo z důvodu jejich přijetí.

221    Co se týče Kim Il-Sua, ten byl první skupinou napadených aktů označen z důvodu svého postavení zplnomocněného zástupce KNIC GmbH, označené Unií, jednajícího jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny.

222    Kim Il-Su zdůrazňuje, že pracoval pro společnost KNIC ZD od února 2009 do června 2015. Pro společnost KNIC pracoval i nadále, nikoliv však jako zplnomocněný či jiný zástupce společnosti KNIC ZD, jak vysvětluje ve své výpovědi.

223    Z výpisu z obchodního rejstříku týkajícího se společnosti KNIC ze dne 30. června 2015, který je uveden v příloze B.4 žalobní odpovědi Rady, plyne, že Kim Il-Su byl osobou oprávněnou zastupovat společnost KNIC ZD. Byl jmenován zástupcem společnosti KNIC ZD po Pak Chun-Sanovi na základě osvědčení ze dne 28. července 2009 vydaného společností KNIC a zaslaného Amtsgericht Hamburg (okresní soud v Hamburku, Německo), které je součástí přílohy B.7 žalobní odpovědi Komise. Kromě toho ve své výpovědi obsažené v příloze A.4 žaloby Kim Il-Su nepopírá, že v roce 2009 převzal funkci zástupce společnosti KNIC ZD, kterou zastával do té doby Pak Chun-San, ale právě naopak tuto skutečnost potvrzuje.

224    V souvislosti s výpovědí Kim Il-Sua je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se činnost Soudního dvora a Tribunálu řídí zásadou volného hodnocení důkazů a jediným kritériem posouzení hodnoty předložených důkazů je jejich hodnověrnost. Mimoto, pro účely posouzení důkazní hodnoty určitého dokumentu je třeba ověřit důvěryhodnost informací, které jsou v něm obsaženy, a vzít v úvahu původ dokumentu, okolnosti jeho vyhotovení, komu je dokument určen, a klást si otázku, zda se dokument vzhledem ke svému obsahu jeví jako rozumný a důvěryhodný (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. září 2012, Shell Petroleum a další v. Komise, T‑343/06, EU:T:2012:478, bod 161 a citovaná judikatura).

225    Je přitom třeba poukázat na to, že výpověď Kim Il-Sua byla učiněna právě pro účely projednávané žaloby, a jelikož se jedná o výpověď osoby, vůči níž předmětná omezující opatření směřují, má pouze nízkou důkazní hodnotu. Rada a Komise tudíž mohly právoplatně vycházet z výpisu z obchodního rejstříku týkajícího se společnosti KNIC ZD ze dne 30. června 2015 a osvědčení společnosti KNIC zaslaného Amtsgericht Hamburg (okresní soud v Hamburku), které byly v době přijetí první skupiny napadených aktů veřejně dostupnými dokumenty, a použít je jako důkaz o výkonu funkcí Kim Il-Suem.

226    Konečně tvrzení Kim Il-Sua, podle kterého přestal vykonávat zmíněnou funkci v lednu 2015, je vyvráceno výpisem z obchodního rejstříku ze dne 16. března 2016, který předložila Komise v příloze F.1 svého vyjádření k návrhu na úpravu žaloby a ze kterého vyplývá, že Kim Il-Su byl v tomto výpise uvedený jako osoba oprávněná zastupovat společnost KNIC ZD.

227    Důvody pro zařazení Kim Il-Sua na seznam nejsou tudíž stiženy nesprávným posouzením.

228    Pokud jde o situaci Kang Song-Sama, ten byl označen první skupinou napadených aktů z důvodu svého postavení zplnomocněného zástupce společnosti KNIC GmbH, subjektu označeného Unií, jednající jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny.

229    Kang Song-Sam tvrdí, že nadále jedná v postavení zástupce společnosti KNIC ZD, a nikoliv společnosti KNIC GmbH, která neexistuje. Jeho postavení zástupce společnosti podle něho nepostačuje samo o sobě k tomu, aby odůvodnilo jeho zařazení na předmětný seznam.

230    Je však třeba konstatovat, že Kang Song-Sam svými tvrzeními ani ve své výpovědi, která je obsažena v příloze A.5 žaloby, nerozporuje a nezpochybňuje tvrzení Rady a Komise, podle kterých byl v době přijetí první skupiny napadených aktů zástupcem společnosti KNIC, a to v rámci pobočky v Hamburku. Z uvedené výpovědi v tomto ohledu vyplývá, že tuto pozici zastával od prosince 2013 a nahradil v ní Sin Kyu-Nama. Z jeho výpovědi obsažené v příloze E.7 návrhu na úpravu návrhových žádání dále vyplývá, že uvedenou pozici zastával ve společnosti KNIC ZID v Hamburku do září 2015. Důvody pro jeho zařazení na seznam tudíž nejsou stiženy nesprávným posouzením.

231    Pokud jde o Choe Chun-Sika, ten byl první skupinou napadených aktů označen z důvodu svého postavení zplnomocněného zástupce společnosti KNIC GmbH, subjektu označeného Unií, jednajícího jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny.

232    Choe Chun-Sik uvádí, že v lednu 2015 jej společnost KNIC požádala, aby se stal jejím hlavním zástupcem v pobočce v Hamburku, a nahradil tak předchozího zástupce, Kim Il-Sua. Tvrdí však, že jak je vysvětleno v jeho výpovědi, která je obsažena v příloze A.6 žaloby, nikdy v tomto postavení nejednal, jelikož německé orgány zamítly jeho žádost o udělení víza.

233    V této souvislosti je třeba uvést, že Choe Chun-Sik nezpochybňuje, že ho společnost KNIC vybrala, aby se stal jejím zástupcem ve společnosti KNIC ZD v Německu. Skutečnost, že se fakticky nemohl svých funkcí v Hamburku ujmout z důvodu zamítnutí žádosti o udělení víza, neznamená, že není spojen s činnostmi společnosti KNIC ZD či společnosti KNIC, a nemá proto žádný vliv na jeho postavení osoby jednající jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny při vytváření cizí měny společností KNIC.

234    Jak totiž uvádí sám Choe Chun-Sik, zastává funkci ředitele v zajišťovacím oddělení společnosti KNIC v Pchjongjangu, přičemž zajištění je činností, kterou společnost KNIC uskutečňuje v Evropě a z níž jí plynou cizí měny.

235    Kromě toho, jak bylo zdůrazněno výše v bodě 215, z výpovědi Paek Ju Hyoka, viceprezidenta společnosti KNIC, která je obsažena v příloze A.10 žaloby, vyplývá, že společnost KNIC ZD byla zastoupením společnosti KNIC v Německu a jejím cílem bylo zřídit kontaktní místo pro zajišťovny.

236    Navíc z bodu 216 výše vyplývá, že společnost KNIC je subjektem, který řídí a kontroluje činnosti společnosti KNIC ZD v Německu, a ze spisu předloženého Tribunálu a zejména z výpovědi Kim Il-Sua obsažené v příloze A.4 žaloby vyplývá, že pobočka společnosti KNIC v Německu byla kontaktním místem společnosti KNIC, zajišťoven a evropských makléřů, nemohla uzavírat smlouvy, provádět a přijímat platby a neměla bankovní účet. V důsledku toho lze osoby, které zastávají řídící funkce v zajišťovacím oddělení společnosti KNIC považovat za osoby podílející se na vytváření cizí měny, které je uvedeno mezi spornými důvody v souvislosti se společností KNIC ZD a společností KNIC.

237    Důvody pro zařazení Choe Chun-Sika na seznam v souvislosti s činnostmi „jménem KNIC nebo na její pokyny“ nejsou tedy stiženy nesprávným posouzením.

238    Pokud jde o Sin Kyu-Nama, ten byl označen první skupinou napadených aktů z důvodu svého postavení ředitele odboru v ústředí KNIC v Pchjongjangu a bývalého zplnomocněného zástupce společnosti KNIC GmbH v Hamburku. Jednal jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny.

239    Sin Kyu-Nam uvádí, že jak je vysvětleno v jeho výpovědi, která je obsažena v příloze A.7 žaloby, zastával funkci zástupce v pobočce společnosti KNIC v Hamburku od června 2008 do listopadu 2013. Uvádí, že i nadále pracuje ve společnosti KNIC, není však zástupcem společnosti KNIC ZD. Taktéž podle svého vyjádření není „vedoucím oddělení v sídle KNIC v Pchjongjangu“, jelikož vedoucím oddělení je výkonný ředitel, kdežto žalobce je pouze ředitelem v rámci uvedeného oddělení.

240    K tomu je nutné uvést, že Sin Kyu-Nam nezpochybňuje, že zastával funkci zástupce v rámci pobočky společnosti KNIC v Hamburku od června 2008 do listopadu 2013.

241    Mimoto je třeba zdůraznit, že skutečnost, že Sin Kyu-Nam přestal vykonávat funkci zástupce společnosti KNIC v Hamburku, neznamená, že není spojen s činnostmi společnosti KNIC ZD nebo společnosti KNIC.

242    Zaprvé, jak vyplývá z přílohy 5 k dopisu ze dne 21. července 2016 předloženého Tribunálu, Sin Kyu-Nam uznává a potvrzuje, že nejenže vykonával funkce v rámci společnosti KNIC ZD, ale že také následně zastával funkci ředitele v rámci zajišťovacího oddělení společnosti KNIC. Pravdivost důvodů, o které se opírá zařazení jeho jména na předmětné seznamy, nelze zpochybnit.

243    Zadruhé Sin Kyu-Nam uvádí, že zastává funkci ředitele v zajišťovacím oddělení společnosti KNIC, přičemž zajištění je činností, kterou společnost KNIC vykonává v Evropě.

244    Zatřetí, jak plyne z bodů 235 a 236 výše, osoby zastávající pozice v rámci společnosti KNIC lze považovat za osoby podílející se na vytváření cizí měny, které je uvedeno mezi spornými důvody v souvislosti se společností KNIC ZD a společností KNIC.

245    S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti nejsou tedy důvody pro zařazení Sin Kyu-Nama na seznam stiženy nesprávným posouzením.

246    Co se týče Pak Chun-Sana, ten byl první skupinou napadených aktů označen z důvodu svého postavení vedoucího oddělení v sídle společnosti KNIC v Pchjongjangu a bývalého zplnomocněného zástupce společnosti KNIC GmbH, jednajícího jménem KNIC nebo na její pokyny.

247    Pak Chun-San tvrdí, že pracoval ve společnosti KNIC ZD od září 2005 do ledna 2009. Uvádí, že pro společnost KNIC pracuje i nadále, nikoliv však jako zástupce společnosti KNIC ZD. Kromě toho podle svého vyjádření není „vedoucím oddělení v sídle KNIC v Pchjongjangu“, jelikož vedoucím oddělení je výkonný ředitel, kdežto žalobce je pouze ředitelem v rámci uvedeného oddělení.

248    V tomto ohledu je třeba uvést, že z plné moci ze dne 8. srpna 2006, která je obsažena v příloze B.6 žalobní odpovědi Komise, vyplývá, že Pak Chun-San byl jmenován zplnomocněným zástupcem společnosti KNIC v Hamburku. Z dokumentů obsažených v příloze B.8 žalobní odpovědi Komise dále vyplývá, že Pak Chun San byl zmocněn k zastupování společnosti KNIC ZD a že jeho podpis byl ověřen notářem ověřovací doložkou ze dne 11. července 2008 v Hamburku. Ve své výpovědi ze dne 10. září 2015, obsažené v příloze A.8 žaloby, Pak Chun-San mimoto nezpochybňuje, že byl od září 2005 do ledna 2009 hlavním zástupcem společnosti KNIC ZD a samotné společnosti KNIC v Německu. V této výpovědi z roku 2015 dále tvrdí, že po návratu z Německa, kde působil jako zástupce společnosti „KNIC Německo“, zastával důležitou vedoucí funkci v rámci společnosti KNIC v Pchjongjangu. V následném podání uvádí, že odešel v prosinci 2015 do předčasného důchodu, avšak toto své tvrzení nedokládá žádným listinným důkazem.

249    Konečně skutečnost, že přestal vykonávat funkci zástupce společnosti KNIC v Hamburku, neznamená, že není spojen s činnostmi společnosti KNIC ZD nebo společnosti KNIC.

250    Zaprvé, jak vyplývá z přílohy A.8 žaloby, Pak Chun-San uznává a potvrzuje, že nejen že vykonával funkce v rámci společnosti KNIC ZD, ale také následně zastával významnou vedoucí funkci v rámci společnosti KNIC v Pchjongjangu. Pravdivost důvodů, o které se opírá zařazení jeho jména na předmětné seznamy, nelze zpochybnit.

251    Zadruhé Pak Chun-San v příloze 4 dopisu ze dne 21. července 2016, který byl předložen Tribunálu, uvádí, že zastával funkci v zajišťovacím oddělení společnosti KNIC, přičemž zajištění je činností, kterou společnost KNIC vykonává v Evropě.

252    Zatřetí, jak plyne z bodů 235 a 236 výše, osoby zastávající pozice v rámci společnosti KNIC lze považovat osoby podílející se na vytváření cizí měny, které je uvedeno mezi spornými důvody v souvislosti se společností KNIC ZD a společností KNIC.

253    Důvody pro zařazení Pak Chun-Sana na seznam tedy nejsou stiženy nesprávným posouzením.

254    Konečně pokud jde o So Tong Myonga, ten byl první skupinou napadených aktů označen z důvodu svého postavení výkonného ředitele společnosti KNIC GmbH, jednajícího jménem KNIC nebo na její pokyny.

255    So Tong Myong tvrdí, že ze společnosti KNIC odešel v roce 2014 a nemá již k této společnosti sebemenší vztah. Uvádí, že nikdy nejednal jako výkonný ředitel společnosti KNIC ZD. Tvrzení, podle kterého je „výkonným ředitelem společnosti KNIC [ZD] (Hamburk), jednajícím jménem KNIC nebo na její pokyny“, je podle něho nesprávné.

256    K tomu lze na základě dokumentů předložených Tribunálu uvést, že v období od 1. října 2007 do května 2012 byl So Tong Myong v několika dokumentech uváděn jako generální ředitel společnosti KNIC. Tato skutečnost, kterou dotyčný nezpochybňuje, je nadto potvrzena jeho výpovědí, která je obsažena v příloze A.9 žaloby a v níž upřesňuje, že ve funkci generálního ředitele KNIC působil od roku 2007 do října 2014.

257    Tvrzení So Tong Myonga, podle něhož ze společnosti KNIC odešel v roce 2014, je ostatně v rozporu s výpisem z obchodního rejstříku Amtsgericht Hamburg (okresní soud v Hamburku) ze dne 16. března 2016, který předložila Komise a ze kterého vyplývá, že k tomuto datu byl dotyčný stále ve funkci generálního ředitele společnosti KNIC. Zpochybnění důkazní hodnoty výpisu z obchodního rejstříku nemůže obstát, jelikož So Tong Myong nepředložil kromě své výpovědi žádný důkaz.

258    Jak již přitom bylo připomenuto, v souladu s ustálenou judikaturou se činnost Soudního dvora a Tribunálu řídí zásadou volného hodnocení důkazů a jediným kritériem posouzení hodnoty předložených důkazů je jejich hodnověrnost. Mimoto pro účely posouzení důkazní hodnoty určitého dokumentu je třeba ověřit důvěryhodnost informací, které jsou v něm obsaženy, a vzít v úvahu zejména původ dokumentu, okolnosti jeho vyhotovení, komu je dokument určen, a klást si otázku, zda se dokument vzhledem ke svému obsahu jeví jako smysluplný a důvěryhodný (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. září 2012, Shell Petroleum a další v. Komise, T‑343/06, EU:T:2012:478, bod 161 a citovaná judikatura).

259    Je třeba poukázat na to, že výpověď So Tong Myonga byla učiněna právě pro účely projednávané žaloby, a jelikož se jedná o výpověď osoby, vůči níž předmětná omezující opatření směřují, má pouze nízkou důkazní hodnotu.

260    Tak je tomu zejména v případě, kdy je výpověď v rozporu s dokumentem veřejné povahy předloženým Komisí, jako je výpis z hamburského obchodního rejstříku.

261    Důvody pro zařazení So Tong Myonga na seznam tedy nejsou stiženy nesprávným posouzením.

262    Za těchto okolností je třeba mít za to, že předmětné vazby, výkon funkcí a jednání vyplývající z první skupiny důvodů týkajících se žalobců ve věci T‑533/15 byly právně dostačujícím způsobem prokázány a uvedenými žalobci nebyly podrobně vyvráceny.

263    Tento žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.

–       K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení ochrany údajů

264    V rámci svého třetího žalobního důvodu se žalobci ve věci T‑533/15 v podstatě dovolávají porušení článků 4, 10, 14 a 16 nařízení č. 45/2001.

265    V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že se žalobci ve věci T‑533/15 omezují na to, že uvádějí ustanovení nařízení č. 45/2001 a pasáže ze stanoviska Evropského inspektora ochrany údajů, a v zásadě tvrdí, že Rada a Komise zveřejnily nepřesné údaje. Rada a Komise tím podle nich naznačila, že se žalobci ve věci T‑533/15 podíleli na nedovolených činnostech souvisejících s protiprávním vývojem zbraní hromadného ničení.

266    K tomu postačí uvést, že s ohledem na posouzení druhého žalobního důvodu není první skupina důvodů týkajících se žalobců ve věci T‑533/15 stižena nesprávným posouzením, a tudíž Rada a Komise nezveřejnily nepřesné údaje naznačující, že se žalobci podílejí na nedovolených činnostech.

267    Předmětný žalobní důvod proto nemůže obstát.

268    Tento žalobní důvod je v každém případě irelevantní.

269    I kdyby Rada a Komise nakládaly s osobními údaji týkajícími se žalobců ve věci T‑533/15 způsobem, který by nebyl v souladu s nařízením č. 45/2001, nemohla by taková okolnost vést ke zrušení první skupiny napadených aktů. Naproti tomu, pokud by byli žalobci ve věci T‑533/15 schopni prokázat, že k takovému nakládání došlo, mohli by se dovolávat porušení uvedeného nařízení v rámci žaloby na náhradu škody (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. listopadu 2016, Rotenberg v. Rada, T‑720/14, EU:T:2016:689, bod 140, a ze dne 22. listopadu 2017, HD v. Parlament, T‑652/16 P, nezveřejněný, EU:T:2017:828, body 33 a 34).

270    Za těchto podmínek musí být tento žalobní důvod zamítnut jako neopodstatněný.

–       Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nepřiměřeného porušení základních práv

271    V rámci čtvrtého žalobního důvodu poukazují žalobci ve věci T‑533/15 na nepřiměřené omezení práva na vlastnictví a svobody podnikání ve smyslu článku 16 Listiny základních práv, jakož i práva na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a dobré pověsti ve smyslu článku 8 EÚLP.

272    Podle žalobců ve věci T‑533/15 zařazení jejich jmen na předmětné seznamy nenaplňuje žádný užitečný účel, a to ani v případě, že by bylo patřičné zařadit na seznam samotnou společnost KNIC ZD. Žalobci ve věci T‑533/15 se podle svého vyjádření nepodíleli na činnosti společnosti KNIC ZD, ani jí nepomáhali při vytváření jejích příjmů. S výjimkou Kang Song-Sama uvedení žalobci společnost KNIC ZD nezastupovali. Za těchto podmínek se podle nich zjevně jedná o nepřiměřené omezení jejich svobody.

273    Rada a Komise tyto argumenty zpochybňují.

274    Zaprvé za předpokladu, že žalobci ve věci T‑533/15 touto velmi obecnou argumentací zpochybňují přiměřenost kritérií pro zařazení na seznam s tím, že zařazení jejich jmen na předmětné seznamy a újma způsobená první skupinou napadených aktů jsou nepřiměřené ve vztahu k cílům sledovaným těmito akty, postačí uvést, že žalobci ve věci T‑533/15 neuplatnili v souvislosti s kritérii pro zařazení na seznam námitku protiprávnosti ve smyslu článku 277 SFEU.

275    Žalobci ve věci T‑533/15 přitom nemohou zpochybnit přiměřenost kritérií pro zařazení na seznam, aniž se dovolají jejich protiprávnosti prostřednictvím námitky protiprávnosti ve smyslu článku 277 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 20. února 2013, Melli Bank v. Rada, T‑492/10, EU:T:2013:80, body 58 a 59, a ze dne 20. března 2013, Bank Saderat v. Rada, T‑495/10, nezveřejněný, EU:T:2013:142, body 53 až 59).

276    Navíc je třeba zdůraznit, že argumenty, které žalobci ve věci T‑533/15 uplatnili v rámci tohoto žalobního důvodu, v každém případě nemohou zpochybnit legalitu předmětných kritérií pro zařazení na seznam. Tyto argumenty se totiž zakládají na specifických okolnostech žalobců, neboť byly formulovány s odvoláním na jejich konkrétní situaci a jsou založeny na údajné újmě, která vznikla na základě zařazení jejich jmen na předmětné seznamy, a nikoliv na nepřiměřenosti uvedených kritérií jako takových.

277    Zadruhé žalobci ve věci T‑533/15 opírají svou argumentaci o skutečnost, že společnost KNIC ZD nevytváří pro Korejskou lidově demokratickou republiku žádný příjem a že společnost KNIC ZD nepodporují ani jí nepomáhají při vytváření příjmů. V tomto ohledu je třeba podotknout, že z posouzení druhého žalobního důvodu v rámci projednávané žaloby vyplývá, že první skupina důvodů týkajících se žalobců ve věci T‑533/15 je založena na tom, že tito žalobci jednají jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny, a tudíž tyto důvody nejsou stiženy nesprávným posouzením.

278    Tento žalobní důvod musí tedy být zamítnut jako neopodstatněný.

 K žalobě žalobců ve věci T‑533/15 v souvislosti s druhou skupinou napadených aktů a rozhodnutím 2016/849

279    Podáními došlými kanceláři Tribunálu ve dnech 27. května a 3. června 2016 upravili žalobci ve věci T‑533/15 žalobu tak, aby zněla také na zrušení druhé skupiny napadených aktů a rozhodnutí 2016/849 v rozsahu, v jakém se týkají žalobců.

280    Při úpravě žaloby tak, aby se vztahovala také na druhou skupinu napadených aktů, zachovali žalobci ve věci T‑533/15 čtyři žalobní důvody, které uplatnili vůči první skupině napadených aktů, a současně uvedli několik doplňujících argumentů týkajících se zejména skutečnosti, že Rada ve druhé skupině napadených aktů částečně změnila důvody, o které se opíralo zařazení jejich jmen na předmětné seznamy. V rámci úpravy žaloby tak, aby se vztahovala také na rozhodnutí 2016/849, žalobci ve věci T‑533/15 zachovali čtyři dříve uplatněné žalobní důvody a neuvedli žádný doplňující argument.

281    Je třeba poznamenat, že druhou skupinou napadených aktů došlo k mírným úpravám údajů a důvodů týkajících se žalobců ve věci T‑533/15, aniž byla změněna použitelná kritéria pro zařazení na seznam. Pokud jde o rozhodnutí 2016/849, co se týče kritérií pro zařazení fyzických osob na seznam, je třeba uvést, že tato kritéria byla mírně pozměněna, avšak tyto formální úpravy nemohou ovlivnit věcnou podstatu analýzy. Důvody pro zařazení na seznam, které jsou uplatněny v rozhodnutí 2016/849 vůči žalobcům ve věci T‑533/15, se kromě toho v podstatě shodují s důvody uvedenými ve druhé skupině napadených aktů.

282    Za těchto okolností má Tribunál za to, že s přihlédnutím k nepatrným rozdílům mezi spornými důvody je namístě přezkoumat žalobu v rozsahu, v němž směřuje proti druhé skupině napadených aktů a proti rozhodnutí 2016/849, společně.

–       K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění

283    S ohledem na změny, které byly provedeny v důvodech týkajících se žalobců ve věci T‑533/15, tito žalobci tvrdí, že odstranění názvu společnosti KNIC GmbH z předmětných seznamů a změna důvodů, na jejichž základě byla jejich jména zařazena do druhé skupiny napadených aktů, znamenají, že Rada a Komise mlčky uznaly, že označení společnosti KNIC GmbH bylo nesprávné a důvody, o které se opíralo označení osob uvedených v první skupině napadených aktů, nebyly přiměřené. Podle žalobců ve věci T‑533/15 jsou tyto důvody i přesto, že byly změněny, nadále nejasné.

284    Podle žalobců ve věci T‑533/15 neobsahuje druhá skupina napadených aktů žádnou informaci, která by jim umožňovala pochopit, z čeho vychází tvrzení, že by mohli ovlivnit jednání společnosti KNIC tím, že vytvářejí podstatné příjmy v cizí měně, které mohou přispívat k programům Korejské lidově demokratické republiky v oblasti zbrojení

285    Rada a Komise tyto argumenty zpochybňují.

286    V projednávané věci je nutno konstatovat, že druhá a třetí skupina důvodů, které se týkají žalobců ve věci T‑533/15 a které jsou uvedeny ve druhé skupině napadených aktů a v rozhodnutí 2016/846 v plném rozsahu splňují povinnost uvést odůvodnění, tak jak je vykládána výše připomenutou judikaturou.

287    Druhá a třetí skupina důvodů týkajících se žalobců ve věci T‑533/15 kromě toho, že splňují kritéria pro zařazení na seznam a změněná kritéria pro zařazení na seznam, jasně a srozumitelně vymezují funkce uvedených osob v rámci společnosti KNIC ZD nebo společnosti KNIC, jakož i jednání v rámci společnosti KNIC, která jsou těmto osobám vytýkána.

288    Druhá a třetí skupina důvodů týkajících se žalobců ve věci T‑533/15 navíc neobsahují nesprávný odkaz na společnost KNIC GmbH. Proto jsou argumenty žalobců ve věci T‑533/15, které odkazují jak na zařazení společnosti KNIC GmbH na seznam, tak na problematiku povahy důvodů týkajících se společnosti KNIC, irelevantní. Konečně jméno Kang Song-Sama je na rozdíl od toho, co dotyčný tvrdí, napsáno správně.

289    Za těchto okolností je třeba konstatovat, že ze znění důvodů uvedených ve druhé skupině napadených aktů a v rozhodnutí 2016/849 mohli žalobci ve věci T‑533/15 vyrozumět, že jejich jména byla ponechána na předmětných seznamech z důvodu jejich funkcí v rámci společnosti KNIC, což potvrzuje skutečnost, že v rámci druhého žalobního důvodu tito žalobci zpochybňují právě opodstatněnost odůvodnění uplatněného v tomto ohledu Radou. Navíc vzhledem k tomu, že důvody, ze kterých Rada při výběru vycházela, byly ve druhé skupině napadených aktů a v rozhodnutí 2016/849 jasně uvedeny, je Tribunál schopen posoudit jejich opodstatněnost.

290    Tento žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.

–       K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení

291    Žalobci ve věci T‑533/15 tvrdí, že důvody uvedené ve druhé skupině napadených aktů nejsou pro zařazení jejich jmen na předmětné seznamy dostačující. Zejména tvrdí, že So Tong Myong odešel ze společnosti KNIC v roce 2014 a nemá už na tuto společnost sebemenší vazbu. Tvrzení, podle kterého je „generálním ředitelem“ společnosti KNIC, je nesprávné. V případě, že bylo záměrem označit So Tong Myonga na základě jeho dřívější funkce, přísluší Radě, aby vysvětlila, z jakého důvodu bylo toto označení nadále vhodné a odůvodněné.

292    Podle žalobců ve věci T‑533/15 se nadto vůči nim uplatněné důvody omezují, s výjimkou případu So Tong Myonga, na zjištění, že tyto osoby pracují pro společnost KNIC. To však není z hlediska čl. 13 odst. 1 písm. b) nebo čl. 15 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2013/183 dostačující. Bylo na Radě, aby na základě jasných a konkrétních důkazů prokázala, že každá z těchto osob byla schopna společnost KNIC při uskutečňování jejích činností ovlivnit, což by odůvodňovalo zařazení jejich jmen na předmětné seznamy.

293    V reakci na tvrzení, podle kterých So Tong Myong et Pak Chun-San odešli do důchodu a v rámci společnosti KNIC již žádné funkce nevykonávají, přičemž u prvního z nich tomu tak bylo dokonce před přijetím první skupiny napadených aktů a u druhého v návaznosti na tyto akty, Rada uvádí, že tato tvrzení jsou v rozporu s informacemi, které měla ohledně žalobců ve věci T‑533/15 k dispozici a které jim sdělila (viz přílohy B.1, B.2, B.3 a B.4 žalobní odpovědi). Kromě toho podle Rady skutečnost, že tyto osoby tvrdí, že odešly do důchodu, sama o sobě neznamená, že tomu tak skutečně bylo. Konečně, i kdyby oficiálně do důchodu odešly, neznamená to, že již nemohou jednat jménem společnosti KNIC, jejíž sídlo se nachází v Severní Koreji.

294    Pokud jde o Kim Il-Sua, Kang Song-Sama, Choe Chun-Sika a Sin Kyu-Nama, Rada zdůrazňuje, že podle informací, na jejichž základě byla jejich jména zařazena na seznam a které jsou uvedeny v přílohách B.1, B.2, B.3 a B.4 žalobní odpovědi, jména těchto osob nebyla zařazena na seznam pouze z důvodu, že jsou zaměstnanci společnosti KNIC, ale proto, že jednají jménem tohoto subjektu nebo na jeho pokyny.

295    Podle Komise skutečnost, že někteří jednotlivci, u kterých je prokázáno, že zastávali významné funkce v rámci jediné pojišťovací společnosti Severní Koreje, tvrdí, že v návaznosti na uložené sankce odešli do důchodu, ať už předčasného či nikoliv, aniž k tomu předložili sebemenší důkaz, nepostačuje k vyvrácení předpokladu, podle kterého tito jednotlivci jednají jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny. Komise zpochybňuje pravdivost tvrzení týkajících se odchodu So Tong Myonga do důchodu a ukončení výkonu funkcí ze strany Pak Chun-Sana.

296    Na závěr Komise uvádí, že žalobci ve věci T‑533/15 důvody pro zařazení svých jmen na seznam svými vlastními výpověďmi podporují.

297    Zaprvé, pokud jde o zpochybnění, která se týkají nedostatečnosti důkazů v souvislosti s výkonem funkcí v rámci společnosti KNIC, je třeba konstatovat, že relevantní informace, které předložila Rada, představují důkazy o tom, že druhá a třetí skupina důvodů týkajících se žalobců ve věci T‑533/15 je podložená. Zejména příloha B.3 obsahuje podrobný popis funkcí, které žalobci ve věci T‑533/15 vykonávali v rámci společnosti KNIC. Komise dále předložila Tribunálu úřední osvědčení, včetně jmenovacích listin. Tyto listiny se vztahují převážně k období, které předcházelo přijetí druhé skupiny napadených aktů.

298    Co se týče Kim Il-Sua, ten je uveden ve druhé a třetí skupině důvodů týkajících se žalobců ve věci T‑533/15 jako manažer v zajišťovacím oddělení společnosti KNIC v jejím sídle v Pchjongjangu a bývalý zplnomocněný hlavní zástupce společnosti KNIC v Hamburku, jednající jménem KNIC nebo na její pokyny.

299    K tomuto je třeba připomenout, že z posouzení legality první skupiny napadených aktů vyplývá, že důvody pro zařazení jména Kim Il-Sua do těchto aktů, a to konkrétně jeho postavení jakožto zplnomocněného zástupce společnosti KNIC v Hamburku, označené Unií, jednajícího jménem KNIC nebo na její pokyny, nebyly stiženy nesprávným posouzením. Kromě toho Kim Il-Su ve své výpovědi, která je obsažena uvedena v příloze A.4 žaloby, jakož i v příloze 9 dopisu ze dne 21. července 2016, nepopírá, že v roce 2009 převzal funkci zástupce, kterou předtím zastával Pak Chun-San, a že tuto funkci vykonával v období od ledna 2009 do ledna 2015, ale naopak tuto skutečnost potvrzuje. Tuto skutečnost potvrzuje i výpis z obchodního rejstříku ze dne 16. března 2016, který předložila Komise v příloze F.1 svého vyjádření k návrhu na úpravu žaloby a ze kterého vyplývá, že Kim Il-Su byl v tomto rejstříku uveden jako osoba oprávněná zastupovat společnost KNIC ZD. Argumenty zpochybňující uvedený výpis nemohou obstát, neboť vyplývají a zakládají se výlučně na výpovědi Kim Il-Sua.

300    Kim Il-Su mimoto ve své výpovědi, která je obsažena v příloze 8 dopisu ze dne 21. července 2016, potvrzuje, že po svém návratu z Německa vykonával funkci manažera v zajišťovacím oddělení společnosti KNIC.

301    Konečně skutečnost, že Kim Il-Su přestal vykonávat funkci zástupce společnosti KNIC v Hamburku, neznamená, že není spojen s činnostmi společnosti KNIC ZD.

302    Na jedné straně z předcházejících bodů vyplývá, že Kim Il-Su nejen vykonával funkce v rámci společnosti KNIC ZD, ale rovněž následně zastával významnou vedoucí funkci v zajišťovacím oddělení společnosti KNIC v Pchjongjangu, přičemž zajištění je činností, kterou společnost KNIC vykonává v Evropě. Pravdivost důvodů, o které se opírá zařazení jeho jména na předmětné seznamy, nelze zpochybnit.

303    Na druhé straně, jak vyplývá z bodů 235 a 236 výše, osoby zastávající funkce v rámci společnosti KNIC lze považovat za osoby podílející se na vytváření cizí měny, které je uvedeno mezi spornými důvody v souvislosti se společností KNIC ZD a společností KNIC.

304    Důvody pro zařazení jména Kim Il-Sua na sporné seznamy proto nejsou stiženy nesprávným posouzením.

305    Pokud jde o Kang Song-Sama, ten byl uveden ve druhé skupině napadených aktů jako bývalý zplnomocněný zástupce společnosti KNIC v Hamburku, nadále jednající jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny.

306    V tomto ohledu je třeba připomenout, že z posouzení legality první skupiny napadených aktů vyplývá, že důvody pro zařazení jména Kang Song-Sama do těchto aktů, a to jeho postavení jakožto zplnomocněného zástupce společnosti KNIC GmbH, subjektu označeného Unií, jednajícího jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny, nebyly stiženy nesprávným posouzením. Zařazení jeho jména na předmětné seznamy z důvodu, že je bývalým zplnomocněným zástupcem společnosti KNIC v Hamburku, proto nelze zpochybnit.

307    Kromě toho skutečnosti uvedené ve výpovědích, které Kang Song-Sam učinil pro účely soudního řízení, nezpochybňují podloženost těchto důvodů. Ve své výpovědi, která je obsažena v příloze A.5 žaloby, Kang Song-Sam uvádí, že „je v současné době zaměstnán jako zástupce [společnosti KNIC] v pobočce v Hamburku v Německu“. Tuto funkci vykonává od prosince 2013 a nahradil v ní Sin Kyu-Nama. Ve své výpovědi, která je obsažena v příloze 7 dopisu ze dne 21. července 2016 předloženého Tribunálu, Kang Song-Sam tvrdí, že vykonává funkci manažera v zajišťovacím oddělení. Důvody pro zařazení Sin Kyu-Nama na seznam proto nejsou stiženy nesprávným posouzením.

308    Pokud jde o Choe Chun-Sika, ten byl označen jako ředitel v zajišťovacím oddělení společnosti KNIC v jejím sídle v Pchjongjangu, jednající jménem KNIC nebo na její pokyny.

309    K tomu je třeba uvést, že v úpravách žaloby, které byly postupně provedeny dne 27. května a 3. června 2016, Choe Chun-Sik tvrdí, že není a nikdy nebyl zástupcem společnosti KNIC ZD, že měl pro tuto společnost začít pracovat v únoru 2015, avšak jeho žádost o udělení víza byla zamítnuta, a že tvrzení, podle kterého je zplnomocněným zástupcem společnosti KNIC GmbH, subjektu označeného Unií, jednajícím jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny, je nesprávné. Tyto argumenty však nemohou zpochybnit důvod pro zařazení jména Choe Chun-Sika na předmětné seznamy, a sice skutečnost, že je ředitelem v zajišťovacím oddělení společnosti KNIC v jejím sídle v Pchjongjangu, jednajícím jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny.

310    Kromě toho sám Choe Chun-Sik potvrzuje, že měl vazby na společnost KNIC. Ve své výpovědi, která je obsažena v příloze A.6 žaloby, uznává, že ho v lednu 2015 společnost KNIC požádala, aby se stal jejím hlavním zástupcem v pobočce v Hamburku, a nahradil tak předchozího zástupce, Kim Il-Sua. Ze všech výpovědí Choe Chun-Sika vyplývá, že je ředitelem v zajišťovacím oddělení společnosti KNIC v Pchjongjangu. Důvody pro zařazení jeho jména na seznam proto nejsou stiženy nesprávným posouzením.

311    Pokud jde o Sin Kyu-Nama, byl označen jako ředitel v zajišťovacím oddělení společnosti KNIC v jejím sídle v Pchjongjangu a bývalý zplnomocněný zástupce společnosti KNIC v Hamburku, jednající jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny.

312    V tomto ohledu je třeba připomenout, že z posouzení legality první skupiny napadených aktů vyplývá, že důvody pro zařazení jména Sin Kyu-Nama do těchto aktů, a to jeho postavení jakožto ředitele odboru v ústředí společnosti KNIC v Pchjongjangu a bývalého zplnomocněného zástupce společnosti KNIC GmbH v Hamburku a skutečnost, že jednal jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny, nebyly stiženy nesprávným posouzením. Zařazení jeho jména na předmětné seznamy z důvodu, že je bývalým zplnomocněným zástupcem společnosti KNIC v Hamburku, jednajícím jménem KNIC nebo na její pokyny, proto nelze zpochybnit.

313    Jak vyplývá z návrhu na úpravu návrhových žádání ze dne 27. května 2016, Sin Kyu-Nam nezpochybňuje, že pracoval pro společnost KNIC ZD v období od června 2008 do listopadu 2013 a poté v sídle společnosti KNIC v Pchjongjangu.

314    Kromě toho je nutno konstatovat, že tyto skutečnosti potvrzuje Sin Kyu-Nam sám. Ve své výpovědi, která je obsažena v příloze A.7 žaloby, v tomto ohledu prohlašuje, že zastával funkci zástupce v pobočce společnosti KNIC v Hamburku od června 2008 do listopadu 2013. Jak navíc vyplývá z přílohy 5 dopisu ze dne 21. července 2016 předloženého Tribunálu, Sin Kyu-Nam uznává a potvrzuje nejen to, že tyto funkce vykonával v rámci společnosti KNIC ZD, ale také skutečnost, že následně vykonával funkci ředitele v zajišťovacím oddělení společnosti KNIC. Důvody pro jeho zařazení na seznam nejsou proto stiženy nesprávným posouzením.

315    Pokud jde o Pak Chun-Sana, ten byl označen jako ředitel v zajišťovacím oddělení společnosti KNIC v jejím sídle v Pchjongjangu přinejmenším do prosince 2015 a bývalý zplnomocněný hlavní zástupce společnosti KNIC v Hamburku, nadále jednající jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny.

316    K tomu je třeba, zaprvé, připomenout, že z posouzení legality první skupiny napadených aktů uvedeného v bodech 248 až 252 výše vyplývá, že důvody pro zařazení jména Pak Chun-Sana do těchto aktů, a to jeho postavení jakožto vedoucího oddělení v sídle společnosti KNIC v Pchjongjangu a bývalého zplnomocněného zástupce společnosti KNIC v Hamburku, subjektu označeného Unií, a jednajícího jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny, nebyly stiženy nesprávným posouzením.

317    Zadruhé je třeba zdůraznit, že Pak Chun-San, který se omezuje na tvrzení, že není „vedoucím oddělení v sídle KNIC v Pchjongjangu“, nezpochybňuje, že pracoval v sídle v Pchjongjangu přinejmenším do prosince 2015.

318    Zatřetí je třeba zdůraznit, že tvrzení Pak Chun-Sana, podle něhož přestal své funkce vykonávat před přijetím druhé skupiny napadených aktů a rozhodnutí 2016/849, se neopírá o žádný listinný důkaz, třebaže žalobce je nejpovolanější k tomu, aby uvedl skutečnosti zpochybňující důvody pro své zařazení na seznam.

319    V projednávané věci nelze považovat za prokázané, že Pak Chun-San již nepracuje ve společnosti KNIC, pouze na základě výpovědí, které byly učiněny právě pro účely projednávané žaloby, a to osobou, proti níž předmětná omezující opatření směřují.

320    Kromě toho Pak Chun-San udržoval po mnoho let důležité vztahy se společností KNIC. Ze spisu totiž vyplývá, že se na něho společnost KNIC pravidelně obracela s nabídkou výkonu klíčových funkcí a Pak Chun-San v této společnosti dlouhodobě působil a zastával v ní několik významných funkcí, a to funkci ředitele v zajišťovacím oddělení společnosti KNIC a bývalého zplnomocněného hlavního zástupce společnosti KNIC v Hamburku.

321    S ohledem na tyto skutečnosti a absenci jakéhokoliv důkazu nelze považovat za prokázané, že Pak Chun-San již nemá žádnou vazbu na společnost KNIC.

322    Důvody pro jeho zařazení na seznam tedy nejsou stiženy nesprávným posouzením.

323    Pokud jde o So Tong Myonga, ten byl označen jako generální ředitel společnosti KNIC, jednající jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny.

324    V tomto ohledu z dokumentů předložených Tribunálu vyplývá, že v období od 1. října 2007 do května 2012 byl So Tong Myong uváděn jako generální ředitel společnosti KNIC. Tato skutečnost byla potvrzena jeho výpovědí, která je obsažena v příloze A.9 žaloby a ve které So Tong Myong uvádí, že ve funkci generálního ředitele působil od roku 2007 do října 2014.

325    K tvrzením So Tong Myonga, že v říjnu 2014 odešel do důchodu, je třeba uvést, že Komise předložila výpis z obchodního rejstříku Amtsgericht Hamburg (okresní soud v Hamburku) ze dne 16. března 2016, ze kterého vyplývá, že k uvedenému datu byl dotyčný stále ve funkci generálního ředitele společnosti KNIC.

326    Je pravda, že v příloze 2 dopisu ze dne 21. července 2016 předloženého Tribunálu So Tong Myong zdůrazňuje, že tato informace odpovídala skutečnosti pouze od roku 2010 do roku 2014, kdy odešel do důchodu.

327    Nicméně, jak bylo výše připomenuto, činnost Soudního dvora a Tribunálu se řídí zásadou volného hodnocení důkazů a jediným kritériem posouzení hodnoty předložených důkazů je jejich hodnověrnost. Mimoto pro posouzení důkazní hodnoty určitého dokumentu je třeba ověřit důvěryhodnost informací, které jsou v něm obsaženy, a vzít v úvahu zejména původ dokumentu, okolnosti jeho vyhotovení, komu je dokument určen a klást si otázku, zda se dokument vzhledem ke svému obsahu jeví jako smysluplný a důvěryhodný (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. září 2012, Shell Petroleum a další v. Komise, T‑343/06, EU:T:2012:478, bod 161 a citovaná judikatura).

328    Je třeba poukázat na to, že výpověď So Tong Myonga byla učiněna právě pro účely projednávané žaloby a vzhledem k tomu, že se jedná o výpověď osoby, vůči níž předmětná omezující opatření směřují, má pouze nízkou důkazní hodnotu, a to na rozdíl od dokumentu veřejné povahy, jakým je výpis z obchodního rejstříku.

329    Vzhledem k tomu, že So Tong Myong nepředložil žádný listinný důkaz, jakož i s ohledem na jeho funkci generálního ředitele společnosti KNIC, nelze považovat za prokázané, že již nemá na společnost KNIC žádnou vazbu a nejedná jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny.

330    Důvody pro jeho zařazení na seznam tedy nejsou stiženy nesprávným posouzením.

331    Ve světle výše uvedených úvah mohly mít Rada a Komise v době přijetí druhé skupiny napadených aktů a rozhodnutí 2016/849 právoplatně za to, že žalobci ve věci T‑533/15 nadále jednají jménem společnosti KNIC nebo na její pokyny.

332    Zadruhé k argumentu žalobců ve věci T‑533/15 týkajícímu se absence důkazů o jejich způsobilosti ovlivňovat činnosti společnosti KNIC, postačí uvést, že se na žalobce vztahuje kritérium pro zařazení na seznam týkající se „osob či subjektů jednajících jejich jménem nebo na jejich příkaz“ ve smyslu čl. 15 odst. 1 písm. b) bodu ii) rozhodnutí 2013/183, jakož i „osob či subjektů jednajících jejich jménem nebo na jejich příkaz“ ve smyslu čl. 27 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2016/849.

333    S ohledem na kritéria pro zařazení na seznam a změněná kritéria pro zařazení na seznam, jejichž legalita nebyla žalobci ve věci T‑533/15 zpochybněna, náležejí tito žalobci do kategorie osob jednajících jménem nebo na příkaz označeného subjektu, který se může podílet na vytváření financí, které by mohly přispět k činnostem Korejské lidově demokratické republiky v oblasti šíření jaderných zbraní.

334    Za těchto podmínek toto kritérium nutně nevyžaduje, aby žalobci ve věci T‑533/15 byli osobami, které rozhodují o převodu finančních aktiv, která by mohla přispět k činnostem Korejské lidově demokratické republiky v oblasti šíření jaderných zbraní, ani aby byli způsobilí takový převod ovlivnit. Naproti tomu musí mít vazbu na činnost uvedenou ve sporných důvodech vykládaných ve spojení s předmětnými kritérii, tedy na vytváření příjmů v cizí měně, které by mohly přispět k jaderným programům Korejské lidově demokratické republiky.

335    Tribunál již totiž rozhodl, že osoba zastávající funkci, z jejíhož titulu má řídící pravomoc nad subjektem, vůči kterému směřují omezující opatření, může být zpravidla sama považována za osobu zapojenou do aktivit, které odůvodňovaly přijetí omezujících opatření namířených proti danému subjektu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. prosince 2013, Nabipour a další v. Rada, T‑58/12, nezveřejněný, EU:T:2013:640, bod 110, a ze dne 5. listopadu 2014, Mayaleh v. Rada, T‑307/12 a T‑408/13, EU:T:2014:926, bod 143).

336    Pokud jde o argument žalobců ve věci T‑533/15 založený na rozsudku ze dne 12. prosince 2013 Nabipour a další v. Rada (T‑58/12, nezveřejněný, EU:T:2013:640), je třeba poznamenat, že na rozdíl od právního rámce, který se uplatní v projednávané věci, v rozsudku ze dne 12. prosince 2013 Nabipour a další v. Rada (T‑58/12, nezveřejněný, EU:T:2013:640) se zařazení jména žalobce na seznamy zakládalo na kritériích odlišných od kritérií dotčených v projednávané věci. Zatímco v uvedeném rozsudku bylo vyžadováno, aby fyzické osoby, vůči nimž směřovala omezující opatření, měly vazbu na činnosti spočívající v šíření jaderných zbraní, v projednávané věci je vyžadováno pouze to, aby fyzické osoby, na které se vztahují omezující opatření, měly vazbu na činnost spočívající v poskytování finančních služeb nebo provádění převodů souvisejících s finančními nebo jinými aktivy či zdroji, které by mohly přispět k jaderným programům Korejské lidově demokratické republiky, a to přestože není nutné, aby tyto osoby byly konkrétním způsobem spojeny s činnostmi v oblasti šíření jaderných zbraní.

337    V projednávané věci tak sporná kritéria ani důvody, na jejichž základě byla jména žalobců ve věci T‑533/15 zařazena na sporné seznamy, nevyžadují, aby byla prokázána vazba mezi dotyčnou osobou a subjektem působícím v oblasti šíření jaderných zbraní, ale vyžadují, aby byla prokázána vazba mezi dotyčnou osobou a subjektem, který zajišťuje nebo provádí převody finančních aktiv, které by mohly přispět k programům Korejské lidově demokratické republiky v oblasti šíření jaderných zbraní.

338    V projednávané věci všichni žalobci ve věci T‑533/15 vykonávali, jak vyplývá z bodů 298 až 331 výše, vedoucí funkce v rámci společnosti KNIC. Kim Il-Su je manažer v zajišťovacím oddělení společnosti KNIC a bývalý zplnomocněný hlavní zástupce společnosti KNIC v Hamburku. Kang Song-Sam je bývalý zplnomocněný zástupce společnosti KNIC v Hamburku a vykonává funkci manažera v zajišťovacím oddělení společnosti KNIC. Choe Chun-Sik je ředitel v zajišťovacím oddělení společnosti KNIC. Sin Kyu-Nam je ředitel v zajišťovacím oddělení společnosti KNIC a bývalý zplnomocněný zástupce společnosti KNIC v Hamburku. Pak Chun-San byl ředitel v zajišťovacím oddělení společnosti KNIC a bývalý hlavní zástupce KNIC v Hamburku. So Tong Myong byl generálním ředitelem společnosti KNIC. Je tudíž třeba mít za to, že role zastávané jednotlivými žalobci v rámci zajišťovací činnosti společnosti KNIC, a to manažera v zajišťovacím oddělení společnosti KNIC, ředitele tohoto oddělení či generálního ředitele společnosti KNIC, postačují k vyslovení závěru, že tito žalobci tím, že jednají jménem společnosti KNIC nebo na její příkaz, mají vazbu na činnost společnosti KNIC spočívající ve vytváření příjmů v cizí měně, a že za účelem prokázání, že tito žalobci byli označeni v souladu s uplatněnými kritérii pro zařazení na seznam, není nutné nad rámec ověření správnosti druhé a třetí skupiny důvodů týkajících se žalobců ve věci T‑533/15 vycházet z indicií souvisejících s jejich individuálními jednáními.

339    Za těchto podmínek je třeba tento žalobní důvod v plném rozsahu zamítnout.

–       K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení ochrany údajů

340    V rámci třetího žalobního důvodu žalobci ve věci T‑533/15 v podstatě namítají porušení článků 4, 10, 14 a 16 nařízení č. 45/2001.

341    V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že žalobci ve věci T‑533/15 se omezují na to, že uvádějí ustanovení nařízení č. 45/2001 a pasáže ze stanoviska Evropského inspektora ochrany údajů, přičemž v zásadě tvrdí, že Rada a Komise zveřejnily nepřesné údaje. Rada a Komise tím podle nich naznačila, že se žalobci ve věci T‑533/15 podíleli na nedovolených činnostech souvisejících s protiprávním vývojem zbraní hromadného ničení.

342    K tomuto postačí uvést, že s ohledem na posouzení druhého žalobního důvodu není druhá ani třetí skupina důvodů týkajících se žalobců ve věci T‑533/15 stižena nesprávným posouzením, a že Rada a Komise tudíž nezveřejnily nepřesné údaje naznačující, že se žalobci podílejí na nedovolených činnostech.

343    Tento žalobní důvod tedy nemůže obstát.

344    Tento žalobní důvod je v každém případě irelevantní.

345    I kdyby Rada a Komise nakládaly s osobními údaji týkajícími se žalobců způsobem, který není v souladu s nařízením č. 45/2001, nemůže taková okolnost vést ke zrušení druhé skupiny napadených aktů a rozhodnutí 2016/849. Naproti tomu, pokud by byli žalobci schopni prokázat, že k takovému nakládání došlo, mohli by se dovolávat porušení uvedeného nařízení v rámci žaloby na náhradu škody (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. listopadu 2016, Rotenberg v. Rada, T‑720/14, EU:T:2016:689, bod 140, a ze dne 22. listopadu 2017, HD v. Parlament, T‑652/16 P, nezveřejněný, EU:T:2017:828, body 33 a 34).

–       Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nepřiměřeného porušení základních práv

346    Žalobci ve věci T‑533/15 používají argumenty, které uplatnili vůči první skupině napadených aktů, a dále uvádějí, že újma způsobená druhou skupinou napadených aktů je zcela nepřiměřená.

347    Žalobci ve věci T‑533/15 podle svého vyjádření společnost KNIC ZD nepodporovali ani jí nepomáhali při vytváření příjmů, jelikož společnost KNIC ZD žádné příjmy, ať už v současnosti nebo v době, kdy vyvíjela činnost, nevytvářela. Ostatně dva z žalobců, Pak Chun-San a So Tong Myong, odešli do důchodu a pro společnost KNIC nepracují, zatímco další čtyři žalobci v rámci svých různých funkcí ve společnosti KNIC nevytvářejí příjmy. Zařazení jejich jmen na sporné seznamy nenaplňuje žádný užitečný účel, a to ani v případě, že by bylo patřičné zařadit na seznam samotnou společnost KNIC ZD. Za těchto podmínek se podle nich zjevně jedná o nepřiměřené omezení jejich svobody

348    Rada a Komise tyto argumenty zpochybňují.

349    Vzhledem k tomu, že se tento žalobní důvod zakládá na argumentech, které jsou takřka totožné s těmi, které žalobci ve věci T‑533/15 uplatnili v rámci čtvrtého žalobního důvodu směřujícího vůči první skupině napadených aktů, je třeba jej s ohledem na argumenty uvedené v bodech 274 až 277 výše zamítnout.

350    S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je třeba žalobu ve věci T‑533/15 zamítnout v rozsahu, v němž směřuje ke zrušení druhé skupiny napadených aktů a rozhodnutí 2016/849.

351    Žalobu ve věci T‑533/15 je proto třeba zamítnout v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

352    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

353    Vzhledem k tomu, že Rada a Komise požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobci ve věci T‑533/15 neměli v této věci úspěch, je důvodné uložit jim náhradu nákladů řízení.

354    Vzhledem k tomu, že ve věci T‑264/16 Rada a Komise požadovaly náhradu nákladů řízení a společnost KNIC neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

355    Článek 138 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Je třeba rozhodnout, že Spojené království ponese vlastní náklady řízení ve věci T‑533/15.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloby se zamítají.

2)      Ve věci T‑533/15 se Kim Il-Suovi a ostatním žalobcům, jejichž jména jsou uvedena v příloze, ukládá náhrada nákladů řízení, s výjimkou nákladů řízení vynaložených Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska.

3)      Ve věci T‑264/16 se společnosti Korea National Insurance Corporation ukládá náhrada nákladů řízení.

4)      Ve věci T‑533/15 ponese Spojené království vlastní náklady řízení.

Frimodt Nielsen Kreuschitz Półtorak

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 14. března 2018.

Podpisy.

Obsah

Skutečnosti předcházející sporu

Omezující opatření přijatá vůči Korejské lidově demokratické republice

Omezující opatření přijatá vůči žalobcům

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

K procesním důsledkům zrušení a nahrazení rozhodnutí 2013/183

K pořadí projednávání věcí T 533/15 a T264/16

K žalobě ve věci T 264/16

K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění

K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení

K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásad týkajících se ochrany údajů

Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nepřiměřeného omezení základních práv

K žalobě ve věci T 533/15

K žalobě žalobců ve věci T 533/15 v rozsahu, ve kterém se týká první skupiny napadených aktů

– K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění

– K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení

– K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení ochrany údajů

– Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nepřiměřeného porušení základních práv

K žalobě žalobců ve věci T 533/15 v souvislosti s druhou skupinou napadených aktů a rozhodnutím 2016/849

– K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění

– K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení

– K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení ochrany údajů

– Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nepřiměřeného porušení základních práv

K nákladům řízení

*–      Jednací jazyk: angličtina.

1–      Seznam dalších žalobců je uveden pouze v příloze vyhotovení doručeného účastníkům řízení.