ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (šestého senátu)
18. října 2012(*)
„Kasační opravný prostředek – (Průmyslový) vzor Společenství – Nařízení (ES) č. 6/2002 – Článek 6, čl. 25 odst. 1 písm. b) a e) a článek 61 – Zapsaný (průmyslový) vzor Společenství představující sedící postavu – Starší obrazová ochranná známka Společenství – Odlišný celkový dojem – Míra volnosti původce vzoru – Informovaný uživatel – Rozsah soudního přezkumu – Nedostatek odůvodnění“
Ve spojených věcech C‑101/11 P a C‑102/11 P,
jejichž předmětem jsou dva kasační opravné prostředky na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podané dne 28. února 2011,
Herbert Neuman,
Andoni Galdeano del Sel,
s bydlištěm v Tarifa (Španělsko), zastoupení S. Míguez Pereira, abogada,
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupený J. Crespo Carrillem a A. Folliard‑Monguiralem, jako zmocněnci,
účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelé),
přičemž další účastnicí řízení je:
José Manuel Baena Grupo SA, se sídlem v Barceloně (Španělsko), zastoupená A. Canela Giménezem, abogado,
žalobkyně v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),
ve složení U. Lõhmus (zpravodaj), vykonávající funkci předsedy šestého senátu, A. Arabadžev a C. G. Fernlund, soudci,
generální advokát: P. Mengozzi,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
vydává tento
Rozsudek
1 Příslušnými kasačními opravnými prostředky se H. Neuman a A. Galdeano del Sel na straně jedné a Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) na straně druhé (dále společně jako „navrhovatelé“) domáhají zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 16. prosince 2010, Baena Grupo v. OHIM – Neuman a Galdeano del Sel (sedící postava), T‑513/09 (dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál vyhověl žalobě na neplatnost podané společností José Manuel Baena Grupo SA (dále jen „společnost Baena Grupo“) proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu OHIM ze dne 14. října 2009 (věc R 1323/2008 – 3) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi H. Neumanem a A. Galdeanem del Sel na straně jedné a společností Baena Grupo na straně druhé (dále jen „sporné rozhodnutí“).
Právní rámec
2 Bod 14 odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. 2002, L 3, s. 1; Zvl. vyd. 13/27, s. 142) stanoví:
„Posouzení, zda má (průmyslový) vzor individuální povahu, by mělo být založeno na tom, zda celkový dojem, který na informovaného uživatele pohled na nový (průmyslový) vzor učiní, jej významně odliší od dojmu, který na něj učiní stávající (průmyslový) vzor jako celek, s přihlédnutím k povaze výrobku, pro který je (průmyslový) vzor použit nebo do něhož byl zapracován, a zvláště pak k průmyslovému odvětví, do něhož spadá, a stupni volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru.“
3 Článek 4 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:
„(Průmyslový) vzor je chráněn právem k (průmyslovému) vzoru [Společenství], pokud je nový a má individuální povahu.“
4 Článek 5 uvedeného nařízení zní následovně:
„1. (Průmyslový) vzor je považován za nový, pokud nebyl zpřístupněn veřejnosti shodný (průmyslový) vzor:
a) v případě nezapsaného (průmyslového) vzoru Společenství přede dnem, kdy byl (průmyslový) vzor, jehož ochrana je požadována, poprvé zpřístupněn veřejnosti;
b) v případě zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství přede dnem podání přihlášky k zápisu nebo, pokud je uplatněno právo přednosti, přede dnem vzniku práva přednosti.
2. (Průmyslový) vzor je pokládán za shodný, pokud se jeho znaky liší jen v nepodstatných podrobnostech.“
5 Článek 6 téhož nařízení stanoví:
„1. (Průmyslový) vzor má individuální povahu, pokud se celkový dojem, který vyvolá u informovaného uživatele, liší od celkového dojmu vyvolaného u tohoto uživatele (průmyslovým) vzorem, který byl zpřístupněn veřejnosti:
a) v případě nezapsaného (průmyslového) vzoru Společenství přede dnem, kdy byl (průmyslový) vzor, jehož ochrana se požaduje, poprvé zpřístupněn veřejnosti;
b) v případě zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství přede dnem podání přihlášky k zápisu nebo, bylo‑li uplatněno právo přednosti, přede dnem vzniku práva přednosti.
2. Při posuzování individuální povahy se bere v úvahu míra volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru.“
6 Článek 7 odst. 1 a 2 nařízení č. 6/2002 stanoví:
„1. Pro účely použití článků 5 a 6 je (průmyslový) vzor považován za zpřístupněný veřejnosti, pokud byl na základě zápisu zveřejněn nebo jinak oznámen, vystavován, obchodně použit nebo jiným způsobem uveden ve veřejnou známost přede dnem uvedeným v čl. 5 odst. 1 písm. a) a čl. 6 odst. 1 písm. a) nebo v čl. 5 odst. 1 písm. b) nebo čl. 6 odst. 1 písm. b) s výjimkou případů, kdy tyto skutečnosti nemohly vejít ve známost v odborných kruzích činných v rámci Společenství a specializovaných v daném oboru během obvyklých obchodních činností. (Průmyslový) vzor se však nepovažuje za zpřístupněný veřejnosti, pokud byl sdělen pouze třetí osobě pod výslovnou nebo mlčky předpokládanou podmínkou jeho utajení.
2. Ke zpřístupnění veřejnosti se nepřihlíží pro účely použití článků 5 a 6, pokud (průmyslový) vzor, pro nějž je požadována ochrana na základě zápisu vzoru Společenství, byl zpřístupněn veřejnosti:
a) původcem vzoru, jeho právním nástupcem nebo třetí osobou jako následek poskytnuté informace nebo jednáním původce vzoru nebo jeho právního nástupce a
b) během dvanácti měsíců před podáním přihlášky nebo, pokud bylo uplatněno právo přednosti, ode dne vzniku práva přednosti.“
7 Článek 25 tohoto nařízení, nadepsaný „Důvody neplatnosti“, ve svém odst. 1 písm. b) a e), jakož i v odst. 3 stanoví:
„1. (Průmyslový) vzor Společenství lze prohlásit neplatným pouze v níže uvedených případech:
[…]
b) pokud nesplňuje podmínky článků 4 až 9;
[…]
e) pokud je v pozdějším (průmyslovém) vzoru použito rozlišovací označení a právo Společenství nebo právní předpisy dotyčného členského státu, které se na toto označení vztahují, poskytují majiteli označení právo zakázat takové užití;
[…]
3. Důvodů uvedených v odst. 1 písm. d), e) a f) se mohou dovolávat pouze přihlašovatel nebo majitel staršího práva.
[…]“
8 Článek 61 odst. 1 až 3 téhož nařízení stanoví:
„1. Proti rozhodnutí odvolacího senátu o odvolání lze podat žalobu k Soudnímu dvoru.
2. Žalobu lze podat pro nedostatek pravomoci, podstatné porušení procesních ustanovení, porušení Smlouvy, tohoto nařízení nebo prováděcích předpisů nebo zneužití pravomoci.
3. Soudní dvůr má pravomoc zrušit nebo změnit napadené rozhodnutí.“
Skutečnosti předcházející sporu
9 Společnost Baena Grupo je majitelkou následujícího (průmyslového) vzoru Společenství č. 426895‑0002 [dále jen „zpochybněný (průmyslový) vzor“]:
10 Přihláška zpochybněného (průmyslového) vzoru byla podána dne 7. listopadu 2005 a tento zpochybněný (průmyslový) vzor byl zapsán a zveřejněn dne 27. prosince 2005 pro následující výrobky spadající do třídy 99‑00 ve smyslu Lokarnské dohody zřizující Mezinárodní třídění pro průmyslové vzory ze dne 8. října 1968, ve znění změn a doplňků (dále jen „Lokarnská dohoda“): „trička (zdobení na); čepice se štítkem (zdobení na); samolepicí etikety (zdobení na); tiskoviny, včetně reklamních (zdobení na)“.
11 Dne 18. února 2008 podali H. Neuman a A. Galdeano del Sel u OHIM návrh na prohlášení neplatnosti zpochybněného (průmyslového) vzoru na základě čl. 25 odst. 1 písm. b) a e) nařízení č. 6/2002. Ve svém návrhu na prohlášení neplatnosti uvedli jednak to, že zpochybněný (průmyslový) vzor není nový a nemá individuální povahu ve smyslu článku 4 tohoto nařízení, vykládaného ve spojení s články 5 a 6 uvedeného nařízení, a jednak to, že je ve zpochybněném (průmyslovém) vzoru použito rozlišovací označení ve smyslu čl. 25 odst. 1 písm. e) téhož nařízení.
12 Na podporu svého návrhu na prohlášení neplatnosti H. Neuman a A. Galdeano del Sel uplatnili následující starší obrazovou ochrannou známku Společenství č. 1312651 (dále jen „starší ochranná známka“):
13 Tato ochranná známka byla zapsána dne 7. listopadu 2000 pro výrobky spadající do tříd 25, 28 a 32 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků (dále jen „Niceská dohoda“), které pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 25: „Oděvy, obuv, pokrývky hlavy“;
– třída 28: „Hry, hračky; gymnastické a sportovní zboží“;
– třída 32: „Pivo; minerální vody, sodovky a ostatní nealkoholické nápoje; ovocné nápoje a ovocné šťávy; sirupy a ostatní přípravky na výrobu nápojů“.
14 Rozhodnutím ze dne 15. července 2008 zrušovací oddělení OHIM návrhu na prohlášení neplatnosti zpochybněného (průmyslového) vzoru vyhovělo na základě čl. 25 odst. 1 písm. e) nařízení č. 6/2002.
15 Dne 16. září 2008 podala společnost Baena Grupo proti rozhodnutí zrušovacího oddělení k OHIM odvolání na základě článků 55 až 60 nařízení č. 6/2002.
16 Sporným rozhodnutím měl třetí odvolací senát OHIM (dále jen „odvolací senát“) za to, že zrušovací oddělení pochybilo, když mělo za to, že je ve zpochybněném (průmyslovém) vzoru použita starší ochranná známka. Měl však za to, že tento zpochybněný (průmyslový) vzor nemá individuální povahu, jelikož u informovaného uživatele, a sice u mládeže nebo u dětí obvykle nakupujících trička, čepice se štítkem a samolepicí etikety nebo u uživatelů tiskovin, nevyvolává celkový dojem, který by se lišil od celkového dojmu vyvolaného starší ochrannou známkou. Podle čl. 60 odst. 1 nařízení č. 6/2002 tak odvolací senát neplatnost zpochybněného (průmyslového) vzoru potvrdil, avšak na základě čl. 25 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení vykládaného ve spojení s jeho čl. 6 odst. 1.
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
17 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 22. prosince 2009 společnost Baena Grupo podala žalobu směrující ke zrušení sporného rozhodnutí. Na podporu své žaloby uplatnila jediný žalobní důvod vycházející z porušení článku 6 nařízení č. 6/2002. Tvrdila, že rozdíly mezi starší ochrannou známkou a zpochybněným (průmyslovým) vzorem jsou takové, že celkový dojem, který u informovaného uživatele vyvolává každá z těchto postav, je odlišný.
18 Tribunál sporné rozhodnutí napadeným rozsudkem zrušil.
19 Tribunál měl nejprve v bodě 20 napadeného rozsudku za to, že je třeba provést srovnání mezi celkovým dojmem vyvolaným zpochybněným (průmyslovým) vzorem a celkovým dojmem, který u informovaného uživatele vyvolává starší ochranná známka, která představuje zpřístupněný (průmyslový) vzor.
20 Tribunál v bodech 21 a 22 napadeného rozsudku uvedl, že celkový dojem vyvolaný oběma dotčenými postavami u informovaného uživatele v široké míře určuje výraz obličeje každé z těchto postav. Tribunál zdůraznil, že odlišný výraz obličeje obou postav představuje základní znak, který si uchová v paměti informovaný uživatel, tak jak byl správně definován odvolacím senátem.
21 Dále Tribunál v bodě 23 napadeného rozsudku konstatoval, že tento výraz ve spojení s polohou těla nakloněného dopředu, která vyvolává dojem určitého rozčilení, povede informovaného uživatele k tomu, že „starší (průmyslový) vzor“ bude identifikovat jako rozčilenou postavu. Naproti tomu se celkový dojem vyplývající ze zpochybněného (průmyslového) vzoru nevyznačuje projevem jakéhokoli pocitu, ať už na základě výrazu obličeje či polohy těla, která se vyznačuje nakloněním dozadu.
22 V tomto ohledu Tribunál v bodě 24 napadeného rozsudku uvedl, že „mládež nakupující trička a čepice se štítkem jasně rozpozná odlišný výraz obličeje[, a] tento výraz bude tím spíše významnější pro děti používající samolepicí etikety sloužící k individualizaci předmětů, které budou mít ještě větší sklon k tomu věnovat zvláštní pozornost pocitům každé postavy znázorněné na samolepicí etiketě“.
23 Tribunál měl nakonec v bodě 25 napadeného rozsudku za to, že rozdíly mezi oběma postavami „jsou dostatečně významné, aby u informovaného uživatele vyvolaly odlišný celkový dojem, a to i přes existenci podobností týkajících se jiných aspektů a značnou volnost, kterou má původce takových postav, jako jsou postavy dotčené v projednávané věci“.
24 Tribunál z toho v bodě 26 napadeného rozsudku vyvodil, že odvolací senát pochybil, když měl za to, že zpochybněný (průmyslový) vzor u informovaného uživatele nevyvolává celkový dojem, který by se lišil od celkového dojmu vyvolaného „starším (průmyslovým) vzorem“ uplatněným na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti.
Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení
25 Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 11. dubna 2011 byly věci C‑101/11 P a C‑102/11 P spojeny pro účely písemné a ústní části řízení, jakož i rozsudku.
26 Svým kasačním opravným prostředkem H. Neuman a A. Galdeano del Sel navrhují, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek;
– zpochybněný (průmyslový) vzor prohlásil za neplatný nebo podpůrně věc vrátil zpět Tribunálu a
– uložil společnosti Baena Grupo náhradu nákladů řízení vynaložených v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku a u Tribunálu.
27 Svým kasačním opravným prostředkem OHIM navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek;
– vydal nový rozsudek ve věci samé, jímž zamítne žalobu podanou proti spornému rozhodnutí, nebo věc vrátil zpět Tribunálu a
– uložil společnosti Baena Grupo náhradu nákladů řízení.
28 Ve své kasační odpovědi společnost Baena Grupo navrhuje, aby Soudní dvůr:
– kasační opravný prostředek podaný ve věci C‑101/11 P prohlásil za nepřípustný, nebo podpůrně tento kasační opravný prostředek zamítl,
– kasační opravný prostředek podaný ve věci C‑102/11 P zamítl jako neopodstatněný a
– uložil navrhovatelům náhradu nákladů řízení.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
29 Na podporu svého kasačního opravného prostředku H. Neuman a A. Galdeano del Sel vznášejí tři důvody. První dva důvody vycházejí z nesprávného právního posouzení, kterého se Tribunál dopustil při uplatnění čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 vykládaného ve spojení s jeho články 4 až 9 a čl. 25 odst. 1 písm. e) tohoto nařízení. Třetí důvod vychází z toho, že Tribunál porušil povinnost napadený rozsudek odůvodnit.
30 Na podporu svého kasačního opravného prostředku OHIM vznáší dva důvody vycházející z toho, že Tribunál porušil v případě prvního z nich článek 61 nařízení č. 6/2002 a v případě druhého z nich čl. 25 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení vykládaný ve spojení s jeho článkem 6. Druhý důvod kasačního opravného prostředku se dělí na dvě části: v první z nich OHIM tvrdí, že Tribunál zaměnil specifická kritéria známkového práva se specifickými kritérii práva (průmyslových) vzorů Společenství a ve druhé pak namítá, že Tribunál porušil povinnost uvést odůvodnění.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku vznesenému OHIM, vycházejícímu z porušení článku 61 nařízení č. 6/2002
Argumentace účastníků řízení
31 OHIM zaprvé odkazem na rozsudek ze dne 15. dubna 2010, Schräder v. OÚS (C‑38/09 P, Sb. rozh. s. I‑3209, bod 77), Tribunálu vytýká, že při posouzení legality sporného rozhodnutí provedl velmi podrobný přezkum „dotčených (průmyslových) vzorů Společenství“.
32 OHIM tvrdí, že přezkum platnosti (průmyslových) vzorů Společenství, který se vyznačuje vysokou úrovní technické komplexnosti, se v rámci čl. 25 odst. 1 písm. b) a d) nařízení č. 6/2002 týká pouze určení míry volnosti původce průmyslového vzoru. Má za to, že Tribunál tím, že svůj přezkum neomezil na přezkum zjevně nesprávného posouzení platnosti takových (průmyslových) vzorů, překročil rozsah působnosti článku 61 tohoto nařízení.
33 Zadruhé OHIM uvádí, že Tribunál tím, že měl za to, že vyjádření pocitů postav v „dotčených (průmyslových) vzorech“ je významnější než grafické ztvárnění těchto (průmyslových) vzorů, svými úvahami nahradil úvahy odvolacího senátu. Tím Tribunál provedl nové posouzení skutkového stavu, aniž svůj přezkum omezil na přezkum legality sporného rozhodnutí.
34 V tomto ohledu má OHIM za to, že mu Tribunál tím, že neupřesnil povahu pochybení, kterého se dopustil odvolací senát při uplatnění čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 vykládaného ve spojení s jeho článkem 6, neumožnil, aby z napadeného rozsudku vyvodil závěry za účelem správného uplatnění článku 6 uvedeného nařízení.
35 Společnost Baena Grupo má za to, že argument OHIM není opodstatněný. Podle ní má Tribunál úplnou volnost při posouzení skutkového stavu věci. V tomto ohledu uvádí rozsudek ze dne 30. března 2000, VBA v. Florimex a další (C‑265/97 P, Recueil, s. I‑2061), ve kterém Soudní dvůr v rámci pozdějšího kasačního opravného prostředku, jenž byl k němu podán, odkazuje na posouzení důkazů provedené Tribunálem.
Závěry Soudního dvora
36 Je třeba ověřit, zda Tribunál překročil meze svého přezkumu a vlastním posouzením nahradil posouzení OHIM.
37 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 61 odst. 2 nařízení č. 6/2002 lze žalobu proti rozhodnutím odvolacích senátů OHIM podat u Tribunálu pro porušení Smlouvy, tohoto nařízení nebo prováděcích předpisů. Z toho vyplývá, že Tribunál má pravomoc plně přezkoumat legalitu posouzení, které OHIM provedl ohledně údajů předložených žadatelem (viz rozsudky ze dne 5. července 2011, Edwin v. OHIM, C‑263/09 P, Sb. rozh. s. I‑5853, bod 52, a ze dne 20. října 2011, PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, C‑281/10 P, Sb. rozh. s. I‑10153, bod 66).
38 Podle tohoto ustanovení má tudíž Tribunál posoudit legalitu rozhodnutí odvolacích senátů tak, že přezkoumá uplatňování unijního práva těmito senáty, zejména s ohledem na skutečnosti, které byly předloženy uvedeným senátům (obdobně viz rozsudek ze dne 18. prosince 2008, Les Éditions Albert René v. OHIM, C‑16/06 P, Sb. rozh. s. I‑10053, bod 38, a usnesení ze dne 28. března 2011, Herhof v. OHIM, C‑418/10 P, bod 47).
39 Konkrétně může Tribunál provést úplný přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů OHIM, a v případě potřeby zkoumat, zda tyto senáty provedly správné právní posouzení skutkového stavu sporu nebo zda posouzení skutkových okolností, které byly předloženy zmíněným senátům, není stiženo vadou (obdobně viz výše uvedený rozsudek Les Éditions Albert René v. OHIM, bod 39, a výše uvedené usnesení Herhof v. OHIM, bod 48).
40 Jakmile má totiž Tribunál posoudit legalitu rozhodnutí odvolacího senátu OHIM, nemůže být vázán nesprávným posouzením skutkového stavu provedeným tímto senátem, neboť zmíněné posouzení je součástí závěrů, jejichž legalita je zpochybňována před Tribunálem (obdobně viz výše uvedený rozsudek Les Éditions Albert René v. OHIM, bod 48).
41 Je sice pravda, že Tribunál může OHIM přiznat – zejména jestliže má posledně uvedený provést vysoce technická hodnocení – určitý prostor pro uvážení a omezit se, pokud jde o rozsah jeho přezkumu týkajícího se rozhodnutí odvolacího senátu v oblasti (průmyslových) vzorů, na přezkum zjevně nesprávného posouzení (výše uvedený rozsudek PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, bod 67).
42 V projednávané věci však OHIM neprokázal, že dotčené posouzení vyžadovalo vysoce technická hodnocení, která by odůvodňovala, aby mu byl přiznán prostor pro uvážení vedoucí k omezení rozsahu přezkumu Tribunálu na zjevná pochybení.
43 Kromě toho společnost Baena Grupo u Tribunálu tvrdila, že odvolací senát tím, že měl za to, že zpochybněný (průmyslový) vzor nemá individuální povahu, jelikož u informovaného uživatele nevyvolává celkový dojem, který by se lišil od celkového dojmu vyvolaného starší ochrannou známkou, porušil článek 6 nařízení č. 6/2002.
44 Z toho vyplývá, že jelikož společnost Baena Grupo zpochybnila posouzení odvolacího senátu ohledně celkového dojmu, který u informovaného uživatele vyvolává každá z dotčených postav, měl Tribunál pravomoc zkoumat posouzení podobnosti starší ochranné známky a zpochybněného (průmyslového) vzoru provedené uvedeným odvolacím senátem (obdobně viz výše uvedený rozsudek Les Éditions Albert René v. OHIM, bod 47).
45 V důsledku toho mohl Tribunál v bodech 20 až 25 napadeného rozsudku provést konkrétní přezkum posouzení odvolacího senátu ke zrušení sporného rozhodnutí, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení.
46 První důvod kasačního opravného prostředku OHIM je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněný.
K první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku vzneseného OHIM a k prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku vznesenému H Neumanem a A. Galdeanem del Sel, vycházejícím z porušení čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 vykládaného ve spojení s články 4 až 9 téhož nařízení
Argumentace účastníků řízení
47 Zaprvé OHIM tvrdí, že Tribunál specifická kritéria známkového práva zaměnil se specifickými kritérii práva (průmyslových) vzorů Společenství. Podle něj je cílem známkového práva chránit obecný zájem spotřebitelů, aby se nezmýlili v okamžiku nákupu výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka, zatímco cílem práva (průmyslových) vzorů Společenství je chránit soukromé zájmy, a sice zájmy subjektu, který vyvíjí nebo využívá vytvoření tvaru, a to nezávisle na případné existenci nebezpečí záměny týkajícího se obchodního původu koupeného výrobku. Konkrétně Tribunálu vytýká, že srovnání „dotčených (průmyslových) vzorů“ v bodech 22 a 23 napadeného rozsudku založil na nedokonalé představě, kterou si informovaný uživatel uchová v paměti.
48 V tomto ohledu jak H. Neuman a A. Galdeano del Sel, tak OHIM mají za to, že uvedené srovnání musí být založeno nikoli na nedokonalé představě informovaného uživatele, ale na přímém srovnání dotčených postav.
49 Zadruhé OHIM Tribunálu vytýká, že provedl nesprávné právní posouzení v rozsahu, v němž v bodě 24 napadeného rozsudku svůj přezkum dojmu vyvolaného „dotčenými (průmyslovými) vzory“ nezaložil na vnímání celé relevantní veřejnosti. Svůj přezkum těchto (průmyslových) vzorů totiž omezil pouze na vnímání části relevantní veřejnosti, a sice mladých uživatelů triček, čepic se štítkem a samolepicích etiket.
50 Zatřetí H. Neuman a A. Galdeano del Sel tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že měl v bodě 21 napadeného rozsudku za to, že celkový dojem, který obě dotčené postavy vyvolávají u informovaného uživatele, určuje výraz obličeje každé z nich. Uvádějí, že zpochybněný (průmyslový) vzor postrádá individuální povahu a že drobné rozdíly týkající se výrazu obou dotčených postav nemají dopad na celkový dojem, který vyvolávají. V tomto ohledu zdůrazňují totožnost dotčených výrobků a veřejnosti, pro kterou jsou tyto výrobky určeny. Navíc uvádějí, že Tribunál v bodě 25 napadeného rozsudku připustil, že původci postav mají značnou míru volnosti.
51 Společnost Baena Grupo má za to, že H. Neuman a A. Galdeano del Sel svými argumenty ve skutečnosti pouze zpochybňují analýzu skutkové povahy, kterou Tribunál provedl, a chtějí tím dosáhnout toho, aby Soudní dvůr posouzení Tribunálu nahradil vlastním posouzením.
52 Společnost Baena Grupo namítá rovněž nepřípustnost skutečnosti vytýkané OHIM týkající se relevantní veřejnosti z důvodu, že se Tribunál k této relevantní veřejnosti vyjadřovat nemusel.
Závěry Soudního dvora
53 Pokud jde zaprvé o údajné nesprávné právní posouzení, kterého se dopustil Tribunál při srovnání starší ochranné známky a zpochybněného (průmyslového) vzoru, je třeba zaprvé uvést, že nařízení č. 6/2002 nedefinuje pojem „informovaný uživatel“, který používá. Je však třeba jej chápat jako pojem nacházející se mezi pojmem „průměrný spotřebitel“ použitelným v oblasti ochranných známek, po kterém není požadována žádná specifická znalost a který zpravidla neprovádí přímé srovnání mezi kolidujícími ochrannými známkami, a pojmem „osoba specializovaná v dané oblasti“, což je odborník s důkladnou technickou kvalifikací. Pojem „informovaný uživatel“ tak lze chápat jako pojem označující uživatele, který vykazuje nikoli průměrnou pozornost, ale zvláštní ostražitost, ať už z důvodu své osobní zkušenosti či rozsáhlé znalosti daného odvětví (viz výše uvedený rozsudek PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, bod 53).
54 V tomto ohledu je pravda, že samotná povaha informovaného uživatele, tak jak byl definován Soudním dvorem, znamená, že je‑li to možné, provede přímé srovnání starší ochranné známky a zpochybněného (průmyslového) vzoru. Nelze však vyloučit, že takové srovnání je v dotyčném odvětví neproveditelné nebo neobvyklé, zejména z důvodu specifických okolností nebo vlastností předmětů, které starší ochranná známka a zpochybněný (průmyslové) vzory představují (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, bod 55).
55 Tribunálu tudíž nelze užitečně vytýkat, že se dopustil nesprávného právního posouzení v důsledku toho, že provedl posouzení celkového dojmu vyvolaného starší ochrannou známkou a zpochybněným (průmyslovým) vzorem, aniž vyšel z předpokladu, že informovaný uživatel provede v každém případě přímé srovnání této starší ochranné známky a zpochybněného (průmyslového) vzoru (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, bod 56).
56 Je tomu tak tím spíše, že v případě neexistence přesného údaje v tomto ohledu v nařízení č. 6/2002 nelze mít za to, že úmyslem unijního zákonodárce bylo posouzení případných (průmyslových) vzorů omezit na přímé srovnání (viz výše uvedený rozsudek PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, bod 57).
57 Z toho vyplývá, že při srovnání starší ochranné známky a zpochybněného (průmyslového) vzoru se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když své úvahy v bodech 22 a 23 napadeného rozsudku založil na nedokonalé představě celkového dojmu vyvolaného oběma postavami, kterou si informovaný uživatel uchová v paměti.
58 V důsledku toho musí být tato vytýkaná skutečnost zamítnuta jako neopodstatněná.
59 Zadruhé, pokud jde o vytýkanou skutečnost, podle níž se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když svůj přezkum starší ochranné známky a zpochybněného (průmyslového) vzoru omezil na vnímání části relevantní veřejnosti, je třeba úvodem uvést, že tato vytýkaná skutečnost není nepřípustná, a to na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Baena Grupo. Směřuje totiž ke kritice nesprávného právního posouzení, kterého se údajně Tribunál dopustil při výkladu nebo použití nařízení č. 6/2002 a jímž by za předpokladu, že by bylo prokázáno, mohly být dotčeny veškeré úvahy rozvinuté Tribunálem.
60 Pokud jde o věc samou, je nutno konstatovat, že tato skutečnost vytýkaná OHIM je založena na nesprávném výkladu napadeného rozsudku. Při srovnání starší ochranné známky a zpochybněného (průmyslového) vzoru totiž Tribunál v bodě 22 napadeného rozsudku odkázal na informovaného uživatele „tak jak byl správně definován odvolacím senátem“.
61 Tribunál tedy zohlednil celou relevantní veřejnost, tak jak ji definoval odvolací senát, a sice mládež, děti a uživatele tiskovin, včetně reklamních. Stejně je tomu, pokud jde o úvahy Tribunálu uvedené v bodě 23 napadeného rozsudku, ve kterém při svém přezkumu dojmu vyvolaného starší ochrannou známkou a zpochybněným (průmyslovým) vzorem odkázal na uvedeného informovaného uživatele. Tribunál následně v bodě 24 napadeného rozsudku konkrétně uvedl, že mládež a děti jasně rozpoznají odlišný výraz obličeje obou postav.
62 Z toho vyplývá, že Tribunálu nelze platně vytýkat, že svůj přezkum postav nezaložil na celé relevantní veřejnosti.
63 Zatřetí je třeba uvést, že H. Neuman a A. Galdeano del Sel Tribunálu v podstatě vytýkají, že měl za to, že celkový dojem, kterým starší ochranná známka a zpochybněný (průmyslový) vzor působí na informovaného uživatele, určuje výraz obličeje obou postav.
64 V tomto ohledu je nutno konstatovat, že H. Neuman a A. Galdeano del Sel svou argumentací ve skutečnosti pouze zpochybňují analýzu skutkové povahy, kterou Tribunál provedl v rámci posouzení celkového dojmu, který starší ochranná známka a zpochybněný (průmyslový) vzor vyvolávají, a chtějí tak dosáhnout toho, aby Soudní dvůr posouzení Tribunálu nahradil vlastním posouzením.
65 Herbert Neuman a A. Galdeano del Sel totiž neuvedli, ani neprokázali, že Tribunál zkreslil skutečnosti, které mu byly předloženy, ale omezili se na to, že Tribunálu vytýkali, že nesprávně posoudil okolnosti projednávaného případu k tomu, aby určil, že zpochybněný (průmyslový) vzor u informovaného uživatele vyvolává celkový dojem, který se liší od celkového dojmu vyvolaného starší ochrannou známkou uplatněnou na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti.
66 Na základě ustálené judikatury je přitom jedině Tribunál příslušný jednak zjistit skutkový stav – kromě případu, kdy věcná nesprávnost těchto zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy – a jednak tento skutkový stav posoudit. Posouzení skutkového stavu, s výhradou případu zkreslování důkazů předložených Tribunálu, tedy nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku (viz rozsudek ze dne 4. října 2007, Henkel v. OHIM, C‑144/06 P, Sb. rozh. s. I‑8109, bod 49 a citovaná judikatura).
67 Tuto vytýkanou skutečnost je tedy třeba odmítnout jako nepřípustnou.
68 Z předcházejícího vyplývá, že druhý důvod kasačního opravného prostředku OHIM a první důvod kasačního opravného prostředku H. Neumana a A. Galdeana del Sel musejí být zamítnuty v plném rozsahu.
K druhému důvodu kasačního opravného prostředku vznesenému H. Neumanem a A. Galdeanem del Sel, vycházejícímu z porušení čl. 25 odst. 1 písm. e) nařízení č. 6/2002
Argumentace účastníků řízení
69 Herbert Neuman a A. Galdeano del Sel Tribunálu vytýkají, že neuplatnil čl. 25 odst. 1 písm. e) uvedeného nařízení. Podle nich jsou splněny všechny podmínky vyžadované k tomu, aby byl učiněn závěr, že mezi starší ochrannou známkou a zpochybněným (průmyslovým) vzorem existuje nebezpečí záměny. V důsledku toho se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když se k uvedenému ustanovení nevyjádřil a užívání zpochybněného (průmyslového) vzoru nezakázal.
70 Společnost Baena Grupo má za to, že je tento důvod kasačního opravného prostředku nepřípustný v rozsahu, v němž směřuje ke zpochybnění posouzení skutkové povahy, která Tribunál provedl v napadeném rozsudku.
Závěry Soudního dvora
71 Je třeba konstatovat, že jde o důvod kasačního opravného prostředku, který u Tribunálu nebyl vznesen za účelem zrušení sporného rozhodnutí, a že v každém případě nepředstavuje nepominutelný důvod, který by Tribunál musel vznést i bez návrhu.
72 Podle čl. 113 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora přitom kasační opravný prostředek nemůže změnit předmět sporu před Tribunálem. Pravomoc Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku je totiž omezena na posuzování právního řešení, které bylo uplatněno ohledně důvodů projednávaných v prvním stupni (viz zejména rozsudky ze dne 1. června 1994, Komise v. Brazzelli Lualdi a další, C‑136/92 P, Recueil, s. I‑1981, bod 59; ze dne 15. března 2007, T. I. M. E. ART v. OHIM, C‑171/06 P, bod 24, jakož i ze dne 20. září 2007, Nestlé v. OHIM, C‑193/06 P, bod 56).
73 Projednávaný důvod kasačního opravného prostředku musí být tudíž odmítnut jako nepřípustný.
Ke druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku vzneseného OHIM a ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku vznesenému H. Neumanem a A. Galdeanem del Sel, vycházejícím z nedostatku odůvodnění napadeného rozsudku
Argumentace účastníků řízení
74 OHIM tvrdí, že Tribunál tím, že jednak neuvedl důvody, pro něž „odlišný výraz obličeje bude pro mládež nakupující trička a čepice se štítkem evidentní“, jak bylo konstatováno v bodě 24 napadeného rozsudku, a jednak neodkázal na veřejnost, kterou tvoří uživatelé „tiskovin, včetně reklamních“, nesplnil svou povinnost uvést odůvodnění.
75 Herbert Neuman a A. Galdeano del Sel Tribunálu rovněž vytýkají, že napadený rozsudek jasným, přesným a soudržným způsobem neodůvodnil, čímž porušil procesní práva navrhovatelů.
76 Pokud jde o skutečnosti vytýkané OHIM, společnost Baena Grupo má za to, že se Tribunál nemusel vyjadřovat k relevantní veřejnosti, jak je uvedeno v bodě 52 výše, a v důsledku toho jeho rozsudek nemůže být stižen nedostatečným odůvodněním.
77 Pokud jde o skutečnosti vytýkané H. Neumanem a A. Galdeanem del Sel, společnost Baena Grupo uplatňuje jejich nepřípustnost. Uvádí, že H. Neuman a A. Galdeano del Sel neuvedli části napadeného rozsudku, které jsou stiženy takovým nedostatečným odůvodněním.
Závěry Soudního dvora
78 Pokud jde o porušení povinnosti uvést odůvodnění uplatněné OHIM, je založeno na tvrzení, že Tribunál jednak neuvedl důvody, pro něž „odlišný výraz obličeje bude pro mládež nakupující trička a čepice se štítkem evidentní“, a jednak neodkázal na veřejnost, kterou tvoří uživatelé „tiskovin, včetně reklamních“.
79 V tomto ohledu je třeba připomenout, že povinnost odůvodňovat rozsudky plyne z článku 36 statutu Soudního dvora Evropské unie, který se na Tribunál použije na základě čl. 53 prvního pododstavce téhož statutu a článku 81 jednacího řádu Tribunálu (viz zejména rozsudek ze dne 4. října 2007, Naipes Heraclio Fournier v. OHIM, C‑311/05 P, bod 51 a citovaná judikatura).
80 Z ustálené judikatury vyplývá, že rozsudky Tribunálu musejí být dostatečně odůvodněny, aby Soudní dvůr mohl vykonávat svůj soudní přezkum (viz zejména výše uvedený rozsudek Naipes Heraclio Fournier v. OHIM, bod 52 a citovaná judikatura).
81 V projednávané věci s ohledem zejména na konstatování učiněná v bodech 60 až 62 tohoto rozsudku stačí uvést, že úvahy Tribunálu v napadeném rozsudku jsou samy o sobě jasné a srozumitelné a že umožňují rozpoznat důvody, pro něž Tribunál vyhověl jedinému žalobnímu důvodu, který u něj uplatnila společnost Baena Grupo. Napadený rozsudek tedy není stižen nedostatečným odůvodněním.
82 V důsledku toho je třeba tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný.
83 S ohledem na předcházející je třeba projednávané kasační opravné prostředky zčásti odmítnout jako nepřípustné a zčásti zamítnout jako neopodstatněné.
K nákladům řízení
84 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
85 Vzhledem k tomu, že společnost Baena Grupo požadovala náhradu nákladů řízení a H. Neuman a A. Galdeano del Sel neměli úspěch v řízení o kasačním opravném prostředku ve věci C‑101/11 P, je důvodné H. Neumanovi a A. Galdeanovi del Sel uložit náhradu nákladů řízení souvisejících s tímto kasačním opravným prostředkem.
86 Vzhledem k tomu, že společnost Baena Grupo požadovala náhradu nákladů řízení a OHIM neměl úspěch v řízení o kasačním opravném prostředku ve věci C‑102/11 P, je důvodné OHIM uložit náhradu nákladů řízení souvisejících s tímto kasačním opravným prostředkem.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravné prostředky se zamítají.
2) Herbert Neuman a Andoni Galdeano del Sel ponesou vlastní náklady řízení a ukládá se jim náhrada nákladů řízení vynaložených společností José Manuel Baena Grupo SA souvisejících s kasačním opravným prostředkem ve věci C‑101/11 P.
3) Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů řízení vynaložených společností José Manuel Baena Grupo SA souvisejících s kasačním opravným prostředkem ve věci C‑102/11 P.
Podpisy.