ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
13. prosince 2012(*)
„Žaloba na neplatnost – Institucionální právo – Rozvrh plenárních zasedání Evropského parlamentu na rok 2012 a 2013 – Protokoly o umístění sídel orgánů a některých institucí, subjektů a útvarů Evropské unie“
Ve spojených věcech C‑237/11 a C‑238/11,
jejichž předmětem jsou dvě žaloby na neplatnost na základě článku 263 SFEU, podané dne 17. května 2011,
Francouzská republika, zastoupená E. Belliard, jakož i G. de Berguesem a A. Adamem, jako zmocněnci,
žalobkyně,
podporovaná:
Lucemburským velkovévodstvím, zastoupeným C. Schiltzem, jako zmocněncem,
vedlejším účastníkem řízení,
proti
Evropskému parlamentu, zastoupenému C. Pennerou a N. Lorenzem, jakož i E. Waldherr, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalovanému,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení R. Silva de Lapuerta, vykonávající funkci předsedkyně třetího senátu, K. Lenaerts, G. Arestis, T. von Danwitz (zpravodaj) a D. Šváby, soudci,
generální advokát: P. Mengozzi,
vedoucí soudní kanceláře: R. Şereş, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 5. června 2012,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 6. září 2012,
vydává tento
Rozsudek
1 Svými žalobami ve věcech C‑237/11 a C‑238/11 se Francouzská republika domáhá zrušení usnesení Evropského parlamentu ze dne 9. března 2011, jež se týkají rozvrhu zasedání Parlamentu na rok 2012 a 2013 (dále jen „napadená usnesení“).
Právní rámec
2 Dne 12. prosince 1992 vlády členských států přijaly na základě článků 216 Smlouvy o EHS, 77 Smlouvy o ESUO a 189 Smlouvy o ESAE vzájemnou dohodou rozhodnutí o umístění sídel orgánů a některých subjektů a útvarů Evropských společenství (Úř. věst. C 341, s. 1, dále jen „rozhodnutí z Edinburghu“).
3 Na mezivládní konferenci, která vedla k přijetí Amsterodamské smlouvy, bylo rozhodnutí z Edinburghu připojeno ke Smlouvě o EU, Smlouvě o ES, Smlouvě o ESUO a Smlouvě o ESAE jako protokol č. 12.
4 V současné době protokol č. 6, připojený ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o FEU, a protokol č. 3, připojený ke Smlouvě o ESAE, jež se týkají umístění sídel orgánů a některých institucí, subjektů a útvarů Evropské unie (dále jen „protokoly o sídlech orgánů“), v písm. a) jediného článku, jehož znění je totožné se zněním čl. 1 písm. a) rozhodnutí z Edinburghu, stanoví:
„Evropský parlament má sídlo ve Štrasburku, kde se konají plenární zasedání, která trvají 12 měsíců, včetně zasedání o rozpočtu. Doplňující plenární zasedání se konají v Bruselu. Výbory Evropského parlamentu zasedají v Bruselu. Generální sekretariát Evropského parlamentu a jeho útvary sídlí v Lucemburku.“
Skutečnosti předcházející sporu
5 Konference předsedů přijala dne 3. března 2011 dva návrhy rozvrhu zasedání: jeden na rok 2012 a druhý na rok 2013. Na říjen 2012 návrh stanovil konání dvou plenárních zasedání, první od 1. do 4. října a druhé od 22. do 25. října. Na říjen 2013 návrh rovněž stanovil konání dvou plenárních zasedání, první od 30. září do 3. října a druhé od 21. do 24. října.
6 Dne 7. března 2011 předložil evropský poslanec A. Fox dva pozměňovací návrhy k těmto návrhům konference předsedů.
7 První pozměňovací návrh týkající se roku 2012 stanovil:
„Rozvrh zasedání na rok 2012 by měl být změněn takto:
– zrušit zasedání ve 40. týdnu (od 1. do 4. října);
– rozdělit druhé říjnové zasedání (od 22. října do 25. října) na dvě samostatná zasedání:
– první zasedání: 22. a 23. října;
– druhé zasedání: 25. a 26. října.“
8 Druhý pozměňovací návrh týkající se roku 2013 zněl následovně:
„Rozvrh zasedání na rok 2013 by měl být změněn takto:
– zrušit zasedání ve 40. týdnu (od 30. září do 3. října);
– rozdělit druhé říjnové zasedání (od 21. října do 24. října) na dvě samostatná zasedání:
– první zasedání: 21. a 22. října;
– druhé zasedání: 24. a 25. října.“
9 Pro první pozměňovací návrh týkající se rozvrhu zasedání na rok 2012 hlasovalo 357 poslanců, 255 bylo proti a 41 se zdrželo hlasování.
10 Za těchto podmínek takto změněný rozvrh zasedání na rok 2012 stanoví, že obě říjnová plenární zasedání se budou konat v tomtéž říjnovém týdnu, a sice 22. a 23. října a poté 25. a 26. října.
11 Pro druhý pozměňovací návrh týkající se rozvrhu zasedání na rok 2013 hlasovalo 356 poslanců, 253 bylo proti a 35 se zdrželo hlasování.
12 Za těchto podmínek takto změněný rozvrh zasedání na rok 2013 stanoví, že obě říjnová plenární zasedání se budou konat v tomtéž říjnovém týdnu, a sice 21. a 22. října a poté 24. a 25. října.
13 Francouzská republika, která měla za to, že usnesení přijatá na základě těchto pozměňovacích návrhů na zasedání Parlamentu ze dne 9. března 2011 jsou v rozporu s protokoly o sídlech orgánů, podala projednávané žaloby.
Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení
14 Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 21. září 2011 byl Lucemburskému velkovévodství povolen vstup do řízení ve věcech C‑237/11 a C‑238/11 jako vedlejšímu účastníku na podporu návrhových žádání Francouzské republiky.
15 Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 9. ledna 2012 byly věci C‑237/11 a C‑238/11 spojeny pro účely ústní části řízení a rozsudku.
16 Francouzská vláda navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadená usnesení;
– uložil Parlamentu náhradu nákladů řízení.
17 Parlament navrhuje, aby Soudní dvůr:
– odmítl žaloby jako nepřípustné;
– podpůrně zamítl žaloby jako neopodstatněné a
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
18 Lucemburské velkovévodství navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadená usnesení;
– uložil Parlamentu náhradu nákladů řízení.
K žalobám
K přípustnosti
19 Parlament zpochybňuje přípustnost žalob z důvodu, že hlasování o jeho rozvrhu je aktem o vnitřní organizaci, jenž není „napadnutelný“ ve smyslu článku 263 SFEU.
20 V tomto ohledu stačí v souladu s ustálenou judikaturou konstatovat, že otázka, zda se napadená usnesení týkají výlučně vnitřní organizace Parlamentu nebo zda vyvolávají právní účinky vůči třetím osobám, je neoddělitelně spjata s přezkumem jejich obsahu, a tudíž s věcným přezkumem žalob, takže je třeba provést věcný přezkum žalob (rozsudky ze dne 10. února 1983, Lucemburk v. Parlament, 230/81, Recueil, s. 255, bod 30; ze dne 22. září 1988, Francie v. Parlament, 358/85 a 51/86, Recueil, s. 4821, bod 15, jakož i ze dne 28. listopadu 1991, Lucemburk v. Parlament, C‑213/88 a C‑39/89, Recueil, s. I‑5643, bod 16).
K věci samé
Argumentace účastníků řízení
21 Francouzská republika uplatňuje jediný žalobní důvod směřující ke zrušení, jenž vychází z toho, že napadená usnesení jsou v rozporu s protokoly o sídlech orgánů, a tudíž s rozsudkem ze dne 1. října 1997, Francie v. Parlament (C‑345/95, Recueil, s. I‑5215). Těmito usneseními Parlament ruší jedno z dvanácti měsíčních plenárních zasedání, která se mají každý rok konat ve Štrasburku (Francie).
22 Zaprvé je Parlament podle tvrzení Francouzské republiky vázán svou praxí týkající se délky zasedání, jež je zakotvena v protokolech o sídlech orgánů. Parlament kromě toho tím, že stanovil, že dvě z dvanácti měsíčních plenárních zasedání budou namísto čtyř dnů trvat dva dny a budou se konat v tomtéž říjnovém týdnu, zbavuje tyto protokoly části jejich podstaty.
23 Zadruhé Francouzská republika tvrdí, že zasedání stanovená na říjen narušují „pravidelný rytmus“, v jakém se má konat dvanáct plenárních zasedání podle bodu 29 výše uvedeného rozsudku ze dne 1. října 1997, Francie v. Parlament.
24 Zatřetí Francouzská republika poznamenává, že Soudní dvůr měl ve výše uvedeném rozsudku za to, že se doplňující plenární zasedání mohou konat na jiném pracovním místě pouze tehdy, zasedá-li Parlament na dvanácti řádných plenárních zasedáních ve Štrasburku.
25 Začtvrté má Francouzská republika za to, že Parlament nemůže k odůvodnění napadených usnesení uplatňovat argumenty související s vnitřní organizací jeho práce.
26 V odpověď Parlament nejprve tvrdí, že protokoly o sídlech orgánů neurčují délku měsíčního plenárního zasedání.
27 Z bodů 15 a 16 rozsudku ze dne 10. července 1986, Wybot (149/85, Recueil, s. 2391), naopak podle Parlamentu vyplývá, že určení délky zasedání spadá do vnitřní organizační pravomoci přiznané Parlamentu. I když se sice uvedený rozsudek týká délky ročního zasedání, neexistují důvody, které by v případě určení délky měsíčních plenárních zasedání umožňovaly dospět k opačnému závěru. Vzhledem k tomu, že délka plenárního zasedání není výslovně určena, může Parlament svobodně stanovit délku plenárních zasedání na základě článku 232 SFEU.
28 Parlament je dále toho názoru, že článek 341 SFEU, který stanoví, že pouze „sídlo orgánů Unie určí vlády členských států vzájemnou dohodou“, je třeba vykládat restriktivně.
29 Soudní dvůr tudíž v bodě 32 výše uvedeného rozsudku ze dne 1. října 1997, Francie v. Parlament, uznal, že členské státy nezasáhly do vnitřní organizační pravomoci Parlamentu tím, že mu uložily určitá omezení, pokud jde o organizaci jeho práce, neboť tato omezení souvisí s nutností určit jeho sídlo a zachovat při tom pluralitu pracovních míst Parlamentu.
30 Podle Parlamentu však stanovení délky měsíčních plenárních zasedání není pro účely určení sídla orgánu nezbytné, takže toto stanovení spadá do výlučné pravomoci Parlamentu. Vládám členských států za těchto podmínek nepřísluší stanovit délku plenárních zasedání v protokolech o sídlech orgánů a Parlament může svobodně stanovit jejich délku na základě článku 232 SFEU.
31 Parlament konečně tvrdí, že protokoly o sídlech orgánů musí být vykládány tak, aby jeho vnitřní organizační pravomoc plnila svůj účel.
32 V tomto ohledu Parlament zaprvé poukazuje na to, že pokud jde o délku jeho plenárních zasedání, nemůže být do budoucna vázán svou předchozí praxí. S ohledem na zásadní změny, k nimž došlo od roku 1992, pokud jde o pravomoci, složení a fungování tohoto orgánu, nelze totiž vyžadovat, aby tento orgán setrval na své praxi, která předcházela přijetí rozhodnutí z Edinburghu. Parlament v této souvislosti připomíná, že počet doplňujících plenárních zasedání, jež se konají v Bruselu, neustále značně klesal. I když se v letech 1999 až 2004 počet těchto ročních doplňujících plenárních zasedání pohyboval mezi šesti a osmi, v letech 2004 až 2009 tento počet klesl na šest, v letech 2010 a 2011 na pět a v letech 2012 a 2013 na čtyři. Stejně jako napadená usnesení i toto snížení počtu uvedených zasedání odráží změny ve fungování Parlamentu. Počet schůzí výborů Parlamentu se totiž postupně zvyšuje, neboť činnost tohoto orgánu je nyní vykonávána spíše v rámci výborů než na plenárních zasedáních.
33 Zadruhé se Parlament napadenými usneseními snaží omezit vliv místa určení svého sídla na své fungování. Užitečný účinek jeho vnitřní organizační pravomoci tedy znamená, že musí být schopen omezit nevýhody vyplývající z plurality jeho pracovních míst. Z tohoto důvodu mu přísluší minimalizovat ekonomická, dopravní a environmentální omezení, která vyplývají z této situace, a to uspořádáním dvou plenárních zasedání v tomtéž týdnu. Parlament v tomto ohledu uvádí, že náklady způsobené geografickou rozptýleností jeho pracovních míst dosahují přibližně 160 milionů eur a že konání dvou zasedání v Bruselu, namísto ve Štrasburku, v září 2008 umožnilo dosáhnout úspor odhadovaných na přibližně 2,5 milionu eur.
34 Zatřetí Parlament připomíná, že napadená usnesení se v případě dvou dotčených let týkají pouze dvou plenárních zasedání z dvanácti. Vzhledem k neexistenci srpnového plenárního zasedání se každopádně musí konat dvě zasedání v říjnu. Pokud jde o zasedání o rozpočtu, jež se má konat v tomtéž měsíci, Parlament v tomto ohledu uvádí, že ačkoli výkon rozpočtové pravomoci v plénu není nadbytečný ani bezpředmětný, je třeba zohlednit skutečnost, že rozpočtový proces zabírá pouze několik hodin v rámci zasedání. Parlament na závěr zdůrazňuje, že obava Francouzské republiky ze zevšeobecnění zkrácení délky měsíčních plenárních zasedání je čistě hypotetická.
35 Lucemburské velkovévodství ve spise vedlejšího účastníka nejprve zejména tvrdí, že Parlament tím, že přijal napadená usnesení, nevykonává svoji vnitřní organizační pravomoc s cílem zlepšit své vlastní fungování, ale ve skutečnosti se snaží sám určit své sídlo. Tento členský stát dále připomíná rozdíl mezi měsíčními plenárními zasedáními, která se konají ve Štrasburku, a doplňujícími plenárními zasedáními, která je Parlament oprávněn konat v Bruselu. Tato rozdílná zasedání, která se liší rovněž svou délkou, kdy zasedání, jež se konají v Bruselu, musí být kratší, nejsou vzájemně zaměnitelná. Podle uvedeného členského státu je třeba obě plenární zasedání stanovená v napadených usneseních na říjen 2012 a říjen 2013 považovat za jediné měsíční zasedání. Za těchto podmínek je počet měsíčních plenárních zasedání, jež se konají ve Štrasburku, snížen na jedenáct, a to v rozporu s protokoly o sídlech orgánů.
Závěry Soudního dvora
36 Úvodem je třeba připomenout závěry vyplývající z výše uvedeného rozsudku ze dne 1. října 1997, Francie v. Parlament. I když se tento rozsudek týká výkladu rozhodnutí z Edinburghu, znění tohoto rozhodnutí bylo beze změny převzato v protokolech o sídlech orgánů. Účastníci řízení se nejen shodují na relevanci uvedeného rozsudku pro účely projednávaných věcí, ale rovněž se jej dovolávají na podporu svých rozdílných názorů.
37 Tento rozsudek je založen na úvahách týkajících se vztahu mezi pravomocí členských států určit sídlo Parlamentu a vnitřní organizační pravomocí tohoto orgánu.
38 Co se týče pravomoci členských států určit sídlo Parlamentu, Soudní dvůr měl za to, že výkon této pravomoci zahrnuje nejen povinnost určit sídlo Parlamentu, ale s ohledem na pluralitu pracovních míst rovněž oprávnění upřesnit tento pojem uvedením činností, které tam mají být vykonávány (viz výše uvedený rozsudek ze dne 1. října 1997, Francie v. Parlament, bod 24).
39 Soudní dvůr v tomto ohledu konstatoval, že členské státy zamýšlely vyjádřit, že sídlo Parlamentu umístěné ve Štrasburku představuje místo, kde se orgán především schází na řádných plenárních zasedáních, a za tímto účelem závazně uvedly počet zasedání, která se mají konat ve Štrasburku, a dále uvedly, že rozpočtovou pravomoc musí Parlament vykonávat v plénu během jednoho z řádných plenárních zasedání, která se konají v sídle orgánu (viz výše uvedený rozsudek ze dne 1. října 1997, Francie v. Parlament, body 25 a 28)
40 S ohledem na tyto úvahy Soudní dvůr dospěl k závěru, že rozhodnutí z Edinburghu je třeba vykládat v tom smyslu, že sídlo Parlamentu definuje jako místo, kde se musí pravidelně konat dvanáct řádných plenárních zasedání tohoto orgánu, včetně zasedání, na kterých Parlament musí vykonávat rozpočtové pravomoci, jež mu svěřuje Smlouva. Soudní dvůr rovněž rozhodl, že doplňující plenární zasedání se mohou konat na jiném pracovním místě pouze tehdy, zasedá-li Parlament na dvanácti řádných plenárních zasedáních ve Štrasburku, kde je sídlo orgánu (viz výše uvedený rozsudek ze dne 1. října 1997, Francie v. Parlament, bod 29).
41 Soudní dvůr kromě toho konstatoval, že členské státy tím, že takto definovaly sídlo Parlamentu, nezasáhly do jeho vnitřní organizační pravomoci. Soudní dvůr byl totiž názoru, že i když je Parlament oprávněn přijmout na základě této vnitřní organizační pravomoci opatření vhodná k zajištění svého řádného fungování a průběhu svých postupů, tato rozhodnutí musí přesto respektovat pravomoc členských států určit sídlo orgánů (výše uvedený rozsudek ze dne 1. října 1997, Francie v. Parlament, body 30 a 31).
42 Členské státy musí naproti tomu při výkonu své pravomoci určit sídlo orgánů respektovat vnitřní organizační pravomoc Parlamentu a dbát na to, aby takové rozhodnutí nebránilo řádnému fungování tohoto orgánu. Soudní dvůr v tomto ohledu uvedl, že omezení, která rozhodnutí z Edinburghu ukládá Parlamentu, souvisí s nutností určit jeho sídlo a zachovat při tom pluralitu pracovních míst Parlamentu a nejsou ostatně v rozporu s obecnou praxí Parlamentu (viz výše uvedený rozsudek ze dne 1. října 1997, Francie v. Parlament, bod 32 a citovaná judikatura).
43 S ohledem na tyto závěry je třeba zkoumat, zda – jak tvrdí Francouzská republika – Parlament porušil protokoly o sídlech orgánů, když na rok 2012 a 2013 kromě deseti měsíčních plenárních zasedání, jež se konají každý měsíc s výjimkou srpna a října, stanovil dvě dvoudenní plenární zasedání v tomtéž říjnovém týdnu.
44 V tomto ohledu je nesporné, že Parlament se na základě pozměňovacích návrhů předložených evropským poslancem A. Foxem odchýlil napadenými usneseními od návrhů konference předsedů, pokud jde o měsíční plenární zasedání stanovená na říjen 2012 a říjen 2013.
45 Návrhy konference předsedů stanovily, že se plenární zasedání budou konat ve Štrasburku každý měsíc s výjimkou srpna, kdy nebylo stanoveno žádné zasedání, a října, kdy byla stanovena dvě zasedání. Tato zasedání se tak v roce 2012 měla konat od 1. do 4. října a od 22. do 25. října a v roce 2013 od 30. září do 3. října a od 21. do 24. října.
46 Uvedené návrhy rozvrhu odpovídaly praxi orgánu, jak pokud jde o neexistenci srpnového plenárního zasedání, přičemž toto zasedání se mělo konat v jiném měsíci v roce a mělo být spojeno se zasedáním, které již bylo stanoveno na tento jiný měsíc, tak pokud jde o délku měsíčních plenárních zasedání. Jak totiž účastníci řízení souhlasně tvrdili na jednání, taková zasedání podle obvyklé praxe Parlamentu trvají čtyři dny, a sice od pondělí 17:00 do čtvrtka 17:00 hodin.
47 Jak vyplývá z napadených usnesení, měsíční plenární zasedání, která byla pro rok 2012 nejprve stanovena od 1. do 4. října a od 22. do 25. října, byla nahrazena dvěma zasedáními konajícími se v tomtéž týdnu, tedy ve dnech 22. a 23. října a 25. a 26. října. Stejně tak pro rok 2013 byla měsíční plenární zasedání, která byla nejprve stanovena od 30. září do 3. října a od 21. do 24. října, nahrazena zasedáními konajícími se v tomtéž týdnu, tedy ve dnech 21. a 22. října a 24. a 25. října.
48 Je třeba konstatovat, že plenární zasedání takto stanovená v napadených usneseních na říjen 2012 a říjen 2013 nesplňují požadavky vyplývající z protokolů o sídlech orgánů.
49 Zaprvé je třeba zkoumat genezi napadených usnesení, znění pozměňovacích návrhů, na jejichž základě byla tato usnesení přijata, jakož i praxi Parlamentu.
50 Z návrhů konference předsedů, jež jsou připomenuty v bodech 5 a 45 tohoto rozsudku, je nejprve zjevné, že návrh rozvrhu plenárních zasedání stanovených na říjen 2012 a říjen 2013 se zřetelně odlišuje od rozvrhu stanoveného v napadených usneseních.
51 Ze samotného znění pozměňovacích návrhů, na jejichž základě byla napadená usnesení přijata, dále vyplývá, že jejich cílem bylo „zrušit“ první plenární zasedání navržené na říjen 2012 a říjen 2013 a druhé zasedání „rozdělit […] na dvě zasedání“.
52 Podle samotného znění těchto pozměňovacích návrhů tak mělo být jedno ze dvou čtyřdenních zasedání stanovených na říjen 2012 a říjen 2013 zrušeno, zatímco z druhého zasedání, rozděleného na dvě, vznikla dvě dvoudenní zasedání.
53 Tento výklad napadených usnesení je konečně podpořen samotnou praxí Parlamentu, jak vyplývá z programu zasedání ve dnech 22. a 23. října a 25. a 26. října 2012.
54 Z programu těchto zasedání totiž vyplývá, že první z nich se konalo v pondělí 22. října od 17:00 do 23:00 hodin a v úterý 23. října od 8:30 do 23:00 hodin, zatímco druhé zasedání se konalo ve čtvrtek 25. října od 9:00 do 23:00 hodin a v pátek 26. října od 9:00 do 13:30 hodin.
55 Dvě plenární zasedání, jež byla nově vytvořena pro rok 2012, tak nedopovídají délce jednoho řádného plenárního zasedání, jak je stanoveno pro ostatní měsíce roku 2012. Tato zasedání totiž obvykle začínají v pondělí v 17:00 hodin a končí ve 23:00 hodin, poté pokračují v úterý od 9:00 do 23:00 hodin, ve středu od 9:00 do 23:00 hodin a končí ve čtvrtek, kdy trvají od 9:00 do 17:00 hodin.
56 Z tohoto srovnání rozvrhů vyplývá, že napadená usnesení mají objektivně za následek významné zkrácení doby, kterou Parlament může svým rozpravám a jednáním věnovat v říjnu 2012 a říjnu 2013. Ve srovnání s řádnými plenárními zasedáními je totiž skutečný čas vymezený na zasedání v tomto měsíci zkrácen o více než polovinu.
57 Zadruhé z bodu 29 výše uvedeného rozsudku ze dne 1. října 1997, Francie v. Parlament, vyplývá, že sídlem Parlamentu je místo, kde se musí pravidelně konat „dvanáct řádných plenárních zasedání“ tohoto orgánu, a že je třeba těchto dvanáct zasedání odlišit od „doplňujících plenárních zasedání“, jež se mohou konat pouze tehdy, zasedá-li Parlament skutečně na dvanácti řádných plenárních zasedáních.
58 Toto rozlišení předpokládá, že k tomu, aby zasedání mohlo spadat do kategorie „řádná plenární zasedání“, musí být rovnocenné ostatním řádným měsíčním zasedáním stanoveným v souladu s protokoly o sídlech orgánů, zejména délkou samotných zasedání.
59 Jak ovšem vyplývá ze zjištění učiněných v bodech 54 až 56 tohoto rozsudku, zasedání v říjnu 2012 a říjnu 2013 nejsou svou délkou rovnocenná ostatním řádným měsíčním zasedáním stanoveným v týchž usneseních.
60 Zatřetí, co se týče argumentu Parlamentu vycházejícího z jeho vnitřní organizační pravomoci, i když je nesporné, že Parlament má takovou pravomoc, musí – jak bylo připomenuto v bodě 41 tohoto rozsudku – při výkonu této pravomoci respektovat pravomoc členských států určit sídlo tohoto orgánu, neboť protokoly o sídlech orgánů se řídí vzájemným respektováním příslušných pravomocí členských států a Parlamentu.
61 Každopádně je však třeba uvést, že Parlament během řízení před Soudním dvorem nepředložil důvody vycházející z výkonu jeho vnitřní organizační pravomoci, jež by navzdory nepřetržitému posilování jeho pravomocí umožnily odůvodnit značné zkrácení délky dvou plenárních zasedání v říjnu 2012 a říjnu 2013 ve srovnání s deseti ostatními měsíčními plenárními zasedáními a praxí Parlamentu.
62 Co se týče argumentu vycházejícího z nárůstu počtu schůzí výborů Parlamentu a činností, které jsou nyní v rámci těchto výborů vykonávány, je třeba uvést, že takový nárůst lze sice do značné míry vysvětlit uvedeným nepřetržitým posilováním pravomocí Parlamentu, avšak nevysvětluje, jak ubylo práce, která má být vykonána na plenárním zasedání, a nevysvětluje ani důvody, proč by takový nárůst práce ve výborech měl dopad právě na říjnová plenární zasedání.
63 Parlament totiž nemohl vysvětlit důvody, proč délka druhého říjnového plenárního zasedání, jak je stanovena v návrzích konference předsedů, byla v roce 2012 zkrácena pouze na den a půl.
64 Jak uvádí generální advokát v bodě 69 svého stanoviska, zástupce Parlamentu v odpověď na dotaz položený k tomuto bodu na jednání nepředložil důvody umožňující předpokládat, že program druhého zasedání stanoveného na říjen bude méně náročný, a dokonce uznal, že Parlament nemůže v okamžiku hlasování o svém rozvrhu předvídat obsah programu jednotlivých zasedání.
65 Zkrácení délky prvního plenárního zasedání na den a půl, jež je odůvodněno tím, že zasedání o rozpočtu může být nyní v praxi ukončeno v krátké době, je dále v rozporu s důležitostí zasedání o rozpočtu.
66 Důležitost zasedání o rozpočtu je totiž zdůrazněna okolností, že protokoly o sídlech orgánů toto zasedání výslovně uvádějí. Jak vyplývá z bodu 28 výše uvedeného rozsudku ze dne 1. října 1997, Francie v. Parlament, vlády členských států tím, že upřesnily, že zasedání o rozpočtu se koná ve Štrasburku, zamýšlely uvést, že rozpočtovou pravomoc musí Parlament vykonávat v plénu během jednoho z řádných plenárních zasedání, která se konají v sídle orgánu.
67 V tomto ohledu stačí poznamenat, že od vyhlášení uvedeného rozsudku rozpočtové pravomoci Parlamentu soustavně posilovaly.
68 Výkon rozpočtové pravomoci Parlamentem v plénu tudíž představuje – jak Parlament uznává – zásadní okamžik v demokratickém životě Evropské unie, a musí být tedy uskutečněn s veškerou pozorností, přesností a veškerým nasazením, které taková odpovědnost vyžaduje. Výkon této pravomoci vyžaduje mimo jiné veřejnou debatu v plénu, jež občanům Unie umožní seznámit se s různými vyjádřenými politickými směry a vytvořit si tak politický názor na unijní činnost.
69 Za těchto podmínek nemůže argument Parlamentu vycházející z výše uvedeného rozsudku Wybot obstát, neboť stanovení plenárních zasedání na říjen 2012 a říjen 2013 nelze odůvodnit výkonem jeho vnitřní organizační pravomoci určit délku měsíčních plenárních zasedání. Z téhož zjištění rovněž vyplývá, že projednávané žaloby jsou v souladu s judikaturou citovanou v bodě 20 tohoto rozsudku přípustné.
70 Na závěr je třeba poznamenat, že i když jsou uznány nevýhody a náklady způsobené pluralitou pracovních míst Parlamentu, jež posledně uvedený popisuje v rámci tohoto řízení, k nápravě této situace není příslušný Parlament ani Soudní dvůr, ale případně členské státy při výkonu své pravomoci určit sídlo orgánů.
71 S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že dvě plenární zasedání, jež napadená usnesení stanoví na říjen 2012 a říjen 2013, nelze považovat za dvě měsíční plenární zasedání ve smyslu protokolů o sídlech orgánů.
72 Napadená usnesení tedy musí být zrušena v rozsahu, v němž nestanoví dvanáct měsíčních plenárních zasedání ve Štrasburku v letech 2012 a 2013.
K nákladům řízení
73 Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že Francouzská republika požadovala náhradu nákladů řízení a Parlament neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení. Podle čl. 140 odst. 1 jednacího řádu Lucemburské velkovévodství, které vstoupilo do řízení jako vedlejší účastník, ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
1) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 9. března 2011, jež se týkají rozvrhu zasedání Parlamentu na rok 2012 a 2013, se zrušují v rozsahu, v němž na rok 2012 a 2013 nestanoví dvanáct měsíčních plenárních zasedání ve Štrasburku.
2) Evropskému parlamentu se ukládá náhrada nákladů řízení.
3) Lucemburské velkovévodství ponese vlastní náklady řízení.
Podpisy.