Language of document :

ROZHODNUTÍ SOUDNÍHO DVORA (přezkumného senátu)

9. září 2014

„Přezkum“

Ve věci C‑417/14 RX,

jejímž předmětem je návrh prvního generálního advokáta ze dne 9. srpna 2014 na přezkum podle článku 62 statutu Soudního dvora Evropské unie,

SOUDNÍ DVŮR (přezkumný senát),

ve složení T. von Danwitz (zpravodaj), předseda senátu, E. Juhász, A. Rosas, D. Šváby a C. Vajda, soudci,

vydává toto

Rozhodnutí

1        Návrh prvního generálního advokáta na přezkum se týká rozsudku Tribunálu Evropské unie (kasačního senátu) Missir Mamachi di Lusignano v. Komise (T-401/11 P, EU:T:2014:625). Tímto rozsudkem Tribunál Evropské unie zrušil rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie Missir Mamachi di Lusignano v. Komise (F-50/09, EU:F:2011:55), jímž byla zamítnuta žaloba na určení mimosmluvní odpovědnosti Unie podaná Liviem Missirem Mamachim di Lusignano a znějící na zrušení rozhodnutí Evropské komise ze dne 3. února 2009, kterým Komise zamítla jeho žádost o náhradu majetkové a morální újmy vzniklé v důsledku zavraždění jeho syna Alessandra, úředníka Evropské unie, a dále směřující k tomu, aby byla Komisi uložena povinnost zaplatit mu, jakož i oprávněným pozůstalým jeho syna různé částky jako náhradu za majetkovou a morální újmu způsobenou v důsledku této vraždy.

2        Tato žaloba vychází z nesplnění povinnosti Komise zajistit ochranu svých úředníků a směřuje k náhradě morální újmy samotného úředníka, které se žalobce domáhá jménem dětí zemřelého úředníka jakožto pozůstalých, a k náhradě majetkové a morální újmy způsobené žalobci a dětem zemřelého úředníka jakožto jeho rodinným příslušníkům.

3        Stran návrhu na náhradu újmy způsobené žalobci a dětem zemřelého úředníka dospěl Tribunál Evropské unie k závěru, že Soud pro veřejnou službu Evropské unie měl konstatovat, že není příslušný o této části žaloby rozhodnout, jelikož ta spadá do příslušnosti Tribunálu Evropské unie. Měl ji proto v souladu s čl. 8 odst. 2 přílohy I statutu Soudního dvora Evropské unie postoupit Tribunálu.

4        Stran návrhu na náhradu újmy, kterou utrpěl úředník před svou smrtí, Tribunál Evropské unie rozhodl, že jej Soud pro veřejnou službu Evropské unie – ač příslušný o něm rozhodnout – nesprávně odmítl jako nepřípustný na základě pravidla „shody“ mezi žádostí a správní stížností. Vzhledem k tomu, že spor není ve stavu, v němž by o něm soudní řízení dovolovalo rozhodnout, konstatoval Tribunál Evropské unie, že by bylo třeba vrátit tuto část věci Soudu pro veřejnou službu Evropské unie. Tento Soud by však musel konstatovat, že jemu i Tribunálu Evropské unie byly předloženy věci s týmž předmětem a že by podle čl. 8 odst. 3 druhého pododstavce přílohy I statutu Soudního dvora musel prohlásit svou nepříslušnost, aby mohl o těchto věcech rozhodnout Tribunál Evropské unie.

5        Za těchto okolností Tribunál Evropské unie dospěl k závěru, že je příslušný rozhodnout o všech návrzích, a rozhodl, že věc musí být předložena v plném rozsahu jemu jakožto prvostupňovému soudu.

6        Z článku 256 odst. 2 SFEU vyplývá, že rozhodnutí Tribunálu Evropské unie o kasačních opravných prostředcích podaných proti rozhodnutím Soudu pro veřejnou službu Evropské unie mohou být výjimečně za podmínek a v mezích stanovených statutem Soudního dvora přezkoumána Soudním dvorem v případě vážného ohrožení jednoty nebo souladu unijního práva.

7        Návrh prvního generálního advokáta ze dne 9. srpna 2014 na přezkum se zakládá na článku 62 statutu Soudního dvora, podle kterého může první generální advokát navrhnout Soudnímu dvoru, aby přezkoumal rozhodnutí Tribunálu Evropské unie, má-li za to, že existuje vážné nebezpečí narušení jednoty nebo souladu práva Unie.

8        Z článku 193 odst. 4 jednacího řádu Soudního dvora v této souvislosti plyne, že přezkumný senát, jemuž je takový návrh na přezkum předložen, rozhodne, zda je třeba rozhodnutí Tribunálu Evropské unie přezkoumat, a v případě, že tomu tak je, jsou v rozhodnutí o provedení přezkumu rozhodnutí Tribunálu Evropské unie označeny pouze otázky, které budou předmětem přezkumu.

9        V projednávaném případě má přezkumný senát za to, že je třeba rozsudek Missir Mamachi di Lusignano v. Komise (EU:T:2014:625) přezkoumat.

10      Otázka, která bude předmětem přezkumu, je uvedena v bodě 2 výroku tohoto rozhodnutí.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (přezkumný senát) rozhodl takto:

1)      Je třeba provést přezkum rozsudku Tribunálu Evropské unie (kasačního senátu) Missir Mamachi di Lusignano v. Komise (T-401/11 P, EU:T:2014:625).

2)      Přezkum se bude týkat otázky, zda rozsudek Tribunálu Evropské unie Missir Mamachi di Lusignano v. Komise (T‑401/11 P, EU:T:2014:625) narušuje jednotu nebo soulad unijního práva tím, že Tribunál jakožto soud rozhodující o kasačním opravném prostředku rozhodl, že je příslušný coby prvostupňový soud rozhodnout o žalobě na určení mimosmluvní odpovědnosti Unie, která

–        vychází z nesplnění povinnosti orgánu zajistit ochranu svých úředníků,

–        byla podána třetími osobami jakožto oprávněnými pozůstalými zemřelého úředníka a jakožto rodinnými příslušníky tohoto úředníka, a

–        směřuje k náhradě morální újmy samotného zemřelého úředníka a majetkové a morální újmy způsobené těmto třetím osobám.

3)      Zúčastnění uvedení v článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie a účastníci řízení před Tribunálem Evropské unie se vyzývají, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto rozhodnutí předložili Soudnímu dvoru Evropské unie k uvedené otázce svá písemná vyjádření.

Podpisy.