Language of document : ECLI:EU:C:2010:611

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

YVESE BOTA

přednesené dne 14. října 2010(1)

Věc C‑393/09

Bezpečnostní softwarová asociace – Svaz softwarové ochrany

proti

Ministerstvu kultury

[Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Nejvyšším správním soudem (Česká republika)]

„Duševní vlastnictví – Směrnice 91/250/EHS – Právní ochrana počítačových programů – Pojem ,vyjádření počítačového programu v jakékoliv formě‘ – Vztažení či nevztažení na grafické uživatelské rozhraní programu – Autorské právo – Směrnice 2001/29/ES – Autorské právo a práva s ním související v informační společnosti – Televizní vysílání grafického uživatelského rozhraní – Sdělování díla veřejnosti“





1.        V projednávané věci má Soudní dvůr upřesnit rozsah právní ochrany přiznané autorským právem počítačovým programům podle směrnice 91/250/EHS(2).

2.        Otázky položené Nejvyšším správním soudem (Česká republika) se konkrétněji týkají grafického uživatelského rozhraní počítačového programu. Funkcí tohoto rozhraní je, jak bude zřejmé dále, zprostředkovat interakci mezi tímto programem a uživatelem. Umožňuje intuitivnější a uživatelsky přátelštější využití uvedeného programu, například tím, že na obrazovce zobrazuje ikony nebo symboly.

3.        Předkládající soud si tedy klade otázku, zda grafické uživatelské rozhraní počítačového programu představuje formu vyjádření tohoto programu ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 91/250, a zda se na něj proto vztahuje autorskoprávní ochrana použitelná ve vztahu k počítačovým programům.

4.        Mimoto si předkládající soud klade otázku, zda televizní vysílání takového rozhraní je sdělováním díla veřejnosti podle čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29/ES(3).

5.        V tomto stanovisku uvedu důvody, proč se domnívám, že grafické uživatelské rozhraní není samo o sobě formou vyjádření počítačového programu ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 91/250, a že se na něj tudíž nemůže vztahovat ochrana přiznaná touto směrnicí.

6.        Dále vysvětlím, proč si myslím, že se na grafické uživatelské rozhraní, které představuje vlastní duševní výtvor autora, může vztahovat autorskoprávní ochrana jakožto na dílo ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 2001/29.

7.        Naproti tomu Soudnímu dvoru navrhnu, aby rozhodl, že televizní vysílání grafického uživatelského rozhraní není sdělováním díla veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 této směrnice, jelikož toto vysílání způsobuje, že grafické uživatelské rozhraní ztrácí svou povahu díla ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 2001/29.

I –    Právní rámec

A –    Mezinárodní právo

1.      Dohoda TRIPS

8.        Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, která je přílohou 1 C Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) podepsané v Marrákeši dne 15. dubna 1994, byla schválena rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994)(4).

9.        Podle čl. 10 odst. 1 dohody TRIPS „[p]očítačové programy, ať již ve zdrojovém nebo strojovém kódu, budou chráněny jako literární díla podle Bernské úmluvy (1971)“.

2.      Smlouva o právu autorském

10.      Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) o právu autorském (dále jen „SPA“) přijatá v Ženevě dne 20. prosince 1996 byla schválena jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2000/278/ES ze dne 16. března 2000(5).

11.      Článek 4 SPA stanoví, že „[p]očítačové programy jsou chráněny jako literární díla ve smyslu článku 2 Bernské úmluvy. Tato ochrana se vztahuje na počítačové programy bez ohledu na způsob nebo formu jejich vyjádření“.

12.      SPA nevymezuje pojem „počítačový program“. V rámci přípravných prací se však podepisující členové dohodli na následující definici. Počítačovým programem se rozumí soubor příkazů, které když jsou zadány do strojem čitelného nosiče, jsou způsobilé přimět stroj schopný zpracovávat informace k tomu, aby plnil určitou funkci, provedl určitý úkol nebo dospěl k určitému výsledku(6).

B –    Právo Unie

1.      Směrnice 91/250

13.      Cílem směrnice 91/250 je harmonizovat právní předpisy členských států v oblasti právní ochrany počítačových programů vymezením minimální úrovně ochrany(7).

14.      Šestý bod odůvodnění uvedené směrnice proto uvádí, že právní rámec Unie se ve věci ochrany počítačových programů může nejprve omezit na to, že uloží členským státům povinnost chránit počítačové programy stejně jako literární díla podle autorského práva a určit subjekt a předmět právní ochrany, výlučná práva, kterých by se chráněné osoby mohly dovolávat při udělování svolení nebo zakazování určitých právních úkonů, a rovněž stanovit dobu trvání ochrany.

15.      Článek 1 směrnice 91/250 zní následovně:

„1.      V souladu s ustanoveními této směrnice chrání členské státy počítačové programy autorskými právy stejně jako literární díla ve smyslu Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl. Pro účely této směrnice se ,počítačovým programem‘ rozumí i přípravný koncepční materiál.

2.      Ochrana podle této směrnice se vztahuje na vyjádření počítačového programu v jakékoliv formě. Myšlenky a zásady, na kterých je založen kterýkoliv z prvků počítačového programu včetně myšlenek a zásad, na kterých je založeno jeho rozhraní, nejsou chráněny autorským právem podle této směrnice.

3.      Počítačový program je chráněn, pokud je původní, v tom smyslu, že je vlastním duševním výtvorem autora. Pro stanovení způsobilosti k ochraně není uplatňováno žádné jiné kritérium.“

2.      Směrnice 2001/29

16.      Směrnice 2001/29 se týká právní ochrany autorského práva a práv s ním souvisejících v rámci vnitřního trhu, a to se zvláštním zřetelem na informační společnost(8).

17.      Uvedená směrnice se použije, aniž jsou dotčeny stávající předpisy týkající se zejména právní ochrany počítačových programů(9).

18.      Článek 2 písm. a) směrnice 2001/29 uvádí, že členské státy stanoví výlučné právo autora udělit svolení nebo zakázat přímé nebo nepřímé, dočasné nebo trvalé rozmnožování jeho děl jakýmikoliv prostředky a v jakékoliv formě, vcelku nebo po částech.

19.      Podle čl. 3 odst. 1 této směrnice „[č]lenské státy poskytnou autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí“.

C –    Vnitrostátní právo

20.      Směrnice 91/250 byla provedena v českém právním řádu zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ze dne 7. dubna 2000(10).

21.      Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona je předmětem práva autorského jakékoli dílo literární a jiné dílo umělecké, které je výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.

22.      Ustanovení § 2 odst. 2 uvedeného zákona uvádí, že se za dílo považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem.

23.      Podle § 65 odst. 1 autorského zákona je počítačový program, bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných koncepčních materiálů, chráněn jako dílo literární. Ustanovení § 65 odst. 2 tohoto zákona uvádí, že myšlenky a principy, na nichž je založen jakýkoli prvek počítačového programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s jiným programem, nejsou podle uvedeného zákona chráněny.

II – Skutkový stav a spor v původním řízení

24.      Žádostí zaslanou dne 9. dubna 2001 Ministerstvu kultury a pozměněnou dopisem ze dne 12. června 2001 požádala Bezpečnostní softwarová asociace – Svaz softwarové ochrany (dále jen „BSA“) o udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy majetkových autorských práv k počítačovým programům podle § 98 autorského zákona.

25.      Rozhodnutím ze dne 20. července 2001 Ministerstvo kultury tuto žádost zamítlo. BSA tudíž dne 6. srpna 2001 podala proti tomuto rozhodnutí rozklad, který byl rozhodnutím ze dne 31. října 2001 rovněž zamítnut.

26.      BSA podala proti tomuto rozhodnutí ze dne 31. října 2001 žalobu k Vrchnímu soudu v Praze. Nejvyšší správní soud, jemuž byla věc postoupena, uvedené rozhodnutí zrušil.

27.      Ministerstvo kultury tedy přijalo dne 14. dubna 2004 nové rozhodnutí, jímž žádost BSA opětovně zamítlo. BSA podala proti tomuto novému rozhodnutí rozklad k Ministerstvu kultury. Rozhodnutím ze dne 22. července 2004 bylo rozhodnutí ze dne 14. dubna 2004 zrušeno.

28.      Dne 27. ledna 2005 Ministerstvo kultury konečně přijalo nové rozhodnutí, jímž žádost BSA opět zamítlo. Uvedlo zejména, že autorský zákon chrání pouze strojový a zdrojový kód počítačového programu, a nikoliv grafické uživatelské rozhraní. BSA proti tomuto rozhodnutí podala rozklad k ministerstvu kultury. Jelikož byl tento rozklad zamítnut rozhodnutím ze dne 6. června 2005, podala BSA žalobu k Městskému soudu v Praze, který argumenty Ministerstva kultury potvrdil. BSA rozsudek Městského soudu v Praze napadla kasační stížností u Nejvyššího správního soudu.

III – Předběžné otázky

29.      Vzhledem k tomu, že měl Nejvyšší správní soud pochybnosti ohledně výkladu ustanovení práva Unie, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Je třeba čl. 1 odst. 2 směrnice […] 91/250[…] vykládat tak, že pro účely autorskoprávní ochrany počítačového programu jakožto autorského díla podle uvedené směrnice se ‚vyjádřením počítačového programu v jakékoliv formě‘ rozumí také grafické uživatelské rozhraní počítačového programu nebo jeho část?

2)      V případě kladné odpovědi na první otázku, představuje televizní vysílání, jímž je veřejnosti umožněno smyslové vnímaní grafického uživatelského rozhraní počítačového programu nebo jeho části, ovšem bez možnosti tento program aktivně ovládat, sdělování autorského díla nebo jeho části veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice […] 2001/29[…]?“

IV – Analýza

A –    K pravomoci Soudního dvora

30.      Ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předkládající soud upozorňuje na skutečnost, že by mu mohlo být namítnuto, že Soudní dvůr nemá pravomoc odpovědět na otázky, které předkládající soud pokládá.

31.      Skutkové okolnosti ve sporu v původním řízení totiž předcházely dni přistoupení České republiky k Evropské unii.

32.      Podle ustálené judikatury má přitom Soudní dvůr pravomoc k výkladu směrnic, pouze pokud jde o jejich použití v novém členském státě po dni přistoupení tohoto členského státu k Unii(11).

33.      V rozsudku ze dne 14. června 2007, Telefónica O2 Czech Republic(12), však Soudní dvůr poukázal na to, že rozhodnutí napadené v původním řízení bylo vydáno po datu přistoupení daného členského státu k Unii, že upravuje situaci do budoucna, a nikoli do minulosti, a že vnitrostátní soud položil Soudnímu dvoru otázku týkající se právních předpisů Unie použitelných ve sporu v původním řízení. Poté uvedl, že jakmile se předběžné otázky týkají výkladu práva Unie, Soudní dvůr rozhodne, aniž by se v zásadě musel zabývat okolnostmi, které vnitrostátní soudy přiměly k položení otázek Soudnímu dvoru a za kterých zamýšlejí použít ustanovení práva Unie, o jehož výklad Soudní dvůr požádaly(13).

34.      Ačkoli ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, ke skutkovým okolnostem ve sporu došlo před přistoupením České republiky k Evropské unii, bylo rozhodnutí napadené v původním řízení vydáno až po tomto přistoupení(14). Soudní dvůr měl tudíž za to, že měl pravomoc rozhodnout o předběžných otázkách, které mu byly položeny předkládajícím soudem.

35.      V projednávané věci se setkáváme se stejným případem. Jak jsem již uvedl, první rozhodnutí ministerstva kultury totiž nese datum 20. července 2001, tedy datum předcházející datu přistoupení České republiky k Unii. Po několika rozkladech podaných ze strany BSA, které byly Ministerstvem kultury zamítnuty, pak toto ministerstvo přijalo nové rozhodnutí dne 27. ledna 2005, kterým žádost BSA opět zamítlo.

36.      Vzhledem k tomu, že BSA toto nové rozhodnutí napadla u ministerstva kultury bezúspěšně, zahájila za účelem jeho zrušení řízení u Městského soudu v Praze.

37.      Posledně uvedený potvrdil argumenty ministerstva kultury, a BSA tudíž podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

38.      Předmětem sporu v původním řízení je tedy rozhodnutí vydané po dni přistoupení České republiky k Unii, totiž rozhodnutí ze dne 27. ledna 2005.

39.      Toto rozhodnutí mimoto upravuje situaci do budoucna, jelikož jde o kolektivní správu majetkových autorských práv k počítačovým programům ze strany BSA a předběžné otázky se týkají výkladu ustanovení práva Unie.

40.      V důsledku toho jsem s ohledem na tyto okolnosti toho názoru, že Soudní dvůr má pravomoc odpovědět na předběžné otázky položené předkládajícím soudem.

B –    K první předběžné otázce

41.      Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda je grafické uživatelské rozhraní formou vyjádření počítačového programu ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 91/250, a zda se na něj tudíž vztahuje autorskoprávní ochrana počítačových programů.

42.      Obtíže, na něž předkládající soud naráží v projednávané věci, se týkají skutečnosti, že uvedená směrnice nestanoví definici pojmu „počítačový program“. Otázka položená předkládajícím soudem ve skutečnosti vede k zamyšlení ohledně předmětu a rozsahu ochrany přiznané uvedenou směrnicí.

43.      Za účelem zodpovězení této otázky je nezbytné se nejprve zamyslet nad tím, co tento pojem podle směrnice 91/250 zahrnuje, aby bylo následně možné určit, zda je grafické uživatelské rozhraní formou vyjádření uvedeného pojmu.

44.      Po přezkumu pojmu „počítačový program“ uvedu důvody, proč si myslím, že grafické uživatelské rozhraní není formou vyjádření počítačového programu ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 91/250, a že se na něj tudíž nemůže vztahovat ochrana přiznaná touto směrnicí. Poté vysvětlím, proč může být toto rozhraní podle mého názoru chráněno obecným autorským právem.

1.      K pojmu „počítačový program“

45.      Článek 1 odst. 1 směrnice 91/250 uvádí, že počítačové programy jsou chráněny autorskými právy stejně jako literární díla. Tato směrnice neposkytuje žádnou definici pojmu „počítačový program“ a pouze uvádí, že se počítačovým programem rozumí i přípravný koncepční materiál(15).

46.      Neexistence definice vyplývá z výslovné vůle zákonodárce Unie. Komise Evropských společenství ve svém návrhu směrnice(16) totiž uvádí, že „[z]nalci poukázali na to, že jakákoli definice ve směrnici toho, co je programem, by se nezbytně stala obsoletní, kdyby se v důsledku pokroku technologie změnila povaha programů, jak je známe v současnosti“(17).

47.      Nicméně, i když zákonodárce Unie odmítá pevně vymezit pojem počítačového programu v definici, která by mohla být rychle překonaná, poskytuje nám v tomto návrhu směrnice užitečné poznatky Komise. Uvádí se v něm tak, že zmíněný pojem označuje soubor příkazů, jejichž účelem je přimět systém pro zpracování informací, nazývaný počítač, aby vykonával určité funkce(18). Komise rovněž uvádí, že za současného stavu techniky termín „program“ označuje vyjádření – v jakékoli formě, v jakémkoli jazyce, záznamu, či kódu – souboru příkazů, jejichž cílem je umožnit počítači, aby plnil určitý úkol nebo vykonával určitou funkci(19).

48.      Komise dodává, že se uvedený termín musí vztahovat na všechny formy programu vnímatelné lidskou bytostí nebo využitelné strojem, z nichž byl, nebo může být vytvořen program umožňující stroji, aby plnil svou funkci(20).

49.      Komise zde ve skutečnosti pokazuje na textové prvky, z nichž počítačový program vychází, totiž zdrojový a strojový kód. Na počátku počítačového programu je totiž zdrojový kód napsaný programátorem. Tento kód sestávající ze slov je srozumitelný lidské mysli. Stroj jej však nemůže spustit. Aby jej bylo možné spustit, musí být kompilován za účelem jeho převedení do jazyka stroje v binární formě, nejčastěji na číslice 0 a 1. Právě to se nazývá strojovým kódem.

50.      Tyto kódy tedy představují přepis počítačového programu nejprve do jazyka srozumitelného lidské mysli a poté do jazyka rozeznatelného strojem. Jsou vyjádřením myšlenky programátora, a z tohoto důvodu není pochyb, že se na ně vztahuje autorskoprávní ochrana přiznaná směrnicí 91/250.

51.      Toto zjištění je ostatně potvrzeno zněním čl. 10 odst. 1 dohody TRIPS, který stanoví, že počítačové programy, ať již ve zdrojovém nebo strojovém kódu, budou chráněny jako literární díla podle Bernské úmluvy.

52.      Otázkou, která nyní vyvstává, je otázka, zda grafické uživatelské rozhraní, které je výsledkem počítačového programu zobrazeným na obrazovce, představuje formu vyjádření tohoto programu, a vztahuje se tedy na něj ochrana přiznaná směrnicí 91/250.

2.      K pojmu „vyjádření počítačového programu v jakékoliv formě“

53.      Směrnice 91/250 ve svém desátém bodě odůvodnění uvádí, že počítačový program je určen ke komunikaci a spolupráci s ostatními prvky počítačového systému a s uživateli. Za tímto účelem je nezbytné logické a případně i fyzické propojení a interakce umožňující náležité fungování veškerých prvků programového a technického vybavení s jiným programovým a technickým vybavením i s uživateli. Dále se uvádí, že části programu, které toto vzájemné propojení a interakci mezi jednotlivými prvky programového a technického vybavení umožňují, jsou obecně nazývány „rozhraní“(21).

54.      V oblasti informačních technologií se tedy rozhraní vyskytuje v několika formách, které lze seskupit do dvou kategorií, totiž fyzická rozhraní a rozhraní logická nebo programová. Fyzická rozhraní zahrnují zejména technické vybavení, jako je obrazovka počítače, klávesnice nebo také myš.

55.      Mezi programová rozhraní spadají rozhraní vzájemného propojení, která jsou součástí programového vybavení a která umožňují komunikaci s ostatními prvky počítačového systému, a rozhraní sloužící k interakci, jejichž součástí je i grafické uživatelské rozhraní.

56.      Grafické uživatelské rozhraní, obecně nazývané „look and feel“, totiž umožňuje komunikaci mezi programem a uživatelem. Jedná se například o ikony a symboly viditelné na obrazovce, okna, nebo také rozbalující se lištu nabídky. Umožňuje vzájemnou interakci mezi počítačem a uživatelem. Tato interakce může spočívat v pouhém šíření informací, ale může rovněž uživateli umožňovat zadávat počítačovému programu pokyny za použití příkazů. Tak je tomu například v případě souboru, který je myší uchopen a přemístěn do koše, nebo v případě příkazů „kopírovat“ a „vložit“ v rámci programu pro zpracování textu.

57.      Z důvodu, které uvedu dále, si nemyslím, že grafické uživatelské rozhraní je formou vyjádření počítačového programu a že se na něj může vztahovat právní ochrana počítačových programů.

58.      Cílem, jehož má dosáhnout směrnice 91/250, je chránit počítačové programy před jakýmikoliv rozmnoženinami, k nimž majitel práva neudělil svolení(22).

59.      Podle mého názoru spočívá specifická povaha autorského práva použitelného ve vztahu k počítačovému programu ve skutečnosti, že na rozdíl od jiných děl chráněných tímto právem, která jsou přímo určena smyslovému vnímání člověka, má počítačový program užitkový účel, a je tedy chráněn jako takový.

60.      Z bodu 47 tohoto stanoviska totiž vyplývá, že počítačový program označuje vyjádření souboru příkazů, jejichž cílem je umožnit počítači, aby plnil určitý úkol nebo vykonával určitou funkci.

61.      Proto si myslím, že bez ohledu na formu vyjádření počítačového programu musí být tato forma chráněna od okamžiku, v němž by její rozmnožení způsobilo rozmnožení samotného počítačového programu, a umožnilo by tak počítači, aby plnil svou funkci. To je podle mého názoru smysl, který zákonodárce Unie zamýšlel dát ustanovení čl. 1 odst. 2 směrnice 91/250.

62.      Krom toho právě to je důvod, proč je přípravný koncepční materiál, pokud umožňuje dospět k vytvoření takového programu, rovněž chráněn autorským právem použitelným ve vztahu k počítačovému programu(23).

63.      Uvedený materiál může například zahrnovat strukturu nebo algoritmus vypracované programátorem, které mohou být přepsány do zdrojového nebo strojového kódu, a umožnit tak stroji, aby spustil počítačový program(24). Tento algoritmus vypracovaný programátorem by bylo možno srovnat se scénářem filmu.

64.      Domnívám se tudíž, že se pojem „vyjádření počítačového programu v jakékoliv formě“ týká těch forem vyjádření, které jakmile jsou využity, umožňují počítačovému programu plnit úkol, pro který byl vytvořen.

65.      Pouhé grafické uživatelské rozhraní přitom nemůže k tomuto výsledku dospět, jelikož jeho rozmnožení nezpůsobuje rozmnožení samotného počítačového programu. Je ostatně možné, že počítačové programy s různými zdrojovými a strojovými kódy budou mít stejné rozhraní. Grafické uživatelské rozhraní tedy počítačový program nezpřístupňuje. Slouží pouze k tomu učinit jeho použití snadnějším a uživatelsky přátelštějším.

66.      Grafické uživatelské rozhraní tedy podle mého názoru není formou vyjádření počítačového programu ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 91/250.

67.      Připuštění opaku by mohlo mít ten důsledek, že by byla přiznána ochrana počítačovému programu, a tedy jeho zdrojovému a strojovému kódu, pouze z důvodu rozmnožení grafického uživatelského rozhraní a dokonce bez ověření, zda kódy, které tento program představují, jsou původní, což by bylo ve zjevném rozporu s čl. 1 odst. 3 této směrnice, který stanoví, že „[p]očítačový program je chráněn, pokud je původní, v tom smyslu, že je vlastním duševním výtvorem autora“.

68.      Z těchto důvodů jsem toho názoru, že grafické uživatelské rozhraní není formou vyjádření počítačového programu ve smyslu čl. 1 odst. 2 uvedené směrnice, a že se na něj tudíž nemůže vztahovat ochrana přiznaná směrnicí 91/250.

69.      Nemyslím si však, že by takové rozhraní nemohlo být chráněno vůbec.

3.      Obecná autorskoprávní ochrana grafického uživatelského rozhraní

70.      I když grafické uživatelské rozhraní nelze považovat za vyjádření počítačového programu, a nemůže být tedy jako takové chráněno, domnívám se, že se na něj nicméně může vztahovat ochrana na základě autorského práva použitelného ve vztahu k jakémukoli literárnímu a uměleckému dílu podle čl. 2 písm. a) směrnice 2001/29.

71.      Podle judikatury rozvinuté v rozsudku ze dne 16. července 2009, Infopaq International(25), lze autorské právo uplatnit ve vztahu k předmětu, který je původní v tom smyslu, že je vlastním duševním výtvorem autora(26).

72.      Podle mého názoru není pochyb o tom, že grafické uživatelské rozhraní může být duševním výtvorem.

73.      Vytvoření takového rozhraní vyžaduje značné duševní úsilí ze strany jeho autora, jako je tomu v případě knihy nebo hudební partitury. Za grafickým uživatelským rozhraním se totiž skrývá komplexní struktura vyvinutá programátorem(27). Posledně uvedený používá programovací jazyk, určitým způsobem strukturovaný, který umožní vytvoření zvláštního příkazového tlačítka, například „kopírovat-vložit“, nebo také provedení úkonu, jako je dvojité kliknutí na adresář za účelem jeho otevření, nebo kliknutí na ikonu za účelem minimalizace otevřeného okna.

74.      Nicméně, i když grafické uživatelské rozhraní vyžaduje duševní úsilí, je podle čl. 2 písm. a) směrnice 2001/29 také třeba, aby bylo – když použijeme vyjádření Soudního dvora – předmětem původním v tom smyslu, že je vlastním duševním výtvorem autora(28).

75.      Obtíže při určení, zda je grafické uživatelské rozhraní původní, spočívají ve skutečnosti, že většina prvků, z nichž se skládá, má funkční účel, jelikož jsou určeny k usnadnění použití počítačového programu. Způsob vyjádření těchto prvků tudíž může být pouze omezený, jelikož – jak uvedla Komise ve svém písemném vyjádření(29) – toto vyjádření je dáno technickou funkcí, kterou uvedené prvky plní. Tak je tomu například v případě kurzoru, který se pohybuje po obrazovce a který je zaměřen na příkazové tlačítko za účelem jeho spuštění, nebo také v případě rozbalující se lišty nabídky, která se objeví, je-li otevřen textový soubor.

76.      Jeví se mi, že v takových případech není kritérium původní povahy splněno, neboť jednotlivé způsoby provedení myšlenky jsou tak omezené, že daná myšlenka i dané vyjádření jsou zaměnitelné. Kdyby taková možnost existovala, byl by v jejím důsledku přiznán monopol některým společnostem na trhu počítačových programů, který by tak byl značnou brzdou tvůrčí a inovační činnosti na tomto trhu, což by bylo v rozporu s cílem směrnice 2001/29(30).

77.      Proto si myslím, že vnitrostátní soud bude muset v rámci svého posouzení případ od případu ověřit, zda je grafické uživatelské rozhraní na základě voleb provedených svým autorem, kombinací, které tento autor vytváří, a prezentace tohoto rozhraní vyjádřením vlastního duševního výtvoru autora, přičemž z tohoto posouzení vyloučí prvky, jejichž vyjádření je dáno jejich technickou funkcí.

78.      S ohledem na veškeré předcházející úvahy se domnívám, že grafické uživatelské rozhraní není formou vyjádření počítačového programu ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 91/250, a že se na něj tudíž nemůže vztahovat ochrana přiznaná touto směrnicí. Naproti tomu, pokud je grafické uživatelské rozhraní vlastním duševním výtvorem autora, vztahuje se na něj autorskoprávní ochrana jakožto na dílo ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 2001/29.

C –    Ke druhé předběžné otázce

79.      Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda televizní vysílání grafického uživatelského rozhraní představuje sdělování díla veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29.

80.      Na jednání, které se konalo dne 2. září 2010, zúčastnění uvedli některé příklady vysílání grafického uživatelského rozhraní na televizní obrazovce. Mohlo by se jednat zejména o zobrazení tabulky s volebními výsledky na obrazovce v rámci vysílání pořadu týkajícího se voleb.

81.      Předkládající soud má pochyby, zda může být takové rozhraní předmětem sdělování veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, neboť toto rozhraní je na televizní obrazovce šířeno pasivně, aniž by televizní diváci mohli používat uvedené rozhraní, nebo dokonce využít počítač nebo jiné vybavení, které toto rozhraní umožňuje ovládat.

82.      Podle mého názoru pouhé televizní vysílání grafického uživatelského rozhraní není sdělováním díla ve smyslu čl. 2 písm. a) a čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29.

83.      Z bodu 56 tohoto stanoviska totiž vyplývá, že grafické uživatelské rozhraní má umožnit interakci mezi počítačovým programem a uživatelem. Důvodem existence takového rozhraní je, aby bylo užívání tohoto programu učiněno pro uživatele snadnějším.

84.      Grafické uživatelské rozhraní se tedy liší od jiných děl chráněných obecným autorským právem svou zvláštní povahou. Původní povaha tohoto rozhraní spočívá v jeho prezentaci a ve způsobu jeho komunikace s uživatelem, jako je možnost ovládat tlačítka nebo také otevírat okna.

85.      Šířením tohoto rozhraní na televizní obrazovce přitom toto rozhraní ztrácí svou původní povahu z důvodu, že je znemožněn zásadní prvek, kterým se rozhraní vyznačuje, totiž uvedená interakce s uživatelem.

86.      Vzhledem tudíž k tomu, že je grafické uživatelské rozhraní zbaveno zásadního prvku, kterým se vyznačuje, toto rozhraní již nesplňuje definici díla ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 2001/29. To, co provozovatel vysílání šíří na televizních obrazovkách a sděluje veřejnosti, již tedy není dílem.

87.      Z těchto důvodů jsem toho názoru, že televizní vysílání grafického uživatelského rozhraní není sdělováním díla veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, jelikož toto vysílání způsobuje, že grafické uživatelské rozhraní ztrácí svou povahu díla ve smyslu čl. 2 písm. a) této směrnice.

V –    Závěry

88.      S ohledem na veškeré předcházející úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby Nejvyššímu správnímu soudu odpověděl následovně:

„1)      Grafické uživatelské rozhraní není formou vyjádření počítačového programu ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice Rady 91/250/EHS ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů, a nemůže se na něj tudíž vztahovat ochrana přiznaná touto směrnicí.

2)      Pokud je grafické uživatelské rozhraní vlastním duševním výtvorem autora, vztahuje se na něj autorskoprávní ochrana jakožto na dílo ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti.

3)      Televizní vysílání grafického uživatelského rozhraní není sdělováním díla veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, jelikož toto vysílání způsobuje, že grafické uživatelské rozhraní ztrácí svou povahu díla ve smyslu čl. 2 písm. a) této směrnice.“


1 – Původní jazyk: francouzština.


2 – Směrnice Rady ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů (Úř. věst. L 122, s. 42; Zvl. vyd. 17/01, s. 114).


3 – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230).


4 – Úř. věst. L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80, dále jen „dohoda TRIPS“.


5 – Úř. věst. L 89, s. 6; Zvl. vyd. 11/33, s. 208.


6 – Viz definici poskytnutou WIPO v jejích modelových ustanoveních o ochraně počítačových programů na internetové stránce WIPO (http://www.wipo.int/edocs/mdocs/copyright/en/wipo_ip_cm_07/wipo_ip_cm_07_www_82573.doc).


7 – Viz první, čtvrtý a pátý bod odůvodnění této směrnice.


8 – Viz čl. 1 odst. 1 této směrnice.


9 – Viz čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/29.


10 – Zákon č. 121/2000 Sb., dále jen „autorský zákon“.


11 – Viz zejména rozsudek ze dne 10. ledna 2006, Ynos (C‑302/04, Sb. rozh. s. I‑371, bod 36 a citovaná judikatura).


12 – C‑64/06, Sb. rozh. s. I‑4887.


13 – Body 21 a 22, jakož i citovaná judikatura.


14 – Body 19 a 20.


15 – Sedmý bod odůvodnění uvedené směrnice stanoví, že „pro účely této směrnice se ,počítačovým programem‘ rozumí programy v jakékoliv formě, včetně těch, které jsou součástí technického vybavení (hardware); že tento výraz zahrnuje rovněž přípravné koncepční práce vedoucí k vytvoření počítačového programu za podmínky, že povaha těchto prací v pozdější etapě umožní vytvoření počítačového programu“.


16 – Návrh směrnice Rady o právní ochraně počítačových programů (Úř. věst. 1989, C 91, s. 4, dále jen „návrh směrnice“).


17 – Viz čl. 1 odst. 1 první pododstavec uvedený v druhé části návrhu směrnice nadepsané „Jednotlivá ustanovení“.


18 – Viz bod 1.1 obsažený v první části návrhu směrnice nadepsané „Obecné poznámky“. Viz rovněž poznámku pod čarou 6.


19 – Viz čl. 1 odst. 1 druhý pododstavec obsažený v druhé části návrhu směrnice.


20 – Viz čl. 1 odst. 1 třetí pododstavec obsažený v druhé části návrhu směrnice.


21 – Viz jedenáctý bod odůvodnění této směrnice.


22 – Viz první a druhý bod odůvodnění této směrnice.


23 – Viz sedmý bod odůvodnění této směrnice a bod 1.1 obsažený v první části návrhu směrnice.


24 – Pro stručný přehled týkající se vypracování programového vybavení, viz Caron, C., Droits d’auteur et droits voisins, 2. vydání, Litec, Paříž, 2009, s. 134 a 135, jakož i Strowel, A., a Derclaye, E., Droit d’auteur et numérique: logiciels, bases de données, multimédia: droit belge, européen et comparé, Bruylant, Brusel, 2001, s. 181 a 182.


25 – C‑5/08, Sb. rozh. s. I‑6569.


26 – Bod 37.


27 – Pro příklad, jak se grafické rozhraní vytváří, viz internetovou stránku http://s.sudre.free.fr/Stuff/Interface.html.


28 – Viz výše uvedený rozsudek Infopaq International (bod 37).


29 – Viz body 36 a 37.


30 – Viz druhý a čtvrtý bod odůvodnění této směrnice.