Language of document : ECLI:EU:T:2013:480

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (šestého senátu)

13. září 2013(*)

„Přístup k dokumentům – Nařízení (ES) č. 1049/2001 – Žádost o získání přístupu k určitým důvěrným částem konečného rozhodnutí Komise týkajícím se kartelové dohody – Odepření přístupu – Povinnost odůvodnění – Povinnost konkrétního a individuálního zkoumání – Výjimka týkající se ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce – Výjimka týkající se ochrany obchodních zájmů třetích osob – Výjimka týkající se ochrany cílů vyšetřování – Převažující veřejný zájem – Loajální spolupráce“

Ve věci T‑380/08,

Nizozemské království, zastoupené C. Wissels, M. de Mol a M. de Ree, jako zmocněnkyněmi,

žalobce,

proti

Evropské komisi, zastoupené A. Bouquet a P. Costa de Oliveira, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 30. června 2008, kterým se odepírá přístup k určitým důvěrným částem konečného rozhodnutí C (2006) 4090 final [věc COMP/F/38.456 – Bitumen (Nizozemsko)],

TRIBUNÁL (šestý senát),

ve složení H. Kanninen, předseda, S. Soldevila Fragoso (zpravodaj) a G. Berardis, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: N. Rosner, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 14. prosince 2012,

vydává tento

Rozsudek

 Skutkový stav

1        Dne 13. září 2006 přijala Komise Evropských společenství rozhodnutí C (2006) 4090 final [věc COMP/F/38.456 – Bitumen (Nizozemsko)] (dále jen „rozhodnutí bitumen“), týkající se řízení podle článku 81 [ES]. Znění tohoto rozhodnutí, ze kterého byly odstraněny některé části, jež Komise považovala za důvěrné (dále jen „veřejné znění rozhodnutí bitumen“), bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 28. července 2007 (Úř. věst. L 196, s. 40). Komise v rozhodnutí bitumen konstatovala, že několik podniků svou účastí na kartelové dohodě na trhu se silničním bitumenem v Nizozemsku porušilo čl. 81 odst. 1 ES a uložila těmto podnikům pokuty, jejichž celková výše dosáhla 266,717 milionu eur.

2        Dne 7. března 2008 podalo Nizozemské království u Komise žádost o přístup k úplnému znění rozhodnutí bitumen (dále jen „důvěrné znění rozhodnutí bitumen“) na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

3        Dopisem ze dne 27. března 2008 Komise původní žádost o zpřístupnění důvěrného znění rozhodnutí bitumen zamítla.

4        Dne 17. dubna 2008 podalo Nizozemské království na základě čl. 7 odst. 2 nařízení č 1049/2001 potvrzující žádost směřující k tomu, aby Komise své stanovisko (dále jen „potvrzující žádost“) přehodnotila. Nizozemské království uvedlo, že vzhledem k tomu, že v důsledku jednání podniků uvedených v rozhodnutí bitumen utrpělo újmu, má v úmyslu domáhat se náhrady škody od těchto podniků u vnitrostátních soudů. Nizozemské království poznamenalo, že by bylo v této souvislosti užitečné seznámit se s informacemi, které jsou obsaženy v důvěrném znění rozhodnutí bitumen, avšak které byly z veřejného znění tohoto rozhodnutí odstraněny. Nizozemské království pro tyto účely uvedlo určité zvláštní části rozhodnutí bitumen, jež se týkají:

–        povahy a závažnosti porušení (body 4 až 6 odůvodnění rozhodnutí bitumen);

–        organizace a fungování kartelu (body 48 až 86 a 350 až 354 odůvodnění rozhodnutí bitumen);

–        role některých podniků jakožto návodce nebo vůdce kartelové dohody (body 342 až 347 odůvodnění rozhodnutí bitumen);

–        dohod o cenách stanovených v rámci kartelové dohody (body 87 až 126 odůvodnění rozhodnutí bitumen);

–        rozdílů mezi úrovní cen bitumenu v Nizozemsku a sousedních zemích (body 150, 174, 314 odůvodnění rozhodnutí bitumen);

–        zájmu stavitelů silnic na zvýšení cen bitumenu (body 149 a 151 odůvodnění rozhodnutí bitumen);

–        podílů na trhu a obratů prodeje bitumenu v Nizozemsku účastníků kartelové dohody (body 7 až 29 a 321 odůvodnění rozhodnutí bitumen);

–        a konečně jmen fyzických osob, zastupujících účastníky na kartelových schůzkách (body 187, 205, 236, 252, 265, 268, 273, 279, 286, 291, 293 a 298 odůvodnění rozhodnutí bitumen).

5        Dopisem ze dne 30. června 2008 (dále jen „napadené rozhodnutí“) Komise potvrzující žádost zamítla.

6        Co se týče informací uvedených v bodě 4 první odrážce výše, Komise uvedla, že veřejné a důvěrné znění rozhodnutí bitumen jsou totožná.

7        Pokud jde o informace uvedené v bodě 4 druhé až osmé odrážce výše, Komise uvedla, že se na ně vztahují výjimky z práva na přístup k dokumentům, stanovené čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážce nařízení č. 1049/2001, jež se týkají ochrany obchodních zájmů fyzických nebo právnických osob a cílů inspekce, vyšetřování a auditu orgánů Evropské unie. Dále uvedla, že podle čl. 4 odst. 2 in fine uvedeného nařízení se tyto výjimky neuplatní, pokud existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění požadovaných informací. Nicméně Komise měla za to, že potvrzující žádost neobsahuje argumenty, které by mohly existenci takového zájmu prokázat, neboť zájem uváděný Nizozemským královstvím, vycházející z užitečnosti důvěrného znění rozhodnutí bitumen pro přípravu případné žaloby na náhradu škody proti podnikům, na něž se vztahuje toto rozhodnutí, je soukromé, nikoliv veřejné povahy.

8        Pokud jde o informace uvedené v bodě 4 osmé odrážce výše, měla Komise za to, že se na ně kromě čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážky nařízení č. 1049/2001 vztahuje také výjimka stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. b) téhož nařízení, která se týká ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce.

9        Nakonec měla Komise za to, že vzhledem ke skutečnosti, že se na informace uvedené v bodě 4 druhé až osmé odrážce výše v plném rozsahu vztahují výjimky uvedené výše, není částečné zpřístupnění těchto informací podle čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 možné.

10      V srpnu 2009 zveřejnila Komise nové veřejné znění rozhodnutí bitumen, které obsahuje nižší počet nezpřístupněných částí (dále jen „nové veřejné znění rozhodnutí bitumen“).

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

11      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 9. září 2008 podalo Nizozemské království projednávanou žalobu.

12      Usnesením předsedy druhého senátu Tribunálu ze dne 2. června 2010 bylo řízení v projednávané věci přerušeno až do konečného rozhodnutí Soudního dvora ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 29. června 2010, Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau (C‑139/07 P, Sb. rozh. s. I‑5885), jakož i do konečného rozhodnutí Tribunálu ve věci, ve které bylo vydáno usnesení ze dne 25. ledna 2011, Basell Polyolefine v. Komise (T‑399/07, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí). V řízení bylo pokračováno od 25. ledna 2011.

13      Poté, co se změnilo složení senátů Tribunálu, byl soudce zpravodaj přidělen k šestému senátu, kterému byla v důsledku toho přidělena projednávaná věc.

14      Na základě zprávy soudce zpravodaje Tribunál rozhodl zahájit ústní část řízení. Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 14. prosince 2012.

15      Na konci uvedeného jednání položil Tribunál účastníkům řízení otázku, která se týkala přesného určení předmětu sporu v souvislosti s novým veřejným zněním rozhodnutí bitumen.

16      Nizozemské království a Komise odpověděly na otázku položenou Tribunálem prostřednictvím písemných vyjádření došlých kanceláři Tribunálu dne 24. ledna a 8. února 2013.

17      Nizozemské království ve svém vyjádření uvedlo, že předmětem jeho žádosti o přístup jsou napříště všechny části, které jsou v novém veřejném znění rozhodnutí bitumen i nadále důvěrné. V této souvislosti označilo určité části tohoto rozhodnutí, které se týkají:

–        povahy a závažnosti porušení (poznámky pod čarou č. 7 až 12 rozhodnutí bitumen);

–        organizace a fungování kartelové dohody (body 50, 53 až 57, 59, 62, 64 až 66, 69 až 74, 77, 78, 80, 82 až 86 a poznámky pod čarou č. 130, 132 až 134, 137 až 140, 143 až 148, 150 až 157, 160 až 187, 189 až 192, 194 až 198, 200 až 204, 206 až 212, 215 až 229, 231 až 239, 519 až 521 rozhodnutí bitumen);

–        role některých podniků jakožto návodce nebo vůdce kartelové dohody (body 342 až 345 odůvodnění a poznámky pod čarou č. 505, 507 až 513, 515 až 518 rozhodnutí bitumen);

–        dohod o cenách uzavřených v rámci kartelové dohody (body 88 až 98, 102 až 118, 120 až 125 odůvodnění a poznámky pod čarou č. 240 až 251, 253, 254, 256 až 268, 270, 272 až 322 rozhodnutí bitumen);

–        rozdílů mezi úrovní cen bitumenu v Nizozemsku a sousedních zemích (poznámky pod čarou č. 372 až 376 rozhodnutí bitumen);

–        zájmu stavitelů silnic na zvýšení cen bitumenu (poznámky pod čarou č. 341 až 346 rozhodnutí bitumen);

–        podílů na trhu a obratů prodeje bitumenu v Nizozemsku účastníků kartelové dohody (body 8 až 16, 18 až 23, 29 odůvodnění a poznámky pod čarou č. 16, 18, 21, 29 až 32, 35 až 37, 41, 43 až 45, 47, 49, 52, 53, 56, 59, 60, 70, 73, 77 až 81 rozhodnutí bitumen);

–        jmen fyzických osob, zastupujících účastníky na kartelových schůzkách (body 187, 236, 252, 265, 268, 273, 279, 286, 291, 293 a 298 odůvodnění rozhodnutí bitumen);

–        a nakonec „ostatních požadovaných informací“ (body 30, 34, 35, 37, 42, 45, 154, 175 až 177, 179, 187, 236, 252, 265, 268, 273, 279, 286, 291, 293, 298, 302, 317, 319, 321, 342–347, 372, 378, 380, 382 až 386, 389 až 391, 394, 397 odůvodnění a poznámky pod čarou č. 82, 84 až 87, 89 až 100, 102 až 119, 121, 122, 124, 126, 341, 350 až 352, 379 až 381, 385, 386, 390 až 393, 395, 419, 420, 422, 423, 430, 433, 435 až 437, 441, 447, 450, 453 až 458, 465 až 469, 472 až 474, 480 až 483, 522, 528, 541, 547, 549 a příloha 1 rozhodnutí bitumen).

18      Nizozemské království zdůraznilo, že součástí jeho žádosti o přístup jsou i „ostatní požadované informace“, i když nejsou zvláště uvedeny v potvrzující žádosti. Potvrzovací žádost se totiž podle něj týkala integrity rozhodnutí bitumen. Nakonec Nizozemské království upřesnilo, že předmětem sporu nejsou důvěrné informace získané Komisí na základě jejího sdělení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3; Zvl. vyd. 08/02, s. 155; dále jen „sdělení o shovívavosti“).

19      Komise ve svých vyjádřeních zdůraznila nesoudržnost a nejasnost postoje Nizozemského království, pokud jde o určení informací, kterých se týká žádost o zpřístupnění, jež je předmětem sporu. V tomto ohledu tvrdila, že v původní žádosti a potvrzující žádosti nebylo jasné, zda Nizozemské království žádalo zpřístupnění jiných informací než informací uvedených v těchto žádostech.

20      Následně byli účastníci řízení přizváni k účasti na novém jednání, stanoveném na 29. dubna 2013, na které se ovšem nedostavili. Ústní část řízení tedy skončila dne 17. dubna 2013.

21      Nizozemské království navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká všech částí rozhodnutí bitumen, které jsou dosud důvěrné, s výjimkou těch částí, které obsahují informace získané na základě sdělení o shovívavosti;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

22      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu;

–        uložil Nizozemskému království náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

 K předmětu sporu

23      Po přijetí napadeného rozhodnutí a předložení dupliky zveřejnila Komise nové veřejné znění rozhodnutí bitumen. Toto znění obsahuje méně nezpřístupněných informací než veřejné znění, které bylo předmětem původní debaty mezi účastníky řízení nejprve před Komisí a následně před Tribunálem v rámci vyjádření účastníků řízení. Tribunál považoval na jednání za nezbytné požádat účastníky řízení o upřesnění předmětu sporu v důsledku tohoto nového veřejného znění rozhodnutí bitumen. Nizozemské království na tuto žádost odpovědělo ve vyjádření ze dne 24. ledna 2013, ve kterém označilo části, jejichž zpřístupnění napříště požaduje, a vypustilo ze své žádosti části, které jsou od nynějška obsaženy v novém veřejném znění rozhodnutí bitumen. Mimoto Nizozemské království uvedlo, že informace získané na základě sdělení o shovívavosti jsou z jeho žádosti o přístup (viz bod 18 výše) vyloučeny.

24      Je třeba mít za to, že návrh na zrušení napadeného rozhodnutí musí být analyzován na základě upřesnění, které Nizozemské království formulovalo ve vyjádření ze dne 24. ledna 2013.

 K věci samé

25      Argumenty, které Nizozemské království předneslo na podporu své žaloby, lze rozřadit do sedmi žalobních důvodů. První a druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážky nařízení č. 1049/2001, jakož i povinnosti uvést odůvodnění v tom, že Komise měla za to, že se na informace uvedené v bodě 17 druhé až osmé odrážce výše (dále jen „sporné informace“) vztahují výjimky z práva na přístup k dokumentům, stanovené v uvedených ustanoveních, a že neobjasnila důvod, proč nebyly poznámky pod čarou č. 7 až 12 rozhodnutí bitumen (bod 17 první odrážka výše) sděleny. Třetí žalobní důvod vychází z porušení čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001, neboť převažující veřejný zájem odůvodňuje zpřístupnění sporných informací. Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení čl. 4 odst. 1 písm. b) téhož nařízení v tom, že Komise měla za to, že se na informace uvedené v bodě 17 osmé odrážce výše vztahuje výjimka vycházející z ochrany osobnosti jednotlivce. Pátý žalobní důvod vychází z porušení čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001, jakož i zásady proporcionality v tom, že Komise neposkytla částečný přístup ke sporným informacím. Šestý žalobní důvod vychází z porušení čl. 4 odst. 7 nařízení č. 1049/2001 v tom, že uplatnění výjimek uvedených v čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážce nařízení č. 1049/2001 nebylo odůvodněno ve vztahu k období, ke kterému se vztahovaly sporné informace. Nakonec sedmý žalobní důvod vychází z porušení článku 10 ES v souvislosti se zásadou proporcionality tím, že Komise si tyto informace nevyměnila s Nizozemským královstvím.

 Úvodní poznámky

26      Je třeba uvést, že unijní orgán může pro účely posouzení žádosti o přístup k dokumentům, které má k dispozici, současně zohlednit vícero důvodů pro odepření přístupu, uvedených v článku 4 nařízení č. 1049/2001 (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 28. června 2012, Komise v. Éditions Odile Jacob, C‑404/10 P, body 113 a 114).

27      Jak bylo přitom uvedeno v bodě 7 výše, Komise měla za to, že se na sporné informace současně vztahuje výjimka stanovená v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001, která se týká ochrany cílů inspekce, vyšetřování a auditu unijních orgánů. Nizozemské království, aby mohlo prokázat, že napadené rozhodnutí je stiženo vadou, která může odůvodnit jeho zrušení, musí ve vztahu k těmto informacím prokázat buď v rámci prvního a druhé žalobního důvodu, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když měla za to, že přístup může odepřít na základě každé z těchto výjimek, nebo v rámci třetího a pátého až sedmého žalobního důvodu, že zpřístupnění těchto informací, a to alespoň částečné, nebo jejich výměna s Nizozemským královstvím je v každém případě odůvodněna převažujícím veřejným zájmem, dobou, která uplynula, nebo povinností Komise dodržovat článek 10 ES nebo zásadou proporcionality.

28      Konečně, jak bylo uvedeno v bodě 8 výše, Komise měla za to, že se na informace uvedené jak v bodě 4 osmé odrážce, tak v bodě 17 osmé odrážce výše vztahuje také výjimka stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001, týkající se ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce. Nizozemské království, aby mohlo prokázat, že napadené rozhodnutí je stiženo vadou, která může odůvodnit jeho zrušení, musí tedy, jde-li o dotčené informace, buď současně prokázat, že první, druhý a čtvrtý žalobní důvod je opodstatněný, nebo prokázat, že je opodstatněný některý z třetího a pátého až sedmého žalobního důvodu.

29      Nejprve je třeba společně přezkoumat první a druhý žalobní důvod.

 K prvnímu a druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážky nařízení č. 1049/2001, jakož i povinnosti uvést odůvodnění v tom, že Komise měla za to, že se na sporné informace vztahují výjimky z práva na přístup k dokumentům stanovené těmito ustanoveními a neobjasnila důvod, proč nebyly poznámky pod č. čarou 7 až 12 rozhodnutí bitumen sděleny.

30      Projednávaná věc se týká vztahů mezi nařízením č. 1049/2001 a jiným právním předpisem, a sice nařízením Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/05, s. 205), které upravuje zvláštní oblast unijního práva. Obě tato nařízení mají odlišné cíle. Cílem prvního z těchto nařízení je zajištění co největší možné transparentnosti rozhodovacího procesu veřejných orgánů, jakož i informací, na kterých se jejich rozhodnutí zakládají. Jeho cílem je tedy co největší usnadnění výkonu práva na přístup k dokumentům orgánů, jakož i podpora správné správní praxe. Cílem druhého nařízení je zajištění dodržení profesního tajemství v řízeních, jejichž předmětem je postih jednání, která porušují unijní právo hospodářské soutěže (obdobně viz rozsudek Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 26 výše, bod 109).

31      Na rozdíl od tvrzení Nizozemského království, podle něhož z čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 vyplývá, že v případě rozporu mezi tímto nařízením a jinou normou unijního práva mají přednost ustanovení uvedeného nařízení, je třeba uvést, že nařízení č. 1049/2001 a nařízení č. 1/2003 neobsahují žádná ustanovení, která by výslovně stanovila přednost jednoho před druhým. Je tedy třeba zajistit použití každého z těchto nařízení, které bude slučitelné s použitím druhého z nich, a umožní tak jejich soudržné uplatňování. Mimoto podle judikatury Soudního dvora platí, že i když má nařízení č. 1049/2001 za cíl přiznat veřejnosti co nejširší právo na přístup k dokumentům orgánů, podléhá přesto s ohledem na režim výjimek upravených v článku 4 tohoto nařízení určitým omezením založeným na důvodech veřejného či soukromého zájmu (obdobně viz rozsudek Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 26 výše, body 110 a 111).

32      Právo nahlížet do správního spisu v rámci řízení podle článku 81 [ES] a právo na přístup k dokumentům orgánů podle nařízení č. 1049/2001 se sice po právní stránce liší, nic to však nemění na tom, že z funkčního hlediska vedou ke srovnatelné situaci. Přístup ke spisu, bez ohledu na právní základ jeho přiznání, umožňuje totiž zúčastněným stranám získat vyjádření a dokumenty předložené Komisi (obdobně viz rozsudek Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 26 výše, bod 120).

33      V projednávané věci je třeba mít za to, že sporné informace jsou součástí činnosti inspekce, vyšetřování a auditu unijních orgánů ve smyslu čl. 4 odst. 2 třetí odrážky nařízení č. 1049/2001. Tyto informace byly totiž shromážděny Komisí v rámci vyšetřování týkajícího se použití článku 81 ES, jehož účelem bylo shromáždit informace a důkazy dostatečné pro zamezení konkrétních praktik, jež jsou v rozporu s tímto ustanovením.

34      Kromě toho vzhledem k cíli řízení podle článku 81 ES, které spočívá v ověření toho, zda se jeden nebo více podniků zapojilo do koluzních jednání, která jsou způsobilá značně ovlivnit hospodářskou soutěž, shromažďuje Komise v rámci takového řízení citlivé obchodní informace týkající se obchodních strategií zúčastněných podniků, číselných údajů o prodejích, jejich podílů na trhu či jejich obchodních vztahů, takže přístup k dokumentům týkajícím se takového řízení může narušit ochranu obchodních zájmů uvedených podniků. Výjimky týkající se ochrany obchodních zájmů a cílů inspekce, vyšetřování a auditu unijních orgánů jsou tedy v projednávané věci úzce spojeny (v tomto smyslu viz a obdobně rozsudek Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 26 výše, bod 115).

35      K odůvodnění odepření přístupu k dokumentu samozřejmě nestačí, že tento dokument v zásadě souvisí s činností nebo zájmem, které jsou uvedeny v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001, jelikož dotyčný orgán musí rovněž vysvětlit, jak by přístup k tomuto dokumentu mohl konkrétně a skutečně narušit zájem chráněný výjimkou stanovenou v tomto článku. Tento orgán se však v tomto ohledu může opřít o obecné domněnky použitelné na některé kategorie dokumentů, protože na žádosti o zpřístupnění týkající se dokumentů téže povahy je možno použít podobné obecné úvahy (viz rozsudek Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 26 výše, bod 116 a citovaná judikatura).

36      Co se týče řízení o kontrole státních podpor, jakož i řízení o kontrole spojování podniků, měl Soudní dvůr za to, že takové obecné domněnky mohou vyplývat z nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88 ES] (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339) a nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků (opravené znění Úř. věst. 1990, L 257, s. 13; Zvl. vyd. 08/01, s. 31), jež specificky upravuje oblast státních podpor a spojování podniků a která obsahují ustanovení týkající se přístupu k informacím a dokumentům získaným při vyšetřování a kontrole podpory nebo spojení podniků (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, bod 12 výše, body 55 až 57, a rozsudek Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 26 výše, body 117 a 118).

37      Je ovšem třeba mít za to, že takové obecné domněnky jsou rovněž použitelné v řízeních podle článku 81 ES z důvodu, že právní předpisy upravující toto řízení stanoví striktní pravidla rovněž pro nakládání s informacemi získanými či prokázanými v rámci takového řízení (obdobně viz rozsudek Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 26 výše, bod 118).

38      Článek 27 odst. 2 a čl. 28 odst. 1 nařízení č. 1/2003, jakož i články 8 a 15 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. L 123, s. 18; Zvl. vyd. 08/03, s. 81) totiž upravují používání informací v rámci uplatňování pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 ES restriktivně tím, že omezují přístup ke spisu na strany, jimž Komise zaslala oznámení námitek a popřípadě na stěžovatele, s výhradou oprávněného zájmu dotčených podniků na zachování jejich obchodního tajemství, a tím, že vyžadují, aby dotyčné informace byly použity pouze pro účely, pro které byly shromážděny, a aby nedošlo ke zpřístupnění informací, na něž se z důvodu jejich povahy vztahuje profesní tajemství.

39      Za těchto podmínek by obecný přístup na základě nařízení č. 1049/2001 k dokumentům, které si Komise vyměnila v rámci řízení podle článku 81 ES se stranami dotčenými tímto řízení nebo třetími osobami, mohl ohrozit rovnováhu, kterou chtěl unijní zákonodárce v nařízení č. 1/2003 zajistit mezi povinností dotčených podniků sdělit Komisi případně citlivé obchodní informace a zárukou zvýšené ochrany spojenou s informacemi takto předanými Komisi na základě profesního a obchodního tajemství (obdobně viz rozsudek Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 26 výše, bod 121).

40      Kdyby jiné osoby než ty, kterým je umožněn přístup ke spisu právními předpisy upravujícími řízení podle článku 81 ES, mohly získat přístup k dokumentům vztahujícím se k takovému řízení na základě nařízení č. 1049/2001, byl by zpochybněn režim zavedený touto právní úpravou (obdobně viz rozsudek Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 26 výše, bod 122).

41      Kromě toho, co se týče informací shromážděných Komisí v rámci řízení podle článku 81 ES na základě sdělení o shovívavosti, je třeba mít za to, že zpřístupnění takových informací by mohlo odradit potenciální žadatele o shovívavost od toho, aby učinili na základě tohoto sdělení prohlášení. Žadatelé by se totiž mohli dostat do méně příznivého postavení než ostatní podniky, které se účastnily kartelové dohody a které na vyšetřování nespolupracovaly nebo jejichž spolupráce byla méně intenzivní.

42      Pro účely výkladu výjimek upravených v čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážce nařízení č. 1049/2001 je tedy třeba uznat, že existuje obecná domněnka, podle níž by zpřístupnění dokumentů, které shromáždila Komise v rámci řízení podle článku 81 ES, v zásadě narušilo jak ochranu cílů inspekce, vyšetřování a auditu unijních orgánů, tak ochranu obchodních zájmů podniků zúčastněných v takovém řízení (obdobně viz rozsudek Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 26 výše, bod 123).

43      Vzhledem k povaze zájmů chráněných v rámci řízení podle článku 81 ES je nutno mít za to, že závěr vyvozený v předcházejícím bodě je platný nezávisle na tom, zda se žádost o přístup týká již ukončeného řízení nebo řízení probíhajícího. Zveřejnění citlivých informací týkajících se hospodářských činností dotčených podniků totiž může porušit jejich obchodní zájmy bez ohledu na to, zda probíhá řízení podle článku 81 ES. Kromě toho by perspektiva takového zveřejnění po ukončení tohoto řízení mohla snížit ochotu podniků spolupracovat v rámci takového probíhajícího řízení (obdobně viz rozsudek Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 26 výše, bod 124).

44      Navíc je třeba zdůraznit, že podle čl. 4 odst. 7 nařízení č. 1049/2001 se výjimky týkající se obchodních zájmů nebo citlivých dokumentů mohou uplatňovat po dobu třiceti let nebo i po uplynutí této doby, je-li to nezbytné (obdobně viz rozsudek Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 26 výše, bod 125).

45      Výše uvedená obecná domněnka konečně nevylučuje možnost prokázat, že se na daný dokument, jehož zpřístupnění je požadováno, tato domněnka nevztahuje nebo že existuje převažující veřejný zájem odůvodňující zpřístupnění tohoto dokumentu podle čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 (rozsudek Komise v. Éditions Odile Jacob, bod 26 výše, bod 126).

46      Právě ve světle předcházejících úvah je třeba zkoumat meritorní výtky, které uplatňuje Nizozemské království v rámci projednávaných žalobních důvodů.

47      Zaprvé Nizozemské království tvrdí, že pojem obchodní zájmy se ve smyslu čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001 vztahuje pouze na přípustné a legitimní obchodní zájmy, což vylučuje obchodní zájmy účastníků kartelové dohody, jakož i zájem na tom nebýt předmětem žaloby na náhradu škody za porušení unijního práva. Nizozemské království dodává, že se za takových podmínek v každém případě na zájmy na organizaci kartelové dohody nevztahuje ochrana obchodních zájmů, a dále že v projednávané věci neexistuje žádné skutečné riziko zásahu do obchodních zájmů, neboť všichni dodavatelé bitumenu se účastnili kartelové dohody a že hospodářská soutěž týkající se tohoto trhu nebyla během období trvání dotčeného porušení skutečná.

48      V tomto směru je třeba nejprve uvést, jak správně tvrdí Komise, že ani nařízení č. 1049/2001, ani nařízení č. 1/2003 nestanoví, že účast podniku na porušení pravidel hospodářské soutěže brání Komisi, aby se pro účely odepření přístupu k informacím a dokumentům týkajících se dotyčného porušení dovolávala ochrany obchodních zájmů tohoto podniku.

49      Naopak skutečnost, že čl. 28 odst. 1 a 2 nařízení č. 1/2003 stanoví, že informace shromážděné na základě článků 17 až 22 uvedeného nařízení mohou být použity pouze pro účely, pro které byly získány a že Komise a orgány pro hospodářskou soutěž členských států, jejich úředníci, pracovníci a další osoby pracující pod dohledem těchto orgánů, jakož i úředníci a státní zaměstnanci ostatních orgánů členských států nesmějí sdělovat informace, které získali nebo si vyměnili podle tohoto nařízení a které svou povahou podléhají profesnímu tajemství, v zásadě ukazuje, že informace týkající se dotčeného porušení mohou, či dokonce musí být považovány za důvěrné.

50      Tento závěr potvrzuje skutečnost, že právo podniků, které jsou adresáty sdělení námitek, na přístup ke spisu Komise je podle čl. 27 odst. 2 nařízení č. 1/2003 omezeno legitimním zájmem podniků na tom, aby jejich obchodní tajemství nebylo zpřístupněno, a nevztahuje se na informace důvěrné povahy. To znamená, že unijní zákonodárce se rozhodl přiznat určitou ochranu obchodním zájmům podniků, které jsou předmětem řízení podle článku 81 ES, jakož i článku 82 ES, a to i v situaci, kdy by tento zájem mohl částečně kolidovat s právem těchto podniků na obhajobu.

51      Dále je zajisté třeba uvést, v návaznosti na tvrzení Nizozemského království, že Tribunál dospěl k závěru, že zájem podniku, kterému Komise uložila pokutu za porušení práva hospodářské soutěže, na tom, aby veřejnosti nebyly zpřístupněny podrobnosti o protiprávním jednání, jež je mu vytýkáno, nezasluhuje žádnou zvláštní ochranu vzhledem k zájmu veřejnosti seznámit se co nejobšírněji s důvody jakéhokoli jednání Komise, k zájmu hospodářských subjektů na tom, aby věděly, která jednání je mohou vystavit sankcím, a vzhledem k zájmu osob poškozených protiprávním jednáním na tom, aby znaly jeho podrobnosti, aby případně mohly uplatnit svá práva vůči sankcionovaným podnikům, a vzhledem k možnosti uvedeného podniku podrobit takové rozhodnutí soudnímu přezkumu (rozsudek Tribunálu ze dne 12. října 2007, Pergan Hilfsstoffe für industrielle Prozesse v. Komise, T‑474/04, Sb. rozh. s. I‑4225, bod 72).

52      Nicméně Tribunál rovněž zdůraznil nutnost chránit pověst a důstojnost dotčených podniků, pokud nebyly pravomocně odsouzeny, a měl tudíž za to, že v určitých situacích musí být zjištění Komise týkající se protiprávního jednání podniku považována za důvěrná ve vztahu k veřejnosti, a tudíž svou povahou spadající pod profesní tajemství (rozsudek Pergan Hilfsstoffe für industrielle Prozesse v. Komise, bod 51 výše, bod 78). Přitom je třeba uvést, že v okamžiku, ke kterému byla žádost o přístup ke sporným informacím formulována, bylo již u Tribunálu vedeno několik soudních řízení týkajících se žalob na neplatnost rozhodnutí bitumen (věci, ve kterých bylo vydáno usnesení Tribunálu ze dne 4. července 2008, Wegenbouwmaatschappij Heijmans v. Komise, T‑358/06, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí; rozsudky Tribunálu ze dne 27. září 2012, Shell Petroleum a další v. Komise, T‑343/06, Total v. Komise, T‑344/06; Nynäs Petroleum a Nynas Belgium v. Komise, T‑347/06; Total Nederland v. Komise, T‑348/06; Dura Vermeer Groep v. Komise, T‑351/06; Dura Vermeer Infra v. Komise, T‑352/06 Vermeer Infrastructuur v. Komise, T‑353/06; BAM NBM Wegenbouw a HBG Civiel v. Komise, T‑354/06; Koninklijke BAM Groep v. Komise, T‑355/06; Koninklijke Volker Wessels Stevin v. Komise, T‑356/06; Koninklijke Wegenbouw Stevin v. Komise, T‑357/06; Heijmans Infrastructuur v. Komise, T‑359/06), přičemž v případě podniků uvedených v tomto rozhodnutí nelze mít za to, že v jejich věci bylo pravomocně rozhodnuto.

53      Mimoto s ohledem na judikaturu uvedenou v bodě 51 výše, není na místě se domnívat, že každá informace týkající se podrobností protiprávního jednání podniku musí být považována ve vztahu k veřejnosti za informaci, která nemá důvěrnou povahu. Tato judikatura musí být vykládána s ohledem na legitimní cíle Komise sdělovat a užívat informace nezbytné k předložení důkazu protiprávního jednání podle poslední věty čl. 27 odst. 2 nařízení č. 1/2003, jakož i zájmy veřejnosti seznámit se s důvody, které Komisi vedly k přijetí jejího rozhodnutí. Tyto zájmy zahrnují zájmy hospodářských subjektů a obětí případného porušení seznámit se s jednáními, která Komise považovala za zakázaná, a podrobnostmi nezbytnými pro to, aby se mohly domáhat náhrady škody odpovědných podniků u vnitrostátního soudu.

54      V projednávané věci však Nizozemské království netvrdí, že veřejné znění rozhodnutí bitumen neumožňuje seznámit se s důvody, pro které Komise přijala toto rozhodnutí. Nizozemské království ani netvrdí, že hospodářské subjekty nejsou na základě tohoto znění schopny určit jednání, kterým podniky dotčené rozhodnutím bitumen porušily unijní pravidla hospodářské soutěže a které vedlo k uložení sankcí.

55      Co se týče zájmů případných obětí porušení uvedeného v rozhodnutí bitumen, jeho veřejné znění umožňuje identifikovat odpovědné podniky, povahu a dobu trvání porušení, jakož i velké množství skutečností, na základě nichž lze porozumět podstatě jeho fungování. Toto znění tedy umožňuje osobám, které se považují za poškozené kartelovou dohodou obrátit se na příslušný vnitrostátní soud.

56      V této souvislosti je třeba upozornit na skutečnost, že pravidlo, podle kterého by měl být každý dokument týkající se řízení v oblasti hospodářské soutěže žadateli poskytnut jen na základě toho, že tato osoba hodlá podat žalobu na náhradu škody, není nezbytné k zajištění účinné ochrany práva na náhradu škody, jež náleží uvedenému žadateli, jelikož je málo pravděpodobné, že by žaloba na náhradu škody musela být podepřena všemi informacemi uvedenými ve spise týkajícím se tohoto řízení. Dále toto pravidlo může vést k porušení jiných práv, která unijní právo přiznává zejména dotyčným podnikům, jako je právo na ochranu profesního nebo obchodního tajemství, nebo dotyčným jednotlivcům, jako je právo na ochranu osobních údajů. Konečně, takový obecný přístup může rovněž poškozovat veřejné zájmy, jako je účinnost politiky stíhání porušení práva hospodářské soutěže, a to tím, že může odrazovat osoby podílející se na porušení článků 81 ES a 82 ES od spolupráce s orgány pro hospodářskou soutěž (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. června 2011, Pfleiderer, C‑360/09, Sb. rozh. s. I‑5161, bod 27).

57      Nakonec je třeba připomenout, že rozhodnutí bitumen nebylo při přijímání napadeného rozhodnutí konečné, zatímco výtka Nizozemského království je v podstatě založena na existenci potvrzeného protiprávního jednání, které odůvodňuje pozbytí ochrany jakéhokoliv obchodního zájmu dotčených podniků, pokud jde o toto protiprávní jednání.

58      Z výše uvedeného vyplývá, že projednávaná výtka musí být zamítnuta.

59      Zadruhé Nizozemské království tvrdí, že se jeho žádost o zpřístupnění důvěrného znění rozhodnutí bitumen netýkala dokumentů, na kterých bylo toto rozhodnutí založeno, ale výlučně důvěrných částí formulovaných samotnou Komisí na základě těchto dokumentů. Podle Nizozemského království by se na části, které nemohou být považovány za informace poskytnuté konkrétní stranou nebo také informace týkající se fungování kartelové dohody, neměla vztahovat výjimka týkající se ochrany vyšetřování.

60      V této souvislosti je třeba nejprve uvést, jak tvrdí v podstatě Komise, že skutečnost, že se žádost Nizozemského království o přístup netýká dokumentů shromážděných Komisí během jejího vyšetřování, ale určitých částí rozhodnutí bitumen, formulovaných na základě těchto dokumentů, nevylučuje, aby se na tyto části vztahovala výjimka stanovená v čl. 4 odst. 2 třetí odrážce nařízení č. 1049/2001 o ochraně cílů vyšetřování. Toto ustanovení by totiž pozbylo svého užitečného účinku, pokud by jeho použití bylo omezeno na dokumenty shromážděné v rámci vyšetřování provedeného unijním orgánem a nebylo by možné uplatnit jej za účelem odepření přístupu účastníků řízení k dokumentům, které byly následně vyhotoveny tímto orgánem a které obsahují informace pocházející z chráněných dokumentů.

61      Dále je třeba odmítnout tvrzení Nizozemského království, podle něhož by se na informace týkající se fungování kartelové dohody neměla – s přihlédnutím ke skutečnosti, že toto tvrzení není nijak podložené, a k argumentaci obsažené v bodech 48 až 56 výše – vztahovat výjimka týkající se ochrany vyšetřování.

62      Tuto výtku je tedy nutné zamítnout.

63      Zatřetí Nizozemské království tvrdí, že se výjimka týkající se ochrany vyšetřování uplatní výlučně během období, kdy probíhá vyšetřování, přičemž jeho žádost o přístup byla formulována až po přijetí rozhodnutí bitumen.

64      Tuto výtku nelze s přihlédnutím k vyjádřením obsaženým v bodě 43 výše přijmout. Mimoto, jak tvrdí správně Komise, vyšetřování, které vedlo k přijetí rozhodnutí bitumen, nebylo možné považovat při přijímání napadeného rozhodnutí za definitivně skončené, neboť, jak bylo uvedeno v bodě 52 výše, v okamžiku formulace žádosti o zpřístupnění sporných informací bylo u Tribunálu vedeno několik soudních řízení. Komise mohla být tedy v závislosti na výsledku těchto soudních řízení vedena k tomu, aby opět začala podnikat kroky za účelem případného přijetí nového rozhodnutí o porušeních článku 81 ES, jichž se týkalo rozhodnutí bitumen.

65      I tuto výtku je tudíž nutné zamítnout.

66      Začtvrté Nizozemské království v podstatě tvrdí, že Komise tím, že na všechny sporné informace uplatnila jak výjimku, stanovenou v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001, týkající se ochrany obchodních zájmů, tak výjimku, stanovenou v čl. 4 odst. 2 třetí odrážce nařízení č. 1049/2001, týkající se ochrany cílů inspekce, vyšetřování a auditu unijních orgánů, konkrétně neodůvodnila důvěrnou povahu každé z dotčených informací, třebaže se lišily. Podle Nizozemského království měla Komise po provedení individuální analýzy v souladu s judikaturou přesně uvést povahu každé informace, jejíž zpřístupnění bylo odepřeno, jakož i důvody pro odepření.

67      V této souvislosti je třeba uvést, že sporné informace byly shromážděny v rámci vyšetřování Komise, které vedlo k přijetí rozhodnutí bitumen, jež nebylo, jak bylo uvedeno v bodě 64 výše, možné při přijímání napadeného rozhodnutí považovat za definitivně skončené. Tyto informace se týkají podrobností organizace a fungování kartelové dohody uvedené v rozhodnutí bitumen, konkrétního zapojení podniků, které se účastnily tohoto porušení článku 81 ES, jakož i osobního zapojení zaměstnanců těchto podniků a podmínek na dotčených trzích. Z veřejného znění rozhodnutí bitumen vyplývá, že rozhodnutí Komise zachovat tyto informace jako důvěrné, vyplývá z jejich individuální analýzy. Informace, jež jsou považovány v tomto znění za důvěrné, byly v jeho textu pečlivě zakryty. Veřejné znění rozhodnutí bitumen ale umožňuje seznámit se s dostatečnou přesností s důvody, které vedly Komisi k odepření zpřístupnění zakrytých informací.

68      V tomto kontextu mohla Komise s ohledem na to, co bylo uvedeno v bodech 30 až 45 výše dospět k tomu, že se na sporné informace vztahuje obecná domněnka, podle níž by zpřístupnění dokumentů, které shromáždila v rámci řízení podle článku 81 ES, v zásadě narušilo jak ochranu cílů vyšetřování, tak ochranu obchodních zájmů podniků zúčastněných na takovém řízení.

69      Odůvodnění napadeného rozhodnutí, které, jak připouštějí účastníci řízení, spočívá především na této domněnce, musí být tudíž považováno za dostatečné.

70      Tuto výtku je tedy nutné zamítnout.

71      Nakonec zapáté Nizozemské království tvrdí, že Komise neodůvodnila odepření přístupu k poznámkám pod čarou č. 7 až 12, souvisejícím s body 4 až 6 odůvodnění rozhodnutí bitumen, a tedy k informacím uvedeným v bodě 17 první odrážce výše.

72      V této souvislosti je třeba uvést, že Komise v napadeném rozhodnutí neuvedla důvody, proč nebyly tyto poznámky pod čarou zpřístupněny. Nicméně, jak správně tvrdí Komise, i když se potvrzující žádost týkala bodů 4 až 6 důvěrného znění rozhodnutí bitumen, se kterými tyto poznámky pod čarou souvisely, uvedené poznámky pod čarou tato žádost neuváděla. Přitom kdyby mělo Nizozemské království v potvrzující žádosti za to, že je nutné poznámky pod čarou týkající se části rozhodnutí bitumen zpřístupnit, výslovně by je zmínilo. Požadovalo tak konkrétně přístup k poznámkám pod čarou č. 340, 341, 343, 344, 345 až 349, 371 až 376, 489 a 519 až 521 rozhodnutí bitumen. Je tudíž třeba mít za to, že Komise mohla znění potvrzující žádosti chápat tak, že se netýká poznámek pod čarou č. 7 až 12 rozhodnutí bitumen, takže napadené rozhodnutí nemuselo nutně obsahovat odůvodnění rozhodnutí tyto poznámky pod čarou nezpřístupnit.

73      Tato výtka musí být tedy rovněž zamítnuta.

74      Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že první a druhý žalobní důvod musí být zamítnuty v plném rozsahu.

 K třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 4 odst. 2 poslední odrážky nařízení č. 1049/2001, neboť převažující veřejný zájem odůvodňuje zpřístupnění sporných informací

75      Z článku 4 odst. 2 posledního pododstavce nařízení č. 1049/2001 vyplývá, že unijní orgány neodepřou přístup k dokumentu, pokud je jeho zpřístupnění odůvodněno převažujícím veřejným zájmem, i když by toto zpřístupnění mohlo jako v projednávané věci narušit ochranu obchodních zájmů určité fyzické nebo právnické osoby nebo ochranu cílů inspekce, vyšetřování a auditu unijních orgánů.

76      Jak bylo uvedeno v bodě 7 výše, Komise měla v napadeném rozhodnutí za to, že potvrzující žádost neobsahuje argumenty, jež by mohly prokázat existenci takového převažujícího veřejného zájmu, neboť argument, který uvedlo v této souvislosti Nizozemské království a který vychází z užitečnosti důvěrného znění rozhodnutí bitumen pro přípravu žaloby na určení odpovědnosti proti podnikům dotčeným tímto rozhodnutím, je soukromé povahy.

77      Nizozemské království tvrdí, že tento závěr není správný. Tvrdí, že civilní žaloby hrají důležitou roli v rámci použití článků 81 ES a 82 ES a připomíná, že není soukromoprávním účastníkem, nýbrž členským státem, jehož úkolem je spravovat nizozemský státní rozpočet a sloužit finančním zájmů státu, takže se snaží získat náhradu ztrát, které utrpěl. Nakonec soukromoprávní žaloba na náhradu škody je podle Nizozemského království jedinou možností, která se mu nabízí, jak zajistit v rámci výkonu povinnosti spolupráce, kterou má na základě článku 10 ES, dodržování unijního práva ve vnitrostátním právním řádu.

78      Komise tyto argumenty odmítá.

79      Je třeba uvést, že každá osoba je oprávněna požadovat náhradu újmy, která jí byla způsobena jednáním, které by mohlo omezit nebo narušit hospodářskou soutěž (rozsudky Soudního dvora ze dne 20. září 2001, Courage a Crehan, C‑453/99, Recueil, s. I‑6297, body 24 a 26; ze dne 13. července 2006, Manfredi a další, C‑295/04 až C‑298/04, Sb. rozh. s. I‑6619, body 59 a 61, a Pfeiderer, bod 56 výše, bod 28). Takové právo totiž posiluje funkčnost unijních pravidel v oblasti hospodářské soutěže a může odrazovat od často zastřených dohod nebo praktik, které by mohly omezit nebo narušit hospodářskou soutěž. Z tohoto hlediska mohou žaloby na náhradu škody projednávané vnitrostátními soudy významně přispět k zachování účinné hospodářské soutěže v Unii (výše uvedený rozsudek Courage a Crehan, bod 27, a Pfleiderer, bod 56 výše, bod 29).

80      Nicméně z judikatury vyplývá, že otázka, zda osoba potřebuje dokument pro přípravu žaloby na neplatnost, je součástí projednávání této žaloby, a dále že i za předpokladu, že by tato potřeba byla prokázána, není tato skutečnost relevantní pro posouzení rovnováhy zájmů, o níž se hovoří v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001, pokud jde o žádost o zpřístupnění dokumentu (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek Tribunálu ze dne 26. dubna 2005, Sison v. Rada, T‑110/03, T‑150/03 a T‑405/03, Sb. rozh. s. II‑1429, bod 55).

81      Je třeba mít za to, že judikatura citovaná v předcházejícím bodě je rovněž použitelná na žádosti o přístup k dokumentům a informacím, podané podle nařízení č. 1049/2001, které by se mohly ukázat jako užitečné pro účely žaloby na náhradu škody.

82      Zaprvé je na příslušném vnitrostátním soudu, který má rozhodnout o žalobě na náhradu škody, aby pro účely vyřešení sporu rozhodl na základě použitelného práva o mechanismech podávání příslušných důkazů a dokumentů.

83      V tomto kontextu může vnitrostátní soud požádat Komisi o spolupráci, kterou považuje za užitečnou, a to včetně spolupráce při poskytnutí informací a dokumentů. Podle čl. 15 odst. 1 nařízení č. 1/2003 mohou soudy členských států v řízeních podle článku 81 ES nebo 82 ES požádat Komisi, aby jim sdělila informace, které má k dispozici nebo stanovisko k otázkám týkajícím se použití unijních pravidel hospodářské soutěže.

84      Zadruhé musí být zájem vycházející z možnosti získat náhradu škody utrpěné v důsledku porušení unijního práva hospodářské soutěže považován za soukromý zájem, jak uvedla Komise v napadeném rozhodnutí, a to navzdory významu případného přispění žalob na náhradu škody k zachování účinné hospodářské soutěže v Unii. V této souvislosti je třeba poznamenat, že veřejný zájem na uplatnění práva hospodářské soutěže na kartelovou dohodu týkající se trhu se silničním bitumenem v Nizozemsku byl již sledován Komisí, která za tímto účelem přijala rozhodnutí o bitumenu.

85      Tento závěr nemůže být vyvrácen s odůvodněním, že Nizozemské království je členským státem.

86      Je to právě samotné Nizozemské království, kdo se rozhodl požádat o zpřístupnění sporných informací podle nařízení č. 1049/2001. Toto nařízení přitom podle svého čl. 2 odst. 1 přiznává právo na přístup k dokumentům orgánů všem občanům Unie a všem fyzickým a právnickým osobám, které mají bydliště nebo sídlo v členském státě, aniž stanoví odlišná pravidla pro přístup podle povahy těchto žadatelů.

87      Tento žalobní důvod je tudíž třeba zamítnout.

88      Vzhledem k tomu, že Komise měla v napadeném rozhodnutí za to, že se na informace uvedené v bodě 17 osmé odrážce výše vztahují výjimky z práva na přístup k dokumentům, uvedené v čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážce nařízení č. 1049/2001, týkající se ochrany obchodních zájmů podniků a ochrany vyšetřování, a dále že tři předcházející žalobní důvody, v rámci nichž žalobce v podstatě tvrdil, že uplatnění těchto výjimek je v projednávané věci stiženo vadami, byly zamítnuty, není třeba zkoumat čtvrtý žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 v rozsahu, v němž měla Komise za to, že se na informaci uvedenou v bodě 17 osmé odrážce výše vztahuje výjimka vycházející z ochrany osobnosti jednotlivce.

 K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001, jakož i zásady proporcionality v tom, že Komise nepřiznala částečný přístup ke sporným informacím

89      Nizozemské království tvrdí, že i za předpokladu, že se na některé skutečnosti v rozhodnutí bitumen skutečně vztahují výjimky z práva na přístup, ostatní části uvedeného rozhodnutí měly být podle čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 zpřístupněny. Mimoto podle něj Komise měla na základě zásady proporcionality zkoumat, zda existují méně zatěžující opatření než zamítnutí žádosti o přístup. Použití rozpětí hodnoty prodejů a podílů na trhu by například umožnilo zpřístupnění části požadovaných informací.

90      Komise argumenty Nizozemského království odmítá.

91      Podle čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001, pokud se některá z výjimek vztahuje pouze na část požadovaného dokumentu, zbývající části dokumentu se zpřístupní. Podle judikatury Soudního dvora musí být částečný přístup k dokumentu unijních orgánů posuzován s ohledem na zásadu proporcionality (rozsudek Soudního dvora ze dne 6. prosince 2001, Rada v. Hautala, C‑353/99 P, Recueil, s. I‑9565, body 27 a 28).

92      Ze samotného znění ustanovení uvedeného v předcházejícím bodě vyplývá, že orgán je povinen zkoumat, zda je třeba přiznat částečný přístup k dokumentům uvedeným v žádosti o přístup tak, že se případné odepření omezí pouze na údaje, na které se vztahují výjimky uvedené v čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001. Orgán musí přiznat takový částečný přístup, pokud může být cíle sledovaného tímto orgánem, když odpírá přístup k dokumentu, dosaženo v případě, že se tento orgán omezí na skrytí částí textu, které by mohly poškodit chráněný veřejný zájem (rozsudek Tribunálu ze dne 25. dubna 2007, WWF European Policy Programme v. Rada, T‑264/04, Sb. rozh. s. II‑911, bod 50, a v tomto smyslu viz rozsudek Rada v. Hautala, bod 91 výše, bod 29).

93      Je třeba uvést, že Komise na jedné straně v projednávané věci tím, že zveřejnila veřejné znění rozhodnutí bitumen, právě přiznala částečný přístup k tomuto rozhodnutí, přičemž přístup původně požadovaný Nizozemským královstvím odepřela pouze ve vztahu k částem rozhodnutí bitumen, které mohla, jak vyplývá ze všech vyjádření provedených výše, oprávněně považovat za části, na které se vztahují výjimky, uvedené v čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážce nařízení č. 1049/2001, týkající se ochrany obchodních zájmů fyzických nebo právnických osob a cílů inspekce, vyšetřování a auditu unijních orgánů.

94      Na druhé straně je třeba mít za to, že čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 nevyžaduje, aby jedná-li se o číselné údaje, unijní orgány, kterým byla předložena žádost o přístup k dokumentům, nahradily části dokumentů, jejichž zpřístupnění je na základě výjimek stanovených tímto nařízením legitimně odepřeno, uvedením rozpětí, ačkoli Nizozemské království tvrdí v podstatě opak.

95      Projednávaný žalobní důvod je tudíž třeba zamítnout.

 K šestému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 4 odst. 7 nařízení č. 1049/2001, neboť uplatnění výjimek uvedených čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážky nařízení č. 1049/2001 nebylo s ohledem na období, ke kterému se vztahovaly sporné informace, odůvodněné

96      Článek 4 odst. 7 nařízení č. 1049/2001 stanoví:

„Výjimky uvedené v odstavcích 1 až 3 se uplatňují jen po dobu, po kterou je ochrana odůvodněna obsahem dokumentu. Výjimky lze uplatňovat nejdéle po dobu třiceti let. V případě dokumentů spadajících pod výjimky, které se vztahují k soukromí nebo obchodním zájmům, a v případě citlivých dokumentů lze výjimky uplatňovat i po uplynutí této doby, je-li to nezbytné.“

97      Nizozemské království tvrdí, že Komise nezkoumala, zda je uplatnění výjimek stanovených v čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážce nařízení č. 1049/2001 s ohledem na stáří sporných informací, jež pocházejí z období před šesti až čtrnácti lety a týkaly se zakázaných jednání, ke kterým již dnes a priori nedochází, nadále odůvodněné.

98      Komise argument Nizozemského království odmítá.

99      V této souvislosti je třeba uvést, že jak vyplývá ze samotného znění čl. 4 odst. 7 nařízení č. 1049/2001 a jak bylo zdůrazněno v judikatuře (viz bod 44 výše), výjimky uvedené v tomto ustanovení lze uplatňovat po dobu 30 let, a to i po uplynutí této doby, pokud je to nezbytné, zejména s ohledem na výjimku vycházející z ochrany obchodních zájmů.

100    V projednávané věci byla část sporných informací získána z dokumentů, které mohou spadat do období na počátku 90. let. Nicméně žádný z těchto dokumentů není starší 30 let a tyto dokumenty jsou součástí rozhodnutí, které Komise přijala v době kratší než dva roky před podáním projednávané žaloby. Mimoto, jak bylo uvedeno v bodě 64 výše, vyšetřování, které vedlo k přijetí rozhodnutí bitumen, nebylo možné považovat při přijímání napadeného rozhodnutí za definitivně skončené. Konečně, Nizozemské království podloženě nezpochybňuje tvrzení Komise, že se trhy dotčené rozhodnutím bitumen v Nizozemsku vyznačovaly velkou stabilitou. Informace, i když relativně starší, si tedy mohly zachovat obchodní význam.

101    S ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba projednávaný žalobní důvod zamítnout.

 K sedmému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 10 ES ve spojení se zásadou proporcionality

102    Podle Nizozemského království nesmí být použití nařízení č. 1049/2001 v rozporu s primárním právem ani obecnými zásadami unijního práva. Podle článku 10 ES mají členské státy a orgány vzájemnou povinnost loajální spolupráce. Zásada proporcionality podle něj hraje v projednávané věci roli, neboť článek 10 ES nadále zachovává možnost výměny informací, přičemž takový postup sice nezachází tak daleko jako zpřístupnění, může se ovšem týkat informací, které nebyly zveřejněny.

103    Podle Komise Nizozemské království založilo svou žádost o přístup k rozhodnutí bitumen výslovně a výlučně na nařízení č. 1049/2001 a nepředložilo žádost o informace v rámci článku 10 ES. Co se týče opodstatněnosti napadeného rozhodnutí, jde podle ní výlučně o určení toho, zda Komise správně uplatnila ustanovení nařízení č. 1049/2001. Tento žalobní důvod je tudíž podle názoru Komise nepřípustný.

104    I za předpokladu, že by byl tento žalobní důvod v projednávané věci přípustný, nejedná se podle Komise o informace, které nizozemský stát potřebuje ke splnění svých závazků vyplývajících z unijního práva, ale informace, které chce Nizozemské království získat pro účely přípravy soukromoprávní žaloby na náhradu škody u civilního soudu. Článek 10 ES by tedy neměl opravňovat k přístupu k těmto informacím. Pokud na vnitrostátní úrovni panuje názor, že návrh na náhradu škody přispívá k provádění článků 81 ES a 82 ES, má Komise v takovém případě za to, že důvěrnost požadovaných informací nelze zaručit, a že tuto žádost lze tudíž zamítnout.

105    Článek 10 ES stanoví:

„Členské státy přijmou veškerá vhodná obecná i zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají z této smlouvy nebo jsou důsledkem činnosti orgánů [Unie]. Usnadňují mu plnění jeho poslání.

Zdrží se jakýchkoli opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů této smlouvy.“

106    Tento článek zakotvuje povinnost loajální spolupráce jak členským státům, tak unijním orgánům. Členské státy a unijní orgány se musí snažit o konstruktivní dialog, jenž usnadní zejména provádění unijního práva v rámci rozdělení pravomocí stanoveného Smlouvami.

107    Nicméně, ač není nezbytné se vyjádřit k přípustnosti projednávaného žalobního důvodu, je třeba uvést, že jak bylo uvedeno v bodě 86 výše, Nizozemsko se rozhodlo podat žádost o zpřístupnění důvěrných částí rozhodnutí bitumen v rámci nařízení č. 1049/2001. Volba tohoto řízení je závazná jak pro Nizozemské království, tak pro Komisi, přičemž obě strany jsou povinné se podřídit omezením stanoveným tímto nařízením. Komise se tudíž nemohla vyhnout ani řízení ani možnostem výjimky z práva na přístup, stanoveným uvedeným nařízením, pouze z důvodu, že žádost byla předložena členským státem. Nařízení č. 1049/2001 totiž nepřiznává členskému státu, který je žadatelem o přístup žádné zvláštní postavení, takže se tento musí podřídit stejným omezením stanoveným nařízením jako ostatní žadatelé. Automatické uplatnění povinnosti loajální spolupráce by v tomto kontextu vedlo k přiznání zvláštního postavení členským státům, které unijní zákonodárce při vytváření jednotlivých dotčených legislativních aktů nezamýšlel.

108    Žalobní důvod vycházející z porušení článku 10 je tedy nutné zamítnout a v návaznosti na to zamítnout v plném rozsahu i žalobu.

 K nákladům řízení

109    Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise náhradu nákladů řízení požadovala a Nizozemské království nemělo ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (šestý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Nizozemské království ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené Evropskou komisí.

Kanninen

Soldevila Fragoso

Berardis

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. září 2013.

Podpisy.

Obsah


Skutkový stav

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

K předmětu sporu

K věci samé

Úvodní poznámky

K prvnímu a druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážky nařízení č. 1049/2001, jakož i povinnosti uvést odůvodnění v rozsahu, v tom, že Komise měla za to, že se na sporné informace vztahují výjimky z práva na přístup k dokumentům stanovené těmito ustanoveními a neobjasnila důvod, proč nebyly poznámky pod č. čarou 7 až 12 rozhodnutí bitumen sděleny.

K třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 4 odst. 2 poslední odrážky nařízení č. 1049/2001, neboť převažující veřejný zájem odůvodňuje zpřístupnění sporných informací

K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001, jakož i zásady proporcionality v tom, že Komise nepřiznala částečný přístup ke sporným informacím

K šestému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 4 odst. 7 nařízení č. 1049/2001, neboť uplatnění výjimek uvedených čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážky nařízení č. 1049/2001 nebylo s ohledem na období, ke kterému se vztahovaly sporné informace, odůvodněné

K sedmému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 10 ES ve spojení se zásadou proporcionality

K nákladům řízení


* Jednací jazyk: nizozemština.