Language of document : ECLI:EU:C:2013:270

Věc C‑212/11

Jyske Bank Gibraltar Ltd

v.

Administración del Estado

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo)

„Předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu – Směrnice 2005/60/ES – Článek 22 odst. 2 – Rozhodnutí 2000/642/SVV – Povinnost oznamovat podezřelé finanční transakce uložená úvěrovým institucím – Instituce působící v režimu volného pohybu služeb – Určení vnitrostátní finanční zpravodajské jednotky odpovědné za shromažďování informací – Článek 56 SFEU – Omezení volného pohybu služeb – Naléhavé důvody obecného zájmu – Proporcionalita“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 25. dubna 2013

1.        Předběžné otázky – Pravomoc vnitrostátního soudu – Posouzení nezbytnosti a relevance položených otázek

(Článek 267 SFEU)

2.        Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Zjevně irelevantní otázky a hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď

(Článek 267 SFEU)

3.        Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Určení relevantních prvků unijního práva

(Článek 267 SFEU)

4.        Sbližování právních předpisů – Předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu – Směrnice 2005/60 – Povinnost oznamovat podezřelé finanční transakce uložená úvěrovým institucím – Instituce působící v režimu volného pohybu služeb – Předávání informací finanční zpravodajské jednotce domovského členského státu

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60, čl. 22 odst. 2)

5.        Sbližování právních předpisů – Předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu – Směrnice 2005/60 – Povinnost oznamovat podezřelé finanční transakce uložená úvěrovým institucím – Vnitrostátní právní úprava, která vyžaduje, aby úvěrové instituce vykonávající v tuzemsku činnost v režimu volného pohybu služeb předávaly požadované informace přímo finanční zpravodajské jednotce daného státu – Přípustnost – Podmínky – Povinnost zajistit užitečný účinek směrnice 2005/60 a rozhodnutí 2000/642

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60, čl. 22 odst. 2; rozhodnutí Rady 2000/642)

6.        Volný pohyb služeb – Omezení – Zákaz – Rozsah

(Článek 56 SFEU)

7.        Sbližování právních předpisů – Předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu – Směrnice 2005/60 – Minimální harmonizace

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60)

8.        Volný pohyb služeb – Omezení – Předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu – Směrnice 2005/60 – Povinnost oznamovat podezřelé finanční transakce uložená úvěrovým institucím – Vnitrostátní právní úprava, která vyžaduje, aby úvěrové instituce vykonávající v tuzemsku činnost v režimu volného pohybu služeb předávaly požadované informace přímo finanční zpravodajské jednotce daného státu – Přípustnost – Podmínky – Sledování cíle předcházet praní peněz a financování terorismu – Dodržení zásady proporcionality – Posouzení vnitrostátním soudem

(Článek 56 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60)

1.        Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 33)

2.        Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 34)

3.        Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 38)

4.        Článek 22 odst. 2 směrnice 2005/60 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu musí být vykládán tak, že stanoví, že v něm zmíněné subjekty musí předávat požadované informace finanční zpravodajské jednotce členského státu, na jehož území se nacházejí, což v případě transakcí uskutečněných v režimu volného pohybu služeb znamená finanční zpravodajské jednotce domovského členského státu.

(viz bod 43)

5.        Článek 22 odst. 2 směrnice 2005/60 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu musí být vykládán tak, že nebrání právní úpravě členského státu, která vyžaduje, aby úvěrové instituce vykonávající na jeho území svou činnost v režimu volného pohybu služeb sdělovaly informace požadované pro boj proti praní peněz a financování terorismu přímo finanční zpravodajské jednotce tohoto státu, neohrožuje‑li tato právní úprava užitečný účinek uvedené směrnice ani užitečný účinek rozhodnutí 2000/642 o způsobech spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami členských států při výměně informací.

Cílem takové právní úpravy totiž musí být zvýšit v souladu s unijním právem účinnost boje proti praní peněz a financování terorismu. Taková právní úprava nemůže ohrozit zásady zavedené směrnicí 2005/60, jež se týkají oznamovací povinnosti subjektů, na které se tato směrnice vztahuje, ani snížit účinnost stávajících forem spolupráce a výměny informací mezi finančními zpravodajskými jednotkami, které stanoví rozhodnutí 2000/642, a nemůže zbavit úvěrové instituce, na které se vztahuje směrnice 2005/60, povinnosti poskytovat požadované informace podle článku 22 této směrnice finanční zpravodajské jednotce členského státu, na jehož území se nacházejí. Taková vnitrostátní právní úprava dále neporušuje žádné z ustanovení rozhodnutí 2000/642, pokud finanční zpravodajská jednotka členského státu, který přijme takovou právní úpravu, není zbavena své povinnosti spolupracovat s finančními zpravodajskými jednotkami ostatních členských států a pokud je v nezměněné podobě zachováno i její právo žádat tyto jednotky na základě vzájemnosti o předávání dokumentů či informací pro účely boje proti praní peněz. Taková právní úprava totiž nenarušuje mechanismus spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami upravený v rozhodnutí 2000/642, nýbrž vedle tohoto mechanismu stanoví pro finanční zpravodajskou jednotku dotyčného členského státu prostředek k získávání informací ve zvláštním případě, kdy je na jeho území vykonávána činnost v režimu volného pohybu služeb.

(viz body 49–51, 54–56, 85 a výrok)

6.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 58, 59)

7.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 60, 61)

8.        Článek 56 SFEU musí být vykládán tak, že nebrání právní úpravě členského státu, která vyžaduje, aby úvěrové instituce vykonávající na jeho území svou činnost v režimu volného pohybu služeb sdělovaly informace požadované pro boj proti praní peněz a financování terorismu přímo finanční zpravodajské jednotce tohoto státu, je‑li tato právní úprava odůvodněna naléhavým důvodem obecného zájmu, je‑li způsobilá zaručit uskutečnění cílů, které sleduje, nepřekračuje‑li meze toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné, a používá-li se nediskriminačním způsobem, což musí ověřit vnitrostátní soud s přihlédnutím k následujícím úvahám:

– taková právní úprava je způsobilá dosáhnout cíle předcházet praní peněz a financování terorismu tehdy, může‑li dotyčný členský stát díky ní skutečně dohlížet na podezřelé finanční transakce prováděné úvěrovými institucemi poskytujícími své služby na jeho území a pozastavit je, a případně stíhat a potrestat odpovědné osoby;

– povinnost uložená touto právní úpravou úvěrovým institucím, které svou činnost vykonávají v režimu volného pohybu služeb, může představovat opatření, které je přiměřené sledování tohoto cíle, pokud v době rozhodné z hlediska skutkových okolností sporu v původním řízení neexistoval účinný mechanismus zaručující plnohodnotnou spolupráci finančních zpravodajských jednotek.

(viz bod 85 a výrok)