Spojené věci C‑578/10 až C‑580/10

Staatssecretaris van Financiën

v.

L. A. C. van Putten a další

(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Hoge Raad der Nederlanden)

„Články 18 ES a 56 ES – Motorová vozidla – Používání vypůjčeného osobního motorového vozidla registrovaného v jiném členském státě – Zdanění tohoto vozidla v prvním členském státě při jeho prvním použití ve vnitrostátní silniční síti“

Shrnutí rozsudku

1.        Volný pohyb kapitálu – Ustanovení Smlouvy – Rozsah působnosti

(Článek 56 ES; směrnice Rady 88/361, příloha I)

2.        Volný pohyb kapitálu – Omezení – Daňové právní předpisy

(Článek 56 ES)

1.        Přeshraniční bezúplatná výpůjčka osobního automobilu představuje pohyb kapitálu ve smyslu článku 56 ES.

Zaprvé jsou totiž „půjčky“ uvedeny v části XI přílohy I směrnice 88/361, kterou se provádí článek 67 Smlouvy, aniž je specifikována jejich úplatná nebo bezúplatná povaha nebo jejich konkrétní předmět. Dále za účelem určení, zda daňové zacházení ze strany členského státu s určitými operacemi spadá pod ustanovení o volném pohybu kapitálu, není třeba rozlišovat mezi operacemi uskutečněnými v penězích a v naturáliích. A konečně, z výčtu uvedeného ve výše uvedené části XI, dědictví a odkazy, vyplývá, že bezúplatná povaha operace nebrání tomu, aby byla kvalifikována jako pohyb kapitálu ve smyslu článku 56 ES. Bezúplatné poskytnutí osobního automobilu za účelem jeho používání navíc představuje výhodu v podobě konkrétní hospodářské hodnoty odpovídající nákladům, které by byly vynaloženy v případě používání pronajatého osobního automobilu téhož druhu po tutéž dobu.

(viz body 32–36)

2.        Článek 56 ES musí být vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která svým rezidentům, kteří si vypůjčili vozidlo registrované v jiném členském státě od rezidenta posledně uvedeného státu, při prvním použití tohoto vozidla na tuzemské silniční síti ukládá daň v plné výši, která je obvykle splatná při registraci vozidla v prvně uvedeném členském státě, bez ohledu na délku používání předmětného vozidla v této silniční síti a bez možnosti pro tyto osoby uplatnit právo na osvobození od daně nebo na její vrácení, pokud totéž vozidlo ani není určeno hlavně k trvalému užívání na území prvního členského státu, ani není skutečně tímto způsobem užíváno.

Pokud jsou vozidla, která nejsou registrována v členském státě, určena hlavně k trvalému užívání na jeho území či jsou skutečně tímto způsobem užívána, odlišné zacházení mezi rezidentem tohoto státu, který bezplatně používá takové vozidlo, a osobou, která používá za stejných podmínek vozidlo registrované v témže členském státě a které tedy již bylo při své registraci podrobeno dani, skutečně neexistuje. Na základě této skutečnosti by byla daň, která je požadována při prvním použití vozidla neregistrovaného v dotyčném členském státě v jeho silniční síti, odůvodněna stejně jako daň splatná při registraci vozidla v uvedeném státě. Naproti tomu, pokud vozidla nejsou určena hlavně k trvalému užívání anebo nejsou skutečně tímto způsobem užívána, existovalo by odlišné zacházení mezi dvěma kategoriemi osob a předmětné zdanění by nebylo odůvodněné. Za takových podmínek by totiž byl vztah daných vozidel k území členského státu nedostatečný k tomu, aby mohlo být odůvodněno uložení daně, která je obvykle splatná při registraci vozidla v tomto státě.

(viz body 50–52, 56 a výrok)