Věc C-1/09

Centre d'exportation du livre français (CELF)

a

Ministre de la Culture et de la Communication

v.

Société internationale de diffusion et d'édition (SIDE)

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d'État (Francie)]

„Státní podpory – Článek 88 odst. 3 ES – Protiprávně poskytnuté podpory prohlášené za slučitelné se společným trhem – Zrušení rozhodnutí Komise – Vnitrostátní soudy – Žaloba na navrácení protiprávně poskytnutých podpor – Přerušení řízení až do vydání nového rozhodnutí Komise – Mimořádné okolnosti, které mohou omezit povinnost vrátit podporu“

Shrnutí rozsudku

1.        Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Podpora poskytnutá v rozporu s procesními pravidly podle čl. 88 odst. 3 ES – Rozhodnutí Komise prohlašující podporu za slučitelnou se společným trhem – Zrušení tohoto rozhodnutí soudem Společenství (Článek 88 odst. 3 ES)

2.        Podpory poskytované státy – Dodržování pravidel Společenství – Role vnitrostátních soudů

(Článek 88 odst. 3 ES)

3.        Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Podpora poskytnutá v rozporu s procesními pravidly podle čl. 88 odst. 3 ES – Případné legitimní očekávání příjemců – Neexistence kromě mimořádných okolností

(Článek 88 odst. 3 ES)

1.        Vnitrostátní soud, který podle čl. 88 odst. 3 ES rozhoduje o žalobě na navrácení protiprávně poskytnuté státní podpory, nemůže přerušit řízení vedoucí k vydání rozhodnutí o této žalobě až do doby, než Komise po zrušení předchozího kladného rozhodnutí rozhodne o slučitelnosti této podpory se společným trhem.

Článek 88 odst. 3 ES ukládá vnitrostátním soudům, aby až do konečného rozhodnutí Komise chránily práva jednotlivců vůči možnému porušení zákazu stanoveného v tomto článku ze strany státních orgánů.

Úkolem vnitrostátních soudů je tudíž nařídit opatření, která umožní napravit protiprávnost poskytnutí podpor, aby tak příjemci podpory nebyla ponechána možnost s těmito podporami volně nakládat v období do vydání rozhodnutí Komise.

Rozhodnutí přerušit řízení by ve skutečnosti mělo stejné důsledky jako zamítnutí návrhu na nařízení zajišťovacího opatření. Vedlo by totiž k tomu, že až do rozhodnutí Komise by nebylo vydáno žádné rozhodnutí o opodstatněnosti této žaloby. Znamenalo by to zachování výhody podpory v době, kdy je zakázáno její poskytnutí, což je neslučitelné se samotným účelem čl. 88 odst. 3 ES a zbavuje toto ustanovení jeho užitečného účinku.

Vnitrostátní soud tak nemůže přerušit řízení, aniž zbaví čl. 88 odst. 3 ES jeho užitečného účinku, a porušil tak zásadu efektivity použitelných vnitrostátních postupů.

Zrušení prvního kladného rozhodnutí Komise soudem Společenství nemůže odůvodnit odlišné řešení, které by bylo inspirováno úvahou, že by Komise v tomto případě mohla později podporu znovu prohlásit za slučitelnou. Cíl čl. 88 odst. 3 ES je totiž zjevně inspirován úvahou, že až do přijetí nového rozhodnutí Komise nelze kladný obsah tohoto rozhodnutí předvídat.

(viz body 26, 30–34, 40, výrok 1)

2.        Vnitrostátní soud, který podle čl. 88 odst. 3 ES rozhoduje o žalobě na navrácení protiprávně poskytnuté státní podpory, má povinnost nařídit zajišťovací opatření pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky odůvodňující taková opatření, a sice není pochyb o kvalifikaci státní podpory, je zahájeno poskytování podpory nebo podpora již byla poskytnuta a není zjištěna existence mimořádných okolností vylučujících její navrácení. Nejsou-li tyto podmínky splněny, musí vnitrostátní soud návrh na nařízení zajišťovacího opatření zamítnout. Pokud vnitrostátní soud o žalobě rozhodne, může nařídit buď navrácení podpor včetně úroků, nebo například, jejich složení na vázaný účet, takže si příjemce neponechá dispoziční právo, aniž by byla dotčena povinnost uhradit úroky za období od předčasného poskytnutí podpory do jejího složení na tento vázaný účet. Naopak povinnost „standstill“ stanovená v čl. 88 odst. 3 ES není v této fázi splněna pouhým uložením povinnosti zaplatit úroky z částek, které zbývají na účtech podniku. Není totiž vůbec jasné, zda podnik, který protiprávně obdržel státní podporu, nemohl případně získat úvěr ve stejné výši od finančního ústavu za obvyklých tržních podmínek, a disponovat tak touto částkou před rozhodnutím Komise.

(viz body 36–38)

3.        Přijetí tří po sobě jdoucích rozhodnutí, kterými Komise prohlašuje podporu za slučitelnou se společným trhem a která byla následně zrušena soudem Společenství, nemůže samo o sobě představovat mimořádnou okolnost, která by mohla odůvodnit omezení povinnosti příjemce navrátit tuto podporu z důvodu, že byla poskytnuta v rozporu s čl. 88 odst. 3 ES.

Neobvyklý sled tří zrušení totiž a priori odráží složitost případu a ani zdaleka nemůže vyvolat legitimní očekávání; spíše se zdá, že může vyvolat pochybnosti příjemce o slučitelnosti sporné podpory.

Bezpochyby lze připustit, že sled tří žalob vedoucích k následnému zrušení vypovídá o velmi výjimečné situaci. Takovéto okolnosti však zapadají do obvyklého způsobu fungování soudního systému, který právním subjektům, které se domnívají, že snášejí důsledky protiprávně poskytnutých podpor, nabízí možnost podat žalobu na neplatnost po sobě následujících rozhodnutí, která podle jejich názoru tuto situaci způsobila.

(viz body 51–52, 55, výrok 2)