Věc C‑176/11
HIT hoteli, igralnice, turizem dd Nova Gorica
a
HIT LARIX, prirejanje posebnih iger na srečo in turizem dd
v.
Bundesminister für Finanzen
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshof (Rakousko)]
„Článek 56 SFEU – Omezení volného pohybu služeb – Hazardní hry – Právní úprava členského státu, která zakazuje reklamu na herny umístěné v jiných státech, pokud zákonná úroveň ochrany hráčů v těchto státech není rovnocenná s úrovní ochrany zaručenou na vnitrostátní úrovni – Odůvodnění – Naléhavé důvody obecného zájmu – Proporcionalita“
Shrnutí rozsudku
Volný pohyb služeb – Omezení – Hazardní hry – Vnitrostátní právní úprava, která podmiňuje reklamu na herny umístěné v jiném členském státě zárukou rovnocennosti zákonné úrovně ochrany hráčů v tomto státě s vnitrostátní úrovní – Přípustnost
(Článek 56 SFEU)
Článek 56 SFEU musí být vykládán tak, že nebrání právní úpravě členského státu, která podmiňuje povolení reklamy v uvedeném státě na provozovny her umístěné v jiném členském státě tím, že zákonná ustanovení na ochranu hráčů přijatá v tomto jiném členském státě přinášejí záruky, které jsou v podstatě rovnocenné se zárukami odpovídajících zákonných ustanovení, jež platí v prvním členském státě.
Taková právní úprava představuje omezení volného pohybu služeb zaručeného článkem 56 SFEU, ale může být odůvodněna takovými naléhavými důvody obecného zájmu, jako jsou ochrana spotřebitele a předcházení podvodům a podněcování občanů k nadměrným výdajům za hru. Omezení uložená členskými státy však musejí dodržovat zásadu proporcionality. Při neexistenci harmonizace v dané oblasti mají členské státy možnost stanovit cíle své politiky v oblasti hazardních her a přesně vymezit požadovanou úroveň ochrany. Dotčená právní úprava tudíž nepřekračuje meze toho, co je nezbytné, jelikož se omezuje na požadavek, že aby bylo povolení reklamy uděleno, musí být úroveň ochrany před nebezpečím spojeným s hrou v podstatě rovnocenná úrovni, kterou sama zaručuje.
Jinak by tomu bylo v případě, že by tato právní úprava, která by tedy musela být považována za nepřiměřenou, požadovala, aby v jiném členském státě platila totožná pravidla, nebo kdyby ukládala pravidla, která by přímo nesouvisela s ochranou před nebezpečím hry.
(viz body 19–22, 24, 31–32, 36 a výrok)