STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
JULIANE KOKOTT
přednesené dne 6. září 2012(1)
Věc C‑73/11 P
Frucona Košice a. s.
proti
Evropské komisi
„Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Státní podpory – Článek 87 odst. 1 ES – Pojem ,státní podpora‘ – Kritérium soukromého věřitele v tržním hospodářství – Částečné prominutí daňového dluhu v rámci vyrovnacího řízení – Zhodnocení výhod a nevýhod vyrovnacího a konkurzního řízení – Nejistota a délka trvání konkurzního řízení – Chování slovenských orgánů daňové správy vůči podniku Frucona Košice“
I – Úvod
1. Projednávaný kasační opravný prostředek Soudnímu dvoru poskytuje příležitost rozvinout významný aspekt své judikatury týkající se práva státních podpor. Je třeba konkretizovat kritérium soukromého věřitele, na základě něhož se posuzuje, zda jsou některá ulehčení plateb nebo úplné vzdání se pohledávky orgánů veřejné moci ve prospěch určitého podniku z hlediska hospodářské soutěže neutrální, anebo zda naopak představují státní podporu ve smyslu článku 87 odst. 1 ES (nyní čl. 107 odst. 1 SFEU(2)). Na rozdíl od příbuzného kritéria soukromého investora(3) nehrálo kritérium soukromého věřitele v judikatuře dosud téměř žádnou roli. Takto nevyjasněné, ba dokonce „záhadné“(4) zůstává toto kritérium i nadále.
2. V projednávané věci vyvstává problematika soukromého věřitele v kontextu vyrovnacího řízení zahájeného v souvislosti s úpadkem, v jehož rámci se slovenské orgány daňové správy v roce 2004 vzdaly 65 % svých pohledávek vůči podniku Frucona Košice a. s. (dále také jen „navrhovatelka“) vzniklých z neuhrazené spotřebitelské daně. Se souhlasem Tribunálu Evropské unie kvalifikovala Evropská komise toto vzdání se pohledávky jako státní podporu, neboť podle jejího odhadu mohly být pohledávky slovenských daňových orgánů v případě úpadku podniku Frucona uspokojeny v procentuálně vyšší míře, než jak tomu bylo v rámci onoho vyrovnání. Frucona naopak trvá na tom, že míra uspokojení pohledávek, kterou mohly slovenské daňové orgány očekávat v rámci konkurzního řízení nebo daňové exekuce, by nepřekročila – každopádně ne výrazně – míru 35 %, která byla dohodnuta v rámci vyrovnacího řízení.
3. V této souvislosti je předmětem sporu mezi účastníky řízení zejména poměrně nejasná formulace, kterou Soudní dvůr v roce 1999 v rozsudku DMT(5) popsal kritérium soukromého věřitele. V souladu s touto formulací je platební úlevu poskytnutou orgány veřejné moci třeba kvalifikovat jako státní podporu vždy, když by zvýhodněný podnik tuto hospodářskou výhodu vyplývající z této úlevy zjevně nezískal od soukromého věřitele ve srovnatelné situaci. Jak se ukazuje v rámci projednávané věci, je nezbytné, aby tato judikatura byla objasněna.
II – Pozadí právního sporu
4. Frucona je obchodní společností založenou podle slovenského práva se sídlem v Košicích (Slovensko). Frucona byla původně činná jednak v odvětví výroby alkoholických nápojů a lihovin a jednak v odvětví výroby potravin, jako je konzervované ovoce, zelenina a džusy, jakož i výroby sycených a nesycených nápojů. Poté, co jí byla dne 6. března 2004 odebrána licence na výrobu a zpravování alkoholických nápojů a lihovin z důvodu, že neplatila spotřební daně, distribuovala dále lihoviny vyráběné jinou společností.
A – Vnitrostátní správní a soudní řízení
5. Když nebyla Frucona schopna zaplatit spotřební daně splatné za rok 2004, došlo k jejímu předlužení ve smyslu slovenského zákona o konkurzním a vyrovnacím řízení. Následně Frucona dne 8. března 2004 podala návrh na zahájení vyrovnacího řízení ke Krajskému soudu v Košicích. Její návrh na vyrovnání vycházel z celkové částky dluhů ve výši 644,6 milionu SKK a směřoval k tomu, aby jejím nepřednostním věřitelům a některým přednostním věřitelům bylo vyplaceno 35 % z částek, které jim dlužila. Převážnou část těchto dluhů podniku Frucona tvořily spotřební daně, které měly být odvedeny slovenským orgánům daňové správy.
6. Před potvrzením vyrovnání Krajským soudem v Košicích předložila Frucona místnímu daňovému orgánu několik zpráv o auditu, aby mu umožnila posoudit, zda je pro něj nejvýhodnější vyrovnání, konkurz nebo daňová exekuce. Dne 21. června 2004 provedly slovenské orgány daňové správy navíc interní audit v prostorách podniku Frucona za účelem zjištění toho, kolika likvidními prostředky tento podnik disponuje.
7. Přestože slovenské generální ředitelství daní vyzvalo místní daňový orgán k nepřijetí návrhu podniku Frucona na vyrovnání z důvodu, že není příznivý pro Slovenskou republiku, místní daňový orgán tento návrh na vyrovnání dne 9. července 2004 schválil. Rozhodnutím ze dne 14. července 2004 potvrdil Krajský soud v Košicích vyrovnání, které předpokládalo, že pohledávky slovenských orgánů daňové správy budou uspokojeny ve výši 35 %, což odpovídalo přibližně částce 224,3 milionů SKK.
8. Ředitel místního daňového orgánu byl dne 14. července 2004 odvolán z funkce a nahrazen. Později byl také obžalován z podvodu a ze zpronevěry, byl však zproštěn obvinění ve všech bodech obžaloby.
9. Dne 20. října 2004 místní daňový orgán podniku Frucona oznámil, že podmínky vyrovnání představují nepřímou státní podporu podléhající schválení Komise.
10. Odvolání podané místním daňovým orgánem v srpnu 2004 proti rozhodnutí Krajského soudu v Košicích ze dne 14. července 2004, kterým bylo potvrzeno vyrovnání, zamítl Nejvyšší soud Slovenské republiky rozsudkem ze dne 25. října 2004 a určil, že uvedené rozhodnutí je právoplatné a vykonatelné ode dne 23. července 2004.
11. V souladu s vyrovnáním Frucona zaplatila dne 17. prosince 2004 místnímu daňovému orgánu částku 224,3 milionů SKK, což odpovídalo 35 % jejího celkového daňového dluhu.
12. Na základě dovolání Nejvyšší soud Slovenské republiky částečně zrušil rozhodnutím ze dne 27. dubna 2006 rozhodnutí Krajského soudu v Košicích ze dne 14. července 2004. Následně Krajský soud v Košicích rozhodnutím ze dne 18. srpna 2006 stanovil částky daní, které Frucona dlužila místnímu daňovému orgánu, na 640,4 milionů SKK, takže nyní podíl ve výši 35 % činil 224,1 milionů SKK.
B – Správní řízení před Evropskou komisí
13. Evropská komise se projednávanou věcí zabývala v návaznosti na stížnost, která jí byla doručena dne 15. října 2004. Dne 5. července 2005 Komise zahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 ES(6). Toto řízení bylo ukončeno rozhodnutím 2007/254/ES ze dne 7. června 2006(7) (dále také jen „napadené rozhodnutí“), v jehož článku 1 Komise konstatovala, že podniku Frucona byla v rámci vyrovnání poskytnuta státní podpora ve výši 416 515 990 SKK, která není slučitelná se společným trhem. V článku 2 téhož rozhodnutí bylo Slovenské republice uloženo, aby přijala veškerá opatření potřebná k okamžitému vymáhání této podpory od příjemce, a to včetně úroků.
C – Řízení v prvním stupni před Tribunálem Evropské unie
14. Proti spornému rozhodnutí podala Frucona dne 12. ledna 2007 k Tribunálu žalobu na neplatnost podle čl. 230 odst. 4 ES. Usnesením ze dne 11. října 2007 povolil Tribunál vedlejší účastenství společnosti St. Nicolaus-trade a. s. na podporu návrhových žádání Komise ve smyslu čl. 116 odst. 6 jednacího řádu Tribunálu.
15. Žaloba na neplatnost podaná podnikem Frucona neměla v řízení v prvním stupni úspěch. Rozsudkem ze dne 7. prosince 2010(8) (dále také jen „napadený rozsudek“) Tribunál tuto žalobu zamítl a uložil podniku Frucona náhradu nákladů řízení.
III – Řízení o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem
16. Proti tomuto rozsudku Tribunálu se Frucona brání projednávaným kasačním opravným prostředkem, který podala návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne17. února 2011.
17. Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek navrhuje
– zrušit rozsudek Tribunálu ze dne 7. prosince 2010 ve věci T‑11/07 v rozsahu, v němž se týká čtvrtého a šestého žalobního důvodu žaloby účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek předložené Tribunálu;
– prohlásit tyto žalobní důvody za opodstatněné;
– vrátit spor Tribunálu k rozhodnutí o pátém až devátém žalobním důvodu, které byly předloženy účastnicí řízení podávající kasační opravný prostředek, v rozsahu, ve kterém se tyto žalobní důvody týkají daňové exekuce;
– uložit Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených účastnicí řízení podávající kasační opravný prostředek.
18. Komise navrhuje, aby Soudní dvůr
– zamítl kasační opravný prostředek a
– uložil účastnici řízení podávající kasační opravný prostředek náhradu nákladů řízení.
19. St. Nicolaus-trade jakožto vedlejší účastnice řízení kromě toho navrhuje, aby byl kasační opravný prostředek zamítnut, napadený rozsudek potvrzen a účastnici řízení podávající kasační opravný prostředek uložena náhradu nákladů řízení.
20. Kasační opravný prostředek byl před Soudním dvorem projednán písemně a při jednání konaném dne 5. července 2012 též ústně.
IV – Posouzení
21. Ve svém kasačním opravném prostředku se společnost Frucona nezabývá všemi otázkami, jež byly předmětem řízení v prvním stupni. Navrhovatelka naopak napadá konkrétně body 88 až 168, jakož i bod 212 napadeného rozsudku, přičemž se opírá o dva důvody kasačního opravného prostředku. Tribunál podle ní zaprvé neposoudil použití kritéria soukromého věřitele Komisí na základě správných právních předpisů (k tomu viz vzápětí oddíl A). Zadruhé Tribunál se nedovoleným způsobem pokusil nahradit argumentaci Komise k uplatnění kritéria soukromého věřitele svou vlastní argumentací nebo provedl zjevně nesprávné posouzení existujících důkazů relevantních pro toto kritérium, a tím zkreslil jasný význam důkazů (k tomu viz níže oddíl B.).
A – První důvod kasačního opravného prostředku: právní předpisy týkající se použití kritéria soukromého věřitele
22. Předmětem prvního důvodu kasačního opravného prostředku jsou právní předpisy týkající se použití kritéria soukromého věřitele. Frucona Tribunálu vytýká, že neposoudil použití tohoto kritéria Komisí na základě správných právních předpisů. V tomto ohledu navrhovatelka rozporuje jednak body 89 až 92 a jednak body 106 až 121 napadeného rozsudku. Dále napadá body 139 až 142 uvedeného rozsudku.
1. Přípustnost
23. Komise má pochybnosti týkající se přípustnosti tvrzení podniku Frucona uvedených v rámci tohoto prvního důvodu kasačního opravného prostředku, a to ve dvou ohledech.
24. Komise nejprve kritizuje to, že kasační opravný prostředek obsahuje na některých místech křížové odkazy na žalobu podniku Frucona podanou v řízení v prvním stupni. Takováto technika odkazů podle Komise nesplňuje požadavky stanovené článkem 112 jednacího řádu Soudního dvora.
25. V tomto ohledu je třeba připomenout, že kasační opravný prostředek musí podle článku 256 odst. 1 SFEU ve spojení s čl. 58 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora a čl. 112 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudního dvora přesně vymezovat právní argumenty, které tento návrh na zrušení prvostupňového rozsudku konkrétně podporují(9). Paušální odkaz na jiné písemnosti tyto požadavky skutečně nesplňuje, a to i když jsou, jako je tomu v projednávané věci, přílohou kasačního opravného prostředku(10).
26. V projednávané věci však Frucona paušálně neodkázala na své výtky a argumenty přednesené v řízení v prvním stupni. Navrhovatelka naopak připomněla specifické aspekty svých tvrzení uvedených v řízení v prvním stupni v hlavní části svého kasačního opravného prostředku a dostatečně jasně je popsala. Pouze za účelem doložení správnosti svých úvah pak odkazovala na příslušné pasáže ze své žaloby podané v řízení v prvním stupni.
27. Kritika Komise v tomto ohledu je tak zcela neopodstatněná.
28. Komise dále pochybuje o přípustnosti těch částí kasačního opravného prostředku, v nichž se Frucona vyjadřuje k významu místních znaleckých posudků týkajících se podílů uspokojení pohledávek, které lze očekávat v rámci konkurzního řízení(11). Komise upozorňuje na to, že tato část se objevuje bez jakýchkoli souvislostí na konci úvah podniku Frucona týkajících se jejího prvního důvodu kasačního opravného prostředku, zejména pak až za shrnující formulací návrhového žádání společnosti Frucona(12), takže účel této části není s ohledem na přezkum prvostupňového rozsudku jasný.
29. I toto tvrzení Komise je zcela irelevantní. Je totiž věcí každého účastníka řízení, jakým způsobem uspořádá svá písemná vyjádření předkládaná Soudnímu dvoru. Sice se zdá, že není zvlášť smysluplné uvádět v písemném vyjádření v návaznosti na „Závěr“ („Conclusion“) týkající se určitého důvodu kasačního opravného prostředku ještě další úvahy hmotněprávní povahy; to však rozhodně není otázkou přípustnosti, nýbrž pouze otázkou účelnosti, jejíž posouzení je věcí každého účastníka řízení. Problém týkající se přípustnosti může vyvstat nanejvýš v případě, kdy neexistuje zjevná souvislost mezi tvrzením účastníka řízení a jeho návrhovými žádáními, takže Soudní dvůr a ani ostatní účastníci řízení se k němu nemohou smysluplně vyjádřit. V projednávané věci však Frucona na několika místech svého kasačního opravného prostředku dostatečně jasně uvedla, že Tribunálu vytýká, že nevěnoval dostatečnou pozornost významu znaleckých posudků v souvislosti s použitím kritéria soukromého věřitele. Není patrné, že by pro účastníky řízení bylo v nějakém ohledu obtížené vyjádřit se k tomuto tvrzení.
30. Celkově tedy neexistují ohledně přípustnosti prvního důvodu kasačního opravného prostředku žádné pochybnosti.
2. Opodstatněnost
31. Navrhovatelka Tribunálu vytýká, že nesprávně potvrdil existenci státní podpory(13). Tribunál podle ní jednak již na počátku svého přezkumu reprodukoval nesprávně obsah příslušné judikatury týkající se kritéria soukromého věřitele a jednak nesprávně použil test soukromého věřitele.
a) K výtce, že Tribunál nesprávně reprodukoval obsah příslušné judikatury
32. Když Frucona Tribunálu vytýká, že svůj přezkum nezačal správnou reprodukcí obsahu příslušné judikatury týkající se kritéria soukromého věřitele, v podstatě vytýká nedostatek odůvodnění v napadeném rozsudku.
33. Při bližším přezkumu tato výtka neobstojí.
34. Povinnost uvést řádné odůvodnění prvostupňových rozsudků plyne z článku 36 ve spojení s čl. 53 odst. 1 statutu Soudního dvora. Podle ustálené judikatury musí z odůvodnění rozsudku jasně a jednoznačně vyplývat úvahy Tribunálu, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody přijetí rozhodnutí Tribunálu a Soudní dvůr mohl vykonávat svůj přezkum(14).
35. Jistě může být prospěšné, když Tribunál na začátku svých úvah týkajících se určitého žalobního důvodu představí příslušnou judikaturu a případně o ní pojedná. To je ale koneckonců otázkou účelnosti, ohledně jejíhož posouzení má Tribunál široký prostor pro uvážení.
36. Pokud jde o povinnost uvést odůvodnění, záleží nakonec pouze na tom, zda je napadený rozsudek vyhotoven srozumitelně, zda se zabývá všemi žalobními důvody uplatněnými žalobkyní(15) a zda jsou důvody rozhodnutí Tribunálu dostatečně zjevné bez ohledu na to, zda a jakým způsobem se přitom Tribunál výslovně odvolával na dřívější judikaturu.
37. Tyto požadavky napadený rozsudek zcela splňuje, což je zřejmé nejen na základě skutečnosti, že Frucona se mohla konkrétně a podrobně zabývat právními vadami, jimiž je podle jejího názoru stižen tento rozsudek.
38. Podniku Frucona ve skutečnosti nevadí ani tak odůvodnění napadeného rozsudku, jako spíš jeho obsah. Správnosti jeho obsahu se budu věnovat podrobněji v další části.
b) K výtce nesprávného výkladu obsahu a nesprávného uplatnění testu soukromého věřitele
39. Navrhovatelka Tribunálu vytýká, že v projednávané věci nesprávně vyložil obsah testu soukromého věřitele a navíc ho neprávně uplatnil. Podle jejího názoru Tribunál vycházel z nesprávného předpokladu, že tím, že se místní slovenský daňový orgán vzdal pohledávky, byla podniku Frucona poskytnuta státní podpora(16).
i) Obsah testu soukromého věřitele
40. Frucona nejprve uvádí, že opatření orgánů veřejné moci, jako je sporné vzdání se pohledávky místního slovenského daňového orgánu, lze kvalifikovat jako státní podporu jen za předpokladu, že výhoda, která z toho pro dotčený podnik vyplývá, je „zjevně velkorysejší“(17), než jakou by mu za srovnatelných okolností poskytl soukromý věřitel. Navrhovatelka namítá, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když objasnil pouze otázku, zda bylo vyrovnací řízení pro orgány daňové správy Slovenské republiky „výhodnější“ než konkurzní řízení nebo daňová exekuce(18) a zda by konkurzní řízení bylo „příznivější“ než vyrovnací řízení,(19) aniž zjišťoval „zjevnou výhodu“.
41. Podle ustálené judikatury kvalifikace opatření jako státní podpory ve smyslu Smluv předpokládá, že jsou splněny všechny čtyři kumulativní podmínky stanovené v čl. 87 odst. 1 ES (nyní čl. 107 odst. 1 SFEU). Musí se zaprvé jednat o státní zásah nebo zásah ze státních prostředků, zadruhé tento zásah musí být způsobilý ovlivnit obchod mezi členskými státy, zatřetí musí zvýhodňovat svého příjemce a začtvrté musí nebo může narušovat hospodářskou soutěž(20).
42. Skutečnost, že opatření daňové povahy mohou způsobovat delikátní problémy z hlediska práva státních podpor, se v minulosti ukázala již několikrát v různých souvislostech(21) a potvrzuje se i v projednávané věci.
43. V projednávané věci je předmětem sporu to, zda Frucona získala v důsledku toho, že se místní daňový orgán vzdal 65 % svých pohledávek vzniklých z neuhrazené spotřebitelské daně v rámci vyrovnacího řízení, výhodu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES. Uvedené závisí na tom, zda zvýhodněný podnik tímto způsobem získal hospodářskou výhodu, kterou by za normálních tržních podmínek nezískal(22).
44. Z hlediska posouzení této otázky je rozhodující srovnání se soukromým věřitelem, který hledá možnosti vymožení částek, jež mu dlužník dluží(23). Takový soukromý věřitel, pokud jedná v tržním hospodářství, bude dbát na to, aby maximálně zvýšil svůj zisk a minimalizoval případné ztráty. Zvýhodněnému podniku tudíž poskytne úlevy týkající se vyrovnání jeho ztrát pouze v rozsahu, ve kterém se mu zdají být při zhodnocení hospodářské situace výhodné nebo alespoň rozumné.
45. Soudní dvůr se ke kritériu soukromého věřitele podrobněji vyjádřil zejména v rozsudku DMT. Ve výroku uvedeného rozsudku rozhodl, že platební úlevy na příspěvcích na sociální zabezpečení, které jsou poskytnuty podniku orgánem pověřeným jejich výběrem na základě správního uvážení, představují státní podporu, pokud by podnik vzhledem k významu hospodářské výhody, která tím byla poskytnuta, tyto úlevy zjevně nezískal od soukromého věřitele, který by se vůči němu nacházel v témže postavení jako orgán pověřený výběrem(24).
46. Od té doby způsobuje používání příslovce „zjevně“ zmatek. Tento zmatek je navíc prohlouben tím, že Soudní dvůr používá uvedenou formulaci na jednom místě odůvodnění rozsudku DMT v lehce pozměněném znění: v souladu s tímto zněním je předpokladem existence státní podpory skutečnost, že platební úlevy poskytnuté zvýhodněnému podniku jsou „zjevně větší“, než jaká by mu poskytl soukromý věřitel(25).
47. Dále vysvětlím, že pojem „zjevně“ ve smyslu rozsudku DMT ani nevnáší kvantitativní prvek do testu soukromého věřitele, ani nesmí být nesprávně chápán jako určitým způsobem upravený prostor pro uvážení vnitrostátních orgánů poskytujících státní podpory. Pojem „zjevně“ naopak obsahuje – upřímně řečeno zavádějící – odkaz na standard, který mají používat vnitrostátní soudy i Komise jakožto orgán na ochranu hospodářské soutěže při provádění testu soukromého věřitele.
– Neexistence kvantitativního prvku
48. Na první pohled by mohlo používání výrazu „zjevně“ v rozsudku DMT(26) svádět k závěru, že se jedna o kvantitativní prvek a že o státní podporu jde pouze za předpokladu, že hodnota nebo rozsah výhody, kterou získal zvýhodněný podnik, je „zjevně velkorysejší“, než jakou by poskytl soukromý investor ve srovnatelné situaci(27).
49. Během jednání před Soudním dvorem se všichni účastníci řízení shodli na tom, že použití příslovce „zjevně“ v rozsudku DMT nevčleňuje do kritéria soukromého věřitele žádný kvantitativní prvek a především nesmí být nesprávně chápáno jako měřítko minimálního rozdílu mezi výhodou poskytnutou orgány veřejné moci a výhodou, kterou lze očekávat od soukromého věřitele.
50. Skutečně není věcí unijních soudů, aby doplňovaly pojem „státní podpory“ obsažený v čl. 87 odst. 1 ES (nyní čl. 107 odst. 1 SFEU) cestou soudcovského nalézání práva o kvantitativní práh, který nebyl stanoven unijním zákonodárcem. Tím by se Soudní dvůr vystavil riziku nařčení, že se vměšuje do záležitostí unijního zákonodárce, jemuž podle článku 89 ES (článek 109 SFEU) jako jedinému přísluší, aby cestou prováděcích nařízení uděloval blokové výjimky, jako jsou výjimky týkající se podpor de minimis(28). Nejasný by byl rovněž vztah těchto psaných pravidel de minimis k případnému nepsanému kvantitativnímu prahu podle soudcovského práva. Nepsaný kvantitativní práh by navíc přispěl k významné právní nejistotě. Druh a rozsah zvýhodnění proto mohou být při používání kritéria soukromého věřitele nanejvýš zvažovány jako indicie v rámci celkového posuzování všech okolností konkrétního případu.(29)
51. Zcela správně tak Tribunál v projednávané věci vycházel z předpokladu, že se může jednat o výhodu ve smyslu práva státních podpor i tehdy, když jsou hodnoty vypočtené v rámci testu soukromého věřitele velmi podobné.(30) Okolnost, že minimální výnos pro místní daňový orgán ve výši 225,5 milionů SKK, který bylo možno očekávat v konkurzu, byl odhadnut jako pouze nepatrně vyšší(31), než částka 224,3 milionů SKK(32), která byla skutečně zaplacena v rámci vyrovnání, sama o sobě per se nevylučuje, že Frucona od orgánů veřejné moci přesto získala hospodářskou výhodu, kterou by od soukromého věřitele za srovnatelných okolností zjevně nezískala.
– Neexistence prostoru pro uvážení pro vnitrostátní orgány
52. Zdá se, že Frucona pokládá používání pojmu „zjevně“ v rozsudku DMT(33) za výraz určitého druhu prostoru pro uvážení, který má údajně příslušet vnitrostátním orgánům. Zdůrazňuje tak „škálu“ možností jednání, kterou mají obvykle k dispozici věřitelé jednající v tržním hospodářství vůči svým dlužníkům. Pokud se veřejný věřitel nerozhodne pro možnost jednání ležící mimo tuto škálu možností, nemůže být podle podniku Frucona řeč o výhodě ve smyslu práva státních podpor. Pouze pokud se veřejný věřitel uchýlí k opatření, pro něž by se rozumný soukromý věřitel zjevně nerozhodl, může se podle názoru podniku Frucona jednat o výhodu ve smyslu práva státních podpor.
53. I tento pohled je ovšem nesprávný. Podle dostupných informací Soudní dvůr v oblasti státních podpor ještě nikdy neuznal nějakým způsobem upravený prostor pro uvážení, v jehož rámci by opatření vnitrostátních orgánů podléhaly pouze omezené kontrole Komise nebo vnitrostátních soudů, pokud jde o pravidla hospodářské soutěže obsažená ve Smlouvách.
54. Články 87 ES a 88 ES (nyní články 107 SFEU a 108 SFEU) naopak zakotvují rozsáhlou kontrolu státních podpor Komisí jakožto orgánem EU chránícím hospodářskou soutěž. Pokud mají vnitrostátní orgány pochybnosti ohledně toho, zda se na opatření, která přijaly vůči podnikům, vztahuje zákaz státních podpor, mají možnost zasadit se preventivně o jejich oznámení Komisi.
55. Uznání prostoru pro uvážení pro mnohé veřejné orgány, které poskytují státní podpory na vnitrostátní, regionální a místní úrovni v Evropské unii, by vedlo k výraznému oslabení zákazu státních podpor obsaženého v čl. 87 odst. 1 ES (čl. 107 odst. 1 SFEU), který představuje základní zásadu unijního práva s podstatným významem pro fungování vnitřního trhu. Existovalo by závažné riziko snížení účinnosti dozoru nad státními podporami vykonávaného Komisí a ovlivnění jednotného výkladu a použití evropských pravidel hospodářské soutěže. Základní cíl spočívající v jednotných podmínkách hospodářské soutěže pro všechny podniky činné na vnitřním trhu („level playing field“)(34) by tak byl velmi výrazně zpochybněn.
56. Bez ohledu na to je třeba si uvědomit, že kritérium soukromého věřitele je úzce spjato s kritériem soukromého investora. Obě kritéria vypovídají o tom, zda by podnik mohl získat hospodářskou výhodu, kterou mu poskytly orgány veřejné moci, také za normálních tržních podmínek. V konečném důsledku jsou obě kritéria dvěma stranami téže mince. V souladu s tím musí Soudní dvůr při jejich vykládání a používání postupovat konzistentně a přihlížet k tomu, že kritérium soukromého investora dosud – podle dostupných informací – nikdy nerozmělnil uznáním prostoru pro uvážení členských států.
– Prostor pro uvážení pro Komisi a vnitrostátní soudy
57. Soudní dvůr ve skutečnosti v rozsudku DMT použitím příslovce „zjevně“ – upřímně řečeno velmi nejasně – připomněl pouze prostor pro uvážení, který mohou využít Komise a vnitrostátní soudy(35), pokud na základě kritéria soukromého věřitele přezkoumávají opatření přijatá orgány veřejné moci ohledně otázky, zda jde o státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES (nyní čl. 107 odst. 1 SFEU).
58. Kritérium soukromého věřitele pomáhá – stejně jako kritérium soukromého investora, které je s ním úzce spjato – zjistit, zda by zvýhodněný podnik získal tutéž výhodu, jakou získal ze státních prostředků, za obvyklých podmínek na trhu od soukromé osoby(36). Musí tedy být posouzeno, jak by se zachoval rozumný soukromý věřitel jednající v tržním hospodářství v situaci srovnatelné se situací veřejného věřitele.
59. Ve správním řízení podle čl. 88 odst. 2 nebo odst. 3 ES (nyní čl. 108 odst. 2 a odst. 3 SFEU) je na Komisi, aby učinila toto posouzení, přičemž musí zohlednit všechny skutečnosti daného případu relevantní pro dané rozhodnutí a v případě nutnosti požádat dotyčný členský stát o všechny relevantní informace(37).
60. Odhadnutí toho, jak by se zachoval rozumný soukromý věřitel jednající v tržním hospodářství, vyžaduje provedení komplexního hospodářského posouzení(38), které je přirozeně doprovázeno značnou nejistotou, neboť může jít vždy jen o posouzení pravděpodobného jednání hypotetického soukromého věřitele. Příslovce „zjevně“ použité Soudním dvorem v rozsudku DMT proto má takovém v případě, jako je projednávaný případ, smysl pouze za předpokladu, že budou pokládána za výraz prostoru pro uvážení, který může využít Komise při posuzování pravděpodobného jednání hypotetického soukromého věřitele.
61. Pokud jsou vzhledem ke konkrétním okolnostem případu myslitelné různé způsoby jednání soukromého věřitele jednajícího v tržním hospodářství – například může mít stejně jako v projednávané věci možnost přistoupit na vyrovnání, anebo přivést svého dlužníka do konkurzu(39) – pak je třeba pečlivě zvážit, která z těchto jednání soukromého věřitele by byla nejpravděpodobnější, aniž by pro toto posouzení existoval určitým způsobem upravený prostor pro uvážení vnitrostátních orgánů poskytujících předmětnou výhodu(40).
62. Na rozdíl od trestního řízení a jemu podobných řízení není v této souvislosti třeba vycházet ze zvýšeného stupně pravděpodobnosti. Zejména tedy není nezbytné, aby bylo předpokládané jednání soukromého věřitele „prokazatelné“ v tom smyslu, že by je bylo třeba pokládat za „velmi pravděpodobné“ nebo „obzvlášť pravděpodobné“, anebo že by ho bylo možné „zcela nepochybně“ předvídat. Test soukromého věřitele se totiž provádí ve správněprávních a občanskoprávních řízeních, a to buď v rámci řízení o kontrole spojování podniků Komise, nebo před vnitrostátními soudy(41), jejichž cílem je přispět k účinnému prosazování zákazu státních podpor zakotveného v unijním právu v čl. 87 odst. 1 ES (čl. 107 odst. 1 SFEU), jakož i zabraňovat případným ohrožením hospodářské soutěže v rámci vnitřního trhu. V důsledku toho musí být v takových řízeních hranice pro jednání vůči zvýhodněním, která jsou určitým podnikům poskytována orgány veřejné moci, stanovena poměrně nízko. V souladu s tím by mělo v případě, jako je tento, postačit konstatování, že určité jednání soukromého věřitele (například trvání na konkurzu) by bylo vzhledem ke konkrétním okolnostem případu pravděpodobnější než jiné jednání (například vzdání se části neuhrazených pohledávek v rámci vyrovnání)(42).
63. Tribunál se tedy v napadeném rozsudku právem jednoduše tázal na to, zda by v projednávané věci byl konkurz nebo daňová exekuce pro orgány daňové správy Slovenské republiky „výhodnější“ než dohoda o vyrovnání uzavřená s podnikem Frucona(43) a zda se Komise v tomto ohledu dopustila v rámci sporného rozhodnutí zjevně nesprávného posouzení.
64. Za těchto okolností nelze Tribunálu vytýkat, že nesprávně posoudil obsah kritéria soukromého věřitele ani že při přezkumu sporného rozhodnutí Komise vycházel z nesprávných měřítek.
ii) Soudní přezkum použití testu soukromého věřitele
65. Pokud jde o konkrétní použití testu soukromého věřitele, Frucona Tribunálu vytýká, že se v projednávané věci spokojil s pouhým srovnáním ex post příslušných výhod a nevýhod konkurzního řízení a vyrovnacího řízení z pohledu Komise, místo aby provedl posouzení z pohledu ex ante soukromého věřitele. Tribunál především dostatečně nezohlednil znalecký posudek předložený Komisi týkající se délky trvání případného konkurzního řízení, která by podle názoru podniku Frucona měla zásadní význam pro rozhodnutí každého rozumného soukromého věřitele.
– K požadavku posouzení z pohledu ex ante
66. Zcela bezesporu musí být posouzena otázka, zda by zvýhodněný podnik mohl získat tutéž výhodu, která mu byla poskytnuta orgány veřejné moci, i za normálních tržních podmínek, z pohledu rozumného soukromého věřitele(44). Přitom je třeba vycházet z informací, které měl takový rozumný soukromý věřitel k dispozici v okamžiku poskytnutí předmětné výhody. Jak Frucona správně zdůrazňuje, rozhodující je tedy posouzení z pohledu ex ante.
67. Právě z tohoto úhlu pohledu Tribunál přezkoumal zákonnost sporného rozhodnutí Komise. V napadeném rozsudku je upozorněno na okolnosti, z nichž by soukromý věřitel vycházel při zvažování výhod konkurzního řízení ve srovnání s výnosem z dohody o vyrovnání uzavřené mezi podnikem Frucona a místním daňovým orgánem. Tribunál se zejména podrobně zabývá otázkou, zda „by optimistický soukromý věřitel upřednostnil získat [v rámci soudního vyrovnání] 225 milionů SKK v prosinci 2004 namísto částky eventuálně až 239 milionů SKK [v rámci konkurzního řízení] v průběhu období, které může trvat od ‚podprůměrně krátké doby‘ až do sedmi let“.(45)
68. Nelze tedy vážně zpochybňovat, že by Tribunál při přezkumu zákonnosti sporného rozhodnutí vycházel z pohledu ex ante.
– K délce trvání případného konkurzního řízení
69. Navrhovatelka Tribunálu dále vytýká, že dostatečně nepřezkoumal, zda Komise posoudila znalecké posudky týkající se délky trvání případného konkurzního řízení, které jí byly předloženy v rámci správního řízení, a zda přisoudila informacím, které z nich vyplývaly, nezbytný význam, a to i s ohledem na zkušenosti s úpadkovým řízením vedeným vůči jiným lihovarům na Slovensku. Frucona opakovaně zdůrazňuje, že se v tomto ohledu jedná o právní otázku.
70. Je pravda, že se v případě pojmu „státní podpora“, tak jak je obsažen v primárním právu, jedná o právní pojem, který je třeba vykládat na základě objektivních kritérií. Z tohoto důvodu musí unijní soud v zásadě a s ohledem jak na konkrétní skutečnosti sporu, o kterém rozhoduje, tak na technickou nebo komplexní povahu posouzení učiněných Komisí v plném rozsahu přezkoumat, zda opatření spadá do působnosti čl. 87 odst. 1 ES (nyní čl. 107 odst. 1 SFEU)(46).
71. Tomuto soudnímu přezkumu podléhá i použití kritéria soukromého věřitele, tedy právního kritéria, na základě něhož Komise určí, zda a do jaké míry je platební úlevy poskytnuté podniku orgány veřejné moci případně třeba kvalifikovat jako výhodu ve smyslu práva státních podpor(47).
72. Jak již bylo zmíněno, používání kritéria soukromého věřitele – stejně jako příbuzného kritéria soukromého investora – z právního hlediska vyžaduje celkové posouzení všech okolností konkrétního případu s ohledem na informace poskytnuté dotčeným členským státem, jakož i s ohledem na všechny ostatní relevantní skutečnosti daného případu(48).
73. Pokud má být jako v projednávané věci zjištěno, zda by soukromý věřitel spíše přistoupil na soudní vyrovnání, anebo by spíše přivedl svého dlužníka do konkurzu, pak bude mezi relevantní skutečnosti konkrétního případu, které je třeba zvážit, zpravidla patřit i délka trvání případného konkurzního řízení.
74. Tribunál toto v žádném případě nezanedbal, nýbrž naopak hledisko délky trvání případného konkurzního řízení podrobně posoudil v rámci kontroly zákonnosti sporného rozhodnutí, přičemž se zabýval i konkrétními body odůvodnění sporného rozhodnutí(49).
75. Napadený rozsudek se výslovně zabývá žalobním důvodem podniku Frucona podaným v řízení v prvním stupni spočívajícím v tom, že Komise „nezohlednila délku trvání konkurzního řízení na Slovensku a zprávy vyhotovené v této souvislosti třetími osobami“; Tribunál dospěl k závěru, že Komisi „tuto otázku a postoj [Frucony] v tomto ohledu nezohlednila“(50).
76. Stěží tak lze Tribunálu vytýkat, že při provádění soudního přezkumu týkajícího se použití kritéria soukromého věřitele Komisí nevěnoval pozornost otázce délky trvání konkurzního řízení.
77. Frucona se přesto domnívá, že Tribunál dostatečně nepřezkoumal, zda Komise přikládala délce trvání případného konkurzního řízení v rámci použití testu soukromého věřitele ve sporném rozhodnutí nezbytnou váhu.
78. K tomu je třeba poznamenat, že správné zvažování různých okolností konkrétního případu, na základě kterých si soukromý věřitel měl utvořit svůj názor, není právní otázkou, nýbrž otázkou skutkovou, na niž lze v jednotlivých případech odpovědět velmi rozdílně, a vždy předpokládá komplexní hospodářské posouzení, k čemuž má Komise, jak známo, široký prostor pro uvážení(51).
79. Podle ustálené judikatury se proto soudní přezkum aktu Komise, pro jehož účely bylo třeba provést takovéto komplexní hospodářské posouzení, musí omezit na prověření toho, zda byla dodržena procesní pravidla a pravidla týkající se odůvodnění, zda byl správně zjištěn skutkový stav, který vedl k přijetí rozhodnutí, a zda nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení tohoto skutkového stavu nebo zneužití pravomoci(52).
80. Na rozdíl od případů v oblasti kartelů nemají unijní soudy ohledně rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor, které mají čistě správněprávní povahu a neobsahují žádné sankce, neomezenou soudní pravomoc (článek 261 SFEU). Tribunál proto nesmí nahradit hospodářské posouzení provedené Komisí svým vlastním posouzením(53).
81. Právě v těchto mezích své soudní pravomoci se Tribunál správně pohyboval, když v řízení v prvním stupni přezkoumal sporné rozhodnutí z hlediska zohlednění délky trvání případného konkurzního řízení a poté, co se nejprve zabýval argumenty přednesenými podnikem Frucona, dospěl k závěru, že Komise se nedopustila žádného zjevně nesprávného posouzení(54).
82. Pokud jde o podrobnosti, lze mít zajisté jiný názor ohledně otázky, zda může posouzení různých skutkových okolností Komisí a Tribunálem v projednávané věci obstát. To nakonec neukázala ani bouřlivá diskuze mezi účastníky řízení v rámci jednání, ani jejich odpovědi na otázky, které položil ústně Soudní dvůr. Až do konce zůstalo sporné zejména to, jak dlouho by v projednávané věci pravděpodobně trvalo případné konkurzní řízení(55), jaký význam by nejistotám, které jsou s touto otázkou spjaty, přisuzoval soukromý věřitel v rámci svého rozhodování(56), do jaké míry se dalo spolehnout na posudky, které měla v této souvislosti k dispozici Komise(57), a do jaké míry by byl větší výnos, který by soukromý věřitel mohl získat v konkurzním řízení ve srovnání s výnosem z dohody o vyrovnání uzavřené místním daňovým orgánem, a to i s přihlédnutím k úrokům z částky vyrovnání(58).
83. K závěru, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, však nestačí mít jen jiný názor než Komise. Pokud je totiž na základě skutkových okolností a důkazů možné dospět k různým posouzením, která se jeví jako obhajitelná, pak nelze právně zpochybnit, že se Komise rozhodla pro jedno z nich, i když to nebylo řešení, kterému by dal účastník řízení, Tribunál nebo Soudní dvůr přednost. Komise se dopustí zjevně nesprávného posouzení jen tehdy, když závěry tohoto orgánu již nejsou vzhledem ke skutkovým okolnostem a důkazům obhajitelné, to znamená, když nemůže být určen žádný rozumný základ, které by je podpořil(59).
84. V projednávané věci tudíž nemohlo být od Tribunálu očekáváno, že měl v souvislosti se zvažováním nejistot a délky trvání případného konkurzního řízení nahradit posouzení Komise svým vlastním posouzením skutkového stavu. Ještě větším pochybením by bylo, kdyby Soudní dvůr nyní jakožto odvolací instance nahradil posouzení Tribunálu nebo posouzení Komise týkající se nejistot a délky trvání případného konkurzního řízení svým vlastním posouzením.
85. Právě toho se ale navrhovatelka ve skutečnosti snaží dosáhnout svým tvrzením týkajícím se délky trvání případného konkurzního řízení, jakož i pohledu ex ante: pod rouškou zdánlivých právních otázek v konečném důsledku nabádá Soudní dvůr k tomu, aby posouzení Tribunálu a Komise nahradil svým vlastním posouzením skutkového stavu. Tomuto pokušení by měl Soudní dvůr odolat, pokud nechce významně překročit svou pravomoc v rámci řízení o kasačním opravném prostředku.
86. Za těchto okolností výtky uplatněné podnikem Frucona, které se týkají soudního přezkumu použití testu soukromého věřitele, neobstojí.
3. Dílčí závěr
87. Celkově je tedy první důvod kasačního opravného prostředku uplatněný podnikem Frucona sice přípustný, ale neopodstatněný.
B – Druhý důvod kasačního opravného prostředku: výtka dodatečného zdokonalení odůvodnění Komise a zkreslení důkazních prostředků Tribunálem
88. Druhý důvod se dělí na čtyři části. Týkají se úvah Tribunálu, pokud jde o náklady konkurzního řízení(60), dobu trvání konkurzního řízení(61), údajnou opatrnost Komise při posuzování skutkového stavu(62) a o údajný význam zbývající dlužné částky po provedení konkurzního řízení(63).
89. Ve všech čtyřech částech tohoto důvodu kasačního opravného prostředku Frucona namítá, že Tribunál nahradil nepřípustným způsobem posouzení Komise svou vlastní argumentací a svým vlastním hospodářským posouzením skutkového stavu. Frucona „kromě toho nebo podpůrně“(64) tvrdí, že se Tribunál opíral o zjevně nesprávné hodnocení existujících důkazů. Jelikož jsou si tedy právní otázky položené v rámci všech čtyř částí tohoto druhého důvodu kasačního opravného prostředku velmi podobné, nabízí se řešení objasnit je společně.
90. V rozsahu, ve kterém Komise předem opět vytýká křížové odkazy na žalobu podanou v řízení v prvním stupni, jimiž Frucona protkala svou argumentaci v kasačním opravném prostředku, je tuto výtku třeba zamítnout z týchž důvodů, které jsem uvedla již v souvislosti s prvním důvodem kasačního opravného prostředku(65).
1. K výtce, že Tribunál nahradil argumentaci Komise svou vlastní argumentací
91. Frucona nejprve uvádí, že Tribunál několikrát nahradil posouzení Komise svou vlastní argumentací, jakož i svým vlastním hospodářským posouzením skutkového stavu, a tím se dopustil nesprávného právního posouzení.
92. Je pravda, že ani Soudní dvůr, ani Tribunál nemohou při rozhodování o žalobě na neplatnost v žádném případě nahradit odůvodnění autora napadeného aktu svým vlastním(66). V tomto ohledu se projevuje kasační povaha žaloby na neplatnost. V konečném důsledku se zakládá na zásadě institucionální rovnováhy, kterou se vyznačuje struktura a fungování Evropské unie. Zachování institucionální rovnováhy vyžaduje, aby každý z orgánů vykonával své pravomoci s ohledem na pravomoci orgánů ostatních(67).
93. Z toho vyplývá, že unijní soud nesmí opatřit právní akt Unie, který se opírá o nesprávné, nebo dokonce nezákonné odůvodnění, zcela jiným odůvodněním a poté jej zachovat v platnosti. Mimo meze působnosti neomezené soudní pravomoci (článek 261 SFEU) totiž unijní soud nesmí reformovat napadený akt, nýbrž jej musí prohlásit za neplatný, pokud a v rozsahu, ve kterém je žaloba na neplatnost opodstatněná (čl. 264 odst. 1 SFEU)(68). Dotčené orgány, instituce a jiné subjekty Unie pak musí přijmout opatření vyplývající z rozsudku o prohlášení neplatnosti (čl. 266 odst. 1 SFEU).
94. Unijnímu soudu však nic nebrání v tom, aby důkladně posoudil relevanci žalobních důvodů a argumentů předneseným příslušným žalobcem a aby se jimi jednotlivě zabýval(69). Článek 264 odst. 1 SFEU naopak dokonce takový přezkum vyžaduje, jelikož pouze (přípustná a) opodstatněná žaloba na neplatnost může vést ke zrušení napadeného unijního právního aktu.
95. Přesně tento přezkum Tribunál provedl v projednávané věci: Důkladně se v částech rozsudku, které Frucona napadá, zabýval žalobními důvody a argumenty, které samotná Frucona přednesla v rámci své žaloby na neplatnost, jakož i argumentací Komise předloženou v této souvislosti v rámci obhajoby. Přitom Tribunál dospěl k závěru, že žádný žalobní důvod ani žádný argument uplatněný podnikem Frucona neodůvodňuje zrušení sporného rozhodnutí(70).
96. Tribunál v projednávané věci v žádném případě nepokládal odůvodnění uvedené Komisí ve sporném rozhodnutí za nesprávné nebo nezákonné ani je nenahradil svou vlastní argumentací jiného znění. Tribunál například nedospěl k závěru, že platnost sporného rozhodnutí by měla být zachována z jiných důvodů, než uvedla Komise. Napadený rozsudek se naopak opírá o to, že sporné rozhodnutí včetně jeho odůvodnění je (ještě) v souladu s právem i přes nesporné slabiny.
97. Opravu odůvodnění, které Komise uvedla ve sporném rozhodnutí a které se týkalo předpokladu existence státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, Tribunál provedl pouze v jediném ohledu: konstatoval, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, pokud jde o náklady případného konkurzního řízení, které měly být zohledněny. Následně opravil odhad vyjádřený v napadeném rozhodnutí, který se týkal očekávaného minimálního výnosu veřejného věřitele z případného konkurzního řízení ve výši 239 milionů SKK na částku 225,5 milionů SKK, a z této opravené částky vycházel při dalším přezkumu argumentů podniku Frucona(71).
98. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že Tribunál může v řízení o žalobě na neplatnost dospět k tomu, že vyloží odůvodnění uvedené v napadeném rozhodnutí způsobem, který se liší od odůvodnění jeho autora, či je dokonce za určitých okolností odmítne, pokud je tento postup odůvodněn na základě skutkových okolností(72).
99. V projednávané věci představovala podoba početní chyby, které se dopustila Komise, pro Tribunál věcný aspekt, který mu dovolil se odchýlit v jednotlivých bodech od úvah, jimiž Komise ve sporném rozhodnutí odůvodnila existenci státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.
100. Taková odchylka od odůvodnění sporného rozhodnutí byla – a to i s ohledem na roli unijního soudu v řízení o žalobě na neplatnost(73) – odůvodněná, neboť neměla žádný podstatný vliv na správnost právního závěru, k němuž dospěla Komise (existence státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES). Zrušení sporného rozhodnutí by bylo oproti tomu zcela nepřiměřené vzhledem k významu a dopadu zjištěné početní chyby.
101. Takto vypočtená čísla si byla sice navzájem velmi blízká, neboť minimální výnos, který mohly očekávat slovenské daňové orgány v rámci případného konkurzního řízení, se po opravení početní chyby pohyboval jen okolo 225,5 milionů SKK. Jak uvádí Tribunál, je tato opravená částka „téměř stejně vysoká“ jako částka 224,3 milionů SKK, kterou Frucona skutečně zaplatila v rámci vyrovnání místnímu daňovému orgánu. Částka 225,5 milionů SKK, u níž se navíc jednalo pouze o mimořádně opatrný odhad, přesto přesahovala ještě o 1,2 milionu SKK částku 224,3 milionů SKK, kterou místní daňový orgán skutečně vybral(74).
102. Tribunál vzhledem k těmto skutkovým okolnostem dospěl ke správnému závěru, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že by výnos z prodeje aktiv žalobkyně v rámci konkurzního řízení byl po odečtení souvisejících nákladů vyšší, než částka získaná slovenskými orgány provedením vyrovnání(75).
103. S ohledem na široký prostor pro uvážení, který má Komise při provádění komplexního hospodářského posouzení(76), nemohl Tribunál Komisi v tomto ohledu vytknout, že se dopustila zjevně nesprávného posouzení. Hypotéza, podle níž by se rozumný soukromý věřitel jednající v tržních podmínkách spíše rozhodl pro konkurzní řízení, v jehož rámci bylo možné očekávat minimální výnos ve výši 225,5 milionů SKK, než aby se spokojil s okamžitým uhrazením částky 224,3 milionů SKK, byla minimálně obhajitelná. Na rozdíl od toho, co se domnívá Frucona, nemuselo by za zvláštních okolností tohoto konkrétního případu, které Tribunál ostatně podrobně objasnil(77), v žádném případě nutně dojít k tomu, že by se soukromý věřitel kvůli případné časové ztrátě během konkurzního řízení rozhodl spíše pro okamžitou úhradu částky 224,3 milionů SKK a pro vzdání se zbývající dlužné částky, než pro uspokojení pohledávky z konkurzní podstaty.
104. V této souvislosti je třeba připomenout také to, že kritérium úlev používané v judikatuře, které by zvýhodněný podnik „zjevně“ nezískal od soukromého věřitele za srovnatelných podmínek, nelze chápat jako kvantitativní kritérium(78). Naopak stačí, že jednání soukromého věřitele předpokládané ve sporném rozhodnutí (tj. trvání na konkurzním řízení) bylo ve srovnatelné situaci s ohledem na prostor pro uvážení Komise možné pokládat za pravděpodobnější než jednání, k němuž rozhodného dne nakonec přistoupil veřejný věřitel (tj. vzdání se 65 % svých pohledávek v rámci vyrovnání). V tomto ohledu neplatí žádné zvýšené požadavky na stupeň pravděpodobnosti(79).
105. Celkově je tedy první výtka podniku Frucona v rámci tohoto druhého důvodu kasačního opravného prostředku neopodstatněná.
2. K výtce zkreslení důkazů
106. Nakonec nezbývá než přezkoumat druhou výtku podanou podnikem Frucona v rámci tohoto druhého důvodu kasačního opravného prostředku, která je věnována námitce zkreslení důkazů.
a) Přípustnost
107. Zkreslení důkazů je v zásadě právní otázkou, kterou se Soudní dvůr může přípustným způsobem zabývat v řízení o kasačním opravném prostředku. Podle čl. 256 odst. 1 SFEU, čl. 51 odst. 1 statutu Soudního dvora čl. 112 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) jednacího řádu Soudního dvora však účastník řízení podávající kasační opravný prostředek, který tvrdí, že Tribunál zkreslil důkazy, musí přesně označit důkazy, které byly údajně zkresleny, a prokázat nesprávnost posouzení, která podle jeho názoru vedla Tribunál k takovému zkreslení(80).
108. Frucona ve svém kasačním opravném prostředku tyto vysoké požadavky nesplnila. Vyložila sice obšírně, proč nepokládá za správné úvahy Tribunálu týkající se nákladů konkurzního řízení, délky trvání konkurzního řízení, údajné obezřetnosti Komise při jejím posouzení skutkového stavu a údajného významu zbývající dlužné částky po provedení konkurzního řízení. Avšak chybí přesný údaj o tom, jaký důkaz měl Tribunál konkrétně zkreslit a v čem přesně mělo dané nesprávné posouzení spočívat. Frucona většinou pouze na konci každého oddílu svých úvah týkajících se druhého důvodu kasačního opravného prostředku jedinou větou, nebo dokonce jen v části věty obecně tvrdí, že Tribunál se opíral o „jasné zkreslení“ nebo o „zjevně nesprávné posouzení“ „existujících důkazů“.
109. Za těchto okolností se domnívám, že výtka zkreslení důkazů nebyla uplatněna přípustným způsobem.
b) Opodstatněnost
110. Ale i kdybychom chtěli tuto výtku pokládat za přípustnou, byla by v každém případě neopodstatněná.
111. Navrhovatelka sice na několika stranách pojednává o tom, proč nepokládá za přesvědčivé úvahy Tribunálu týkající se nákladů konkurzního řízení, délky trvání konkurzního řízení, údajné obezřetnosti Komise při jejím posouzení skutkového stavu a údajného významu zbývající dlužné částky po provedení konkurzního řízení.
112. O to však nejde, pokud je předmětem diskuze zkreslení důkazů. O takové zkreslení se totiž jedná pouze tehdy, pokud se posouzení existujících důkazů, ačkoli nejsou předloženy nové důkazy, jeví jako zjevně nesprávné(81). Jinými slovy musí být hodnocení důkazů provedené v napadeném rozsudku jednoduše neobhajitelné a nesprávné posouzení, jehož se Tribunál dopustil, musí být zjevné na první pohled. Pokud existující důkazy připouští několik různých výkladů, jako je tomu často u komplexních hospodářských posouzení, pak nelze Tribunálu vytýkat, že se rozhodl pro jeden z nich, byť to nebyl výklad, kterému by dal přednost účastník řízení podávající kasační opravný prostředek nebo samotný Soudní dvůr.
113. Lze se sice přít o tom, zda jsou v projednávané věci úvahy Tribunálu týkající se nákladů konkurzního řízení, obezřetnosti Komise při jejím posouzení skutkového stavu a významu zbývající dlužné částky po provedení konkurzního řízení přesvědčivé. Závěry, k nimž Tribunál dospěl na základě existujících důkazů, však nejsou zjevně nesprávné.
114. Totéž platí pro otázku, která byla intenzivně diskutována jak v písemné části řízení, tak při jednání před Soudním dvorem a která se týkala toho, zda se Komise ve sporném rozhodnutí zabývala délkou trvání konkurzního řízení. Podle Tribunálu „Komisi nelze vytýkat, že tuto otázku a postoj [Frucony] v tomto ohledu nezohlednila“.(82) Frucona naopak důrazně upozorňuje na to, že se sporné rozhodnutí nevyjadřuje k otázce délky trvání konkurzního řízení, a vytýká Tribunálu v této souvislosti zkreslení uvedeného rozhodnutí.
115. Tato výtka je bezpředmětná. Je sice pravda, že ze sporného rozhodnutí jasně nevyplývá, zda se Komise zabývala délkou trvání konkurzního řízení a jakým způsobem tuto otázku zohlednila při použití kritéria soukromého věřitele. Pouze na základě tohoto mlčení sporného rozhodnutí však nemusí být – v rozporu s názorem podniku Frucona – nutně usuzováno, že Komise tuto problematiku délky trvání konkurzního řízení pominula. Sporné rozhodnutí je v tomto ohledu otevřeno výkladu. Proto nelze pokládat za zjevně nesprávné, že Tribunál – na rozdíl od navrhovatelky – vychází z předpokladu, že se Komise uvedenou problematikou, jakož i postojem, který k tomu Frucona vyjádřila, zabývala. To platí tím spíše, že čtyřicátý a padesátý čtvrtý bod odůvodnění sporného rozhodnutí, na které Tribunál výslovně odkazuje(83), jasně nasvědčují tomu, že Komise si byla této problematiky přinejmenším vědoma. Komise ale zřejmě tuto problematiku vzhledem ke konkrétním okolnostem projednávaného případu(84) nepokládala za rozhodující, a z tohoto důvodu se blíže nevyjádřila k délce trvání případného konkurzního řízení v odůvodnění rozhodnutí(85).
116. Celkově mám dojem, že se Frucona pod rouškou výtky zkreslení ve skutečnosti snaží přimět Soudní dvůr k tomu, aby znovu posoudil skutečnosti a důkazy posouzené Tribunálem v rámci řízení v prvním stupni. Takový postup však není slučitelný s povahou řízení o kasačním opravném prostředku, v jehož rámci Soudní dvůr podle čl. 256 odst. 1 SFEU může přezkoumávat pouze právní otázky(86).
117. Za těchto okolností je výtka zkreslení důkazů nejen nepřípustná, ale i neopodstatněná.
3. Dílčí závěr
118. Celkově je tedy i druhý důvod kasačního opravného prostředku uplatněný podnikem Frucona třeba zamítnout v plném rozsahu.
V – Náklady řízení
119. Bude-li kasační opravný prostředek, jak navrhuji v projednávaném případě, zamítnut, rozhodne Soudní dvůr o náhradě nákladů řízení (čl. 122 odst. 1 jednacího řádu); podrobnosti vyplývají z článku 69 ve spojení s článkem 118 jednacího řádu.
120. Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Frucona neměla ve věci úspěch a Komise i St. Nicolaus-trade jako další účastnice řízení požadovaly náhradu nákladů řízení, je důvodné uložit podniku Frucona náhradu nákladů řízení.
VI – Závěry
121. Vzhledem k výše uvedeným úvahám navrhuji Soudnímu dvoru, aby rozhodl takto:
„1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Frucona Košice a. s. ponese náklady řízení.“